Regionálně-geologická klasifikace Západních Karpat na území České republiky

(Převzato podle Čtyroký, P., Stráník, Z. (1995.) Zpráva pracovní skupiny české stratigrafické
komise o regionálním dělení Západních Karpat. - Věst. Čes. geol. Úst. 70, 3, 67-72. Praha)

Geologický vývoj karpatské části území České republiky se od Českého masívu liší zejména
neoidní paleogeografií a rolí procesů alpinské orogeneze, Tato odlišnost se výrazně uplatňuje
i v regionálním geologickém dělení, které zvláště v oblasti vnějších flyšových Karpat mnohem
markantněji odráží závislost na tektonické stavbě, než je tomu u jednotek Českého masívu.
Proto se i nomenklatura regionálních geologických jednotek, zdůrazňující příslušnost k
jednotlivým příkrovovým celkům alpinského orogénu, liší od praxe kodifikované v Českém masívu.
Česká stratigrafická komise přistoupila k řešení regionálního geologického dělení karpatské
části našeho území po dokončení jednání o Českém masívu, jehož výsledky byly publikovány v
české vcrzi r. 1992 (Čas. Mineral. Geol., roč. 37, 1992, č. 4, str. 257-275) a v anglické
verzi r. 1994 (Journal Czech Geol. Soc., vol. 39, 1994, Nr. I, p. 127-144).

Návrh regionálního geologického dělení předkvartérních souborů Západních Kat-pat na území
Moravy a Slezska zpracovali v letech 1992-1993 P. Čtyroký (ČGÚ Praha) a Z. Stráník (ČGÚ Brno).
Návrh byl postoupen k připomínkovému řízení a v konečné verzi schválen na zasedání České
stratigrafické komise v Brně dne 11.. dubna 1994. Svými připomínkami přispěli k dokončení
regionálně-geologického schématu zejména M. Malkovský, J. Tyráček, Z. Vašíček a J. Zapletal.
Schéma vychází ze stavu výzkumů na počátku r. 1994.

Západní Karpaty na Moravě a ve Slezsku

K Západním Karpatům na území Moravy a Slezska počítáme tyto základní rcgionálně-geologické
celky: flyšové pásmo, karpatskou předhlubeň a Vídeňskou pánev. V podloží karpatské předhlubně
a flyšového pásma spočívá v depresní zóně j. od nesvačilského příkopu na severoevropské
platformě autochtonní mezozoikum a paleogén. Mezozoikum je uvedeno v regionálně-geologickém
dělení Českého masívu (Chlupáč et al. 1994). Pro stratigrafické dělení oligocénu až miocénu je
použita chronostratigrafická stupnice, platná pro centrální Paratethydu.

I. Autochtonní paleogén

Paleogenní výplň nesvačilského a vranovického příkopu je tvořena sedimenty svrchní křídy,
paleocénu až oligocénu. Charakterizují ji převážně tmavé, marinní pelity s mocnou detritickou
bází, které nevystupují na povrch. Jsou transgresivně a subhorizontálně uloženy na mezozoickém
a paleozoickém podkladu.

II. Flyšové pásmo

- představuje příkrovový alochton, ve kterém jsou vyčleněny magurská a vnější skupina
příkrovů.

2.1 Magurská skupina příkrovů

- vyznačuje se flyšovou sedimentací s rytmickým střídáním psamitů a pelitů. Je členěna od SZ k
JV na tři faciálně-tektonické jednotky - 1) račanskou, 2) bystrickou a 3) bělokarpatskou. V
těchto jednotkách lze sledovat směrem k vnějšímu okraji orogenu postupný trend mládnutí v
ukončování sedimentace. Magurská skupina příkrovů zabírá z orografických celků Chřiby,
Hostýnsko-vsetínskou vrchovinu, Bílé Karpaty a Javorníky. V Dolnomoravském úvalu tvoří podloží
vídeňské pánve.

2.1a Račanská jednotka

- zahrnuje sedimenty albu až spodního oligocénu, které se vyznačují velkou faciální
proměnlivostí. Spolu s bystrickou jednotkou má výraznou pásemnou stavbu. Průběh jednotky lze
sledovat na celém území ČR. V podloží vídeňské pánve pokračuje do greitensteinského příkrovu
Vídeňského lesa v Rakousku.

2.1b Bystrická jednotka

- má prokázané sedimenty ve stratigrafickém rozsahu paleocén až svrchní eocén, pro které je
charakteristický relativně vysoký obsah karbonátového tmelu. V povrchové stavbě flyšového
pásma je jednotka ukončena na nezdenickém zlomu. Její pokračování v podloží vídeňské pánve
není doloženo.

2.1c Bělokarpatská jednotka

- je tvořena sedimenty cenomanu až středního eocénu, které oproti sedimentům račanské nebo
bystrické jednotky vykazují velkou litofaciální individualizaci. Sedimenty jsou intenzívně
zvrásněny v ploché volné struktury s málo výraznou pásemnou stavbou. Na území Moravy je
jednotka rozšířena v Bílých Karpatech a pod neogénem v s. části vídeňské pánve.

2.2 Vnější skupina příkrovů

- se vyznačuje flyšovou a flyšoidní sedimentací převážně psamitů a pelitů, podřadně i vápenců
a silicitů. Jsou v ní vydělovány faciálně-tektonické jednotky předmagurská, slezská,
zdounecká, podslezská, ždánická a pouzdřanskú. Tyto jednotky charakterizuje v oligocénu
společná sedimentace menilitového a krosněnského souvrství.

