Geografie obyvatelstva a sídel Přednáška č. 11 Dynamika obyvatelstva (1.) Obyvatelstvo nelze považovat za statický element, naopak vyznačuje se silnou dynamikou změn (charakteristický rys každé populace): - celkového počtu, - struktury, - prostorového rozložení, - dalších znaků. Změny jednotlivých znaků přitom obvykle navzájem souvisí. Vlastní dynamika obyvatelstva zahrnuje množství procesů, které se na různých geografických úrovních projevují diferencovaně. To s sebou na různých úrovních nese potřebu řešení různých problémů. Velké množství forem demografické dynamiky lze rozdělit do tří kategorií pohybu: § přirozený pohyb obyvatelstva (vnitřní změny) je výsledkem přirozeného rozmnožování a umírání obyvatelstva. Podle vztahu těchto procesů jde buď o přirozený přírůstek nebo úbytek obyvatelstva. Demografické jevy související se studiem těchto procesů jsou hlavně předmětem studia demografie; § mechanický pohyb (mobilita) obyvatelstva zahrnuje všechny prostorové přesuny obyvatelstva bez ohledu na: - vzdálenost (uvnitř regionů, vnitrostátní, zahraniční), - délku trvání (trvalé, dočasné, krátkodobé), účel pohybu (ekonomický, politický), formu (individuální, skupinové), - účel (ekonomický, politický), - formu (individuální, skupinový), - další charakteristiky. Největší pozornost je však obvykle věnována migračním pohybům zahrnujících emigraci a imigraci obyvatel. Podle poměru těchto složek dochází buď k migračnímu přírůstku nebo úbytku obyvatelstva (počítá se tzv. migrační saldo). Demografické jevy související se studiem těchto procesů jsou hlavně předmětem geografie obyvatelstva; § někdy se zvlášť vyčleňuje i tzv. sociálně-ekonomický pohyb, který zahrnuje přesuny obyvatelstva mezi jednotlivými sociálními skupinami. Tento pohyb je zpravidla následkem sociálně právních změn týkajících se obyvatelstva -- např. může jít o změnu: - rodinného stavu, - povolání a zaměstnání, - úrovně vzdělání, - sociální příslušnosti apod. Výsledkem tohoto pohybu jsou změny ve struktuře obyvatelstva podle ekonomických a kulturních znaků. Primárně je studium těchto změn předmětem zájmu sociologie. Mezi sociálně-ekonomickým a mechanickým pohybem existují silné vazby. Změny pracovního místa, zvýšení kvalifikace vede často k prostorovým přesunům obyvatel ať už má za následek změnu pobytu: - přechodnou -- dojížďka, - stálou -- migrace. Vzájemný poměr přirozeného a mechanického pohybu souvisí s hierarchickým řádem území: § na celosvětové úrovni ovlivňuje růst obyvatelstva výlučně přirozený pohyb. V současnosti to rámcově platí i pro úroveň kontinentů, ale v minulosti byly zaznamenány rozsáhlé migrační pohyby mezi jednotlivými světadíly (viz přednášku k migracím) a podobné změny lze očekávat i v budoucnosti; § význam migrace všeobecně vzrůstá s poklesem hierarchické úrovně území a s růstem diferencovanosti prostorové ekonomické struktury - migrace se výrazněji projevují na: - regionální úrovni, - v rámci úrovně jednotlivých států. Při hodnocení dynamiky obyvatelstva je proto vždy potřeba sledovat obě složky (přirozený i mechanický pohyb) -- potom hovoříme o celkovém populačním vývoji. Přirozený pohyb obyvatelstva Přirozený pohyb zahrnuje populační procesy, které souvisí s: § rozmnožováním -- jde o proces porodnosti (natality), § umíráním - jde o proces úmrtnosti (mortality). Tyto hlavní procesy, které přímo vstupují do bilance pohybu obyvatelstva, ovlivňuje mnoho faktorů a procesů: - biologické