Zdroje Co vše může být zdrojem ? dusičnany, fosforečnany, světlo, voda, semena, ořechy, dutiny, kořist, samice aj. Zdrojem může být vše, co se může činností organismů zmenšit, co lze vyjádřit v množství. Pro živé organismy jsou zdroji hlavně látky, z nich jsou tvořena jejich těla, energie, která pohání jejich životní činnost, a místa nebo prostory, kde prožívají své životní cykly. sluneční záření minerální výživa I) U zelené rostliny li býložravci U paraziti <= masožravci => detritovoři U U U anorganické ionty a molekuly (minerální výživa) ZDROJE - nezbytné (esenciálne) - 2 zdroje vzájomne nenahraditeľné - zastupiteľné - 2 zdroje vzájomne nahraditeľné - komplementárne versus antagonistické - inhibícia - pri vysokých úrovňach zdrojov u dvoch nezbytných zdrojov Slnečná (solárna) radiácia - súvisí s rotáciou Zeme okolo Slnka a rotáciou Zeme okolo vlastnej osy - rozdielna radiácia v závislosti na zemepisnej Šírke - diurnálna variácia - Adiabatické znižovanie teploty (b) dokonale zastupitelné (c) komplementární (d) antagonistické CN CC "N A B C ----------1------- -------1-------- -------t-J S A B c; \ \ \ (e) inhibice —*-J j R1 Obrázek 3.25. Izoklíny růstu závislého na zdrojích. Každá z izoklín růstu reprezentuje množství dvou zdrojů R^ a R2, která musí existovat v biotopu, má-ii populace dosáhnout dané růstové rychlosti. Protože tato rychlost stoupá s dostupností zdrojů, izoklíny dále od počátku představují vyšší růstovou rychlost populace - izoklína A má nízkou růstovou rychlost, izoklína B prostřední rychlost, izoklína C má vyšší rychlost, (a) nezbytné zdroje; (b) dokonale navzájem zastupitelné; (c) komplementární (doplňující se); (d) antagonistické zdroje; (e) inhibice. (Tilman, 1982) 118 Atmosféra versus Záření Atmosféra: Význam pro život suchozemských organismů má především přízemní vrstva atmosféry (troposféra). Její mocnost kolísá od 8 do 12 km, obsahuje až 80 % veškeré hmoty atmosféry. Teplota vzduchu klesá s výškou o 0,65 °C/100m. Nad póly: - 50°C, nad rovníkem: -75 až -80°C. Chemické složení vzduchu víceméně stálé. Obsah vody kolísá v rozmezí 0-4%. Dusík a kyslík představují dohromady 99% čistého a suchého vzduchu. Ostatní plyny činí zhruba 1%. Hustota vzduchu činí asi 1,258 kg/m'3. Nosnost vzduchu. Aeroplankton (mikroorganismy, sinice, řasy, spory, výtrusy, pylová zrna, pavouci, roztoči, hmyz aj.) Létání živočichů. Asi 78% schopných letu. Hmyz představuje 98,9%, ptáci 0,98%, letouni 0,11%. Záření: Zdroje: 1. Mimozemské záření (99,98%) 2. Geotermální teplo (0,02%) Slunce => Země <^> Solární konstanta: 1,381 . 103 J . m~2. s'1 (1,98 cal . cm" . min" ) Solární konstanta je stálé množství energie, které na Zemi dopadá při její střední vzdálenosti od Slunce. Záření je široké spektrum elektromagnetického vlnění mající vlnový rozsah 20 řádů (od desítek kilometrů po 10"13 cm). Ekologický význam mají tyto typy záření: 1. Radioaktivní (méně než 3 nm), somatické i genetické účinky, 2. Ultrafialová (3 - 400nm), různé biologické účinky 3. Viditelné (360 -760nm), přenáší teplo a světlo, asi 48% záření 4. Infračervené (760 - 400um), přenos tepla, asi 50% veškerého záření 5. Kosmické (10~10 až 10"12 cm), somatické a genetické účinky (mutace) Využití záření. Zelené rostliny využijí jen 3 až 4,5 % záření. Tropické pralesy = 1 až 3%. Lesy mírného pásma = 0,5 až 1,2%, obilné pole = 0,6 % ! 5 EKOLOGICKÉ FAKTORY OVZDUŠÍ Pro život suchozemských organismů má bezprostrední význam prízemní, vrstva atmosféry zvaná troposféra (obr. 12). Její mocnost se dosti mění a kolísá v rozmezí 8-12 km podle zeměpisné šířky a roční doby a obsahuje až 80 % veškeré hmoty atmosféry. Vyznačuje se nejintenzívnějším promícháváním vzduchových mas; teplota vzduchu klesá s výškou o 0,65 *C . 100 m-1. Na horní hranicí troposféry teplota vzduchu dosahuje - 50 aC nad póly a - 75 až - 80 °C nad rovníkem. Chemické složeni vzduchu je víceméně stálé s výjimkou obsahu vody a znečištění. Obsah vody kolísá v rozmezí 0-4% a klesá s nadmořskou výškou; rovněž horizontální rozdělení vlhkosti a srážek se velmi mění. Základními plynnými složkami vzduchu jsou *C -Í0 -40 -20 o 12. Zmeny teploty a atmosférického tlaku v atmosféře (podle různých autorů, uptaveno) 38 dusík a kyslíkj které dohromady činí 99% čistého a suchého vzduchu (tab. 1). Ostatní plyny se vyskytují v nepatrných až stopových množstvích a dohromady činí zhruba 1.% Tabulka 1 Průtnírné složení Čistého suchého vzduchu v % (podle TUREKIANA) Plynná složka of /o dusík 78,084 kyslík 20,948 argon 0,934 oxid uhličitý 0,031 4 neón 0,0018 hélium 0,000 524 krypton 0,000 114 icnon 0,000 087 vodík 0,000 05 NH4 0,002 N.O 0,000 05 ozón v zimé až 0,000 002 vletí až 0,000 007 SO, až 0,000 1 NO, až 0,000 002 NH, stopy CO stopy jód až 0,000 001 Dusík, kyslík, uhlík, vodík a další prvky se zúčastňují chemických reakcí, jsou částmi elementárních koloběhů a jejich obsah v atmosféře, zvláště v jejích spodních vrstvách, je kontrolován biologickou aktivitou včetně člověka. Vedie plynné složky a vodních par i nejčistší vzduch obsahuje různé kapalné a pevné částice, jejichž množství kolísá v rozmezí několika nanogramů (1 ng = 10"9 g) nejčistšího vzduchu až po desetinu miligramu v ovzduší průmyslových aglomerací. HUSTOTA A NOSNOST VZDUCHU Hustota vzduchu ve srovnání s vodou je nepatrná; při zemi v Evropě činí průměrně 1,258 kg. m-3. Vzduchové masy jsou proto málo nosné a neumožňují větším organismům v nich trvale žít. Přesto drobné organismy se ve vzduchu stále vznášejí a tvoří součást tzv. aeroplanktonu.