Dřeviny Širší stupeň Bučin tj. vyšších středních poloh Pozn.: Do širšího stupně bučin v přírodě zasahují dřeviny nižších poloh i druhy smrčin, uvedené v dalších souborech. V tomto souboru jsou uvedeny dřeviny, které v bučinách mají těžiště výskytu. Samozřejmě i druhy bučin zpravidla přesahují do vyšších i nižších stupňů. Ve Zlatníkově pojetí se jedná o 4.-6. vegetační stupeň. Sestavil: RNDr. Martin Culek, Ph.D., Geografický ústav MU Použitá literatura pro tento soubor: KAVKA B. (1995): Sadovnická dendrologie I. Listnaté stromy. Eden, Brno. KREMER P. Bruno et al. (1995): Stromy. Z německého originálu Bäume z r. 1984. Knižní klub ve spolupráci s Ikar Praha. Praha. ÚRADNÍČEK L., MADĚRA P. (2001): Dřeviny České republiky. Matice lesnická, s.r.o., Písek. Fotografie z Brna pořídil M. Culek, z lednického parku M. Čablová Buk lesní Fagus sylvatica Ü Výška 25 – 45 m. Mohutný a elegantní, hladká šedá kůra. Celokrajné listy. Ü V mládí snese zástin, nesnáší mokré půdy, písky, suché klima, pozdní mrazy, exhalace. Neobráží z pařezů. Ü Původně hlavní dřevina našich lesů, nyní hl. 400 – 800 m, více na Moravě. Ü Jižní Švédsko, střední Evropa, hory jižní Evropy Ü Indikátor neextrémních stanovišť. Ü 2-6 AB-C, D 2-3 Buk lesní - kmen Buk lesní Fagus sylvatica v parku Jedle bělokorá Abies alba Jedle bělokorá Abies alba Javor klen Acer pseudoplatanus Ü Výška 30 – 40 m. Imposantní. Listy pilovité, tupé, podzimní zbarvení žlutohnědé. Kůra - pláty. Ü Vyžaduje živné a vlhčí (ne mokré) půdy. Nesnáší sucho. Snadno se šíří, rychle roste. Ü Suťové lesy, sušší nivy, příměs klimaxových smrčin, aleje v 500 – 1100 m. Ü Hory střední a jižní Evropy, Pyreneje, jižní Polsko a stř. Německo. Ü Indikátor dusíkatých mírně vlhkých půd chladnějších poloh, hlavně zahliněných sutí. Ü 3-7 B-CD 3-4 Javor klen – kůra a mladý strom Acer pseudoplatanus Jasan ztepilý Fraxinus excelsior Ü Výška 30 – 40 m, rychle roste, lichozpeřené listy, řídká koruna. Pozdě raší, nebarví se na podzim. Ü Snáší mráz, vítr. Nitrofilní, (kalcifilní). Ü 3 ekotypy – „lužní“, „suťový“, „vápencový“. Ü Suťové lesy, lužní lesy, břehy toků, aleje v území nad 600 m. Ü Evropa kromě severních, jižních a východních okrajů, u nás do 950 m. V jihomoravských luzích je jiný jasan - jasan úzkolistý! Ü Indikátor živných dusíkatých půd. Ü 2-5 BC-CD 3-5, 1-4 CD 1-2 Tis červený Taxus baccata Ü Výška 10 – 15 m, strom i keř. Jedovatý. Jehlice tmavozelené, z rubu žlutozelené, dvouřadé. Plod – na podzim červený nejedovatý míšek. Ü Snáší stín. Pomalu roste, věk až 600 let. Mimo chudé půdy a suchý vzduch. Chráněný ! Ü Střední Evropa, Anglie a Irsko, jižní Skandinávie, hory jižní Evropy, Atlas, Kavkaz. V ČR suťové lesy 300-800 m. Ü Indikátor kamenitých živných, zpravidla stinných vápnitých stanovišť stř. poloh. Ü 3-5 B-D 2-3 Topol osika Populus