povahy, - historické povahy, - socioekonomické povahy. K dalším populačním procesům, jež ve velké míře mohou ovlivnit základní procesy (především porodnost) patří hlavně: § sňatečnost, § rozvodovost, § potratovost. PORODNOST A PLODNOST (natalita a fertilita) Porodnost je základní populační proces, který zajišťuje reprodukci obyvatelstva. Význam porodnosti se odráží také v množství statistických ukazatelů, jimiž se porodnost sleduje a vyjadřuje. Z hlediska reprodukce obyvatelstva má mimořádný význam počet narozených. Je ovlivněn (podobně jako další charakteristiky): - rozsahem sledované populace, - velikostí časové jednotky (intervalu), v níž se počet narozených zjišťuje -- ve snaze sjednotit časovou bázi ukazatelů se zpravidla počítá s jednotkou jeden rok (platí to o všech demografických ukazatelích, pokud není jejich časový parametr definován jiným způsobem). Vlivy rozdílných rozsahů souboru se eliminují prostřednictvím relativních ukazatelů, při jejichž výpočtu se počet narozených porovnává se středním stavem obyvatelstva. Střední stav obyvatelstva má vystihnout průměrný počet osob žijících během daného časového intervalu (nejčastěji roku). Určení: - v ideálním případě jako chronologický průměr okamžikových stavů uvnitř období, - v praxi se nejčastěji počítá jako prostý aritmetický průměr dvou okamžikových údajů z počátku a konce daného období (např. k 1. 1. a 31. 12.), - někdy je za střední stav brán také okamžikový stav ve středu studovaného období (např. k 31. 7.) - to je správné tehdy, pokud se dané období vyznačuje konstantním relativním přírůstkem obyvatelstva. Nejčastěji používané relativní ukazatele: § hrubá míra celkové porodnosti (natalita), což je počet všech narozených na 1000 obyvatel středního stavu: N hmcp -- = -- .1000 S kde:N - počet všech narozených ve sledovaném období S - střední stav obyvatelstva § hrubá míra živorodnosti (efektivní natalita, též hrubá míra porodnosti), což je počet živě narozených na 1000 obyvatel středního stavu: Nv hmp = -- -- .1000 S kde:Nv - počet živě narozených ve sledovaném období Rozdíl hodnot mezi ukazateli hrubé míry celkové porodnosti a živorodnosti není velký, ve vyspělých zemích dosahuje pouze 0,1 až 0,3 promile. Vyjádřit ho lze prostřednictvím ukazatele hrubá míra mrtvorodnosti. § hrubá míra mrtvorodnosti, což je počet mrtvě narozených na 1000 obyvatel středního stavu: Nm hmm = -- -- .1000 S kde:Nm - počet mrtvě narozených ve sledovaném období V důsledku zlepšení zdravotní a sociální péče o matku v době těhotenství počet mrtvě narozených a v souvislosti s tím i hrubá míra mrtvorodnosti soustavně klesá. § pro vyjádření vitality narozených se používá ukazatel mrtvorozenosti (mortinatalita), který se počítá jako podíl počtu mrtvě narozených na 1000 narozených dětí celkem Nm Nm = -- -- .1000 N Tab. 1: Vývoj základních charakteristik porodnosti v ČR v období 1921 - 2001 Ukazatel 1921- 1950 1970 1990 1995 2001 25 narození 246 191 148 131 96 397 90 978 celkem 976 655 893 094 narození živě 240 188 147 130 96 097 90 715 338 341 865 564 narození 6 638 3 314 1 028 530 300 263 mrtvě střední stav 10 8 925 9 805 10 362 10 330 10 224 obyvatelstva 192 122 157 740 759 192 132 hmcp 24,2 21,5 15,2 12,7 9,3 8,9 hmp 23,6 21,1 15,1 12,6 9,3 8,9 hmm 0,65 0,37 0,10 0,05 0,03 0,03 Nm 27,6 17,6 7,0 4,1 3,1 2,9 Pramen: Pohyb obyvatelstva v České republice v roce 2001, ČSÚ 2003 Hodnoty výše definovaných ukazatelů významně souvisí s definicemi pojmů (podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví ČSR č. 11 ze dne 22.1.1988): § narozením živého dítěte se rozumí jeho úplné vypuzení nebo vynětí z těla matčina, jestliže projevuje alespoň jednu ze známek života a má porodní hmotnosti - 500 g a vyšší nebo - nižší než 500 g a přežije-li 24 hodin po porodu. Známkami života se rozumějí: - dech nebo - akce srdeční nebo - pulsace pupečníku nebo - aktivní pohyb svalstva, i když pupečník nebyl přerušen nebo placenta nebyla porozena. § narozením mrtvého dítěte se rozumí úplné vypuzení nebo vynětí z těla matčina, jestliže plod neprojevuje ani jednu ze známek života a má porodní hmotnost 1000 g a vyšší. (má-li nižší hmotnost a neprojevuje známky života, jde o potrat) Natalita a efektivní natalita jsou považovány za hrubé všeobecné míry, které nezohledňují vnitřní diference souboru, v němž se reprodukce uskutečňuje (struktura podle věku a pohlaví, vliv migrací apod.). Největším nedostatkem hrubých měr je skutečnost, že počty událostí (narození) jsou vztaženy k celému obyvatelstvu bez ohledu na to, zda všichni jeho příslušníci mohou mít děti. Navíc jsou jejich hodnoty významně ovlivněny věkovou strukturou dané populace, případně různými přijatými populačními opatřeními. Používají se proto především: - pro mezinárodní srovnání (v mnoha státech jsou to jediné dostupné ukazatele), - jsou nenahraditelnými charakteristikami také v analýzách velkých měřítek, - v úrovni menších území je její vypovídací schopnost menší (vliv migrací) Při podrobnějších analýzách reprodukce obyvatelstva je vhodné používat ukazatele plodnosti (fertility). Jeho výpočet je založen na porovnání počtu narozených dětí s počtem žen v reprodukčním věku, tj. ve věku 15 až 49 let. Jeho nevýhodou je, že předpokládá rovnoměrné rozložení plodnosti po celé reprodukční období. Rozlišuje se: § hrubá míra plodnosti (fertility) - počet narozených na 1000 žen v reprodukčním věku N f´x ----- = ---- .1000 F15- 49 kde:F15-49 -- počet žen v reprodukčním věku § čistá míra plodnosti (fertility) - počet živě narozených na 1000 žen v reprodukčním věku Nv fx ----- = ---- .1000 F15- 49 Za předpokladu, že ženy v reprodukčním věku tvoří pětinu až třetinu celkového počtu obyvatel, lze konstatovat, že ukazatel plodnosti je 3 až 5krát vyšší než hrubá míra porodnosti. Často se konstruují také ukazatele specifické plodnosti, tj. míry plodnosti pro jednotlivé věkové kategorie žen (obvykle pětileté): NFx fx ----- = ---- .1000 Fx kde:fx -- míra specifické plodnosti pro ženy věkové kategorie x NFx -- počet dětí, jež se narodily ženám ve věku x Fx -- střední stav žen ve věku x Často se používá také ukazatel tzv. úhrnné plodnosti - je to součet měr plodnosti žen v reprodukčním věku, tedy počet dětí narozených jedné ženě za předpokladu zachování plodnosti daného roku. Praktický výpočet - sečteme plochu pod křivkou - úhrn specifických fertilit (součet měr plodnosti). Vydělíme 1000 - dostaneme údaj, kolik by průměrně měla žena dětí za celé reprodukční období (za předpokladu zachování současné úrovně plodnosti). Na základě úhrnné plodnosti se konstruuje tzv. hrubá míra reprodukce (hmr) - je to součet měr plodnosti vynásobený podílem děvčat při narození (u nás se používá koeficient 0,485, což vychází z dlouhodobějšího průměru - na 100 děvčat se rodí 106 chlapců). Hrubá míra reprodukce představuje průměrný počet živě narozených dívek jedné ženě za předpokladu, že by po celou dobu zůstala zachována