TURECKO 20©4 Luboš D. Hrouda Věra J. Hroudová Karel E. Prach j.h. Turecko letem světem Geografie a klimatické podmínky Turecko se rozkládá v jihovýchodní Asii mezi 36. a A2. rovnoběžkou severní šířky. Celková rozloha je asi 767 000 km-, z nichž 97 % patří Asii a 3 % Evropě. Délka v nevzdálenějších bodech je 1565 km a šířka 650 km. Na východě hraničí se SSSR a Íránem, na jihovýchodě s Irákem a Sýrií a na severozápadě s Řeckem a Bulharskem. Země je ze tří stran obklopena mořem: na severu je to Černé a Marmarské moře. na západě Egejské moře a jižní břehy omývá Středozemní moře. Pozice spojovacího článku mezi Asií a Evropou dodává Turecku důležitý strategický význam, Centrální Anatolskou náhorní plošinu obklopuje na jihu monutné pohoří Taurus dosahující výšky 5000 m a na východní a severní straně pak Pontské pohoří. Turecko se tedy člení do rozdíiných geografických oblastí. Anatólie. Turecká náhorní plošina leží v průměru přibližně ve výšce 900 m nad mořem, Suchou plošinu obklopuje pásmo vysokých pohoří, které zabraňuje průchodu dešťových mraků. Severní svahy náhorní plošiny umožňují tok řek směrem k Černému moři, Podstatná část říčních toků nedosahuje až k moři, ale vytváří na plošině slaná jezera, z nichž největší je jezero Tuz Gölü. Podnebí je tady suché, zimy studené se sněhem, léta jsou horká a také velmi suchá. Hlavními centry Anatólie jsou Ankara a Konya, Egejská oblast je západně se svažující plošina, která se táhne od Anatólie k pobřeží Egejského moře. Nad plošinou se do výše 2490 m zvedá hora Ulu Dagi. Reky, včetně Velkého Menderesu, proudí na západ do Egejského moře. Kraj je charakteristický mírným středozemním podnebím s občasnými letními dešti. Důležitá centra jsou Istanbul a Izmir. Pohoří Taurus je vysoký horský řetěz jižně od Anatólie, který tvoří masivní stěnu a strmě se svažuje do vnitrozemí z výšky 3000 m. Krátké řeky proudí z hor do vnitrozemí, Seyhan a Ceyhan utvářejí úrodnou deltu v okolí města Adana. Pás pobřeží je dlouhý a úzký s typicky vnitrozemským podnebím. Horské pásmo Taurus je studené a řídce osídlené. Antalya a Adana jsou dvě důiežitá centra kraje. Pontské pohoří se táhne podél Černého moře ve výši 2000 m. Východní pásmo je podstatně vyšší, dosahuje až 4000 m, ve východním Turecku navazuje na Arménskou vysočinu a na severovýchodě pak na Kavkaz. Příkré svahy hor, které spadají až k pobřeží Černého moře, činí" krajinu neobyvatelnou a nevhodnou ke kultivaci. Osídlení je možné v ústí řek, které proudí z Anatólie do Černého moře. Kizilirmak, nejdelší řeka Turecka, teče stejným směrem v délce 1300 km. Teploty v oblasti Pontského pohoří jsou nízké a rostou současně s klesající nadmořskou výškou směrem k Černému moři. Severní větry z oblasti Kavkazu vyvolávají silné srážky, ročně v průměru až ao 2000 mm, Hlavními centry jsou Trabzon a Samsun. Arménie. Spojení mezi Pontským pohořím na severu a pohořím Taurus na jihu formuje hornatou oblast Arménie a Kurdistánu, která tvoří východní část Turecka. Vstřícný pohyb dvou horských pásem měl vliv na vytváření zvrásnených oblastí a jejich výrazné tektonické porušení. Výlevy lávy v této oblasti vytvořily vulkanický terén tvořený čediči, drsnou a nevlídnou krajinu, která je typická pro východní Turecko, Tento terén stoupá na velkém Araraiu až do výše 5000 m. Ztuhlá láva tu přehradila vodní toky, čímž na horských vrcholcích vznikala sladkovodní jezera. Reky Tigris a Eufrat odvádějí vláhu východotureckých hor, aby pak pokračovaly na své cestě Sýrií a Irákem až do Perského zálivu. Arménie má extrémně horské podnebí. Hory i údolí jsou během studených zim pokryty sněhem a letní teploty naopak překračují 4CCC. Tyto nehostinné podmínky jsou příčinou řídké zalidněnosti, Důležitá města jsou Erzurum a Diyarbakir. Jazyk Zákiadem tureckého jazyka je asijský dialekt. Turečtina nepatří ani k židovským, ani k indoevropským jazykovým skupinám a jazykovědci už definitivně zanechali řešení otázky, zda turečtina patří k altajské skupině, stejně tak jako finština a madarština, nebo náleží do nezávislé skupiny jazyků turecké rodiny, která také zahrnuje mongolštinu. Věrni Atatúrkově reformní politice užívajíTurci latinskou abecedu, Nejrozšířenějším cizím jazykem v Turecku je němčina, pravděpodobně následkem silné invaze Turků za prací do západního Německa a také vysokého počtu německých turistů. Následující pravidlo turecké výslovnosti by vám mělo usnadnit výslovnost místních jmen a výrazů, vyskytujících se v textu: Výslovnost hlásek písmeno výslovnost příklad c dž Camii. Q č Canakkale e vždy vysloveno Ekmek (i na konci slova) g nevyslovené Dag i jako i Sicak j jako franc. „gen" Jandarma k jako v češtině Kücük š Bes ü jako v němčině Güle Güle Hudba, zápasy a lidové tance Za podpory samotných sultánů, kteří vždy milovali lidovou kulturu a tradice, se v Turecku mohly vyvíjet různé formy folklóru. V lidové hudbě lze rozlišit několik proudů: vojenská hudba, původem ze střední Asie, kterou dodnes udržují vojenské soubory, jako například Janičárský orchestr (Menter Takimi) při istanbulskom vojenském muzeu, mysticko-náboženskou hudbu předvádějí tančící dervišové (Mevleviler) s různými druhy fléten, ta má své centrum v Konyi, a nakonec lidové písně, které svými poučnými příběhy připomínají trubadúrské balady, a potulní hudebníci (Asiklar) je dodnes přinášejí na venkovské trhy a poutě. Turecké lázně Jedním z tradičních tureckých potěšení je návštěva hamám (tureckých lázní), přičemž prožitek je hned dvojí - fyzický a vizuální. Lázeňské domy vznikly, protože většina domů ve městě neměla umývárny, a hamám je pozůstatek římských lázní, vybudovaných téměř v každém městě. Hamám není sálem zdraví, jak je známe ze západních zemí. Při vchodu do převlékací kabiny dostane příchozí od zřízence [Tellak) dva ručníky a dřevěné sandály. Zahaien do ručníků a v dřevácích pak vstoupí do prostoru hamám, kde je několik místností, každá s rozdílnou teplotou. Ve většině lázeňských domů jsou překrásné sály s mramorovým dlážděním, lavicemi k sezení a k odpočinku a ohromnými umyvadly. Když se „vypotíte" v jedné z vytopených místností, objeví se zřízenec znovu a polije vás vědrem teplé vody. Potom vás vydrhne hrubou osuškou a zbaví vaše unavené tělo veškeré městské špíny a prachu. Po koupeli následuje krátká masáž spočívající ve stlačování a ohýbání, která se liší od masáží běžných v západních zemích. V ochlazovací místnosti můžete relaxovat a také si objednat teplý či studený nápoj. Koupel v hamám je čistě osobní záležitostí a nevhodné vystavování intimních částí těla se setká s pohrdavými poznámkami ostatních hostí. V lázních je úplná separace pohlaví a muži i ženy mají samozřejmě samostatné vchody i oddělené místnosti. Pro ženu cestující osaměle. Zeny, které cestují Tureckem samy, mohou očekávat obtíže, podobně jako ve všech zemích Středomoří. V Istanbulu a v západní části země se mohou samotné ženy pohybovat celkem bezpečně, zatímco východní kraje se nedoporučují. Případným potížím i jejich původcům se lze také úspěšně vyhnout, má-li žena snubní prsten. Cestují-li společně dvě ženy, nemusí se obávat větších problémů. JJ VOD J V O D 1914 - Turecko vstupuje do 1. světové války jako soojenec Německa. 