*) Z rostlin jsou to hlavně mikroorganismy, sinice, řasy, dále spory, výtrusy a pylová zrna; z živočichů hlavně prvoci v encystovaném stavu, pavouci, roztoči a různý hmyz (obr. 13). *) Na rozdíl od planktónu stojatých vod se organismy ve vzduchu vznášejí pasívne a dočasné * rovnéž nejsou schopny se tu rozmnožovat. 39 Sestává z protonů neobyčejně vysokých energií, z malého množství jader hélia a ze stopových množství atomových jader jiných prvků. V biosféře je intenzita kosmického záření malá, ale má velký význam pro pobyt člověka ve vesmíru a při jeho letech ve vysokých výškách kolem Země. V organismech vyvolává změny somatické (krevní choroby, zhoubné nádory apod.) a genetické (mutace). Intenzita a složení mimozemského záření se průchodem atmosférou podstatně mění (obr. 16). Určitá část záření se odrazí od mraků, rozptyluje se a je zdrojem záření oblohy. Rovněž zemský povrch odráží zpět do vesmíru asi 35-43% dopadajícího záření (tzv. odrazivost neboli albedo Země). Vlnové délky kratší než 390 nm atmosféra z velké části pohltí, zvláště UV záření je absorbováno při vzniku ozónu, takže z původního množství dopadnou na zemský povrch asi 2%. Ozónová vrstva chrání organismy před ničivými účinky UV záření. Také infračervené záření je pohlceno vodními párami i C02 a slouží k oteplení vzduchu, čímž se zmenšují ztráty tepla vyzařováním z povrchu zemského, a tím se příznivě ovlivňuje tepelná bilance Země. Zbývající část záření projde atmosférou, dopadne na zemský povrch a projevuje se jako švédo a teplo. Obě složky záření ovlivňují všechny živé organismy i vlastnosti jejich prostředí. Množství dopadající energie značně kolísá3 je funkcí délky dne, úhlu dopadu, délky dráhy slunečních paprsků a propustnosti atmosféry. Vedle přímého záření (insolace) působí na organismy i světlo difúzní, rozptýlené, které vzniká zčásti rozptylem od plynných molekul (blankytně modrá obloha) a zčásti také od pevných částic ve vzduchu (bělavá až šedá obloha v znečištěném ovzduší). 18. Zmíny slunečního záření pří průchodu atmosférou a na zemském povrchu (podíe WOOD-BURYHO) 43 Obrázek 3.2. Odraz (R) a průnik slunečního záření dopadajícího na různá rostlinná společenstva. Šipky ukazují procenta z celkového dopadajícího záření prostupující porostními patry, (a) Borcální smíšený les břízy a smrku, (b) borový les, (c) slunečnicové pole, (d) kukuřičné pole. Údaje pocházejí z měření v konkrétních porostech a budou značně proměnlivé podle stupně vývoje porostů i podle denní a roční doby. (Larcher (1980) a řada jiných zdrojů; upraveno) nejvyšší absorpci při 800, 850 a 870 až 890 nm. Ovšem chlorofylové pigmenty zelených rostlin představují základní omezení pro rozsah záření, které mohou zelené rostliny využívat jako zdroj, a tak rovněž vymezují, jakým množstvím energie rostliny přispívají společenstvu, v němž žijí. 3.2.1 Druhy se liší svou schopností využívat záření jako zdroj Fotosyntetická kapacita různých listů vykazuje rozdíly v rozsahu dvou řádů (Mooney & Gulmon, 1979). Tato „kapacita" je definována jako rychlost fotosyntézy, která probíhá při plném nasycení dopadajícím zářením, při optimální teplotě, při vysoké relativní vlhkosti a při normální koncentraci C02 a Oz. Porovnáme-li při těchto ideálních podmínkách listy různých druhů, pak listy s nejvyšší fotosyntetickou kapacitou pocházejí obecně z prostředí, kde jsou živiny, voda a světlo málokdy limitujícími faktory, alespoň ne v období vegetace. Patří sem mnoho zemědělských plodin a jejich plevelů. Druhy z bio- 51 5000 4000 - M !t 30O0 > J zooo 'S -I 1G0C o ° To _____e______fi_----------------------------------------_ T T T ° ° ■ T T ÍIJ^LAjulJ ill n ft It ft M mri ti X 2 E J 13. Zastoupeni hlavních skupin hmyzu a pavouků v aeroplanktonu různých vzduchových vrstev: o ojedinělý výskyt (podle GLICKA) Vzduchové vrstvy maj: však prvoradý význam pro létání živočichů. Schopnost Jetu je mezi živočichy velmi rozšířena. Asi 78 % všech živočichů je schopných letu; z toho první místo zaujímá hmyz (98,9 %), pak ptáci (0,98 %) a 0,11 % připadá na letouny. Schopnost klouzavého letu je navíc vyvinuta u některých ryb, žab, gekonů, hadů a ze savců u poletušck, vakoveverek a jiných. Praví letci mají velmi lehká těla s mimořádně dobře vyvinutou svalovinou trupu a křídel. Tělo má aerodynamický tvar, přizpůsobený rychlému letu vzduchem (obr. 14). U různých skupin ptáků se projevila konvergentní přizpůsobení tvaru těla a způsobu letu. Dobře a rychle létající ptáci mají dlouhá, úzká křídla (albatros, buřňákj fregatka, racek, rybák, rorýs), naopak pomalu létající ptáci mají křidla široká a krátká (kachny, husy apod.). Největší letec je kondor velký (Vuhur gryphus), statický plachtař, žijící ve vysokohorských polohách jihoamerických And; rozpětí křídel má přes 3 m. Ale také hmotnostně menší dynamický plachtař albatros stěhovavý {Diomedea exulans) dosahuje rozpětí křídel až 3,35 m. Většina letcú je však podstatně menších velikostí. MIMOZEMSKÉ ZAŘENÍ Země zachycuje jen nepatrný zlomek záření, které Slunce nepřetržitě vysílá do všech Stran světového prostoru. Při střední vzdálenosti Země od Slunce dopadá na vnější hranici atmosféry ozářené strany zeměkoule víceméně stálé množství energie. Označujeme je jako solární