úroveň plodnosti žen a za předpokladu neexistence úmrtnosti v reprodukčním období. Čistá míra reprodukce uvádí, kolik děvčat, jež se narodí jedné ženě v reprodukčním období, se dožije věku matky v době porodu (jinými slovy říká, kolik matek bude v příští generaci). Hodnoty čisté míry reprodukce: - čmr = 1 je zabezpečena prostá reprodukce populace, - čmr > 1 mluvíme o rozšířené reprodukci, - čmr < 1 dochází k zúžené reprodukci. Vývoj čisté míry reprodukce v českých zemích: - rozšířená reprodukce do počátku 20. let, - od roku 1925 čmr < 1, - vysoká plodnost znovu po 2. válce (1947: 1,35), - pokles, ale hodnoty většinou větší než 1, nikdy neklesly pod 0,9 s výjimkou let 1967-1968. - pod 1,0 znovu od roku 1980, trvale, - velký pokles po roce 1990. Tab. 2: Základní charakteristiky plodnosti v ČR v roce 2001 Hrubá míra 35,4 fertility Čistá míra 35,3 fertility Úhrnná plodnost 1,146 Hrubá míra 0,557 reprodukce Čistá míra 0,552 reprodukce Specifické plodnosti žen podle věkových kategorií: 15-19 11,5 20-24 61,4 25-29 92,4 30-34 48,3 35-39 15,3 40-44 2,5 45-49 0,1 celkem 15-49 35,3 Pramen: Pohyb obyvatelstva v České republice v roce 2001, ČSÚ 2003 Tab. 3: Svět - základní charakteristiky porodnosti v roce 2003 (odhad OSN) Území Hrubá míra Úhrnná Podíl porodů porodnosti plodnost připadajících na [o/oo] ženy do 20 let [%] Svět 21 2,7 11 rozvinuté 11 1,6 8 regiony méně 24 2,9 11 rozvinuté regiony nejméně 39 5,1 17 rozvinuté státy Afrika 37 4,9 16 východní 41 5,6 16 Afrika střední 47 6,3 23 Afrika severní 26 3,2 7 Afrika jižní Afrika 24 2,8 15 západní 41 5,6 16 Afrika Asie 21 2,5 8 východní Asie 14 1,8 1 jižní střední 26 3,2 10 Asie jihovýchodní 22 2,5 10 Asie západní Asie 27 3,4 9 Evropa 10 1,4 7 východní 9 1,2 13 Evropa severní 11 1,6 5 Evropa jižní Evropa 10 1,3 3 západní 10 1,6 3 Evropa Latinská Amerika a 22 2,5 16 Karibik Karibik 20 2,4 17 Střední 24 2,8 16 Amerika Jižní Amerika 21 2,5 16 Severní Amerika 14 2,1 12 Oceánie 17 2,3 7 Austrálie a 13 1,7 5 Nový Zéland Melanésie 30 3,9 10 Mikronésie 25 3,4 10 Polynésie 24 3,2 8 Pramen: 2002 Revision of the official United Nations Population Estimates and Projections Diferenciaci světa (úroveň kontinentů) podle porodnosti a úhrnné plodnosti dokumentuje tab. 3. V současné době činí: § průměrná natalita 21 dětí na 1000 obyvatel, nad průměrem se pohybuje: - Afrika (37o/oo), - Latinská Amerika a Karibik (22o/oo), - Asie dosahuje hodnoty celosvětového průměru (21o/oo). Naopak nejnižší hodnota hrubé míry porodnosti je charakteristická pro Evropu -- činí zde pouze 10o/oo. § průměr úhrnné plodnosti na úrovni světa činí 2,7 dítěte připadajícího na jednu ženu v reprodukčním období. Také zde jsou nadprůměrné hodnoty charakteristické pro Afriku (4,9) a naopak nejnižší hodnoty pro Evropu (1,4 -- pro celý kontinent je tak charakteristická zúžená reprodukce). Situace je ještě více diferencována na úrovni částí kontinentů (makroregionů): - maximální hodnoty typické pro celou Afriku kulminují zejména ve střední Africe (hmp = 47o/oo, úhrnná plodnost = 6,3), - naopak nejnižší hodnoty se vyskytují ve východní Evropě (hmp = 9o/oo, úhrnná plodnost = 1,2) Za zmínku stojí také rozdíly mezi jednotlivými částmi světa vydělenými na základě hodnot ukazatele Human Development Index (HDI): - v rozvinutých regionech činí porodnost 11o/oo a úhrnná plodnost 1,6 (a výrazně tedy "pokulhává" za světovým průměrem); - v méně rozvinutých regionech činí porodnost 24o/oo