1919 - Aíatúrk formuje vojska, aby se postavil na odocr sultánovi a jeho despotické vládě. 1921 -1923 - turecká válka za nezávislost. 1923 - lausannská dohoda, vyhlášení Turecké republiky v čele s prezidentem Atatůrkem. 1938 - smrt Atatúrka. 1950 - zvolena demokratická vláda a Lidová strana, založená již Atatůrkem. 1950, 1971-1960 - armáda se ujímá moci, aby zabezpečila demokracii pred politickou nestabilitou. 1983 - strana ANAP v čeie s Turgutem Ozalem vítěz: ve všeobecných volbách. 1987 - znovuzvolení strany ANAP Geografie a klimatické podmínky lurecko se rozkládá v jihovýchocní Asii mezi 36. a 42. rovnoběžkou severní šířky. Celková rozloha je asi 767 000 km2, z nichž 97 % patří Asii a 3 % Evropě. Délka v nevzdálenějších bodech je 1565 km a š:ř*a 650 km. Na východě hraničí se SSSR a Íránem, na jihovýcnocé s irákem a Sýrií a na severozápadě s Řeckem a 3ulharskerr Země je ze tří sran obk coena mořem: na severu je to Ceně a Marmarské moře, na záoadě Egejské moře a jižní břehy omývá Středozemní moře. Pozice spojovacího článku mezi Asií a Evropou dodává lurecku důležitý strategický význam. Centrální Anatolskou náhorní plošinu obklopuje na jihu mohutné pohoří Taurus dosahující výšky 5000 m a na východní a severní straně pak Pontské pohoří. Turecko se tedy člení do rozdílných geografických oPiastí. Anatólie. Turecká náhorní plešina leží v průměru oňbližně ve výšce 900 m nad mořem. Suchou ološinu obklopuje pásmo vysokých ponoř:, které zabraňuje průchodu dešťových mraků. Severní svahy náhorní ološiny umožňují tok řek směrem k Černému moř;. Podstatná část říčních toků nedosahuje až k moři, ale vytváří na plošině slaná jezera, z nichž nejvěíší je jezero Tuz Gólu. Podnebí je tady suché, zimy studené se sněhem, léta jsou horká a také velmi suchá Hlavními centry Anatólie jsou Ankara a Konya. Egejská oblast je západně se svažující plošina, která se táhne cd Anatólie k pobřeží Egejského moře. Nad plošinou se do výše 2^90 m zvedá hora Ulu Dagi. Reky, včetně Velkého Menderesu, croudí na západ do Egejského moře. Kraj je charakteristický mírným středozemním podnebím s občasnými letními dešti. Důležitá centra jsou Istanbul a Izmir. Pohoří Taurus je vysoký horský řetěz jižně od Anatólie, který tvoří masivní stěnu a strmě se svažuje do vnitrozemí z výšky 3000 m. Krátké řeky proudí z hor do vnitrozemí, Seyhan a Ceyhan utvářejí úrodnou deltu v okolí města Adana. Pás podřež' je dlouhý a úzký s typicky vnitrozemským podnebím. Horské cásmc Taurus je studené a řídce osídlené. Antalya a Acana jsou dvě důležitá centra kraje. Pontské pohoří se táhne podél Černého moře ve výši 2300 m. Východní pásmo je podstatné vyšší, dosahuje až 400C m, ve východním Turecku navazuje na Arménskou vysočin^ a na severovýchodě cak na Kavkaz Příkré svahy hor, Které spadají až k oobřeží Černého moře. činí krajinu neobyvatelnou a nevhodnou ke kultivaci. Osídlení je možné v ústí řek které proudí z Anatólie do Černého moře. Kizilirmak. nejceš' řeka Turecka, teče stejným směrem v délce 130C km. "eoíoty v oblasti PontsKého pohoří jsou nízké a rostou současně s klesající nadmořskou výškou směrem k Černém^ moři Severní větry z oblasti Kavkazu vyvolávají silné srážky, ročně v prCrěru až do 2000 mm. Hlavními centry jsou Trabzon a Samsun, Arménie. Spojení mezi Pontským pohořím na severu a c mořím Taurus na jihu formuje hornatou oblast Arménie a Kure stanu, která tvoří výchcaní část Turecka. Vstřícný pohyb dvou heských pásem měl vliv na vytváření zvrásnených oblastí a jejich vJrazné tektonické porušení. Výlevy lávy v této oblasti vytveřily vu . J5 Quercetalia ilicis Quercion ilicis les s dominantními vždyzelenými duby (Q. ilex, Q. suber) zonální klimax fanerofy ? lesy s dominantními borovicemi (Pinus halepensis, P. pinea, P. pinasíer) azonální „paraklimax" >> c > Pistacio-Rhamnetalia Oleo-Ceraionion primární maechie v Terrnodeditcránu zonální klimax o ? Erico-Arbution sekundární maechie ve sir. a vyšších polohách sekundární lofyty u u Cislo-Lavanduletea garigue (nízký matorral) na silikátových podkladech sekundární chasrr o o n. Cisto-Micromerielea = Ononido-Rosmarineíca garigue (nízký matorral) na vápencových podkladech sekundami hemi-kryptofyty traviny Lygeo sparli-Slipelea íenacissimae stepní a skalní porosty na extrémně mělkých půdách v nejsušších oblastech azonální Východomediteránní maechie se často nazývají šibljaky - na rozdíl od typické maechie se na jejich skladbě podílí i množství opadavých dřevin (např. Paliurus aculeatus, Cotinus coggygria, Styrax officinalis). Formační posun je patrný i u nižších garrigue - zde se častěji nazývají frygana a liší se fyziognomií i druhovým složením; nápadné je podstatně menší zastoupení siličných hluchavkovitých a to, že množství druhuje opatřeno trny či kolci a i svým polokulovitým vzrůstem se výrazně brání okusu. Vegetační mapa Turecka 1 Pontické bučiny nižších poloh (dominuje Fagus orientalis, v podrostu vždyzelené dřeviny - rhododendrony apod.) 2 Smíšené horské lesy pontické oblasti - buk, jedle (Abies nordmanniana s.L). smrk 3 Pontické boro-smrkové lesy (Pinus pallasiana) 4 Subalpinská keríčková společenstva pontické oblasti 5 Degradované macehie a kulturní krajina v mediteránní oblasti 6 Původní tvrdolisté listnaté lesy, macehie a lesy s Pinus brutia (mozaika těchto společenstev) 7 Smíšené lesy vždyzelených a opadavých dřevin (submediteránní porosty Pinus pallasiana, Quercus sp. div) 8 Xeromorfní otevřené keříčkovité porosty (primární pelyňkové stepi) 9 Xeromorfní otevřené porosty polokulovitých trnitých keříků (Astragalus subg. Tragacantha, A cantholimori) 10 Slanomilné porosty 11 Formace anatolské lesostepi (silně degradované porosty O. puhescens anatolica) 12 Jihoanalolské jedlové a cedrové lesy 13 Horské lesy s dominující Pinus pallasiana 14 Smíšené formace opdavých dubových lesů a trnitých keříčků ve východní AnatoJii 15 Montánní opadavé dubové lesy {Q. brantií) 16 Xeromorfní otevřené porosty pelyňků a polokulovitých keříčků ve vých. Anatolii 17 Silně degradované montánní opadavé lesy včetně kulturní krajiny 18 Subalpinské a alpinské formace Vegetační stupňovitost východního Mediteránu ukazuje následující tabulka: prům.roč teplota charakteristická vegetace Termo-Mediterán >16°C macchie, garrigue, Oleo-Ceratonion, přímořské písčiny travinné porosty, skal. stepi Meso-Mediterán 11-16°C lesy s Pinus brutia, macchie s 0. calliprinos, porosty Cupressus sempervirens Supra-Mediterán 8-12°C leden 0°C opadavé lesy v humidnějším klimatu (Quercus cerris, Ostrý a carpinifolia), lesy Pinus nigra pallasiana Montánní Meditcrán 8-12°C leden <0°C lesy při horní hranici lesa {Pinus nigra pallasiana, Abies Cedrus libani, Abies cilicica) Oro-Mcditerán <8°C leden <0°C trnité polokeře (Erinacea anthyllis, Asíragalus sp.) subalpinské trávníky 6. 