Kozorožec horský alpský (Capra ibex ibex)
Původní rozšíření: Alpy
Historie zkázy a záchrany kozorožce v Alpách
1558 - poslední zástřel v kantonu Glarus (CH)
1583 - poslední zástřel v kantonu Uri (CH)
od 1556 - pokusy o omezení lovu v kantonu Wallis (CH)
1574 - kanton Graubünden (Grisoňsko, CH) - skoro vyhuben
1612 - chráněn v kantonu Graubünden (Grisoňsko, CH)
1704 - odchyt posledních kusů v Tyrolsku (A)
1754 - poslední záznam o výskytu v Dauphiné (F)
cca 1800 - jednotlivá pozorování v Savoysku (F) - přechody z Piemontu (I)?
1820 - jeden kus střelen v kantonu Wallis (CH)
1821 - zákaz lovu v Piemontu (I)
1840 - několik kusů spatřeno v kantonu Wallis (CH)
1870 - zástřel posledních kusů v oblasti Mont Blanc (F)
1875 - zákaz lovu ve Švýcarsku - žádný kozorožec zde již nežil!
Reintrodukce
Kozorožec horský alpský (Capra ibex ibex)
Historie zkázy a záchrany kozorožce v Alpách
1815-1887 - čtyři neúspěšné pokusy o reintrodukci ve Švýcarsku pomocí
kříženců s kozou domácí (Interlaken 1815, St. Gotthard 1854,
Arosa 1879, Filisur 1887)
1878 – posledních 500 ks v královské rezervaci v masivu Gran Paradiso (Piemont, Itálie)
1923 – založen národní park Gran Paradiso (I)
Reintrodukce
Kozorožec horský alpský (Capra ibex ibex)
Historie zkázy a záchrany kozorožce v Alpách
1906 - propašování tří mladých kozorožců (2 kozy, 1 kozel) upytlačených v královské oboře Gran
Paradiso do Švýcarska (od r. 1875 se Švýcaři opakovaně pokoušeli získat kusy pro
reintrodukci legálně), chov v zoologických zahradách (Peter und Paul, St. Gallen; Interlaken).
1911 - reintrodukce prvních kozorožců v kantonu St. Gallen (CH)
Reintrodukce
Robert Mader, hotelier ze St.Gallen, jeden
z iniciátorů propašování kozorožců z Itálie
Kozorožec horský alpský (Capra ibex ibex)
Historie zkázy a záchrany kozorožce v Alpách
Reintrodukce
Volně žijící alpská populace (cca r. 2006)
Švýcarsko 13 800
Itálie 13 200
Rakousko 4 800
Francie 6 800
Slovinsko 400
Německo 300
Celé Alpy 40 000
do 1939 – celkem bylo do Švýcarska propašováno dalších asi 100 kůzlat kozorožce z Itálie
1952 - ve Švýcarsku existuje již 10 významných populací, celkem přes 1000 jedinců
1960 - ve Švýcarsku existuje již 35 významných populací, celkem cca 2400 jedinců
od 70. let – regulovaný lov kozorožců ve Švýcarsku k snížení škod na stromech
a pastvinách, dnes roční odstřel cca 1000 kusů
2000 – celkový stav ve Švýcarsku: 13 700 volně žijících jedinců
Kozorožec pyrenejský (Capra p. pyrenaica)
Reintrodukce
A – Capra p. pyrenaica; B – Capra p. victoriae; C – Capra p. hispanica; D – Capra p. lusitanica
Capra p. lusitanica – poddruh severovýchodu Iberského poloostrova, kolem r. 1800 běžný, v r.
1870 vzácný, poslední stádo (cca 12 ks) pozorováno 1886, ve Španělsku 1 samice odchycena
v r. 1889 (uhynula za 3 dny), další 2 nalezeny zabité lavinou 1890. V Portugalsku byl poslední
kus (rovněž samice) pozorován v r. 1892.
Do původního areálu tohoto poddruhu byly později (re)introdukováni jedinci C. p. victoriae
Capra p. pyrenaica – poddruh Pyrenejí, kolem r. 1900 již pouze 100 jedinců, od r. 1910, nikdy více
než 40, poslední populace v národním parku Ordesa a Monte Perdido (E); poslední jedinec
(stará samice) zabitý pádem stromu v r. 2000. Pokusy o naklonování z odebrané tkáně zatím
ztroskotaly.
