Zdroje energie
kontinenty: 56 mWm-2
oceánské dno: 78 mWm-2
tok sluneční
zářivé en.
140 mWm-2
tepelný tok: 60 mWm-2
DESKOVÁ TEKTONIKA:
projevy v reliéfu Země
ˇ DT: tektonická a seismická aktivita ve svrchním
obalu Země lze vysvětlit vzájemným působením jeho
rigidních částí (litosférických desek)
ˇ předpoklady:
1. konstantní velikost Z
2. v rámci desek nedochází k větším deformacím
vývoj hypotézy
1962 Hess: ZK vzniká v oblasti
oceánských hřbetů a zaniká
subdukcí
1963 Vine, Matthews: podstata
magnetických anomálií
1965 Wilson: identifikace
transformních zlomů
1620 Bacon: shodné obrysy kontinentů
1858 Snider-Pelligrini: shodné fosílie
1912 Wegener: teorie kontinent. driftu
A. Holmes: hypotéza konvekčního
pohybu
50.-60. léta: paleomagnetické a seismické výzkumy
teorie nové globální tektoniky
ˇ povrch Z sestává z litosférických desek (svrchní plášť + Z
kůra) ­ vymezení neodpovídá hranicím kontinentů a oceánů
ˇ desky se pohybují, pohyb je ovlivněn pohybem okolních
desek
ˇ 3 základní typy rozhraní mezi sousedními deskami:
divergentní, konvergentní, transformní; 3 desky se stýkají
v trojných bodech
ˇ tektonika litosférických desek ovlivňuje mnoho jiných
systémů (např. globální klima, vývojové změny a
formování přírodních zdrojů, evoluce organismů)
litosférické
desky
ˇ velké (7): eurasijská, africká, indo-australská,
tichomořská, s. americká, j. americká, antarktická
ˇ malé (20): arabská, filipínská, Cocos, Nazca,
karibská, Scotia, Juan de Fuca, Bismarckova, ...
relativní pohyb desek
ˇ pohyb rigidního tělesa po
kulové ploše
ˇ probíhá podle kružnic
soustředných kolem osy (pólu)
rotace
ˇ narůstá se vzd. od pólů rotace
ˇ transformní rozhraní:
A ­ Eulerův pól
 póly rotace
ˇ rozpínání riftů:
 rychlost a směr
pohybu desek
 rekonstrukce
vývoje Zem.
povrchu
dynamika
pohybu
ˇ oc. desky: do 100 mm/rok, kont. d.: 5x pomalejší
ˇ subdukční zóny: složka pohybu nasouvané desky
rovnoběžná s oc. příkopem > složka kolmá
ˇ systém desek rotuje o 0,1°/Ma kolem 74°j.š. a 129°v.d.
hot spots ˇ povrchové projevy vzestupných proudů z hl. 2900 km;
pod litosférou mění proudy vertikální pohyb na
horizontální za současného výzdvihu reliéfu
ˇ pohybují se (mm/rok)
ˇ vulk. řetězce a aseismické oc. hřbety (Hawai, Rio
Grande, Walvis) ­ postupný růst stáří
ˇ doporovodným jevem rozsáhlé výlevy láv (Island,
Dekan)
ˇ během posl. 10 mil let na Zemi 122 aktivních horkých
skvrn
rozhraní litosf.
desek
 divergentní (vzn. nové oc. kůry a
oddalování desek ­ rozpínání)
 konvergentní (zánik oc. kůry
podsouváním pod kont. kůru ­ subdukce)
 transformní (horizontální posun desek)
mechanismus pohybu desek
zdrojem energie radiogenní teplo ­ vzniká rozpadem radioaktivních
izotopů některých prvků v zemském tělese (238U, 235U, 232Th, 40K)
konvekční proudy = výstupné proudy v plášti
ˇ vzn. v důsledku nerovnoměrné distribuce
radiogenního tepla v plášti
ˇ teplejší zóny pláště mají menší hustotu a
pomalu stoupají k povrchu
ˇ hypotézy:
1. aktivní konvekce
(v diskrétních vrstvách,
celoplášťová,
kombinovaná)
2. pasívní konvekce
A: akt. konvekce do 300 km
B: akt. konvekce do 700 km
C: celoplášťová konvekce
ˇ pasívní konvekce
 svrchní část pláště tažena
pohybující se deskou
 proudění způsobeno:
D: pohybem oc. desky
směrem od riftu
E: gravitací v důsledku
nárůstu mocnosti oc. litosféry
F: tahem chladnoucí litosf.
