Přístupy v Krajinné ekologii
                                            (Drdoš 2000)

•              Geograficko-krajinněekologický (pomocný výraz – Ružička, 1982; Neef, 1962; Haase
(ed.), 1991), zaměřený na krajinu, se zřetelnou geografickou teorií a metodikou, ale v syntéze
geografického a ekologického přístupu.

•              (Eko)systémový s výrazným holistickým základem (Naveh, Lieberman, 1993; Kovář 1993,
Leser 1997), zaměřený na krajinu jako prostor ekosystémů, resp. na krajinný ekosystém.

•              Geoekologický (Mosiman, 1984; Mailander, Kilchenmann, 1989; Hugget, 1995), zaměřený
na geoekosystém, nauku o geosystémech (Sočava, 1978).

•              Prostorovo-ekologický (pomocný termín - Forman, Godron, 1993), zaměřený na biotické
procesy s těžištěm v migračních pohybech fauny v krajinné struktuře v podobě ekologické sítě s cílem
ochrany biodiverzity.

•              Environmentalní, resp. i aplikační (Haber, 1979; Reichholf, 1983; Waldenfels, 1986;
Glauser, 1992), zaměřený na použití v environmen-tální praxi (především v krajinném, resp.
environmentálním plánování).

                                 Nejdůležitější výzkumná témata KE
                                           IALE-USA  2001

•       Rozvoj metodologie (např. otázky pochopení prostorové heterogenity a komplexity krajiny,
ekologické interpretace různých prostorových a geostatistických metod v krajinněekologickém výzkumu,
využití GIS ap.) 

•       Získání dat a hodnocení jejich přesnosti (např. je potřebné se zaměřit na vypracování a
ověření metod analýzy neurčitosti údajů o krajině a posoudit vliv kvality údajů na získané
výsledky).

•       Ekologické toky (pohyb materiálů, organismů, energie,...) a prostorové procesy v krajinné
mozaice.

•       Nelineární dynamika a krajinná komplexita a jejich krajinněekologické aplik.

•       Přiřazovaní krajinné metriky k ekologickým procesům (např. ověřování citlivosti krajinné
metriky s měnícími se škálami, vypracování syntetické nebo holistické metriky, která by odrážela
sociální, kulturní a ekologickou diverzitu a heterogenitu).

•       Škálování (např. stanovení vhodných měřítek/stupnic pro pochopení jednotlivých modelů/vzorů
a procesů). 

•       Příčiny, procesy a důsledky změn ve využití země a krajinného pokryvu

•       Úloha člověka (např. i jeho percepce, hodnotových systémů, kulturních tradic) a jeho aktivit
ve vývoji a výzkumu krajiny.

•       Optimalizace krajinné struktury (např. optimalizace vytváření a uspořádání prvků krajiny a 
její matrice, optimalizace pro účely ochrany biodiverzity, managementu ekosystémů, optimalizace pro
udržitelnost krajiny apod.).

•       Ochrana a udržitelný rozvoj krajiny (např. uplatnění krajinněekologických principů při
ochraně biodiverzity a zabezpečení udržitelnosti krajiny).