2.2a Předmagurská jednotka

Sedimenty svrchní křídy až oligocénu této jednotky vystupují v drobných tektonických útržcích
před čelem magurského příkrovu.

2.2b Slezská jednotka

- je tvořena sedimenty ve stratigrafickém rozsahu oxford až oligocén. Na základě jejich
litofaciální diferenciace jsou v ní rozlišovány vývoje godulský, bašský a kelčský. V nižší
části spodní křídy (neokom) se uplatnil bazický vulkanismus hornin těšínitové formace.
Složitou vnitřní stavbu jednotky určuje godulský příkrov, vyztužený mohutným tělesem písčitého
flyše (godulské a istebňanské sou vrství). Slezská jednotka je rozšířena v Moravskoslezských
Beskydech a v Podbeskydské pahorkatině.

2.2c Zdounecká jednotka

- je reprezentována sedimenty nižší části spodní křídy (neokomu) až oligocénu, které jeví
blízké litofaciální ('vztahy k sedimentům slezské jednotky. Silně zvrásněné vrstvy zdounecké
jednotky vystupují v tektonických útržcích včele magurského příkrovu ve Chřibech.

2.2d Podslezská jednotka

- je charakterizována faciálně diferencovanou pc1itickou sedimentací ve svrchní křídě (turonu)
až svrchním eocénu. Oligocenní sedimenty (menilitové souvrství) se zachovaly rudimentárně.
Jednotka představuje vyválcovaný příkrov,ploše přesunutý přes karpatskou předhlubeň. Hlavní
rozšíření má v Podbeskydské pahorkatině.

2.2e Ždánická jednotka

- zahrnuje sedimenty svrchní křídy (maastricht) až egeru, na kterých je uložen -transgresívní
spodní miocén. Svrchnokřídové až spodnooligocenní sedimenty jsou litofaciálně blízké
stratigraficky ekvivalentním sedimentům podslezské jednotky. Sedimenty jednotky jsou
intenzivně zvrásněny. V Pavlovských vrších jsou do příkrovové stavby začleněny tektonické
útržky jury s transgresívní svrchní křídou. Směrem k JV pokračuje ždánická jednotka do zóny
Waschbergu v Dolním Rakousku. Vztah k jednotce podslezské, případně slezské, není spolehlivě
objasněn. Ždánická jednotka zabírá Pavlovské vrchy, Ždánický les, jv. část Litenčické
pahorkatiny a sz. svahy Chřibů.

2.2f Pouzdřanská jednotka

- představuje nejvíce k SZ vysunutou příkrovovou strukturu, složenou z intenzívně zvrásněných
a zešupinatělých sedimentů svrchního eocénu až eggenburgu. Souvisle vystupuje před čelem
ždánického příkrovu mezi Pouzdřany a Slavkovem u Brna. Útržkovitě byla zjištěna v Pavlovských
vrších.

III. Karpatská předhlubeň na Moravě

- je systémem vzájemně paralelních podélných předhlubní, které jsou vyplněny mořskými
molasovými sedimenty egeru až badenu a leží na krystaliniku, paleozoiku a mezozoiku Českého
masívu, na brunovistuliku a jeho paleozoickém, mezozoickém a paleogenním sedimentárním
pokryvu. Spodnomiocenní sedimenty (egeru až karpatu), na severovýchodní Moravě částečně i
spodního badenu, se noří v jv. části předhlubně pod přesunuté příkrovy flyšového pásma, nebo
jsou začleněny do jeho příkrovové stavby. V podélném smyslu, na základě rozdílné stavby a
stratigrafického rozsahu výplně, se člení karpatská předhlubeň na část jižní (I - od rakouské
hranice po osu nesvačilského příkopu), střední (2 - po s. omezení Hornomoravského úvalu) a
severní (3 - po polskou hranici). Předhlubeň je ve střední části porušena mladší příčnou
příkopovou strukturou - (4) Hornomoravského úvalu a Mohelnické brázdy, které jsou vyplněny
pliocenními a patrně i svrchnomiocenními fluviolakustrinními a kontinentálními sedimenty. Na
S, při česko-polské hranici, zasahuje středně miocenní transgrese hluboko do Českého masívu
opavskou pánví - (5), situovanou na paleozoickém podloží a vyplněnou především marinními
sedimenty středního badenu (wielič) a svrchního badenu (kosov). V ostatních částech předhlubně
náležejí nejmladší sedimenty spodnímu badenu (moravu). Do s. části předhlubně a do opavské
pánve pronikla mořská transgrese ve středním a svrchním badenu podél karpatského oblouku od V.

IV. Vídeňská pánev na Moravě

- je rozsáhlou neogenní vnitrohorskou pánví, jejíž části jsou i v sousedních státech v
Rakousku a na Slovensku. Je vyplněna subhorizontálně uloženými mocnými mořskými až
sladkovodními sedimenty badenu až pontu, ležícími na slabě zvrásněných spodnomiocenních
sedimentech. Pánev má komplikovanou stavbu. Na jejím vzniku při intenzívní subsidenci v
středním badenu se výrazně uplatnily systémy zlomů, které zasahují hluboko do předneoidního
podloží budovaného příkrovy. Vnějších a Centrálních Karpat a s.(vápencových) Alp.

Literatura:

Čtyroký, P., Stráník, Z. (1995.) Zpráva pracovní skupiny české stratigrafické komise o
regionálním dělení Západních Karpat. Věst. Čes. geol. Úst. 70, 3, 67-72. Praha