Regionálně-geologická klasifikace Západních Karpat na území České republiky (Převzato podle Čtyroký, P., Stráník, Z. (1995.) Zpráva pracovní skupiny české stratigrafické komise o regionálním dělení Západních Karpat. - Věst. Čes. geol. Úst. 70, 3, 67-72. Praha) Geologický vývoj karpatské části území České republiky se od Českého masívu liší zejména neoidní paleogeografií a rolí procesů alpinské orogeneze, Tato odlišnost se výrazně uplatňuje i v regionálním geologickém dělení, které zvláště v oblasti vnějších flyšových Karpat mnohem markantněji odráží závislost na tektonické stavbě, než je tomu u jednotek Českého masívu. Proto se i nomenklatura regionálních geologických jednotek, zdůrazňující příslušnost k jednotlivým příkrovovým celkům alpinského orogénu, liší od praxe kodifikované v Českém masívu. Česká stratigrafická komise přistoupila k řešení regionálního geologického dělení karpatské části našeho území po dokončení jednání o Českém masívu, jehož výsledky byly publikovány v české vcrzi r. 1992 (Čas. Mineral. Geol., roč. 37, 1992, č. 4, str. 257-275) a v anglické verzi r. 1994 (Journal Czech Geol. Soc., vol. 39, 1994, Nr. I, p. 127-144). Návrh regionálního geologického dělení předkvartérních souborů Západních Kat-pat na území Moravy a Slezska zpracovali v letech 1992-1993 P. Čtyroký (ČGÚ Praha) a Z. Stráník (ČGÚ Brno). Návrh byl postoupen k připomínkovému řízení a v konečné verzi schválen na zasedání České stratigrafické komise v Brně dne 11.. dubna 1994. Svými připomínkami přispěli k dokončení regionálně-geologického schématu zejména M. Malkovský, J. Tyráček, Z. Vašíček a J. Zapletal. Schéma vychází ze stavu výzkumů na počátku r. 1994. Západní Karpaty na Moravě a ve Slezsku K Západním Karpatům na území Moravy a Slezska počítáme tyto základní rcgionálně-geologické celky: flyšové pásmo, karpatskou předhlubeň a Vídeňskou pánev. V podloží karpatské předhlubně a flyšového pásma spočívá v depresní zóně j. od nesvačilského příkopu na severoevropské platformě autochtonní mezozoikum a paleogén. Mezozoikum je uvedeno v regionálně-geologickém dělení Českého masívu (Chlupáč et al. 1994). Pro stratigrafické dělení oligocénu až miocénu je použita chronostratigrafická stupnice, platná pro centrální Paratethydu. I. Autochtonní paleogén Paleogenní výplň nesvačilského a vranovického příkopu je tvořena sedimenty svrchní křídy, paleocénu až oligocénu. Charakterizují ji převážně tmavé, marinní pelity s mocnou detritickou bází, které nevystupují na povrch. Jsou transgresivně a subhorizontálně uloženy na mezozoickém a paleozoickém podkladu. II. Flyšové pásmo - představuje příkrovový alochton, ve kterém jsou vyčleněny magurská a vnější skupina příkrovů. 2.1 Magurská skupina příkrovů - vyznačuje se flyšovou sedimentací s rytmickým střídáním psamitů a pelitů. Je členěna od SZ k JV na tři faciálně-tektonické jednotky - 1) račanskou, 2) bystrickou a 3) bělokarpatskou. V těchto jednotkách lze sledovat směrem k vnějšímu okraji orogenu postupný trend mládnutí v ukončování sedimentace. Magurská skupina příkrovů zabírá z orografických celků Chřiby, Hostýnsko-vsetínskou vrchovinu, Bílé Karpaty a Javorníky. V Dolnomoravském úvalu tvoří podloží vídeňské pánve. 2.1a Račanská jednotka - zahrnuje sedimenty albu až spodního oligocénu, které se vyznačují velkou faciální proměnlivostí. Spolu s bystrickou jednotkou má výraznou pásemnou stavbu. Průběh jednotky lze sledovat na celém území ČR. V podloží vídeňské pánve pokračuje do greitensteinského příkrovu Vídeňského lesa v Rakousku. 2.1b Bystrická jednotka - má prokázané sedimenty ve stratigrafickém rozsahu paleocén až svrchní eocén, pro které je charakteristický relativně vysoký obsah karbonátového tmelu. V povrchové stavbě flyšového pásma je jednotka ukončena na nezdenickém zlomu. Její pokračování v podloží vídeňské pánve není doloženo. 2.1c Bělokarpatská jednotka - je tvořena sedimenty cenomanu až středního eocénu, které oproti sedimentům račanské nebo bystrické jednotky vykazují velkou litofaciální individualizaci. Sedimenty jsou intenzívně zvrásněny v ploché volné struktury s málo výraznou pásemnou stavbou. Na území Moravy je jednotka rozšířena v Bílých Karpatech a pod neogénem v s. části vídeňské pánve. 2.2 Vnější skupina příkrovů - se vyznačuje flyšovou a flyšoidní sedimentací převážně psamitů a pelitů, podřadně i vápenců a silicitů. Jsou v ní vydělovány faciálně-tektonické jednotky předmagurská, slezská, zdounecká, podslezská, ždánická a pouzdřanskú. Tyto jednotky charakterizuje v oligocénu společná sedimentace menilitového a krosněnského souvrství. 