INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ SBORNÍK STUDENTSKÝCH PRACÍ Zahraniční exkurze - Polsko a Slovensko Brno, Olomouc 2011 l OBSAH: A. KOMENTOVÁNÍ TRASY 1. Trasa Martin - Orava..................................................................3 2. Trasa Orava - Kraków.................................................................7 B. SLOVENSKO 3. Obyvatelstvo a osídlení Slovenska....................................................10 4. Administrativní členění Slovenska....................................................12 5. Politický systém Slovenska.............................................................14 6. Hospodářství Slovenska.................................................................19 7. Průmysl Slovenska, těžba nerostných surovin......................................22 8. Nejúspěšnější průmyslové firmy na Slovensku.....................................25 9. Nezaměstnanost na Slovensku.........................................................31 10. Cestovní ruch na Slovensku............................................................35 11. Cestovní ruch na Slovensku (předpoklady, potenciál).............................39 12. Vážská kaskáda...........................................................................45 13. Ochrana přírody a krajiny na Slovensku............................................48 14. NP Slovenský Ráj.........................................................................57 C. POLSKO 15. Reliéf Polska...............................................................................61 16. Polské řeky.................................................................................62 17. Obyvatelstvo a osídlení v Polsku......................................................64 18. Polská národnostní menšina v Evropě a USA (historie a součsnost)...........69 19. Územní vývoj Polska.....................................................................76 20. Politický systém a administrativní členění Polska.................................80 21. Prezidenti Polska..........................................................................85 22. Postavení církve v polské společnosti.................................................90 23. Papež Jan Pavel II........................................................................93 24. Vysoké školy v Polsku....................................................................96 25. Zemědělství Polska.......................................................................102 26. Ochrana přírody v Polsku..............................................................108 27. Kraków....................................................................................115 28. EURO 2010 v Polsku a na Ukrajině..................................................120 2 A. KOMENTOVÁNÍ TRASY 1 TRASA MARTIN-ORAVA Ivana Šnírerová (KGG PřF UPOL) 1.1 MARTIN Martin sa prvýkrát spomína v listine Ladislava IV. z roku 1284 ako Villa (osada) Sancti Martini. Jeho názov je odvodený od cirkevného patrona kostola sv. Martina, okolo ktorého sa osada rozrástla, Martina Tourského. Neskôr svetský patron kostola, zvolenský veľžupan mgr. Dončo, daroval tejto farnosti územie Riadku. V 14. Storočí bol Martin povýšený na mesto panovníkom Karolom Róbertom z Anjou, čím získal privilégiá, ako napr. slobodne voliť richtára a farára alebo bol oslobodený od platenia mýt v Uhorsku. Pri bojoch husitov proti Žigmundovi Luxemburskému mesto vďaka absencii hradieb rýchlo padlo, bolo vyplienené a listiny zhoreli pri požiaroch. Preto v roku 1434 boli Martinu tieto výsady panovníkom obnovené. Nasledovalo obdobie úpadku Martina, ktorému dopomohli zemetrasenia, morová i cholerová epidémia a boje o svoje privilégiá a majiteľmi neďalekého Sklabinského hradu. Tieto spory pretrvávali do 18. Storočia, kedy sa hrad stal neobývateľným, v dôsledku čoho bolo sídlo župy presunuté do Martina. V druhej polovici 19. storočia sa Martin stal významným miestom slovenského národného života. V roku 1861 sa tu konalo Memorandum národa slovenského, ktoré žiadalo včlenenie Slovenska z Uhorska, vlastný snem, vládu, univerzitu a samostatnú evanjelickú cirkev. Jeho výsledkom bolo založenie Matice slovenskej, ktorá združovala významné osobnosti kultúry, osvety a vedy a podporovala rozvoj umenia, literatúry, múzejníctva, vedy a nadväzovala styky s inými kultúrnymi inštitúciami slovanských národov, a troch slovenských gymnázií, pričom jedno z nich sa nachádzalo priamo v Martine. V 19. alebo na začiatku 20. Storočia vznikli aj iné dôležité inštitúcie, akými boli Živena- prvý ženský spolok na Slovesku, Slovenský spevokol, Muzeálna slovenská spoločnosť, prvá budova Slovenského národného múzea, kníhtlačiarsky účastinársky spolok, Knihkupecko-nakladateľský spolok, Tatrabanka, nábytkáreň, celulózka, pivovar, tlačiareň a iné. V 20. storočí bola v budove Tatrabanky ustanovená Slovenská národná rada, ktorá prijala Martinskú deklaráciu, v ktorej Slováci vyjadrili súhlas s vytvorením spoločného štátu Cechov a Slovákov. Počas 2. svetovej vojny bol Martin jedným z významných dejísk Slovenského národného povstania. Miestni obyvatelia sa zapájali do partizánskych skupín, pretože turčianske obyvateľstvo bolo omnoho viac opozične zamerané voči vláde Slovenského štátu v rokoch 1939 - 1945. Počas tohto 3 obdobia sa v Martine vytvorilo aj Slovenské komorné divadlo, ktoré bolo počas Slovenského národného povstania premenované na Frontové divadlo. Mesto Martin sa nachádza v Turčianskej kotline. Leží medzi Malou a Veľkou Fatrou, stred obce sa nachádza približne 400 m n.m. Počet obyvateľov je vyše 57 000. Prvým z väčších priemyselných podnikov bol Tatra nábytok založený v roku 1890, neskôr pivovar Martiner a celulózka. Po skončení 2. svetovej vojny bolo v Martine 12 závodov. Boli to závody ťažkého strojárenstva, vyrábali sa tam predovšetkým železničné nákladné vagóny a lokomotívy, motory pre traktory a iné malé motory. Nachádzajú sa tu tlačiarne Neografia. Po roku 1989 bola dobudovaná Hoechst-Biotika v Martine, vybudovala sa a sprevádzkovala časť továrne ECCO na výrobu luxusnej obuvi a rozrastá sa nový závod Auto Martin v rámci komplexu Volkswagen na výrobu prevodoviek. V oblasti turistického ruchu je významné lyžiarske stredisko Martinské hole a blízko sa nachádzajúce Jasenská a Valčianska dolina. 1.2 RUŽOMBEROK Je 5. najväčšie mesto Slovenska s počtom obyvateľstva vyše 30 000. Leží v západnej časti Liptovskej kotliny na sútoku Váhu a Revúcej. Mesto obklopujú pohoria Veľká Fatra, Nízke Tatry a Chočské vrchy. Pár kilometrov od Ružomberka sa nachádza známe lyžiarske stredisko Skipark Ružomberok, známe tiež pod názvom Malinô brdo. Blízko sa nachádza vyhľadávané termálne kúpalisko Thermal park Bešeňová v obci Bešeňová, ktoré má celoročnú prevádzku a patrí medzi najkvalitnejšie a najnavštevovanejšie na Slovensku. Nachádza sa tu jediné skautské múzeum na Slovensku a taktiež Katolícka univerzita. Je tu tradičný poľnohospodársky, drevársky, ovčiarsky priemysel, neskôr sa pridružilo remeselníctvo. V 19. storočí nastal rozvoj papierenského a textilného priemyslu, spracovanie dreva, ale aj o rozvoj tehelne (1871), bryndziarne (1850) a zápalkárne (1890). S rozvojom priemyslu v meste vznikali aj slovenské peňažné ústavy. V poslednej tretine 19. a v prvej polovici 20. storočia sa Ružomberok stal významným finančným a priemyselným centrom Slovenska. Na tradíciu výroby papiera nadviazala v roku 1883 založená továreň na drevovinu a lepenku (Biely Potok ). Z týchto tradícii došlo k vzniku nového závodu Sólo (1880) a v rokoch 1907 a 1908 k vzniku ďalšieho Obr. 1 Ružomberok závodu, ktorý časom dostal meno SUPRA. V západnej časti mesta začal koncom 19. storočia (1894) vyrastať ďalší veľký priemyselný kolos - Rybárpoľská textilka, ktorá sa postupne stala najväčšou v Uhorsku. Ružomberok bol tiež známy významným postavením textilného priemyslu, ktorý bol 4 zastúpený už skrachovanou fabrikou Texicom, predtým BZVIL - Bavlnářské závody Vladimíra Iljiča Lenina, ktorá počas svojej najúspešnejšej éry zamestnávala viac ako 5000 zamestnancov a jej výrobky boli známe v celej bývalej Východnej Európe a Sovietskom zväze. 1.3 VLKOLINEC Nachádza sa v nadmorskej výške 718 m n. m. vo vnútorných Západných Karpatech, v pohorí Veľká Fatra. Obec je obývanou obcou so stálymi obyvateľmi a "chaľupármi". Celkový počet domov je 55. Je to pamiatková rezervácia ľudovej architektúry, ktorá bola vyhlásená za pamiatkovú rezerváciu (1997) s cieľom trvalo chrániť kultúrne hodnoty tejto lokality ako neporušený sídelný celok. V rámci stredoeurópskeho územia bol Zoznamu svetového dedičstva Ľudová architektúra Vlkolínca je horské usadlosti, drevené zrubové predstavuje naj zachovalej ší a najucelenejší celok pôvodných stavieb v strednej Európe. 40 domčekov zo 16. až 19. storočia a vyzerajú ako jeden. Dominantou tejto zapísaný do (1993). typická pre domy. Obec ľudových drevených všetky rázovitej Obr. 2 Vlkolínec dedinky je zrubová zvonica z roku 1770 z vonkajšej strany obitá šindľom. Obyvatelia obce Vlkolínec sa v minulosti zaoberali poľnohospodárstvom, pastierstvom a salašníctvom, chovom dobytka (ovce), a drevorubačstvom, ale aj včelárstvom. Práca s drevom bola typickou prácou mužov, ktorí svojpomocne stavali svoje domy. 1.4 ORAVA Orava leží na severe Slovenska pri štátnej hranici s Poľskom. Hraničným bodom je obec Oravská Polhora (49°36'54" s. g. š.). Je najsevernejším bodom Slovenska. Územie má rozlohu 1661 km2 a administratívne patrí do Žilinského kraja. Zo severu a z východu ho ohraničuje štátna hranica, na juhovýchode hrebeň Západných Tatier a na juhu hrebeň Chočských vrchov. Juhozápadnú hranicu Oravy tvorí Veľká Fatra. Západná hranica vedie cez Veľký a Malý Rozsutec v Malej Fatre, končí sa na styku Kysuckých a Oravských Beskýd na slovensko-poľskej štátnej hranici. Najväčším vodným dielom na Orave je Oravská priehrada. Vznikla na území bývalých šiestich obci. Jej prvoradý význam spočíva v regulácií prietoku na Váhu a v zmierňovaní nebezpečenstva povodní. Okrem toho slúži aj na výrobu elektrickej energie. Uprostred jazera sa nachádzajú dva ostrovy - Slanický a Vtáčí. Vodná nádrž Orava má rozlohu 35 km2 a objem 350 mil. m3 vody. Významnou riekou tohto regiónu je Orava. Táto rieka má dve zdrojnice: Bielu Oravu a Čiernu Oravu, ktorých sútok bol pri obci Ústie; dnes je zaliaty vodnou nádržou Orava. Za zdrojnicu Oravy 5 možno považovať i rieku Oravicu. Významnými prítokmi je Hruštínka, Studený potok a Jelešňa. Orava ústi do rieky Váh pri Kraľovanoch. Najväčšie mesto je Dolný Kubín, potom nasledujú mestá Tvrdošín (9 340), Námestovo a Trstená. Oravský hrad je jednou z najzaujímavejších hradných stavieb na Slovensku. Jeho poloha a podoba na strmom skalnom brale nad riekou Oravou. Zámok sa skladá z troch častí: horného, stredného a dolného zámku. Najvyššia časť, citadela je na strmom vápencovom skalnatom brale 112 m nad hladinou rieky Oravy. Stredná časť tvorí stredoveké stavby Korvínovho paláca a paláca Jána z Dubovej. V tomto priestore doplnili po roku 1800 aj ďalšie budovy, hlavne Pálffyho palác. Dolný zámok tvorí predovšetkým Thurzov palác, hradný kostol, v ktorom sú pochovaní niektorí príslušníci thurzovskej rodiny. Historické údaje sa 1. raz zmieňujú o Oravskom zámku okolo roku 1267, keď sa spomína ako kráľovský majetok. Expozície Oravského múzea ukazujú život a kultúru oravského ľudu. Vzhľadom na hodnotu a špecifickú hradnú architektúru i pôsobivosť vyhlásili Oravský zámok už v 1. skupine za národní kultúrnu pamiatku. POUŽITÁ LITERATÚRA MESTO MARTIN: História, [cit. 1994-08-24]. Dostupné na . MESTO RUŽOMBEROK: Obchod a priemysel, [cit. 2010-06-24]. Dostupné na . MESTO RUŽOMBEROK: Vlkolínec. [cit. 2010-06-24]. Dostupné na . ORAVA: Geografia, [cit. 2010-10-17]. Dostupné na < http://www.orava.sk/historia-geografia>. 6 2 TRASA ORAVA - KRAKÓW Dominika Žochová (KGG PřF UPOL) 2.1 ORAVA Orávaje region a historické území (bývalá uherská župa) rozdělené dnes mezi slovenský Žilinský kraj (okresy Dolný Kubín, Námestovo, Tvrdošín a Ružomberok - pouze obec Valaská Dubová) a polské Malopolské vojvodství (12 obcí v okrese Nowy Targ). Historickou metropolí regionu je Dolný Kubín. Před 1. červencem 1996 tvořilo téměř celé území slovenské části Oravy tehdejší (větší) okres Dolný Kubín, pouze obec Valaská Dubová náležela do okresu Liptovský Mikuláš. Tab. 1: Základní parametry Oravské přehrady Oravská přehrada Rozloha 35 km2 Objem 350 mil m3 Max. hloubka 38 m Prüm, hloubka 15 m Přítok vody Bílá, Černá Orava Oravská přehrada je přehradní nádrž na severu Slovenska. Malou částí zasahuje i do Polska. Byla vybudována na soutoku Bílé a Černé Oravy. První práce na projektu začaly přesně 24. července 1941 a do provozu byla přehrada uvedena v roce 1954. [1] Po napuštění zůstaly pod vodou obce Slanica, Osada, Oravské Hámre a Ústie nad Oravou a 2/3 Námestova, proto Námestovo nyní nemá historické centrum. Nad hladinou zůstal malý kopec, z kterého vznikl Slanický ostrov nazývaný též Ostrov umění. Jedna z nej významnějších lokalit výskytu vodních ptáků na Slovensku na migrační trase vodního a u vody žijícího ptactva u hranic s Polskem se nalézá právě zde. Přehradní jezero patří mezi oblíbená turistická střediska. Každoročně sem přijíždějí tisíce turistů. V létě je turisty nej vyhledávanější jižní a západní část přehrady. Na jejím pobřeží se nachází rekreační oblast s možnostmi koupání, jachtingu, šlapadel, loděk, surfingu a jiných vodních sportů. V létě se zde pořádají vyhlídkové plavby lodí okolo ostrovů. Nej významnějšími rekreačními středisky jsou kemp s pláží u Slanické Osady, přístav a pláže u Námestova a Troch Studničkách .Na Slanickém ostrově umění, uprostřed přehrady, se nachází Slanický římskokatolický kostel Povýšenia sv. Kríža postavený v 18. století. V současnosti je v kostele instalována stálá expozice oravského lidového umění, plastiky a malby. Na ostrově je i lapidárium. Pro rybáře přehrada nabízí lov candátů, kaprů, štik a hlavatek. 7 2.2 NÁMESTOVO Námestovo je okresní město na severním Slovensku, v Žilinském kraji.Město se nachází na břehu Oravské přehrady, nedaleko polských hraníc, cca 15 km od Tvrdošína. První písemná zmínka o městě je z roku 1557 jako důsledek valašské kolonizace Oravy. Město bylo zničeno ve 2. světové válce v dubnu 1945. Život ve městě byl ovlivněn dokončením Oravské přehrady v roce 1953, kterou byly zatopeny dvě třetiny města.Bydlí tu 8 094 obyvatel. Nadmořská výskaje 614 m. 2.3 TVRDOŠÍN Tvrdošín je okresní město na severním Slovensku, v Žilinském kraji.Město se nachází na soutoku řek Orava a Oravica, cca 12 km od polských hranic a cca 32 km od Dolného Kubínu, v nadmořské výšce 569 metrů.Zmínky o Tvrdošíně se nacházejí v Zoborské listině z roku 1111 aj v listině krále Bela III. z roku 1183. Tvrdošín získal výsady královského města v roce 1369.[2] Bydlí tu 9 429 obyvatel .Nadmořská výška 569 m. 2.4 TRSTENÁ Trstená je město na severním Slovensku, v Žilinském kraji. Město se nachází na břehu řeky Oravica, nedaleko Oravské přehrady, cca 6 km od Tvrdošínu a polských hranic a cca 38 km od Dolného Kubínu. První písemní zmínka o Trstené je z roku 1371. 2.5JABLONKA Jablonka je vesnice v okrese Nowy Targ, Malopolské vojvodství, v jižním Polsku, nedaleko hranic se Slovenskem. Je to sídlo gmina (správní obvod) s názvem Gmina Jablonka. To leží přibližně 24 kilometrů na západ od Nowy Targ a 67 km na jih od krajského města Kraków. Obec má 4400 obyvatel 2.6LUBIEŇ Lubieň je vesnice v kraji Myšlenice , Malopolské vojvodství, v jižním Polsku. Je to sídlo gmina (správní obvod) s názvem Gmina Lubieň. To leží přibližně 12 km na jih od Myšlenice a 37 km (23 mi) na jih od krajského města Kraków. Obec má 3200 obyvatel. 2.7 MYŠLENICE Myšlenice je město v jižním Polsku, které se nachází v Malopolském vojvodství (od roku 1999), předtím v Krakovském vojvodství (1975-1998). Počet obyvatel činí 20 261 (2007).Hustota obyvatek j e 673,l/km2 2.8 KRAKÓW Starosta: Jacek Majchrowski Nadmořská výška: 219 m (719 ft) Město má rozlohu: 756 267 Kraków je druhým největším a jedním z nejstarších měst v Polsku. Nachází se na řece Visle v regionu Malopolsko,město se datuje do 7. století. Kraków tradičně byl jedním z předních polských center 8 akademického, kulturního a uměleckého života a je pro Polsko jedním z nej důležitějších hospodářských center. Bylo to hlavní město Polska od r. 1038 - 1596, hlavní město velkovévodství Kraków 1846 - 1918, a hlavní město Krakówského voivodství od 14. století do roku 1999. Nyní je hlavním městem Malopolské vojvodství. Z kamenné osady vzniklo druhé nej důležitější město Polska. Byla to vesnička v roli dřívějšího rušného obchodního slovanského centra v Evropě roku 965. Se zřízením nových vysokých škol a kulturních zařízení za vzniku druhé polské republiky a po celé 20. století, Kraków potvrdil svou úlohu jako hlavní národní akademické a umělecké centrum. Po zabrání Polska nacistickým Německem na počátku druhé světové války se Kraków proměnil v hlavní město generální vlády v Německu. Židovská populace města byla přesunuta do zděné oblasti označovaná jako Krakowské ghetto, z něhož byli Židé posíláni do vyhlazovacích táborů, jako je Osvětim a koncentračního tábora v Plaszów. V roce 1978 byl krakovský arcibiskup Karol Wojtyla povýšen na papeže Jana Pavla II. - První slovanský papež, a první neitalský papež za 455 let. Toho roku také UNESCO schválilo první místa pro svůj seznam světového kulturního dědictví, včetně celého starého města v Krakově. 9 B. SLOVENSKO 3 OBYVATELSTVO A OSIDLEM SLOVENSKA Marek Borunský (KGG PřF UPOL) 3.1 HISTORICKÝ VÝVOJ OSÍDLENÍ Historicky nej starší osidlování Slovenska začalo v Podunají, a to na Trnavské a Nitranské tabuli. Ještě před příchodem Slovanů, v přibližně druhé polovině 4. století př. n. 1., obydlovali území dnešního Slovenska Keltové. Během 2.-1. stol. př. n. 1. přicházejí do této oblasti Římané a ze severu Germáni. Během 4. a počátkem 5. století našeho letopočtu, v období stěhování národů, se objevují Hunové. Slovanské osídlení se objevilo na konci 5. století. Od roku 568 bylo součástí Sámovi říše. V roce 791 porazil Karel Veliký Avary a Slované vytvořili samostatné Moravské a Nitranské knížectví. Po roce 833 se obě knížectví spojila v celek nazývaný Velkomoravská říše. Po zániku říše se stalo součástí Uherského království a to až do roku 1918. Mezi lety 1918-1939 se Slovensko s téměř dnešní podobou vytyčení hranic stalo jako samosprávná Slovenská republika součástí Československé republiky. Během 2. světové války získalo formální samostatnost (Slovenský štát). V roce 1945 se navrátilo zpět, Československu, které se v roce 1948 změnilo v socialistický stát. Po sametové revoluci v roce 1989 došlo k demokratizaci Československa a ze strany Slovenska se začaly ozývat hlasy o větší autonomii a také o samostatnosti. Na jaře roku 1990 byl oficiálně upraven název na Československou federatívni republiku. 1. ledna 1993 se státy rozdělily na dvě samostatné republiky, Slovensko na Slovenskou republiku a Česko na Českou republiku. 29. března se Slovensko stalo členem NATO a 1. 5. téhož roku členem EU. 3.2 STRUKTURA OSÍDLENÍ SLOVENSKA Osídlení Slovenska se od toho českého velmi liší. Všechny obce jsou v průměru dvakrát rozlehlejší a to především díky hornatému charakteru země. Struktura osídlení je rovnoměrná, s výjimkou horských oblastí, kde se vlivem protáhlé karpatské kotliny tvoří sídelní pásy. V posledních desetiletích obyvatel Slovenska přibývá a značná je i urbanizace. Po druhé světové válce vzniklo několik nových měst a kolem těch původní byla obestavěna sídlištními celky, v této době taky zanikla asi pětina nejmenších obcí, ze kterých se v 90. letech 20. století zpět osamostatnila pouhá stovka. Téměř 50% obyvatel Slovenské republiky žije ve městech s počtem obyvatel nad 10 000 a třetina v obcích do 2 000. V celém Slovensku se nachází pouze dvě velkoměsta (Bratislava - 442 000 a Košice - 235 000) a pouze čtyři města se počtem obyvatel blíží k hranici 100 000 obyvatel (Nitra - 90 000, Prešov - 88 000, Bánská Bystrica - 85 000 a Žilina - 84 000). Počet obyvatel k roku 2009 je 5 miliónů 391 tisíc a 584 obyvatel, hustota zalidnění 110 obyvatel na km2 Z téměř 5 a půl milionu obyvatel je 85,8 % Slováci, 9,7% Maďaři, 1,7% Romové a zbytek tvoří menšiny Čechů, Poláků, Rusínů, Ukrajinců a Němců. 10 Slovenská republika je rozdělena do 7 kraju s celkovou rozlohou 49 035 km2: Bratislavský kraj, Trnavský kraj, Trenčiansky kraj, Žilinský kraj, Prešovský kraj, Košický kraj, Banskobystrický a Nitransky kraj. POUŽITÁ LITERATURA WIKIPEDIE: Slovensko [cit. 2011-04-17] Dostupné na . SLOVANÉ [cit. 2011-04-20] Dostupné na . SLOVÁK REGION: Celoslovenský informačný portál [cit. 2011-04-20] Dostupné na . 11 4 ADMINISTRATIVNÍ ČLENĚNÍ SLOVENSKA Tomáš Jurčeka (KGG PřF UPOL) 4.1 KRAJE V současné době se území Slovenské republiky člení na vyšší územní celky, kterými jsou samosprávné kraje. Kraje byly stanoveny zákonem Národní rady Slovenské republiky z roku 1996 "O územním a správním spořádání Slovenské republiky" (zákon č.221/1996). Zákonem bylo vymezeno celkem osm krajů: Bratislavský, Trnavský, Trenčiansky, Nitriansky, Žilinský, Banskobystrický, Prešovský a Košický pojmenovaných podle sídelního města kraje. Kraji samosprávnými se staly v rámci reformy veřejné správy v roce 2001, kdy byly ve stejném vymezení zřízeny jako samosprávné Vyšší územní celky (VUC). Samosprávný kraj je samostatným územním samosprávným a správním celkem Slovenské republiky. Každý kraj má své zastupitelstvo, které je složeno z poslanců zvolených ve volbách.Volby do orgánů samosprávných krajů se konají na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva tajným hlasováním a jsou upraveny samostatným zákonem. Zastupitelstvo kraje přitom určuje počet poslanců na celé volební období v poměru 12 až 15 tisíc obyvatel na jednoho poslance. Každý kraj má své symboly, které může používat při výkonu samosprávy. Symboly jsou erb, vlajka a pečeť. Vyšší územně samosprávné celky jsou vymezeny územími celkem 79 okresů. Nej menší počet okresů (šest) má Trnavský kraj, naopak nej vyšší počet (13 okresů) mají kraje Banskobystrický a Prešovský. Okresy Slovenskej Republiky 4.2 OKRESY Samosprávné kraje jsou složeny z okresů, kterých je celkem na území Slovenské republiky 79. Z toho je devět městských okresů, které vznikly Obr. 1 Okresy Slovenské republiky (zdroj dat: http ://geo graphy.upol. cz/soubory/lide/smolo va/RGS R/ucebnice/portrety/admin členěni .html) rozdělením nej větším měst Bratislavy a Košic. Bratislava byla rozdělena na pět okresů a Košice těsně před přijetím zákona na čtyři. Na rozdíl od Prahy Bratislava jako hlavní město nezískala zvláštní statut. Často jsou diskutována kritéria při vymezování okresů, neboť podobně jako u krajů existují i v meziokresním srovnání značné rozdíly. Nej větší okresy podle rozlohy jsou okresy na jihu Slovenska, které zůstaly v nezměněné podobě ve srovnání se stavem v letech 1960 - 1990 podobně jako okresy Liptovské kotliny a Horehronského podolia (Liptovský Mikuláš, Brezno). Nej větší rozlohu má okres Levice (1 551 km2) a nejmenší okres Banská Štiavnica (282 km2). Počet obyvatel v okrese se 12 pohybuje od 12668 obyvatel v okrese Medzilaborce po 163540 obyvatel v okrese Nitra. Pritom jedním z hlavních kritérií při vymezování okresů byla minimální hranice 30 tisíc obyvatel. Na tu v současnosti nedosáhne celkem devět okresů (Medzilaborce, Banská Štiavnica, Bytča, Turčianske Teplice, Krupina, Poltár, Žarnovica, Sobrance a Stropkov). 4.3 OBCE Základní územně samosprávnou jednotkou jsou obce. K 1.1. 2005 bylo na území Slovenské republiky celkem 2891 obcí. Z celkového počtu sídel jich je nejvíce (téměř čtvrtina) v Prešovském kraji. Mezi obcemi převažují menší venkovské obce do dvou tisíc obyvatel. Statut města má celkem 138 obcí. Kraj rozloha (km2) počet obyvatel hustota zalidnění počet obcí sídlo kraje Bratislavský 2 052 599 787 292 73 Bratislava Trnavský 4 147 552 014 133 251 Trnava Trenčiansky 4 502 602 166 134 276 Trenčín Nitranský 6 344 709 752 112 354 Nitra Žilinský 6 801 693 499 102 315 Žilina Banskobystrický 9 455 658 953 70 516 Bánská Bystrica Prešovský 8 981 794 814 88 666 Prešov Košický 6 752 769 068 114 440 Košice SR celkem 49 034 5 380 053 110 2 891 Bratislava Tabulka č. 1: Základní charakteristiky krajů SR (k 1.1.2004) zdroj dat: http://geography.upol.cz/souborv/lide/smolova/RGSR/ucebnice/portretv/admin cleneni.html POUŽITÁ LITERATURA Regionální geografie Slovenska [on-line], [cit. 16. 6.2011]. Dostupné na: 13 5 POLITICKÝ SYSTÉM SLOVENSKA Mgr. et Mgr. Petr Voda (GÚ PřF MU, KPOL FSS MU, ISPO) 5.1 ÚVOD Slovensko je jedním znejmladších států na evropském kontinentu. Vzniklo 1. 1. 1993 s rozpadem bývalého Československa. A právě zde můžeme a musíme hledat kořeny současné podoby politického systému. Zároveň se nám také nabízí zřejmý případ pro komparaci - Česká republika. Slovensko je standardní zastupitelskou parlamentní demokracií, ať už vezme jako definiční kritérium nastavení institucí, rozdělení mocí ve statě či faktické fungování státní moci. Státní moc je dle ústavy1, jejíž integrální součástí je ve slovenském případě také Listina základních práv a svobod, rozdělena do tří oblastí, ve kterých je vykonávaná různými institucemi. Moc zákonodárná náleží j ednokomorovému parlamentu, moc výkonná je rozdělena mezi vládu a prezidenta a moc soudní soustavě soudů a ústavnímu soudu. Poměrně významnou roli hrají ve slovenském případě také prvky přímé demokracie, zejména pak obligatórni referendum. 5.2 MOC ZÁKONODÁRNÁ Parlament Slovenské republiky je jednokomorový a je v podstatě pokračovatelem republikového orgánu činného v době federativního uspořádání Československa - Slovenské národní rady. Její název stejně jako počet komor a poslanců zůstal zachován. Parlament je tak pouze jednokomorový a nevyužívá ani žádné z možností „fiktivní" druhé komory, které jsou typické např. pro skandinávské státy s jedinou komorou. Poslanců2 je 150 a jsou voleni na volební období trvající 4 roky v rovných, všeobecných a přímých volbách tajným hlasováním, formálně tedy naplňují všechny rysy demokratických voleb. Funkce poslance je neslučitelná s výkonem jiné veřejné funkce. Pro tento případ se uplatňuje specifický princip klouzavého mandátu, kdy poslanec, který se stane např. ministrem, svůj mandát nepozbude, jen jej přestane vykonávat a na jeho místo nastoupí náhradník a v případě ukončení funkce ministra se může vrátit zpět do poslaneckého křesla (Just 2004). Parlament je především legislativním tělesem, což znamená, že iniciuje, přijímá, novelizuje a ruší zákony a to vše nadpoloviční většinou přítomných poslanců (kterých musí být alespoň nadpoloviční většina), případné veto prezidenta může být přehlasováno nadpoloviční většinou všech poslanců. Pro změnu ústavních zákonů je stanovena kvalifikovaná většina ve výši 3/5 všech poslanců. Parlament má také nezanedbatelné kreační a kontrolní pravomoci. Především vyslovuje důvěru vládě, volí předsedu Nej vyššího kontrolního úřadu a navrhuje kandidáty na Ustavní soudce a zřizuje orgány státní správy. Mezi kontrolní pravomoci lze zařadit interpelace vlády a také vyhlášení nedůvěry vládě jako celku či jednotlivým ministrům (Kopeček 2004: 362). 1 Slovenská ústava obsahuje jeden kontroverzní prvek. Preambuli uvozují slova „My národ slovenský což ukazuje, že Slovenský stát je státem národním, nikoli občanským, ačkoli zbytek ústavy se drží důsledně občanského principu. Reprezentace maďarské menšiny se opakovaně snaží o změnu tohoto bodu. (Kopeček 2004:359) 2 Pasivní volební právo (právo být volen) je omezen věkovým censem stanoveným na 21 let a trvalým pobytem na území Slovenska. Aktivní právo mají občané Slovenska starší 18 let. 14 Volební systém představuje jednu z nejčistších variant poměrného volebního systému. Poslanci jsou voleni na kandidátkách politických stran či jiných uskupení, které jsou podávány na úrovni celého státu. Slovensko tak tvoří jediný obvod. To s sebou zároveň nese problém s množstvím kandidátů na jedné listině, neboť jich může být až 150 a zároveň přináší jisté potíže pro preferenční hlasování. Každý volič má totiž jen 4 preferenční hlasy a zároveň kandidát musí pro posun na listině získat alespoň 3 %, což by ale vyžadovalo opravdu silnou známost kandidáta nebo koordinaci voličů (Chrpa 2007: 66). Před samotným určením jmen poslanců jsou ale mandáty rozděleny mezi strany, které překročí 5% klauzuli, Haggenbach-Bischovovou kvótou. Celkový počet hlasů stran připuštěných do skrutínia je vydělen o jedna navýšeným počtem mandátů (150+1). Výsledek představuje republikové číslo, kterým se pak dělí počet stranami získaných hlasů. Tímto postupem se obvykle nerozdělí všechny mandáty, zbytek se tedy rozdělí podle nejvyšších zbytků dělení (Caloud, Havlík, Šedo 2004: 23, zákon č. 333/2004 Sb. 5.2.1 Stranický systém Politické strany jsou hlavním činitelem slovenské demokracie. V průběhu času se ale mění počet i síla relevantních3. V současné době zasedá v parlamentu 6 stran. Vládní koalici tvoří pravicové strany spíše konzervativní Slovenská demokratická a křesťanská unie SDKU, liberální Svoboda a Spravedlnost SaS a strana reprezentující maďarskou menšinu Most-Híd. V opozici pak zasedá v současnosti nej silnější strana Směr - sociální demokracie, krajně pravicová Slovenská národní strana a populistická formace Vladimíra Mečiara Lidová strana - Hnutí za demokratické Slovensko ĽS-HZDS (euroskop4). Tato strana byla hlavním činitelem ne zcela demokratického vývoje po roce 1993, kdy se vyskytla celá řada událostí, které lze označit minimálně za problematické, ať už jde o zmaření referenda o vstupu do NATO a přímé volbě prezidente a, únos syna prezidenta bezpečnostní službou, zbavení dvou poslanců mandátu proti jejich vůli a nerespektování ústavního soudu (Kopeček 2004: 376). 