1.1 Vždyzelené macchie a zbytky lesů Machiové porosty jsou považovány v této oblasti za klimax - sám název svazu Oleo-Ceratonion je založen na původním výskytu těchto dřevin. Z dalších dřevin se setkáme s Pistacia lenliscus. P. terebinthus subsp. palaesti.no, Rhamnus lycioides, Myrtus communis, Phyllirea latifolia. Arbutus unedo a A. andrachne, Laurus nobilis, O. calliprinos, z Han Tamus communis. Smilax aspera. Výškově navazující formací jsou lesy s dominující Pinus brutia. Tato borovice však často sestupuj e až do Termomediteránu a tvoří zde řídké porosty na mělkých půdách, mnohdy s keřem Paliurus aculeatus, v nichž podrost je tvořen druhy garrigue resp. phrygany. Vlastní phrygana bez stromů se vyskytuje při možském pobřeží - její dominantou je již zmíněný druh Sarcopoterium spinosum. Na vápnitých půdách nalezneme Calicotome villosa, Genista acanthoclada, Anthyllis hermanniae, Teucrium capitatum, s hojným výskytem orchidejí (Serapias, Ophrys). Na silikátových a písečných půdách dominují většinou cisty (C. salvifolius), Erica manipuliflora, Lithodora hispidula apod. Ve spásaných phryganách jsou často nápadné jedovaté cibuloviny - Asphodelus ramosus či Urginea maritima. Spécifitou jsou dnes vzácné porosty původních cypřišů Cupressus sempervirens -dobře vyvinutejšou např. v Koprulii KanyonNP sv. od Antalye. 6.1.2 Pobřežní psamofytní a skalní vegetace Formace je tvořena druhy s celomediterénním rozšířením, často zasahujícími i do oblasti Atlantiku. Příkladem budiž Cakile maritima. Salsola káli, na písčinách Elymus farctus, Otanthus muritimus. Medicago marina. Euphorbia paralias, Ammophila arenaria, Cyperus capitatus, na podzim Pcmcratium maritimum. Ze specifít tureckého pobřeží možno uvést Verbascum pinnutifidum. Calystegia soldanella, Ipomoea stolonifera a některé jedno letky -Pseiiorlaya pumila, Lotus halophilus atd. Na pobřeží moře možno nalést i mořskou cévnatou floru - Posidonia oceanica. Zástera marina, Cymodocea nodosa. 6.1.3 Mediteránní lužní lesy Typickými dominantami jsou Platamis orientalis, Nerium oleander, vystupující jako pionýrský druh při osidlování břehů a liana Vitex agnus-castus. Zvláštností jz. Turecka jsou lužní lesy s Liquidambar orientalis s doprovodem Almis orientalis, Fraxinus angustifolius a s hojným zastoupením lian {Smilax excelsa, Periploca graeca, Lonicera etrusca). 6.1.4 Jehličnaté a smíšené lesy Supra-Mediteránu Dvě jehličnaté dřeviny určují ráz těchto poloh - nížeji dominuje již zmíněná Pimis brutia. výše P. pallasiana (často pojímaná jen jako poddruh od borovice černé). Obě tyto borovice se vyskytují na velmi různých substrátech, pastva a následná eroze v těchto strmějších polohách způsobily značnou degradaci bylinného patra, takže mnohde prakticky chybí. Ve smíšených lesích se setkáme z listnáčů s Ostrya carpinifolia, Quercus cerris subsp. pseudocerris, Carpimts orientalis. Fraxinus ornus subsp. cilicica apod. 6.1.5 Jehličnaté lesy montánního Mediteránu Lesy tvořící horní hranici lesa v oblasti pohoří Taurus. V západní části pohoří (z. od Antalye) jsou tvořeny převážně druhem Cedrus libani, východně od Antalye ve střední části Tauru přistupuje i Abies cilicica a Pinus pallasiana. Cedr i jedle jsou dřeviny výrazně světlomilné a (zejména cedr) vápmnomilné. Jako subdominanta se místy uplatňují statné jalovce Juniperus excelsa. 6.1.6 „Agrární" Mediterán Kulturní krajina v Mediteránu je vegetačně „druhá jakost", floristicky nás však bezesporu zaujme, ať svými plevelovými či ruderálními společenstvy. V olivových hájích se obvykle setkáváme s plevely striktně mediteránními (Anemone coronaria, Ranunculus asiaticus, Calendula arvensis). mnohé druhy rodů z čeledi Fabaceae {Medicago. Trigonella, Ononis, Onobrychis). V polních kulturách a vinicích se setkáme již s i druhy našimi, nebo alespoň s těmim, které u náscdonedávna rostly (Vaccariapyramidata, Scandixpecten-veneris). 6.2 Vegetace náhorní Anatolie 6.2.1 Anatolská lesostep Tvoří přechod mezi anatolskými doubravami {O. pubescens subsp. anatolica, O. cerris, O. frainetto) stepními porosty. Výrazně spásaný a degradovaný biotop tvořený solitérními stromu O. anatolica, z dalších dřevin pak častěji Pyrus eleaeagnifolia. Bylinné patro tvoří stepní porosty, o nichž je pojednáno v následujících odstavcích. 6.2.2 Anatolská primární a sekundární step Kontinentální klima Anatolie neumožňovalo na obrovských plochách výskyt stromů. V této oblasti se vyskytovaly primární stepi několika typů; nejčastěji travinná step s dominujícími Stipa a Bromus (Sfipa capilíata. S. lagascae, Bromus tomentellus), popř. astragalová step {Astragalus lycius, Acantholimon venustum, Onobrychis armena, Salvia cryptantha, Onosma tauricum). V pánevních sníženinách pak na zasolených půdách převládala pelyňková step (Artemisia santonicum). Tyto stepi byly florogenetickým centrem některých rodů, v první řadě rodu Verbascum, ale i Astragalus, Aslracantha (Astragalus subg. Tragacanthá), Cent aur ca, A cantholimon. Značná část původních stepí je přeměněna na zemědělskou půdu, zbylé porosty jsou často přeměněny na porosty polokulovitých a trnitých druhů, které nejlépe odolávají intenzivní pastvě - tzv. tragacanthová step. Nejčastěji se setkáme s Acantholimon {A, acerosum), druhy rodu Aslracantha {A. condensala, A. microcephala) a Astragalus {A. angustifolious). Z řady stepních běžců je nejznámější Alhagi pseudalhagi. jehož kořeny dosahují až 8 m hloubky! Anatolská step hostí mnoho terofytů a geofytů, schopných obrany proti aridnímu klimatu; na jaře najdeme mnoho kvetoucích druhů rodů Gagea, Muscari, Crocus, colchicum, Ornithogalum, z dvouděložných mnohé Brassicaceae, Papaveraceae či Caryophyllaceae. Možné směry sukcese, které vedly k vytvoření anatolského bezlesí, jsou uvedeny v následujícím (bohužel německém) schématu: Potentielle natürliche Vegetation Pmare DornpoHte ŕormationen Anthropozoogene Ersatzgesellschaf ten o er ~o Juniperus excelsa-Waloer (1800-2200 m) ■us nigra ssp. pallasi. Wéloer (1200-1800 m) Quercjs puüescens-Halder (1000-1200 m) Offenwalaei und Gebuscne Offenwaloer nie 0o polstern 'yrus elaeaqmfolia-Offen-walooestanoe Crataegus orientalis Geholzfluren Sekundäre BegenfelCbau m Dompolster- 4 formationen Offenwaldgebiet Krautrciche Federgr steppe 2,3 2,3 2,3 2,6 Peganum-Steooe (nitropnil) Sand-Steppe (Halbwüste! Sekundare Oornpolstei formatione Regenfeldbau i» potentiellen Steppengebiet TT O Abb. 18: Regressive Sukzession in Inneranatolien. (in Anlehnung an Bibanü 1970, Kürschner 1982, 1983, 1984.) Direkte Eingriffe: 1 Holzeinschlag, Schneiteln; 2 Beweidung, Überweidung; 3 Rohstoffentnahme (Sammeln von Heil- und Nutzpflanzen, Ausgraben von Wurzeln); 4 Pflügen; Indirekte Eingriffe: 5 Besiedlung, saisonale Siedlungen; 6 Erosion. —- Einwanderung von Dornpolstern. 6.2.3 Halofilní vegetace anatolských pánevních jezer Extrémním podmínkám slaných půd jsou zde nejlépe přizpůsobeny mnohé druhy čeledí Chenopodiaceae a Plumbaginaceae (Salicornia, Arthrocnemum, Halocnemum resp. Limonium, Armeria apod). Vzhledem k obecně posunuté vegetační sezoně slanisek se jich dotkneme je příležitostně. 6.3 Pontická oblast Tato oblast představuje samostatnou floristickou i vegetační kapitolu s velkou diverzitou společenstev. Naše exkurze se jí možná okrajově dotkne pontických bučin s dominnatním Fagus orientalis a nápadnými pěnišníky v keřovém patře (Rhododendron ponticum, R. flavum), doprovázenými Daphne pontica. Zajímavý je zde častý výskyt lián, zejména Smilax excelsa nebo Hedera colchica. 