konstantu; Činí 1,381 .103 J . m~2. s_1 (nebo 1,38 kW. m~2 nebo 1,98 cal. cm-2. min-1). Z této hodnoty můžeme vypočíst množství tepla vyzařovaného na povrchu Slunce (6000 CC) a množství energie, kterou země dostává od Slunce během dne a roku. Bylo zjištěno, že hodnota solární konstanty mírně kolísá a maxima 40 14. Aerodynamické tvary těla a křídel hmyzu, ptáků a netopýrů: 1 značně, prodloužené tělo (vážky a síťokřídlí), 2-3 nepravidelně oválné tělo (u velkého počtu hmyzu, zvláště cikád, některých dvoukřídlých a lišajů), 4-5 tělo kapkovitého tvaru (u cikád a některých dvoukřídlých), ff-á tělo kulovitého tvaru (čmeláci, mouchy a hlavně brouci), 9-11 rychle létajici druhy (sokol, vlaštovka a netopýr rezavý) mají křídla užší, 12-14 pomalu létající druhy (volavkaj sojka a vrápenec) máji křídla širíi (podle DOBROVOLSKÉHO) 41 Northern summer Northern winter 23°27' Summer solstice -Ä- S7J\\ 23°27' Winter solstice Fig. 1. Relative positions of the Earth and sun at summer and winter solstice. The plane of the Earth's rotation is 23'27'from being parallel with the plane of the orbit. From Ecology 2, P. Colinvaux, 1993. Reprinted with permission from John Wiley & Sons, Inc. Temperate region K c Q ra ~— 2 n Q 'S) Month N c li w "S June 22 A Dec. 22 k i á Hour S o öS Tropical region v ; Month Jľhc 22 D Dec. 22 A A High latitude O Oj Month June 22 Dec. 22 c á I a ,S CO TJ Hour Hour Fig. 2. Annual variation in solar radiation on Earth, (a) Variations in solar radiation from summer solstice to winter solstice at three locations: a temperature region, a tropical region, and a high latitude region; (b) diurnal variations in solar radiation on 2 days in the year: the summer solstice and the winter solstice. Redrawn from Elements of Ecology, 4th edn, R.L. Smith and T.L. Smith, 1998, Benjamin-Cummings Publishing. Viditelné zářeni = světlo jako zdroj Biologické rytmy = pravidelné oscilace navozené různými faktory (déíka dne, teplota, vlhkost aj.) Fotoperioda = změny v délce světelné Části dne příčina, sezónní periodicity života organismů. Fotoperioda má mimořádný vliv na reprodukci živočichů. Synchronizuje dobu pohlavní aktivity s ročními sezónami. Sezónní polymorfismus (Babočka síťkovaná). Diapauza (dormance) = živočichové přečkávají v klidové nepříznivé období. Typické je snížení metabolismu a životních funkcí. Kviescence (konsekutivní dormance) = živočich přechází do klidové fáze následkem změny vnějších podmínek. Diapauza (prospektivní dormance) = aktivní stádia živočicha se vyskytují v prostředí jen v příznivém období (synchronizace). Hibernace = živočich je v klidu v chladné části roku. Estivace = snížení metabolismu nastává v období sucha a tepla. Diapauza: obligatórni versus fakultativní (druhy) (monovoltinní) (bivoltinní a polyvoltirmí druhy) Cirkadianní rytmy Střídání dne a noci. Druhy: diurnální, nokturnální, krepuskulámí, indiferentní. Lunární rytmy Důsledek mořského dmutí. Měsíční kulminace = nejvyšší příliv. (Eunice viridis). Fotokinetická reakce Světlo => polohové a pohybové reakce (pozitivní versus negativní). 1. Fototropismus (heliotropismus) - změna polohy přisedlých forem 2. Fotokineze = vyhledávání míst s nejvhodnějším osvětlením 3. Fototaxe = přímočaře směrované pohyby ke světlu 4. Menotaxe = orientace podle světla (světelný kompas) Viditelné záření = světlo jako zdroj Biologické rytmy = pravidelné oscilace navozené různými faktory (délka dne, teplota, vlhkost aj.) Fotoperioda — změny v délce světelné části dne příčina, sezónní periodicity života organismů. Fotoperioda má mimořádný vliv na reprodukci živočichů. Synchronizuje dobu pohlavní aktivity s ročními sezónami. Sezónní polymorfismus (Babočka síťkovaná). Diapauza (dormance) = živočichové přečkávají v klidové nepříznivé období. Typické je snížení metabolismu a životních funkcí. Kviescence (konsekutivní dormance) = živočich přechází do klidové fáze následkem změny vnějších podmínek. Diapauza (prospektivní dormance) = aktivní stádia živočicha se vyskytují v prostředí jen v příznivém období (synchronizace). Hibernace = živočich je v klidu v chladné části roku. Esti vac e = snížení metabolismu nastává v období sucha a tepla. Diapauza: obligatórni versus fakultativní (druhy) (monovoltinní) (bivoltinní a polyvoltinní druhy) Ciťkadianní rytmy Střídání dne a noci. Druhy: diurnální, nokturnální, krepuskulámí, indiferentní. Lunární rytmy Důsledek mořského dmutí. Měsíční kulminace = nejvyšší příliv. (Eunice viridis). Fotokinetická reakce Světlo =$ polohové a pohybové reakce (pozitivní versus negativní). 1. Fototropismus (heliotropismus) - změna polohy přisedlých forem 2. Fotokineze = vyhledávání míst s nejvhodnějším osvětlením 3. Fototaxe = přímočaře směrované pohyby ke světlu 4. Menotaxe = orientace podle světla (světelný kompas) žováni o celých 6 měsíců. Fotopenoda má výrazný vliv také na produkci budoucího po-tomstvaj jak vyplývá z tab. 2. Tabulka 2 Počet vrhů a mláďat u samíc hraboše mokřadnfho {Microtm arvalis) chovaných v různé fotoperiodĚ Počet samic x Fotoperioda Počet vrhů Počet mlada t 7,5 7,8 ____ 15 h Sh 14 3 47 8 U četného hmyzu vyvolává fotoperioda sezónní změny tvaru, velikosti a zbarvení těla, popř. se dotýká ještě jiných morfologických znaků. Takové změny nazýváme sezónní dimorfismus nebo polymorfismus. Klasickým příkladem sezónního dimorfismu je babočka síťkovaná (Arascknia levana), která se během roku vyskytuje ve dvou formách. Jarní forma zvaná levana je menší, červenožlutá s Černými skvrnami, naopak letní forma zvaná prorsa je poněkud větších rozměru, černohnědá s bílými skvrnami. Experimentální důkaz vlivu fotoperiody na vývoj obou forem podal MÜLLER (1959). Housenky chované v lShodinové fotoperiode poskytovaly babočky typu prorsa, naopak v Shodinové fotoperiodě diapauzovaly a poskytovaly babočky typu levana (obr. 18). Navíc tento druh vytváří v různých oblastech ČSSR černé odchylky (aberace) vyvolané různou teplotou. 