Ohrožení přírody introdukcí nepůvodních druhů
Zavlečené, vysazené, nepůvodní druhy:
druhy, které byly schopny překonat překážku svého šíření pouze s pomocí (úmyslnou či
neúmyslnou) člověka, a tak osídlit danou lokalitu
Klasifikace druhů zavlečených do Evropy:
- archeofyty / (archeozoa) ­ zavlečené či vysazené před r. 1492 (1500)
- neofyty / (neozoa) ­ zavlečené či vysazené od r. 1492 (1500)
Invazní druhy:
- podmnožina nepůvodních (exotických) druhů
- nepůvodní druhy, které rozšiřují svůj areál a zastoupení v biotopech vytlačováním původních
druhů
Expanzivní druhy:
- druhy původní, které začaly výrazně rozšiřovat svůj areál a počet lokalit výskytu, často
v důsledku narušení prostředí člověkem
Ohrožení přírody introdukcí nepůvodních druhů
Ohrožení přírody introdukcí nepůvodních druhů
Vysazení a zavlečení
nepůvodních druhů
živočichů (psů, koček, krys,
prasat, koz atd. a jejich
parazitů i nemocí) bylo a je
příčinou vyhubení mnohých
ostrovních endemitů.
Kočka ulovila leguána
na Galapágách
Na Hawaii bylo kromě jiných
druhů vyhubena řada šatovníků
(typického příkladu adaptivní radiace)
Vysazená divoká a zdivočelá domácí
prasata mění prostředí a hubí původní
druhy
Ohrožení přírody introdukcí nepůvodních druhů
Zavlečená stromová užovka
- boiga hnědá (Boiga irregularis) ohrožuje
endemické ptáky na
pacifických ostrovech, např.
Guamu.
Původní areál boigy hnědé
Ohrožení přírody introdukcí nepůvodních druhů
Původní areál boigy hnědé
Ohrožení přírody introdukcí nepůvodních druhů
Endemické druhy ptáků vyhubené na Guamu boigou hnědou
Zosterops conspicillatus
- Bridled white-eye
Původně nejmenší a nejhojnější
pták na Guamu, zdejší
endemický poddruh vyhuben asi
jako první ptačí druh.
Rhipidura rufifrons
- Rufous fantail
Dříve hojný, vyhuben.
Myiagra freycineti
- Guam flycatcher
Dříve hojný, vyhuben.
Halcyon cinnamomina
- Micronesian kingfisher
Původně rozšířený ve všech
lesích Guamu, přežívá pouze
v zajetí v několika zoologických
zahradách v USA.
Rallus owstoni
- Guam rail
Nelétavý druh,
zmizel z jihu ostrova
začátkem 70. let a se
zbytku ostrova do konce
80. let 20. století.
Přežívá populace
v zajetí, pokusy
o reintrodukci v oblastech
chráněných před hady.
Ohrožení přírody introdukcí nepůvodních druhů
Další původní druhy ptáků vyhubené na Guamu boigou hnědou
Myzomela cardinalis
- Cardinal honeyeater
Dříve běžný druh lidských
sídel.
Acrocephalus luscinia
- Nightingale reed-warbler
Byl vzácný již dříve, zmizel
brzy po zavlečení boigy.
Ptilinopus roseicapilla
- Mariana fruit-dove
Druh přežil první fázi
šíření boigy, nebyl spatřen
od r. 1984.
Gallicolumba xanthonura
- White-throated ground-dove
Druh na Guamu nepřežil
90. léta 20. století
Phaethon lepturus
- White-tailed tropicbird
Jeden z vícero druhů
mořských ptáků, kteří
přestali hnízdit na Guamu
Ostrov Moorea (Společenské ostrovy)
Francouzská Polynésie Ulity druhů rodu Partula
Ohrožení přírody introdukcí nepůvodních druhů
Vysazení
nepůvodních
plžů vedlo k
zániku velkého
počtu druhů
endemických
druhů plžů
(Partula spp.)