Capra p. victoriae – poddruh západního Španělska (Gredos); klasifikován jako zranitelný
Capra p. hispanica – poddruh jihovýchodního Španělska (Sierra Nevada,…) – „near threatened“
Capra p. hispanica;
Sierra Nevada
Kozorožec pyrenejský (Capra p. pyrenaica)
Reintrodukce
Současné rozšíření kozorožce pyrenejského (černé skvrny). Protažené čáry (kromě státních hranic) ukazují
areál na začátku 19. století.
pohoří Sierra de Gredos: C. p. victoriae
C. p. hispanica
Rys ostrovid (Lynx lynx) v Evropě
• Původně rozšířen takřka plošně
• Začátkem 20. století chyběl v celé západní a jihozápadní Evropě
(snad s výjimkou Pyrenejí; na Iberském poloostrově žije rys pardálový)
• Nejnižší stavy cca v r. 1950
Reintrodukce
Rozšíření rodu Lynx v Euroasii: zeleně rys ostrovid (L. lynx), červeně rys pardálový (L. pardinus)
- na levé fotografii, max. 250 jedinců
Rys ostrovid (Lynx lynx) v Evropě
Dnešní populace:
- Fenoskandie (873 000 km2): 2 500
- Pobaltí – Ukrajina: 2 000
- Karpaty (104 000 km2): 2 200 (největší samostatná!)
- Šumava, CZ-D-A (6 000 km2): 100 (reintrodukce)
- Alpy, Jura, Vogésy: 250 (reintrodukce)
- Dinárské pohoří 200 (reintrodukce)
- Balkán 50
Reintrodukce
Rys ostrovid (Lynx lynx) v Česku
• Původně rozšířen na celém území dnešní ČR, zde vyhuben v 19. století (trval občasný průnik
jedinců do moravských výběžků Karpat ze Slovenska)
• Preference pro jedlobukové a bukové porosty se skalními útvary ve středních až vyšších
horských polohách
• Počátkem 70. let 20. století reintrodukce na bavorské straně Šumavy
• 1982-1989 vypuštění 17 rysů z Karpat na české straně Šumavy: rychlá stabilizace populace,
začátkem 90. let šíření i mimo Šumavu
• 1990-1995: 100-150 teritoriálních jedinců, 4 oblasti s trvalým výskytem: Šumava vč. podhůří,
Labské pískovce, Hrubý a Nízký Jeseník, Moravskoslezské Beskydy (22 % území ČR)
• 1997 již na 27 % území ČR:rozšíření do zemědělských
oblastí jižních a západních Čech
• Teritorium samce na Šumavě 30-100 km2 (samice
2x-4x menší)
• Průměrná spotřeba kořisti: 1-2 kg/den
- 80 % kořisti je srnčí, dále mufloní a kamzičí
- cca. 60 kusů srnčí či kamzičí zvěře ročně na jednoho
jedince (50-100 ovcí - CH)
• V současné době populace stagnuje - úhyn pytlačením!
Reintrodukce
• Ve švýcarském „Mittelland“ vyhuben v 17. století, v pohoří Jura a v Alpách začátkem 20. století
(poslední pozorování v r. 1909)
• Od r. 1962 chráněn zákonem o myslivosti
• Reintrodukce v Alpách a Juře začátkem 70. let (legálně a ilegálně, celkem 25-30 jedinců ze
Slovenska)
• Dnešní populace: cca 100 jedinců (kromě mláďat) v dvou izolovaných populacích (sev. a střed.