5.3 VÝKONNÁ MOC 5.3.1 Prezident Hlavou státu je prezident volený přímo na pětileté období s možností jednoho znovuzvolení. Volba probíhá podle stejných ústavních náležitostí jako parlamentní volby, jen systém je většinový a to ve své dvoukolové variantě. Kandidáta do voleb může navrhnout 15 poslanců nebo občané peticí s 15000 podpisy. I přes fakt přímé volby nemá prezident mnoho pravomocí. Rada jeho pravomocí je podmíněna kontrasignací premiéra či příslušného ministra5. Kromě formálního jmenování vlády a zastupování státu navenek nemá ve vztahu k vládě žádné významnější pravomoci. Ve vztahu 3 Sartori (rok: strana) jako relevantní stranu definuje takové uskupení, které disponuje koaličním potenciálem (může se účastnit vládní koalice), případně pak vyděračským potenciálem (ostatní strany s ní koalici nechtějí tvořit, ale strana je dostatečně silná ovlivňovat některé politické procesy. 4 http://www.euroskop.cz/452/sekce/politickv-system-slovenska/ 5 Toto opatření bylo přijato po zkušenosti učiněné v roce 1998, kdy po uplynutí mandátu prezidenta Kováče a neschopnosti zvolit nového prezidenta (v té době byla volba prezidenta v rukou parlamentu), využil Mečiar přesunu části pravomoci prezidenta na svou osobu a amnestoval únosce prezidentova syna a aktéry zmařeného referenda (Kopeček 2004: 367). 15 k parlamentu disponuje vetem, což znamená, že jeho odmítnutí podepsání zákona může být parlamentem přehlasováno. Veto nelze využít v případě ústavních zákonů. Zároveň také v ústavou definovaných případech rozpouští parlament a každoročně zde přednáší Zprávu o stavu Slovenska. Prezident rovněž jmenuje soudce včetně soudců ústavního soudu, kdy tak činí na základě návrhu od Národní rady (Ústava Slovenské republiky). 5.3.2 Vláda Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci, zabezpečuje plnění zákonů a ostatních norem a řídí a kontroluje ministerstva a ostatní orgány státní správy a disponuje zákonodárnou iniciativou. Je odpovědná parlamentu nicméně formálně ji jmenuje prezident. Na základě návrhu pětiny poslancuji může být nadpoloviční většinou všech poslanců vyslovena nedůvěra. Pak musí vláda podat demisi, stejně tak musí učinit po demisi premiéra. Vláda se usnáší nadpoloviční většinou přítomných členů vlády. 5.4 MOC SOUDNÍ Moc soudní je vtělena do soustavy obecných soudů a mimo tuto soustavu stojícího ústavního soudu. Důležitou institucí, kterou z českých podmínek neznáme, je Soudní rada, kterou tvoří předseda Nej vyššího soudu, po 3 osobách volí parlament, vláda a prezident, dalších osm je jmenováno přímo soudci. Soudní rada předkládá prezidentovi návrhy na jmenování a odvolávání soudců a volí disciplinární komisi. Soudci jsou dle ústavy nezávislí ajsou prezidentem jmenováni na doživotí. 5.4.1 Ústavní soud Jeho úkolem je následná kontrola ústavnosti přijatých norem, předmětu referenda a také voleb a ochrana ústavních práv a svobod fyzických i právnických osob, přičemž k zahájení činnosti potřebuje podnět pro přezkoumání. V případě obvinění prezidenta z vlastizrady (může učinit parlament), soudí prezidenta. 5.5 PŘÍMÁ DEMOKRACIE Občané slovenské republiky svou politickou moc mohou vyjevit i mimo volby různých institucí. Mimo poměrně obvyklou formu referenda je ústavou stanovena také možnost odvolat prezidenta lidovým hlasováním. Návrh na uskutečnění takové hlasování podává Národní rada. Pokud nadpoloviční většina při alespoň 50% účasti rozhodne o odvolání prezidenta, pak je volen nový prezident. V ostatních případech naopak prezident rozpustí parlament a vypíše nové volby do NR. Co se týče referenda, lze jej rozdělit na dva druhy - obligatórni a fakultativní. Obligatórni referendum se musí uskutečnit v případech vyjmenovaných ústavou. Těmi jsou rozhodování o vstupu do státního svazku (např. EU), referendum je koncipováno zároveň jako ratifikační. Fakultativním referendem se může rozhodovat o ostatních otázkách mimo základních práv a svobod, daní a státního rozpočtu. Takové referendum se koná buďto na návrh Národní rady nebo petice podepsané alespoň 350 000 občany. V obou případech je referendum platné, pokud nadpoloviční většina přítomných odpoví na 16 otázku referenda ANO při účasti alespoň 50% oprávněných voličů. Vzhledem k nízké volební účasti se na Slovensku uskutečnilo zatím jediné platné referendum, když se hlasování o vstupu do EU zúčastnilo 52 % voličů. Ještě jedno referendum nebylo neplatné, šlo o zmařené referendum o přímé volbě prezidenta a vstupu do NATO v roce 1997, kdy ministerstvo vnitra odmítlo vytisknout otázku o přímé volbě, což vedlo k jeho bojkotu a následnému prohlášení o zmaření ze strany Ústavního soudu. I přes to ale není institut referenda zcela bezvýznamný, posloužil například ke zviditelnění stran Sdružení dělníků Slovenska a SaS před volbami (viz Spáč 2011). 5.6 SAMOSPRÁVA V řadě otázek disponují samostatnou působností také přímo volené zastupitelské orgány obcí a vyšších územně správních celků. Nicméně míra autonomie krajů je velmi malá, finančně jsou zcela závislé na centrální moci a nedisponují zákonodárnou iniciativou. Vymezení krajských hranic bylo podrobeno tvrdé kritice reprezentace maďarské menšiny. Tehdejší vládní strana SMK kvůli tomu dokonce opustila vládní koalici. Velmi problematický je také volební systém neomezeného hlasování, kterým se místa v hejtmanstvích obsazují. V rámci kraje mohou být zřízeny různě velké (dle počtu mandátů) obvody v závislosti na podílu voličů v daném obvodu na celkovém počtu voličů v kraji. Každý volič pak disponuje tolika hlasy, kolik je obsazováno křesel, a tyto hlasy může rozdělit mezi libovolný počet kandidátů nebo je všechny odevzdat jedinému kandidátovi. Výsledky voleb tak obvykle neodpovídají preferencím obyvatel a jsou ve velké míře závislé na tom, jak voliči strany rozprostřou své hlasy mezi jednotlivé kandidáty. Přímo je volen také předseda kraje a to stejným způsobem jako prezident, jen oslovuje voliče v rámci hranic kraje. Na podobném principu fungují také volby do obecních zastupitelstev (viz Šedo 2007). 5.7 ZÁVĚR Tímto textem byl stručně představen politický systém Slovenské republiky. Bylo popsáno rozdělení státní moci a hlavní instituce tuto moc vykonávající. Vzhledem ke specifickým podmínkám nebyl opomenut ani institut referenda. 17 POUŽITÁ LITERATURA - HAVLÍK, V. - ŠEDO, J. - ČALOUD, D. (2004): Systémy poměrného zastoupení, in: Chytilek, R. - Šedo, J. (eds.): Volební systémy, Brno: UPS MU. KOPEČEK, L. eds. (2003): OdMečiara k Dzurindovi. Slovenská politika a politický systém v prvním desetiletí samostatnosti, Brno: UPS MU. KOPEČEK, L. (2005): Slovensko, in: Strmiska, M. a kol. (eds.): Politické strany moderní Evropy, Praha: Portál. KOPEČEK, L. (2004): Slovensko, in: Kubát, M. a kol.: Politické a ústavní systémy zemí středovýchodní Evropy, Praha: Eurolex Bohemia. SARTORI, G. (2001): Srovnávací ústavní inženýrství, Praha: Sociologické nakladatelství. ŠEDO, J. (2007): Volební systémy postkomunistických zemí, Brno: CDK. Zákon č. 333/2004 Z. z. o voľbách do Národnej rady Slovenskej republiky [cit. 2011-04-24]. Dostupné na: Ústava Slovenskej republiky, č. 460/1992 Zb. [cit. 2011-04-24]. Dostupné na: 18 6 HOSPODÁŘSTVÍ SLOVENSKA Blanka Axmanová (KGG PřF UPOL) 6.1 ÚVOD Přechod z centrálně řízeného plánovaného hospodářství k tržnímu hospodářství, schopnému konkurence na světových trzích, staví Slovensko před velké problémy. Tyto problémy se ještě zvětšily po oddělení od hospodářsky silnější České republiky. Nej větším hospodářským centrem na území Slovenské republiky je Pováží. 6.2 PRŮMYSL Slovensko je průmyslově rozvinutý stát, jehož industrializace se začala rozvíjet po 2. světové válce. Podle toho také vypadá jeho dnešní struktura, která je nejvíce zaměřená na průmysl strojírenský, chemický (Bratislava) a hutnický (železárny v Košicích) . Za zmínku taktéž stojí prudký nárůst v odvětví dopravního strojírenství, které se v poslední době rozvinulo díky významným zahraničním investicím firem Volkswagen /Bratislava/, Peugeot /Trnava/ a Kia Motors /Žilina/. Mezi další velké průmyslové podniky patří například Slovnaft (ropný průmysl) a Samsung Electronics (elektronika). V průmyslovém odvětví je zaměstnáno 39 % pracujícího obyvatelstva. Tab. 1: Nejprodávanější automobilové značky na Slovensku v roce 2010 Poz. Značka Počet ks Podíl na trhu 1. Skoda 12 390 19,35 % 2. Volkswagen 4 451 6,95 % 3. Renault 4 282 6,69 % 4. Kia 4267 6,66 % 5. Peugeot 3 962 6,19 % 6. Citroen 3 522 5,50 % 7. Hyundai 3 336 5,21 % 8. Toyota 2 923 4,56 % CELKEM: 64 033 100 % Zdroj: Eurostat, vlastní konstrukce 6.2.1 Těžební průmysl Nerostné suroviny jsou zde velice pestré, ale zdroje jsou v nedostatečné množstvím nebo kvalitě. Těžba je tedy vesměs nerentabilní. Těží se jen menší množství hnědého uhlí, lignitu, železné rudy a kamenné soli. 19 6.3 ZEMĚDĚLSTVÍ Slovenské zemědělství má k dispozici 2,4 mil. ha zemědělské půdy, což představuje necelou polovinu z celkové rozlohy státu. Tato země má značně rozdílné přírodní podmínky, které jsou nejlepší v nížinách na jihu a nejhorší na horách. 6.3.1 Rostlinná výroba Nejhlavnější skupinou plodin, pěstovaných na orné půdě, jsou obiloviny (pšenice, ječmen). Tyto obiloviny j sou nej významnější potravinářskou i krmnou surovinou. Dále potom olejniny (slunečnice, řepka, sója, mák). Pěstuje se zde i zelenina (paprika a brambory) ale již v menším množství. Vinice jsou soustřeďovány do jižních oblastí. Většina vinohradů je na jižních a jihovýchodních svazích okrajových pohoří Podunajské a Východoslovenské nížiny. Mezi nejznámější vinařské oblasti (celkově je jich na Slovensku 6) patří npř. Tokajská (ta částečně zasahuje do Maďarska), Nitranská (Rulandské bílé) či Malokarpatská oblast (Frankovka). Tab. 2: Rostlinná výroba na 1 ha půdy Výroba na 1 ha poľnohospodárskej pôdy 2 000 1500 -T 1000 -■ 500 -■ 3 2006 2007 2002 2009 2010 □ obilniny H zemiaky dolejniny ■ cukrovárepa Zdroj: Statistický úrad Slovenskej republiky (2011): Poľnohospodárstvo a lesníctvo - Grafy. 6.3.2 Živočišná výroba Živočišná výroba (tvoří zhruba 62% hrubé zemědělské produkce) se orientuje na chov skotu a prasat, na rychlém ústupu jsou ovce. Lesy se považují zajedno z hlavních bohatství země a Slovensko patří mezi nej významnější těžitele v Evropě. Na těžbu dřeva navazuje dřevozpracující odvětví, které vyrábí nábytek, celulózu a papír. 6.4 ENERGETIKA 20 Slovensko patří mezi státy s největším podílem jaderné energie, velkou zásluhu na tomto mají elektrárny: Jaslovské Bohunice a Mochovce. Tři největší distribuční společnosti, které se na území Slovenska nacházejí jsou: Západoslovenská energetika (ZSE), Stredoslovenská energetika (SSE) a Východoslovenská energetika. Tyto 3 největší společnosti jsou z 51 % kontrolované státem, ale menšinovou kontrolu též vykonávají akcionáři ze zahraničních firem (EdF - Francie, RWE Group -Německo). Všechny elektrárny spadají pod akciovou společnost Slovenské elektrárne, která vznikla 21.1.2002. Vlastníkem akcií, a.s. je Fond národného majetku SR (34 %) a společnost Enel SpA (66%). Celkově elektrárny disponují 5 749 MWe hrubého výkonu. Převažuje 34 vodních, 2 (již zmiňované) atomové a 2 tepelné elektrárny. Tab. 3: Výroba elektřiny podle zařízení v roce 2010 □jádrově ■tepelné ■vodné 1 2 3 4 5 6 7 3 9 10 11 12 f í š; Zdroj: Statistický úrad Slovenskej republiky (2011): podnikatelské statistiky - Energetika. POUŽITÁ LITERATURA • ŠTATISTICKÝ ÚRAD SLOVENSKEJ REPUBLIKY: Databáze SLOVSTAT (Podnikateľské statistiky - Energetika, Poľnohospodárstvo a lesnictvo - Grafy).[cit. 2011 - 06-19]. Dostupné na . • SLOVENSKÉ ELEKTRÁRNE: Info o společnosti (Slovenské elektrárne - Základné údaje). [cit.2011 - 06-20]. Dostupné na . • Internetová encyklopedie www.wikipedia.org • Webový portál ministerstva zahraničí http://www.businessinfo.cz/ 21 7 PRŮMYSL SLOVENSKA, TĚŽBA NEROSTNÝCH SUROVIN Michaela Nesměráková (KGG PřF UPOL) Současná hospodářská situace na Slovensku je výsledkem dlouhodobého vývoje. Průmysl na Slovensku se začal rozvíjet již před několika staletími, kdy Slovensko spadalo pod Habsburskou monarchii. V té době na jeho území vzniklo několik manufaktur. Počátkem 20. století pracovala v průmyslu necelá pětina obyvatelstva. I přesto však nemělo Slovensko v průmyslu špatné postavení a to díky poměrně rozvinutému hornictví, některým řemeslným tradicím atd. Významná v té době byla chemická výroba, hutnictví a výroba papíru. Velkou roli v hospodářství hrály na Slovensku ve 14. - 15. století těžba zlata a stříbra. Od roku 1330 se v Kremnici razily kremnické dukáty, vyráběné z pravého zlata, které byly tehdy známé po celé Evropě. Po vzniku Československa bylo území Slovenska tou méně rozvinutou částí nově vzniklého státu. Obrat nastal před druhou světovou válkou, kdy se do horských oblastí umisťovaly strojírenské továrny, které byly později přetvářeny za účelem výroby zbraní. Druhá světová válka způsobila zdejší ekonomice značné škody - byla zničena řada továren, mostů a železničních cest. V zemi byl také nedostatek dopravních prostředků a hospodářských zvířat. Roku 1948 se moci ujali komunisté a následkem toho došlo ke znárodnění průmyslu, bylo zavedeno plánované hospodářství a navázána spolupráce s komunistickými státy v rámci Rady vzájemné hospodářské pomoci, čímž byl značně ovlivněn poválečný průmyslový rozvoj. Byly zde budovány hutní, strojírenské, chemické a ostatní továrny. Po roku 1989 Slovensko přešlo na tržní hospodářství a začalo navazovat nové hospodářské kontakty v zahraničí. 7.1 PRŮMYSL 7.1.2 Strojírenský průmysl Nej silnějším odvětvím strojírenského průmyslu je výroba dopravních prostředků, která tvoří asi 20% celkového průmyslu na Slovensku. V roce 2009 měla produkce strojírenství na průmyslové výrobě podíl 42,3 % - v porovnání s rokem 2008 došlo vzhledem k finanční krizi k poklesu. Jak již bylo zmíněno, největší podíl v strojírenském průmyslu má výroba dopravních prostředků: Volkswagen Slovakia a.s. (Bratislava), KIA Motors Slovakia s.r.o. (Žilina), PCA Slovakia s.r.o. (Trnava), PanaxF.C.S spol. s.r.o. (Tvrdošín). Počet podniků pro výrobu motorových vozidel (2009): 4 Tržby (2009): 6 130 mil. eur Počet pracovníků (2009): 12 425 Výroba motorů a turbín: Lombardini Slovakia - výroba kovových součástek, spalovacích motorů a hnacích prvků pro letadla, AVC Čadca a.s. - tepelné zpracování kovů a metalurgie (Čadca), AVC Raková a.s. (Raková) Výroba čerpadel a kompresorů: Embraco Slovakia s.r.o. (Spišská Nová Ves), Sauer - Danfoss a.s. (Považská Bystrica), Danfoss Compressors spol. s.r.o. (Zlaté Moravce) Výroba ložisek, ozubených kol, převodových ovládcích prvků, chladící a ventilační zařízení (klimatizace, ventilátory...), výroba strojů na výrobu kovů a obrábění... 22 7.1.3 Elektrotechnický průmysl Elektrotechnický průmysl je jednou z podstatných odvětví celkového průmyslu na Slovensku. Podniků v tomto odvětví neustále přibývá. Tržby (2009): 8 178 mil. eur Počet zaměstnanců (2009): 43 284 Výroba počítačových a periferních zařízení: zahrnuje 5 firem, např. Žilinský Emtest (čipové karty, systémy pro dopravní prostředky atd.) Výroba komunikačních zařízení: Anex Production (elektronické desky či moduly pro Samsung a německé výrobce elektroniky), Tesla Stropkov, společnosti Eltek Valere a Nera Networks (Liptovský Hrádek). Výroba spotřební elektroniky: Samsung Electronics Slovakia, Panasonic, Sony (Nitra), Universal Corporation. Výroba nástrojů a zařízení na měření, hodin a hodinek: Prematlak (výroba tlakoměrů), Elster (výroba plynomeru), GE Sensing and Inspection Technologies (výroba sond). Výroba elektrických zařízení, počítačových, elektronických a optických výrobků, elektrických motorů, generátorů, transformátorů, elektrických distribučních a kontrolních zařízení... Nej významnější elektrotechnické firmy na Slovensku: Samsung Electronics Slovakia - největší elektrotechnický podnik na Slovensku. Tržby v letech 2002 -2007 dosahovaly 3,4 mld eur. Whirlpool Slovakia - působí na Slovensku už 18 let, hlavní evropský závod na výrobu praček Whirlpool. Foxom Slovakia - bývalá firma japonské Sony Samsung Eletronics LCD Slovakia - LC panely (hl. komponenty pro LCD televizory) Panasonic AVC Networks Slovakia (Krompachy) - DVD přehrávače a rekordéry Panasonic Electronics Devices Slovakia 7.1.4 Chemický průmysl Počátkem 90. let vstoupil chemický průmysl do transformačního procesu, jehož výsledkem byl přechod k tržnímu hospodářství. Chemický průmysl měl dobrou výrobní základnu, která byla propojena s kvalitním výzkumným zázemím. Chemické produkty se začaly vyvážet do vyspělých průmyslových států. Velký význam pro chemický průmysl měl mimo jiné vstup Slovenské republiky do Evropské unie v roce 2004. Nej významnější chemické firmy na Slovensku: Slovnaft, a.s. (Bratislava) Slovnaft Petrochemicals, a.s. (Bratislava) Duslo a.s. Šaľa Continental Matador Truck Tires s.r.o. 7.1.5 Sklářský průmysl Dřevozpracující průmysl - Mier a.s. (Topoľčany), Tatranábytok a.s. Oděvní průmysl - Ozeta Neo, a.s. - Trenčín (největší výrobce pánské konfekce na Slovensku), Makyta a.s. (dánská konfekce), Accord a.s. (pánská konfekce) Keramika - Modrá, Žilina, Nová Lesná, Michalovce, Bratislava 23 7.2 TĚŽBA SUROVIN Antimon - Malé Karpaty, Nízké Tatry, v minulosti - nej významnější ložisko v Podpradské kotlině (Svábovec a Horka) Měď- Slovinky, Gelnica, Novoveská Huta, Hnilčík, Vysoká - Zlatno, Rudňany Nikl - ložisko Hodkovce (Moldavská kotlina) Olovo - ložiska Banská Štiavnica, Hodruša, Pukanec, Zlatá Baňa Rtuť - ložisko Rákos (Spišsko - gemereké rudohoří) Stříbro - ložiska Kremnica, Banská Štiavnica, Banská Hodruša, Pukanec... Wolfram - ložiska jasenice - Kyslá, Ochtiná - Rachovce.. Zinek - Západní Karpaty, ložiska Banská Štiavnica, Hodruša, Pukanec. Železná ruda - Spišsko - gemerské rudohoří Uran - Západní Karpaty, ložisko Košice - Jahodná, Švábovce, Spišský Štiavnik... POUŽITÁ LITERATURA GARDNER, P. - SCOTT, A. - SCOTT ROHAN, M. - SHACKLETON, A. (1993). Encyclopedia of World Geography. New York, Banes and Noble Inc., New York MINISTERSTVO HOSPODÁRSTVA SLOVENSKEJ REPUBLIKY: Charakteristika vývoja strojárskeho priemyslu v roku 2009. [cit. 2011 - 04 - 16]. Dostupné na < http://www.economy.gov.sk/strojarsky-priemysel-5840/127525s > MINISTERSTVO HOSPODÁRSTVA SLOVENSKEJ REPUBLIKY: Vývoj elektrotechnického priemyslu na Slovensku v roku 2009. [cit. 2011 - 04 - 16]. Dostupné na < http://www.economy.gov.sk/elektrotechnicky-priemysel-5841/127526s > MINISTERSTVO HOSPODÁRSTVA SLOVENSKEJ REPUBLIKY: Vývoj chemického priemyslu v Slovenskej republike v roku 2008. [2011 - 04 - 16]. Dostupné na: < http://www.economy.gov.sk/chemicky-priemysel-6127/127812s > STATISTICAL OFFICE OF THE SLOVÁK REPUBLIC: Regional Statistical Yearbook of Slovakia 2006. [2011 - 04 - 16]. Dostupné na: < http://portal.statistics.sk/showdoc.do?docid=16061 > SLOVENSKO - INFOWEBY.SK: Priemysel a energetika. [2011 - 04 - 16]. Dostupný na: < http://slovensko.infoweby.sk/priemysel-energetika > 24 8 NEJÚSPĚŠNĚJŠÍ PRŮMYSLOVÉ FIRMY NA SLOVENSKU Mgr. Ondřej Šerý (GÚ PřF MU) 8.1 POSTAVENÍ PRŮMYSLU NA SLOVENSKU Průmysl na Slovensku tvoří stále významnou složku tamějšího hospodářství. V roce 2010 bylo v sekundárním sektoru zaměstnáno průměrně více než 650 000 osob, tedy asi jedna třetina práceschopného obyvatelstva. V samotném průmyslu to pak bylo téměř 480 000 osob, což odpovídá podílu 22,3 %. Z jednotlivých odvětví zpracovatelského průmyslu pracovalo nejvíce lidí ve strojírenství (především v oblasti výroby motorových vozidel). Následovaly hutnictví a kovozpracující průmysl, třetí a čtvrtou pozici obsadily chemický a elektrotechnický průmysl. Nej vyšší průměrnou měsíční mzdu v průmyslu vykazovalo v roce 2010 odvětví výroby a rozvodu elektřiny, plynu a vody (jako jediné převyšuje hranici 1 000 eur). V případě zpracovatelského průmyslu se jedná o chemický průmysl (876 eur), strojírenství (872 eur), hutnictví a kovozpracující průmysl (797 eur) a elektrotechnický průmysl (762 eur). Výší tržeb za vlastní výkony a výrobky dominovalo v roce 2010 slovenskému průmyslu zcela zřetelně strojírenství (16,5 mld. eur). O zhruba 4,2 mld. eur méně zaznamenala výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody. Nadprůměrných hodnot dosahovaly dále rovněž průmysly chemický (10,0 mld. eur), elektrotechnický (9,2 mld. eur) a hutnický a kovozpracující (8,4 mld. eur). Všem třem výše popsaným charakteristikám hospodářství (resp. průmyslu) - průměrný počet zaměstnanců, průměrná měsíční mzda a tržby za vlastní výkony a výrobky - se podrobněji věnuje tabulka 1. 25 Tab. 1: Základní charakteristiky odvětví národního hospodářství Slovenska v roce 2010 s důrazem na průmysl_ Odvětví národního hospodářství Průměrný počet zaměstnanců Průměrná měsíční mzda Tržby za vlastní výkony a výrobky abs. % EUR tis. EUR Primér 94 539 4,4 592 / Sekundér 658 603 30,6 736 / Průmysl celkem 479 052 22,3 795 67484 077 Těžba nerostných surovin 7351 0,4 861 507 084 Zpracovatelský průmysl 430 658 20,0 771 54 716 393 potravinářský 36 865 1,7 698 3 757 703 textilní, oděvní a kožedělný 34 766 1,6 518 1 303 950 dřevozpracující 39 122 1,8 656 3 099 110 chemický 58 789 2,7 876 9 983 176 hutnický a kovozpracující 85 769 4,0 797 8 409 197 elektrotechnický 47 263 2,2 762 9 180 062 strojírenský 87 835 4,1 872 16 533 524 ostatní zpracovatelský 40 249 1,9 750 2 449 670 Výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody 41 043 1,9 1 030 12 260 600 Terciér 1 398 792 65,0 809 I CELKEM 2 151 934 100,0 769 I Zdroj: Štatistický úrad Slovenskej republiky (2011): Podnikateľské štatistiky - Priemysel. Pokud pomineme pomerne specifické odvětví výroby a rozvodu elektřiny, plynu a vody, lze na základě této stručné analýzy označit za klíčová odvětví slovenského průmyslu strojírenství, chemický průmysl, hutnictví a kovozpracující průmysl a elektrotechnický průmysl. Vybraným firmám právě z těchto odvětví je v další části textu věnována pozornost jakožto nej významnější m průmyslovým podnikům. 26 8.2 STROJÍRENSKÝ PRŮMYSL Nej významnější součástí slovenského strojírenství je bezesporu výroba motorových vozidel. Výrazná specializace na automobilový průmysl se projevuje také počtem vyrobených automobilů na 1 000 obyvatel. Například v roce 2008 obsadilo Slovensko v rámci Evropy první místo podle tohoto ukazatele (106,6 automobilů na 1 000 obyvatel). Tradiční výrobci vozů se umístili s mnohem nižšími hodnotami až na dalších místech - CR (90,0), Německo (64,9), Španělsko (47,2) či Francie (35,2). I z tohoto důvodu jsou níže popsány tři automobilové společnosti a firma Whirlpool Slovakia jako zástupce neautomobilového strojírenství. 8.2.1 Volkswagen Slovakia, a. s. (Bratislava, Martin) Německý výrobce automobilů Volkswagen AG vstoupil na Slovensko v roce 1991, když podepsal smlouvu o vytvoření nové společnosti s Bratislavskými automobilovými závody a slovenskou vládou (80 % nového podniku držel VW, zbývajících 20 % pak BAZ). Výroba rychle rostla a s ní i počet zaměstnanců. V roce 1997 ve firmě pracovaly už 3 000 osob, o rok později dokonce 5 000 osob. V roce 2000 byl otevřen další výrobní závod společnosti, tentokrát v Martině. Dnes se bratislavský závod zaměřuje na produkci osobních automobilů a montáž převodovek, v Martině se vyrábějí komponenty pro automobily a převodovky. Volkswagen Slovakia je jedním z nej větších slovenských exportérů a vývoz samotné společnosti představuje zhruba 7 % celého slovenského exportu. Počet zaměstnanců se v poslední době ustálil na hodnotě 6 500 osob. Firma je v současnosti zapojena do produkce vozů pěti značek - Volkswagen, Škoda, Seat, Audi a Porsche. 8.2.2 PSA Peugeot Citroen Slovakia, s. r. o. (Trnava) Investiční rozhodnutí vybudovat svůj závod na Slovensku oznámila skupina PSA Peugeot Citroen v roce 2003. Slavnostní zahájení výroby proběhlo o tři roky později. V roce 2009 už byla trnavská automobilka největším producentem aut na Slovensku (denně vyrobí téměř 870 vozů) a zaměstnává více než 3 000 osob. V továrně se v současnosti montují modely Peugeot 207 a Citroen C3 Picasso. 8.2.3 Kia Motors Slovakia, s. r. o. (Žilina) V roce 2004 podepsala slovenská vláda s jihokorejskou společností Kia Motors Corporation smlouvu o výstavbě prvního automobilového závodu Kia v Evropě. Výroba začala na sklonku roku 2006. Kia Motors je společně s Hyundai Motor součástí Hyundai Motor Group, což sehrálo důležitou roli při výběru lokality pro výrobní závod společnosti Hyundai ve střední Evropě (nakonec byly zvoleny Nošovice na Frýdecko-Místecku). Kia Motors dnes zaměstnává v Žilině více než 3 000 osob, do závodu dosud investovala asi 1,1 mld. eur. Zatím ještě nebyla naplněna plánovaná výrobní kapacita 300 000 vozů ročně. 8.2.4 Whirlpool Slovakia, s. r. o. (Poprad) Počátky původního podniku Tatramat sahají na Slovensku až do 19. století, na výrobu automatických praček se začala společnost soustřeďovat až po druhé světové válce. Novodobá historie firmy se začala psát v roce 1991, kdy byla podepsaná smlouva o založení nového společného podniku s celosvětovou korporací Whirlpool (podíl 43 %). Výroba je postupně modernizována, od roku 1996 už Whirlpool vlastní 100 % podniku. Sídlo společnosti se však s marketingem, administrativou a servisem přestěhovalo do Bratislavy. V současnosti je výrobní kapacita firmy asi 2 miliony automatických praček ročně a popradský závod zaměstnává více než 1 300 osob. 27 8.3 CHEMICKÝ PRŮMYSL Dalším významným odvětvím slovenského průmyslu je chemický průmysl. Je však třeba poznamenat, že jeho součástí jsou i gumárenský a farmaceutický průmysl a zpracování ropy. Právě tyto oblasti patří k těm nej dynamičtěj ším, a proto byla k dalšímu popisu vybrána rafinerie Slovnaft a púchovská gumárna. 8.3.1 Slovnaft, a. s. (Bratislava) Nej větší slovenská rafinérie Slovnaft byla založena v roce 1957 a navázala na dřívější bratislavskou rafinérii Apollo, která byla vybombardována za druhé světové války. V 90. letech 20. století byla provedena technologická modernizace a restrukturalizace. Za účelem zapojení se do mezinárodních podnikatelských struktur podepsal v roce 2000 Slovnaft smlouvu o strategickém partnerství s maďarskou společností MOL Group, která tak drží 98,4 % akcií. Rafinérsko-petrochemická společnost ročně zpracuje 5,5 až 6 mil. tun ropy. Zároveň provozuje asi 210 čerpacích stanic na území Slovenska, což představuje společně s prodejnami výrobků z tohoto oboru největší maloobchodní síť na Slovensku. Zaměstnává více než 3 600 lidí. 8.3.2 Continental Matador Rubber, s. r. o. (Púchov) Vznik Matadoru lze datovat někdy na počátek 20. století. Výrobu pneumatik započala společnost už ve 20. letech jako první v tehdejším Československu. V Puchově firma působí od roku 1950. V 90. letech 20. století byl podnik úspěšně transformován a začal se uplatňovat i v mezinárodní konkurenci. V roce 2007 získala 51 % gumárenské divize Matadoru německá společnost Continental AG. Podnik kromě výroby pneumatik také produkuje dopravní pásy pro různá průmyslová odvětví. V současné době zaměstnává necelé 2 000 osob. 8.4 HUTNICKÝ A KOVOZPRACUJÍCÍ PRŮMYSL Hutnický a kovozpracující průmysl patří k tzv. těžkému průmyslu. Tato část hospodářství je ve většině evropských zemí utlumována. V zemích střední a východní Evropy se jednalo před rokem 1989 o významné (často hlavní) zaměstnavatele. Transformace ekonomiky však pro ně znamenala výrazné omezení nebo ukončení výroby a často se tak do potíží dostaly celé regiony (vznikly tzv. strukturálně postižené regiony). Na Slovensku se tomuto trendu vymyká společnost U. S. Steel Košice. Vzpomenout lze třeba ještě hliníkármi v Žiaru nad Hronom. 8.4.1 U. S. Steel Košice, s. r. o. Železo se na východě Slovenska vyrábělo už 600 let před naším letopočtem a jeho výroba neustala ani v následujících staletích. Vše vyústilo v letech 1959 až 1965 v založení firmy Východoslovenské železiarne. V průběhu čtyř dalších desetiletí se z nich stal renomovaný podnik známý po celém světě. Nová etapa v historii firmy začala v roce 2000, kdy se majitelem stala americká společnost The United Steel Corporation. Výrobní program společnosti je poměrně široký - od za tepla a za studena válcovaných výrobků přes produkty s povrchovou úpravou až po plechy pro elektrotechnický průmysl. U. S. Steel Košice vyrábějí také radiátory a spirálově svařované roury. Podnik zaměstnává více než 13 000 osob a je tak největším průmyslovým zaměstnavatelem na Slovensku. 