Francouzské
Polynésie
Původní, endemický druh
Partula sp.
Ohrožení přírody introdukcí nepůvodních druhů
Oblovka Achatina fulica z Afriky, introdukce
na ostrov Moorea v 60. letech 20. století
Euglandina rosea z Floridy a střední Ameriky;
introdukce na ostrov Moorea v r. 1977 za účelem hubení plžů Achatina fulica
Ohrožení přírody introdukcí nepůvodních druhů
Jihoamerická ropucha
Bufo marinus byla vysazena na
severu Queenslandu aby
redukovala hmyzího škůdce
(brouka) na cukrové třtině.
Místo toho hubí mnohé původní
živočichy vč. ptáků a malých
vačnatců.
Ohrožení přírody introdukcí nepůvodních druhů
Kapradinka nepukalka (Salvinia molesta)
z jihovýchodní Brazílie
Lake Moon Dara (sev. Queensland, Austrálie) před a po vysazení nosatce
Cyrtobagous salviniae (1981)
Ohrožení přírody introdukcí nepůvodních druhů
Mol Castoblastis cactorum z Jižní
Ameriky zredukoval americké
kaktusy opuncie (Opuntia inermis,
O. stricta) v Austrálii. Jeho šíření do
Sev. Ameriky (vč. Mexika) však ohrožuje
existenci velkého počtu zde domácích druhů opuncií.
Ohrožení přírody introdukcí nepůvodních druhů
Tuberkulóza skotu ohrožuje lesní poddruh
bizona v Kanadě, populace buvola kaferského
i lva v Krügerově národ. parku v jižní Africe.
Ohrožení přírody introdukcí nepůvodních druhů
Pontokaspický mlž slávička mnohotvárná (Dreissena
polymorpha) se rozšířil od r. 1890 z Hamburku
Labem po střední Evropě. Od konce 80. let 20. století,
kdy se dostal s balastní vodou do severoamerických Velkých jezer se
lavinovitě šíří vodní sítí severní Ameriky, kde vytlačuje původní druhy
bentosu a způsobuje velké ekonomické (technické) škody.
Ohrožení přírody introdukcí nepůvodních druhů
Ohrožení přírody introdukcí nepůvodních druhů
Vodní mor kanadský (Elodea canadensis) je
dnes rozšířen po celé Evropě
Zelená řasa Caulerpa taxifolia z teplých
vod Pacifiku se šíří ve Středozemním moři;
zkouší se biologický boj pomocí plže Elysia
subornata.
Ohrožení přírody introdukcí nepůvodních druhů
dnesdříve
Rozšíření norka evropského
Norek evropský (Mustela nutreola)
byl dříve intenzivně loven
Dnes je vytlačován
norkem americkým
- minkem (Mustela
vison) ze Sev. Am.
Např. v Estonsku je volně žijící populace norka
posilována vysazováním jedinců z chovu
Rozšíření norka evropského
původně dnes
Ohrožení přírody introdukcí nepůvodních druhů
Nálezy půdního ploštěnce Artioposthia triangulata (= Arthurdendyus triangulatus)
z Nového Zélandu v Anglii a Walesu (první nálezy v Evropě 1963 v sev. Irsku
1965 v sev.-záp. Skotsku). Jako predátor významně redukuje populace žížal.
Ohrožení přírody introdukcí nepůvodních druhů
Evropské druhy žížal se šíří severní Amerikou (vč.
velkých oblastí prostých severoamerických žížal) a
mění charakter lesních ekosystémů
Oblast (modře) zalednění
během poslední doby ledové.
V Sev. Americe se žížaly
v době příchodu Evropanů
vyskytovaly hlavně na jihovýchodě;
tyto druhy v konkurenci
podléhají evropským druhům.