7. Národní parky Turecko nemá na svou rozlohu a přírodovědné bohatství příliš národních parků (viz mapka). Je pochopitelné, že v oblasti, kde jsou lesy vzácnější než bezlesí, je většina parků zaměřena na původní lesní vegetaci, takže mnohem lépe je pokryta východomediteránní a pontická vegetace oproti anatolské stepi. Z parků navštívíme jistě park Gelibolu (v mapě č. 1) na poloostrově Dilek (č. 15), park Olympos-Baydaglari (č. 14) a park Termessos (č. 13), nelze vyloučit ani návštěvu parku Karatepe (č. 9). Fig. 3. National Parks in Turkey (Map prepared by H. Demiriz and A. Cirpici). 1. Gelibolu Peninsula. 2. S. Kuscenneti (Kus gôlii), 3. Uludag. 4. Yedigôller, 5. Soguksu. 6. IlgazDagi. 7. Yozgai camligi. 8. Munzur Valley. 9. Karatepe - Aslantas. 10. Kizildag. 11. Kopnilii Canyon, 12. Kovada gólii, 13. Termessos. 14. Olimpos - Baydaglari. 15. Dilek Peninsula. 16. Sipil Dagi. Některé parky mají pro návštěvníky informační tabule, na nichž bychom se mohli učit. Alespoň nám to tak připadalo při návštěvě Dilek Yarimadasi Milli Parku, kde vstupní „cedule14 byla výčtem charakteristických druhů (viz následující stránka). MILLI PARK BITKI TÜRLERI (Významné druhy národního parku Dilek J od Efesu) Pinus nigra Pinus brutia Arbutus andrachne Arbutus unedo Fraxinus ornus Pistacia lentiscus Pistacia terebinthus Ceratonia siliqua Cercis siliquastrum Styrax officinalis Smilax aspera Platanus orientalis Ouercus ilex Ouercus cerris Ouercus ithaburensis Ouercus coccifera Ulmus minor Ficus carica Olea europaea Populus alba Laurus nobilis Juglans regia Castanea sativa Tulia argentea Ouercus infectoria Pyrus amygdaliformis Prunus domestica Crataegus monogyna Juniperus phoenica Vi tis sylvestris Rubus canescens Cupressus sempervirens subsp. horizontalis Clematis cirrhosa Cistus creticus Cist us salviifolius Asparagus acutifolius Lonicera e trus ca Myrtus communis Tamarix smyrnensis Nerium oleander Spartium junceum Phillyrea latifolia Anagyris foetida Erica arborea Calycotome villosa Vitex agnus-castus Hedera helix Origanum onites Salvia empetrifolium Rhus coriaria Ouercus frainetto Ouercus pubescens Acer sempervirens Ouercus aucheri Colutea melanocalyx Alkanna tinetoria Echium plantagineum Dianthus elegans Silene dichotoma Chenopodium murale Achillea grandifolia Anthemis chia Chrysanthemum segetum Doronicum Orientale Myosotis ramosissima Symphytum anatolicum Campanula tomentosa Stellaria media Centaurea solstitialis Heiichrysum Orientale Inula heterolepis Scorzonera elata Osyris cdba Salsola soda Fumana arabica Arthrocnemum fruticosum Althaea hirsuta Malope anatolica Paeonia mascida Nicotiana glauca Filago vulgaris Aubrieta deltoidea Brassica nigra Jurinea consanguinea Tragopogon longirastris Cakile maritima Matthiola tricuspidata Capparis ovata Linum tymoleum Fumaria densiflora Cyclamen hederifolium Delphinium staphisogria ranunculus muricatus Digitalis ferruginea Scrophularia floribunda Verbascum parviflorum Hyoscyamus aureus Solanum nigrum Angelica sylvestris Ferulago humilis Urtica pilulifera Valeriana dioscoridis Valerianella muricata Sedum hispanicum Umbilicus parviflorus Bryonia cretica Datisca cannabina Euphorbia rigida Anthyllis hermannice Astragalus angustifolius Glycyrrhiza glabra Medicago articularis Ononis viscosa Psoralea bituminosa Trigonella spicata Vicia villosa Centaur ium pulchellum Hypericum empetrifolium Ballota acetabulosa Melissa officinalis Mentha pulegium Micromeria greca Salvia pomifera Sideritis sipylea Thymus zygioides Galanthus gracilis Crocus olivieri Colchicum variegatum Ornithogalum nutans Orchis anatolica 8. Mapy rozšíření některých původních dřevin Abb. 15: Areal von Abies bornmülleriana, A. nordmanniana, A. equi-trojani, A. cilicica und von Fagus orientalis einschließlich südanatolischer Relikte. Das Areal von Picea orien talis deckt sich weitgehend mit jenem von Abies nordmanniana. Abb. 16: Areal von Cedrus libani mit Schwerpunktvorkommen (SEVIM 1953). Die Westgrenze von Abies cilicica bei Antalya -Burdur ist eingezeichnet. JUNIPERUS-ARTEN • ssp communis A J sobino O J phoemcfo • J communis ssp hemisphoulco □ J oblongo J »oelidissimo ^ssp nono ♦ J oxycedrus [*"] J "c',5° Abb. 17: Verbreitung der Juniperus-Arten (ELIcpiN 1977): communis ssp. communis, communis ssp. hemisphaerica, communis ssp. nana, oblonga, phoenicea, Sabina, foetidissima, excelsa. Juniperus oxycedrus ist in der ganzen Türkei verbreitet. Abb. 23: Areal von Quercus petraea ssp. iberica (nahezu identisches Areal von Qu. hartwissiana), Qu. infectoria ssp. boissieri, Qu. infectoria ssp. infectoria, Qu. aucheri. Abb. 24: Areal von Quercus robur, Quercus brantii, Castanea sativa, Liquidambar orientalis, Pterocarya fraxinifolia, Zelkova carpinifolia, Corylus colurna. Akb. 19: Areal von Pinus nigra und Pinus sylvestris. Abb. 21: Areal von Quercus coccifera, Qu. frainetto, Qu. ilex, Qu. macranthera ssp. syspirensis. TURECKO 2004 Kulturně-historická část Dějiny Turecka Jeskynní kresby, primitivní nástroje i lebka neandrtálce nalezená v Karainu poblíž Antalye na pobřeží Středozemního moře dokládají obydlení oblasti již v paleolitu. Svědectví o sídlištích neolitické společnosti (vesnice, pevnostní města) podávají nálezy odkryté při vykopávkách v Hacilaru. V době bronzové se zde bohatě rozvíjel kulturní život (kult plodnosti, lovecké obřady). Již ve 3. tisíciletí př. Kr. vznikaly obchodní vazby mezi Chetity a sousedními akkadskými králi. Přírodní bohatství země přilákalo Asyřany, kteří se usadili v Kappadokii.Rané akkadské pergameny se poprvé zmiňují o Turecku jako o chetitském království. Obchodní vztahy existovaly i s Trójou a státy egejského pobřeží. Působivá expozice nálezů z různých období je umístěna v muzeu Anatolských kultur v Ankaře. Indoevropské kmeny Chetitů začaly ve 3. tis. př. Kr. pronikat z Asie, dobyly Anatolii (asijskou část Turecka) a založily zde říši (největší rozmach 1750-1180 př. Kr.), která byla spolu s Egyptem a Babylónem jednou ze tří největších mocností starověku. Hlavním městem se stal Chattušaš (blízko dnešního Bogazkale V od Ankary), v jehož centru byly vybudovány impozantní obranné, tzv. kyklopské zdi. Říše se rozpadla 1180 př. Kr. po porážce thráckými kmeny (současně s pádem Tróje), čímž se otevřela cesta pro řecké osidlování egejského a černomořského pobřeží. (Chetitské písmo rozluštil český orientalista Bedřich Hrozný.) Po pádu Chattušaše zde chyběla vládnoucí mocnost, Rekové budovali nezávislé městské státy zde i na pobřeží Egejského moře. Na V se rozrůstá a sílí Urartská říše, na S podél Černého moře vznikají milétské kolonie. Ve střední a Z Anatolii je na vzestupu frýžské království (největší rozmach v 8. stol. př. Kr. za vlády krále Midy). Zániku hlavní vládnoucí moci využili Asyřané (1180-546 př. Kr.), pronikli do Malé Asie a nakonec dobyli KarchemiŠ. Významným kulturně-historickým předělem bylo převzetí (od Féničanů) a zdokonalení písma (asi v 9. stol. př. Kr.). Perský král Kýros II. Starší (Veliký) dobyl 546 př. Kr. Malou Asii včetně vysoce rozvinutých řeckých měst na egejském pobřeží (mj. Smyrnu a Efesos). Tato města