Putoranský zapovednik

   

   Ustaven 1988. Plocha 1,9 mil. ha.

   Zabírá centrální část pohoří Putorana se silně členitým reliéfem modelovaným kdysi pevninským
   ledovcem. Řídké listnaté lesy v údolích a na svazích, na vrcholových pláních horské tundry a
   arktické pustiny. Ve vegetaci převažují cirkumpolární druhy, jsou zde zastoupeny i putoranské
   endemity nebo druhy rostoucí jen v pohořích Putorana a Byrranga. Areál pravidelných migrací
   divokého soba. Endemickým živočišným druhem je putoranská ovce sněžná, fakticky největší
   kuriozita zapovedniku. Kromě toho je Putoranský zapovednik nejsevernější lokalitou pro střední
   Sibiř ve výskytu těchto druhů: sobol, los, veverka obecná, veverka bělka, pišťucha, tetřev
   hlušec, tetřívek, lumík. Vyskytují se i vlci, medvědi hnědí, rosomáci. Správa zapovedniku je
   v Noril´sku.

   

   Zapovednik Sichote-Aliň

   

   (Spolu s údolím řeky Bikin -- územně však přímo nesouvisejícím se Zapovednikem Sichote-Aliň --
   tvoří společnou biosférickou rezervaci).

   Plocha 395 tis. ha. 1200 druhů vyšších rostlin, 370 druhů ptáků, 71 druhů savců. Poslední
   souvislé teritorium tygra ussurijského. Vyskytuje se i amurský kamzík goral. Území je zajímavé
   kombinací severských a relativně teplomilných taxonů. Volně zde roste žen-šen, součástí
   vegetace je i jeden místní druh rododendronu, běžné jsou popínavé rostliny v lesích, což
   zahušťuje vegetaci.

   

   Wrangelův ostrov (rusky Ostrov Vrangelja)

   

   Celý Wrangelův ostrov a okolní akvatorie (ta tvoří skoro polovinu výměry zapovedniku).

   Největší světová populace mrožů, lední medvědi, pižmoni (cirkumpolární sudokopytník), na
   pobřeží velké kolonie mořského ptactva.

   

   Kavkazský zapovednik

   

   Ustaven 1978. Plocha 263 tis. ha. V hraniční oblasti Krasnodarského kraje, Republiky Adygea a
   Karačejsko-čerkeské republiky (vše subjekty Ruské federace). Zabírá většinou severní svahy
   Kavkazu, v menší míře i jižní svahy. Horské listnaté lesy, subalpinské louky, alpinské louky.
   V lesích zubr evropský (byl tam kdysi sice původním druhem, současná zdejší populace zubra
   ovšem  pochází z jiných lokalit a obor).

   

   Barguzinský zapovednik (u Bajkalského jezera)

   

   Ustaven v r. 1916. Plocha 374 tis. ha. Zahrnuje i 3 km široký pás akvatorie jezera Bajkal
   (plus 150 tis. ha).

   Těžiště na SV pobřeží Bajkalu a na západních svazích Barguzinského hřbetu. Horská tajga
   listnatá i jehličnatá (v tomto případě s jedlí a borovicí limbou), horská tundra a skalní
   holiny. Sobol, jelen maral, medvěd hnědý, vlk, tetřev hlušec, v jezeře četné druhy ryb a tuleň
   bajkalský (něrpa).