desky (má vyšší hustotu než
okolní astenosféra a až o
1000°C nižší teplotu než Z
plášť v hloubce 400 km)
Wilsonův cyklus
1. vznik a vývoj kont.
rift. systému (vyklenutí
­ prolom ­ rozpínání)
2. tvorba oc. kůry
3. rozšiřování oc.
pánve (a tvorba
transformních zlomů)
4. změna pasívních
okrajů kont. na aktivní
(začátek tektogeneze)
5. uzavírání riftu
(zánik oc. pánve,
kolize kontinentů)
6. vznik geosutury
(zánik zbytků oceánů)
trvání cyklu ~ 200 Ma
240 ­160 Ma:
ˇ 230-220 Ma: vývoj
kont. rift. syst. po obou
stranách dnešního
Atlantiku
ˇ vývoj úzké prolomové
pánve v místě dneš. j.
Atlantiku
ˇ 200 Ma: začátek
rozpadu Pangey
ˇ 200-160 Ma:
vytvoření
karlsbergského hřbetu,
ˇ rozpad Pangey
ˇ oddělení Sev.
Ameriky od Euroasie
Pangea
rozpad Pangey
160-80 Ma:
Gondwana
a Laurasie
ˇ 160-140 Ma: vznik
středoatlantského
hřbetu
ˇ130-120 Ma: oddělení
indické a africké desky
ˇ130-80 Ma ­ oddělení
africké a antarktické
desky, vznik kont. rift.
syst. Mosambiku
ˇ120 Ma: otevření
Biskajského z.
ˇ100 Ma: oddělení
Grónska od SA
ˇ 90 Ma: změna směrů
extenze sev. Pacifiku
ˇ rozpad Gondwany
a Laurasie
ˇ vznik stávajících
moří a oceánů
stávající
kontinenty
80-10 Ma:
ˇ 70 Ma: založení riftu
Norského m.
ˇ 60-35 Ma: oddělení
Austrálie od Antarktidy
ˇ 50 Ma ­ kolize indické
a eurasijské desky
ˇ 50-40 Ma: konec
extenze v Norském a
Labradorském m.
ˇ 40-30 Ma: vznik kont.
rift. syst. v. Afriky a
vznik Rudého m.
ˇ 30 a 20 Ma: změna
směrů extenze Pacifiku
ˇ25 Ma: konec extenze
v Arktickém m.
ˇ 20 Ma: kolize desky
Farallon a Pacifické d.
 počátek vývoje San
Andreas
ˇ 20-15 Ma: akumulace
vulkanitů Islandu
Euroasie
superkontinentální cyklus
ˇ rozdílná tep. vodivost kont. a oc. kůry
ˇ cyklický rozpad kont. (v důsledku
hromadění tepla) a zánik oceánu:
1. vznik riftu
2. po 40 Ma: rozpad kont.
3. po 200 Ma: max. rozptyl desek/subdukce
4. po 360 Ma: zánik nového oceánu
5. po 440 Ma: vznik nového riftu
doklady pro poslední 2 cykly:
ˇ oceánské sed. (vyšší podíl
32S/34S před 200 a 600 Ma)
ˇ exploze organismů (200 Ma:
mořské org., 600 Ma: pevné
schránky, 2.1 Ga: heterocysty
v řasách)
ˇ 6 orogenezí
ˇ 100 Ma po orogenezi vznik
riftových údolí:
2.5, 2, 1.7-1.5 Ga
550, 150 Ma
doby ledové (poslední
1 Ga):
800-550 Ma
340-200 Ma
40 Ma
+ 250 Ma+ 150 Ma
+ 50 Ma
Doporučená literatura:
ˇ Cháb, J. ­ Jakeš, P. ­ Kukal, Z. ­Tomek, Č.: Desková tektonika.
Praha: Academia, 1983.
ˇ Summerfield, M. A.: Global Geomorphology. Harlow: Longman,
1997.
ˇ Huggett, R. J. : Fundamentals of Geomorphology. London:
Routledge, 2003.