se později spojila s Athénami v povstání proti Persii, ale 449 byla opět dobyta.Tři velké odvetné války Persie proti Athénám skončily díky skvělé vojenské strategii Ahtéňanů porážkou Persie. Makedonský král Filip II. chtěl osvobodit řecká města na egejském pobřeží z perské nadvlády, ale byl 336 př. Kr. zavražděn. Jeho syn Alexandr Veliký se vydal naplnit otcův sen. Do Malé Asie pronikl přes Dardanely a rozhodující bitvu s Persií svedl u řeky Granikos 334 př. Kr. Vítězně prošel do Asie a na Střední východ a dosáhl Indie na V a Egypta na J. Zemřel ve 33 letech. Tak se rozplynul sen o sjednocení západní (řecké) a východní (mezopotámske) kultury. Zemi si rozdělili helénističtí vládci — thrácký Lýsimachos a Seleukos II Níkátor (Vítězný)(ve 3. st. př. Kr. spravoval převážnou část Anatolie). Tito a další králové-válečníci vládli městským státům silně ovlivněným řeckou kulturou. Ve střední Anatolii se rozšířila Galatská říše, na pobřeží Černého moře Trapezonské království (dn. Trabzon), Bithynové vybudovali hl. město Pursu (dn. Bursa). Nejsilnější byl Pergamon -spojenec Říma s hl. městem Pergamenem (dn. Bergama, velmi dobře zachovalá lokalita). První pergamonský král Attachos III. Filométór (t 133 př. Kr.) neměl následníka, proto byla říše po jeho smrti připojena k Rímu. Nová šlechta vybudovala asijskou římskou provincii, jejímiž centry se stal Efesos a Pergamon. K dalším významným městům patřil Milétos, Heracleia a Halicarnassos a velké množství menších sídel. Římané toužící vždy po územním rozmachu dokončili své dobyvačné dílo za císaře Pompeia. Císařům Trajánovi a 4t Hadriánovi sloužila později, během východních válek. Malá Asie jako most mezi Evropou a Asií. Ve 3. stol. př. Kr. byla Malá Asie zpustošena Galaty (Kelty), jejichž část se zde posléze usadila (viz Listy Galatským sv. Pavla). Sv. Pavel přinesl do Anatolie křesťanství a vznikají první křesťanské komunity. R. 324 porazil Konstantin své protivníky a stal se jediným vládcem říše. R. 330 vyrůstá na troskách helenistické Byzance Kortstantinopolis pojmenovaná po císaři, který položil základy 1000 let trvajícímu křesťansko-byzantskému impériu. Byzantská říše vzniká na troskách říše římské. Za císaře Justiniána I. a císařovny Theodor}' dochází v 6. slol. k výbojům do Afriky. Itálie a jižního Španělska. Říše má právní základ, zákoník, systém občanské správy a je uzákoněno křesťanství. Na oslavu nového náboženství je v Konstantinopoli postavena katedrála Aja Sofia, která je inovací i po stránce architektonické a stavební. Doznívání římské tradice spojené s ortodoxním křesťanstvím umožnilo říši ubránit se čelným nájezdům - Peršanů (6. stol.). Arabů (7. stol.), Bulharů (9. stol.) a dalších nepřátel. Vil. stol. se novou hrozbou staly kočovné asijské kmeny z oblasti Mongolska (čínsky zvané Tuo Kwui), Během cesty přijímají nové jméno - Turci - a náboženství - islám. Část Turků se posléze přidává ke kmeni Seldžuku a společně porážejí Byzanc u Manzikertu. Tak vzniká v Anatolii Seldžucká říše (tzv. Konyjský sultanát) s hlavním městem Bakonií, která se rychle rozrůstá. Menší turecké kmeny (Orthokidské, Saltucké) tvoří malé říše s vlastní správou. Křižáci podnikají do Seldžucké říše celkem čtyři výpravy; r. 1204 je při výpravě do Jeruzaléma dobyta Konstantinopol a asi na 50 let se stává centrem tzv. Latinského království. Byzantští panovníci se uchylují do Trabzonu na východě a zpět do Konstantinopolc se vracejí až v r. 1261. kdy jsou křižáci oslabeni; říše však již nikdy nenabyla dřívější moci a r. 1453 zaniká. Osmanskc období (1452-1922) Turecké kmeny sjednocuje ve 13. slol. Osman I. V 15. stol. uchvátila osmanská dynastie byzantský trůn. Hlavním městem se stává Edirne (Drinopol). 1326 padla Bursa 1362 dobyta Thrákie (evropská část Turecka) 1402 Turci poraženi Mongoly (avšak mongolská říše se posléze rozpadla) 1453 Mehmed Dobyvatel přejmenovává Konstantinopol na Istanbul Suleyman I. Kanuni (Nádherný) přebudoval Istanbul a Jeruzalém 1517 osmanští Turci dobyli Svatou zemi 1529 Turci jsou těsně před Vídní (porobení křesťané musí platit za děti, nebo jsou jim děli odebrány a prevychovaný v duchu islámu; některé se dostaly mezi elitní armádní jednotky janičárů) 1565 Suleyman poražen na Maltě - pomalý úpadek říše (tradicionalismus - naproti tomu pokrok v Evropě; ústřední síla říše - sbory janičárů) Úpadek říše uspíšilo podepsání mírových smluv v 18.-19. stol. s Ruskem a evropskými stát); vojenská převaha těchto zemí přinutila Turecko, aby se vzdalo svých držav. Pokusy zabránit dezintegraci Turecka (1877 parlament, 1908 vzpoura mladoturků) byly neúspěšné. Kemal Atatiirk a ustavení Turecké republiky Osmanská říše byla počátkem 1. sv. války porobena. Sultanát definitivně ztratil svou moc. když neschopní politikové dovedli Turecko ke spojenectví s Německem. Ve většině bojů byli Turci poraženi: v letech 1915-1916 pak vyvraždili více než 1 mil. Arménů. Turecko kapitulovalo. Bylo nuceno vzdát se svých okupovaných území jako Svaté země, východní Turecko bylo vráceno Arménii, Thrákii Řecku a jihovýchodní Turecko Francii. To vše posílilo pocity hořkosti nashromážděné v tureckém národě za dlouhá léta. Poslední kapkou k vypuknutí vzpoury byla sěvreská dohoda, v níž se Turecko formálně vzdalo, a řecká invaze do Izmiru pod záštitou spojenců v květnu 1919. Mustafa Kemal, jediný důstojník, který neutrpěl ve válce porážku a který velel Turkům ve slavné bitvě o Gallipoli, vydal v červnu vlastní deklaraci o nezávislosti a na východě země začal shromažďovat odpůrce sevreské smlouvy. Istanbulský parlament rezignoval, ve volbách zvítězili Kemalovi stoupenci. Spojenci sice nový parlament neuznali. Kemal přesto v Ankaře ustavil parlament nový. Sultánova vláda odsoudila Atatůrka k trestu smrti jako zrádce, vojska dostala rozkaz postavit se proti němu. Rekové dobyli Bursu. Kemal posiloval své jednotky dezertujícími vojáky a sympatizujícími civilisty. V srpnu 1921 Řekové tři týdny bojovali o Ankaru, ale byli poraženi. V létě 1922 dobyl Kemal zpět Izmir a přinutil zbytky řecké okupační armády k odchodu. Sultán utekl a osmanská říše zanikla. Byla vyhlášena republika, Ankara se stala hlavním městem. Kemal prezidentem. Vr. 1923 provedl odluku církve od státu, ustanovil světské právo a státní školy. Turbany a džalábíja byly nahrazeny evropským oblečením, místo arabské abeceny zavedena latinku, došlo k emancipaci žen (napr. získaly volební právo). R. 1935 zavedl příjmení, sám přijal jméno Atatítrk - otec Turků. Upevňoval styky s okolními zeměmi, před smrtí ještě zajistil neúčast Turecka ve 2. sv.válce. Každý pokus o odtržení od sjednoceného Turecka byl okamžitě potlačen, zejména v případě Arménů a Kurdů na východě země. Nikdy však neužíval teroristických praktik ani tajné policie. V r. 1938 Kemal Atatůrk umírá. Prezidentem se stává jeho pobočník generál Inônu, který pokračuje v Atatiirkově díle. V zahraniční politice následoval svého předchůdce, zatímco ve vnitrostátních otázkách byl umírněným demokratickým pluralitním politikem a umožnil v Turecku svobodné pluralitní volby. R. 1950 vítězí ve volbách demokratická strana, jejíž změny ve vládě nakonec vedly k politické nestabilitě. Během následujících let dochází ke třem vojenským převratům (1960, 1971. 