tremula Ü Výška až 25 m. Hladká šedozelená kůra, okrouhlé listy na dlouhých stopkách. Ü Nenáročná, výskyt až do 1100 m, snáší mrazy, exhalace, rychle roste. Krátkověká – max. 150 let. Láme se, nesnáší vítr, stín. R-stratég. Působí alergie. (chmýří plodů). Ü Okraje lesů, nivy, rekultivace. Ü Evropa, jižní Sibiř až po Kamčatku, Koreu. Ü Indikátor lesních okrajů a opuštěných ploch střed. poloh. Ü 1-6 AB-D 2-4 Bříza bělokorá Betula pendula Ü Výška do 25 m, kůra bílá, rozbrázděná. Větve převislé, listy kosníkovité, lysé. Ü Dobře se šíří, nenáročná, snese sucho i mokro. R-stratég, krátkověká (max. 120 let), světlomilná, nesnáší zasolení, námrazu. Ü Sibiř, Evropa kromě severozápadu a Španělska. V ČR hlavně ve středních polohách do 900 m, skály, rašeliniště, kyselé půdy, okraje lesů. Ü Indikátor světlých stanovišť především na kyselých půdách. Ü 1-6 A-AB 1-2, 5-6 Bříza pýřitá Betula pubescens Výška do 20 m, celistvá kůra, větve míří vzhůru, listy vejčité, na rubu chlupaté. Vyžaduje mokro, snese kyselé půdy, kalcifobní, kontinentální, světlomilná. Typická pro slatiny a rašeliniště. Evropa mimo jižní, až východní Sibiř. Kavkaz. Indikátor kyselejších mokrých půd světlých lesů. 1-7 A(AB) 5-6 Olše šedá Alnus incana Ü Výška do 20 m. Přímý hladký kmen, listy do špičky a ze spodu zelenošedě chlupaté. Ü Krátkověká (max. 100 let ). Dobře obráží z pařezů. Snáší mrazy, krátkou vegetační dobu. r-stratég. Ü Typická pro náplavy hors-kých bystřin, snese i rašeli-niště. Vysazována i v podhůří. Ü Severní Evropa a pohoří střední Evropy, Balkánu a Kavkazu. Ü Indikátor pobřeží bystřin z vyšších hor. Ü (4)5 -7 A-D 5(-6) Vrba křehká Salix fragilis Ü Výška do 15 m. Košatý strom, křivolaký kmen. Listy na rubu se sivým voskovým povlakem. Snadno se rozlamuje. Ü Snáší zasolení, záplavy. nesnáší suché nebo kyselé půdy. Světlomilná, r-stratég => max. 60 let. Ü Břehové porosty, mokré deprese vyšších poloh. Ü Střední Evropa a až za Ural. Ü Indikátor světlých živných mokrých stanovišť středních poloh. Ü 3-6 B-CD 5 Bez hroznatý Sambucus racemosa Ü Výška do 4 m, květy bledě žlutozelené, v kulovitých latách, dřeň ve větvích rezavá. Ü Druh vyšších poloh, snáší zástin lesa, preferuje kyselé humózní půdy. Brzo raší, ale nemrzne. Ü Původně v řidších lesích, u skal, druhotně na pasekách. Ü Vysočiny střední Evropy, Balkánu, střední Itálie, Pyreneje. Ü Indikátor vyšších poloh, prosvětlených, ne vlhkých smrkových lesů a ekotonů. Ü 4 -7 AB,BC 3 Lýkovec jedovatý Daphne mezereum Jalovec obecný Juniperus communis ssp. communis Výška 2 –10 m, sloupcovitý nebo rozvětvený. Jehlice délky 1-2 cm. Plody - ojíněné dužnaté šištice. Ü Snáší různé suché půdy i rašeliniště, suché i chladné klima. Světlomilný, píchá. Ü Keř skal, řídkých borů, březin, bývalých pastvin. Vzácný a chráněný! Ü Evropa, Kavkaz, Himaláje