70 18 - 1 M 11 - ** 10 - - z - i W kukl/ - ■7 | <------------=>' w7** n frr>"f ••/}.>*•' • / ť* few larvy r^ / v "n—= / fvw.>,v. vajíčka. 1 i. ' if. 1 m. IV. Y. VL Ylí. VIJÍ. IX. X. XI. X«. 70 °C 13 U 12 10 S 6 18, Sezónní dimor&mus babočky síťkované (Araschnia levana); jarni forma levana je červenožlutá s černými skvrnami, letni forma je čemohnédá s bílými skvrnami; vytečkovaná ploška zdůrazňuje hodnoty fotoperiody nad 16 hodin, které mají vyznám pro vývoj letní formy (podle MÜLLERA, upraveno) 48 Kyslík jako zdroj Kyslík je zdrojem pro Živočichy a rostliny. Na souši všude dostatek. Pokles s nadmořskou výškou. Mount Everest (8848m) asi 8 % vzduchu. V půdě Složení půdního vzduchu = jiné než u atmosféry. Kyslík proniká do hloubky difúzí mezi atmosférou a půdou. Ve vodě. Na rozdíl od atmosféry je obsah kyslíku ve vodě velmi proměnlivý. Vliv na rozpustnost Q> ve vodě má její teplota a tlak v ovzduší. Nízká difúze a rozpustnost kyslíku ve vodě => limitují faktor ve vodním a zamokřeném prostředí. Ve vodě se O2 rozpouští pomalu => speciální adaptace živočichů: 1. zajištění stálého průtoku vody kolem respiračních orgánů 2. velký povrch respiračních orgánů 3. pernaté přívěsky vodních korýsů 4. zvláštní respirační pigmenty (larvy pakomárů) 5. musí neustále vracet na hladinu (kytovci, želvy, čolci) Zdrojem CS ve vodě je atmosféra a asímilační činnost rostlin. Absorpční koeficient pro O2 je při teplotě 20°C 1/32, pro N2 1/65. V 1 litru vody v nasyceném stavu tedy je 10,9 mg02 a 17,6 mgN2. Relativní poměr O : N ve vodě je proto podstatně větší (1 : 2), než v atmosféře (1:5). Vliv teplotní stratifikace vody. Vliv koncentrace kyslíku na druhové složení vodních ES. Tolerance živočichů: euryoxybiontní versus stenoxybiontní (deficity kyslíku) (torentilní úseky) Oxid uhličitý jako zdroj Spolu s vodou a světelným zářením se přímo účastní procesu fotosyntézy. Energie záření, která je pohlcována chlorofylem, je využívána ke štěpení molekul vody, oxid uhličitý je redukován a uvolňuje se kyslík. Koncentrace CO2 v atmosféře je kolem 300 p.p.m., tj. kolísá zhruba od 0,027 až 0,033 %. každoroční vzestup o 0,4 - 0,5 % ! Zdrojem CO3 je téměř výlučně atmosféra. Do ní se dostává těmito procesy: 1. hořením uhlíkatých látek 2. dýcháním živých organismů 3. rozkladem organických látek 4. sopečná činnost 5. znečištění ovzduší V průmyslových oblastech roste koncentrace CO2 až na lOnásobek. V termitistích - obsah C02 až na 50násobek normální hodnoty. Zvýšené hodnoty také v doupatech a norách. Při sopečné Činnosti - úhyny ptáků a savců. Ve vodách je CO2 v určitém protikladu ke 02. Eufotická zóna = silná spotřeba CO2 fotosyntézou Afotická zóna = zvýšená koncentrace C02 Cirkadianní kolísání koncentrace CO2 ve vodách. Rozpustnost CO2 závisí na obsahu solí, teplotě a tlaku. Vliv na poměry mezi uhličitanem a hydrouhlicitanem vápenatým ve vodě. Teplá moře a limnické systémy snazší vylučování vápníku. Živočichové zde žijicí mají proto pevnější schránky, než v oblastech chladnějších a hlubinných. b 1967 ^1968 Smyslová vyjádřené Tiární p rod ukc e j sou :aakol.. 1987) v závislosti na populační" dynamice fytoplanktonu, ovšem jenom za predpokladu, že do vodního ekosystému není přiváděn allochtonnf zdroj dusíku (např. přítokem zatíženým odpadními vodami). Dusík se obvykle nestává živinou limitující primární produkci fytoplanktonu i proto, že ve svém koloběhu se do vodních ekosystémů dostává přirozenou cestou v asimilovatelne formě amoniakálních a dusičnanových iontů z několika zdrojů (srov. stať 8.4). Koncentrace amoniakálního dusíku např. kolísá v našich rybnících od sotva měřitelných hodnot okolo 1 ng-1 až po několik set \ig.\~1 NH3-N. Nejnižší koncentrace obvykle korespondují s maximem rozvoje fytoplanktonu. Nejvyšší koncentrace, dosahující hodnot = 1 mg.l" NH3-N, byly naměřeny po kolapsech vodního květu sínic rodu Apha-nizomenon. Průměrné koncentrace amoniakálního dusíku kolísají mezi 30 až 300 jJg-1" . Za klidného počasí, kdy se v nádržích vytváří termální stratifikace, dochází i ke stratifikaci obsahu amoniakálního dusíku s jeho přírůstkem směrem ke dnu (obr. 68; Kořínek a kol., 1987), Rovněž koncentrace dusičnanů v nádržích bez průtoku je, kromě denitrifikace v sedimentech, ovlivňována fotosyntetickou aktivitou producentů. Ve vodě mělkých eutrofních nádrží a v rybnících klesá obsah NO;-N na sotva měřitelné hodnoty v době maximální biomasy fytoplanktonu. Nejvyšších hodnot (několika mg.ľ NO3-N) dosahuje v zimě a v předjarí, před nástupem jarního rozvoje fytoplanktonu (Hrbáček, 1962). V tocích, v údol- lískávají fotoau-jeho energeticky ■ zdrojů při utili-7; modifikováno ozpuŠtený CO2. :atní druhy vod-(žabí símě). CO2 také hydro-telný CO2 a vy-yšuje alkalickou ICO3 ionty jsou man asi pětkrát ile doušky prav-0vegetace (Pota- oligotrofní eutrofní I .„ ------------!