Alpy - 10 000 km2, Jura - 5 000 km2)
Reintrodukce
Rys ostrovid (Lynx lynx) ve Švýcarsku
Rys ostrovid: konflikt s myslivci a zemědělci
Reintrodukce
Reintrodukce
• IUCN 2002: druhu hrozí vymření
• zbývá 200 jedinců (2009) ve dvou populacích v Andalusii
• 56 jedinců v chovných stanicích (chov za účelem posílení
stávajících divokých populací či reintrodukce)
Rys pardálový (Lynx pardinus)
Reintrodukce
autochtonní výskyt
v r. 1900 (1-2 tis. jedinců)
současný výskyt
(500-700 tis. jedinců)
areál introdukovaného
bobra kanadského
Bobr evropský (Castor fiber)
Reintrodukce
Bobr evropský (Castor fiber): důležitý činitel přírodní nivní krajiny
1 2
3 4
Bobr evropský (Castor fiber) ve Francii
Reintrodukce
cca. 1900 - zbývá cca 100 jedinců C. fiber galliae na dolním toku Rhony; poté postupné rozšíření
proti proudu až po Lyon, který představuje překážku osídlení horního toku
1952 (?) / 1959 – 1989 – 13 projektů, reintrodukce na 18 místech v 14 departmánech; celkem
182 jedinců, vše C. fiber galliae z údolí Rhony.
1 Marne et Haute-Marne, eaux et forêts, bassin de la Marne (Der) 1952? 1964?, +
2 Ain (frontière suisse), LSPN, Versoix, 1957, ++
3 Lozère, Eaux et Forêts, bassin supérieur de la Jonte, (Mevrueis), 160, -
4 Finistère, SEPNB, Ellez, 1968-1971, ++
5 Vienne, SPNE, Camp militaire de Montmorillon, 1970-1973, -
6 Haut-Rhin, JAANM, Doller, Bas-Rhin (Schoenau), JANM, vieux-Rhin, 1970-1971, ++
7 Loir-et-Cher, SEPN, Loire, 1974-1976, ++
8 Rhône et Ain, DDAF et FRAPNA, Rhône, 1977-1979, ++
9 Lozère, PNC, Tarn, 1877-1980, ++
10 Haute-Savoie, DDAF, Arve et Griffe, 1975-1981, ++, Eau Morte, 1972, +, Fier, 1977-1978, -,
Les Usses, 1972-1975, -, affluents du Léman et Redon, Foron de Sciez, 1973-1974, ++
11 Meurthe-et-Moselle, GECNAL, Moselle, 1983-1984,++
12 Isère, Ville de Grenoble et FRAPNA, Drac, 1982-1986, ++
13 Aveyron, Nature-Aveyron, Dourbie, 1988-1989, +
Sigles:
DDAF: Direction départementale de l'agriculture et de la forêt
FRAPNA: Fédération Rhône-Alpes de la protection de la nature
GECNAL: groupement d'étude et de conservation de la nature en Lorraine
JAANM: Jeunes amis des animaux et de la nature en Lorraine
LSPN: Ligue suisse pour la protection de la nature
PNC: Parc national des Cévennes
SEPNB: Société pour l'étude et la protection de la nature en Bretagne
SEPN L&C: Société pour l'étude et la protection de la nature en Loir-et-Cher
SNPE V: Société de protection de la nature et de l'environnement de la Vienne.
Figure1 . Réintroduction du Castor en France: Avec, à la
suite du numéro, l'indication du département, de l'organisme
initiateur, du bassin hydrographique, de l'année de lâcher,
du succès(++ ou +) ou de l'échec (-) de l'opération.
++++ aire de répartition actuelle du Castor.Flèche sens et
importance de la colonisation.
Reintrodukce
Bobr evropský (Castor fiber) v Německu
V západní části Německa byl bobr zcela vyhuben,
zbyla malá autochtonní populace v Sasku na Labi
a jeho přítocích. Dnešní stavy: cca 14 tis. jedinců.