a úhrnná plodnost 2,9; - v nejméně rozvinutých zemích pak porodnost (39o/oo) i úhrnná plodnost (5,1) světový průměr výrazně překračují. Tab. 4: Vybrané státy - základní charakteristiky porodnosti v roce 2003 (odhad OSN) Státy s max. Hrubá Úhrnn Státy s min. Hrubá Úhrnn hodnotami (>=40o/oo) míra á hodnotami míra á porodn plodn (<=10o/oo) porodn plodn osti ost osti ost [o/oo] [o/oo] Niger 55 8,0 China, Macao 10 1,1 SAR Somalia 52 7,3 Armenia 10 1,2 Angola 52 7,2 Poland 10 1,3 Uganda 51 7,1 Bosnia and 10 1,3 Herzegovina Dem. Republic of 50 6,7 China, Hong 9 1,0 the Congo Kong SAR Guinea-Bissau 50 7,1 Japan 9 1,3 Liberia 50 6,8 Belarus 9 1,2 Mali 50 7,0 Czech Republic 9 1,2 Sierra Leone 50 6,5 Hungary 9 1,2 Burkina Faso 48 6,7 Russian 9 1,1 Federation Chad 48 6,7 Estonia 9 1,2 Afghanistan 47 6,8 Lithuania 9 1,3 Malawi 45 6,1 Greece 9 1,3 Yemen 45 7,0 Italy 9 1,2 Burundi 44 6,8 Spain 9 1,2 Rwanda 44 5,7 Austria 9 1,3 Congo 44 6,3 Germany 9 1,4 Ethiopia 43 6,1 Switzerland 9 1,4 Equatorial Guinea 43 5,9 Bulgaria 8 1,1 Guinea 43 5,8 Ukraine 8 1,2 Madagascar 42 5,7 Latvia 8 1,1 Zambia 42 5,6 Slovenia 8 1,1 Benin 42 5,7 Mauritania 42 5,8 Mozambique 41 5,6 Pramen: 2002 Revision of the official United Nations Population Estimates and Projections Velká variabilita v hodnotách porodnosti a plodnosti panuje také mezi jednotlivými státy -- vybrané státy s maximálními a minimálními hodnotami viz v tab. 4. Tab. 5: Státy s nízkou úhrnnou plodností v roce 1998 (mimo Z. Evropu, S. Ameriku a Austr.) Region Počet států s úhrnnou Podíl na počtu plodností 2,1 nebo nižší států regionu svět celkem 79 35 % subsaharská 2 4 % Afrika Blízký Východ a 0 0 % severní Afrika Čína 1 100 % zbytek Asie a 7 17 % Oceánie Latinská Amerika 15 33 % a Karibik východní Evropa a 21 75 % SNS zbytek světa 33 92 % Pramen: World Population Profile: 1998, US Census Bureau, 1999 Vývoj porodnosti ve světě: Celosvětový vývoj porodnosti v posledních 50 letech vykazuje klesající tendence: - období 1954-58: svět --hmp = 35o/oo, - 60. léta hmp = 30o/oo, - polovina 80. let hmp = 27o/oo, - rok 2003 hmp = 21o/oo. Tyto změny významně souvisejí se socioekonomickým vývojem společnosti - teze: - změny probíhají v jednotlivých populacích různou rychlostí, - v některých populacích došlo k výrazným poklesům porodnosti již v průběhu 19. století (Evropa), jinde tento pokles probíhá a jinde se teprve chystá (Afrika). Příčiny a faktory poklesu porodnosti: - stupeň urbanizace (urbanizační teorie): teze - na venkově jsou nižší náklady na výchovu dětí, děti se využívali jako pracovní síla (pomocné práce), naopak ve městě je výchova dětí náročnější, rozšiřování rodiny brání i stísněné bytové prostory atd. => populace s vyšším podílem městského obyvatelstva mají méně dětí; - vliv ekonomických podmínek (teorie životní úrovně): teze -- země nepříliš ekonomicky rozvinuté mají obecně vysokou úroveň porodnosti, naopak ekonomicky rozvinuté země s vysokou životní úrovní se vyznačují nízkou porodností, často se setkáváme i se zúženou reprodukcí; vztahy jsou však podstatně složitější (někdy se hovoří např. o emancipační teorii apod.); - vliv tradic; - vliv náboženství; - teorie preventivních prostředků -- znalost a používání antikoncepčních prostředků (v poslední době vliv značného rozšíření hormonální antikoncepce) -- ale pozor do značné míry se týká pouze ekonomicky rozvinutějších zemí, projevuje se významná souvislost se sociální strukturací, roli hraje