---------------------------,--- i ! i ! i j nh; \ noj / / \ ,/' i i i i i i ... I i :02 i \nh; ■ 1 1 1 r 1 NOí ; t / jo2 * ..«"' ./--" t \ '" / r \ / 1 \ .' 1 \ 1 \ ' 1 \ 1 \ \ 1 \ 1 \ ! \ N, "C, 0, N, °C, 0; ilanktonních řas inně ve vodách 68. Schematické znázornění vertikální distribuce rozpuštěného kyslíku, dusičnanů a amoniaku v teplotně (ř) s t ratifikovaných jezerech s velmi nízkou a vysokou produktivitou (podle Wetzela, 1983) 213 Section Three Population Ecology 11? increase in the burning of fossil fuels, the production of cement, and the increase in global deforestation (see Chapter 20). Observed global temperature changes from 1860 to 1990 have been small (Fig. 5.14), but the consensus of scientists remains that a warming of between 1.5 and 4-5°C is likely if carbon dioxide or any other greenhouse gas equivalent were to double in the next century. The best guess is that a global warming of 2.5°C will occur under such a scenario (Table 5.2). Global temperature changes will also have indirect effects, notably a decrease in precipitation in some areas but an overall global average increase (Table 5.2). TABLE 5.2 Major.equilibrium changes in climate due to doubling C02, as deduced by models. The -•number of stars indicates the degree of confidence in the predicted change. Five stars indicate virtual \ certainties; one star indicates low confidence in the prediction. (After IPCC 1990.) : Degree of confidence Predicted change Temperature *** The lower atmosphere and Earth's surface warm. The stratosphere cools. Near the Earth's surface, the global average warming lies between +1.5°C and +4-5°C, with a "best guess" of 2.5°C. The surface warming at high latitudes is greater than the global average in winter but smaller in summer. (In time-dependent simulations with a deep ocean, there is little warming over the high-latitude ocean.) *** The surface warming and its seasonal variation are least in the tropics. ____________________________________________Precipitation____________________________________ **** The global average increases (as does that of evaporation); the latger the warming, the larger the increase. Increases at high latitudes throughout the year. *** Increases globally by 3 to 15 percent {as does evaporation). ** Increases at midlatitudes in winter. **- The zonal mean value increases in the tropics, although there are areas of decrease. Shifts in the main tropical rain bands differ from model to model, so there is little consistency between models in simulated regional changes. Changes little in subtropical arid areas. _ Soil Moisture *** Increases in high latitudes in winter. Decreases over northern midlatitude continents in summer. Snow and Sea Ice **** The area of sea ice and seasonal snow cover diminish. VODA: základní úd Moře a oceány = 70, 8 % Plocha oceánů = 361,18 miliónů km Plocha souše = 149,39 miliónů km Střední hloubka oceánů = 3 795 m Maximální hloubka oceánů = 11 km Sladká voda = 2 % zemského povrchu (botahá škála) Na lem zemského povrchu připadá 273 litrů vody J Z toho je: 269 1 = mořská voda 4,5 1 = led 0,3 1 sladká voda 0,003 vodní pára Hydrologický cyklus (viz. obr.) • Velký oběh • Malý oběh voda v atmosféře =12 700 km (25mm) průměrné množství srážek = 510 000 km cca 9 dní (40x za rok) dobajednoho koloběhu = Rozdělení vody na Zemi Oceány a moře Slané vody souší Ledovce a věčný sníh Jezera, rybníky, nádrže Vodní toky Podzemní voda Kapilární voda v půdě Voda v atmosféře 97,2 % 0,0008 % 2,15% 0,009 % 0,000 1 % 0,62 % 0,005 % 0,001 % VODA: ekologický význam vody - Význam vody pro vznik a vývoj života - Chemie vody - Výskyt vody, její druhy a zdroje - Hydrosféra - Základní ekologické faktory vodního prostředí - Adaptace organismů na vodní prostředí - Typologie sladkovodních ekosystémů - Charakteristika mořského prostředí a brakických vod Význam vody pro vznik a vývoj života Moře = kolébka života => mořská voda má ideální vlasnosti: • stálé chemické a fyzikální vlastnosti • velkou rozpouštěcí schopnost • velké povrchové napětí • velkou tepelnou kapacitu Vznik života v moři = mnoho nižších rostlin a všichni mořští bezobratlí mají ve svých buňkách, tkáních a tělních tekutinách stejnou osmotickou hodnotu jako mořská voda. Mořská voda je pro ne ideální fyziologický roztok. Osmoregutace sladkovodních organismů - kostnaté ryby (viz. obr.) a) typ sladkovodní = tělní tekutiny hypertonické = neustálé vylučování vody b) typ mořský = tělní tekutiny hypotonické = neustálý příjem vody Fyziologický důkaz sladkovodního původu kostnatých ryb ! - . Ostrakodermi - první známí obratlovci příbuzní rybách - sladkovodní usazeniny VODA: význam vody Voda = stálá součást všech systémů, u vyšších živočichů a člověka tvoří největší podíl tělesné hmotnosti. Nejvíce u zárodku - ve stáří 1 měsíc = 95 % vody po narození = 75-80 % vody v dospělosti = 60% (70 kg hmotnosti = 42 kg vody) Obsah vody v těle a vodní bilance živočichů Vodní živočichové % vody SuchozemŠtí živočichové % vody venušin pás 99 žížaly 84-88 sasanky a medúzy 80-90 měkkýši 50-90 slávkajedlá 84 dospělý hmyz 50-90 Štika obecná 80 kachna 70 pstruh obecný 75 skot domácí 52-60 Vodní bilance = veškeré změny vody v organismu Vliv nadbytku vlhkosti: promokření, zátopy (nepříznivý vliv) Tolerance živočichů k vlhkosti: druhy stenohygrické versus euhygrické Formy: hygrofilní (mech, hrabanka) mezofílní (střední vlhkost - většina druhů) xerofilní (skály, písky, pouště, polopoušíě) Voda v těle = univerzální rozpouštědlo = umožňuje látkovou a energetickou výměnu Význam vody nesmírný - biologický význam vody - hygiena - rekreace - vodní sporty - průmyslová a zemědělská výroba Nutno s vodou pečlivě hospodařit! VODA Penetrácia svetla vodným prostredím Beerov zákon Rs = Rsc e Rsc - solárna konstanta, Rs - solárna radiácia po prechode hĺbkou x vody o extinkčnom koeficiente a Voda a teplota - vodný povrch slabý odrážač ale dobrý pohlcovac energie - majú vysokú telepnú kapacitu - s narastajúcou teplotou sa znižuje hustota vody -> fa - čo s tým súvisí? 