1980). Poté se vrátila moc lidu a Národní strana (ANAP) zvítězila ve volbách v letech 1983 a 1987. Památky na cestě: Počítáme s návštěvou několika hlavních antických památek (především Trója, Pergamon, Efesos) a některého menšího, ale pěkného místa (Didyma ?, Termessos?), s možnými úpravami podle času a situace na místě. Dále počítáme s krátkou návštěvou měst Edirne (po přejezdu hranic do Turecka) a Konya, oblasti Kappadokie a podle času možná i Chatušaše. Na zpáteční cestě předpokládáme delší zastávku v Istanbulu. Zde jsou uvedeny jen nejzákladnější informace, s sebou budeme mít k disposici specialisované průvodce. Edime - Osada starého založení, strategicky umístěná na soutoku řek Tonzos a Hebros. dnes nazývané někdy „brána Orientu". V r. 125 A:D. zde císař Hadrián zde založil pevnost Hadrianopolis (později Adrianopol). Významné místo i v době byzantské a v době před dobytím Carihradu hlavní město Osmanské říše. V 19. a poč. 20. stol. střídavě pod nadvládou Ruska, Bulharska, Řecka a Osmanské říše, definitivně se stalo součástí Turecka v r. 1922. Z byzantské doby se zachovala tzv. Hodinová věž (1123) a přilehlé části opevnění. Z pozdější doby pochází řada mešit, z nichž nejkrásnější je Selimova mešita z let 1569-1575 a proti stojící nejstarší mešita ve městě Stará mešita (1403-1414). Trója (Troia, Truva) - Známá Trójská válka se odehrála kolem r. 1210 B.C., popsána Homérem byla asi o 300 let později (Paris, nejmladší syn trójského krále Priama, unesl ženu spartského krále Menelaa Helenu. Menelaos a jeho bratr Agamemnon oblehly Tróju a údajně ji dobyli až po 10 letech známým způsobem). Na pahorku Hisarlik bylo archeology odhaleno celkem 9 vrstev, odpovídajících zhruba 9 městům z let cca 3000 B.C. až 400 k.D. Poté osídlení zcela zaniklo a místo bylo zapomenuto, až v r. 1870 bylo znovu objeveno H.Schliemannem. Době Trójské války odpovídá Trója VII. Přesto, že odkryté zříceniny nejsou na první pohled příliš impozantní, měli bychom se zde alesdpoň krátce zastavit kvůli kulturnímu významu místa a jeho geniu loci. Pergamem (Bergama, Pergamům) - Město bylo založeno dvořanem Alexandra Velikého Lýsimachem a postupně se stalo centrem silného městského státu. Kolem r. 170 B.C. byla založena slavná knihovna, která byla druhou nej větší po alexandrijské. Kleopatrou byla převezena do Alexandrie. Z budovy se zachovaly zbytky sloupoví a základy. V r. 129 B.C. se zde narodil lékař Galénos. Město vzkvétalo až do nástupu Seldžuků a definitivně upadlo vpádem Mongolů. Vykopávky od r. 1878, většina dřívějších nálezů však převezena do Berlína (Pergamon Museum). Zbytky řady chrámů, paláce, římských lázní, gymnasia a divadla. Tři kilometry západně zříceniny lázní Asklepieion. Efesos - Dřívější osada byla kolem r. 1000 B.C. obsazena Řeky, kteří zde vybudovali město s významným přístavem. Několikrát zničeno či poškozeno nájezdy nepřátel a zemětřesením, vždy však znovu postaveno. Patří k nej zachovalejším antickým městům vůbec, z dobře zachovaných staveb vyniká Celsova knihovna a Hadriánův chrám (kolem r. 130 A.D.), obojí částečně rekonstruováno z původních zbytků. Zbytky Janovy baziliky z 6. stol s hrobem sv. Jana. Hrad nad bývalým městem je ze 14. stol. Slavný Artemidin chrám (Artemision), považovaný zajeden z divů antického světa, stál mimo areál (poslední velká přestavba v 1. 350-250 B.C, rozměry 115 x 55 m). Zachovaly se z něj jen základy a jeden sloup. Milétos - Město bylo centrem řeckých kolonií v Malé Asii s jedním z nejdůležitějších starověkých přístavů. Vedle obchodního to bylo i intelektuální centrum (Thales z Milétu aj.). Vedle rozmanitých jiných památek je zde jedno z nej větších divadel (pro 25 tis. diváků). Zajímávaje i byzantská pevnost nad městem z 8. stol. Po pádu byzantské říše město postupně upadalo a definitivně bylo opuštěno v 16. stol. po zanesení přístavu. Bodrum/Halicarnassos - Osada založena Řeky po jejich expansi do Malé Asie. Poč. 5. stol. se zde narodil Hérodotos, výzmaný starověký dějepisec. V letech 377-353 B.C. zde vládl perský satrapa Mausólos, který zde nechal vybudovat proslulé mausoleum (mausoleion, dokončeno manželkou po jeho smrti), považované zajeden z divů světa. Bylo zničeno zemětřesením ve 13. stol. a trosek použito jako stavebního materiálu mj. na výstavbu johanitského hradu, postaveného kolem r. 1415. Hrad byl později dobyt Turky a přestavěn. Z mausolea jsou dnes patrné jen základy. Na západním pobřeží jsou i další pozoruhodná, menší antická města - Priené, Didyma, Mira, dále kolem Antalye Termessos, Pergé a Aspendos. Antalya - Sice významné, ale na památky chudší město, vybudované postupně od 2. stol. B.C. hlavně jako pevnost. Zachovány mj. mohutné hradby. Konya - Významné správní středisko, známé již v římské a byzantské době. Hlavní město Seldžucké říše (Konyjský sultanát). Množství islámských památek, především mešit, včetně nej starší seldžucké mešity z r. 1202. Goreme, Kappadokie - Mimořádně zajímavá oblast modelovaná erozní činností v měkkých tufitech. Měkká hornina umožnila vybudování nesčetných skalních obydlí, chrámů, klášterů až celých podzemních měst. Území se stalo útočištěm křesťanů, zvláště před expanzí Arabů v 7. až 13. stol. První křesťanskou komunitu zde však založil již Sv. Pavel. Křesťané zde žili až do r. 1924, kdy byli tureckou vládou přesídleni (?) Rada obcí, z nichž nejznámější je Gôreme. Chatušaš - Hlavní město Chetitské říše ve 2. tis. B.C. Největší rozkvět kolem r. 1500 B.C. Bylo zde nalezeno 10 000 hliněných destiček a pečetidel s klínovým písmem assyrsko-babylónského typu, které se dlouho nedařilo rozluštit (B.Hrozný, 1916). Nejznámější tzv. Lví brána, dále zachovány zbytky hradeb a základy staveb. V okolí vykopávky několika dalších chetitských osad. Ankara - Místo bylo významným bodem již v době Chetitské říše, za Římanů i v době byzantské, za Seldžucké i Osmanské říše - osídleni na pahorku, kde je dnes stará Ankara (ta by případně stála za shlédnutí - zbytky pevnosti). Rada mešit z 12. - 16. stol. Jinak spíše moderní město, které se rozrostlo až po r. 1923 Istanbul (Byzantion, Konstantinopol, Carihrad) - Založen pravděpodobně Dory v 7. stol. B.C. jako Byzantion. Rozkvět však až po r. 340 (Konstantin) a po rozdělení Římské říše (395). kdy se stal hlavním městem Východořímské, později nazývané Byzantské říše („Druhý Řím", centrum východního křesťanství). V r. 1453 po 52 dnech obléhání dobyt Osmany pod vedením sultána Mehmeda II. Od té doby Istanbul. Sultán velmi osvíceně ponechal městu obchodní privilegia, zakázal ničit křesťanská umělecká díla a ponechal volnost i křesťanským bohoslužbám. Jen některé byzantské kostely byly postupně přeměněny na mešity (viz Haghia Sofia). Palác Topkapi: Palác postavený jako sídelní po dobytí Carihradu na místě antické akropole a byzantského paláce. Centrální část dostavěna r. 1478, postupně doplňován až do r. 1855, kdy sultán přenesl své síldo jinam a komplex se stal museem. Haghia Sofia: První stavba již za Konstantina, poté několikrát zničena požáry, dnešní stavba dokončena za Justiniána r. 