prostorová strukturace (metropole × venkov) apod.; - vliv válek a válečných událostí - demografický zákon války (E. Rosset): v době války se sníží porodnost -- destrukční fáze (snížení sňatečnosti, špatná politická, hospodářská situace). Po skončení války následuje kompenzační fáze, jíž charakterizuje vysoká sňatečnost a porodnost. Podobně mohou působit hospodářské krize; - vliv má i uplatňování pronatalitních × antinatalitních opatření (politiky). Pokles porodnosti (a za ním následující pokles úmrtnosti) souvisí s teoretickou koncepcí tzv. demografického přechodu (samostatná přednáška). VýVOJ PORODNOSTI V ČR V OBDOBí LET 1990-2002 V posledním desetiletí prošla ČR významnými změnami reprodukčního chování, což se výrazně projevilo poklesem počtu narozených dětí. Česká populace tak reagovala na změny vnějších sociálních a ekonomických podmíněností demografické reprodukce, které byly vyvolány politickým obratem v roce 1989. Jde zejména o: - více různých možností ovlivnění vlastního života (studium, kariéra, cestování, ...), - vyšší nezaměstnanost mladých lidí, - nedostatek finančně dostupných bytů, - obtíže při návratu matek do zaměstnání po ukončení mateřské / rodičovské dovolené Období po roce 1989 lze rozdělit do dvou etap: § během první etapy (1991-96) byl každoročně pokles úrovně plodnosti velmi výrazný, úhrnná plodnost klesla z 1,89 (1990) na 1,18 (1996). Přelomovým obdobím byly roky 1994-96, kdy se počet narozených snížil o celou čtvrtinu (1993 -- narozeno 121 tis. dětí, 1996 -- narozeno 90 tis. dětí); § ve druhé etapě (1996-2000) se situace stabilizovala na nízkých hodnotách počtu živě narozených (ročně kolem 90 tis.) a na nízké úrovni úhrnné plodnosti (pod hranicí 1,2). Počet narozených v populaci závisí nejen na úrovni plodnosti, ale také na: - rozsahu a - struktuře populace žen v reprodukčním věku. V situaci, kdy se ve druhé polovině 90. let zvyšoval počet žen ve věku dřívější nejvyšší intenzity plodnosti (20-24 let, silné ročníky z poloviny 70. let -- 1973-77), se předpokládalo, že roční počty narozených začnou postupně růst. Na konci 90. let však vývoj ničemu podobnému nenasvědčoval a v roce 1999 se dokonce narodilo méně než 90 tisíc dětí (historické minimum na území ČR v období statistického sledování). Mírné zvýšení porodnosti se projevilo v roce 2000 počtem necelých 91 tisíc živě narozených dětí a úhrnnou plodností 1,14. Příznivá věková struktura žen tak bude patrně přispívat k růstu počtu narozených dětí až v příštích letech, kdy tyto ženy budou v období předpokládané nejvyšší úrovně plodnosti (tj. posunuté až na 25-29 let). Tab. 6: Vývoj porodnosti v ČR v letech 1990-2001 Ukazatel 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 2 2 990 991 992 993 994 995 996 997 998 999 000 001 narození 130 129 121 121 106 96 90 90 90 89 90 90 živě 564 354 705 025 579 097 446 657 535 471 910 715 narození 530 496 437 445 336 300 317 273 294 303 259 263 mrtvě narození 131 129 122 121 106 96 90 90 90 89 91 90 celkem 094 850 142 470 915 397 763 930 829 774 169 978 hrubá míra 12, 12, 11, 11, 10, 9,3 8,8 8,8 8,8 8,7 8,8 8,8 živorodnos 6 5 8 7 3 ti hrubá míra 4,0 3,8 3,6 3,7 3,1 3,1 3,5 3,0 3,2 3,4 2,8 2,9 mrtvorodno sti živě 8,6 9,8 10, 12, 14, 15, 16, 17, 19, 20, 21, 23, narození 7 7 5 6 9 8 0 6 8 5 mimo manžel- ství (podíl z úhrnu v %) úhrnná 1,8 1,8 1,7 1,6 1,4 1,2 1,1 1,1 1,1 1,1 1,1 1,1 plodnost 9 6 2 7 4 8 8 7 6 3 4 4 podíl 1. 