28 8.4.2 ZSNP, a. s. (Žiar nad Hronom) Hliníkáma v Žiaru nad Hronom byla založena v roce 1951, svůj dnešní název dostala o tři roky později (ZSNP = Závod Slovenského národného povstania). Dříve společnost zahrnovala ucelenou výrobu hliníku od výroby primárního hliníku až po finální hliníkové produkty. V průběhu transformace se však rozpadla na individuální organizační jednotky a samostatné právní subjekty podnikající dnes pod vlastním jménem. V roce 2002 byly zbytky ZSNP zprivatizovány skupinou Penta a dodnes probíhá rozsáhlá restrukturalizace společnosti, která v současné době zaměstnává asi 1 000 osob. Provoz firmy měl především v minulosti výrazné negativní dopady na životní prostředí. 8.5 ELEKTROTECHNICKÝ PRŮMYSL Společně se strojírenstvím je nejčastěji prezentovaným tahounem slovenské ekonomiky elektrotechnický průmysl. Vzhledem k tomu, že po roce 1989 se naplno ukázala nekonkurenceschopnost československé elektrotechniky, jsou hlavními hráči nově příchozí zahraniční společnosti jako jsou Samsung či Foxconn. 8.5.1 Samsung Electronics Slovakia, s. r. o. (Galanta) Samsung Electronics LCD Slovakia, s. r. o. (Voderady) Jihokorejská společnost Samsung Electronics vstoupila na Slovensko v roce 2005, když bylo otevřené v Bratislavě její obchodní zastoupení. Firma působí v oblastech spotřební elektroniky, domácích spotřebičů, informačních technologií a telekomunikací. Na Slovensku je však přítomná také formou dvou výrobních závodů. První z nich se jmenuje Samsung Electronics Slovakia, která působí v Galantě od roku 2002 (kdy si zrekonstruovala prostory bývalých Slovenských nábytkářských závodů). Firma se zaměřuje na výrobu LCD a LED televizorů, LCD monitorů, HDD a Blu-ray přehrávačů a satelitních přijímačů. V průběhu několika let se stala galantská pobočka nej větším výrobním závodem společnosti Samsung v Evropě, který dává práci asi 3 000 lidí. Investice společnosti do tohoto závodu dosáhly 200 mil. eur. Druhý výrobní závod dostal název Samsung Electronics LCD Slovakia a je od roku 2008 lokalizován v průmyslovém parku v obci Voderady nedaleko Trnavy. Je to jediný závod společnosti Samsung v Evropě na výrobu LCD modulů. Slovenská vláda mu udělila statut významné investice, která se uskutečňuje ve veřejném zájmu. V současnosti zaměstnává více než 1 000 obyvatel. 8.5.2 Foxconn Slovakia, s. r. o. (Nitra) Taiwanská společnost Foxconn koupila nitranský závod na výrobu LCD televizorů od japonské firmy Sony v roce 2010. Společnost Sony podnik vybudovala vletech 2006 až 2008. Foxconn v průběhu roku 2011 plánuje výrazné zvýšení výroby na asi 4,5 milionů LCD televizorů (zdvojnásobení oproti současnosti) a nárůst počtu zaměstnanců ze současných zhruba 3 000 osob na necelé 4 000 pracovníků. 8.6 ZÁVĚR Závěrem lze říci, že se slovenský průmysl opírá o strojírenství, chemický průmysl, hutnictví a kovozpracující průmysl a elektrotechniku. Výše popsané společnosti patří mezi největší subjekty ve svých odvětvích, s jistou nadsázkou se jedná o symboly slovenské ekonomiky. Nelze však jednoduše přistoupit na tezi, že největší podnik se rovná automaticky nej úspěšnější. Jak mezi podniky z ostatních 29 oboru slovenského průmyslu, tak mezi malými a středními firmami čtyř nej významnější ch oborů se nachází celá řada dalších úspěšných společností. K jejich identifikaci však není v tomto příspěvku prostor, bylo by totiž nutné provést obsáhlejší analýzy. Každopádně se nachází naprostá většina velkých podniků z dynamických odvětví v zahraničních rukou. Slovenské hospodářství se musí také vypořádat se dvěma hlavními riziky. Zdaje dlouhodobě udržitelná přílišná specializace na automobilový průmysl a zda nabízejí klíčové podniku výroby s vyšší přidanou hodnotou, nebo se jedná spíše o tzv. montovny. Ekonomická krize v posledních letech na obě otázky částečně odpověděla, a to směrem v neprospěch slovenského průmyslu. POUŽITÁ LITERATURA ■ CONTINENTAL MATADOR RUBBER: História, [cit. 2011-04-23]. Dostupné na . ■ FOXCONN SLOVAKIA: O spoločnosti Foxconn. [cit. 2011-04-23]. Dostupné na . ■ HBI ČESKÁ REPUBLIKA: On-line databáze firem. [cit. 2011-04-23]. Dostupné na . ■ KIA MOTORS SLOVAKIA: Výrobny závod Kia. [cit. 2011-04-23]. Dostupné na . ■ PSA PEUGEOT CITROEN SLOVAKIA: Automobilka Trnava, [cit. 2011-04-23]. Dostupné na . ■ SAMSUNG ELECTRONICS SLOVAKIA: Samsung na Slovensku, [cit. 2011-04-23]. Dostupné na . ■ ŠTATISTICKÝ ÚRAD SLOVENSKEJ REPUBLIKY: databáze SLOVSTAT (Demografia a sociálne štatistiky - Trh práce, Podnikateľské štatistiky - Priemysel), [cit. 2011-04-22]. Dostupné na . ■ U. S. STEEL KOŠICE: Info o spoločnosti - História, [cit. 2011-04-23]. Dostupné na . ■ VOLKSWAGEN SLOVAKIA: O nás, História, [cit. 2011-04-23]. Dostupné na . ■ WHIRLPOOL SLOVAKIA: Whirlpool na Slovensku, [cit. 2011-04-23]. Dostupné na . ■ ZSNP: Profil spoločnosti - Milníky v historii, [cit. 2011-04-23]. Dostupné na . 30 9 NEZAMĚSTNANOST NA SLOVENSKU Irena Honsnejmanová (GÚ PřF MU) 9.1 ÚVOD V porovnání s Českou republikou byla nezaměstnanost na Slovensku vždy vyšší, a to jak kvůli menší diversifikaci průmyslu, nižšímu počtu drobných a středních podnikatelů i méně výhodné geografické poloze. V posledních letech je míra nezaměstnanosti na Slovensku zhruba dvojnásobkem míry nezaměstnanosti v Česku a stala se obrovským problémem přímo i nepřímo způsobujícím některé negativní jevy ve společnosti i ekonomické problémy. 9.2 VÝVOJ NEZAMĚSTNANOSTI NA SLOVENSKU OD R. 1990 Do roku 1989 na Slovensku (stejně jako u nás) nefungovala tržní ekonomika, existovalo zde centrálně plánované hospodářství a také uměle udržovaná zaměstnanost. Nezaměstnanost byla uměle držena na nule díky zřizování nepotřebných pracovních míst a velmi nízké produktivitě práce. Po roce 1990 však nastoupila tržní ekonomika, změnily se vlastnické poměry -proběhla privatizace. Státní podniky byly z velké části rozprodány či vráceny soukromým vlastníkům, některé podniky brzy zkrachovaly a nezaměstnanost začala rychle růst. Rychle se zvyšovaly i rozdíly mezi chudými a bohatými lidmi a „chudými" a „bohatými" částmi země. V roce 1993 došlo k rozpadu Československé federatívni republiky a tím i k nižší intenzitě styků obou zemí i jejich občanů. V praxi to znamenalo, že postupně stále méně obyvatel Slovenska pracovalo v České republice. Naopak to samozřejmě fungovalo také, i občané Česka jezdili za prací na Slovensko, ale v menší míře. Vzrostla i produktivita práce, což mělo za následek rušení dalších pracovních míst. Postupně se zvyšovala už tak vysoká nezaměstnanost. Vůbec nejhorší situace z hlediska nezaměstnanosti byla na Slovensku vletech 2000 a 2001. Míra nezaměstnanosti se vyšplhala nad hranici 18%, bez práce bylo přes půl milionu obyvatel Slovenska. Regionální rozdíly byly obrovské - například ke konci roku 2001 byla míra evidované nezaměstnanosti v okrese Rimavská Sobota 35,45%, v okrese Bratislava II to bylo jen 3,79%. Situace se zlepšovala jen velmi pomalu. Musíme vzít v úvahu také změnu metodiky počítání míry nezaměstnanosti, díky níž tabulkově nezaměstnanost klesala, avšak v reálu spíše stagnovala. Nej lepších výsledků Slovensko dosáhlo v roce 2007, kdy byla míra evidované nezaměstnanosti 7,99%. Počet nezaměstnaných klesl na necelých 250 000 a počet volných pracovních míst se zvýšil na cca 23 000. V roce 2008 už však začala na Slovenskou ekonomiku dopadat ekonomická krize, která postupně zasáhla naprostou většinu států světa. Od konce roku 2008 míra nezaměstnanosti i počet nezaměstnaných rostou. 31 Tab.l: Míra nezaměstnanosti (%), počet nezaměstnaných a počet volných míst v SR mezi roky 2000 a 2009 VRH 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 ^^^^^^■^ Míra nezaměstnanosti 18,80 18,63 17,45 15,56 13,07 11,36 9,40 7,99 8,39 12,66 Počet nezaměstnaných 506 497 533 652 504 077 452 224 383 155 333 834 273 437 239 939 248 556 379 553 Počet volných pracovních míst 6 026 10 086 17 238 15511 14 705 13 607 23 911 22 533 11 023 5 027 Zdroj dat: http://www.upsvar.sk/statistiky/nezamestnanost-mesacne-statistiky.html7page id=1254 Míra evidované nezaměstnanosti na Slovensku v letech 2000 - 2009 2008 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 Obr.l: Míra evidované nezaměstnanosti na Slovensku v letech 2000 - 2009 Zdroj dat: http://www.upsvar.sk/statistiky/nezamestnanost-mesacne-statistiky.html7page id=1254 2009 600000 500000 400000 300000 200000 100000 Počet nezaměstnaných a počet volných pracovních míst na Slovensku v letech 2000 - 2009 ■Počet nezaměstnaných ■Počet volných pracovních míst 2000 2001 i i r 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 Obr.2: Počet nezaměstnaných a počet volných pracovnách míst na Slovensku v letech 2000 - 2009 Zdroj dat: http://www.upsvar.sk/statistiky/nezamestnanost-mesacne-statistiky.html7page id=1254 32 9.3 NEZAMĚSTNANOST V SOUČASNOSTI Ke konci roku 2010 bylo na Slovensku 381 209 nezaměstnaných, z toho 334 903 schopných nástupu ihned. Míra evidované nezaměstnanosti k 31.12.2010 byla 12,46%. Oproti roku předchozímu tedy došlo ke stagnaci a nárůst nezaměstnanosti se už dále neprohluboval. Počet volných pracovních míst byl ke konci roku 2010 7 986, což je vzhledem k počtu nezaměstnaných extrémně nízké číslo. Z hlediska nezaměstnanosti byl pro Slovensko nejhorší rok 2009, kdy došlo k prudkému nárůstu nezaměstnanosti, míra evidované nezaměstnanosti za tento jediný rok vzrostla zhruba o 4%. Zdá se tedy, že Slovensko má v této oblasti nejhorší za sebou a v budoucnosti bude nezaměstnanost spíše klesat. Vývoj miery evidovanej nezamestnanosti v SR % H0 i- Obr.3: Vývoj evidované míry nezaměstnanosti v SR v letech 2007 - 2010 Zdroj dat: http://www.upsvar.sk/statistiky/nezamestnanost-mesacne-statistiky.html7page id=1254 Míra nezaměstnanosti se ovšem na Slovensku v jednotlivých okresech i krajích velmi liší. Nej vyšší míru nezaměstnanosti měly ke konci roku 2010 okresy Rimavská Sobota, Revúca, Rožňava, Kežmarok a Sabinov, kde se míra nezaměstnanosti pohybovala nad hranicí 25%, v Rimavské Sobotě dosahovala dokonce hodnoty 33,64%. Naopak nejnižší nezaměstnanost byla tradičně v Bratislavě; míra nezaměstnanosti ve všech pěti bratislavských okresech se pohybovala pod hranicí 5%; v Bratislavě I dosahovala hodnoty 3,18%. Co se týče celých krajů, nejhorší byla situace v Banskobystrickém, Prešovském a Košickém kraji, nejnižší míru nezaměstnanosti naopak vykazovaly kraje Bratislavský, Trnavský a Trenčiansky. Obecně tedy můžeme říci, že nejhorší situace z hlediska nezaměstnanosti je v jižní části Slovenska a zhoršuje se od západu k východu. 33 Miera evidovanej nezamestnanosti v regiónoch SR k 31.12.2010 (v zmysle zákona č. 453/2003 Z.z. o orgánoch štátnej správy) Obr.4: Mira evidované nezaměstnanosti v regionech Slovenska k 31.12.2010 Zdroj dat: http://www.upsvar.sk/statistikv/nezamestnanost-mesacne-statistiky.htnil7page id=1254 9.4 ZÁVĚR Nezaměstnanost je na Slovensku dlouhodobě velkým problémem, v letech 2000 a 2001 míra evidované nezaměstnanosti překračovala hranici 18%. Poté se nezaměstnanost snižovala, od roku 2008 však v důsledku ekonomické krize opět rostla a v současné době stagnuje na hodnotách okolo 12,5%. Je ovšem stále důležité mít na paměti obrovské regionální rozdíly v jednotlivých okresech Slovenska. POUŽITÁ LITERATURA ■ ÚSTREDIE PRÁCE, SOCIÁLNYCH VECÍ A RODINY: Nezamestnanosť mesačné statistiky. [on-line]. Dostupné na . ■ LIBĚNA ČERNOHORSKÁ: Komparace vývoje nezaměstnanosti v České republice a na Slovensku, [on-line]. Dostupné na . ■ EUROSTAT: Employment and unemployment (Labour Force Survey). [on-line].Dostupné na . 34 10 CESTOVNÍ RUCH NA SLOVENSKU Alena Strmisková (KGG PřF UPOL) 10.1 PODMÍNKY PRO CESTOVNÍ RUCH Slovensko má velmi dobré přírodní podmínky i geografické postavení pro rozvoj cestovního ruchu. Využívaje však nedostatečně. Devizové príjmy z cestovního ruchu se v některých zemích Evropy staly iedním z hlavních zdrojů hrubého domácího produktu. Příjmy Slovenské republiky z aktivního cestovního ruchu sice rostou, ale zároveň stále klesá procentuální podíl turistů, tj. těch zahraničních návštěvníků Slovenska, kteří se na Slovensku ubytovali alespoň na jednu noc. Slovensko nadále zaostává v rozvoji cestovního ruchu za sousedními zeměmi. Ekonomické aktivity cestovního ruchu se podílejí přibližně šesti procenty na hrubém domácím produktu Slovenska, což je na úrovni světového průměru. Obr.l: Mapa Slovenska 10.2 LOKALIZACE CR Slovensko je rozlohou neveliké, ale bohatě obdařené turistickými atraktivitami. Z hlediska kontinentální polohy a rozmanitosti turistických atraktivit je Slovensko podobné Švýcarsku a Rakousku. Pro turisty nabízí Slovensko širokou paletu různých atraktivit. Unikátní celek tvoří rozsáhlé krasové oblasti. Celková rozloha krasového území je asi 3000 km2. Veřejnosti je spřístupněno 12 jeskyň. Slovensko je osobité tím, že na jeho území se nacházejí všechny tři druhy jeskyň, kvaplová, ledová a aragonitová. Aragonitová jeskyně je jednou ze tří na světe. 35 Obr.2: Ochtinská aragonitová jeskyně Také je tu množství vodních ploch vhodných pro jachting, surfing a jiné vodní sporty. Celkem je na Slovensku více než 200 středisek cestovního ruchu s většími vodními plochami Na bázi léčivých minerálních vod je na Slovensku řad lázeňských zařízení mezinárodního významu, ve kterých se léčí nemoci pohybového ústrojenství, zažívacího traktu a pooperační stavy. Najvíce známé jsou Piešťany, Trenčianske Teplice, Dudince a Bardejov. Dále jsou to klimatické lázně na léčení dýchacích cest ve Vysokých Tatrách - Štrbské Pleso, Nový Smokovec, jako i léčení alergických nemocí dýchacích cest v priestorách jeskyň, vhodné nejvíce pro děti (jeskyně Bystrá). Vzhledem na výskyt velikého počtu pramenů termální vody vznikají na jižním Slovensku rekreační komplexy s možností trávení dovolené (Podhásjka, Velký Meder, Dunajská Streda, Patince, Štúrovo a další). Když j e řeč o vodě, je nutno spomenout, že na Slovensku se nachází více než 1300 pramenů minerálních vod, vhodných na pití a také využívaných na léčební účely. V oblasti lidové architektury se nachází v jednotlivých regionech řada muzeí (skanzenů), kde je možno vidět historii Slovenska v architektuře ave folklóru. Hodně zachovalé jsou také i celoslovenské skanzeny v Jahodníkoch pri Martine, Zverovke na Orave, v Pribyline na Liptove. Obr.3: lázně Piešťany Svedkami dávního osídlení našeho území, jako i jeho významu z hlediska polohy je množství hradů a zámků, ze kterých naj zajímavějšími jsou hrad Devín, Bratislavský, Trenčiansky, Spišský a Zvolenský hrad. Perlami kultury jsou sakrální památky po celém Slovensku, ve kterých je množství hodnotově nevy čí slité lných exponátů, jako např. oltář Mistra Pavla v Levoči, který byl exponátem na EXPE v Montrealu. Dále jsou to katedrální komplexy v Trnave a Nitre, jako i množství zachovalých a restaurovaných synagog. K unikátům patří velice svojské a cené dřevěné kostely a kostelíky, pravoslavní, katolické a evanjelické cirkve na Slovensku, ktoré svojí architekturou přirozeně ladí s celkovým reliéfem krajiny. Některé z nich jsou postaveny bez použití kovových spojovacích materiálů. 36 Když se člověk podívá na mapu Evropy, výhodnost polohy Slovenska je zřejmá na první pohled. Je přirozenou křižovatkou sítě Západ-Východ a Sever-Jih. Slovensko je dobře komunikačně dostupné, síť západoevropských dálnic sahá přes Rakousko až k Bratislavě. Také je velmi výhodné dálniční spojení Bratislava - Praha. Letecky je výhodná možnost příchodu na Slovensko cez letiště v Bratislavě, ve Vídni a v Budapešti. Z hlediska polohy nabízí Slovensko ideální možnosti kombinace návštěv Slovenska s návštěvou sousedních států, a tím umožňuje poznat celý středoevropský region. Obr.4 Památky zapsané na seznamu UNESCO Na Slovensku jsou v současnosti zapsány na seznamu UNESCO kulturní a přírodní objekty. Kulturní památky: Banská Štiavnica - královské město se starobylými důlními šachtami Spišský hrad - jeden z nej větších hradních komplexů střední Evropy Vlkolínec - osada v duchu středověkého sídla Bardejov - nej rozsáhlejší památkový komplex na Slovensku První tři kulturní (Banská Štiavnica, Spišský hrad a Vlkolínec) sem byly zahrnuty již v roce 1993. V roce 2000 přibyla čtvrtá kulturní lokalita a to historické jádro města Bardejov. Přírodní památky Slovenský kras - dvanáct krasových lokalit Dobšinská ledová jeskyně - světově unikátní ledová jeskyně Bukové pralesy ve Východních Karpatech - unikátní společenství fauny a flory 37 POUŽITÁ LITERATURA E-Slovensko [online], [cit.2011-06-21]. Dostupné na http://www. e-slovensko.cz/mista/111/pamatky-unesco. Turistický průvodce Slovenska [online], [cit.2011-06-21]. Dostupné na http://www.visitslovakia.com/vse-o-slovensku/ Agentura pro rozvoj cestovního ruchu [online], [cit.2011-06-21]. Dostupné na http://www.travelguide.sk/cze/slovensko-krajina-cestovniho-ruchu-32.html 38 11 CESTOVNÍ RUCH NA SLOVENSKU (PŘEDPOKLADY, POTENCIÁL) Mgr. Linda Sudíková (GÚ PřF MU) Slovensko má majestátni štíty i úrodné nížiny, velké řeky i malé bystřinky. Dýchá tu slavná historie i pulzuje moderní život. Klid přírodních krás doplňují přírodní léčebné prameny, jídlo a víno dotváří kulturu včerejška, i dneška. Venkovská přívětivost vyvažuje ruch velkoměst je to Malá Velká Krajina. 11.1ÚVOD Rozvoj a podpora cestovní ruchu je ve Slovenské republice upraven zákonem č. 91/2010 „o podpore cestovného ruchu" a patří pod Ministerstvo kultury Slovenské republiky. Odvětví cestovního ruchu tvoří 2,56 % HDP Slovenska. Ročně se v hromadných ubytovacích zařízeních ubytuje téměř 3,4 mil. turistů, kteří zde stráví průměrně 3,1 dne. Nejvíce zahraničních návštěvníků pochází z České republiky, Německa a Polska. Nejvyšší návštěvnost mají kraje Bratislavský, Žilinský a Prešovský. Na území Slovenska se nachází 9 národních parků, 14 chráněných oblastí, nespočet jezer, lesy, hory, téměř 4 000 jeskyní, z nichž je 12 přístupných veřejnosti, 12 tisíc kilometrů značených turistických tras, desítky hradů, zámků a bohatá historie a kultura, 19 městských památkových rezervací a 5 památek zapsaných na seznamu UNESCO, 350 lyžařských středisek, množství termálních pramenů a převažující venkovský charakter krajiny. To vše vytváří vhodné podmínky pro rozvoj téměř všech hlavních druhů a forem cestovního ruchu. 11.2PŘÍRODNÍ PŘEDPOKLADY Přírodní předpoklady mají ve vztahu k rozvoji cestovního ruchu význam v tom, že jsou stacionární a plošně rozsáhlejší. Vytvářejí předpoklady pro konkrétní formy cestovního ruchu. Atraktivity jsou jednotlivé přírodní zvláštnosti, jejichž ojedinělost a exotika činí konkrétní oblast pro cestovní ruch přitažlivější. 11.2.1 Reliéf a morfologické poměry Povrch Slovenska symbolizují Tatry. Jsou součástí Západních Karpat, které zabírají podstatnou část povrchu Slovenska. Tatry se dělí na Západní a Východní. Nejznámější a nejvyšší (25 vrcholů je vyšších než 2 500 m) jsou Vysoké Tatry tvořené odolnými žulami a krystalickými břidlicemi s vrcholy modelovanými ledovcem poskytujícími nádhernou scenerii ledovcových dolin, ples, vodopádů a štítů. Vlastní západokarpatský oblouk se na území Slovenska rozpadá ještě na několik víceméně rovnoběžných horských pásem (z nej navštěvovanějších jsou to například Nízké Tatry, Malá a Velká Fatra), které jsou většinou oddělené sní ženinami. Snížená pásma nejčastěji tvoří za sebou uspořádané kotliny, které jsou spojené někde úzkými, jinde širšími říčními dolinami. Různorodost povrchu Slovenska doplňují tři nížiny: Záhorská nížina na západě, Podunajská nížina na jihozápadě a Východoslovenská nížina na jihovýchodě Slovenska. 39 11.2.2 Klimatické poměry Slovensko se nachází v mírném podnebném pásmu, na rozhraní atlantické a kontinentální části Evropy. Klimatické podmínky se na Slovensku liší v nížinách a v pohořích. Nížiny jsou suché a teplé se stabilnějším rázem počasí, pohoří jsou naopak vlhčí a chladnější s proměnlivějším počasím. Nejteplejší oblastí je Podunajská nížina s průměrnou roční teplotou přes 10 °C, nejchladnější pak jsou Tatry s teplotou pod -3 °C. Nejteplejším měsícem je červenec, nej chladnějším je leden. V létě se poměrně často vyskytují tropické dny (teplota přes 30 °C) a tropické noci (teplota vzduchu v noci neklesne pod 20 °C). Nejsušší oblastí je Podunajská nížina s ročním úhrnem srážek 500 až 600 mm. Nejvlhčí jsou Tatry, kde spadne ročně více jak 2 000 mm srážek (velká část ve formě sněhu). Nej deštivějšími měsíci v roce jsou červen a červenec, naopak nejsušší jsou podzimní měsíce. 11.2.3 Hydrologické poměry Územím Slovenska prochází část hlavního evropského rozvodí, které odděluje umoří Baltského a Černého moře a zároveň zde protéká i druhá nej větší řeka Evropy - Dunaj, která tvoří státní hranici s Rakouskem a Maďarskem. Většina ostatních řek je oblíbená mezi vodáky, které lze vidět na kajacích na Hronu a malém Dunaji, na raftech na Belé a Oravě. V létě jsou nej oblíbenější přírodní jezera a umělé nádrže vybudované na větších slovenských řekách. Oblíbeným výletním místem domácích i zahraničních návštěvníků je vodní dílo Gabčíkovo na Dunaji s umělým kanálem pro vodní slalom, kde si mohou všichni příchozí vyzkoušet jízdu na kajaku či raftu na divoké vodě. Území Slovenska je bohaté na zásoby podzemní a minerální vody. Velká část z nich je termální, má léčivé účinky a je využívána při lázeňské léčbě (Piešťany, Trenčianske Teplice, Bojnice, Sliač, Bardejov). Vyhledávaná, zejména rodinami s dětmi, jsou také termální koupaliště v jihozápadní části Slovenska. Každého návštěvníka očarují svým specifickým zabarvením jezera ledovcového původu nacházející se v Tatrách. Největší z nich (20 ha) a nejhlubší (53 m) je Velké Hincovo pleso. Naopak nej známějšími a nej navštěvovanějšími v Tatrách jsou Vodopády Studeného potoka. Vytvářejí složitý systém vícestupňových kaskád. Horní Obrovský vodopád padá úžlabinou mezi dvěma skalami do hloubky 20 m k nižšímu Trojitému vodopádu. Raritou slovenských vod je slavný Herliansky gejzír, který vyvěrá ze země v bývalých lázních Herľany na východním Slovensku. Voda zde tryská 20 až 30 minut do výšky maximálně 20 m. 11.2.4 Rostlinstvo a živočíšstvo Slovenská příroda je velkým lákadlem pro návštěvníky. Třetinu rozlohy státu pokrývají lesy. V důsledku pestrých ekologických podmínek je Slovensko velmi bohaté na flóru a faunu. Vyskytuje se zde asi 2 400 původních druhů rostlin. Fauna Slovenska je mimořádně pestrá. Živočichové, kterých je více než 40 tisíc druhů, žijí většinou v lesích. Mezi lesní obyvatele patří medvěd hnědý, vlk dravý, prase divoké či jelen lesní, v oboře žije zubr evropský, v Tatrách se lze setkat s kamzíkem, svištěm či orlem skalním, na poli se zajícem, koroptví, syslem nebo dropem velkým. Vodní toky, jezera a rybníky jsou intenzivně využívány k chovu ryb. Z vodních ptáků zde žijí čápi, volavky a labutě. 40 11.3KULTURNĚ-HISTORICKÉ PŘEDPOKLADY Kulturně-historické předpoklady zahrnují takové atraktivity cestovního ruchu, které svou hodnotou přitahují určitý okruh návštěvníků, přičemž samy o sobě vystupují jako součást potenciálu krajiny a určují směry jejich funkčního využívání. Jejich význam se zvyšuje, pokud jsou lokalizované do oblastí vhodných i pro další formy cestovního ruchu. V turisticky atraktivních oblastech vhodných pro dlouhodobou rekreaci doplňují kulturní a historické objekty atraktivitu krajiny. Slovensko se může pyšnit několika památkami zapsanými na seznamu UNESCO. V roce 1993 byly na seznam kulturních památek zapsány tři lokality: Spišský hrad s okolím, Banská Štiavnica a Vlkolínec, v roce 2000 se připojilo historické město Bardejov a v roce 2008 dřevěné kostely Karpatského oblouku. Obr. 1: Památky zapsané na seznamu UNESCO (zdroj: SACR, 2011) Nej rozsáhlejší lokalitou je Spišský hrad - nej větší hradní středověký komplex ve střední Evropě a jeho okolí s městečkem Spišské Podhradí (s typickými renesančně-barokními měšťanskými domy), církevním městečkem Spišská Kapitula (sakrální památky a katedrála sv. Martina) a gotickým kostelíkem Ducha svatého v Žehre ze 14. století s interiérem zdobeným freskami ze 14. a 15. století. Zachovalost těchto památkových souborů spolu s přilehlým okolím národní přírodní rezervace Dreveník, vytváří ojedinělý celek. V červnu 2009 se ke Spišskému souboru připojilo i historické město Levoča. Banská Štiavnica je městskou památkovou rezervací reprezentující hornickou tradici na Slovensku, Vlkolínec představuje památkovou rezervaci tradiční lidové architektury a starobylý Bardejov je cenný souborem gotických staveb. 41 Tab. 1: Kulturní zajímavosti a jejich „nej" na Slovensku (zdroj: SACR, 2011) Typ zajímavosti Název zajímavosti Poznámka KULTURNÍ NEJ Nejrozsálilejší hradní komplex ve stř. Evropě Spišský hrad Rozloha 40 000 m2, 1. písemná zmínka z r. 1120, sídlo spišského župana Nejrozsálilejší podzemní prostoty Pivnice pod hradem Červený Kameň Nej vyšší dřevěný gotický' oltář na světě Oltář sv. Jakuba v Kostele sv. Jakuba v Levoči výška 18,6 m, ze 16. st., z lipového dřeva, autorem Mistr Pavol z Levoče. Největší mozaika na světě vytvořená z oběhových mincí Tatranská Madona, Aquapark Tatralandia u Liptovského Mikuláše Tříbarevná mozaika Madony s dítětem ze 115 tis. Kusů slovenských mincí s rozlohou 52,5 m2 Nejvýše položený hrad v SR Liptovský hrad, Chočské vrchy Ve výšce 993 m n. m. Nejstarší sakrální stavba v SR Kostel sv. Margity Antiochijské v Kopčanech. Z 9. st. (období Velké Moravy) Největší pohyblivý betlem v SR betlem v Rajecké Lesné Vyřezávaný, dřevěný s více než 230 pohyblivými sochami na ploše 16 ni2. Nejdelší most s celodřevěnou konstrukcí v Evropě Dřevěný most v Kolárově Most přes Malý Dunaj, délka 86 metrů a široký' 2,25 m Nejdelší železniční tunel na Slovensku Cremošnianský tunel na trati Banská Bystrica - Dolná Štubňa, dlouhý 4 697 m Výjimečnou celosvětovou hodnotu mají i dřevěné kostely Karpatského oblouku: římskokatolické kostely v Hervartově a Tvrdošíně, evangelické kostely v Kežmarku, Leštinách a Hronseku, pravoslavné kostely v Bodružali, Ladomírové a Ruské Bystré. V roce 2005 byl na seznam nehmotného dědictví UNESCO zapsán také nejtypičtější slovenský hudební nástroj Fujara. Jedná se o druh píšťaly dlouhé až 1,8 m s charakteristickým zádumčivým zvukem původem z oblasti kolem Poľany a severního Gemeru. Jedná se o nástroj hojně používaný pastýři a zdobený ornamenty a figurálními vzory. Přírodní památky jsou na seznamu UNESCO reprezentovány jeskyněmi a propastmi Slovenského krasu a Dobšinskou ledovou jeskyní. Slovenský kras při hranicích s Maďarskem je největším krasovým územím ve střední Evropě a je tvořen asi 1 110 jeskyněmi a propastmi. V roce 2007 byly na seznam připsané také pralesy Stužica, Rožok, Havešová v Bukovských a Vihorlatských vrších na východě Slovenska. Slovensko se snaží zapsat na seznam i další významné přírodní lokality jako např. Tatranský národní park, NP Slovenský ráj a NP Malá Fatra. 42 Tab. 2: Přírodní zajímavosti a jejich „nej" na Slovensku (zdroj: SACR, 2011) Typ zajímavosti Název zajímavosti Poznámka PŘÍRODNÍ NEJ Nejrozsáhlejší klasové území ve střední Evropě Slovenský kras Rozloha 440 km2. 1 110 jeskyní a propastí Nej větší ledová j eskyně na Slovensku a jedna z největších v Evropě Dobšinská ledová jeskyně Charakterem zalednění patří mezi nej významnější na světě, v r. 1882 první elektricky osvětlená jeskyně v Uhrách Jediná aragonitová jeskyně v Evropě Ochtinská aragonitová jeskyně, Revúcka vrchovina ve středním Slovensku. Největší říční ostrov v Evropě Žitný ostrov na Dunaji Rozloha 132 612 ha, nejúrodnější oblast SR s největší zásobárnou pitné vody Nejvýše položené místo Gerlachovský štít ve Vysokých Tatrách Výška 2655 m n. m. Nejníže položený bod V obci Klin nad Bodrogem, Východoslovenská nížina 94 m n. m. Nej delší slovenská řeka Váh Největší a nejhlubší jezero Velké Hincovo pleso ve Vysokých Tatrách plocha 20,1 ha, hloubka 53 m Největší umělá vodní nádrž Liptovská Mara kapacita 360,5 miliónů m3 vody Nejvyšší vodopád Kmeťov vodopád, v Koprové dolině, ve Vysokých Tatrách Výška 80 m Největší přírodní park NP Nízké Tatry rozloha 728 km2, ochranné pásmo 1 102 km2 Jediný studenovodný gejzír na Slovensku gejzír v Herľanech Evropská rarita (obdoba islandských gejzírů), voda do výšky 15-20 m 11.4POTENCIÁL CESTOVNÍHO RUCHU Cestovní ruch má na Slovensku příznivé předpoklady díky přírodnímu potenciálu a kulturním hodnotám vytvořených člověkem, z tohoto důvodu má vysoký potenciál zaujmout významné postavení v národním hospodářství i ve společnosti. Rozvoj slovenského cestovního ruchu se však musí uskutečnit na základě cíleného programu, který umožní optimální využívání jak přírodních zdrojů, tak i vybudovaných kapacit, zařízení a služeb v nich poskytovaných s cílem respektovat požadavky trvale udržitelného rozvoje cestovního ruchu. I přes příznivé předpoklady pro rozvoj cestovního ruchu na Slovensku není stále zdej ší potenciál využit naplno. Velké rezervy lze spatřovat zejména v kvalitě poskytovaných služeb a odborné kvalifikaci personálu. Z tohoto důvodu byla vytvořena Státní politika cestovního ruchu Slovenské republiky. Jejím cílem je získání nových trhů a optimální uspokojení potřeb domácích a zahraničních návštěvníků se zřetelem na kvalitu života domácího obyvatelstva. Rozvoj a podpora cestovního ruchu se bude orientovat na čtyři hlavní oblasti: 1. zvyšování konkurenceschopnosti Slovenska, 2. rozvoj zaměstnanosti, 3. regionální rozvoj a rozvoj podnikání 4. prezentace a propagace Slovenska. 