1. prúdenie vody v nádrži (teplotná stratifikácia vody v nádrži) 2. hustota vody je vyššia v kvapalnom ako v pevnom stave, preto pevný ľad pláva nad kvapalnom vodou 3. voda mrzne od vrchu ku dnu 1.000 0.999 0.998 0.997 0.996 0.995 0.994 0.993 0.992 0.991 0 25 4 7 10 15 20 Temperature (°C) Fig. 1. Density of water as a function of temperature, 30 povrch 3,5 UC teplota. 41. Vznik vertikálního vrstvení vodního sloupce v nádrži a stabilizace termokliny. Skočnou vrstvou jsou během letní stagnace odděleny svrchní oteplené vrstvy od spodních chladnějších vrstev vody (podle RUSSEL-HUNTERA) atmosféra Prostor jako zdroj Živé organismy zaujímají prostor <í=> soutěží o prostor Prostor jako obecný pojem: můžeme tak označit zdroje, které mohou být v prostoru získány. Omezuje-li nahloučení organismů jejich aktivitu stává se prostor skutečným zdrojem (vilejši, slávky). Teritorální chování živočichů => prostor se mění ve zdroj Konkurence mezi organismy: exploatační (organismy reagují na vyčerpání zdroje, ne na svou přítomnost) interferenční (organismy reagují přímo jeden na druhého a nikoliv na vyčerpání zdroje) INTERAKCE Ekologická nika = pozice organismu, kterou zaujímá v prostředí ve vztahu k jeho podmínkám, které na něj působí a ke zdrojům, které využívá (např. různé doby aktivity, různé typy potravy, vývojová stádia mají různé niky). Habitat = habitat organismu je jeho fyzikální prostředí, každý habitat má mnoho nik (např. prostředí bažin skýtá množství nik pro různé druhy ptáků, savců, hmyzu a rostlin). Nika = multidimezionální prostor ! Teplota Velikost potravy Velikost potravy Teplota Teplota Realizovaná nika = velikost niky v podmínkách působení limitujících faktorů prostředí, např. kompetice a predace. Kompetice a predace obvykle vedou ke zmenšení niky. Naproti tomu mutualismus vede ke zvětšení niky. Fundamentální nika = potenciální nika využívaná druhem v podmínkách absence kompetice a predace. Organismy jako zdroj Autotrofní organismy = producenti (asimilují anorganické látky a vytvářejí organické molekuly) Heterotrofní organismy = konzumenti (vyžadují zdroje v organické, energeticky bohaté podobě) Potravní řetězce = tři cesty k další potravní úrovni: 1. Dekompozice (rozklad) = dekompozitoři nemohou využít živých organismů; živí se mrtvými těly, výkaly a exkrety jiných organismů (baktérie, houby detrivorní organismy) 2. Parazitismus (cizopasnictví) = organismus je využíván jako zdroj již během svého života. Parazit je konzument, který svůj potravní zdroj nezabíjí, ale živí se během svého života na jednom či na několika hostitelích. 3. Pre dace (kořistnictví) = potravní zdroj (organismus) je zabíjen a požírán. Typem predace je i pastva. Podobnost herbivorie a parazitismu. Specializace konzumenta: generalisti => polyfágie = všežravci specialisti => monofágie = pouze na některé části kořisti pouze určitý druh kořisti/hostitele S růstem specializace konzumenta roste jeho závislost na kořisti: 1. Konzument musí žít v oblasti výskytu zdroje. 2. Konzument musí věnovat čas a energii hledání kořisti Specializované adaptace konzumentů na určitý typ kořisti (zdroje). Sezónnost potravních zdrojů: (fenologie) včela medonosná Apis mellifera (Hymen opiera) K šánt nektaru používa sosák. komár Culex(D\pteta) Má bodaví sací typ ústního ústroji. Tabanus atratus (Oiptera) Druh sající krev. Mandibuiy a rnaxäly má zpEoštélé. Chiasognathus grantii (Coletptera) U samců jsou extrémne vyvinuly rnandibuly, které přesahují délku teta. Mandvca quinquemaculata (Lepídoptera) Nalétává na kvety. Sosák je v klidu stočen. člunozubec (Balaenicops rex) Živí sa rybami a dvojdysnýmí rybami, které z bahna vybírá velkým hákovitým zobákem. plameňák růžový (Phoanicapterus ruber) Rttracní aparát v zobáku umožňuje výlivu drobnými rasami. zoboun černý (Rhynchops nigra) Nožovitou spodní rástí zobáku protíná v latu vodní hladinu. Zasárine-li rybu, zobák zaklapne. papuchalk rúžkacý (Fratercuia cornicu!ata) Je schopen d riet v zobáku několik ryb a pfi tom lovit další. sokol (Falco) Zahnutý zobák slouží ke škubání a sekání. Obrázek 3.13. Specializace organismů vzhledem k povaze jejich potravních zdrojů jsou doloženy růzností jejich ústního ústrojí. Zde zobrazené druhy hmyzu a ptáků, kteří se živí rybami, jsou dokladem vysokého stupně specializace. (Podle vyobrazení v následujících publikacích: Snodgrass, 1944, Richards & Davies, 1977, Daly et at., 1978, Encyclopedia Britannien) sezónni dostupnost zdrojů Mnohé z potravních zdrojů jsou sezónní, což je doloženo zmínkou o populaci planého maíiníku v lesnatých oblastech mírného pásu. V zimě je tato rostlina pouhou masou tenkých větviček, ale na jaře se rozvíjí v množství 102 mladých, na bílkoviny