537. Pozdější úpravy hlavně po poškození zemětřeseními. Po dobytí Carihradu Turky přeměna na mešitu, vnitřní výzdoba jen zabílena, později přistavěny minarety. Od r. 1934 musejní objekt - restaurace původní výzdoby. Modrá mešita: Jedna z největších a nejhezčích mešit, postavena v letech 1609-1616. Hippodrom: Založen r. 203, zvětšen Konstantinem kolem r. 330. Kapacita cca 100 tis. diváků. Ze zachované výzdoby je zajímavý tzv. Egyptský obelisk, který byl převezen r. 390 A:D: z Karnaku (pův. 15. stol. B.C), Hadí sloup (pův. 5. stol. B.C, Delfy) a mramorový Zděný sloup z 10. stol. Podzemní cisterna: Jedna z nej zajímavějších světských byzantských architektur vůbec, postavená r. 527 jako zásobárna pitné vody (141 x 73 m, 336 sloupů). Další paláce, byzantské hradby, mešity a kláštery. Co si také můžete přečíst kromě průvodců ... (až půjdete kolem knihovny) B. Hrozný: Nejstarší dšjiny Přední Asie, Indie a Kréty. - Melantrich Praha 1949. J. Klíma: Lidé Mezopotámie. - Orbis Praha 1976. M. Waltari: Cesta do Istanbulu. - Hejkal Praha 2003. TURECKO 2004 Kulturně-historická část Materiály použity s laskavým svolením autora páně prof. Karla E. Pracha Exkurse je, samozřejmě, zaměřena přírodovědně, avšak k poznání navštívené oblasti neoddělitelně patří i poznání jejích základních, kultumě-historických hodnot. Ostatně, obecně platí, že pochopení současné struktury krajiny a dnešního stavu vegetace není možné bez znalosti historie území. Historie: Území Malé Asie (Asia Minor, Anatolie) patří k těm, která byla intenzívně využívána již od počátku neolitu (zde cca od 8000 let B.C.). Prvním významným státním útvarem zde byla Chetitská říše s centrem Chatušaš. Chetité přišli od S V kolem r. 2000 B.C. a kolem r. 1500 B.C. počali formovat svůj státní útvar. Ten byl vyvrácen před r. 1100 B.C. nájezdy kmenů ze severu. (Chetitské písmo rozluštil český orientalista Bedřich Hrozný.) V západní části Malé Asie existovalo více menších a ne příliš pevně zformovaných státních útvarů tzv. mořských národů; postupně zde došlo v průběhu 11. až 9. století B.C. k expansi Řeků, kteří vytvořili řadu menších městských států. Významným kulturně-historickým předělem bylo převzetí (od Féničanů) a zdokonalení písma (asi v 9. stol. B.C). Řecké kolonie byly v 6.-4. stol. B.C. vystaveny tlaku Peršanů, v té době se odehrávala řada řecko-perských válek a řecké městské státy byly střídavě pod přímou perskou správou, či požívaly různý stupeň autonomie. Z perské nadvlády definitivně osvobodil řecká maloasijská města až Alexandr Veliký (Makedonský) r. 334 B.C. Po jeho smrti (323 B.C.) připadlo území různým jeho dvořanům a generálům, vzniklo zde několik království, z nichž nej významnější m bylo Pergamské království. Vc 3. stol. B.C. byla Malá Asie zpustošena Galaty (Kelty), čábt se jich posléze v M. Asii usadila - viz Listy Galatským sv. Pavla. Ve 2. stol. B.C. narůstal tlak Říma ar. 130 B.C. se Pergamské království stalo součástí Římské říše. Maloasijské pobřeží a přilehlé ostrovy se postupně staly jedním z hlavních center antické kultury (s těsnou návazností na helenistické i starší tradice) - města M i letos. Efesos. Pergamon, Heracleia, Halicarnassos a velké množství menších sídel. Roku 330 přenesl císař Konstantin hlavní město Římské říše z Říma do dnešního Istanbulu (v té době Konstantinopolis - Konstantinopol). Důvodem bylamj. nestabilita západní části říše vystavené nájezdům barbarů. Tím bylo založeno centrum pozdější Byzantské říše, která vznikla po rozdělení Římské říše (r. 395) z její východní části. Největší rozvoj Byzantské říše nastal v 6. stol. A.D. za císaře Justiniána, od 7. století pak byla říše vystavena náporu Arabů (zvláště její J a V provincie). Vil. století zde vytvořili svůj první státní útvar seldžučtí Turci, tzv. Konyjský sultanát. Turecké kmeny pronikaly do Malé Asie ze střední Asie počínaje 10. stol. a postupně omezovaly rozsah Byzantské říše. Ve 12. a 13. stol. se oblast Malé Asie i přilehlá část evropské pevniny staly shromaždištěm a nástupištěm křižáckých výprav do „Svaté země*'. Poč. 13. stol. byl dokonce křižáky dobyt Konstantinopol a cca na 50 let se stal centrem tzv. Latinského království. V 90. letech 13. stol. vyhlásil Osman I., vládce emirátu v SZ Anatolii, nezávislost na Konyjském sultanátu a položil tak základ Osmanské říši a dynastii, která jí vládla až do r. Istanbul (Byzantion. Konstantinopol, Carihrad) - Založen pravdepodobne Dóry v 7. stol. B.C. jako Byzantion. Rozkvět však až po r. 340 (Konstantin) a po rozdělení Římské říše (395), kdy se stal hlavním městem Východořímské, později nazývané Byzantské říše („Druhý Řím4*, centrum východního křesťanství). V r. 1453 po 52 dnech obléhání dobyt Osmany pod vedením sultána Mehmeda II. Od té doby Istanbul. Sultán velmi osvíceně ponechal městu obchodní privilegia, zakázal ničit křesťanská umělecká díla a ponechal volnost i křesťanským bohoslužbám. Jen některé byzantské kostely byly postupně přeměněny na mešity (viz Haghia Sofia). Palác Topkapi: Palác postavený jako sídelní po dobytí Carihradu na místě antické akropole a byzantského paláce. Centrální část dostavěna r. 1478, postupně doplňován až do r. 1855, kdy sultán přenesl své síldo jinam a komplex se stal museem. Haghia Sofia: První stavba již za Konstantina, poté několikrát zničena požáry, dnešní stavba dokončena za Justiniána r. 537. Pozdější úpravy hlavně po poškození zemětřeseními. Po dobytí Carihradu Turky přeměna na mešitu, vnitřní výzdoba jen zabílena, později přistavěny minarety. Od r. 1934 musejní objekt - restaurace původní výzdoby. Modrá mešita: Jedna z největších a nejhezčích mešit, postavena v letech 1609-1616. Hippodrom: Založen r. 203. zvětšen Konstantinem kolem r. 330. Kapacita cca 100 tis. diváků. Ze zachované výzdoby je zajímavý tzv. Egyptský obelisk, který byl převezen r. 390 A:D: z Karnaku (pův. 15. stol. B.C.), Hadí sloup (pňv. 5. stol. B.C., Delfy) a mramorový Zděný sloup z 10. stol. Podzemní cisterna: Jedna z nejzajímavějších světských byzantských architektur vůbec, postavená r. 527 jako zásobárna pitné vody (141 x 73 m, 336 sloupů). Další paláce, byzantské hradby, mešity a kláštery. Výslovnost: ä otevřené a C dž ? č § š g měkké g, něco mezi g a h 1 (i bez tečky) něco mezi i a u Č.Budějovice, 26.4.2000-04-26 Karel Prach Istanbul MAPA 5 - OBLAST SULTAN AHM ETU STRAVOVANÍ 9 Cenne! lokanlasi 15 Cigdem Patisserie 17 Baun 2 Restaurant IB Karadcnix Piric vc Kebap Salonu 22 RumcliCale 23 Mozaik Restaurant 25 Mcshur Sultanahmel Halkm Köftecisi 26 Can Restaurant 27 Laie Restaurant (Pudding Shop) 28 Tanhi Sultanahmel Köftecisi Sehm Usta 30 Dubb 32 Antique Galleiy Reslauianl 38 Sarnie 59 Calé Sultan 62 Deivis Aile £ay Bahc,csi 85 Cat* Magnaura 93 CafeMesalc 9"! Rami 106 Yen. Birlik Lokanlasi 117 8uhara93 118 Doy Doy 125 Balikci Sabahattm OSTATNÍ 1 Kara Mustafa Pasa Medresesi 2 Corfulu Ah Pasa Medresesi (Ertnkr Nargiic Salunu) 3 Kuca Smán Pasa Tuibesi. Čajová zahl add 4 Nuruosmaniye Camii 5 Alik Ah Pasa Camii 6 Jalak Sinemalari 7 trmberiita} 8 ^cmberlitas Haniam 10 hrubka a mešita Kopfülü 11 Muzeum tiiku 12 knihovna Kóprúlú 13 osmanské hrobky 14 Anicdros 16 cestovní