43 V rámci podpory a rozvoje cestovního ruchu byly navrženy následující turistické regiony (viz Obr. 2). Obr. 2: Turistické regiony na Slovensku (zdroj: Slovakia travel) Budoucnost cestovního ruchu na Slovensku leží v podpoře níže uvedených hlavních forem cestovního ruchu: >Tetní turistika a pobyt u vody >Tázeňský a zdravotní cestovní ruch >-zimní cestovní ruch a zimní sporty >-městský a kulturní cestovní ruch >-venkovský cestovní ruch a agroturistika. POUŽITÁ LITERATURA • SLOVENSKÁ AGENTURA PRO CESTOVNÍ RUCH [cit. 2010-04-22]. Dostupné na . • SLOVAKIA TRA VEL [on-line], [cit. 2010-04-22]. Dostupné na : . • MINISTERSTVO KULTURY SLOVENSKÉ REPUBLIKY [cit. 2010-04-22]. Dostupné na . • STÁTNÍ POLITIKA CESTOVNÍHO RUCHU SLOVENSKÉ REPUBLIKY [cit. 2010-04-22]. Dostupné na www: . • NOVÁ STRATÉGIA ROZVOJA CESTOVNÉHO RUCHU SLOVENSKEJ REPUBLIKY DO ROKU 2013 [cit. 2010-04-22]. Dostupné na . • ZÁKON O PODPORE CESTOVNÍHO RUCHU [cit. 2010-04-22]. Dostupné na . • VYSTOUPIL, J. (2006): Základy cestovního ruchu. 1. vyd. Brno, MU, 119 s. 44 12 VÁŽSKA KASKÁDA Michael Bolha (KGG PřF UPOL) 12.1 VÁH - RIEKA, KTORÁ SPÁJA Váh je najväčšou a zároveň aj najdlhšou slovenskou riekou (403 km). Svojím povodím (19 696 km2) zaberá až 40 % územia Slovenska (49 035 km2). Vzniká v Liptove ako sútok Bieleho a Čierneho Váhu pri obci Kráľova Lehota v nadmorskej výške 665 m.n.m. Biely Váh pramení vo Vysokých Tatrách v ľadovcovom kare Zeleného plesa na juhovýchodnej strane Kriváňa vo výške 2026 m.n.m., Čierny Váh pramení v Nízkych Tatrách v severnom kotli Kráľovej hole vo výške 1670 m.n.m. Biely Váh tečie juhozápadne, Čierny Váh severozápadne až západne a pri Kráľovej Lehote sa spájajú. Od sútoku až po ústie hovoríme už len o Váhu. Od sútoku po Vrútky tečie prevažne západným smerom, potom severozápadne po Žilinu. V tejto hornej časti preteká pomerne úzkymi údoliami s výraznejšími úžinami medzi Ružomberkom a Krpeľanmi a medzi Lipovcom a Strečnom. Údolia sa miestami rozširujú na rozsiahlejšie kotliny (Liptovskú, Turčiansku a Žilinskú). Pod Žilinou sa náhle stáča a až po Nové Mesto nad Váhom pokračuje juhozápadným smerom. V tejto strednej časti preteká už širšími údoliami s úžinami od Žiliny po Horný Hričov a od Považskej Bystrice po Nosice. Od Nového Mesta sa smerovanie mení na južné, od Serede na juhovýchodné a pri Komárne vo výške 106 m.n.m. sa vlieva do Dunaja. V tejto dolnej časti tečie až po ústie prevažne rovinným územím. Pozdĺžny profil Váhu sa od prameňa až po ústie postupne zmenšuje. Horná časť má bystrinný charakter so sklonom nad 10 %o. Od sútoku Bieleho a Čierneho Váhu po Belú je priemerný sklon okolo 4 %o, od Belej po Oravu 3,6 %o a od Oravy po Kysucu 2,1 %o. V úseku od Žiliny po Piešťany sa pohybuje medzi 2 - 1 %o, od Piešťan až po ústie 1-0,1 %o. Povodie Váhu hraničí na severe s povodiami riek Visly a Odry, na západe s povodím rieky Moravy, na juhu s čiastkovým povodím Dunaja, v hornej časti s povodím Hrona, na východe s Popradom a Hornádom, v dolnej časti s riekou Nitrou. Väčšie a významnejšie pravostranné prítoky sú Belá, Orava, Kysuca, Vlára a Malý Dunaj, ľavostranné Boca, Revúca, Ľubochnianka, Turiec, Rajčanka a Nitra. Tab. 1 Najvýznamnejšie vodné nádrže na rieke Váh Rok Názov nádrže Objem (mil. m3) uvedenia do prevádzky Zaujímavosti Čierny Váh 3,7 1981 najväčšia prečerpávacia vodná elektráreň na Slovensku Liptovská Mara 360 1975 zadržiavaným objemom najväčšia VN na Slovensku Bešeňová 10,73 1976 vyrovnávacia nádrž pre VN Liptovská Mara Krpeľany 8,3 1957 pred nádržou na toku je PR Kráľoviansky meander Žilina 18,15 1998 zaplavená bývalá hlavná cesta Žilina - Martin Hričov 8,47 1962 2/3 objemu nádrže sú zanesené (znížené akumulačné možnosti) Nosice 36 1957 na brehu sa nachádzajú kúpele Nimnica Slňava 12,12 1959 zahrnutá do zoznamu vzácnych vtáčích území Európy Madunice 12,5 1960 odber vody pre chladenie JE Jaslovské Bohunice Kráľova 52 1985 významná úloha pri migrácií vodného vtáctva 45 12.2 GENERÁLNY PROJEKT VÁHU - VÁŽSKA KASKÁDA Vážskou kaskádou nazývame sústavu vodných elektrární využívajúcich hydroenergetický potenciál Váhu na Slovensku. Okrem energetického využitia má vážska kaskáda i vodohospodársky význam ako ochrana pred povodňami a zároveň slúži i na rekreáciu a športové činnosti. Najvyššie je položená horná nádrž prečerpávacej vodnej elektrárne Čierny Váh a najnižšie je vodná elektráreň Kráľova. Výstavba Vážskej kaskády sa začala okolo roku 1930 (VE Ladce), rozvinula sa po 2. svetovej vojne a pokračuje dodnes (VE Žilina, VE Sereď). Výstavbou elektrární bol využitý hydroenergetický potenciál Váhu asi na 60 %. 12.2.1 Ciele projektu V roku 1930 spracoval bratislavský Krajinský úrad Projekt komplexného využívania Váhu. Cieľom projektu bolo: • vyriešiť odtokové pomery údolia pomocou systematickej úpravy koryta Váhu, • využiť vodnú silu Váhu na zintenzívnenie hospodárskych aktivít a na elektrifikáciu Slovenska, • postupne splavnenie Váhu po Žilinu, • zlepšiť zásobovanie obcí a rozvíjajúceho sa priemyslu vodou a odvodnenie území s poľnohospodárskou výrobou. 12.2.2 Realizácia projektu V roku 1936 bola uvedená do prevádzky hať v Dolných Kočkovciach a stupeň Ladce. Elektrifikácia Slovenska pokračovala výstavbou ďalších stupňov 1. vážskej kaskády: Hava (1940-1946), Dubnica (1943-1949), Trenčín (1952-1956). Po druhej svetovej vojne pokračovala výstavba aj na 2. vážskej kaskáde. V rokoch 1943-1955 sa postavila hať Trenčianske Biskupice a stupne: Kostolná (1943-1953), Nové Mesto nad Váhom (1943— 1954) a Horná Streda (1946-1954). V päťdesiatych rokoch prebehla výstavba hornovážskej kaskády s haťou v Krpeľanoch a dvoch stupňov: Sučany (1953-1958) a Lipovec (1956-1960). V rokoch 1958-1963 sa vybudovala stredovážska derivačná kaskáda Hričov - Mikšová - Považská Bystrica. Sesťdesiasiate roky priniesli stagnáciu vodných diel, budovali sa len menšie nádrže na prítokoch. Oživenie výstavby nastalo v sedemdesiatych rokoch s cieľom komplexnejšieho využitia vodných zdrojov na výrobu elektrickej energie, akumuláciu a distribúciu vody pre priemysel, poľnohospodárstvo a rekreačné účely. V roku 1975 sa začala napúšťať vodná nádrž Liptovská Mara, ktorá patrí s vyrovnávacou nádržou Bešeňová medzi najvýznamnejšie vodné diela, nakoľko ovplyvňujú prevádzkový režim celej Vážskej vodnej cesty. Svojím objemom 360 mil.m3 je naj objemnejšou vodnou nádržou na Slovensku. Priehrada je schopná zachytiť storočné povodňové vlny, inštalovaný výkon štyroch turbín predstavuje 198 MW. 46 V roku 1982 bolo uvedené do prevádzky vodné dielo Čierny Váh umiestnené v národnom parku Nízke Tatry. Vodné dielo pozostáva z hornej nádrže umiestnenej v nadmorskej výške 1160 m.n.m., dolnej nádrže, privádzača a vodnej elektrárne s inštalovaným výkonom 665 MW pracujúce v špičkovom režime. V roku 1985 sa vybudovalo vodné dielo Kráľova s objemom 52 mil. m3. Vodné dielo pozostáva z hate, vodnej elektrárne s výkonom 45 MW a plavebnou komorou s rozmermi 110 x 24 x 4,5 m (trieda Vl.a). Vodné dielo slúži ako povodňová ochrana, na ťažbu štrkopieskov a výrobu elektrickej energie. Vodné dielo Selice je vybavené plavebnou komorou (rozmery ako na VD Kráľova) a haťou (dve polia klapkovej hate). Slúži ako vyrovnávacia nádrž pre vodné dielo Kráľova. Umožňuje iba časovo obmedzenú plavbu v priemere 220 plavebných dní za rok. Zatiaľ posledným vodným dielom vybudovaným na Váhu je vodné dielo Žilina postavené nad Žilinou. Dielo sa postavilo za účelom ochrany územia pred povodňami, sanácie kopca Dubeň, výroby elektrickej energie ako aj skultúrnenia životného prostredia a vytvorenia podmienok pre rekreačnú činnosť. Nápustný objekt je situovaný pod ústim rieky Varínky. Dĺžka nádrže je 7,1 km, jej šírka predstavuje 250 až 600 m. Vodná elektráreň je vybavená dvomi Kaplanovými turbínami s hltnosťou 150 m3.s-l a spádom 24,1 m, inštalovaný výkon predstavuje 62 MW. POUŽITÁ LITERATURA FAST VUT v Brně: Vážska vodná cesta / The Váh Waterway [cit. 2011-04-16]. Dostupné na . JAVYS - JADROVÁ A VYRAĎOVACIA SPOLOČNOSŤ: Energetický slovník [cit. 2011-04-16]. Dostupné na . 47 13 OCHRANA PRÍRODY A KRAJINY NA SLOVENSKU Petra Langerová (KGG PřF UPOL) 13.1 OCHRANA PŘÍRODY NA SLOVENSKU Uzemní ochrana přírody Slovenska je založená na systému restrikcí (omezení) způsobu využívání pozemků, uplatňovaných prostřednictvím rozhodnutí orgánů státní správy ochrany přírody a krajiny diferencovaně v závislosti na stupni ochrany daného území. Podle zákona o ochraně přírody a krajiny se systém územní ochrany realizuje v jednotlivých kategoriích chráněných území, na kterých platí zákonem stanovené stupně ochrany. Nejvyšší 5. stupeň ochrany, a tím i nejpřísnější režim platí ve zvláště chráněných územích národních přírodních rezervací a národních přírodních památek, 4. stupeň se vztahuje na území přírodních rezervací, přírodních památek a některých chráněných areálů. Národní parky jsou zařazeny do 3. stupně ochrany a chráněné krajinné oblasti do druhého stupně. U chráněných krajinných prvků je stupeň ochrany různý (od 2. po 5. stupeň) podobně jako u chráněných areálů (3. až 5. stupeň). Kategorie sítě NÁTURA 2000, chráněná ptačí území, mají stupeň ochrany totožný se stupněm ochrany území, který v něm byl vyhlášen před návrhem ptačího území. Současnou soustavu chráněných území Slovenska podle zákona tvoří devět národních parků o celkové rozloze 317 890 ha (% rozlohy SR), 14 chráněných krajinných oblastí (% rozlohy SR) a více než tisíc tzv. maloplošných chráněných území. Národní parky jsou rozsáhlejší území, zpravidla o rozloze větší než 10 km , s ekosystémy výrazně nezměněnými lidskou činností nebo v jedinečné a přirozené krajinné struktuře, tvořící neregionální biocentra a nej významnější přírodní dědictví, ve kterém je ochrana přírody nadřazena nad ostatní činnosti. Národní parky vyhlašuje Vláda Slovenské republiky, do současnosti jich bylo vyhlášeno celkem devět, nej větším je Tatranský národní park (73 800 ha), který je zároveň nej starším národním parkem. Jen o málo menší je vlastní výměra Národního parku Nízké Tatry (72 842 ha), který je však nej větším pokud bereme v úvahu i rozlohu ochranného pásma. Nejmladšími národními parky jsou Velká Fatra a Slovenský kras, které se staly národními parky v roce 2002. Od roku 1973 byly přitom chráněny jako chráněné krajné oblasti. Chráněné krajinné oblasti jsou rozsáhlejší území, zpravidla s rozlohou nad 1000 ha, s rozptýlenými ekosystémy, významnými pro zachování biologické rozmanitosti a ekologické stability, s charakteristickým vzhledem krajiny nebo se specifickými formami historického osídlení. Chráněné krajinné oblasti vyhlašuje Ministerstvo životního prostředí SR všeobecně závazným právním předpisem (vyhláškou). Nej starší CHKO vyhlášenou již v roce 1964 je CHKO Slovenský ráj. Plošně největší je CHKO Štiavnické vrchy (77 630 ha). Více než 500 km2 mají ještě CHKO malé Karpaty (64 610 ha), CHKO Horná Orava (58 738 ha) a CHKO Kysuce (65 462 ha). Za přírodní rezervace j sou vyhlašovány lokality, zpravidla s výměrou do 1000 ha, které představují původní nebo lidskou činností málo pozměněné biotopy evropského nebo národního významu. Pokud se jedná o nadregionální biocentrum jako součást nej významnější ho přírodního dědictví státu, je vyhlášeno národní přírodní rezervací. Významné bodové, liniové nebo jiné maloplošné ekosystémy, jejich složky nebo 48 prvky obvykle s výměrou do 50 ha mohou být vyhláškou krajského úřadu vyhlášeny za přírodní památky. Jedinečné přírodní památky jako součásti přírodního dědictví státu mohou být chráněny jako národní přírodní památky. Tab. 1: Přehled zvláště chráněných částí Slovenska Kategorie Počet Výměra CHU v ha Výměra OP v ha % rozlohy v SR Národní parky 9 317 890 270 128 11,99 Chráněné krajinné oblasti 14 522 579 10,66 Přírodní rezervace 384 12 869 254 0,27 Národní přírodní rezervace 219 83 740 2 663 1,76 Přírodní památky 228 1 540 237 0,04 Národní přírodní památky 60 59 1 311 0,01 Chráněné areály 170 5 445 2 146 0,16 Zdroj: MŽP SR Obr. 1: Velkoplošná chráněná území Slovenska 13.2. NÁRODNÍ PARKY NA SLOVENSKU 49 Rozsáhlejší území, zpravidla nad 1000 ha, převážně s ekosystémy podstatně nezměněnými lidskou činností anebo v jedinečné a přirozené krajinné struktuře, tvořící nadregionální biocentra a nej významnější přírodní dědictví, v nichž je ochrana přírody nadřazena nad ostatní činnosti, může vláda nařízením vyhlásit národním parkem. Platí zde 3. stupeň ochrany (pokud není stanoveno jinak). Tab. 2: Národní parky na Slovensku Národní park Datum vyhlášení Výměra v ha Tatranský NP 18.12.1948 73 800 ochranné pásmo 30 703 Pieninský NP 16.1.1967 3 750 ochranné pásmo 22 444 NP Nízke Tatry 14.6.1978 72 842 ochranné pásmo 110 162 NP Slovenský ráj 18.1.1988 19 763 ochranné pásmo 13 011 NP Mala Fatra 18.1.1988 22 630 ochranné pásmo 23 262 NP Poloniny 23.9.1997 29 805 ochranné pásmo 10 973 NP Muránska planina 23.9.1997 20 318 ochranné pásmo 21 698 NP Slovenský kras 1.3.2002 34 611 ochranné pásmo 11 742 NP Veľká Fatra 27.3.2002 40 371 ochranné pásmo 26 133 50 13.2.1 Tatranský národní park TANAP Nejstarší národní park Slovenska, který byl vyhlášen 1.1.1949. Dnešní výměra TANAPu činí 73 800 ha a výměra ochranného pásma 30 703 ha. Nejvyšší bodem národního parku je Gerlachovský štít, největší známou jeskyní je Belianská jeskyně s délkou 1 752 m. Nejvyšším vodopádem je Kmeťov vodopád v dolině Nefcerka, která je jednou z větví Kôprovské doliny, nejvěťším plesem je Veľké Hincovo pleso v závěru Mengusovské doliny. 13.2.2 Národní park Nízké Tatry NAP ANT Národní park Malá Fatra byl vyhlášen 18.1.1988. Výměra národního parku Malá Fatra činí 22 630 ha a jeho ochranného pásma 23 262 ha. Nejvyšším bodem národního parkuje Veľký Kriváň v hlavním hřebeni Malé Fatry. Na území národního parku Malá Fatra je významný výskyt řady rostlinných druhů, kterých tady bylo dosud popsáno více než 900. Z toho je 22 západokarpatských endemitů, 14 karpatských endemitů, 15 karpatských subendemitů a jeden endemit Malé Fatry. 13.2.3 Národní park Slovenský ráj NPSR Národní park Slovenský ráj byl vyhlášen dne 18.1.1988, tedy ve stejný den jako národní park Malá Fatra. Výměra národního parku Slovenský ráj činí 19 763 ha a jeho ochranného pásma 13 011 ha. Nejvyšším bodem tohoto národního parkuje Predná hoľa (1 545 m). V národním parku Slovenský ráj je popsáno na 200 jeskyní a propastí. Z nich největší je turisticky přístupná Dobšinská ľadová jaskyňa s bohatou ledovou výplní. 13.2.4 Národní park Malá Fatra NAPAMF Národní park Malá Fatra byl vyhlášen 18.1.1988. Výměra národního parku Malá Fatra činí 22 630 ha a jeho ochranného pásma 23 262 ha. Nejvyšším bodem národního parku je Veľký Kriváň v hlavním hřebeniMalé Fatry. Na území národního parku Malá Fatra je významný výskyt řady rostlinných druhů, kterých tady bylo dosud popsáno více než 900. Z toho je 22 západokarpatských endemitů, 14 karpatských endemitů, 15 karpatských subendemitů a jeden endemit Malé Fatry. 13.2.5 Národní park Muránska planina NPMP Národní park Muránska planina patří k nej mladším národním parkům Slovenska. Vyhlášen byl 23.9.1997. Výměra národního parku Muránska planina činí 20 318 ha a výměra jeho ochranného pásma 21 698 ha. Nejvyšším bodem národního parku Muránska planina je Fabova hoľa (1 439 m). Muránska planina je významnou krasovou propastí s velkou řadou jeskyní a propastí. Největším známým jeskynním systémem je jeskyně Bobačka. která dosahuje délky 2 221 m. 13.2.6 Pieninský národní park PIENAP PIENAP je nej menším národním parkem Slovenska a svou rozlohou odpovídá spíše větší přírodní rezervaci. Výměra národního parku Pieniny činí pouhých 3 750 ha s ochranným pásmem o rozloze 22 444 ha. PIENAP byl vyhlášen 16.1.1967. Jádrem národního parkuje ojedinělý skalní reliéf bradlového pásma Západních Karpat. 51 13.2.7 Národní park Poloniny NPP Národní park Poloniny je další z mladých národních parků Slovenska. Vyhlášen byl 1.10.1997 na výměře 29 805 ha. Výměra jeho ochranného pásma pak činí 10 973 ha. Národní park Poloniny se rozkládá na území Bukovských vrchů k jehož nejcennějším územím patří bukové pralesy. Bukové a jedlobukové lesy pokrývají 80% území národního parku. 13.2.8 Národní park Velká Fatra NAPAVF Národní park Velká Fatra byl vyhlášen 27.3.2002 a je tak dnes nejmladším národním parkem na Slovensku. Výměra národního parku Velká Fatra činí 40 371 ha a výměra jeho ochranného pásma 26 132 ha. Nejvyšším bodem národního parku Velká Fatra je Ostredok (1 592 m). Velká Fatra patří k nej větším a především nej zachovalejším jádrovým pohořím Slovenska. 13.2.9 Národní park Slovenský kras NAPASK Národní park Slovenský kras vznikl dne 1.3.2002 na území o rozloze 34 611 ha. Výměra jeho ochranného pásma činí 11 742 ha. Slovenský kras je nej větším krasovým územím Slovenska s ohromným množstvím jeskyní, propastí a dalších krasových jevů. V národním parku Slovenský kras se vyskytuje ohromné množství druhů živočichů - obratlovců i bezobratlých. Dosud bylo tady popsáno více než 1 500 druhů brouků, 1 022 druhů motýlů, ale i 130 druhů měkkýšů. 13.3 CHKO NA SLOVENSKU Chráněné krajinné oblasti (CHKO) jsou na Slovensku definovány zákonem č.543/2002 Sb. jako rozsáhlejší území, zpravidla s rozlohou větší než 1000 ha. Charakteristické jsou pro ně rozptýlené ekosystémy, významné pro zachování biologické rozmanitosti a ekologické stability. Mají charakteristický vzhled krajiny nebo specifické formy historického osídlené. CHKO jsou vyhlašovány všeobecně závazným právním předpisem (vyhláškou) Ministerstva životního prostředí Slovenské republiky. Na území CHKO platí druhý stupeň ochrany (až na výjimku CHKO Horná Orava) a podrobnosti o územní ochraně a vymezení jejich hranic je stanoveno vyhláškou. 52 Tab. 3: Chráněné krajinné oblasti Chráněná krajinná oblast Datum vyhlášení Výměra v ha Vihorlat 28.12.1973 17 485 Malé Karpaty 5.5.1976 64 610 Východné Karpaty 7.9.1977 25 307 Horní Orava 24. 9.1979 58 738 Biele Karpaty 12.7.1979 44 568 Štiavnické vrchy 22.9.1979 77 630 Poľana 12.8.1981 20 360 Kysuce 23.5.1984 65 462 Ponitrie 24.6.1985 37 665 Záhone 9.11.1988 27 522 Strážovské vrchy 27.1.1989 30 979 Cerová vrchy 10.10.1989 16 771 Latorica 25.6.1990 23 198 Dunaj ské luhy 1.5.1998 12 284 13.3.1 CHKO Záhorie Chráněná krajinná oblast Záhorie byla vyhlášena dne 9.11.1988 na rozloze 27 522 ha. Tato CHKO se stala první nížinnou chráněnou krajinnou oblastí, neboť všechna starší velkoplošná chráněná území se rozkládala pouze v horských oblastech. Jádrem CHKO Záhorie jsou lužní lesy a pravidelně zaplavované nivy. 13.3.2 CHKO Malé Karpaty Chráněná krajinná oblast Malé Karpaty byla vyhlášena dne 5.5.1976. Její výměra dnes činí 64 610 ha. Na území CHKO se nachází jediná turisticky přístupná jeskyně - Driny. Chráněná krajinná oblast zahrnuje velice pestrý a značně členitý reléf centrální části Malých Karpatležících na západě Slovenska. 53 13.3.3 CHKO Dunajské luhy Chráněná krajinná oblast Dunajské luhy byla vyhlášena ke dni 1.5.1998. Výměra této chráněné krajinné oblasti činí 12 284 ha. Jedná se o další z nížinných chráněných krajinných oblastí Slovenska zahrnující velice pestré biotopy převážně lužního lesa a záplavové nivy. 13.3.4 CHKO Biele Karpaty Chráněná krajinná oblast Biele Karpaty byla vyhlášena dne 12.7.1979. Její dnešní výměra činí 44 568 ha a navazuje na CHKO Bílé Karpaty na moravské straně hranice. Zachovalé území s pestrou mozaikou lesních společenstev, remízků, pastvin a políček, které velkou měrou utvářel člověk. 13.3.5 CHKO Kysuce Chráněná krajinná oblast Kysuce byla vyhlášena dne 23.5.1984 na výměře 65 462 ha. CHKO Kysuce zasahuje na území řady geomorfologických celků. Především ale Kysucké vrchoviny aJavorníků. K zajímavostem této oblasti patří ropný pramen v Korní a nebo pískovcové koule v přírodní rezervaci Klokočské skálie. 13.3.6 CHKO Strážovské vrchy Chráněná krajinná oblast Strážovské vrchy byla vyhlášena dne 27.1.1989 na výměře 30 979 ha. CHKO zasahuje na území dvou sousedících geomorfologických celků - Strážovských vrchů aSúľovských vrchů s velice pestrým geologickým podložím tvořeným manínským, krížňanským, chočským a strážovským příkrovem. 13.3.7 CHKO Ponitrie Chráněná krajinná oblast Ponitrie byla vyhlášena dne 24.6.1985 na území o celkové rozloze 37 665 ha. CHKO Ponitrie zasahuje do dvou poměrně odlišných geomorfologických celků pohoří Tríbeč aVtáčnik. 13.3.8 CHKO Štiavnické vrchy Chráněná krajinná oblast Štiavnické vrchy byla vyhlášena dne 22.9.1979 na území Štiavnických vrchů. Výměra této CHKO činí úctyhodných 77 630 ha. Pro území CHKO Štiavnické vrchy je typické prolínání teplomilných panónskych druhů a karpatských horských druhů rostlin a živočichů. Nezanedbatelný vliv na utváření reliéfu a charakteru této CHKO měl člověk svou důlní činností při dolování drahých kovů. 54 13.3.9 CHKO Horná Orava Chráněná krajinná oblast Horná Orava byla vyhlášena dne 24.9.1979, tedy o dva dny později než CHKO Štiavnické vrchy. Výměra CHKO Horná Orava, která se rozkládá v nej severnější části Slovenska, činí 58 738 ha. 13.3.10 CHKO Poľana Chráněná krajinná oblast Poľana vznikla ke dni 12.8.1981. Její výměra činí pouhých 20 360 ha a zahrnuje území nej vyššího sopečného pohoří Slovenska. I v této CHKO se prolínají teplomilné a horské druhy rostlin i živočichů. Zvláštností tohoto území j e vrcholová smrčina na Zadní Polaně, která je nejjižnější smrčinou na bazaltovém podkladě v Západních Karpatech. 13.3.11 CHKO Cerová vrchovina Chráněná krajinná oblast Cerová vrchovina byla vyhlášena dne 10.10.1989 na výměře 16 771 ha. Jedná se tak o poměrně malou CHKO, která se rozkládá podél hranic s Maďarskem. Na bazaltovém podkladě vznikl velice pestrý reliéf s nápadně vystupujícími a dnes vypreparovanými sopouchy jako je Somoška, Ragáč, Hajnáčka aj. 13.3.12 CHKO Východné Karpaty Chráněná krajinná oblast Východné Karpaty byla vyhlášena dne 7.9.1977. Její dnešní výměra činí 25 307 ha. CHKO Východné Karpaty je dnes zbytkem CHKO, jejíž část nebyla v roce 1997 začleněna do NP Poloniny. 13.3.14 CHKO Vihorlat Chráněná krajinná oblast Vihorlat se rozkládá na území Vihorlatských vrchů, výrazného pohoří vulkanického původu, které se strmě zvedá nad Východoslovenskou rovinou. Vyhlášena byla již v roce 1973, přesněji 28.12.1973 na území o výměře 17 485 ha. Dnes existují plány na přeměnu nej cennějších částí této CHKO na národní park. 13.3.15 CHKO Latorica Chráněná krajinná oblast Latorica se nachází v jihovýchodním cípu Slovenska. Vyhlášena byla dne 25.6.1990 na území o výměře 23 198 ha. CHKO Latorica je třetí CHKO nížinného typu po CHKO Záhorie a CHKO Dunajské luhy. Nej cennější částí CHKO Latorica jsou mokřadní biocenózy, které patří k mimořádně vzácným biotopům. Převážná část území CHKO je ale tvořena fluviálním a eolickým reliéfem. 55 13.4 ÚZEMNÍ SYSTÉM EKOLOGICKÉ STABILITY Za územní systém ekologické stability se považuje taková prostorová struktura vzájemně propojených ekosystémů, jejich složek a prvků, která zabezpečuje rozmanitost podmínek a forem života v krajině. Základ tohoto systému představují: • biocentra (ekologicky nej stabilnější prvky krajinné struktury), • biokoridory (spojují biocentra a umožňují migraci a výměnu genetických informací organizmů), • interakční prvky (jsou propojeny na biocentra a biokoridory a zabezpečují příznivé působení na okolní části krajiny) nadregionálního, regionálního nebo místního významu. Uzemní systém ekologické stability (USES) tvoří východisko pro ekologickou rehabilitaci krajiny. Jsou podkladem pro zpracování návrhů pozemkových úprav, územně-plánovacích dokumentací a lesních hospodářských plánů. Poskytují informace o podílu ploch zajišťujících ekologickou stabilitu území. Zdroj: ŠOP SR Obr. 2 Stupeň ochrany prvků územních systémů ekologické stability POUŽITÁ LITERATURA Velká všeobecná encyklopedie. Praha 3 : Adlová , 2008. Slovensko. Tatry.cz [online]. 2010 [cit. 2011-06-22]. Tatry. Dostupné z WWW: . Krajina [online]. 2010 [cit. 2011-06-22]. Krajina Slovenska. Dostupné z WWW: . Regionální geografie Slovenska [online]. 2008 [cit. 2011-06-22]. Geography.upol.cz. Dostupné z WWW: . 56 14 NP SLOVENSKÝ RÁJ Eva Krásenská (GÚ PřF MU) 14.1POLOHA Slovenský ráj se rozkládá na východě Slovenska v severní části Slovenského Rudohoria. Slovenský ráj tvoří severní část Spišsko-gemerského krasu. Na západě je ohraničen Nízkými Tatrami, na jihu centrálními částmi Slovenského rudohoří Stolickými a Volovskými vrchy a Hornádskou kotlinou na severu a severovýchodě. Leží v okrese Brezno, Poprad, Rožňava a Spišská Nová Ves. 14.2GEOLOGIE Kras je tvořen světlými vápenci středního triasu (wettersteinské vápence), které leží, na nepropustných spodnotriasových břidlicích. 14.3DŮVOD OCHRANY Slovenský ráj tvoří horský krasový reliéf. Potoky a řeky, z nichž nej významnější je Hornád, zformovaly na území parku mnoho krasových forem - hlubokých roklí, kaňonů, údolí, jeskyní a vodopádů, najdeme zde planiny, závrty, bradla, sklaní věže. Jedná se o kopcovitý terén, 90 % celkové plochy území pokrývají lesy, vyskytují se tu i lučiny a mokřadní biotopy. Na malém území o ploše 197,63 km2, to je asi poloviční KRNAP, najdeme výjimečné množství rostlinných i živočišných druhů, a tak z hlediska biodiverzity patří Slovenský ráj k nej hodnotnějším územím Slovenska. Kolem NP je ještě 130,11 km2 označeno za ochranné pásmo. Co je na parku vskutku zajímavé je to, že v této oblasti je více jak 300 jeskyní. Většina z nich je malých rozměrů a navíc pro laickou veřejnost je zpřístupněna jen Dobšinská ledová jeskyně. Už z celkového počtu jeskyní nebude překvapením, pokud uvedeme, že na čtvereční kilometr je zde největší hustota jeskyní na celém Slovensku. Krom toho se tu nachází nej mohutnější jeskynní systém na Slovenku - Stratenská jaskyňa. Už proto, že krajina není zrovna ideálním místem pro hospodaření a běžný život, je hustota osídlení Slovenského ráje velmi malá. 14.4HISTORIE A ROZLOHA Samotný Národní park byl vyhlášen v lednu 1988. Tomu však o mnoho dříve, v roce 1964, předcházelo vyhlášení území chráněnou krajinou oblastí. Ve Slovenském ráji je okolo 350 jeskyní, ale jen Dobšinská ledová jeskyně, která je od roku 2000 zapsána na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, je otevřena pro veřejnost. 57 Některé části parku jsou od roku 2004 součástí Nátury 2000. Nejvyšším vrcholem NP Slovenský ráj Predná hoľa (1545 m.n.m.), hustě zalesněný vrchol s drobnými paloučky. 14.5DOBŠÍNSKÁ LEDOVÁ JESKYNĚ Podzemní prostory vznikly mechanickou a chemickou činností vod Hnilce v druhohorních vápencích. Výskyt říčních štěrků splavených Hnilcem z Kráľove hole, jako i zachovalé oválné tvary chodeb v krápníkových částech svědčí o tom, že vznikla erozí podzemního toku řeky ve dvou vývojových úrovních s relativním výškovým rozdílem 50 m. Vlastní jeskynní prostor vznikl korozívni činností prosakující vody a jeskyně má v základních znacích normální krasový charakter. Reka Hnilec svojí erozivní činností, často za pomoci unášených oblázků patřících až ke komplexu Kráľove hole v Nízkých Tatrách, promodelovala podzemní prostory a částečně utvořila příznivé předpoklady pro propadávání stropů a řícení skal. Tyto děje vytvořily i vlastní prostor jeskyně s osobitým mikroklimatickým režimem. Dnešní prostory Dobšinské ledové jeskyně byly původně spojené se Stratenskou jeskyní. Osamostatnily se až po zřícení jeskynního stropu, kdy je zával suti oddělil od ostatních častí systému a částečně uzavřel cirkulaci vzduchu. Jeskyně tak získala tvar kapsové dutiny široké 180 m a hluboké 70 m s jediným otvorem na povrch, co bylo příčinou vzniku osobitých mikroklimatických poměrů a jejího zalednění. V zimním období otvorem vnikal do jeskyně z vnějšku studený vzduch, který zchladil její ovzduší i stěny pod 0 °C. Prosakující voda mrzla a vytvářela ledové stalaktity, stalagmity, ledopády a podlahový led. Tloušťka podlahového ledu dosahuje 25 m, plocha okolo 11 200 m2 a objem se odhaduje na 145 000 m3 ledu. Led je zřetelně vrstevnatý, s tloušťkou vrstviček přibližně 3-5 mm. Průměrná roční teplota jeskyně (Velké síně) je -1 °C, relativní vlhkost 96 - 99 %. Zaledněné j sou jen vstupní části jeskyně, kam má přístup prochlazený vnější vzduch. Zadní a spodní prostory jsou bez ledu se zvětralými krápníkovými útvary. Z celkové délky jeskyně 1388 m je veřejnosti zpřístupněný okruh dlouhý 475 m. V nezaledněných částech jeskyně byly pozorované tyto druhy netopýrů: netopýr velký, netopýr vousatý, netopýr východní, netopýr ušatý a netopýr severní. 14.6FAUNA Pokud se vydáme do Národního parku Slovenský ráj, můžeme očekávat klasický středokarpatský ráz nejen co se týče flory, ale také v případě fauny. Kromě běžných dravců a šelem se zde vyskytují i vzácné druhy zvířat, zejména se jedná o velké šelmy (medvěd hnědý, rys ostrovid, vlk šedý, kočka divoká). Zubr evropský, bobr evropský a norek evropský byli vyhubeni. Hnízdí tu vzácní dravci, hlavně sokoli, kteří se do parku uchylují i vzhledem k tomu, že jde o oblast civilizací ještě relativně málo narušenou. Významnou skupinou jsou zde motýli. V čistých tocích rak říční. 58 Velkým tématem je kamzík horský, který je alpského původu - probíhá snaha eliminovat jeho počty, kvůli tomu, že ničí vzácnou flóru. Ve Vysokých Tatrách jsou tato zvířata symbolem ochrany přírody, ale ve Slovenském ráji jsou lovnou zvěří. Příčina je v tom, že zatímco ve Vysokých Tatrách žije původní kamzík tatranský, do Slovenského ráje a Velké Fatry lidé vysadili před 40 lety kamzíky alpské, kteří zde údajně likvidují původní rostlinstvo. I když kamzík alpský a tatranský j sou na první pohled k nerozeznání, jde o dva odlišné poddruhy: tatranský je chráněn zákonem, znamená jedinečnou populaci na světě. Kamzík alpský se nyní ocitl na černé listině a podle nového zákona už není chráněným druhem. Národní park je domovem 65 ohrožených druhů, včetně raroha velkého, vydry říční a sysla obecného. 