Invaze evropských žížal do Severní Ameriky
Lesní podrost (vlevo)
a přirozená obnova javoru
Acer saccharum (vpravo)
v lese bez žížal
Lesní podrost (vlevo)
a přirozená obnova javoru
(vpravo) v lese s žížalami
Kapradina Botrychium
mormo mizí z lesů
s žížalami
Ohrožení přírody introdukcí nepůvodních druhů
Ohrožení přírody introdukcí nepůvodních druhů
Půda a podrost v lese bez žížal Půda a podrost v lese s žížalami
Ohrožení přírody introdukcí nepůvodních druhů
Ohrožení přírody introdukcí nepůvodních druhů
Srovnání obsahu celkového uhlíku v horních
vrstvách půdy (nahoře podle vrstev, dole
celkem) v lesích s (nepůvodními) žížalami a bez
nich ve dvou oblastech (Arnot Forest a Tomkins
Farm v USA)
Ohrožení přírody introdukcí nepůvodních druhů
Srovnání příjmu dusíku ve formě amoniového iontu a dusičnanového iontu
rostlinami (vztaženo na jeden mg kořenů) v lesích s (nepůvodními) žížalami
a bez nich ve dvou oblastech (Arnot Forest a Tomkins Farm v USA)
Ohrožení přírody introdukcí nepůvodních druhů
Ohrožení přírody introdukcí nepůvodních druhů
Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) v Evropě
Šťáva z lodyh a listů obsahuje fototoxické furanokumariny:
dráždivé, za spolupůsobení UV záření způsobují způchýřnatění
pokožky, bolestivá zánětlivá zranění, která se těžko hojí.
Ohrožení přírody introdukcí nepůvodních druhů
Invazní bolševníky v Evropě
Ohrožení přírody introdukcí nepůvodních druhů
Invazní bolševníky (Heracleum spp.) v Evropě
Kromě bolševníku velkolepého (původně
z Kavkazu a oblasti na jih od něj) se
v Evropě šíří příbuzné, nepůvodní
druhy:
- bolševník perský (H. persicum) ve
Fennoscandii
- bolševník Sosnowského (H. sosnowskyi)
v Pobaltí
Bolševník velkolepý se projevuje invazivně
také v Severní Americe.
Ohrožení přírody introdukcí nepůvodních druhů
Rozšíření invazních bolševníků (Heracleum spp.) v Evropě
Ohrožení přírody introdukcí nepůvodních druhů
Rozšíření invazních bolševníků (Heracleum spp.) v Evropě
Ohrožení přírody introdukcí nepůvodních druhů
Invazní bolševníky (Heracleum spp.) v Evropě
Ohrožení přírody introdukcí nepůvodních druhů
Dynamika invaze bolševníku velkolepého v Česku
(velikost čtverce: 11 km x 12 km)
Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) v Evropě
Tak jako i v jiných zemích byl bolševník velkolepý v Českých zemích původně
vysazován jako okrasná rostlina - poprvé 1862 ­ či snad již dříve ­ v zahradě zámku
Kynžvart v zapad. Čechách. Zde zplanělé rostliny od r. 1877, r. 1907 již na sev.-vych.
Moravě, 1950 9 známých lokalit ve volné přírodě, dnes cca. 600.
Ohrožení přírody introdukcí nepůvodních druhů
Vlastnosti bolševníku velkolepého, které z něj dělají mimořádně úspěšnou
invazní rostlinu:
- vysoká plodnost a schopnost samoopylení (jedna jediná rostlina může dát
základ populaci, tedy i invazi)
- doba kvetení leží v rámci vegetační sezóny dostatečně brzy, rostliny tak
stihnou ukončit životní cyklus a vytvořit zralá semena
- vysoká hustota semen v půdní bance, přežívání některých semen po min.
dva roky
- velmi vysoká klíčivost semen
- klíčení brzy na jaře, než vyraší původní druhy rostlin
- rychlý růst listových růžic, jejich schopnost vytvářet hustý porost a zastínit
jiné rostlinné druhy (konkurenty)
- nízká mortalita vzrostlých rostlin
- velký počet rostlin, které vykvétají a vytvářejí semena
- schopnost odložit kvetení na dobu, kdy bude mít rostlina dost zásobních
látek (úspěšnost na suboptimálních stanovištích)
Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) v Evropě
Ohrožení přírody introdukcí nepůvodních druhů
Ohrožení přírody introdukcí nepůvodních druhů
Ohrožení přírody introdukcí nepůvodních druhů
Křídlatka japonska (Reynoutria
japonica), křídlatka sachalinská
(R. sachalinensis) a v Česku pak
především jejich zde vzniklý kříženec
křídlatka česká (R. x bohemica)
patří k nejúspěšnějším invazním
rostlinám.