Reintrodukce:
1934/35 – reintrodukce v oblasti Schorfheide u Berlína
(Braniborsko)
1966-1979 – reintrodukce cca. 120 bobrů v Bavorsku
(C. fiber různého původu)
1979 – neúspěšná reintrodukce na Rýně u Karlsruhe
(Badensko-Würtembersko)
od 1981 – opakované vysazení polských bobrů v pohoří
Eifel (Sev. Porýní-Vestfálsko)
1987/88 – reintrodukce 18 bobrů z Polabí
1990 – reintrodukce na řece Wanow v Mecklenbursku-Předním
Pomořansku
– reintrodukce polabských bobrů na řece Hase
v Dolním Sasku
1994 a 2000 – reintrodukce cca 50 polabských bobrů
v Saarsku
Reintrodukce
Bobr evropský (Castor fiber)
Reintrodukovaná populace v Bavorsku dnes slouží jako zdroj bobrů pro
další reintrodukce v Evropě:
Bobr evropský (Castor fiber) v Česku
Reintrodukce
cca. 1750 - v Českých zemích vyhuben ve volné přírodě
přelom 18. a 19. století – polopřírodní chovy (bobrovny) v již. Čechách, úniky do volné přírody
1882 – poslední odstřel bobra v Českých zemích
1967 – migrující jedinec na řece Kamenici (sev. Čechy) ubit převozníky
od r. 1986 – imigrace bobrů podél Moravy a Dyje z Rakouska (tam reintrodukce 1967-85)
od r. 1990 – imigrace bobrů do záp. a již. Čech z Bavorska (tam reintrodukce od r. 1960);
z Německa po Labi (C. fiber albicus) a po Odře a Divoké Orlici z Polska
1991/92 – reintrodukce bobra v Litovelském Pomoraví (1991: 6 ks; 1992:12 ks; 1996: 2 ks; vše
C. fiber vistulanus z Polska a Litvy)
1996 – reintrodukce na Odře (4 ks, C. fiber vistulanus z Litvy)
2007 – celková populace v ČR: 900-1100 jedinců
50,0001927-52, 1975-84-1830sLatvia
1000--?Kazakhstan
0proposed-1541Italy
701980-2000-1865Hungary
0--?Greece
8000-10,0001936-40, 1966-891910remnantGermany
7000-10,0001959-951909remnantFrance
15001935-37, 199518681868Finland
10,0001957-1841Estonia
(6)(2002, fenced)-<12th centuryEngland
181999-c.500 BC2Denmark
3001991-92, 1996-17th centuryCzech Rep.
1501996-98-1857?Croatia
0--?Bulgaria
01-1-?Bosnia &
Herzegovina
100-1301998-99-1848Belgium
24,000-1922remnantBelarus
>13001970-90-1869Austria
0--?Albania
Present
population
size
Re-introduction
and/or
translocations
ProtectionExtirpationCountry
1 - No data. Beavers have
probably immigrated from Croatia
along the Sava, where beaver are
present to the Bosnian border.
2 - Based on subfossil remains.
Philological evidence from
placenames suggests a remnant
may have survived as late as the
11th century.
Reintrodukce
Bobr evropský
(Castor fiber):
Stavy v jednotlivých
zemích
0--12th centuryWales
6000-1922remnantUkraine
>3501956-77-1820Switzerland
>100,0001922-3918731871Sweden
18March 2003-c. 400ADSpain
<1020005-?Slovenia
>5001995-1851Slovakia
20-30Spring 20044-1903?Serbia &
Montenegro
0proposed-16th centuryScotland
232,000-300,0001927-33, 1934-41,
1946-641922remnantRussia
>281998-99-1824?Romania
0--?Portugal
17,0001943-49,
1975-8619231844Poland
>70,0001925-32,
1952-651845remnantNorway
>1501988-2000-1826Netherlands
8001959-85-remnantMongolia & China
(Xinjiang)
0--19th CenturyMoldova
0--?Macedonia
<1020002-?Luxembourg
32,000- 50,0001947-59-1938Lithuania
Bobr evropský
(Castor fiber):
Stavy v jednotlivých
zemích (pokračování)
Reintrodukce
Present
population
size
Re-introduction
and/or
translocations
ProtectionExtirpationCountry
3 - Natural spread from Belgium.
4 - In final planning stages.
5 - Natural spread from Croatia
• Poslední pozorování ve volné přírodě v r. 1968-69 (Džungarsk, Gobi,
Mongolsko)
Reintrodukce
Kůň Převalského (Equus (caballus/ferus) przewalskii)
• Před 2. světovou válkou několik set jedinců v zajetí
• Po válce 31 jedinců
• Základ všech žijících jedinců je chovná skupina 12 koní
• Plemenná kniha vedena pražskou zoo
• Dnes přes 1500 jedinců v zajetí
• Pokus o reintrodukci v Mongolsku a Číně
Reintrodukce
Kůň Převalského (Equus (caballus/ferus) przewalskii)
Kůň Převalského (Equus (caballus/ferus) przewalskii)
Reintrodukce
Ibis skalní (Geronticus eremita)
Reintrodukce
1650 – ibis skalní mizí z Evropy (Alpy)
1920 – intensivní lov vede k zániku velkých kolonií v Jordánsku
a na arabském poloostrově; zůstávají kolonie v sev.