14.7FLÓRA Jak již bylo naznačeno výše, oblast Slovenského ráje je z větší části zalesněna. Zbytek pak tvoří kromě vodních ploch i menší palouky. Ze stromů mají nejhojnější zastoupení vápencové bučiny, pozměněné smrčiny, dále zde j sou také jedle, borovice, tis červený a v minimálním počtu i další. Bukové lesy však v poslední době ustupují smrku. Na dně roklin a kaňonů se vyskytují horské druhy rostlin: Kruhatka Matthiolova (na dně roklin, u nás pouze v Macoše) Dřípatka uherská Jižní vápencové skály jsou domovem teplomilných druhů: Koniklec velkokvětý Prvosenka lysá Zvonek karpatský Kosatec bezlistý Území je typické teplotními inverzemi v roklích. Kopanecké lúky mají výjimečnou diverzitu cévnatých rostlin i v rámci Evropy - 75 druhů na m2. V parku roste také 6 endemických rostlin, které rostou jen ve Slovenském ráji a 19 endemických rostlin, které rostou jen v Západních Karpatech. 59 POUŽITÁ LITERATURA BÁRTA, Vladimír; BURKOVSKÝ, Július. Národné parky Slovenska. Banská Bystrica: AB ART press, 1996. 79 s. ISBN 8088817005 NÁRODNÝ PARK SLOVENSKÝ RAJ. [on-line]. Dostupné na SLOVENSKÝ RAJ. [on-line]. Dostupné na na DOBŠINSKÁ LEDOVÁ JESKYNĚ, [on-line]. Dostupné na 60 C. POLSKO 15 RELIÉF POLSKA Dominika Žochová (KGG Pff UPOL) 15.1 TYPY RELIÉFU POLSKA Polsko je z hlediska přírodních podmínek velice podobné sousednímu Německu. Povrch velice pozvolna stoupá od severního pobřeží k soustavě horských masivů podél jižní hranice země. Téměř celé území zejména střed a sever) zabírají rozsáhlé nížiny.. Do výšky 200 m leží 75 % státního území. I přes svůj mnohde romantický venkovský ráz není polská krajina tak atraktivní jako jiné země. Přesto i zde lze nalézt pozoruhodné lokality. V celku je to ale země rovinatá, s velice monotónní do dálav rozprostřenou krajinou. Za tuto skutečnost vděčí Polsko ledovci, povrch modeloval ve čtvrtohorách a pokrýval přes 80 % území dnešního státu. 15.2 JEDNOTLIVÉ OBLASTI Polsko můžeme rozčlenit na pět specifických oblastí v rovnoběžkovém směru. Nejseverněji leží pobřeží Baltského moře s řadou písečných kos {nejvýznamnější Helská) a lagunovitých jezer. Dále na jih povrch pozvolna stoupá do jezerních plošin (Pomořanská, Mazurská) s množstvím jezer ledovcového původu a až 300 vysokých mořenových pahorků. Na jezerní plošiny navazuje ve středním Polsku soustava rozlehlých a plochých nížin s úrodnými sprašovými půdami, dále na jih je to pak pásmo nevysokých pahorkatin a vrchovin, z nichž vynikají nejvyšší a hustě zalesněné Svatokřížské hory (Lysica, 612 m). Skutečné hory se ale zvedají až při hranicích s Českem a Slovenskem. Jsou to Krkonoše, pásmo Beskyd, zejména však Tatry s nejvyšším vrcholem země, kterým jsou pohraniční Rysy (2.499 m). Prakticky celé území je odvodňováno do Baltského moře dvěma velkými řekami - Odrou a zejména národní řekou Vislou. Většina řek je splavných daleko do vnitrozemí, v provozu je navíc na 300 km průplavů. Ledovcovou činností vzniklo v Polsku na 9.300 jezer větších než jeden ha, především na severu v jezerních plošinách a v Tatrách. Největším z nich jsou Sniardwy (113 km2), nejhlubší Haňcza (106 m). Stejně jako vyšších hor ani lesů není mnoho. Většina Polska je dnes využívána zemědělsky. Některé lesní komplexy ale patří k velmi významným (podél Odry, kolem Varšavy a především Bělověžský prales na východě). Příroda je chráněna v celkem 23 národních parcích. 61 16 POLSKÉ ŘEKY Markéta Králová (KGG PřF UPOL) 16.1 VISLA Visla je nej důležitější a nejdelší řeka v Polsku. Zároveň je také nejdelším a druhým nej vodnatějším (po Něvě) přítokem Baltského moře. Pramení na západním svahu Beraní hory ve Slezských Beskydech jako Bílá a Černá Viselka. Tok Visly se dělí na tři části. Horní tok začíná u pramenů a končí u města Sandoměř. První část v Beskydech má charakter horské bystřiny. Pod Krakovem se díky mnoha přítokům z Karpat stává vodnatější. Šířka koryta pod ústím Dunajce už dosahuje 200 m a pod ústím Sanu 600 až 1000 m. V těch místech začíná střední tok, který vede až k soutoku s Narewem. Dolní tok pak dále ústí do Baltického moře. Protéká středem země od jihu k severu. Je 1047 km dlouhá. Povodí má rozlohu 194 424 km2 (z toho přibližně 150 000 km2 v Polsku). Protéká Krakovem, Varšavou, Toruní, Gdaňskem. Vodní režim je ve značné míře ovlivněn přítoky, které stékají z Karpat. Hlavní přítoky Dunajec, San, Narew. Obr. 1 Mapa povodí Wisly 62 16.2 ODRA Odra pramení v České republice a teče přes západní Polsko, dále vytváří severní 187 km dlouhou hranici mezi Polskem a Německem. Pramení pod Fidlovým kopcem v Oderských vrších na Moravě. Ve Štětínské deltě severně od polského Štětina se řeka ve třech ramenech vlévá do Baltského moře. Jeto 854 km dlouhá řeka, z toho 112 km v České republice, 742 km v Polsku a je druhou nejdelší řekou Polska. Odvádí vodu ze 118 861 km2. 16.3 NAREW Narew má prameny v Bělorusku (Brestská oblast). Je pravým přítokem Visly. Délka řeky činí 484 km (z toho 448 km v Polsku). Povodí má rozlohu 75 200 km2. Teče zalesněnou a většinou bahnitou a bažinatou rovinou, často v několika rovnocenných korytech. Tok řeky pod soutokem s Bugem reguluje přehradní nádrž. U města Dembe se nachází hráz a hydroelektrárna. 16.4 WARTA Warta je řeka ve středozápadním Polsku. Je to pravý přítok Odry. Délka Warty je větší než délka Odry nad místem soutoku. Je 762 km dlouhá. Povodí má rozlohu 53 700 km2. 16.5 DUNAJEC Dunajec je řeka v jižním Polsku. Od roku 1993 je to hranice Polska se Slovenskem a to v úseku od Lysé nad Dunajcem až po soutok s Lesnickým potokem. Poté pokračuje na svém toku Polskem. Je to pravostranný přítok Visly. Dunajec je typickou horskou řekou s proměnlivým stavem průtoku vody. Patří mezi nejčistší řeky střední Evropy. POUŽITÁ LITERATURA http://cs.wikipedia.org http://www.infoglobe.cz/reky/evropa/ceska-republika/odra/ http://www.odry.cz/k-pramenu-rekv-odrv/d-51207/p 1=12760 http://www.oderske-vrchy.cz/index.php ?p=odra 63 17 OBYVATELSTVO A OSÍDLENÍ V POLSKU Bc. Marie Zlámalová (GÚ PřF MU) 17.1HISTORIE OSÍDLENÍ První zprávy osídlení Polska pochází z 2. století př. n. 1., kdy se na území Polska vyskytovala przeworská kultura (jedna z možných praslovanských kultur, především se ale jedná o první „organizovanou" společnost). Dřívější známky osídlení jsou nejasné. Během stěhování národů se do oblasti mezi Vislou a Odrou dostávají Slované. V 7. století Slované zakládají primitivní hradiště. Kmenová (a otrokárska - náčelníci prodávali otroky do Říma) společnost se postupně formuje do společnosti feudální. Sofistikovanější hrady jsou zakládány během 10. století, při ustanovení dvou nezávislých států na území. Stát Vislanů v oblasti kolem Krakova) a na severo-západě (stát Polanů kolem Hnězdna). Hrady kolem sebe koncentrují výrobu, obchod, obyvatelstvo a správu (vládnoucí elitu, soudní moc, obranné složky, kulturu a vzdělání). Velmi důležitým aspektem měst je jejich význam v dálkovém obchodu, města se stávají dopravními uzly (tuto funkci již měly předtím), kde se setkávají různé kultury a dochází k směně a míšení. Během christianizace území jsou zakládány rovněž arcibiskupství a kláštery, kde dochází k rozvoji školství a rovněž přítomnost těchto institucí dodává sídlům větší význam v sídelní hierarchii. První arcibiskupství vzniklo kolem Hnězdna. Na přelomu raného a vrcholného středověku se politické a kulturní centrum přesouvá z Hnězdna do Krakova - nové sídlo polských knížat. Změny v sídelním systému se odehrávají i pod taktovkou příchozích německých kolonizátorů, kteří přichází do Polska na pozvání Jindřicha I. Bradatého (1163 - 1238). Němečtí kolonizátori zakládají především města a vesnice na „zelené louce" nebo jim jsou přiděleny zastaralé městské čtvrti. Hlavním důvodem jejich pozvání je šíření technologických inovací. Přináší sebou ale také odlišný právní městský systém, který se zasazuje o rozšíření pravomocí měst a odlišnou organizaci života. Na další vliv sídelních struktur mají vliv především války, nemoci (morové epidemie) a hladomory, které korelují se změnami klimatu během středověku a novověku. Po celý středověk a novověk má vliv na sídelní hierarchii lokalizace těžby a později průmyslu. Významnou roli hraje těžba zlata, stříbra, kovů a soli. Významná městská prostředí vznikají v Slezsku Zlotoryje, Lwówka Sl^skiego, Legnickiego Pola, Mikolajowa a také v mnohých místech na území Klodské pánve (Zlotý Potok, Zlotucha, Zlte Jamy). Dosud je málo známé o těžbě zlata na území Sovích Výjimečný význam má však těžba původního ložiska ve Zlotém Potoku, vrcholného středověku se horizontálně sídelní struktura významně neproměňuje (mimo války, nemoci). Na sklonku 16. a 17. století se sídlo sněmu (hlavní město) přemisťuje z Krakova do Varšavy. 64 Dalším výrazným vlivem je až průmyslová revoluce, ta se v jednotlivých regionech odráží různě kvůli různé správě území (trojí dělení Polska mezi Prusko, Rakousko a Rusko). Města se územně i populačně rozrůstají, Varšava pozbývá svého centrálního postavení. Prusko získává hospodářsky nej silnější území Slezsko a Poznaňsko s rozvinutějším průmyslem a železnicemi (Varšava, Poznaň, Bydgoszcz, Gdaňsk). Krakov, Lvov a Lublin (západní část zaostalé Haliče) připadají Rakousku -Uhersku, kde se díky nízké censuře stávají polským kulturním centrem, a východní nej zaostalejší oblasti Rusku. realita Po první světové válce se Polsko sjednocuje a Varšava se opět stává hlavním městem, Krakov zase kulturním centrem a části Slezska získané na úkor Německa a ČR průmyslovým centrem. Za II. světové války dochází k zániku několika vesnic, města jsou poničena. Jen významná města jsou renovována (historická jádra Varšavy, Krakova, Vroclavy, Čenstochové, ...), menší města nikoli, vývoj po válce začínají téměř „od nuly" v duchu socialismu. Především ale dochází k zdecimovaní obyvatelstva (Poláci, Židé, Ukrajinci). Po II. světové válce Polsko ztrácí východní zaostalá území (převážně ta, která byla při trojím dělením pod Ruskem) a získává území na západě (německá města), což vyvolává velkou migraci obyvatel - etnických skupin v řádu statisíců. Z nej významnějších poválečných procesuje početní růst střední dělnické třídy, druhým je rozsáhlá migrace venkovského rolnictva z venkova do měst. Místy se lze na venkově setkat s panelovou zástavbou jako reliktem socialistické ideji rovnosti (město - venkov), víceméně ale venkov zůstává nedotčen a díky úbytku obyvatelstva chátrá. Centrální plánování nebere ohled na problémy v lokálním měřítku (př. poválečná revitalizace v menších městech, bytová politika...), podporuje jižní oblasti těžby a těžkého průmyslu (výrazná linie Vratislav - Katovice - Krakov), střední a severní části jsou oblastmi zemědělství. Severní přístavy (Gdyně, Sopot, Gdaňsk = Trojměstí) jsou další významné obchodní a průmyslové uzly. Centralismus, neexistence soukromého vlastnictví a urbanizace vede k extenzivnímu růstu měst. 17.2 HISTORIE PO ROCE 1989 A AKTUÁLNÍ STAV „.. .varuje na titulní straně list Rzeczpospolita: Za posledních deset let se počet obyvatel města Lodž, ve kterém kdysi žilo 800 000 obyvatel, snížil na 740 000 a toto číslo by se v následujících dvaceti letech mohlo dále snížit na 600 000. Se stejným problémem se potýkají i další polská města, počet obyvatel trvale roste jen v případě Varšavy, která má dnes 1,72 milionu obyvatel. „Lidé odcházejí za lepšími pracovními místy," říká 391etý počítačový odborník, který se nedávno přestěhoval z Lodže do Krakova, kde má dnes třikrát vyšší plat. Podle Hlavního statistického úřadu (GUS) ie vylidňování polských měst projevem širšího demografického trendu. Odhaduje se, že vzhledem k poklesu porodnosti, emigraci a „krátkozrakým" politickým opatřením se počet obyvatel v Polsku do roku 2035 sníží ze stávajících 38 milionů na 35 milionů." Zdroj: Wielka ucieczka z wielkich miast Piotr Kobalczyk06-01-20ii. Dostupné on-line: http://www.rp.p1/artvkul/2.589935 Wielka-ucieczka—z-wielkich-miast-.html Po roce 1989 dochází k privatizaci (malá forma, velká forma a restituce). Tržní ekonomika a soukromé vlastnictví vytváří podmínky pro migraci, která se po revoluci výrazně projevuje v procesu suburbanizace a pohybu uvnitř měst. Suburbanizace se tak silněji podepisuje na přeměně krajiny než dosavadních 40 let socialismu. V centrálních částech měst dochází k úbytku počtu obyvatel (viz rámeček). tabulkové hodnoty 0 plně koncentrované 1 náhodné 2,15 pravidelné Po začlenění Polska do EU se dostává většího významu městům, která leží na významných koridorech. Přesto je nutné silniční infrastrukturu renovovat a zhustit. Mezinárodní letiště se nachází vil městech. Na rozvoj v pohraničních oblastech a venkova získává podporu Polsko především ze strukturálních fondů EU. 65 Tabulka6 (zdroj wikipedie + vlastní výpočet) s hodnotou analýzy „nejbližšího souseda" poukazuje na víceméně rovnoměrnou sídelní strukturu, jejíž polycentricita by se dala obhájit přítomností mezinárodních letišť ale zároveň popřít úbytkem počtu obyvatel, odcházející za prací do 2 - 3 nej větších měst (viz rámeček), přílišnou koncentrací aglomerací v jižním Polsku, zaostalostí severovýchodního Polska nebo nízkou efektivitou spojení se zbytkem kontinentu. Nej významnějšími aglomeracemi j sou varšavská (1,7 mil. obyvatel ve městě a aglomerace cca 3,3) a nej větší katovická (312 obyvatel ve městě / 5 mil. obyvatel v aglomeraci). Další dvě aglomerace se nachází kolem Krakova a Lodže, významná je i severní přímořská aglomerace zvaná Trojměstí, seskupující přístavy, Gdyně, Sopot a Gdaňsk (dohromady 750 000 obyvatel)._ 2 200 000 200 000 123456789 101112 J 1. = (2.+3.+4.) = (5. + ... + 12.) 1 67596 = 2 160 189 = 3 022 Obr. 1 Rank - size - rule dvanácti populačně největších měst. Srovnáním pořadí a velikostí populace lze sledovat koncentraci obyvatel. Podle vzorce (počet obyvatel 1 města = počet 2. + 3. + 4. = počet 5. -12.)vyplývá, že Varšava si nedrží výslovné monopolní postavení, „sekundární" města jí významně konkurují, zbylá města koncentrují rovněž významný počet obyvatel. Vliv na rozložení obyvatel má víceméně rovnoměrná vzdálenost mezi nimi, nízká migrace obyvatel a dřívější historický vývoj jednotlivých měst, kdy každé město bylo pod jinou správou a po sedmdesáti let společného státu si každé město drží svůj regionální význam (Vratislav, Poznaň, Opole, Lodž). 6 Zdroj: http://cs.wikipedia.org + http://maps.google.com/ + vlastní výpočty 66 17.3 OBYVATELSTVO počet obyvatel 38 092 000 2010 dětská úmrtnost (do 1 roku) naděje na dožití 13 7 Struktura obyvatelstva^p^dle % ^\ věku vyznání křesťané 91,4% 2002 katolíci 89,8% pravoslavní 1,3% protestanti 0,3% nespecifikováno 8,3% 121,8 o/m2 2010 městské obyvatelstvo 60,8% 2010 Polsko patří se svou populací a rozlohou k velkým státům EU a jako všechny státy střední ■ 0 -14 ■ 15 - 64 ■ 65+ a východní Evropy trpí nízkým nebo žádným přirozeným přírůstkem a záporným migračním saldem. Do roku 2035 je projektováno snížení obyvatel na 94 % k dnešnímu stavu. Naproti tomu dochází k zvyšování naděje na dožití a to díky stále se zlepšujícímu přístupu k zdravotní péči, snižování dětské úmrtnosti a zlepšujícím se životním podmínkám (vyšší mzdy, pestrá nabídka potravin). V důsledku dochází k zvyšování věkového mediánu (39,1 v CR). V minulosti bylo Polsko heterogenní státem s 2/3 Poláků, významným podílem Ukrajinců, Němců a Židů. Během II. sv. války přišlo Polsko o židovskou menšinu (za komunismu pogromy na Židy pokračovaly, zřejmě kvůli majetkovému vyrovnávání), která byla v Polsku největší na světě. Krátce po II. sv. válce došlo k odsunu Němců ze zabraných území (viz Historie osídlení) a ztrátě území s významnou ukrajinskou menšinou. Dnes Polsko patří národnostně k nej homogenizovanej ším národním státům na světě. Polsko ale zároveň patří k národům se silnou diasporou ve světě - viz graf. Nejvíce Poláků žije či spíše pracuje ve státech západní Evropy a USA, motivem je především práce (levná pracovní síla). Celkově se k polské národnosti hlásí 60 miliónů obyvatel, 47% žije mimo hranice Polska. Figura 1: hlajordsslinatioiiG ůf ůmigrariií in (total 46ř90C) Jako homogenní se jeví Polsko, s převažujícím počtem křesťanů, i v otázce náboženského vyznání. Přihlášení se ke katolickému vyznání lze považovat také jako za projev národního cítění (Rusko -pravoslaví, Německo - protestanti) a vymezení se oproti okolí. S 60,8 % městského obyvatelstva lze Polsko v kontextu Evropy zařadit mezi státy s převažujícím venkovským způsobem života. Polsko je často charakterizováno jako agrárně průmyslová země. 67 POUŽITÁ LITERATURA • ENCYCLOPEDIA BRITANNICA: Poland, [on-line]. Dostupné na • KOTER,M. and KULESZA,M.: Forms of rural settlements in Poland and thein transformation in the course of history, [on-line]. Dostupné na • THE WORLD FACTBOOK: Europe - Poland [on-line]. Dostupné na • KROPrWNICKI, J.: Naléhavé úkoly pro Evropu v oblasti územního rozvoje Polska, [on-line]. Dostupné na • BUSINESSINFO.CZ. Oficiální portál pro podnikání a export, [on-line]. Dostupné na < http://www.businessinfo.cz> • PRESSEUROP [on-line]. Dostupné na • MRAVENEC. Nabídka pro dětské a mládežnické organizace [on-line]. Dostupné na • KOPALNIA ZLOTA - ZLOTY STOK: Dějiny těžby zlata, [on-line]. Dostupné na • VYDRA,Z.: Židé v carském Rusku, [on-line]. Dostupné na • EUROSKOP.CZ: Polsko v Evropské unii. [on-line]. Dostupné na • EUROSKOP.CZ: Nejvíce cizinců žije v EU v Lucembursku, [cit. 2006-05-22]. Dostupné na • KOPECEK,L.: Polsko - ukrajinské vztahy: úspěšný model řešení etnických problémů? In: Středoevropské politické studie [on-line]. Dostupné na • GLOWNY URZAD STATYSTYCZNY - Portal informacyjny. [on-line]. Dostupné na 68 18 POLSKÁ NÁRODNOSTNÍ MENŠINA V EVROPĚ A V USA (HISTORIE A SOUČASNOST) Mgr. Denisa Witoszová (GÚ PřF MU) 18.1 ÚVOD DO PROBLEMATIKY Národnostní menšinu lze definovat ze dvou hledisek: zaprvé z hlediska státní legislativy a zadruhé z hlediska kulturních souvislostí koexistence dvou početně nerovnocenných národních či etnických subjektů, které žijí na určitém teritoriu, v současné době vymezeném hranicemi státu. V kulturních souvislostech je za národnostní menšinu považována každá skupina lidí, která se odlišuje významnými etnickými znaky od většinové společnosti (jazykem, kulturními tradicemi, mentalitou, historickým kontextem atd.), nepřijímá národní identitu většinové společnosti, disponuje etnickým či národním vědomím a projevuje kolektivní vůli se deklarovat ve své osobitosti7. 18.2 POLÁCI V ZAHRANIČÍ Bouřlivé dějiny a nedávná historie 20. století zapříčinila, že se milióny Poláků ocitly mimo hranice polského státu, a to ne vždy vlastním zapříčiněním. Zejména ekonomické problémy a vrtkavé politické změny přispěly velmi výrazně k masové emigraci Poláků během posledních dvou století. V současné době se počet Poláků žijících v zahraničí odhaduje zhruba na 15 miliónů. Největší skupinu tvoří polští Američané (zhruba 8-10 miliónů), kteří mají stejně jako Češi velmi silnou základnu v Chicagu (hlavně v polské čtvrti Jackowo). V Evropě žijí významné polské komunity v Německu a Francii (dohromady 2 milióny) a také ve Velké Británii, kde se hodně Poláků usídlilo během 2. světové války. Londýn se stal v roce 1939 sídlem polské exilové vlády, která sem dorazila současně s mnoha uprchlíky a polskými ozbrojenými silami. Mnoho Poláků žije také v oblastech východně od polských hranic, které v minulosti patřily Polsku. Se vstupem Polska do EU opouští zemi stále více obyvatel, především s cílem najít lépe placenou práci. Navzdory tomu, že mnoho z Poláků žije v zahraničí, jsou stále dobře obeznámeni s polskou kulturou a tradicemi a jejich potomci často studují polštinu jako druhý jazyk. Většina z nich udržuje styky se svými blízkými příbuznými z Polska, kteří je informují o aktuálním dění v zemi. Na příkladu některých zemí lze přiblížit historický kontext a současnou situaci polské diaspory ve světě. 18.2.1 Poláci na Ukrajině Na Ukrajině se nachází velmi početná a dobře zorganizovaná polská menšina, což je dáno zejména společnou historii a setrváním po dlouhou dobu obou národů ve společném státě. Dle nej různějších statistik se na Ukrajině nachází od 149,7 tisíc (na základě sčítání lidu z roku 2001 - dle mnoha expertů a organizací zabývajících se sčítáním a demografickými procesy jsou tyto údaje značně nepřesné a podhodnocené) do 2 miliónů Poláků. Polská národnostní menšina se sdružuje především ve Lvově, v Zytomyrské a Chmelnycké oblasti. Menší skupiny se nachází také v Kyjově, Charkově, Oděse a na Krymu. Na Ukrajině již od pradávna žila početná polská národnostní menšina, jež odehrávala významnou roli v utváření vztahů a navazování spolupráce mezi oběma národy. Rozvoj polské kultury na Ukrajině byl významně brzděn v období carské vlády během Trojího dělení Polska v letech 1772 - 7 http://www.icm.cz/mensiny-zakladni-informace 69 1795. V této době spadalo Polsko s Ukrajinou do společného státu - Polsko-litevská unie nebo Republika obou národů - státní útvar existující mezi lety 1596 až 1795. Další významné zásahy do polské kultury následovaly v období polsko-ruské války v letech 1830-1831 (listopadové povstání) a v období lednového povstání vletech 1863-1964. Po první světové válce sehrála polská národnostní menšina významnou roli při formování Ukrajinské lidové republiky (1917-1919). Rada Poláků se stala členy tehdejší ukrajinské vlády, čímž byly zaručeny práva polské národnostní menšiny na základě společné dohody z 21. dubna 1920 mezi Polskem a Ukrajinou. Avšak po událostech roku 1921 (dohoda podepsána ve městě Riga) připadla jedna část Ukrajiny Polsku a druhá část Sovětskému svazu, čímž Ukrajinská lidová republika přestala existovat. V dnešní době funguje na Ukrajině řada polských organizací, které mají za cíl udržovat polské národnostní cítění a polskou tradice a kulturu. K hlavním organizacím utužujícím a šířícím polské povědomí patří Federace polských organizací na Ukrajině, která sdružuje ostatní organizace a také jim významně pomáhá. Tato organizace vznikla v roce 1992 v Kyjevě a spolupracuje s řadou organizací jako například: Sdružení „Polská komunita" {Stowarzyszenie „Wspólnota Polska"), nadace „Pomoc Polákům na Východě" {Fundacja „Pomoc Polakom na Wschodzie"), nadace „Vzdělání pro demokracii" {Fundacja „Edukacja dla Demokracji"), Sdružení „Lékaři naděje" {Stowarzyszenie „Lekarze Nadziei") a řadou dalších mimovládních organizací na Ukrajině. Federace pořádá četné konference, setkání mládeže, semináře, přednášky, symposia, kurzy, regionální sjezdy, festivaly, soutěže, sportovní klání, besedy a řadu dalších kulturních, sportovních a společenských událostí, díky čemuž udržuje polskou komunitu při životě. Federace se zasloužila také o vznik „Sdružení polských učitelů na Ukrajině" v roce 1996 (Zjednoczenie Nauczycielstwa Polskiego na Ukrainie), což přineslo integraci do té doby izolovaných polských škol a výukových středisek v rámci celé Ukrajiny. „Sdružení polských učitelů" stálo mezi jinými u zrodu „Metodického centra výuky polského jazyka a kultury" (Centrum Metodyczne Nauczania Jezyka i Kultury Polskiej) v Drohobyči. „Federace polských organizací" se nepodílí jenom na šíření polského povědomí na Ukrajině či organizaci řady kulturních či společenských akcí, ale také se zapojuje do pomoci lidem postiženým živelnou katastrofou (povodněmi) nebo také významně pomáhá polským spisovatelům žijícím na Ukrajině při vydávání knih. Federace získává značné finanční prostředky od polského senátu a řady dalších organizací působících na území Polska a Ukrajiny. Další organizací, jež se podílí na šíření polské tradice je „Svaz Poláků na Ukrajině" {Zwiqzek Polaków na Ukrainie), jež vznikl v roce 1991 v Kyjevě a na jeho působnost přispívá ve velké míře především ukrajinský parlament. Svaz se posílí zejména na popularizaci polské literatury, hudby a umění, dále pořádá tábory pro děti či kurzy polského jazyka a také významně napomáhá při zakládání polských knihoven. V Kyjevě funguje také „Polský dům" (Dom Polski), jež mimo jiné plní funkci hlavního sídla „Federace polských organizací", ale především se významně podílí na šíření polské kultury, zejména zakládáním výukových a studijních center polského jazyka. Z dalších organizací působících na Ukrajině nelze opomenout „Polský Institut" (Institut Polski) v Kyjevě, jež spadá pod Ministerstvo zahraničních věcí Polska. Každý měsíc jsou pořádány kulturní a společenské akce všeho druhu: setkání s významnými polskými novináři, vědci, publicisty, literáty či vládními představiteli, divadelní představení, festivaly, filmové večery pro veřejnost a řada dalších akcí. Institut také spolupracuje s řadou dalších organizací jako například s knihovnou C (je) nebo populárním ukrajinským týdenníkem Ukraiňskyj Týždeň. Na Ukrajině se můžeme také setkat s řadou polských časopisů, novin a periodik, některé z nich sahají svou tradicí až do devatenáctého století - např. Gazeta Lwowska - vydávána již od roku 1811 s větší přestávkou po druhé světové válce. Od roku 2007 vychází také polské noviny Kuriei Galicyjski, jehož cílem je informovat Poláky žijící na Ukrajině o polském kulturním, politickém a společenském dění a také o vztazích mezi Poláky a 70 Ukrajinci. Tyto noviny jsou finančne podporovány Senátem Polské republiky. Z dalších periodik lez uvést: Dziennik Kijowski vycházející od roku 1992 jako součást ukrajinského deníku Holos Ukrajiny, jež je považován za oficiální periodikum ukrajinského Parlamentu, dále od roku 2002 Gazeta Polska vycházející na Volyni, v Kyjevské oblasti a ve Východní Haliči, pak dvouměsíčník „Volání z Volyně" (Woíania z Wofynia) vydávaný od roku 1994 římskokatolickou církvi souběžně v polském a ukraj inském j azyce. 18.2.2 Poláci v Bělorusku K polským kořenům se v Bělorusku hlásí několik tisíc osob. Patří k druhé nej četnější menšině v tomto státě hned po Rusech. Práva menšin jsou zakotvena v ústavě Běloruska z roku 1992, jež byla pozměněna vletech 2004 a 2007. Práva polské menšiny jsou také stanovena společnou polsko-běloruskou Dohodou garantující dobré sousedské vztahy a přátelskou spoluprácí z roku 1992. Avšak opak je skutečností, neboť i přes existencí těchto dvou právních dokumentů, jež by měly zajišťovat ochranu a rozvoj polské národnostní menšiny, tak dochází v tomto autoritativně řízeném státě spíše k formám projevu útlaku na polské menšině. Počet Poláků žijících v Bělorusku a jejích procentuální podíl na celkovém počtu obyvatel se rok od roku zmenšuje. Dle nejnovějších výsledků sčítání lidu, jež proběhlo v Bělorusku ve dnech 14 až 24 října 2009 se celkový počet obyvatel zmenšil téměř o půl miliónů (nyní činí 9,5 miliónů) v porovnání se sčítáním lidu z roku 1999. Etnické složení státu se také změnilo: vzrost počet osob hlásících se k běloruské národnosti (procentuální podíl vzrost z 81 % (1999) na 84 % (2009), počet osob hlásících se kjiné národnosti než běloruské (Rusové, Poláci, Ukrajinci atd.) naopak poklesl z cca 1,9 miliónů (1999) na 1,5 miliónů (2009). Procentuální podíl obyvatel hlásících se k polské národnosti poklesl z 4 % (1999 - cca 400 tisíc) na 3,1 % (2009 - cca 295 tisíc). Zhruba 80 % Poláků žije vHrodenské oblasti a tvoří téměř jednu pětinu celkového obyvatelstva. Tento pokles obyvatel hlásících se k polské národnosti také může být vysvětlován zaprvé neochotou sčítacích komisařů zapisovat do formulářů jinou národnost než běloruskou a zadruhé obavou některých Poláků z následných represí, proto nemůžeme tyto údaje považovat za zcela pravdivé. Situace národnostních menšin v Bělorusku není dvakrát růžová. Ačkoliv je formálně polská národnostní menšina reprezentována organizací ZPB (Zwiqzek Polaków na Bialorusi) - „Sdružení Poláků v Bělorusku", tak již od roku 2005 zde panují spory ve vedení celé organizace. V tomto roce vláda Běloruska neuznala prezidentku - Andželiku Borys, jež byla jmenována během sjezdu Sdružení a místo toho dosadila na post nej vyššího svého kandidáta - Józefa Lucznika, jež poté nebyl uznán polskou vládou. V září roku 2009 byl sice Józef Lucznik ve své funkci vystřídán, avšak i to nezabránilo tomu, že v polovině roku 2010 došlo také k odchodu některých členů Sdružení a založení si vlastního Sdružení, jež není oficiálně uznáváno běloruskou vládou. Tato separovaná část Sdružení má svá sídla například v Braslavi, Brestu, v obci Grodno (nebo Hrodna), v Ivenci, v obci Lelčycy, Porozova, Vaůkavysk, tj. především v menších městech. Oproti tomu, oficiální Sdružení, jež je uznáváno běloruskou vládou, sídlí především ve větších městech Běloruska. Také není výjimkou, že v jedné obci můžou vedle sebe fungovat jak oficiální tak separovaná část zmíněného Sdružení, jež je podporováno Polskou republikou. Opět se Sdružení zabývá především pořádáním kulturních, výukových, sportovních a řadou dalších společenských akcí, dále se podílejí na opravě kostelů a hřbitovů, organizují výjezdy pro děti z polských rodin na tábory konané v Polsku a také mají své internetové stránky. Obě tato Sdružení, ať už oficiální nebo opoziční, mají vlastní vydavatelství. Oficiální Sdružení vydává Glos znad Niemna a opoziční vydává Glos znad Niemna na uchodzstwie spolu s Magazyn Polski na uchodzstwie. Oba tyto tábory vedou mezi sebou informační válku a pečlivě 71 si střeží své soukromí, což zrovna nepřispívá k popularitě polské menšiny v Bělorusku. Poláci žijící v Bělorusku spíše podporují mimovládni opoziční část Sdružení, avšak oficiální Sdružení podporováno běloruskou vládou se dostává více ke slovu a moci. Úsměvné ale zůstává, že současný prezident oficiálního Sdružení Siemaszko se teprve učí mluvit polsky. Běloruská vláda se snaží všemi silami zničit opoziční část Sdružení, což se děje prostřednictvím zabavování budov, nezajištěním potřebné infrastruktury a informačních bariér. Opoziční část Sdružení se snaží bránit, avšak často bezvýsledně. Zvláštností dozajista zůstává, že pouze 5 % běloruských Poláků hlásících se k polské národnosti uvedlo při sčítání lidu v roce 2009 jako svůj mateřský jazyk polštinu. Oproti tomu téměř 60 % Poláků uvedlo jako svůj mateřský jazyk běloruštinu a 34 % Poláků uvedlo ruštinu. Tato situace bohužel pramení z nedostatku polských škol na území Běloruska, neboť zde nejsou vytvořeny dostatečné podmínky - jsou zde opět vytvářeny četné politické, administrativní a organizační obstrukce ze strany běloruské vlády. Polské školy se nacházejí pouze ve dvou obcích - Vaůkavysk a Hrodna (celkem 300 dětí), dále se polština vyučuje na církevní půdě nebo během jazykových kurzů. Rozvoj polského jazyka a kultury v Bělorusku podporuje také Sdružení Polska Macierz Szkolna („Polská matice školská"), jež spravuje gymnázium v obci Hrodna určeno pro téměř tisíc žáků. V obci Hrodna funguje také Ústav polské filologie spadající pod Univerzitu J. Kupaly. 