2.2a Předmagurská jednotka Sedimenty svrchní křídy až oligocénu této jednotky vystupují v drobných tektonických útržcích před čelem magurského příkrovu. 2.2b Slezská jednotka - je tvořena sedimenty ve stratigrafickém rozsahu oxford až oligocén. Na základě jejich litofaciální diferenciace jsou v ní rozlišovány vývoje godulský, bašský a kelčský. V nižší části spodní křídy (neokom) se uplatnil bazický vulkanismus hornin těšínitové formace. Složitou vnitřní stavbu jednotky určuje godulský příkrov, vyztužený mohutným tělesem písčitého flyše (godulské a istebňanské sou vrství). Slezská jednotka je rozšířena v Moravskoslezských Beskydech a v Podbeskydské pahorkatině. 2.2c Zdounecká jednotka - je reprezentována sedimenty nižší části spodní křídy (neokomu) až oligocénu, které jeví blízké litofaciální ('vztahy k sedimentům slezské jednotky. Silně zvrásněné vrstvy zdounecké jednotky vystupují v tektonických útržcích včele magurského příkrovu ve Chřibech. 2.2d Podslezská jednotka - je charakterizována faciálně diferencovanou pc1itickou sedimentací ve svrchní křídě (turonu) až svrchním eocénu. Oligocenní sedimenty (menilitové souvrství) se zachovaly rudimentárně. Jednotka představuje vyválcovaný příkrov,ploše přesunutý přes karpatskou předhlubeň. Hlavní rozšíření má v Podbeskydské pahorkatině. 2.2e Ždánická jednotka - zahrnuje sedimenty svrchní křídy (maastricht) až egeru, na kterých je uložen -transgresívní spodní miocén. Svrchnokřídové až spodnooligocenní sedimenty jsou litofaciálně blízké stratigraficky ekvivalentním sedimentům podslezské jednotky. Sedimenty jednotky jsou intenzivně zvrásněny. V Pavlovských vrších jsou do příkrovové stavby začleněny tektonické útržky jury s transgresívní svrchní křídou. Směrem k JV pokračuje ždánická jednotka do zóny Waschbergu v Dolním Rakousku. Vztah k jednotce podslezské, případně slezské, není spolehlivě objasněn. Ždánická jednotka zabírá Pavlovské vrchy, Ždánický les, jv. část Litenčické pahorkatiny a sz. svahy Chřibů. 2.2f Pouzdřanská jednotka - představuje nejvíce k SZ vysunutou příkrovovou strukturu, složenou z intenzívně zvrásněných a zešupinatělých sedimentů svrchního eocénu až eggenburgu. Souvisle vystupuje před čelem ždánického příkrovu mezi Pouzdřany a Slavkovem u Brna. Útržkovitě byla zjištěna v Pavlovských vrších. III. Karpatská předhlubeň na Moravě - je systémem vzájemně paralelních podélných předhlubní, které jsou vyplněny mořskými molasovými sedimenty egeru až badenu a leží na krystaliniku, paleozoiku a mezozoiku Českého masívu, na brunovistuliku a jeho paleozoickém, mezozoickém a paleogenním sedimentárním pokryvu. Spodnomiocenní sedimenty (egeru až karpatu), na severovýchodní Moravě částečně i spodního badenu, se noří v jv. části předhlubně pod přesunuté příkrovy flyšového pásma, nebo jsou začleněny do jeho příkrovové stavby. V podélném smyslu, na základě rozdílné stavby a stratigrafického rozsahu výplně, se člení karpatská předhlubeň na část jižní (I - od rakouské hranice po osu nesvačilského příkopu), střední (2 - po s. omezení Hornomoravského úvalu) a severní (3 - po polskou hranici). Předhlubeň je ve střední části porušena mladší příčnou příkopovou strukturou - (4) Hornomoravského úvalu a Mohelnické brázdy, které jsou vyplněny pliocenními a patrně i svrchnomiocenními fluviolakustrinními a kontinentálními sedimenty. Na S, při česko-polské hranici, zasahuje středně miocenní transgrese hluboko do Českého masívu opavskou pánví - (5), situovanou na paleozoickém podloží a vyplněnou především marinními sedimenty středního badenu (wielič) a svrchního badenu (kosov). V ostatních částech předhlubně náležejí nejmladší sedimenty spodnímu badenu (moravu). Do s. části předhlubně a do opavské pánve pronikla mořská transgrese ve středním a svrchním badenu podél karpatského oblouku od V. IV. Vídeňská pánev na Moravě - je rozsáhlou neogenní vnitrohorskou pánví, jejíž části jsou i v sousedních státech v Rakousku a na Slovensku. Je vyplněna subhorizontálně uloženými mocnými mořskými až sladkovodními sedimenty badenu až pontu, ležícími na slabě zvrásněných spodnomiocenních sedimentech. Pánev má komplikovanou stavbu. Na jejím vzniku při intenzívní subsidenci v středním badenu se výrazně uplatnily systémy zlomů, které zasahují hluboko do předneoidního podloží budovaného příkrovy. Vnějších a Centrálních Karpat a s.(vápencových) Alp. Literatura: Čtyroký, P., Stráník, Z. (1995.) Zpráva pracovní skupiny české stratigrafické komise o regionálním dělení Západních Karpat. Věst. Čes. geol. Úst. 70, 3, 67-72. Praha © Katedra Geologie | geologie.upol.cz