Původ: Dálný východ (Japonsko, Korea,
Čína resp. ostrov Sachalin).
Introdukce v 19. století jako okrasné
parkové rostliny.
Šíří se kolem vodních toků a na
místa narušená lidskou činností
(ruderál).
Konkurenčně silné druhy s vysokou
schopností regenerace.
Vytlačují původní druhy.
Ohrožení přírody introdukcí nepůvodních druhů
Netykavka žláznatá
(Impatiens glandulifera)
Původ: Himálaje
Dovezen do Evropy jako okrasná rostlina
v první polovině 19. století.
Brzy zplaněla, šíří se hlavně podél
vodních toků, ve vlhkých nivách vytváří
souvislé, trvalé porosty a nahrazuje
původní vegetaci.
Také podél lesních cest, na pasekách.
Krátkodobě i na rumištích apod.
Ohrožení přírody introdukcí nepůvodních druhů
Netykavka malokvětá (Impatiens
parviflora)
Původ: jihozápadní Sibiř, západní
Mongolsko, západní Himálaje.
Zavlečena do dalších oblastí Asie,
Evropy, sev. Afriky, Sev. Ameriky
v první polovině 19. století.
Šíření v Česku od konce 19. století
ze zámeckých parků, botanických
zahrad.
Vyžaduje stinná stanoviště bohatá na
živiny.
Zde vytváří souvislé porosty a
potlačuje původní druhy bylinného
patra vč. původní (palearktický)
druh netykavku nedůtklivou. Netykavka nedůtklivá
(Impatiens noli-tangere)
Netykavka malokvětá (Impatiens parviflora)
Ohrožení přírody introdukcí nepůvodních druhů
Solenopsis invicta
Šíření jihoamerického mravence
Solenopsis invicta v USA
Následek přímého kontaktu člověka se S. invicta
Ohrožení přírody introdukcí nepůvodních druhů
Solenopsis invicta
Následek přímého kontaktu člověka se S. invicta
Ohrožení přírody introdukcí nepůvodních druhů
Solenopsis invicta
Vyčíslení ročních škod způsobených zavlečeným mravencem S. invicta v USA
Pro biol. boj proti mravenci
S. invicta jsou využívány
mouchy rodu Pseudacteon
a prvok Thelohania
solenopsae.
Ohrožení přírody introdukcí nepůvodních druhů
Solenopsis invicta
Potenciální rozšíření (červené
body) mravence S. invicta
v severní Americe a Austrálii
a okolních souostroví na základě
vyhodnocení klimatických dat.
První, maloplošný výskyt
v Austrálii byl již zaznamenán!
Ohrožení přírody introdukcí nepůvodních druhů
Solenopsis invicta
Potenciální rozšíření (červené body) mravence S. invicta v Asii na
základě vyhodnocení klimatických dat.
Ohrožení přírody introdukcí nepůvodních druhů
Solenopsis invicta
Potenciální rozšíření (červené
body) mravence S. invicta
v Evropě, Africe a na Blízkém
východě na základě
vyhodnocení klimatických dat
(červené body).
Ohrožení přírody introdukcí nepůvodních druhů
Africký poddruh včely medonosné - Apis mellifera scutellata, resp.
jeho hybridi s jinými poddruhy se šíří jižní a střední Amerikou.
Svou vysokou agresivitou představují nebezpečí pro původní včelstva,
zvířata i člověka.