18.2.3 Poláci na Litvě Dle posledního sčítání lidu z roku 2001 se na území Litvy hlásí 234 989 osob k polské národnosti, což představuje 6,47 % z celkového počtu obyvatel. Poláci patří k nej početnějším menšinám na Litvě (Rusové - 6,31 %, Bělorusové - 1,23 %, Ukrajinci - 0,65 %). Poláci žili na území Litvy už od pradávna, žijí zejména na jihovýchodě v okolí hlavního města Vilnius. 85 % Poláků žijících na území Litvy uvádí jako svůj mateřský jazyk polštinu. Polské cítění na Litvě je posilováno především činností řady organizací a sdružení a také politických stran - Akcja Wyborcza Polaków na Litwie. Na území Litvy je vydáváno celkem šest periodik v polském jazyce - nej důležitější z nich je Kuriér Wileňski a Tygodnik Wileňszczyzny, dvoutýdeník Spotkania a také měsíčník Magazyn Wileňski. 1. července 1992 zahájilo svou činnost polské rádio Znad Willi, disponující vlastní informační síti - Polska Agencja Prasowa, ELTA a Baltic News Service. 18.2.4 Poláci v České republice Polská národnostní menšina je po slovenské druhou nej početnější ve struktuře obyvatelstva České republiky. V České republice se k polské národnosti (podle posledního sčítání lidu z roku 2001) přihlásilo 52 0958 osob. Většina z nich, cca 80 % je soustředěna převážně v oblasti Těšínského Slezska (zejména okresy Frýdek-Místek a Karviná). Část žije na území hlavního města Praha. Kromě toho žije v České republice cca 20 000 občanů Polské republiky. Dle sčítání lidu z roku 1991 (59 383 osob), tak sledujeme mírný pokles počtu osob hlásících se k polské národnosti (pokles počtu osob s polskou národností v úhrnu za republiku o téměř 7,5 tisíce9). O oblast Těšínská s výraznou polskou menšinou se vedly po první světové válce velmi ostré spory, v roce 1938 ji dokonce okupovala polská armáda. Samozřejmě jako vjiných státech, o nichž jsem se zmiňovala dříve, tak jsou práva národnostních menšin zakotvena v ústavě České republiky. Ve Slezsku funguje řada mateřských škol a základních škol s polským jazykem vyučovacím, téměř v každé obci v okrese Karviná a Frýdek-Místek se nachází http://www.vláda.cz/scripts/detail.php?id=16124 9 http://www.czso.ez/csu/redakce.nsf/i/polska_narodnost 72 alespoň jedna mateřská škola nebo základní škola do šesté třídy, poté se výuka přesouvá do větších měst. V posledních letech bohužel dochází k uzavírání některých polských škol, a to nejen kvůli poklesu počtu narozených dětí (trend postihl i české školy), ale především kvůli „omezenosti" některých polských rodičů, kteří ač oba plynule mluví polsky či v našem případě Po naszymu nebo Po gorolsku, tak se nakonec rozhodnou poslat své děti do českých škol. Argumentují to velmi nesmyslně - prý aby se děti dobře zasimilovaly s českou národností a kulturou. Bohužel tak ale připravují své děti o možnost hovořit zcela plynule dvěma jazyky. Na území České republiky funguje dokonce gymnázium s polským jazykem vyučovacím, sídlící v Českém Těšíně. Do roku 2009 byla část výuky organizována také v Karviné, bohužel s klesajícím počtem žáků hlásících se na polské gymnázium se rozhodlo pro uzamčení karvinské odnože gymnázia. V základních školách s polským vyučovacím jazykem bylo ve školním roce 2003/2004 celkem 2097 žáků, na středních školách pak 708 žáků. V roce 2004/2005 pak 2022 žáků v ZS a 702 žáku na SS (do tohoto výčtu byli rovněž započítáni žáci z polských tříd na Střední zdravotnické a na Střední průmyslové škole v Karviné). V současné době již tyto třídy neexistují, studenti vzdělávající se v polštině jsou zařazeni do českých tříd s tím, že hodiny polštiny mají navíc oproti českým spolužákům. Kulturní život Poláků na území České republiky je velmi bohatý, funguje zde řada společenských, kulturních, sportovních, studentských a skautských sdružení a organizací, jež šíří polskou ideu mezi lidmi. Je pořádáno nespočet kulturních a společenský zážitků v průběhu celého roku. Za nej významnější sdružení, jež stojí v pozadí řady společenských akcí, lze považovat PZKO - Polský kulturně osvětový svaz (Polski Zwiqzek Kulturalno-Ošwiatowy), téměř v každé malé obci se nachází „pobočka" této organizace sdružující Poláky. A také Kongres Poláků v České republice (Kongres Polaków w Republice Czeskiej) spolu s dalšími 28 občanskými sdruženími a více než 2010 organizací. Kromě bohaté spolkové činnosti vydává polská menšina periodika, a to obdeník Glos ludu, čtrnáctideník pro děti a mládež Nasza Gazetka, měsíčník Zwrot a do konce roku 2005 i měsíčník Kurier Praski. Za povšimnutí stojí také činnost loutkového divadla Bajka a Polské scény Těšínského divadla. Každoročně jsou konány tradiční společenské akce jako například: ZLOT - setkání všech generací u polské rockové hudby, GOROL - tradiční přehlídka místních tradic, hudby, tance, krojů, jídla - prostě náhled do duše Poláka žijícího na území České republiky, nespočet plesů, sportovních klání a jiné. Polská mládež studující na polských či českých vysokých školách se sdružuje především v organizace SAJ - Sekcja Akademická „Jednošč", jež připravuje pestrý společenský a kulturní program pro své členy zejména ve větších univerzitních městech - Praha, Brno, Olomouc, Ostrava, Karviná, Opava. Jako ve většině států, kde žijí Poláci, tak i zde lze často narazit na nepochopení zejména mladých lidí, jež neznají historické pozadí polské národnostní menšiny na Těšínském Slezsku, ale přitom si na ně ukazují, jako by zde ani nepatřili. V současné době jsou vedeny ostré spory o polsko-české nápisy, jež se objevují zejména v názvech ulic především v Českém Těšíně. Významným problémem Poláků v České republice je jejich nesoudržnost a časté vedení sporů mezi sebou - viz česko-polské tabule v ulicích http://www. vláda.cz/scripts/detail.php?id=16124 73 (část je pro, část proti) nebo pořádání dvou akcí pod tímtéž názvem (ZLOT), jež původně reprezentoval jednu společnou velkou akci, neboť se organizátoři vzájemně nedohodli. 18.3 POLÁCI V USA V USA se nachází nej větší zahraniční komunita Poláků na světě. Bydlí především v následujících městech: Chicago, Denver, Detroit, Los Angeles, New York a Seattle. Je odhadováno, že zhruba 10,6 miliónů lidí má polské kořeny (údaje z roku 2001), z toho 667 tisíc lidí (dle sčítání lidu z roku 2000) používá polštinu v každodenním životě. V Chicagu žije druhá nejpočetnější skupina Poláků hned po rodné Varšavě. 18.3.1 Historie polské emigrace do USA První Poláci se v USA objevili již na začátku 17. století, kdy byla vybudována první anglická osada -Jamestown (1. října 1608), jež byla založena kapitánem Johnem Smithem. Poláci sem byli dopraveni anglickou lodí „Mary and Margaret", aby pomáhali při stavbě. Jednalo se zejména o řemeslníky, výrobce mýdla a skla. Jsou rovněž známá jejich jména - Michal Lowicki, Zbigniew Stefaňski, Jan Bogdan, Jan Mata, Stanislaw Sadowski. Dle historických pramenů bylo Polákům v roce 1619 odňato právo hlasovat, což vedlo k zorganizování stávky, která přinesla opětovné navrácení hlasovacích práv. Na konci 18. století došlo k trojímu dělení Polska, čímž ztratilo Polsko definitivně nezávislost. Část významných polských patriotů, mezi nimi i Kazimierz Pulaski a Tadeusz Košciuszko, se proto rozhodla odjet do Ameriky, aby pomohla v boji za znovuzískání nezávislosti. Počet Poláků migrujících do USA významně stoupl již v průběhu 19. století, především v období po národním povstání. Osídlovali především státy Nová Anglie a Illinois. Následující větší vlna přistěhovalců z Polska byla vyvolána především touhou vydělat si více peněž (především v období od poloviny 19. století až do roku 1939 a poté po roce 1980). Další vlny byly vyvolány politickými událostmi (především po druhé světové válce) nebo ekonomickými událostmi (zejména osmdesátá léta 20. století). Dle statistických údajů bylo více než 1,5 miliónů polských imigrantů zaznamenáno na Ellis Island mezi lety 1988 - 1931. Následuje přehled amerických států, ve kterých bydlí Američané hlásící se k polským kořenům dle sčítání lidu z roku 2001: New York (986 141), Illinois (932 996), Michigan (854 844), Pensylvánie (824 146), New Jersey (576 473), Wisconsin (497 726), Kalifornie (491 325), Ohio (433 016), Florida (429 691), Massachusetts (323 210), Connecticut (284 272), Minnesota (240 405), Texas (228 309), Maryland (184 364), Indiána (183 989), Arizona (126 665), Virginie (124 647), Kolorado (101 190), Missouri (90 448) a Georgia (82 765). 74 Polonia in tne US ■ 8-10% ■ 6-8% ■ 4-6% ■ 24% □ 1-2% Obr.l: Procentuální zastoupení Poláků ve vybraných státech USA (Wisconsin 9,3 %, Michigan 8,6 %, Connecticut 8,3 %, Illinois 7,5 %, New Jersey 6,9 %). Zdroj: http://www.polonia.net/niezbednik-imigranta/polacv-w-usa POUŽITÁ LITERATURA Internetové zdroje: ■ CSU: Polská národnost na území ČR. [cit. 2011 - 04 - 26]. Dostupné na ■ NIMC: Menšiny - základní informace [cit. 2011 - 04 - 26]. Dostupné na ■ POLONIA.NET: Polacy w USA [cit. 2011 - 04 - 26]. Dostupné na http://www.polonia.net/niezbednik-imigranta/polacy-w-usa> ■ STAYPOLAND:COM: Poláci v zahraničí [cit. 2011 - 04 - 26]. Dostupné na ■ Swiat z ciekawszej strony: Bartlomiej Cieszczyk: Polska diaspora na Litwie [cit. 2011 - 04 - 26]. Dostupné na < http://www.psz.pl/tekst-37423/Bartlomiei-Cieszczyk-Polska-diaspora-na-Litwie> ■ Swiat z ciekawszej strony: Piotr Furmaniak: Polacy na Ukrainie - sytuacja polskiej mniejszošci [cit. 2011 - 04 - 26]. Dostupné na ■ Swiat z ciekawszej strony: Pawel Hiňcza: Polska mniejszošč narodowa na Bialorusi [cit. 2011 -04 - 26]. Dostupné na ■ VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY: Polská národnostní menšina [cit. 2011 - 04 - 26]. Dostupné na ■ WIKIPEDIA.ORG: Polacy w Czechach [cit. 2011 - 04 - 26]. Dostupné na ■ WYDAWNICTWO NAUKOWE PWN: Polonia, emigraci i Polacy w šwiecie [cit. 2011 - 04 -26]. Dostupné na 75 19 ÚZEMNÍ VÝVOJ POLSKA Miroslav Šibrava (KGG Přf UPOL) 19.1 HISTORIE ÚZEMNÍCH SPORŮ Sjednocování všech polských kmenů začalo až v 10. století. Za zakladatele polského státu je považován kníže Měšek z rodu Piastovců. Za jeho vlády, kolem roku 990, se mu podařilo sjednotit čtyři polské regiony do jednotného státu. Polsko se v té době rozkládalo na ploše zhruba 250 000 km2, hlavní městem bylo Hnězdno a od roku 1040 Krakov. V době rozpadu v letech 1138-1320 Polsko ztratilo některá území - v roce 1181 Přední Pomořansko. Brandebursko obsadilo vletech 1249-1252 Zemi Lubuska a pohraničí Pomořanska-Velkopolska. V letech 1308-1309 bylo Gdaňské Pomořansko obsazeno křižáky. Po krátkou dobu na počátku 14. století bylo Polsko spojeno s českým státem v personální unii. V roce 1320 Vladislav I. Lokýtek sjednotil Polsko, bez Slezska, které bylo připojeno k Českému království, a Mazovska. Hranice se posunula dále na východ za vlády krále Kazimíra III. Velikého, který připojil v letech 1340-1366 Haličsko-Volyňsko a lénem získal Červenou Rus (Haličská Rus) a západní Podolí. V roce 1370 země, spolu s lény, měla rozlohu asi 240 000 km2. V roce 1466 bylo k Polsku znovu připojeno Pomořansko, Chlumno Warmiňsko (tzv.Královské Prusko) a Mazovsko. V letech 1462-1529 bylo dokončeno začleňování Mazovska. V roce 1569 bylo k Polsku připojeno také Podlasie, Volyň, Podolí a oblast Kyjeva. Ve stejném roce došlo ke spojení s Velkovévodstvím Litvy a došlo k vytvoření polsko-litevského společenství. V roce 1582 se polské území rozkládalo na ploše kolem 815 000 km2. Po válkách s Ruskem v roce 1609 bylo území postupně rozšiřováno, získalo oblast Smolenska a Siewierz czernihowsk^, a Polsko se rozkládalo na největším prostoru ve své historii čítající 990 000 km2 v roce 1634. Země trpěla neustálými válkami se Švédskem. To roku 1665 Polsko dobylo. Polsko v té době ztratilo ve prospěch Ruska Livonsko a Ukrajinu, a Prusko se vymanilo z polského vlivu. V období let 1672-1699 došlo i k dočasné ztrátě Podolí. V roce 1699 činila rozloha Polska 733 000 km2, toto území vydrželo Polsku až do roku 1772, kdy došlo k rozdělení Polska. V Polsku probíhaly vnitřní boje polské šlechty, čehož využilo Prusko, Rusko a Rakousko. Tyto státy si v roce 1772 při tzv. Prvním dělení Polska rozdělili asi 30% polského území. Tento akt byl počátkem konce polské státnosti na dobu 120 let. V roce 1793 došlo ke Druhému dělení Polska mezi Rusko a Prusko. Proti Druhému dělení nebylo Polsko životaschopné a roku 1794 vypuklo povstání vedené Tadeuszem Košciuskem. Povstání bylo poraženo a v roce 1795 došlo ke Třetímu dělení Polska mezi Rusko, Prusko a Rakousko a polský stát přestal existovat. V roce 1806 Napoleon I. zřídil varšavské knížectví, které se roku 1809 rozšířilo do oblastí, která byla při třetím dělení přidělena Rakousku. V roce 1815 na Vídeňském kongresu byla dohodnuta přeměna knížectví na království, které bylo spojeno s Ruskem v personální unii, která trvala až do roku 1918, kdy opětovně vznikl polský stát. 76 Podmínky pro vytvoření moderního polského státu byly umožněny porážkou Německa a Rakouska v první světové válce. Polské armádě se podařilo zadržet útok bolševické armády a rozšířila hranice Polska dále na východ, toto území bylo po roce 1945 obsazeno Sovětským svazem. Polsko po první světové válce ke svému území připojilo i Vilnius - na etnickém principu (populace byla převážně polská) a na historickém principu (historická polsko-litevská unie). Oblast Vilniusu ovšem požadovala i Litva, která existovala po roce 1918 jako nezávislý stát. Polsko také vedlo spor o malou oblast Horního Slezska, kde byla polská národnostní většina, ale z historického hlediska byla začleněna do Československa. Etnicky německé město Gdaňsk (Danzig) mělo status svobodného města a sloužilo jako koridor mezi německým územím Východního Priska a Pomořanska. Polsko mělo v meziválečném období jen omezený přístup k moři, jediným důležitým přístavem byla Gdyně. 19.2 SOUČASNÉ HRANICE Rozloha: 312 685 km2 Délka hranic: Německo (467 km), Česko (796 km), Slovensko (541 km), Ukrajina (535 km), Bělorusko (418 km), Rusko (210 km), Litva (104 km), baltské pobřeží (440km- vymezení teritoriálních vod, základní linie pobřeží je 770km) - celkem 3511km Současné hranice Polska jsou výsledkem jednání během druhé světové války v Teheránu, v roce 1943, a na Jaltě, v roce 1945. K Polsku byla připojena nová území na západě, která byla zabrána Německu: Slezsko, Pomořansko, jižní části Východního Pruska, která byly etnicky očištěny od německého etnika. Bylo rozhodnuto, že východní část Polska bude připojena k Sovětskému svazu. Velká města jako Vilnius, Lvov, Grodno atd. byla etnicky převážně polská. Venkovské oblasti na východě, v oblasti dnešní Ukrajiny, Běloruska a Litvy, byly etnicky také převážně polské. Po roce 1945 byla většina Poláku z těchto oblastí nucené přesídlena do nového území Polska, převážně do nových západních území. Během války a těsně po válce, byla přesídlena třetina všech obyvatel Polska. 19.3 ČESKOSLOVENSKO - POLSKÝ SPOR O TĚŠÍNSKO Byl to jeden z československo-polských pohraničních sporů a vedl se mezi těmito státy od roku 1918 do roku 1958. Vrcholil v letech 1918 až 1920 a v roce 1938. S konečnou platností byl ukončen až československo-polskou smlouvou z roku 1958. Po zániku Rakouska-Uherska vznikl mezi nově vzniklým Československem a Polskem spor o území Těšínská. Po krátkém vojenském střetnutí rozhodla 28. července 1920 konference velvyslanců ve Spa o rozdělení sporného území mezi oba státy. V roce 1938 Polsko východní část české části Těšínská vojensky obsadilo a anektovalo. Po druhé světové válce se hranice vrátily do stavu před polským 77 obsazením. Spor byl ukončen uzavřením smlouvy o vzájemných hranicích v roce 1958. Současné hranice Polsko v roce 1921 1846 (hranice: Rus., Prus., Rak.) Délení Polska 1795 - Prusko - Rakousko - Rusko Kazimír Velký 1370 Boleslav KřivDÚstý 1138 Boleslav Chrabrý 1025 • totwa Litwa • Szczecin • Ol» • Poman Pdlska Lublin • Krakow Czechy Slowacja Wqgry Wllno , Minsk i Rumunia Kijów obr. 1: Vývoj státního území Polska 78 BORDER CHANGES obr. 2: Historické změny státních hranic Polska POUŽITÁ LITERATURA ALTERNATEHISTORY.COM - discussion forum. [on-line]. Dostupné STAYP0LAND.COM - incoming travel and reservation systems, [on-line]. Dostupné na MALY ROCZNIK STATYSTYCZNY POLSKI 2007 [on-line]. Dostupné na < http://www.stat.gov.pl/gus/5840 737 PLK HTML.htm?action=show archivo STRAŽ GRANICZNA - Komenda Glówna Strazy Granicznej. [on-line]. Dostupné na < http://www.strazgraniczna.pl/wps/portal> HIST0RYCY.ORG [on-line]. Dostupné na < http://www.historycy.org> 79 20 POLITICKÝ SYSTÉM A ADMINISTRATIVNÍ ČLENĚNÍ POLSKA Mgr. Jan Kuchynka (GÚ PřF MU) 20.1 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA POLITICKÉHO SYSTÉMU Polsko je parlamentní demokracií. Polský parlament je dvoukomorový. Skládá se ze Sejmu a Senátu. Sejm tvoří 460 poslanců, kteří jsou voleni na čtyřleté funkční období. Senát se skládá ze 100 senátorů, volených také na čtyři roky. Volby do obou komor probíhají současně, ale podle jiného volebního systému (do Sejmu poměrným systémem a do Senátu systémem většinovým). Hlavou státu je prezident, který je volen v přímých a všeobecných volbách na pětileté období. Přímá volba posiluje politické postavení prezidenta. Přímo jsou také voleni starostové obcí. Model veřejné správy je oddělený. Místní samosprávě je věnována kapitola VII Ústavy Polské republiky. Cl. 164 stanoví, že „základní jednotkou místní správy je obec. Ostatní jednotky regionální nebo místní samosprávy upravuje zákon". Územně správní členění Polska je třístupňové - obec (gmina), okres (powiat) či město s právem okresu a vojvodství (województwo). Na všech třech úrovních funguje samospráva. V čele vojvodského parlamentu stojí předseda (představitelem státní moci na úrovni vojvodství je vojvoda, který je jmenován a odvoláván předsedou vlády). 20.2 OBECNÍ ZŘÍZENÍ V Polsku existuje téměř 2500 obcí. Podle zprávy vydané Radou Evropy (2000) má obec v Polsku průměrně 15 575 obyvatel a průměrná rozloha obce činí 117,4 km2. I když polské obce prošly v 70. letech také procesem slučování, po roce 1989 zde neproběhl dezintegrační proces tak, jak jsme se s ním setkali v CR, na Slovensku a v Maďarsku. Svými parametry se proto polské obce výrazně liší od obcí ve zbývajících zemí V4. Polsko nemá žádnou obec s počtem obyvatel menším než 1 000. Nej menší obcí je obec Krynica Morska (vojvodství Pomořanské), která má cca 1 280 obyvatel. Tab. 1. Velikostní kategorie obcí v Polsku v roce 2000 velikostní skupina počet obcí (abs.) počet obcí (%) 1000 - 4999 579 23,3 5000 a více 1910 76,7 celkem 2489 100,0 Zdroj: Council of Europe (2004) Spolupráce obcí není jen výsadou malých obcí. Funguje také v Polsku. Podle K. Svobody (2006) působilo v Polsku v roce 2003 celkem 226 svazků obcí. Jsou zaměřeny především na dodávku pitné vody, čistění odpadních vod, veřejnou dopravu, zásobování plynem, telekomunikace a ochranu životního prostředí. 80 20.3 REFORMA ÚZEMNÍ VEŘEJNÉ SPRÁVY Reforma veřejné správy byla v Polsku stejně jako v ostatních zemích V4 započata v roce 1990 obnovením územní samosprávy na úrovni obcí. Systém veřejné správy v Polsku zahrnoval 49 vojvodství a 2 489 obcí. Zvolený systém plně neodpovídal principům decentralizace a demokratizace a proto musely logicky následovat další kroky. Po dvou letech, v roce 1992, vláda rozběhla další kroky na reformě. Bylo rozhodnuto o obnovení třístupňového modelu územního členění, které existovalo před reformou v roce 1973. V lednu 1994 byl spuštěn tzv. pilotní projekt reformy veřejné správy. Účelem projektu byl přenos úkolů a kompetencí budoucích okresů na 46 největších polských měst s cílem otestovat funkčnost navrhovaného nového systému před jeho celoplošnou realizací (Committee of the Regions, 2000). Tímto krokem se Polsko jednoznačně vymyká přístupům ostatních zemí V4, kde podobné pilotní projekty před spuštěním reforem územní veřejné správě, chyběly. Zásadní reforma v Polsku proběhla v roce 1998 a k 1. 1. 1999 byl nahrazen starý systém systémem novým. Reformou veřejné správy byla založena dvojkolejnost veřejné správy, tzn. v Polsku je důsledně oddělena státní správa od samosprávy. K 1. 1. 1998 byly nově zavedeny dvě úrovně samosprávy, a to na úrovni okresů a vojvodství. Do té doby byla uskutečňována samospráva pouze v obcích. Územně správní členění Polska je tak třístupňové - obec (2 489), okres (308) či město s právem okresu a vojvodství (16). Obr. 1. Polská vojvodství v roce 2011 Zdroj: http://www.poland.gov.pl/Territorial,division,281.html Vojvodství jsou v rámci V4 jedinou samosprávnou jednotkou na úrovni NUTS 2. V ostatních zemích V4 byla úroveň NUTS 2 vytvořena uměle ze samosprávných krajů, resp. žup. Průměrná rozloha vojvodství je 19 543 km2. V rozloze vojvodství existují výrazné rozdíly. Největší vojvodství Mazovské (35 598 km2) je téměř 4krát větší než nejmenší vojvodství Opolsko (9 412 km2). Na jedno 81 vojvodství připadá v průměru 2 386 913 obyvatel. Nejvyšší počet obyvatel má opět Mazovské vojvodství (cca 5,1 mil.), nejméně pak Lubušské (cca 1 mil. obyvatel). Průměrně najedno vojvodství připadá 19 okresů a 156 obcí. Průměrná rozloha obce je cca 126 km2. Polsko se při vytváření územněsprávní struktury inspirovalo v historii. Obě nově zavedené úrovně samosprávy (vojvodství i okresy) mají svoji tradici. Polsko se podobně jako Česká republika vrátilo k územněsprávnímu členění z 50. let, ovšem s tím rozdílem, že polský návrat je k jednotkám větším, český k menším. D. Stulík (2000) uvádí, že na rozdíl od České republiky, byly v Polsku zároveň se změnami teritoriální struktury státy přijaty potřebné kompetenční zákony, kterými se nově upravovaly pravomoci administrativních orgánů jak nových územně správních celků, tak i existujících orgánů ústřední státní správy a místní samosprávy včetně jejich vzájemných vztahů. V České republice i na Slovensku byly nezbytné zákony přijaty až po vymezení krajů. Karel Svoboda (2000b) uvádí, že v roce 2001 Sejm, Senát a vláda zhodnotily nové základní územní členění státu a dospěly k závěru, že odpovídá požadavkům reformy veřejné správy a že bylo veřejností ve značné míře akceptováno. Naopak Jan Olbrycht, vedoucí polské delegace v Kongresu místních a regionálních orgánů Rady Evropy, v rozhovoru se Zbyňkem Hutarem (2004) uvádí, že striktní oddělení státní správy a samosprávy na úrovni vojvodství v tomto případě neshledává šťastným a řešení vidí v posílení regionů a odstranění principu dvojkolejnosti. Uvádí, že po vstupu do Evropské unie se ukázalo, že polský systém je roztříštěný, příliš komplikovaný a že určitě přijdou změny ve směru redukce správy tak, aby se napříště nedublovala. Jako problém vidí, že např. při naplňování programu ekonomického rozvoje regionu nese zodpovědnost částečně maršálek a částečně vojvoda, ve skutečnosti však rozhoduje ministr, který musí svým rozhodnutím překlenout velkou horizontální roztříštěnost správ, kde v prostoru mezi maršálkem a vojvodou se pohybuje příliš mnoho aktérů. Co se týká okresů, uvádí, že diskuse o jejich smyslu je velmi živá. Zkoumá se, zda se v troj stupňovém systému osvědčily a jak vlastně fungují. Na jejich adresu dále uvádí, že nedávné diskuse o jejich zrušení ustoupily do pozadí a nyní jsou aktuální diskuse o redukci jejich počtu. Na stále živou debatu o účelnosti existence úrovně okres naráží ve své práci také Jackiewicz I. (2005). Zmiňuje se mj. také o debatách o změně počtu vojvodství, jako konkrétní příklad uvádí snahy z roku 2003 o vytvoření dalšího vojvodství Srodkowopomorskie. 20.4 KLASIFIKACE NUTS Klasifikace územních jednotek sloužící pro statistické účely se skládá ze 5 úrovní, přičemž tři úrovně reprezentují územní jednotky, které jsou základem územně správního členění Polska a jsou doplněny dalšími dvěma jednotkami, které nemají administrativní charakter, ale pouze statistický. Jedná se o úrovně NUTS 1 a NUTS 3. ZTab. 2. vyplývá, že na úrovni NUTS 1 Polsko vytvořilo celkem 6 regionů. Regiony jsou tvořeny 2-4 vojvodstvími. Rozlohou nej větším regionem je region Wschodni (74 829 km2), který je tvořen čtyřmi vojvodstvími. Nejmenším je naopak region Poludniowy (27521 km32). Úroveň NUTS 2 reprezentuje samosprávná jednotka vojvodství. Jak již bylo řečeno výše, Polsko je jedinou zemí ze států V4, kde úroveň NUTS 2 reprezentují samosprávné celky. Základní charakteristiky úrovně NUTS 2 (resp. vojvodství) jsou uvedeny v tab. 4.4. Na úrovni NUTS 3 byly vytvořeny tzv. subregiony, vytvořené sdružením jednotlivých okresů. Úrovně LAU 1 a LAU 2 reprezentují stejně jako v České republice okresy a obce. 82 Tab. 2. Základní údaje o jednotkách NUTS a LAU v Polsku Jednotky Počet jednotek Průměrná rozloha (v tis. km2) Průměrný počet obyvatel (v tis.) NUTS 1 (regiony) 6 52,1 6367,5 NUTS 2 (województwa) 16 19,5 2387,8 NUTS 3 (subregiony) 45 7,0 849 LAU 1 (powiaty i miasta na prawach powiatu) 379 0,8 100,8 LAU 2 (gminy) 2478 0,1 15,4 Zdroj: Polský statistický úřad (http://www.stat.gov.pl) 83 POUŽITÁ LITERATURA Publikace: ■ COMMITTEE OF THE REGIONS (2000): AEurope of Regions and Cities. Luxemburg, 141 s. ■ COUNCIL OF EUROPE (2004): Structure and operation of local and regional democracy -Hungary. 3rd edition, Strasbourg, 44 s. ■ HUTAR, Z. (2004): Co komplikuje Polsku čerpání ze strukturálních fondů? Moderní obec, roč. 9, č. 6, s. 22-23. ■ JACKIEWICZ, I. (2005): Local government in Poland - conditions, precesses, problems. Inner material of Ministry of the Interior, 37 p. ■ MINISTERSTWO SPRAW WEWNETRZNYCH (2001): Ustroj samorzqdu terytorialnego w Polsce - podstawowe založenia i rowiqzania (material informacyjny dla grupo ekspertów panstw Grupy wyszehradzkiej). Warszawa, 30 s. ■ STULÍK, D. (2000): Čtrnáct krajů a co dál? Integrace, roč. 1., č. 1, s. 26 - 26. ■ SVOBODA, K. (2000a): Reforma veřejné správy v Polsku (1). Moderní obec, roč. X, č. 1, s. 30. ■ SVOBODA, K. (2000b): Reforma veřejné správy v Polsku (2). Moderní obec. roč. X. č. 2, s. 32-33. ■ SVOBODA, K. (2000c): Reforma veřejné správy v Polsku (3). Moderní obec, roč. X. č. 3, s. 21-22. ■ SVOBODA, K. (2006): Spolupráce obcí v nových členských státech Evropské unie. Veřejná správa, roč. XVII, č.6, příloha. Internetové zdroje: ■ ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. [cit. 2011 - 20 - 4] Dostupné na: . ■ OFICIÁLNÍ PORTÁL PROPAGACE POLSKÉ REPUBLIKY, [cit. 2011 - 20 - 04]. Dostupné na . ■ POLSKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD [cit. 2011 - 20 - 04] Dostupné na . 84 21 PREZIDENTI POLSKA Radka Reková (GÚ PřF MU) Prezident Polska je hlavou Polské republiky. Jeho pravomoce a úlohu definuje Ústava Polské republiky. Podle ní je prezident hlavou polského státu, nej vyšším reprezentantem Polska a garantem kontinuity vlády. Za tímto účelem vlastní rozsáhlé pravomoci, které jsou mnohem rozsáhlejší, než u jeho spíše ceremoniálně definovaných kolegů z ostatních států střední Evropy, jako je Česká republika. Rakousko nebo Německo. Prezident je formální hlavou výkonné moci, reprezentuje polské zájmy na mezinárodní scéně a je zodpovědný za bezpečnost státu. Vyhlašuje volby do Sejmu i Senátu a za mimořádných okolností může obě komory rozpustit a vyhlásit předčasné volby. Může též vyhlásit celonárodní referendum o významných otázkách. Má volnou ruku ve výběru premiéra (zpravidla ji však nevyužívá) a může předkládat návrhy nebo dotazy k Ústavnímu soudu. Má právo vetovat zákony, jeho veto však může být přehlasováno 3/5 většinou přítomných poslanců Sejmu, je-li přítomna alespoň polovina celého sboru. Není- li funkce prezidenta Polska obsazena např. po rezignaci, odvolání, v důsledku zdravotní nezpůsobilosti, smrti, zastává úřad prozatímního prezidenta maršálek Sejmu, a to až do zvolení nového prezidenta ve volbách konaných nejdéle do dvou měsíců od jejich vyhlášení. Ty musí prozatímní prezident vyhlásit do dvou týdnů od příchodu do funkce. Pokud je neschopen výkonu úřadu, pak tento mandát přechází na předsedu Senátu. 