bohatých pupenů a dospívajících listů. Kvetení znamená krátké období produkce nektaru, a tedy nabídky zcela nového typu zdroje, ale pouze po omezenou dobu. Posléze, jak se vyvíjejí plody, začíná se objevovat ve zrajícím a ve zralém ovoci nová záplava zdrojů (obr. 3.14). Takové sezónní struktury mohou být spolehlivými zdroji buď pro všestranné býložrav-ce, kteří se mohou po sezóně ostružin obrátit k jiné potravě, anebo pro specialisty, kteří svůj aktivní život koncentrují do vhodného období a po zbytek roku pak nemají na potravu nároky (prožívají období klidu či diapauzy). Ptačí druhy, které se živí plody ostruziníku, berou tyto plody jen jako sezónní Obrázek 3.14. Životní cyklus a fenologie maliníku (Rubus idaeits) a některých živočichů, kterým slouží jako potravní zdroj {údaje převzaty z různých zdrojů) dormant™' výmládky _____ . prodlužováni (nadzemní nebo (nový prýt) v pod zem ní) V prodlužování intemodií rozrůstání listů / vrcholové kvety a-listy adventivnt kořen/ \ *■ ú ž I ab n í květní primordia _>. stárnuti — a opad listu -►dormant™ - -V dormantm stonky sekundární íi stoví růžice -----^ terminálni pupeny a kvety pupeny hynou ------------->pupeny u báze stonku v dormand chlad nezbytný______^.vývoj květních______ k prerušení pupenů dormance nalévání pupenů prýty postranní prýíy s listy a plody uhynutí listů stárnutí prýtů pupeny u báze stonku v dormanci ÚNOR u bare — stonku BŘEZEN t prvního roku Červen Červenec září říjen LISTOPAD PROSÍKU ^HB J2 T^\ ■1 ■SÉMJfe mm ;*>;■ ^>m\ \kz 7^ v^č7^} 9 m -^sv*-? 'i&mrn ■f ■-■ľ-'-: i-^ assřfi-: i L 1. laíokonoseo (Othrrhynchus ciavipes) 2. malinovník plstnatý {Byturus lorrnentosus) 3. skvrnovnífiek maliníkový (Lampronia rvbiella) 4.mšice (Aphis idaei) S.kyjatka 'Aphirophora rubí) přenaseč choroby 6.lalokonosec {Otiorrhynchus sp.) 7. sviluška (Phyroptus gracilis) 8. z o bo n oska růžová [Coenorhinvs germanicus) 9. tiplice bahenní [Ttputa paltidosa) 10. lalokonosec rýhovaný {Otiorrhynchus sutcatus) 11. hrotnokfídlatec chmelový {Hepiallis humuli) Sdospelci larvy motýli a mouchy tfospeFci housenky 103 POTRAVA - trofické faktory Potrava = všechny organické látky rostlinného nebo živočišného původu ve stavu živé nebo mrtvé až rozkládající se hmoty. • jeden z nejdůležitějších ekologických faktoru • podmínka k udržení života (metabolismus, růst, reprodukce) Nedostatek potravy = limituje rozvoj populací živočichů růst jedince, migrace, vliv na aktivitu (vitalita, plodnost, úmrtnost, délka života, rychlost růstu populace) Způsoby a formy výživy organismů Autotrofni (fytozoický) versus Heterotrofni (holozoický) zelené rostliny živočichové některé baktérie Potrava heterotrofů = mikroorganismy, rostliny, živočichové Konzumují = cele versus po částech: živé versus mrtvé Trávení: intraintestinální versus extraintestinální Není ostrá hranice: Euglena viridis (autotrofni výživa) Podbílek šupinatý (heterotrofni výživa) Mixotrofní organismy POTRAVA - trofické faktory Fyziologické hledisko = podle velikosti potravních částeček Histotrofní versus Merotrofní formy tkáně, pletiva, celá těla omnivorní, herbivorní, karnivorni rozbitá pletiva a tkáně . koprofágové, cellofágově haemofágové, molekulo/agové HLAVNI FORMY VYZIVY Biofágové versus Nekrofágové U li u u Fytofágové Zo of agové Saprofágové Koprofágové FYTOFAGIE = rostlinná potrava • Býlozravec (fytoepisit, herbivor): listí, plody, kořeny, nektar • Fytoparazit: na povrchu, uvnitř rostliny Potravní specializace fytofágů: algofágové = řasy, sinice lichenofágové = lišejníky radicivorní = kořeny phyllofágní — listy •mycetofágové = houby herbivorní = vyšší rostliny lignivorní (xylofágní) = dřevo fruktivorní = plody ____________________POTRAVA - trofické faktory________________ ZOOFAGIE = živočišná potrava • Mäsožravec (zooepisit, karnivor): pohlcují celé nebo po částech • Zooparazit (různé klasifikace cizopasníků) Potravní specializace zoofágů: pisccivorní = ryby insektivorní (entomofágní) myrmekofágní = mravenci haemofágní = krev planktonofágní^ plankton * SAPROFAGIE = mrtvá organická hmota v různém stupni rozkladu (zooedafon, supi, hyeny, šakali, medvědi, vlci, lišky, levharti, vrány, krkavci, luňáci) KOPROFAGIE = živicí se exkrementy (vlastními nebo cizími) • hmyz: mrchožrouti, chrobáci, hrobaříci, vrubouni • buřňáci: trus velryb a delfínů • králíci: vlastní trus POTRAVA - trofické faktory Specifické formy výživy CECIDQFAGIE = výživa v hálkách (cecidiích) = novotvary na rostlinách (hlístice, roztoči, mšice, diptera, lepidoptera, coleoptera) podle původu: zoocecidie acarocecidie entomocecidie SYMBIONTOFAGIE = symbiotické soužití dvou druhů Ektosymbiontofagie: • mimo těla obou partnerů (zahrádky hub v termitištích) Endosymbiontofagie: • mikroorganismy v zažívacím traktu jiných živočichů (baktérie a prvoci u přežvýkavců; lem3 obsahu bachoru = 3 miliony => bachor ■'-!. Ü'-L = 200 litrů; mikroorganismy = dqdávajjí 30% bílkovin) • běžně u ptáků a savců = všenky, Štěnice, vši '■ '■ ' ___ r TROFOBIOZA = specifická forma koprofagie = sladké výkaly mšic KANIBALISMUS = u dravců při nedostatku potravy 1>v • kronismus - mláďata (čápi, poštolky, ryby) ■. <. ■ • kainismus - sourozence (některé sovy7, dravci) Kanibalismus: kudlanka nábožná, pavouci >.