Africe (pohoří Atlas) a v Turecku.
1960-1990 – pokles stavů v sev. Africe z 36 kolonií o cca 8000
jedincích na jedinou kolonii s 200 ptáky v Maroku.
1960-1980 – opakovaný odběr mláďat a pokusy o odchov v
zajetí; populace v zajetí se začíná množit (dnes
cca 2000 jedinců; patrně vše severoafrického původu).
1992 – zaniká kolonie u Birecik v Turecku (předcházelo přestěhování
kolonie kvůli stavbě silnice a domů v 70. letech; přežívá
několik ptáků chovaných polodivoce, po vyhnízdění uzavíráni do voliér,
nemigrují).
2002 – „senzační“ objevení malé kolonie v Sýrii u Palmýry
Ibis skalní (Geronticus eremita)
Reintrodukce
Poslední hnízdiště ibise skalního:
- divoká populace v Maroku (3 kolonie v národním parku Sous-Masa, další velká u města Tamri),
- polodivoká populace v Turecku (2006: 86 jedinců, 20 hnízdících párů),
- nově objevená (2002), malá divoká populace v Sýrii u Palmýry (6 párů a jeden nadpočetný
jedinec)
Ibis skalní (Geronticus eremita)
Reintrodukce
Marocká populace
Ibis skalní (Geronticus eremita)
Sýrská populace
Reintrodukce
Na zimovišti v Etiopii
Jedinec s vysílačkou
Ibis skalní (Geronticus eremita)
Reintrodukce
Kromě polodivoké hnízdní kolonie
v tureckém Bireciku existuje mnoho
ibisů skalních v zoologických zahradách.
Je pečováno samostatně o tři populace
v zajetí: evropskou, severoamerickou
a japonskou (viz grafy níže)
Kolonie u Bireciku
Ibis skalní (Geronticus eremita)
Reintrodukce
Projekt k založení migrující populace hnízdící v rakouských
Alpách (waldrappteam.at):
Mláďata jsou odchována člověkem (vtištění!), pomocí
ultralehkých letadel jsou mladí ptáci v létě vedeni
svými pečovateli z „hnízdiště“ v Horním Rakousku do
bezpečného zimoviště v Itálii
2002 – začátek projektu
2004 – úspěšná vedená migrace do Itálie (Laguna di
Orbetello)
2005 – „italští“ jedinci byly do jara přikrmováni,
poté se potulovali (pozorováni v sev. Itálii),
v létě se vrátili se na „zimoviště“
2006 – na jaře 5 ptáků opustilo zimoviště, dva doletěli
do rakouských Korutan!
2007 – návrat prvních pěti dospělých ptáků do Rakouska
(po 3 letech), 1 pár úspěšně hnízdil (3
mláďata), všichni samostatně odletěli na jih
- uskutečnil se naváděný let dalších odchovaných
ptáků na zimoviště
2008 – celková velikost skupiny na zimovišti: 20
Ibis skalní (Geronticus eremita)
Reintrodukce
Orlosup bradaty (Gypaetus barbatus)
Reintrodukce
1900 1990
Rozšíření orlosupa bradatého
cca. 1800 cca. 1985
Orlosup bradaty (Gypaetus barbatus)
Reintrodukce
Rozšíření orlosupa bradatého v Evropě
cca. 1800 cca. 1985 reintrodukce od r. 1985
Orlosup bradaty (Gypaetus barbatus)
Reintrodukce
Evropské zoologické zahady podílející se na chovu orlosupa bradatého
Orlosup bradaty (Gypaetus barbatus)
Reintrodukce
Přehled všech orlosupů vypuštěných v Alpách (do r. 2007)
12915020071986Total
2220072007A
NP Hohe
Tauern
2220052005ARauris 2
2220042004AKals / Lienz
2220022002A
Gastein
/Salzburg
8820052001FDoran
2220012001AGschlöss
9920062000IMartell
6620062000AMallnitz
151620061994IAlpi Marittimi
141520071993FMercantour
252620071991CHEngadin
223120041987FHaute-Savoie
202919991986ARauris
počet
2)
počet
1)
do
od
StátMísto
1) Počet orlosupů bradatých vypuštěných do přírody