kancelár Marco Polo 19 prádelna Active Laundry 20 Cagaloglu llamam 24 Türk Edebiyalr Vakli 29 Sultan Pub 33 Basilica Cistern (Yerebatan Saimci) 34 turistická policie 36 Cafcraga Medresesi (centrum rukodělných řemesel) 40 Aya Irini Kilisesi 41 říšská brána, palác Topkapi 42 Dösim 43 funiána sultána Ahineda III. 44 lázné paní Hürrem. obchod s kcbeici 45 budka PTT 46 twnkumaty 47 Istanbul Vision 48 autobus "T4* směr náměstí Taksim 49 turistická kancelár 50 stanoviště taxíků, verejne WC 51 Firuz Aga Camii 52 Binbiidirek Cistern 63 Su De 54 Kccicizade f ual Pasa Cármi 56 poila 57 Muzeum tureckého a islámského umení 58 fontána nemeckého císaře Viléma 60 luobka sultána Ahllieda L 61 Sf nk/on Toius (ccsiúvni kancelář) 63 Istanbulský trh rukodělných řemesel 68 Ishak Paja Camii 80 Cheers Bar 81 Barkpackers Travel Agency B6 Natural Foreign Book Exchange 89 Kiikil Voyage Travel Agency 90 obnova paláce Magnaura 95 knihkupectví Aypa 98 Muzeum kobercu a kelímu 99 Modrá mešita (Sultan Ahmet Camii) 100 Thcodosiův obelisk 101 Kadí sloup 102 obelisk z hrubého kamene 105 Dogu Expres 108 Kadirgd Hamám 111 Sokoliu Mehmet Pa>a Ca um 113 Kircůk Aya Sofya Cacliii 116 Sphendoiieh 119 Muzeum mozolky Velkého paláce 126 Albiyik Caniu 127 Hjmamzade Ismail Dede Efendi Evi A MARMARSKĚ MOŘE (MARMARA DENiZi) ; - 94/ISTANBUL UBYTOVÁNÍ/95 Hotel Sokullu Pasa, Mehmel Pasa Sok 5/7, přímo pod Hipodromem (tel.: 0212/518 1790, fax: 518 1793). Betonová napodobenina původního obytného domu, kosku, pocházejícího z devatenáctého století. Stavba je oděna do dřeva a barevného skla. V hotelu najdete starožitnosti pamatující osmanské časy, turecké lázně, bar a zahradu. Hotel je to docela drahý, ale personál je svolný k poskytnutí nějaké slevy. (8) Hotel Spectra, Sehit Mehmet Pasa Yokusu 2 (tel.: 0212/516 3546, fax: 638 3379). Dřevem obložená betonová kopie původního osmanského domu. Hotel je pohodlný a vybavený pěkným nábytkem a z terasy se hosté mohou potěšit skvělým výhledem. (8) Star Hostel, Yeni Akbiyik Cad 18 (tel.: 0212/638 2302, fax: 516 1827). Již dlouho zavedený hostel/penzion s milou atmosférou, kde se hostům nabízejí k pronajmutí příjemné dvou a třílůžkové pokoje apartmánového typu. V ceně ubytování je zahrnuta i snídaně. (4) 1\irkoman Hotel, Asmali Cesme Sok, Adliye Yana 2 (tel.: 0212/516 2956, fax: 516 2957). Budova přestavěná ve stylu tureckých domů z devatenáctého století. Každý z pokojů je pojmenován podle koberce na podlaze. Koberce je možno si zakoupit v jídelně v přízemí. Ze střešní terasy se nabízí pěkný výhled. (8) Okolí Topkapi a Cankurtaranu Alaadin Guest House, Minar Mehmet Aga Cad 32 (tel.: 212/516 2330, fax: 638 6059). Malé a vyhovující dvoulůžkové pokoje ve výborné lokalitě. (3) Alp Guesthouse, Akbiyik Cad, Adliye Sok 4 (tel.: 0212/517 9570, fax: 518 5728). Čisté místečko s koupelnami na pokojích. Místní terasa nabízí vskutku impozantní výhled na paláce, mešity a na moře. K dispozici je jídelna se zahradou. (6) Ayasofya Pansiyonlar, Sogukcesme Sok (tel.: 0212/513 3660, fax: 513 3669). Řadové domy rekonstruované ve stylu devatenáctého století; jsou ukryty za chrámem Aya Sofya ve velmi příhodné lokalitě pro návštěvy nej významnějších městských pamětihodnosti. (8) Berk Guesthouse, Kutlugun Sok 27 (tel.: 0212/517 6561, fax: 517 7719, reservati-ons@berkguesihouse.com). Rodinný podnik s osmi pokoji standardní úrovně. Ve všech pokojích jsou vany. K pronajmutí je i pár luxusních pokojů s minibarem, klimatizací a televizorem. Z terasy je skvělý výhled na bývalou věznici — dnes je již přeměněna v pětihvězdičkový luxusní hotel, kde klienti mohou trpět snad jen po proflámované divoké noci. (6)-(8) Empress Zoe, Akbiyik Cad, Adliye Sok 10 (tel.: 212/518 2504, fax: 518 5699). Američtí majitelé a atmosféra s řeckým nádechem. Kus základových zdí patří k pozůstatkům byzantského paláce. Ze slunečné terasy je panoramatický výhled na Modrou mešitu a chrám Aya Sofya. (8) Green Hotel, Akbiyik Cad 5 (tel.: 0212/638 6600, fax: 638 3104). Hotel s pohodlnými pokoji a slušnou restaurací. (4) Hanedan Hostel, Akbiyik Cad, Adliye Sok 3 (tel.: 0212/516 4869, fax: 517 4524). Další příjemné a levné ubytovací zařízení v této oblasti. Některé dvoulůžkové pokoje mají vlastní příslušenství. (2) Inter Youth Hostel, Caferiye Sok 6 (tel.: 0212/513 6150, fax: 512 7628, in-fo@yucelhostel.com). Hostel je přičleněný k instituci IYHF a nabízí cenově velmi výhodné ubytování v jedné z istanbulských hlavních turistických lokalit. Pokoje jsou sice velmi jednoduše zařízené, ale zato jsou čisté a příjemné. K dispozici jsou horké sprchy (společné koupelny), prádelna, bar na střeše budovy, kulečníkový stůl a možnost přístupu na Internet. V hostelu je naprosto bezpečno. Hostům se nabízejí nejrůznější variace ubytování a cen, včetně pronájmu lůžka ve společné ložnici. Dvě jídla a pití za MAPA 5 - OBLAST SULTAN AHMETU stravovaní 9 Cennel Lokantasi 15 Cigdern Patisserie 17 Baran 2 Restaurant 18 Karadeniz Pide ve Kebap Salonu 22 Rumeli Café 23 Mozaik Restaurant 25 Meshur Sultanahrnel Halkin Koftecisi 26 Can Restaurant 27 tale Restaurant (Pudding Shop) 28 Tarihj Sultanahmet Köfteosi Selim Usla 30 Dubb 32 Antique Gallery Restaurant 38 Sarnif 59 i ..It Snil.m 62 Dervis; Aile Cay Bahccsi 85 CaféMagnaura 93 CaleMesale 94 Rami 106 Yeni Birlik Lokantasi 117 Buhara93 118 DoyDoy 125 Balik(i Sabahattm ostainI 1 Kara Mustafa Pasa Medresesi 2 Coriulu All Pap Medresesi (Erenler Nargile Salonu) 3 Kota Sinán Pasa Turbesi. Čajová zahrada 4 Nuruosmaniye Camii 5 Atik Ali Pasa Camii 6 Safak Sinemalan 7 Cemberlila} 8 Čembeditaj Hamám 10 hrobka a mešita Kóprúlú 11 Muzeum tisku 12 knihovna Kóprúlú 13 osmanské hrobky 14 Amedros 16 cestovní kancelář Marco Polo 19 prádelna Active Laundry 20 Cagaloglu Hamám 24 Turk Edebiyati Vakfi 29 Sultan Pub 33 Basilica Cistern (Yerebatan Sarnici) 34 turistická policie 36 Caferaga Medresesi (centrum rukodělných řemesel) 40 Aya Írmi Kilisesi 41 íiiská brána, palác Topkapi 42 Dösim 43 fontána sultána Ahmeda III. 44 lázně pani Húrrem. obchod s koberci 45 bodka PTT 46 bankomaty 47 Istanbul Vision 48 autobus "T4* směr náměstí Taksim 49 tunslická kancelář 50 stanoviiiélaiiky; verejné WC 51 Firuz Aga Camii 52 Binbirdirek Cistern 53 Su-De 54 Kec c zade Fuat Pasa Camii 56 poita 57 Muzeum tureckéhoa islámského uměni 58 fontána německého císaře Viléma 60 hrobka sultána Ahmeda I. 61 Senkron Tours (cestovní kancelář) 63 Istanbulský trh rukodělných řemesel 68 Ishak Pasa Camii 80 Cheers Bar 81 Backpackers Travel Agency 86 Natural Foreign Book Exchange 89 Kirkit Voyage Travel Agency 90 obnova paláce Magnaura 95 knihkupectví Aypa 98 Muzeum koberců a kellmú 99 Modrá mešita (Sultan Ahmet Can*) 100 Theodosiúv obelisk 101 Hadí sloup 102 obelisk z hrubého kamene 105 Dogu Expres 108 Kadirga Hamám 111 Sokoliu Mehmet Pasa Camii 113 KúcOk Aya Sofya Camii 116 Sphendonch 119 Muzeum mozaiky Velkého palace 126 Akbiyik Camii 127 Hamamzade Ismail Oede Efendi Evi MARMARS.KÉ;MOŘE'V (MARMARA DENÍZJ) MAPA 8 - VELKÝ BAZAR (KAPALI <^R§I) ^( I STARÝ ISTANBUL I Kil Paf■ N\vpfaaaa|BaaBaBaBaaBBl EFESOS (EFEZ) Bergama AKROPOLIS TERMESSOS *měr Pamuvak Bcach f7*m).SerertWs»r §Kuia