-L Vj POTRAVA - trofické faktory SCHEMA TOKU ENERGIE V TELE ORGANISMU Energie z nižšího trofického stupně Spotřebovaná energie (C) l Odpad/Nespotřebovaná energie Stravitelná energie (D) l Energie ve výkalech (F) Metabolizovaná energie (M) '-----r í Res pi race (R) _j_ i Energie v moči (U) -----------------------------------------; Produkce (P) Odpočinek Aktivita Růst Reprodukce POTRAVA - trofické faktory Složení potravy Většina živočichů má vysoké nároky na složení potravy, na správny poměr živín. v Rídké potravní specializace: Euryfágové = generalisti Stenofágové = specialisti M ON OF AG IE (univorie) = úzká potravní specializace (paraziti - specifičnost; vývoj v hálkách; panda červená - bambus; koala medvíkovitá — blahovičník) OLIGOFAGIE = mírně rozšířená potravní specializace (Obaleč dubový - napadá různé druhy dubu - Quercus) POLYFAGIE (multivorie) = Široké potravní spektrum — larvy bekyně mnišky-jehličí a listí různých stromů; chroust obecný — listí různých stromů; káně lesní- myši a jiní hlodavci PANTOFAGIE (omnivorie) = všežravci - prase, krysy, Švábi, škvoři, člověk POTRAVA Ochrana potravných zdrojov pre konzumentom - každý organizmus potenciálny potravný zdroj pre iné organizmy 1. fyzická obrana - bodliny, trny, ostne 2. ochranné kryty - konzument musí vyvinúť vyššie množstvo energie, aby organizmus našiel a požral 3. chemická obrana - obranná sekrécia alebo rastlinné toxíny z rastlinných tiel (nie vždy účinná - evolúcia tolerancie) 4. kryptické mimkry - znižujú pravdepodobnosť, že organizmus bude slúžiť ako potravný zdroj. Batesovo mimikry - špecifický prípad kamuvláže. 5. varovné zbarvenie (aposematizmus) - vysielané škodlivými a nebezpečnými živočíchmi 6. ochrana spôsobom chovania - organizmy žijú v dutinách, predvádzajú nejakú hrozbu, útek Keratella cochlears Daphnia pulex 1 mm forma bez trnu forma s trnem forma bez trnečku forma s týlním trnečkem H2Oz žláza chlopeň enzymová žláza 2 mm zásobník výbušná komůrka ústí Obrázek 3.21. Prskavec větší, Brachinus crepitans, a jeho obranný aparát, jenž je umístěn v blízkosti řitního otvoru. Směs chemikálií vstríknutá do výbušné komůrky je později vystříknuta jako sprška chinonu, {Žláza zobrazena dle nákresu v publikaci Eisner & Meinwald, 1966.) POTRAVA - trofické faktory Množství potravy Potrava = zdroj živin a energie = limitující faktor rozvoje živočichů • Kvalitativní stránka potravy = bílkoviny, sacharidy, tuky, .vitamíny, stopové prvky • Kvantitativní stránka potravy = kalorie lg tuku = 9,3 kcal lg bílkovin = 4,2 kcal lg sacharidů = 4,1kcal Množství potravy konzumované živočichy na jednotku váhy svého těla je různé. Vliv zde má velikost těla, termodynamický typ, teplota prostředí, potravní nabídka aj. Příklady: homoiotermní živočichové - "hodně energie na termoregulaci (vliv teploty prostředí = Peromyscus - křečík- při teplotě 6 —10,5 °C spotřebuje 2-3x více potravy, než při 29-32°C) poikilotermní živočichové - spotřeba potravy roste s teplotou prostředí - do určité meze MenŠí homoiotermní živočich spotřebuje relativně více potravy - rychlejší metabolismus. Množství potravy závisí na její kvalitě a energetické hodnotě ! POTRAVA - trofické faktory Hodnota potravy • Potravní nabídka daného prostředí • Dostupnost potrav)' Příklad: Bekyně mniška - nabídka 477 druhů rostlin, keřů a stromů Housenky se živily na 458 druzích Potrava: přednostní versus příležitostná versus nouzová Podle množství přijaté potravy: hlavní versus vedlejší Výběr potravy závisí na vlastnostech živočicha, na stupni jeho vývoje, stáří, fyziologickém stavu a na prostředí, kde živočich žije. POTRAVA - trofické faktory Časové rozložení příjmu potravy Velmi různorodé: Býložravci = malé množství stále (20%) Masožravci = príjem jen občas (2%) Zásoby potravy' = velmi běžný jev Různé způsoby hromadění zásob: Příklady: pijavka lékařská - lOx zvětší svůj objem potápník vroubený — vysaje rybu — o 60% zvětší svou hmotnost klíště obecné — po nasátí 200x zvětší svůj objem krajta mřížkovaná — prase o váze 22kg => 11-13 měsíců křeček obecný - na podzim zásoby až 17,5 kg vosy hrabalky - omračují žahadlem housenky a kladou do nich vajíčka (parasitoidi) vruboun posvátný - kulička trusu - zásoba potravy včela medonosná — plástve medu — zásoba potravy hromadění zásob v těle - glykogen, tuk, tukové těleso Hladovění = nic neobvyklého např. během ontogeneze: • metamorfóza hmyzu • svlékání larev • proměna pulce v žábu • před obdobím rozmnožování (u ryb) Různá schopnost hladovět: štěnice domácí = 6 měsíců blecha obecná - 12 měsíců klíště obecné = něk. měsíců užovka obojková = 1 rok krajta mřížkovaná = více než 1 rok Nedostatek potravy brzdí růst a vývoj živočichů, klesá váha, menší vzrůst, klesá píodnost. Vliv množství a kvality potravy na vznik kast u sociálního hmyzu (mravenci, včely, vsekazi). POTRAVA - trofické faktory Změna potravy • Během životního cyklu (ontogeneze) • Sezónní změna prostředí Príklady: plůdek ryb = jemný plankton dospělé ryby = bentos ponravy chroustů = kořínky imaga = listí larva vodomila = dravá imago = býíožravec larvy komárů = dravé imago (samice) - krevsající (samci) = sladké šťávy Fasciola hepatica: dospělá motolice = žlučovody ovcí miracidium= voda sporocysta = hepatopankreas plže redie = hepatopankreas plže cerkarie = voda adoleskarie = tráva Periodická změna potráp u ptáků během roku: jaro = rostlinné zbytky léto = hmyz podzim - plody, semena zima = kůra, kořínky, dřevo, plody Neperiodické změny Např. dlouhé sucho = volavky loví místo ryb myši a hraboše •