Dřeviny stupeň Hájů (dubohabřin) tj. nižších středních poloh Pozn.: Do stupně hájů (dubohabřin) v přírodě zasahují dřeviny teplomilných doubrav i výše ležící oblasti bučin, uvedené v dalších souborech. V tomto souboru jsou uvedeny dřeviny, které zde mají těžiště výskytu. Ve Zlatníkově pojetí se jedná o 3. vegetační stupeň s přesahem do 2. v.s. Sestavil: RNDr. Martin Culek, Ph.D., Geografický ústav MU Použitá literatura pro tento soubor: KAVKA B. (1995): Sadovnická dendrologie I. Listnaté stromy. Eden, Brno. KREMER P. Bruno et al. (1995): Stromy. Z německého originálu Bäume z r. 1984. Knižní klub ve spolupráci s Ikar Praha. Praha. ÚRADNÍČEK L., MADĚRA P. (2001): Dřeviny České republiky. Matice lesnická, s.r.o., Písek. Fotografie z Brna pořídil M. Culek, z lednického parku M. Čablová, další jsou z Internetu. Habr obecný Carpinus betulus Ü Výška až 25 m, i keř, pokroucený svalcovitý kmen, dvojitě jemně pilovité symetrické listy. Ü Snáší polostín, sucho, mrazy, nenáročný na půdu. Snadno obráží z pařezů. Nesnáší zasolení, hutnění půdy a chlad. Ü Původně příměs doubrav, výrazně rozšířen vlivem kácení bučin. Ü Střední Evropa, Itálie, Balkán, pobřeží Černého moře. Ü Indik. teplejších poloh a dlou-hodobého obhospodařování lesa Ü 1-3 AB-BC 2-4 Habr obecný Carpinus betulus Lípa velkolistá Tilia platyphyllos Ü Výška až 35 m (v lese). Zespodu roztroušeně chlupaté listy. Ü Snáší stín, mráz. Vyžaduje hlubší živné půdy. 2 ekotypy – viz dále. Ü V ČR bazické stepní stráně 150 - 400 m, suťo-vé lesy 400 -700 m, aleje. Ü Západní, střední a jižní Evropa kromě pobřeží. Ü Indik. vápnitých, živných nemokrých p. mimo hory. Ü 1-2 CD 2, 3-5 BC-CD 3 Lípa velkolistá Tilia platyphyllos – mladý strom Lípa srdčitá Tilia cordata Lípa srdčitá (Tilia cordata) kříží se s lípou velkolistou Ü Kvetoucí strom Ü Příjemná vůně Ü Typický strom českého a moravského venkova Javor mléč Acer platanoides Ü Výška 20 – 30 m. Brázditá až kostečkovitá borka. Špičaté úkrojky listů. Žlutý až červený list na podzim. Ü V mládí snese stín, odolný k imisím, mrazu. Vyžaduje vlhčí živné půdy. Ü Suťové lesy do 750 m, luhy, okraje lesů, aleje, hojně parky. Ü Střední a (jiho-)východní Evropa, jižní Skandinávie, Kavkaz. Ü Indik. dusíkatých sušších půd, často kamenitých, střed. poloh. Ü 2-5 BC-C 2-3 Dub červený Quercus rubra Ü Výška až 25 m. Má štíhlé hladké větve, širokou korunu, špičaté úkrojky listů! Podzim - červené listy. Ü Snese zastínění, chudé (ale hluboké) půdy. Nesnáší dlouhodobé mokro, křehký - láme se. Ü Severovýchod Sev. Ameriky, u nás místy vysazen v lesích, hl. ve východních Čechách do 400 m. Ü Indikátor průměrných vlastností půd, intenziv. lesnických zásahů a okrasných palouků středních poloh. Dub červený - v parku Borovice lesní Pinus sylvestris Ü Přirozené bory v Česko-Saském Švýcarsku Borovice lesní Pinus sylvestris Ü Výška 30-45 m. Oranžová kůra v horní části kmene. Kulovité šišky prům. 4 cm. Dvě 3-8 cm dlouhé zelené jehličky ve svazečku. V mládí koruna kuželovitá. Ü Světlomilná, r-stratég. Snese mrazy, sucho, mokro, kyselé půdy, vápence, písky. Ü V ČR původně strom skal, rašelinišť, hadců a jako příměs na píscích. Ü Evropa mimo Středomoří, Anglie a Irska. Sibiř, Kavkaz. Ü Indikátor extrémních půd, v plantážích hlavně ve 1.-3. v.s. Ü 1-5(6) A-AB, D 1-2, 4,6 Borovice vejmutovka Pinus strobus Ü Výška 25 – 60 m. Mládí – rychlý růst, stáří - válcovitá koruna. Měkké dlouhé jehlice, protáhlé šišky, hladká kůra Ü Nesnáší mrazy, snáší vlhčí půdy, i kyselé. Trpí rzemi. Ü Východ USA. Ü V ČR zahrádky, ojediněle výsadby v lesích, kalamitně se šíří na vlhkých píscích (NP Česko-Saské Švýcarsko). Ü Indikátor kyselejších půd, okrašlovacích úmyslů. Douglaska tisolistá Pseudotsuga menziesii Ü Až 50 –100 (133) m výšky – nejvyšší strom světa. Mládí – podobná smrku. Kůra kmene s „puchýřky“, u starých stromů hluboce rozbrázděná. Šišky s vyčnívajícími trojcípými šupinami. Ü Rychle roste, vyžaduje vlhké půdy, světlo, čistší vzduch, mírné zimy (mrazuvzdorná do středních poloh). Ü Hory západního pobřeží Severní