Devět prvků 8. až 10. skupiny se častěji seskupují do horizontálních než vertikálních trojic. Všechny jsou typickými přechodnými prvky a tvoří střed čtvrté, páté a šesté periody. Mají výrazné kovové vlastnosti, vysoké body tání a varu a poměrně malý molární objem. Jsou schopny tvořit různé slitiny a intermetalické sloučeniny, typická je pro ně rozmanitost oxidačních stupňů a tvorba komplexních sloučenin. Oxidační stupeň +VIII odpoví dající číslu skupiny je znám pouze u ruthenia a osmia. Některé sloučeniny ostatních prvků těchto skupin jsou i při nižších oxidačních stupních kovů (FeVI, NiIV, IrVI) silnými oxidačními činidly. Chování prvků ve vertikálních trojicích se (přes jejich analogickou elektronovou strukturu) navzájem značně liší, koncové prvky triád se často podobají sousedním prvkům v 7. nebo 11. skupině (Mn/Fe, Ni/Cu). Prvky triády železa jsou z této skupiny nejrozšířenější a z nich je nejhojnější železo.
Železo sehrálo dominantní roli ve vývoji materiálů používaných člověkem. Prvními, komu se podařilo získat železo z jeho rud tavením, byli Chetité, kteří objev pečlivě tajili (předtím bylo známo jen železo meteoritického původu). Teprve rozpadem jejich říše se technologie mohla rozšířit a před 3200 lety začala doba železná. Sloučeniny kobaltu jsou už 4500 let využívány k barvení skla a keramiky na modro a v Číně byly nalezeny předměty starší než 2000 let zhotovené ze slitin niklu. V nečisté formě byly oba kovy připraveny v polovině 18. století (kobalt 1735, G. Brandt; nikl 1751, A. F. Cronstedt). Železo a kobalt mají nezastupitelné role v biosystémech.