21.1POLSKÁ REPUBLIKA (1918-1939) Józef Klemens Pilsudski (5. prosince 1867 Zulów, dnes Zalavas v Litvě - 12. května 1935 Varšava) byl polsky revolucionář. Pilsudski zasvětil svůj život vizi svobodného Polska a boji proti carské nadvládě. Svým politickým talentem, charismatu, širokého uznání, autority a mýtu, který se kolem něho vytvořil, dosáhnout krátkodobého sjednocení rivalizujících politických proudů, které k tomu, aby se vytvořilo jedno zřetelné centrum nastupující státní moci. tf Jeho uznání ze strany polských orgánů v Haliči a převedení nejvyšší vojenské moci do jeho rukou 11.11.1918 je považováno za den vzniku nezávislého Polska. V prosinci 1922 jej po prezidentských volbách nahradil v čele státu jeho přítel Gabriel Narutowicz. který však byl týden po nástupu do funkce zavražděn. Pilsudski v roce 1923 znechucen opustil své funkce v armádě a odešel do důchodu, nicméně vzrůstající chaos a výbuchy násilí jej nakonec přiměly k tomu, že v roce 1926 vyvolal státní převrat, kterým se nastolil režim zvaný sanace. Ačkoliv formálně po většinu času třímal pouze vojenské hodnosti a post ministra obrany (výjimkou byl post premiéra v letech 1926-1928 a 1930). zůstal až do své smrti faktickým vládcem Polska. Gabriel Narutowicz (17. března 1865, Telšiai, Ruské impérium - 16. prosince 1922, Varšava) byl polský politik a první prezident druhé polské republiky. Narutowicz byl vynikající stavební inženýr. Roku 1922 byly vypsány prezidentské volby. Poté co Pilsudski tuto volbu odmítl s poukazem na slabé pravomoci hlavy státu, stal se jí přes odpor pravice Gabriel Narutowicz podporovaný představiteli levice a národnostních menšin. Ten nejprve odmítal kandidovat za Lidovou stranu, nakonec ale přijal. Jeho odpůrci, zejména národní demokraté, pak na Narutowitcze, který za své vítězství vděčí hlasům pomoci dokázal stačilo 85 „Nepoláků", rozpoutali politickou štvanici. Narutowicz byl prezidentem pouhých pět dní. Dne 16. prosince 1922 byl zavražděn při návštěvě umělecké výstavy v Národní galerii umění. Vrahem byl malíř Eligiusz Niewiadomski. který byl spřízněný s národními demokraty. Stanislaw Wojciechowski (15. března 1869, Kalisch, Prusko - 9. dubna 1953, Golobky) se stal za relativního konsenzu novým prezidentem. Do prezidentských voleb zastával funkci ministra vnitra ve třech vládách. Roku 1922 byl zvolen do Sejmu za Polskou rolnickou stranu. Během vykonávání funkce se Wojciechowski pro své autoritářské přesvědčení dostával do konfliktů s vládou. Jeho dávný přítel Pilsudski zinscenoval povstání (tzv. Květnový převrať). Ačkoli na Wojciechowského straně stáli premiér Wincenty Witos. ministr války generál Juliusz Tarnawa-Malczewski či generálporučík Wíadysíaw Anders, byl Wojciechowski nucen odstoupit z funkce. Ignacy Mošcicki (1. prosince 1867 Mierzanówě u Ciechanówa - 2. října 1946 Versoix u Ženevy. Švýcarsko) byl polský vědec, politik a meziválečný prezident. Po Květnovém převratu Józefa Piísudského v květnu 1926. byl Mošcicki navržen maršálem Piísudskim do funkce prezidenta. Tím byl také 1. června 1926 Sejmem zvolen. Do roku 1935 zůstal Mošcicki v politickém stínu maršála Piísudského bez toho, že by měl výrazný politický vliv. 23. dubna 1935 (19 dnů po Piísudského smrti) vstoupila v platnost nová polská ústava, která dávala dalekosáhlé pravomoci (např. právo během války nebo výjimečného stavu nominovat svého nástupce). Ačkoliv všichni očekávali, že prezident Mošcicki po nabytí platnosti nové ústavy odstoupí a budou se konat volby podle nových pravidel, Mošcicki odstoupit nechtěl (jeho volební období končilo teprve v roce 1940). Polská porážka v září 1939 jej donutila k odstoupení. Nejprve uprchl do Rumunska, odkud v prosinci 1939 odcestoval do Švýcarska. 21.2 POLSKÁ VLÁDA V EXILU (1939-1990) • Edward Rydz-Šmigíy (září 1939) • Bolesíaw Wieniawa-Díugoszowski (září 1939) • Wíadysíaw Raczkiewicz (1939 - 1947) • August Zaleski (1947 - 1972) • Stanislaw Ostrowski (1972 - 1979) • Edward Raczyňski (1979 - 1986) • Kazimierz Sabbat (1986 - 1989) • Rvszard Kaczorowski (1989 - 1990) Komunisté po druhé světové válce zprvu ponechali v platnosti některé předválečné zákony i funkci prezidenta, v roce 1952 ji však zrušili a změnili jméno země. Rada státu teoreticky byla kolektivní hlavou státu; nej důležitější osobou však byl generální tajemník (v polském prostředí zvaný „první tajemník") ústředního výboru Polské sjednocené dělnické strany: • Bolesíaw Bierut (1948-1956) • Edward Ochab (březen 1956) • Wíadysíaw Gomuíka (1956-1970) • Edward Gierek (1970-1980) • Stanislaw Kania (1980-1981) • Woiciech Jaruzelski (1981-1989) 86 21.3 POLSKÁ LIDOVÁ REPUBLIKA (1989) Wojciech Witold Jaruzelski (6. června 1923 Kurów) je bývalý polský komunistický generál, politik a krátce i prezident. V letech 1961 - 1989 byl poslancem Sejmu. Od roku 1968 do roku 1983 byl polským ministrem národní obrany. V této funkci nechal podle záznamů vratislavské milice 16. července 1975 sestřelit nad Slovenskem civilní letadlo, jehož amatérsky pilot Dioniz Bielanski se pokoušel v dvojplošníku AN-2 uprchnout z Polska do Rakouska. Letadlo bylo sestřeleno pilotem československé stíhačky 8 kilometrů od rakouských hranic, ale Jaruzelski tvrdí, že si na to nepamatuje. V letech 1981 až 1985 vykonával funkci předsedy vlády. 13. prosince 1981 vyhlásil v Polsku výjimečný stav, aby zastavil rostoucí vliv opozičního hnutí Solidarita. Od listopadu 1985 do července 1989 byl předsedou státní rady, od července 1989 do listopadu 1990 byl prezidentem nejprve Polské lidové republiky a potom i Polské republiky, když jeho strana zanikla. 21.4 POLSKÁ REPUBLIKA (OD ROKU 1990) Lech Wal^sa (29. září 1943 Popowo) je polský politik, aktivista za lidská práva a v letech 1990 -1995 byl také prezidentem. 14. srpna 1980, v době kdy začaly protesty v Gdaňských loděnicích, byl Wal^sa v čele těchto protestů, které se z Gdaňsku rozšířily do celého Polska a nepřímo zahájily rozpad východního bloku. Po tom, co polská vláda částečně ustoupila požadavkům loďařů a dovolila jim zakládat odborové organizace, se Wal^sa stal odborovým předákem a tuto funkci zastával do 13. prosince 1981, kdy byl zatčen na základě stanného práva vyhlášeného polským vůdcem Jaruzelskim. Propuštěn byl až 14. listopadu 1982. Roku 1983 se vrátil do loděnic na post řadového elektrotechnika a zároveň byl nominovám na Nobelovu cenu míru, kterou skutečně dostal. V rozmezí let 1987-90 vedl pololegální zákonný výbor odborových organizací v Gdaňských loděnicích a v roce 1988 znovu zavedl stávku s cílem zlepšit postavení Solidarity v Polsku. Po osmdesáti dnech vláda souhlasila sjednáním a jednání přinesla více méně to, co Wal^sa požadoval. Solidarita se stala de facto legitimní nekomunistickou politickou stranou Polska a vyhrála první volby v roce 1989. Jednalo se o první nekomunistický politický útvar v Sovětských vazalských státech. 9. prosince 1990 vyhrál Wal^sa prezidentské volby a stal se tak na dalších 5 let prezidentem Polska. Jeho éra se vyznačovala bouřlivou výměnou vlád každý rok. Sám Wal^sa proslul jako kritik, kterému se pořád něco nelíbí. Toto i spousta dalších problémů (např. s ekonomickou transformací země) mu uzmulo většinu veřejné podpory, proto nebyl ve volbách roku 1995 znovuzvolen. Aleksander Kwašniewski (15. listopadu 1954) byl prezidentem Polské republiky v letech 1995 -2005. Během studia působil v Socialistickém svazu polských studentů a už ve 23 letech vstoupil do Polské sjednocené dělnické strany a byl jejím členem až do rozpuštění v roce 1990. V letech 1981 -1990 byl mimo jiné novinářem. V letech 1985-1987 byl ministrem mládeže a sportu (stal se jím jako nejmladší ve věku 31 let). V letech 1988-1991 byl předsedou Polského olympijského výboru. Od 87 února do dubna 1989 se účastnil jednání s demokratickou opozicí, kde zastupoval vládní (komunistickou) stranu. V letech 1988-1991 byl předsedou Polského olympijského výboru. Kwašniewski stál při vzniku obnovené levice v Polsku. Od ledna 1990 je předsedou Hlavní rady Sociální demokracie Polské republiky (SdPR), která je hlavní silou koalice Svaz demokratické levice (SLD), která zvítězila v parlamentních volbách 1993. Lech Aleksander Kaczyňski (18. června 1949 Varšava - 10. dubna 2010 Smolensk, Rusko) byl polský politik a prezident. V roce 1971 se odstěhoval do Gdaňská, kde se stal v roce 1977 prostřednictvím svého bratra spolupracovníkem Výboru na obranu dělníků (KOR). Od roku 1978 pracoval v nezávislých odborech, které se později staly základem pro Nezávislé odborové hnutí Solidarita. V roce 1981 se stal delegátem Solidarity a členem její programové komise. Po zavedení vojenského stavu byl v prosinci 1981 zadržen policií a vězněn až do října 1982. V druhé polovině 80. let byl blízkým spolupracovníkem Lecha Walesy a od roku 1988 se účastnil rozhovorů mezi vládními představiteli a Solidaritou, v roce 1989 byl účastníkem jednání mezi polskou vládou, opozicí a církví u tzv. kulatého stolu. V letech 1989 až 1991 byl senátorem a poté 1991 až 1993 poslancem Sejmu. V roce 1991 byl bezpečnostním poradcem prezidenta Lecha Walesy, po konfliktu s Walesou a šéfem jeho kanceláře ale odešel. Od roku 1992 do 1995 byl předsedou Nej vyššího kontrolního úřadu. V roce 1995 kandidoval na prezidenta, ale odstoupil ještě před prvním kolem voleb. Vyhlásil ochotu podporovat koholiv, kdo by měl šanci porazit Lecha Walesu. V roce 2000 se stal ministrem spravedlnosti. Ve stejném roce spoluzaložil politickou stranu Právo a spravedlnost (PiS), do roku 2003 byl jejím předsedou, později čestným předsedou. V roce 2002 byl zvolen v přímých volbách primátorem Varšavy. Na funkci rezignoval v roce 2005 den před tím, než převzal úřad prezidenta. Jako primátor v letech 2004 a 2005 zakázal Průvody rovnosti, manifestace pořádané LGBT organizacemi, oficiálně proto, že organizátoři nedali městu podklady potřebné k povolení manifestace. Kontroverzní zákaz byl kritizován, byla zpochybňována jeho shoda s polskou ústavou a byl obviňován z homofobie. V roce 2007 Evropský soud pro lidská práva rozhodl o tom, že orgány města svým rozhodnutím porušily evropskou konvenci práv člověka. V roce 2005 kandidoval za stranu PiS v prezidentských volbách. V prvním kole přímé volby skončil druhý za Donaldem Tuskem ze strany Občanská platforma. Zvítězil 23. října 2005 ve druhém kole voleb se ziskem 54,04 % hlasů poté, co získal podporu rádia Maryja a politických stran Samoobrana a Polská lidová strana. Prezidentem se stal 23. prosince 2005. Lech Kaczyňski zahynul se svou manželkou a dalšími čelními politiky a vojáky Polska 10. dubna 2010 při letecké nehodě u Smolenska, když letěl do Katyně v Rusku uctít památku Poláků zavražděných během Katyňského masakru. Pohřben byl i s manželkou 19. dubna 2010 v Krakově na královském hradě Wawel. což vyvolalo určité kontroverze. Bronislavy Komorowski (4. června 1952, Oborniki Sl^skie) je polský politik a státník, od srpna 2010 prezident Polska. V letech 2000-2001 zastával úřad ministra obrany, od 5. dubna 2007 byl maršálkem Sejmu, dolní komory parlamentu, a od 10. dubna 2010 z titulu této funkce plnil roli úřadujícího prezidenta republiky. Je členem politické strany Občanská platforma. Po letecké havárii, při které zemřel polský prezident Lech Kaczyňski. se z titulu maršálka Sejmu se Komorowski stal podle Ústavy úřadujícím prezidentem. 8. července 2010 na funkci maršálka Sejmu rezignoval, čímž přestal vykonávat prezidentské pravomoci. Jako kandidát Občanské platformy postoupil do 88 červencového 2. kola, v němž vyhrál nad protikandidátem Jarosíawem Kaczynskym, bratrem zesnulého Lecha Kaczyňského. Od 6. srpna 2010 je polským prezidentem. Bogdan Michal Borusewicz (11. ledna 1949, Lidzbark Warmiňski) je polský politik, v době PLR působil v opozici, v několika volebních obdobích byl poslancem Sejmu, od října 2005 je pak maršálek polského Senátu. 8. července 2010 rezignoval Bronislavy Komorowski Úřadujícím prezidentem se automaticky podle Ústavy stal maršálek Senátu Bogdan Borusewicz. Ještě téhož dne byl zvolen Grzegorz Schetvna novým maršálkem Sejmu a stal se novým úřadujícím prezidentem. Grzegorz Juliusz Schetyna (18. únor 1963, Opole) je polský politik, v současnosti zastává funkci maršálka Sejmu. V Seimu byl poslancem v letech 1997 - 2001 a 2001- 2005. V období od 16. listopadu 2007 do 13. října 2009 byl ministem vnitra Polska. Funkci úřadujícího prezidenta Polska vykonával do 6. srpna 2010. kdy složil přísahu prezidenta Polska Bronislavy Komorowski. POUŽITÁ LITERATURA: DAVIES, N.: Polsko: dějiny národa ve středu Evropy. Praha, 2003. 481 s. ŘEZNÍK, M.: Polsko. Praha, 2002. 228 s. WIKIPEDIE : Prezident Polska. [on-line]. Dostupné na . 89 22 POSTAVENÍ CÍRKVE V POLSKÉ SPOLEČNOSTI, POUTNÍ MÍSTA Anežka Gottfriedová (GÚ PřF MU) 22.1ÚVOD Polsko zabírá v prostoru střední Evropy pomyslné prvenství, nejen co se týče rozlohy, ale také, co se týče míry religiozity jeho občanů. V Polsku se k nějakému náboženství hlásí téměř 100% občanů. Církev sama o sobě má v Polských dějinách silnou tradici. Víra Poláků přečkala doby komunismu a dodnes má církev vliv na politickou situaci u našich severních sousedů. 22.2VÝVOJ VZTAHU CÍRKEV - VEŘEJNOST DO 90. LET 20. STOL. Z celkového počtu věncích se jich nejvíce hlásí ke katolické církvi - asi 95% obyvatel, což je přibližně 35 milionů lidí. S velkým odstupem za katolickou církví následuje Polská pravoslavná autokefální církev, která má přes půl milionu věncích a třetí je Evangelicko-augšpurská církev s asi 85 tisíci věřícími. Z náboženských společenství j sou pak nejpočetnější Jehovisté s asi 130 tisíci věřícími. 1 % obyvatel nehlásících se k žádné církvi nebo náboženskému společenství je minimální. Náboženství hrálo na území Polska důležitou roli tím, že v dobách, kdy Polsko zaniklo a rozdělilo se mezi Rusko, Prusko a Rakousko, byla katolická církev jediným jednotícím faktorem působícím ve všech třech částech bývalého Polska. Agrární charakter společnosti byl dalším důležitým faktorem -brzdil sekularizační vlivy. Po nástupu komunismu začal na katolickou církev velký tlak, který byl i v ostatních zemích. Režim se snažil do čela církevních institucí dosazovat loajální lidi. Ovšem na rozdíl třeba od Československa, tlak na církev brzy v Polsku zmírnil, a to již na začátku 50. let, zejména proto, že se komunistům nepodařilo zlomit vztah Poláků k církvi. Režim dokonce povolil, aby se několik církevních zástupců stalo poslanci v komunistickém parlamentu, kde tato skupina prosazovala zájmy katolické církve. Velký vliv na udržení vysoké náboženské poslušnosti v Polsku mělo zejména zvolení Karola Wojtyly papežem v roce 1978. Ten přijal jméno Jan Pavel II. a pro Poláky se stal významnou autoritou. Vláda tak dovolila papeži v roce 1979 oficiální návštěvu jeho rodné země. Podle polských historiků měla tato návštěva významný vliv na zformování opozičního hnutí Solidarita. Katolická církev pak také působila jako mediátor ve vyjednávání mezi Solidaritou a vládou. Doba komunismu tedy naprosto paradoxně katolické církvi v Polsku prospěla ke zvýšení autority. 22.3 POSTAVENÍ CÍRKVE VE SPOLEČNOSTI NA ZAČÁTKU 21. STOLETÍ Mezi lety 2001-2005 vládla v Polsku levice a tak vliv církve byl do jisté míry omezený. V roce 2005 vyhrává volby strana Právo a spravedlnost (PiS) bratrů Kaczynských. Ve stejném roce je prezidentem Polska zvolen kandidát PiS Lech Kaczynski. Vítězství však PiS postavilo do nelehké role - buď se do koalice spojí s poraženou Občanskou platformou, anebo se dvěma malými radikálními (extrémistickými) stranami - Ligou polských rodin (LPR) a Sebeobranou. PiS zvolila první možnost, ovšem ta nedopadla dle představ - nedokázali se s platformou Donalda Tuska domluvit a tak PiS přikročila k sestavení menšinové vlády s tichou podporou dvou extrémních stran. Tato vláda však vydržela pouze půl roku a po půl roce došlo již k přímému vstupu těchto extrémistických stran do polské vlády. PiS prosazovala zejména silně konzervativní politiku s důrazem na klasickou rodinu a 90 boj proti homosexuálům. Lech Kaczynski ještě jako starosta Varšavy nechal několikrát pochod homosexuálů městem zakázat. Církev má v Polsku stále velký vliv na společnost, ale zdá-se, že její bezprostřední vliv na politické dění klesá. Strany se sami snaží od církví distancovat. Zcela příznačné je chování v současné době nej silnější polské strany - Občanské platformy. Ta jakoby lavírovala někde mezi levicovým názorem o plné sekularizaci státu a mezi názorem, že církev je pro Polsko důležitá. Nechce se příliš orientovat ani na jednu stranu, ale její voliči jsou zejména moderně smýšlející mladí lidé z měst a v případě střetu by se zřejmě musela přiklonit k levicovému názoru. 22.4 POUTNÍ MÍSTA Důkazem silného vztahu polské společnosti s náboženstvím a církví jako takovou jsou poutní místa, kterých je na území Polska rozeseto přes dvě sta. Většina z nich je zasvěcena Panně Marii. Téměř každé má nějaký zázračný obraz (Kodeň, Swi^ta Lipka, Gietrzwald, Ležajsk) nebo sošku (Sk^pe, Bardo, Wawolnica). Občas se v blízkosti nachází pramen s léčivými vlastnostmi (Studzieniczna, Krasnobród, Lešniów). 22.4.1 Jasna Góra Censtochová má pro římskokatolické Poláky zcela ústřední význam - představuje pro ně určitý druh duchovního hlavního města země. Kultovní statut kláštera Jasna Góra, jednoho z nej důležitějších poutních cílů celého křesťanského světa, vyrůstal na pozadí nevšední historie tohoto místa. Návrší Jasna Góra se stalo symbolickým ústředním kamenem polské identity a římsko-katolického náboženství, když jej postupně obléhali Švédové, Rusové a Němci, kteří byli všichni odlišného vyznání. Censtochovská svatyně je výjimečnou památkou architektury 15. století s pozdějšími renesančními a barokními stavebními úpravami. Počet poutníků a turistů, kteří toto město každoročně navštíví, dosahuje 5 miliónů. Většina z nich se omezuje pouze na návštěvu kostela a kláštera, zatímco zbytek města (pomineme-li jeho historickou část) již pro ně není tak zajímavý. Komunističtí představitelé si dali hodně záležet na tom, aby z Censtochové učinili průmyslové centrum vyvážili tak náboženský význam města - a je třeba říct, že se jim to do značné míry skutečně podařilo. Kromě nej reprezentativnější ulice (třídy Panny Marie), která začíná na úpatí Jasne Góry, se Censtochová jeví jako poměrně nezajímavá a provinciální. Návštěvu si však zaslouží Muzeum sirek, umístěné ve staré továrně, které představuje v celoevropském měřítku unikátní atrakci svého druhu. 22.4.2 Górka Klasztorna Nej starší polské poutní místo se nachází na Klášterním návrší (Górka Klasztorna), kde se v roce 1079 zdejšímu pastýři zjevila Panna Maria. V místě zjevení byl postaven dřevěný kostel, který však roku 1580 vyhořel. V 17. Století byl postaven nový zděný kostel v barokním slohu, který byl zasvěcen Neposkvrněnému početí Panny Marie. Na hlavním oltáři je umístěn obraz Panny Marie s dítětem. V kapli z druhé poloviny devatenáctého století se nachází pramen vody, který je věřícími považován za zázračný. 91 22.4.3 Licheňská bazilika Po Jasné Hoře nej navštěvovanější m poutním střediskem se dvěma chrámy. V starším, neogotickém kostele sv. Doroty se nachází obraz Matky Boží Lichenské z 18. stol., nedaleko je postavena kamenná Golgota s křížovou cestou - park s pomníky a kapličkami. Druhá svatyně je nedávno postaveným největším chrámem v Polsku - pětilodní bazilikou, navazující formou na raně křesťanské baziliky, s nejvyšší věží v Polsku (128 m), do níž se současně vejde 700 věncích. Poláci rádi putují ke křížovým cestám, tzv. kalváriím - souboru kostelů a kaplí po vzoru křížové cesty v Jeruzalémě. Ve Svatém týdnu jsou tam slaveny křížové cesty (připomínky křížové cesty Ježíše). Nej slavnější je Kalwarie Zebrzydowská zapsaná na Seznamu UNESCO. Jiné jsou v například v Paclawské kalvárií, na hoře Svaté Anny nebo ve Vambeřicích v Kladské kotlině. POUŽITÁ LITERATURA: CICHOSZ,M. and KOPECEK,L.: Církevní fond v Polsku a jeho kontroverzní historie a současnost. In: Středoevropské politické studie. [on-line]. Dostupné na . KOUBEKJ.: Polský stranický systém a vyhlídky jeho vývoje po předčasných volbách 2007. In: Člověk - časopis pro humanitní a společenské vědy. [cit. 2007 - 10 - 15]. Dostupné na . STAYPOLAND.COM: Čenstochová. [on-line]. Dostupné na . VADURA,P.: Polsko. In: Český rozhlas. [on-line]. Dostupné na . 92 23 PAPEŽ JAN PAVEL II. Matěj Píro (GÚ PřF MU) 23.1ŽIVOT Jan Pavel II, vlastním jménem Karol Józef Wojtyla, se narodil 18. května 1920 v polských Wadowicích (nedaleko Krakova), zemřel 2. dubna 2005 ve Vatikánu. Papežem byl v období do 16. října 1978 do 2. dubna 2005. Jeho otcem byl polský vojenský důstojník, jeho matka švadlena měla litevské předky. Měl dva starší sourozence, bratra Edmunda a sestru Olgu, která však zemřela krátce po svém narození. Malý Karel rád hrál fotbal, jezdil na lyžích a procházel se po krajině, často se svým otcem. Roku 1930 byl přijat na státní chlapecké gymnázium ve Wadowicích. Byl výborným studentem a začal se zde zajímat o divadlo. Roku 1938 byl přijat na polonistiku (obor o jazyku, historii a kultuře polského národa) na Filozofické fakultě Jagellonské univerzity v Krakově. Roku 1941 založil spřátelí divadlo Teatr Rapsodyczny. V tomto roce také přichází o svého posledního blízkého příbuzného, umírá jeho otec. Roku 1943 opouští divadlo, když se rozhodl studovat teologii. Tajně (Polsko je okupováno a nacisté to zakazovali) vstoupil do Metropolitního duchovního semináře v Krakově a začal studovat na Teologické fakultě Jagellonské univerzity. V letech nacistické okupace byl nucen pracovat v kamenolomu a čističce odpadních vod. Pomáhal s ukrýváním židů. V letech 1945 - 1946 pracuje na Teologické fakultě Jagellonské univerzity jako asistent, vede zde seminář z historie dogmatu. Vynikal v jazycích, zejména latině, řečtině, němčině, italštině a francouzštině. Na kněze byl vysvěcen 1. 11. 1946. Poté vyučoval etiku v Krakově a také na Katolické univerzitě v Lublinu. Roku 1957 byl vysvěcen na pomocného krakovského biskupa. Roku 1961 se stal kapitulním vikářem (zástupce biskupa) královské arcidiecéze. 30. 12. 1963 byl jmenován papežem Pavlem VI. královským arcibiskupem. V Této funkci se zúčastnil II. vatikánského koncilu, kde přispěl k práci na dokumentech věnujících se otázkám náboženské svobody (Dignitatis humanae). Pracoval zde také na konstituci věnující se církvi v dnešním světě (Gaudium et spes). Jeho aktivita na koncilu výrazně přispěla k jeho pozdějšímu zvolení papežem. Roku 1967 je jmenován kardinálem. 93 Obr. 1: Papež Jan Pavel II. 23.1.1 Papežem 16. 10. 1978 se Karol Wojtyla stává ve svých 58 letech (3. nejmladší zvolený) papežem jako Jan Pavel II (po Janu Pavlu I a před Benediktem XVI). Pozoruhodné je, že se stal prvním neitalským papežem od roku 1522 (od Holanďana Hadriána VI), dále prvním slovanským papežem a prvním papežem z komunistické země. 13. 5. 1981 se ho pokusil zavraždit Turek Mehmet Ali Agca. Papež byl vážně raněn, ale přežil. Vyšetřování dospělo k závěru, že za atentátem stála sovětská KGB za pomoci bulharské tajné služby. Jan Pavel II později atentátníka navštívil ve vězení a odpustil mu. Atentátník poté projevil zájem účastnit se papežova pohřbu, ale v jeho datum byl stále ve vězení. Další pokus o vraždu přežil Jan Pavel II 12. 5. 1982, kdy na něj v portugalské Fátimě nožem zaútočil konzervativní španělský kněz Juan Fernandez Krohn. Tento nesouhlasil se závěry II. vatikánského koncilu a následnými změnami v církvi. Papež byl však pořezán pouze na ruce. Jan Pavel II provedl změnu v pravidlech volby papeže. Zavedl pravidlo, že pokud nikdo po 33 kolech nezíská 2/3 hlasů, stačí ke zvolení prostá většina. Toto pravidlo bylo kritizováno a Benedikt XVI ho později zrušil. Pokoušel se řešit společensko-církevní krizi. Charakteristickými se pro něj staly časté cesty do zahraničí (nejvíce cestující papež vůbec) a aktivní zájem o světové politické dění. Výrazně přispěl k pádu komunistických režimů ve východní Evropě. Vedl také živý dialog s představiteli jiných náboženství, kde se snažil o porozumění a toleranci. Roku 1986 se mu podařilo uskutečnit mírovou modlitbu všech náboženství v Assisi. Blahoslavil nebo svatořečil nebývalé množství osob (celkem 1435). Neobvyklé také je, že celkem třikrát provedl veřejný exorcismus („vymítání ďábla"). Negativně se stavěl k jakékoliv ochraně před početím a zdůrazňoval církevní disciplínu. Apoštolskému kolegiu (společenství kardinálů), ke kterého se časem stal pouze orgán volící nového papeže, vrátil jeho původní funkci poradního orgánu, když zorganizoval jeho 6 schůzí. Papež se snažil i o modernizaci církve. Roku 1996 byly zřízeny vatikánské internetové stránky. Roku 1979 formálně odvolal odsouzení G. Galilea z roku 1633. 94 V posledních letech svého života měl vážné zdravotní problémy (Parkinsonova choroba, artritída), kvůli kterým uvažoval o rezignaci. K ní se nakonec neuchýlil zejména proto, že by část věřících neuznala nového papeže, když ten starý stále žije, byť se vzdal funkce. Církvi by tak hrozil rozkol. Dle vatikánských zápisků byla jeho poslední slova „Nechte mne odejít do Otcova domu." Jan Pavel II je považován za jednu z nejcharismatičtějších osobností 20. století. 23.1.2 Po smrti Jeho nástupce Benedikt XVI ho 19. 12. 2009 prohlásil za ctihodného, což je jeden z kroků vedoucích ke svatořečení. K tomu by mělo dojít 1. 5. 2011. 23.2 DÍLO Napsal několik knih, divadelních her i básnických sbírek. 23.3 CITÁTY „Svoboda nabývá své plné hodnoty teprve přijetím pravdy. Ve světě bez pravdy ztrácí svoboda svůj základ a člověk je vystaven síle vášní a otevřených nebo skrytých podmíněností." Centesimus annus, č.4 „Dějiny učí, že demokracie bez hodnot se snadno promění ve zjevnou nebo kamuflovanou totalitu." Veritatis splendor „Svobodu nelze jenom mít, nelze ji jenom užívat. Je potřeba ji stále nabývat a vytvářet ji pravdou." „Nikoli porozumění mezi lidmi, ale pravda j e základem práva." „Jde o to, ani ne tak více mít, jako více být." POUŽITÁ LITERATURA WIKIPEDIE: Jan Pavel II. [on-line]. Dostupné na: . PANOVNÍCI.CZ: Jan Pavel II. - 264. papež. [on-line]. Dostupné na: . WIKICITÁTY: Jan Pavel II. [on-line]. Dostupné na: . CITÁTY SLAVNÝCH OSOBNOSTÍ - VÝROKY,MYŠLENKY,PŘÍSLOVÍ A AFORISMY: Jan Pavel II. [on-line]. Dostupné na: . 95 24 VYSOKÉ ŠKOLY V POLSKU Ivana Friedrichova (KGG PřF UPOL) 24.1 NEJSTARŠÍ UNIVERZITY V POLSKU (PODLE DATA ZALOŽENÍ 1. Uniwersytet Jagielloňski w Krakowie( 1364) 2. Uniwersytet Warszawski (1816) 3. Uniwersytet im. Adama Mickiewicza w Poznaniu (1918) 4. Katolicki Uniwersytet Lubelski (1918) 5. Uniwersytet Wroclawski (1945) 6. Uniwersytet Lódzki (1945) 7. Uniwersytet Mikolaja Kopernika w Toruniu (1945) 8. Uniwersytet Marii Curie-Sklodowskiej w Lublinie (1945) 9. Uniwersytet Sladkí w Katowicach (1968) 10. Uniwersytet Gdaňski (1970) 11. Uniwersytet Szczeciňski (1985) 12. Uniwersytet Opolski (1994) 13. Uniwersytet w Bialymstoku (1997) 14. Uniwersytet Warmiňsko-Mazurski w Olsztynie (1999) 15. Uniwersytet Kardynala Stefana Wyszynskiego w Warszawie (1999) V současnosti je v Polsku 40 státních a 2 soukromé vysoké školy. 24.1.1 Jagellonská univerzita v Krakově Jagellonská univerzita byla založena v roce 1364 a je tak nej starší univerzitou Polska a druhou nej starší univerzitou ve střední Evropě (po Univerzitě Karlově v Praze - 1348). Univerzita byla po většinu své historie známa pod jménem Krakovská Akademie, ale v 19. století byla přejmenována na Jagellonskou univerzitu podle dynastie polských králů. Univerzitu v Krakově založil dne 12.května 1364 král Kazimír III Velký. Prvním rektorem byl Stanislaw z Skarbimierz. Ve druhé polovině patnáctého století začal vzkvét na univerzitě rozvoj astrologie a matematiky. Mezi nej významnější představitele tehdejší doby patřili Marcin Bylica z Olkusz (1433-1493), který se později stal hlavním astrologem krále Matyáše Korvína, Marcin Biem (ca. 1470 - 1540), který přispěl k reformě juliánskeho kalendáře, Jan Glogow (1445 - 1507), autor řady matematických a astronomických děl, známých po celé Evropě a také zde studoval Mikuláš Koperník. Nyní je rektorem na Jagelonské univerzitě prof. dr hab. Karol Musiol. V roce 2008 studovalo na univerzitě 46 545 studentů, které vyučovalo 6847 pedagogů. Jagellonská univerzita má čtyři samostatné areály a objekty, které se vyskytují v různých částech Krakova a dále více než 100 staveb po celém světě. Nej starší univerzitní budovy se nacházejí ve Starém Městě, kde je i sídlo rektora a děkanů Collegium Novum. 