Ameriky Ü ČR - lesy – vysazována u cest, město – parky. Ü Indikuje průměrné vlastnosti půd i klimatu a okrašlovací úmysly. Olše lepkavá Alnus glutinosa Ü Výška 20 – 30 m, plody – malé dřevnaté šištice. Plochý až vykousnutý vrchol listu. Ü Snáší stojaté vody i dlouhé zaplavení, kyselé i bazické půdy, mrazy i město. Nesnáší suché půdy. Rychle se šíří. Ü Evropa s výjimkou severu, až za Ural, v ČR do 800 m. Ü Podmáčené deprese, úzké nivy, břehové porosty. Ü Indikuje mokré půdy, kromě nejvyšších poloh. Ü 1-5 AB-CD 5 Střemcha hroznovitá Padus racemosa Ü Výška do 20 m, habitem podobná třešni, strom i keř. Ü Snáší pozdní mrazy, baktericidní, vyžaduje hodně vody, živin. Ü Evropa kromě jižní, až střední Asie. Ü Břehové porosty, lužní lesy. Ü Indikátor živných vlhkých půd, nábřeží Ü 1-5 BC-C 5a Jeřáb muk Sorbus aria Ü Keř ( až stromek ) 6 -12 m vysoký, listy eliptické, pilovité, z rubu bíle plstnaté. V horním pravém rohu kříženec s jeřábem ptačím Ü Snáší mělké vysýchavé půdy, preferuje vápence. Snáší mrazy. Světlomilný Ü V ČR teplé pahorkatiny na horních hranách svahů. V Alpách, Karpatech vysoko do hor. Ü Střední a jižní Evropa, Atlas, Anglie. Ü Indik. světlin a mělkých půd, hlav. vápencových. Ü 2-4 (B)D 2 Ü Výška do 8 m, lichozpeřené jedovaté listy, dřeň větví bílá, plodenství v plochých latách, černofialové. Ü Snáší stín, mokro, klimatické extrémy. Silně nitrofilní. Nesnáší suché půdy. Těžce likvidovatel. Ü Původně v nivách a na zahliněných sutích, jinak plevel, ruderalizovaná místa, meze, akátiny. Ü Evropa mimo Skandinávie, Ruska, jižního Španělska. Kavkaz, sever Turecka. Ü Indikátor silně nitrifikovaných ne suchých stanovišť „nehor“. Ü 1-4(5) (B)C 3 -4 Svída krvavá Swida sanguinea Břečťan popínavý Hedera helix Ü Stálezelená dřevnatá liána, roste až přes 20 m vysoko, kořínky vrůstá do podkladu. Na plodných větévkách listy vejčité. Není parazit! Ü Snáší trvalý stín, skály, pro květ potřebuje mírné slunce. Prefe-ruje humózní bazické půdy, oceanické klima. Ve vyšších polohách plazivý po zemi a větve nad sněhem vymrzají. Ü Místy v dubohabřinách a bučinách, pod skalami. Ü Evropa s výjimkou býv. SSSR, ve Skandinávii jen na již. pobřeží. Pobřežní hory Maroka a Alžíru. Ü Indikátor živných, vápnitějších ne suchých půd nižších poloh, stínu. Ü (1) 2-4 B-BC 3 Brslen evropský Euonymus europaeus Ü Výška 3-8 m. Zelené větve s lištami. Jedovatá kůra i semena. Nápadné zbarvení listí i plodů na podzim. Ü Snáší stín, mokro, mrazy, imise. Vyžaduje hlubší živné vlhké vápnité půdy. Ü Báze sutí, sušší nivy, druhotně v ekotonech lesa. Ü Evropa mimo Středomoří Skandinávie, Ruska. Je na Kavkaze. Ü Indikátor živných půd, ekotonů. Ü 1-5 BC-C 3-5 Růže šípková Rosa canina Ü Výška do 3 m, trnité větve, bleděrůžové květy, červenooranžové šípky. Mnoho podobných příbuzných druhů ! Ü Snáší různé půdy, sucho, horko. Nesnáší stín a hory (nad 700 m). Okraje lesů, druhotně na pastvinách, mezích. Ü Evropa s výjimkou většiny Skandinávie a Ruska. Ü Indikátor světlé kulturní krajiny a sušších opuštěných půd (lada). Ü 1-5 AB-BD 2-3 Trnka obecná Prunus spinosa Ü Výška až 5 m. Husté větve s kolcovými trny. Tvoří hustý porost. Ü Snese sucho. Vyžaduje světlo, teplo (hojná do 500 m). Preferuje živné půdy. Pastva včel, ptáků. Ü Lesní světliny na suchých půdách, druhotně v ekotonech, na mezích, pastvinách. Ü Evropa, sever Turecka, chybí v horách, většině Skandinávie a Ruska. Ü Indikátor živnějších, spíše sušších půd a dostatku světla. Ü 1-4(5) B-D 2-3 Sasanka hajní Anemone nemorosa Jaterník podléška Hepatica nobilis Hrachor jarní Lathyrus vernus Černýš luční Melampyrum pratense Ü Vysoký 15-40 cm, kvete v červenci až září, květ bíložlutý, listeny mezi květy zelené. Listy na podzim načervenalé. Ü Půdy chudší, středně vlhké, hlinitopísčité, mimo stinná místa. V horách a ekotonech jiné podobné druhy. Ü Kyselomilné doubravy a dubohabřiny, jehlič. lesy až k horní hranici lesa. Ü Evropa kromě nejjižnější, až střední Sibiř (Altaj, Angara). Ü Indikátor kyselejších půd. Ü 2-4 (8) (A)AB 2-4 Lipnice hajní Poa nemoralis