2) Počet orlosupů, kteří jsou snad ještě naživu (bez znovu odchycených nebo doloženě uhynulých)
Orlosup bradaty (Gypaetus barbatus)
Reintrodukce
Ztráty orlosupů vypuštěných v Alpách podle příčiny
Losses of released Bearded Vultures in the Alps
(nbirds = 139, ndrop out = 22, Jan.2006), Source: IBM-NPHT/EGS R.Zink
27%
9%
9%
23%
18%
14%
at release avalanche collision
recaptured shot unknown
při vypuštění lavina kolize
opětovné odchycení zástřel neznámá příčina
Orlosup bradaty (Gypaetus barbatus)
Reintrodukce
Přehled všech orlosupů vyvedených v Alpách ve volné přírodě od r. 1997
44106752523121Σ
11CH
Grau-
bünden
Swiss 3
11CHWallisSwiss 2
11CH
Grau-
bünden
Swiss 1
511111IStelvioStelvio 3
811111111IStelvioStelvio 2
811111111IStelvioStelvio 1
211FVanoiseVanoise 3
511111FVanoiseVanoise 2
511111FVanoiseVanoise 1
811111111F
Haute-
Savoie
Haute-Savoie
Σ20072006200520042003200220012000199919981997StátRegionPár
Reintrodukce
Pižmoň severní (Ovibos moschatus)
Rozšíření v 19. století (červeně) a dnešní reintrodukované populace (modře)
Reintrodukce
Pižmoň severní (Ovibos moschatus)
1927 - první pokus o reintrodukci v Norsku
ostrov u Alesundu, neúspěsná
1931 – vysazení 10 kusů z Grónska na
Dovrefjellu
1935 – vysazení dalších 2 kusů tamtéž
1940-45 – stádo zaniklo
1947-53 – vysazeno celkem 47 telat z Grónska
na Dovrefjellu
1953 – přežilo 10 kusů, základ dnešní populace
1971 – 6 kusů opustilo Dovrefjell, 5 došlo do
oblasti Rogen, Švédsko
1978 – stádo na Dovrjefjellu narostlo na 51 kusů,
ale 12 zabito bleskem
1992 – stádo v oblasti Rogen se ustálilo na cca.
20 kusů
2000 – populace na Dovrefjellu čítá cca. 80-100 kusů
Dnešní rozšíření
Reintrodukce
Pižmoň severní (Ovibos moschatus)
Rozšíření v 19. století (červeně) a dnešní
reintrodukované populace (modře)
Reintrodukce pižmoně na Aljašku
1894 – pravděpodobné datum odstřelu posledního pižmoně
1930 – kongres U.S.A. poskytuje 40 tis. $ na nákup stáda pižmoňů
za účelem jejich introdukce na Aljašku s perspektivou
domestikace a využití v teritóriu
léto 1930 – odchyt 19 samic a 15 samců – telat a ročních kusů –
v Grónsku (jiný poddruh než v sev. Americe!) norskými
námořníky, přeprava do Norska (konec srpna)
září 1930 – parník s pižmoni doplouvá do New Yorku; následuje
33 dní karantény v Athenia, New Jersey
říjen 1930 – přeprava pižmoňů vlakem do Seattlu na pacifickém
pobřeží,dále 7 dní parníkem do Sewardu na Aljašce
5. listopadu 1930 – po 4 dnech přepravy vlakem vypuštění všech
34 pižmoňů na oplocenou mýtinu v boreálním lese
u Fairbanks (Alaska Agricultural College and School of Mines)
1935 – přeprava 27 pižmoňů (složitá a dobrodružná) na ostrov Nunivak v Beringově moři před
ústími Yukonu a Kuskokwimu (vegetace: tundra)
1936 – vypuštění dalších 4 jedinců na ostrově Nunivak (celkem 31)
1967-1968 – vypuštění 23 kusů z Nunivaku na pevnině východně od ostrova
1969-1970 – vypuštění 64 kusů z Nunivaku v Arctic National Wildlife Refuge
1970 a 1981 – vypuštění 72 kusů z Nunivaku na Seward Peninsula
1970 a 1977 – vypuštění 70 kusů na severozápadní Aljašce
2005 – přes 3,5 tis. pižmoňů na Aljašce, z toho cca 620 na ostrově Nunivak
Seward
Fairbanks
Nunivak
Seward Peninsula
Arctic Nat.