a Sibiř. Ü Indikátor světlých skal a bývalých extenzivních pastvin středních poloh. Ü 1-6 A-B, D 1-2 Vřesovec pleťový Erica carnea Ü Podobný vřesu. Výška do 0,3 m, lístky po čtyřech v přeslenech, 5-7 mm dlouhé. Brzy kvete (březen). Ü V ČR na kyselých, sušších kamenitých půdách, ale v Alpách ve vápencových borech. Nesnáší silný stín ani horko. Ü Bory, skály. Chráněný ! Ü Západní Evropa, Alpy, Apeniny, Dinaridy. V ČR západní Čechy. Ü Indik. přirozených borů na skalnatých svazích stř. poloh Ü 3-5 A-AB 1-2 Smrk pichlavý ( stříbrný ) Picea pungens Ü Výška do 30 m. Píchavé pevné jehlice. Menší měkké šišky. Stříbrné kultivary. Ü Snese mrazy i suchá horká léta, imise. Trpí mšicemi. Nesnese zápoj. Ü Rocky Mountains, USA. Ü Zahrádky, parky a vysaze- ný na imisní holiny hor. Ü Indikátor kýčovitého cítění majitele J. Samorostlík klasnatý Actaea spicata Ü lodyha přímá 30 -70 cm vysoká, listy řapíkaté, lichozpeřené, při rozemnutí nepříjemně páchnoucí, květ bílý, v 1 koncovém hroznu, plod: lesklá, černá bobule. Ü Vlhčí, živné, spíš vápnité půdy. Ü Stinné lesy, spíše na svazích. Ü Areál pokrývá téměř celou Evropu. Ü Indikátor květnatých bučin, živných vlhčích půd. Ü 3-5 (7) B-BC 3 Osřice chlupatá Carex pilosa Ü Vysoká 20 – 50 cm, listy 15 – 35 cm dlouhé, 1 cm široké , od léta do jara tmavozelená, příčný profil listu roztažené „M“, na okrajích chlupatý (zřejmé proti světlu). Kromě jara listy rozložené do stran. Ü Živné hlinité půdy, zpravidla na sprašové hlíně, středně vlhké. Ü Zpravidla souvislý porost v bučinách a dubohabřinách na místě původních bučin. Přežívá i v jehličnatých lesích v první generaci. Ü Hl. východní Evropa (stř. Rusko), v ČR východní polovina státu. Ü Indikátor živných humózních hlinitých půd nižších středních poloh, vlivu alpid (Alpy, Karpaty). Ü 3-4(5) B-BC 3 Bika hajní Luzula luzuloides Ü Vysoká 30-70 cm, lodyha bez kolének, listy v příč. profilu tvaru „U“, na okrajích chlupaté. Ü Kyselé půdy, středně vlhké, polostinná stanoviště. Ü Kyselominé bučiny, v druhot-ných dubohabřinách i jehlič. kulturách. Hojná i ve vyšších polohách. Ü Střední Evropa. Ü Indikátor mírně kyselých ne suchých půd středních poloh. Ü (2) 3-6 AB 3 Mařinka vonná Galium odoratum Pstroček dvoulistý Maianthemum bifolium Věsenka nachová Prenanthes purpurea Ü 50 – 150cm vysoká s přímou lodyhou, ta je v horní části slabě větvená, listy jsou sivozelené, lysé, převážně celistvé, objímající lodyhu. Květy nachově fialové, svěšené (=> věsenka). Ü Půdy středně vlhké a vlhké, humózní, neutrální až slabě kyselé a středně bohaté živinami. Ü Stinné bučiny a horské smrčiny, typicky na svazích. Ü Evropa (od Katalánska, přes pohoří jv. a stř. Francie po Karpaty, na jih na Korsiku, do Bulharska a severního Řecka); Kavkaz. Ü Indikátor květnatých, slabě acidofilních bučin. Ü 4-6 (7) B 3-4