54, 50, 54, 54, 54, 50, 49, 48, 45, 43, 41, 39, dětí 4 6 1 5 0 8 0 1 4 0 6 5 narozených v manželství do 8 měsíců od sňatku průměrný 24, 24, 24, 25, 25, 25, 26, 26, 26, 26, 27, 27, věk matek 8 7 8 0 4 8 1 4 6 9 2 6 při narození dítěte průměrný 22, 22, 22, 22, 22, 23, 23, 24, 24, 24, 24, 25, věk matek 5 5 5 6 9 3 7 0 4 6 9 3 při narození 1. dítěte čistá míra 0,9 0,8 0,8 0,8 0,6 0,6 0,5 0,5 0,5 0,5 0,5 0,5 reprodukce 1 9 2 0 9 1 7 6 6 5 5 5 Pramen: Z. PAVLÍK a kol., Populační vývoj ČR 1990-2002, UK Praha, 2002, s. 39 Ač období let 1996-2000 lze charakterizovat stálostí základních ukazatelů porodnosti, strukturální ukazatele plodnosti: - pořadí a legitimita narozených, - rozložení plodnosti podle věku žen, - rozložení plodnosti podle doby uplynulé od sňatku, po celá 90. léta poukazují na výrazné změny reprodukčního chování. Tab. 7: Mezinárodní srovnání úhrnné plodnosti a průměrného věku žen při narození prvního dítěte v 90. letech 20. století Stát Úhrnná plodnost Průměrný věk matek při narození 1. dítěte 1990 1995 1999 1990 1995 1999 ČR 1,89 1,28 1,13 22,5 23,3 24,6 Bulhars 1,82 1,23 1,23 22,0 22,4 23,0 ko Slovens 2,09 1,52 1,33 22,7 23,0 23,8 ko Maďarsk 1,87 1,57 1,29 23,1 23,8 24,8 o Slovins 1,46 1,29 1,21 23,7 24,9 26,1 ko Rakousk 1,45 1,40 1,32 25,0 25,6 26,3 o Irsko 2,11 1,84 1,88 26,6 27,3 27,6 Švédsko 2,13 1,73 1,50 26,3 27,2 27,9 Nizozem 1,62 1,53 1,65 27,6 28,4 28,7 sko Itálie 1,33 1,20 1,19 26,9 28,0 . Polsko 2,05 1,62 1,37 23,3 23,8 . Pramen: Z. PAVLÍK a kol., Populační vývoj ČR 1990-2002, UK Praha, 2002, s. 39 Vývoj plodnosti V 80. letech populace ČR patřila společně s ostatními socialistickými zeměmi mezi populace s relativně vyšší úrovní plodnosti a vyznačovala se: - koncentrací plodnosti do mladého věku žen (20-24 let), - velmi nízkým průměrným věkem prvorodiček (méně než 22,5 roku). Obr. 1: Vývoj čistých specifických plodností v ČR v období 1950 -- 2001 Pramen: Demografická příručka. ČSÚ, Praha 1996 Pohyb obyvatelstva v České republice v roce 2001, ČSÚ 2003 V 90. letech potom došlo v ČR k § poklesu úrovně plodnosti § a k velmi rychlému posunu nejvyšších specifických plodností do vyššího věku. V důsledku toho se v současné době ČR řadí k zemím s nejnižší úhrnnou plodností (leží hluboko pod hypotetickou záchovnou hranicí 2,1). Srovnání s vybranými evropskými zeměmi viz v tab. 7. Z vytvořených křivek čistých specifických fertilit na obr. 1 vyplývá kromě jejich asymetričnosti s maximálními hodnotami v rozmezí věkových kategorií 20-30 let také postupné změny rozložení plodností. Rysy: - v období minulého režimu byl charakteristický posun maximálních plodností do nižších věkových kategorií:- rok 1950 -- max. hodnota ve věku 24 let, - rok 1970 - max. hodnota ve věku 22 let, - rok 1990 - max. hodnota dokonce již ve věku 21 let; - v průběhu 90. let se vrchol rychle posunuje zpět do vyššího věku (vliv změny režimu, více možností uplatnění -- studium, kariéra, cestování => odklad rození dětí): - rok 1995 - max. hodnota ve věku 23 let, - rok 2001 - max. hodnota ve věku 26 let; - charakteristickým rysem je také snižování vrcholu křivky a její větší zploštění: - max. hodnota v roce 1950 činila 202,1o/oo (číslo znamená, že 1000 ženám ve věku 24 let se narodilo 202,1 živých dětí), - v roce 2001 však max. hodnota dosáhla již jen 99,1o/oo. Postupné snižování intenzity plodnosti v nejmladších věkových skupinách lze doložit také následující tezí: plodnost 18 až 21 letých žen se ve srovnání se situací v roce 