Wildlife Refuge
Reintrodukce
Přímorožec arabský (Oryx leucoryx)
• původní areál: Arabský poloostrov po Irák
• poslední divoký jedinec patrně střelen
1972 v Ománu
• chov v zajetí – dnes ca. 6-7 tis. jedinců
• reintrodukce na několika místech v Ománu,
Saudské Arábii a Israeli, populace jsou po
počátečním růstu často opět pod tlakem
(pytlačení)
Reintrodukce
Přímorožec šavlorohý (Oryx dammah) – severní Afrika (Sahara)
• Do r. 1985 cca 500 ks v Nigeru a Čadu.
• Od r. 1988 žádná pozorování ve volné
přírodě, zařazen IUCN jako vyhynulý ve
volné přírodě.
• Od r. 1960 program chovu v zajetí
- dnes asi 1,5 tis. jedinců dalších asi 4 tis.
jedinců v soukromých chovech ve
Spojených arabských emirátech,
polodivoce na rančích v USA.
• Několik stád chováno v rámci původního
areálu v oborách různé velikosti
v několika státech sev. Afriky (Tunisko,
Maroko a další).
• V budoucnu snad řádná reintrodukce do
volné přírody.
Jasoň červenooký (Parnassius apollo)
Historické a současné (reintrodukce) rozšíření v ČR
1850-1900 - zánik většiny populací v Čechách
20. léta 20. století – zánik poslední populace v Čechách (Podkrkonoší)
cca 1930 – zánik populace u Štramberka (sev. Morava)
1935 – zánik poslední populace na území dnešní ČR u Znojma (již. Morava)
70. a 80. léta – pozorování několika jedinců v Bílých Karpatech,
patrně zalétlé kusy ze Slovenska (Vršatecké bradlo)
od r. 1986 – reintrodukce v oblasti velkolomu Kotouč u Štramberka
(ČSOP Apollo, Štramberk; původ: Velký Manín, Strážovské vrchy, Slovensko)
Reintrodukce
Jasoň červenooký (Parnassius apollo)
- Stanoviště: otevřená stanoviště jako skály, skalní výchozy,
vyprahlé pastviny, horské louky; xerothermofilní.
- Relativně mobilní (známé přelety do 5 km)
- Potrava: různé druhy rozchodníku (Sedum sp.)
- na Štramberku r. bíly (S. album) a r. velkokvětý
(S. maximum agg.)
-imága sají nektar převážně na červeně či fialově
kvetoucích rostlinách.
- Ustupuje v celé Evropě hlavně kvůli změnám v krajině,
resp. v zemědělství (ústup od pastvy – Štramberk
býval označován za „město koz“!)
Reintrodukce
Reintrodukce
Rozšíření západního a východního (pod)druhu:
Lacerta (v.) bilineata (zeleně) vs. L. viridis
(modře); žlutě hybridní zóna. Rozšíření v ČR bylo
autory mapky z neznámých důvodů pominuto.
Rozšíření L. viridis v ČR
Hypotetický příklad: posílení slabé populace ještěrky
zelené (Lacerta viridis) vypuštěním jedinců z jiných
(jižních, západních populací)
- teprve od r. 1991 rozlišujeme dva druhy; hlavní důvod je
velmi nízká úspěšnost křížení
- při vysazení jedinců z jihozápadní Evropy by mohlo dojít
k snížení reprodukce a dalším jevům extrémní „outbreeding
depression“; případně by se jednalo o introdukci nepůvodního
druhu
- při vysazení jedinců z jihovýchodní Evropy by se mohla
přinejmenším negativně projevit geneticky daná adaptace na
teplejší podmínky v jejich domovině a tím menší odolnost
jejich (hybridních) potomků v chladnějších podmínkách