Kalorimetrie


∆G^0 = ∆H^0 - T∆S^0


∆H = ∆U + p∆V


∆U = Q + W


Q = m . c . ∆T


měření - ∆T – stanovení ∆Q


            Q a ∆T -          c


            Q při T=konst., isotermická kalorimetrie – teplo tání, vypařovací, směšovací



Kalorimetry – makro- a mikro- (≈ 1-4 J)

                        nízko- (≈ 20 K), středně- (273-373 K) a vysokoteplotní (slitiny)

                        rychlé, středně rychlé (≈ 10 min.), pomalé (dny a více)





























Jednoduchý kalorimetr:





Q = ∆T ∑ m[i] . c[i] = ∆T . C (vodní hodnota kalorimetru)



            Q[s] = I . U . t                Q[s]/∆T = C






Spalná tepla – chem. individua, směsi, potraviny apod. – ve vzduchu, O[2]


Metabolická tepla – fysiologické podmínky – dlouhodobé (organismus v kalorimetru)






Mikrokalorimetry:

-         průtokové

-         směšovací – jednotlivá měření







            U = k[el] (T[k] – T[p])


            dQ/dt = k (T[k] – T[p])                 (T[k] – T[p]) = dQ/dt . 1/k


            U = k[el]/k . dQ/dt                     k/k[el] = K


                                   dQ/dt = U . K



            DSC – diferenční skenovací kalorimetrie


2 kyvety - vyhřívají se elektricky na stejnou teplotu, registruje se ∆I = f(∆C[p])