1990 snížila: - v roce 1995 na poloviční hodnoty, - v roce 2000 na dokonce čtvrtinové hodnoty (přitom až do počátku 90. let byla do této věkové skupiny (19-21 let) soustředěna nejvyšší úroveň plodnosti prvního pořadí). Důvody vysoké plodnosti žen v tomto věku ve výchozím období: - nedostatečná sexuální výchova, - omezená dostupnost efektivní antikoncepce, - založení rodiny bylo vnímáno jako jedna z mála možností seberealizace a osamostatnění mladých lidí; významnou měrou k tomu přispívala opatření státní populační politiky zaměřená na mladá manželství; v důsledku toho se 90% všech prvních dětí rodilo v manželství. Všechny výše uvedené faktory na počátku 90. let ztratily význam, proto bezprostředně v této věkové skupině následoval prudký pokles úrovně plodnosti. Od roku 1996 současně se stabilizací úhrnné plodnosti pod hodnotou 1,2 se tvar křivky specifických plodností již dále nemění. Dochází však k posunu maximální hodnoty z 23 let v roce 1996 na 26 let v roce 2000. Podobné zjištění vyplývá také ze skutečnosti, že specifické plodnosti pro ženy ve věku 28 let a více mezi roky 1990 a 2001 nepatrně vzrostly. Situaci lze dokreslit také postupným zvyšováním věku žen v době narození dítěte, respektive zvyšováním věku prvorodiček -- viz údaje v tab. 6. Závěrem lze konstatovat, že až budou v populaci ČR realizována narození dětí, která byla odložena v průběhu 90. let, lze očekávat růst počtu narozených a úrovně plodnosti. V souvislosti s tím je však možné, že se nenarodí všechny děti jejichž početí bylo záměrně odloženo do vyššího věku žen. Zasazení situace do evropského kontextu Situace v 90. letech se z dlouhodobého pohledu populačního vývoje ČR jeví jako výjimečné období, avšak v evropském kontextu bylo možné podobný vývoj pozorovat od poloviny 60. let - nejdříve v západní a severní, později i v jižní Evropě. Tento vývoj bývá vysvětlován v rámci teorie tzv. druhého demografického přechodu. Hlavním projevem těchto změn v životních podmínkách mladých lidí bylo: - odkládání méně častého vstupu do manželství, - založení rodiny ve vyšším věku. Důležitý vliv na tyto procesy mají: - moderní formy antikoncepce, - moderní technologie potratů. Tyto skutečnosti však nejsou příčinou poklesu plodnosti, ale mají spíše význam jako účinný prostředek k ovlivnění časování a počtu narozených dětí, tedy umožňují skutečné oddělení sexuálního života od reprodukce. V zemích střední a východní Evropy (v bývalých socialistických zemích) byl nástup druhého demografického přechodu ovlivněn: - dřívější populační politikou státu, - nepřítomností některých mechanismů, které jeho zahájení podmiňovaly -- změna hodnotových orientací mladých lidí, různé možnosti jejich seberealizace, prodloužení délky vzdělávání, existence motivací pro vyšší vzdělání, budování profesní kariéry, změna postavení žen ve společnosti). ZáVěREM lze konstatovat, že následky poklesu ročních počtů dětí se přímo projevují ve věkové struktuře české populace. Zářez vznikající od druhé poloviny 90. let ve věkové pyramidě je značný a již v současné době začíná výrazně ovlivňovat školský systém v důsledku klesajícího počtu dětí vstupujících do základních škol. V budoucnosti se projeví ve všech etapách života této generace (v dalších stupních vzdělávání, při vstupu na pracovní trh apod.) a zpětně se promítne do sociální a ekonomické situace populace České republiky v dalších desetiletích (fungování penzijního systému, pracovního trhu atd.).