96 Univerzita zahrnuje 15 fakult: • Fakulta filozofická • Fakulta fyziky, astronomie a aplikované informatiky • Fakulta historie • Fakulta filologie • Fakulta polských studií • Fakulta matematiky a informatiky • Fakulta managementu a sociální komunikace • Fakulta mezinárodní a politické studie • Lékařská fakulta • Farmaceutická fakulta • Fakulta zdravotnických věd • Fakulta správy a práva • Fakulta správy a sociální komunikace • Fakulta biochemie, biofyziky a biotechnologie • Fakulta chemie Jagelonská univerzita také velmi dbá na výuku cizích jazyků. K tomu napomohlo vytvoření jagelonského centra jazykového vzdělávání. Studenti před dokončením studia musí ovládat znalost alespoň dvou cizích jazyků a to nejméně na středně pokročilé úrovni. Stále častěji jsou cizojazyčné přednášky zahrnuty ve studijních programech, například v oblasti matematiky na Fakultě fyziky, astronomie a aplikované informatiky, v oblasti cizího práva na Fakultě práva a správy, nebo na Lékařské fakultě. Univerzita je také známa díky svým kvalifikovaným pedagogům, kteří mají mnoho vědeckých úspěchu jak v Polsku, tak v zahraničí. Např. profesor Edward Malec z Lékařské fakulty, který získal hlavní cenu Evropské asociace kardio-hrudních chirurgů, profesor Jan Potempa (mikrobiologie), doktor Jozef Dulaks (Lékařské biotechnologie), profesor Maciej A. Nowak (fyzika) a mnoho dalších. 24.1.2 Varšavská univerzita Varšavská univerzita je druhá nejstarší polská univerzita nacházející se v hlavním městě Varšava. Byla založena 1816 po svolení ruského cara Alexandra I. a skládala se z pěti fakult: Práva a administrace, medicíny, filozofie, teologie, vědy a umění. Fakulta se rychle rozrůstala. Na počátku 30. let 19. století již na univerzitě studovalo více než 10 000 studentů a vyučovalo 250 profesorů a docentů. Počet fakult se v té době zvýšil z 5 na 8. Nyní je Varšavská univerzita s 19 fakultami největší univerzitou v Polsku. • Ustav biologie • Ustav chemie • Fakulta žurnalistiky a politologie • Filozofická fakulta a sociologie • Ustav fyziky • Katedra geografie a regionální studia • Ustav geologie • Fakulta historie • Katedra aplikované lingvistiky • Ustav informatiky matematiky a mechaniky • Ustav ekonomie • Fakulta moderních jazyků • Fakulta orientálních studií • Pedagogická fakulta • Fakulta polských studií • Právnické fakulty a správní • Katedra psychologie • Katedra aplikované sociálních věd a rehabilitace • Fakulta managementu V říjnu roku 2005 na této univerzitě studovalo přes 55 000 studentů. Rektorkou univerzity je prof. Doc. Macukow Catherine Chalasiňska. Na Varšavské univerzitě také studoval např. tragicky zesnulý polský prezident Lech Kaczynsky. Obr. 2 Varšavská univerzita 98 24.1.3 Univerzita Adama Mickiewicze Třetí nejstarší univerzita se nachází v Poznani. V prosinci 1955, byla pojmenována podle známého polského básníka a patrona Adama Mickiewicze. První instituce vyššího vzdělání v Poznani, byla založena v roce 1519 biskupem Janem Lubraňski. Další instituce vyššího vzdělání v Poznani byla jezuitská kolej, založená v roce 1573 Jejím zakladatelem a prvním rektorem byl ctihodný Jakub Wujek, Univerzita nabízí 14 fakult • Fakulta pedagogických věd • Fakulta geografických a geologických věd • Fakulta historie • Právnické fakulty a správní • Fakulta matematiky a informatiky • Fakulta moderních jazyků a literatury • Fyzikální fakultě • Fakulta polské a klasické filologie • Fakulty politologie a žurnalistiky • Fakulta sociálních věd • Teologická fakulta • Pedagogické fakulty a výtvarného umění v Kalisz • Fakulta biologie Univerzita v současné době zaměstnává téměř 2800 učitelů a navštěvuje ji 47 000 studentů. Rektorem na univerzitě je prof. Jerzy Fedorowski. Obr.3 Univerzita Adama Mickiewicze 99 24.1.4 Katolická univerzita Jana Pavla II. Katolická univerzita Jana Pavla II. je soukromá vysoká škola na východě Polska ve městě Lublin. Byla založena v roce 1918 , pod názvem Univerzita v Lublinu, ale dne ló.října 2005 , škola změnila svůj název na Katolickou univerzitu Jana Pavla II. Nejznámější osoba spojená s touto univerzitou je Karel Vojtila, který stal v roce 1978 papežem, známým pod jménem Jan Pavel II. Univerzita má 7 fakult: ■ Teologická fakulta ( 1918) ■ Právnické fakulty a sociálně-ekonomické ( 1918 - 1950-2 ) ■ Právnická fakulta, kanonické právo a správa (aktivován 1981 ) ■ Fakulta humanitních studií ( 1918 ) ■ Filozofická fakulta ( 1946 ) ■ Fakulta sociálních věd ( 1980) ■ Fakulta matematiky a přírodních věd ( 1998 ) Obr. 4 Katolická univerzita Jana Pavla II. 100 24.1.5 Univerzita Marie Curie Skiodowské Univerzita Marie Curie Skiodowské byla založena 23.října 1944 v Lublinu .Byla pojmenována na počest známé vědkyně Marie Curie-Sklodowské . Univerzita byla založena 23. října 1944 jako státní univerzita, zpočátku se čtyřmi fakultami: medicíny, přírodních věd, zemědělských a veterinárních. Za méně než tři měsíce vznikla pátá Farmaceutická fakulta. Prvním rektorem byl prof. Henry Raabe. V současné době je rektorem Prof. dr hab. Andrzej Dabrowski a univerzitu navštěvuje téměř 36 000 studentů. Univerzita má 10 fakult: ■ Fakulta umění ■ Fakulta biologie a geologických věd ■ Fakulta chemie ■ Fakulta ekonomiky ■ Fakulta filozofie a sociologie ■ Fakulta humanitních studií ■ Fakulta matematiky, fyziky a informatiky ■ Fakulta pedagogiky a psychologie ■ Fakulta politických věd ■ Fakulta práva a správy Obr. 5 Univerzita Marie - Curie Skiodowské POUŽITÁ LITERATURA Uniwersytet Jagielloňski. Uj.edu.pl [online]. 2010. 2010 [cit. 2011-06-22]. Uniwersytet Jagiellonski. Dostupné z WWW: . Univerzita Marie Curie Skiodowské. Umcs.lublin.pl [online]. 2010 [cit. 2011-06-22]. Univerzita Marie Curie Skiodowské. Dostupné z WWW: . Warszawski. Uw.edu.pl [online]. 2011 [cit. 2011-06-22]. Uniwersytet Warszawski. Dostupné z WWW: . Katolícki Uniwersytet Lubelski. Kul.pl [online]. 2010. 2010 [cit. 2011-06-22]. Katolícki Uniwersytet Lubelski. Dostupné z WWW: . 101 25 ZEMĚDĚLSTVÍ POLSKA Naděžda Urbánková (KGG PřF UPOL) 25.1 PŘÍRODNÍ PODMÍNKY Polsko se rozkládá ve střední Evropě při Baltském moři. Kromě jižních oblastí, kde se nacházejí hornaté oblasti, na území státu najdeme nížiny a roviny, ty tvoří 2/3 státu. Na severu Polska se nachází Pobaltská nížina a Pomořanská a Mazovská jezerní plošina. Tyto plošiny jsou nevysoké, lesnaté s chudou písčitou půdou. Jsou prostoupeny četnými jezery glaciálního původu. Středovýchodní jihovýchodní část území tvoří nízké vrchoviny malopolská vrchovina a Lublinská vrchovina. Jižní hranici Polska překračují horské masivy ( Jizerské hory, Krkonoše, Karpaty, Tatry,...) Polsko má velmi hustou říční síť. Nej větší splavné řeky Visla a Odra odvádějí asi 90% vody z území Polska. Tabulka 1. Využití území (v tisících ha) Let Celková plocha Zemědělských pozemků Lesy a lesní půdy Ostatní Celkový Orná půda Ovocné sady Luk a pastvin 1990 31 268.5 18 719.8 14 387.8 271,8 4 060.2 8 754.0 3 794.5 1995 18 622.2 14 285.6 289,9 4 046.7 8 821.8 3 824.5 1996 18 474.1 14 087.1 282,0 4 125.0 8 814.4 3 980.0 1997 18 457.0 14 059.0 261,8 4 136.2 8 880.9 3 930.5 1998 18 442.7 14 114.1 265,2 4 063.4 8 918.1 3 907.7 1999 18 434.7 14 134.2 266,5 4 034.0 8 970.2 3 863.6 25.1.1 Podnebí Podnebí je na styku kontinentálního východoevropského typu, které se vyznačuje velkými denními i ročními rozdíly teplot vzduchu ( v létě se někdy vyskytují vlny veder a v zimě teploty klesají pod bod mrazu nebo-li horká léta, chladné zimy) a oceánského středoevropského typu, to se vyznačuje malými denními i ročními rozdíly teplot vzduchu ( vysoká oblačnost s velkými množstvími srážek). Zimy v Polsku jsou dlouhé a chladné s vydatnými sněhovými srážkami, průměrná lednová teplota činí -3°C. Léta jsou horká a vlhká průměrná teplota v červencová teplota je 18°C. Dešťové srážky jsou během roku rozděleny velmi rovnoměrně, což je velmi důležité pro zemědělství a má tak příznivý vliv na zemědělskou výrobu. Směrem k východu však srážek ubývá. 102 25.1.2 Půdy V severní části Polska se nacházejí pobřežní nížiny, ve kterých jsou půdy písčité a značně neúrodné. Velmi cenné a pro zemědělce úrodné půdy jsou půdy sprašové na jihu a jihovýchodu Polska. V údolí velkých řek se vyskytují naplavené půdy. 25.1.3 Historie zemědělství Největší rozmach polské zemědělství počalo v 90. letech 20. století. Do této doby bylo zemědělství velmi zaostalé. Na polích zemědělcům pomáhaly zvířata, koňské a kravské povozy. Jeden z důvodů proč zemědělství bylo méně prosperující než v jiných státech západní Evropy byl, že v době vzniku Polska, byla jeho východní část (část, která patřila Rusku) velmi zaostalá. V Polsku za socialismu neproběhla kolektivizace v tak velké míře jako u nás a proto přetrvalo drobné hospodaření. Začátek nové éry v polském zemědělství se odrazila hlavně v rostlinné výrobě v roce 1984. V roce 1985 bylo na území Polska 11 miliónů kusů skotu (z toho 5,5 miliónů dojnic) a téměř 20 miliónů vepřů. Další velký rozvoj přišel se vstupem Polska do Evropské Unie. Ekologické zemědělství tak zní název kampaně polské vlády, která odstartovala v listopadu roku 2006. Rozpočet kampaně, částečně financovaná Evropskou Unií, je 12 miliónů zlotých (90 miliónů korun). „ Zaostalé" malorolnické zemědělství, které se nachází v mnoha polských regionech, nabízí skvělé podmínky pro ekologické hospodaření. Problémem bylo jak zajistit odbyt ekologicky vyprodukovaných výrobků, proto je důležité ukázat spotřebitelům výhody ekologického zemědělství. Předat informace o výhodách ekologických potravin přislíbil jeden ze známých mistrů kuchařů v Polsku. Přísun peněz ve formě dotací na podporu ekologického zemědělství zajistil výstavbu nových skleníků na pěstování zeleniny a ovoce, především rajčat. Některé z výhod ekologického zemědělství: 1. Biomléko obsahuje více omega-3-mastných kyselin 2. Bioovoce a biozelenina obsahují více látek významných pro lidské zdraví 3. Biobrambory obsahují průkazně více vitaminu 4. Ekologičtí zemědělci používají organická hnojiva - hnojí harmonicky 5. Listová biozelenina obsahuje méně dusič-nanů 6. Bioprodukty neobsahují rezidua pesticidů 7. Biopotraviny nej sou uměle barvené 8. Biopotraviny nejsou aromatizovány 9. Při výrobě šťáv se nepoužívají koncentráty 10. Bioprodukty si ponechávají své přírodní vlastnosti 103 25.1.4 Plodiny Tab. 1 Hlavní plodiny (na 1 ha zemědělské půdy) 2000 2002 2005 2007 2008 2009 pšenice 477 551 551 514 574 607 Kg žito 225 227 214 193 213 230 Kg ječmen 156 199 225 248 224 247 Kg oves 60 88 83 90 78 88 Kg brambory 1360 919 652 729 648 602 Kg Cukrová řepa 737 795 749 784 539 673 Kg zelenina 331 278 343 353 322 347 kg Pšenice Polsko patří k největším pěstitelům ve střední Evropě s průměrnou sklizní 9,1 miliónů tun. Řepka olejná Je jedinou olejninou pěstovanou v zemi. Výroba se v poslední době pohybuje kolem 1 milionu tun. Kukuřice Pěstování kukuřice se dramaticky zvýšila během několika málo let. Produkce se odhaduje na 1,9 miliónů tun. Zito Produkce se odhaduje na 3,2 miliónů tun. Pěstuje se hojně pro jeho odolnost vůči mrazivým zimám. Ječmen Produkce se odhaduje na 2,8 miliónů tun. Ze zeleniny se v Polsku hlavně pěstují rajčata a paprika. 104 Tab. 2 Hlavní živočišné produkty (na lha zemědělské půdy) 2000 2002 2005 2007 2008 2009 Živá hmotnost 230,9 259,1 295,4 320,1 308,0 299,9 kg dobytek 35,7 30,9 37,6 43,5 44,7 45,9 kg telata 4,6 4,5 3,9 3,8 4,1 3,8 kg prasata 140,4 153,9 159,7 171,6 153,7 136,6 kg ovce 0,4 0,3 0,3 0,3 0,3 0,3 kg mléko 648 682 728 726 747 750 1 Velký chov je zde kuřat, které se chovají pro vajíčka, ale hlavně pro vývoz jejich masa. V poslední době se objevily spekulace o zdravosti kuřecího masa. Podle odborníků se musí maso chladit proudem mrazivého vzduchu. Polsko však chladí maso proudem studené vody. Tento způsob je levnější, aleje nezdravý. Podle odborníků je maso méně kvalitní a můžou se zde vyskytovat bakterie salmonely( ty se samozřejmě tepelnou úpravou zničí). Podle médií polské chlazení vodou, které je levnější, způsobilo těžké časy našich moravských drůbežáren. Seznam tradičních výrobků 113 K 2| "H woj. pomorskie ■ woj. warmíňsko- j|c , , mazurskie *W woj. zachodmo- n m '^H - \ pomorskie i!+ / woj, kujawsko- «%t% aS 6 Ĺ pomorskie OO 86 J "f O woj. mazowieckie W woj. woj- wlelkopolskie L lubuskie ) v woj. lódzkie woj. dolnošlaskie lubelskie 50 woj. TQ 9/1 íwietokrzyskie ,?> opolskie woj. woj. W0i- podkarpackie 121 matopolskie 43 105 Tab. 3 Zemědělská výroba v jednotlivých vojvodstvích Vojvodství Počet masných výrobků Počet mléčných výrobků Ovoce a zelenina Západopomořanské - - 3 Pomořanské 16 2 10 Warminsko-mazurské 13 3 1 Podleské 5 9 4 Lubuskie - - 1 Velkopolské 30 6 7 Kujavsko pomořanské 3 2 Mazovské 17 - 4 Lubelské 8 1 4 Lodžské 11 2 11 Dolnoslezské 1 3 3 Opolské 8 2 7 Slezské 11 11 8 Malopolské 3 7 7 Svatokřižské 13 1 10 Podkarpatské 31 8 9 V jednotlivých vojvodství se produkují tradiční výrobky z masného, mléčného, rybího průmyslu, ovoce, zelenina, pekařské výrobky, nápoje a olejové výrobky. Neznámější jsou: kozí a ovčí sýry, brynza, tvaroh, šunka, bílá klobása, zelí, nakládané okurky, řepková olej, včelí med, medovina,... 106 POUŽITÁ LITERATURA 1. Minrol.gov.pl [online]. 7.04.2011 [cit. 2011-06-18]. MINISTERSTWO ROLNICTWA IROZWOJU WSI. Dostupné z WWW: . 3. Nation Master [online]. 2005 [cit. 2011-06-18]. Nation Master. Dostupné z WWW: . 4. Page 1 1 BERAS NEWSLETTER č. 1. 30.06.2004. Page 1 1 BERAS NEWSLETTER č. 1. 30.06.2004 [online]. 2004, 1, [cit. 2011-06-18]. Dostupný z WWW: . 5. .fao.org [online]. 2005 [cit. 2011-06-18]. Fao. Dostupné z WWW: . 6. Země světa. Praha : Svoboda, 1986. Polsko, s. 409. 7. hčxikon zemí světa. Praha : Kartografie Praha, 2002. Polsko, s. 168. 107 26 OCHRANA PŘÍRODY V POLSKU (NÁRODNÍ PARKY, CHKO) Mgr. Martin Braun (GÚ PřF MU) Ochrana prírody v Polsku je založena na podobných principech jako v České republice a ostatně i jako jinde v Evropě. Celý systém ochrany se řídí novým zákonem z roku 2004 o ochraně prírody a zákonem z roku 2001 o ochraně životního prostředí. Prezentace a zapojení veřejnosti do ochrany životního prostředí má zajišťovat zákon z roku 2008 o sdílení informací o životním prostředí a jeho ochraně, účasti veřejnosti na ochraně životního prostředí a posuzování vlivů na životní prostředí. Zákony do sebe implementují všechny evropské politiky ochrany životního prostředí a v obecných tezích zmiňují její hlavní úkoly: zachování, udržitelné využívání a obnovení přírodních zdrojů, rostlin, živočichů i hub, stejně jako snaha zabránit vymírání druhů i degradaci stanovišť jejich přirozeného výskytu. Ochrana se zaměřuje i na přírodu neživou, stejně tak jako na krajinu v širším smyslu slova, včetně ochrany zeleně a krajiny měst a venkova. Polsko má též na středoevropské poměry nižší míru zalesnění (29,1 %), možná právě proto se zákon zaměřuje i na přinejmenším zachování tohoto podílu, lépe však na zvýšení zastoupení lesa na území státu. Samotná hierarchie chráněných území koresponduje s evropským trendem a zákony. Nejvyšší stupeň ochrany v celoplošných chráněných územích představují národní parky. Celkem jich je v Polsku 23. Následují parki krajobrazowe (obdoba našich CHKO, kterých je 121 a kromě ochrany přírody se zaměřují i na zachování historické kontinuity daného území), rezerwaty przyrody (obdoba našich národních přírodních rezervací, celkem 1457 lokalit), užytki ekologiczne (obdoba přírodních rezervací, 6628 lokalit), obszary chronionego krajobrazu (zaměřují se na ochranu krajiny jako celku, chrání krajinný ráz, hlavně z důvodů ochrany turistické atraktivnosti, částečně podobné našim přírodním parkům, celkem bylo vyhlášeno 384 těchto „parků") dále pak menší zespól przyrodniczo-krajobrazowy (obdoba významného krajinného prvku, 287 lokalit), stanowiska dokumentacyjne (Speciální kategorie pro ochranu lokalit dokumentujících nějakým jasným způsobem historii planety země. Jedná se o geologické lokality, odkryvy, jeskyně, zkameněliny a fosilní zbytky rostlin a živočichů. V Polsku bylo touto formou ochrany opatřeno 240 lokalit). Další kategorií je pak pomník przyrody (obdoba přírodní památky, 35 420 lokalit). Stejně jako i v ČR, tak i v Polsku najdeme rezerwaty biosféry (biosférické rezervace), které byly vytyčeny v rámci programu člověk a biosféra (MaB) organizací UNESCO. V neposlední řadě i na území Polska proběhlo vytyčení sítě ekologicky cenných lokalit v měřítku celé Evropské unie a ne jen v měřítku jednoho státu. Výsledkem jsou vytyčené lokality sítě NÁTURA 2000. V rámci ní bylo vymapován a vyhlášeno 144 ptačích lokalit a 823 lokalit chránících vzácná stanoviště. Tento systém dále například doplňují Lešne kompleksy promocyjne, které jsou vymezeny na základě zákona o lesích a zaujímají velké lesní porosty v majetku státu. Jejich hlavním účelem je ekologické hospodaření a zachování přirozeného stavu lesa. Slovo promocyjne v názvu pak upozorňuje na vzdělávací a osvětovou činnost těchto lesních komplexů. 108 26.1 NÁRODNÍ PARKY Obr. 1: Rozmístění národních parků a parků krajobrazových na území Polské republiky (upraveno) Nejvyšším stupněm velkoplošné ochrany přírody jsou národní parky. Jedná se o rozsáhlá území minimálně o rozloze 1000 ha, které se rozprostírají v přírodně nej cennějších oblastech Polska. Na jejich území je uplatňován nejpřísnější ochranný režim. V Polsku je 23 národních parků o celkové ploše 3 145 km2, tedy asi 1 % země. Mezi nejznámější a lidmi nej vyhledávanější patří národní parky v horách na jihu země a území jezerních pánví. Ceněným parkem je pak hlavně v celoevropském měřítku ojedinělý Bělověžsý národní park. Bělověžský národní park je starobylá pralesní oblast na hranicích s Běloruskem, kde leží jeho druhá část. Jedná se o poslední oblast přirozeného původního nížinného lesa v Evropě. Oblast se v neporušené podobě zachovala především proto, že se jednalo o honitbu polských králů a později i ruských carů. Pouze za druhé světové války probíhalo větší těžení dřevní hmoty německou okupační správou. Na celkový ráz pralesa to však nemělo vliv. Kromě ojediněle zachovaného rostlinného ekosystému doplňuje tento park nej větší výskyt nížinného zubra 109 evropského na světě. Z populace asi 17 kusů byla cílenou introdukcí a přísnou ochranou populace rozšířena až na poslední známý stav z 31. prosince 2010, v zimě probíhá každoroční inventarizace. V té době bylo na území polské strany parku 473 kusů tohoto turovitého živočicha, na území celé Bialowieskiej puszczy pak kolem na 900 zubrů. V roce 1998 se přitom celkový stav vyčíslil na 536 zubrů. Prales je též zapsán na seznamu světového přírodního dědictví organizace UNESCO a obdržel prestižní Evropský diplom. Dalšími významnými parky jsou bezesporu Tatranský národní park, Krkonošský, nebo Bieščadský národní park. Ten byl pro svou rázovitost a dochovanou přírodu, která byla, jako všude v Karpatech, spoluvytvářena pasteveckým horalským obyvatelstvem, a hlavně pak pro příkladnou péči správců, oceněn taktéž Evropským diplomem. Tab.l: Seznam a dílčí charakteristiky národních parků na území Polska Jméno NP Rok založení Plocha [ha] Míra uplatňované ochrany [ha] Celkem Les Jádrové oblasti Vnější pásmo s managementem Krajina, krajinný ráz Babiogórski (MaB) 1954 3 390,5 3 232,3 1 124,5 2 081,6 184,4 Bialowieski (MaB, WH, E) 1947 10 517,27 9 974,26 5 725,75 4 438,20 353,32 Biebrzaňski (R) 1993 59 223 15 531 4 472,00 26 433 28 318,00 Bieszczadzki (MaB, E) 1973 29 196,20 24 715,20 18 557,40 10 553,30 85,50 "Bory Tucholskie" 1996 4 613,04 3 935,77 324,30 4 209,78 78,96 Drawieňski 1990 11 342 9 548 569,00 10 269 504 Gorczaňski 1981 7 030 6 592 3 611,00 2 883 536 Gór Stolowych 1993 6 340,43 5 778,38 428,29 5 200,76 711,38 Kampinoski (MaB) 1959 38 548 28 258 4 636,00 27 213 6 699 Karkonoski (MaB,R) 1959 5 580,50 4 021,60 1 726,10 3 829,60 24,80 Magurski 1995 19 439 18 581 2 408,00 16 925 106 Narwiaňski (R) 1996 6 810 236 0,00 1 692 5 118 Ojcowski 1956 2 146 1 529 251 1 391 504 Pieniňski 1954 2 346,20 1 665,20 749 583 1 014,20 Poleski (MaB, R) 1990 9 762,20 4 786,80 116 8 129,30 1 516,90 Roztoczaňski 1974 8 482,80 8 101,70 805,90 7 320,50 356,40 Slowiňski (MaB, R, BSPA) 1967 21 572,90 6 181,20 5 928,90 14 701,80 942,20 Swietokrzyski 1950 7 626,40 7 212 1 715,20 5 588,40 322,80 Tatrzaňski (MaB) 1954 21 187,16 16 724,23 12 292,40 6 127,96 2 766,84 Ujšcie Warty (R) 2001 8 074 80,42 681,90 4 015,37 3 376,73 Wielkopolski 1957 7 583,93 4 707,10 259,73 4 973,70 2 350,50 Wigierski (R) 1989 14 999,50 9 410,40 623,20 11 441,70 2 934,60 Woliňski (BSPA) 1960 10 937,40 4 641,50 497,86 10 322,42 117,12 Celkem 316 748,4 195 443,1 67 503,4 190 323,4 58 921,655 E - Evropský diplom, MaB - Biosférická rezervace UNESCO, WH - Světové dědictví, R - RAMSARská úmluva, BSPA - Chráněné mořské oblasti, (zdroj: http://www.mos.gov.pl) 110 26.2 OCHRANA DRUHŮ Kromě územní ochrany Polsko samozřejmě chrání biodiverzitu i neplošnými způsoby. Ochranu druhů rostlin, živočichů i hub, které jsou ohroženými v Polsku, ale jelikož jsou členské státy EU vázány smlouvami týkajícími se celého společenství, tak současně mohou být chráněny druhy v Polsku poměrně běžné, ale vzácné v celoevropském měřítku. Tak jako u nás i jinde v Evropě byly sestaveny červené knihy ohrožených druhů. Ne jinak tomu je i v Polsku. Kniha představuje 44 838 ohrožených druhů (z toho přes 32 000 druhů živočichů, přes 12 000 druhů rostlin a 3 druhy hub), z tohoto počtu je 16 928 ohrožených vyhynutím. Po vzoru červené knihy ohrožených organismů vznikla i červená kniha ohrožených zvířat, červená kniha rostlin a hub a nejnověji i červená kniha bezobratlých. Červená kniha živočichů - obsahuje následující kategorie a příklady ohrožených druhů: EX - druhy vyhynulé (2): tarpan, tur. EXP - druhy vyhynulé nebo pravděpodobně vyhynulé v Polsku (14), jsou jimi mimo jiné: drop, ještěrka zelená, jeseter západní, chřástal nejmenší, norek evropský, poštolka jižní, sup bělohlavý, drop malý, sysel obecný. CR - druhy kriticky ohrožené (22) mimo jiného slučka malá, ťuhýk rudohlavý, orlík krátkoprstý, tetřev hlušec, kamzík horský, mandelík hajní, dytík úhorní, losos, modrásek - Polyommatus ripartii, orel volavý, orel nejmenší, rybák severní, rybák dlouhoocasý, sokol stěhovavý, hvízdák eurasijský, užovka stromová nebo plch zahradní. EN - druhy velmi silně ohrožené nebo silně ohrožené (24), mimo jiné: jespák bojovný, teťřívek obecný, sekavčík zlatavý, mihule mořská, netopýr pobřežní, orel skalní, polák malý, sysel perličkový, svišť horský, pstruh obecný j ezerní, zajíc bělák, želva bahenní, kočka divoká a zubr evropský. VU - druhy vysoce ohrožené, náchylné na vyhynutí (15) mimo jiné: užovka hladká, mihule říční, ouklejka pruhovaná, kalous pustovka, rákosník ostřicový. NT - druhy s nízkým rizikem vymření, ale blízké ohrožení (30) mimo jiné: piskoř pruhovaný, rejsek prostřední, rys ostrovid, vlk obecný, medvěd hnědý. LC - druhy, které nejsou ohrožené vyhynutím, ale z nej různějších důvodů jsou uvedeny v červené knize (23) mimo jiné: netopýr pestrý, sviňucha obecná, vrápenec velký, rej sec černý nebo čolek karpatský. Červená kniha rostlin a hub je stejně jako červená kniha živočichů nyní již ve svém druhém vydání. Popisuje všechny ohrožené cévnaté rostliny, mechy, játrovky a hlevíky, lišejníky, řasy, houby a hlenky přítomné v devatenáctém a dvacátém století na polském území v rámci jeho současných hranic. 111 Kompletní systém ochrany je na internetových stránkách Centrálního registru ochrany prírody dostupného na http://crfop.gdos.gov.pl. Za faktickou realizaci politiky ochrany životního prostředí a ochranu přírody odpovídá Generálna Dyrekcja Ochrony Srodowiska. 26.3 LEŠNE KOMPLEKSY PROMOCYJNE Lešne kompleksy promocyjne vyhlašují státní lesy a slouží k ochraně velkých lesních celků charakteristických pro danou oblast. První takovýto lesní komplex byl vyhlášen v roce 1994 a tehdejší vláda tak reagovala na závěry konference OSN o životním prostředí a rozvoji konané v roce 1992 v Rio de Janeiru. V současné době je v Polsku na 19 těchto lesů. Lesy nemají samostatnou správu a byly ustaveny pro plnění těchto hlavních funkcí: - komplexní výzkum stavu lesních biocenóz na jejich území a popis podmínek jejich existence včetně trendů, které mohou v budoucnu nastat; - trvalé uchování nebo snaha o znovuzavedení přírodních procesů a hodnot lesa jako takového na základě ekologického hospodaření; - integrovat cíle trvalé udržitelnosti lesního hospodaření spolu s aktivní ochranou přírody; - podpora multifunkčního a udržitelného hospodaření v lesích s využitím domácích i zahraničních zdrojů; - provádění výzkumu a praktických experimentů v lesním hospodářství s cílem vyvodit závěry o možnostech a podmínkách pro šíření zásad udržitelného rozvoje v rámci činnosti státních lesů; - zabezpečování lesní služby (lesní stráže), exkurzí, školení a ekologického vzdělávání. 112 Tab. 2: Lešne kompleksy promocyjne a jejich stručné charakteristiky Jméno LKP Vojvodství Rok založení Rozloha [ha] Puszcza Bialowieska Podlaskie 1994 52 637 Bory Tucholskie Kuj awsko-pomorskie 1994 84 140 Lasy Gostyniúsko-Wloclawskie Kujawsko-pomorskie, Mazowieckie 1994 53 093 Puszcza Kozienicka Mazowieckie 1994 30 435 Lasy Janowskie Lubelskie, Podkarpackie 1994 31 620 Bory Lubuskie Lubuskie 1994 32 135 Lasy Beskidu Slaskiego Slaskie 1994 39 883 Lasy Oliwsko-Daržlubskie Pomorskie 1996 40 907 Puszcze Szczeciúskie Zachodnio-pomorskie 1996 61 070 Lasy Rychtalskie Dolnošlaskie, Wielkopolskie 1996 47 992 Lasy Birczanskie Podkarpackie 2001 29 578 Lasy Mazurskie Warmiúsko-mazurskie 2002 118 216 Lasy Spalsko-Rogowskie Lódzkie 2002 34 950 Lasy Beskidu Sadeckiego Malopolskie 2004 19 650 Lasy Warciúsko-Polanowskie Pomorskie, Zachodniopomorskie 2004 37 335 Sudety Zachodnie Dolnošlaskie 2004 22 866 Puszcza Notecka Wielkopolskie, Lubuskie 2004 137 273 Puszcza Swietokrzyska Swietokrzyskie 2004 76 885 Lasy Warszawskie Mazowieckie 2005 48 572 celkem 999 237 (zdroj: http://www.lasy.gov.pl) Na univerzitách se ochraně životního prostředí věnují například směry jako Ochrona srodowiska (ochrana životního prostředí), Architektura kraj obrazu (Krajinná architektura) nebo omezeně některé obory v gesci turistiky a rekreace. 113 Organizací zabývající se též ochranou přírody je obdoba českého svazu ochránců přírody - Polskie Towarzystwo Ochrony Przyrody "Salamandra". Z posledních aktualit, které se probírají v oblasti otázek životního prostředí je opakující se téma stálé nepřítomnosti seznamu nebezpečných druhů, které má vydat ministerstvo životního prostředí a doposud se tak ještě nestalo (již tomu je 7 let). Akce sledování, mapování a ochrany čápa bílého, nebo v poslední době vysoce aktuální téma jaderné energie. Výrok premiéra o trvající snaze otevřít dva bloky první polské jaderné elektrárny v roce 2020 zaznamenala snad všechna polská média. Na toto téma však premiér chce v budoucnu uspořádat referendum. Polsko se tak sníží snížit svou závislost na uhlí. POUŽITÁ LITERATURA ENCYKLOPÉDIA LEŠNA [on-line]. Dostupné na . EURACTIV.CZ: Polsko zvažuje referendum k jaderné elektrárně, [cit. 2011 - 03 - 24]. Dostupné na . GENERÁLNA DYREKCJA OCHRONY ŠRODOWISKA: Formy ochrony przyrody. [cit. 2010-11 - 04 ]. Dostupné na: . MINISTERSTWO ŠRODOWISKA RZECZPOSPOLITA POLSKA: Parki narodowe. [on-line]. Dostupné na: . SALAMANDRA - POLSKIE TOWARYSZTWO OCHRONY PRZYRODY [on-line]. Dostupné na . 114 27 KRAKOVY Bc. Martin Britan (GÚ PřF MU) 27.1ÚVOD Magický Krakov, říkají Poláci tomuto městu nad řekou Vislou. Během procházky po starých středověkých uličkách, kostelech, či dokonce po zhlédnutí nějaké té restaurace ve sklepení plyne čas pomalu. Město se pyšní nej rozsáhlejším systémem gotických sklepů v Evropě a ty jsou hojně využívány jako restaurace, kluby či hospody. A tak se vám snadno může stát, že při návštěvě Krakova dopadnete jako Jaroslav Hašek...V létě roku 1903 si zde autor Osudů dobrého vojáka Švejka pobyl v Šatlavě. Dostal se tam poté, co se podezřele procházel v nebezpečné blízkosti rakousko-ruské hranice. Verdikt zněl: tři měsíce za potulku. Haška mají Poláci rádi a jeho pobyt ve vězení si připomínají pamětní deskou na rohu ulic Kanoniczna a Podzamcze. Právě tady před 102 lety šatlava stála. Jaroslavu Haškovi by se zcela jistě v Krakově, jednom znejstarších a nej významnějších měst na území Polska, líbilo i dnes. Mezi jejich časté návštěvníky patří zejména studenti místních vysokých škol. Na ty zajisté narazíte i v hospůdkách na Krakovském rynku, což je dnes největší středověké náměstí v Evropě (210 * 212m), které si zachovalo svůj původní tvar. Z každé strany rynku vybíhají ulice, každá druhá vede k městské bráně a dělí tak město jako šachovnici na pravoúhlé bloky domů. Díky tomu je centrum zapsáno do seznamu UNESCO. Dominantou náměstí je gotický kostel zasvěcený svaté Marii (jen pro upřesnění, je to jeden ze 119 kostelů ve městě). Během víkendů a svátků zde můžete obdivovat největší gotický oltář světa. Mariánský kostel má jeden unikát. Trubače. Na jedné ze dvou věží hrají na polnici už od roku 1392 každých šedesát minut melodii, kterou oznamují, že další hodina právě pominula. Původně troubil při rozbřesku i při západu slunce a upozorňoval místní na otevření a uzavření městských bran. Přímo uprostřed náměstí stojí soukenice (Sukiennice), což je nejstarší dosud fungující obchod s látkami v Evropě. Obchodníci se suknem se zde nepřetržitě setkávají od roku 1297. Pravidelnost čtvercového náměstí v jižním rohu trochu narušuje malý kostelík svatého Vojtěcha. Byl postaven na místě, kde tento český světec konal své obřady. Jednou z dominant Krakova je wawelský vrch, na kterém se nachází zejména královský hrad a katedrála. Goticko-renesanční královský hrad byl sídlem polských králů včetně Jagellonců, kteří vládli i na českém trůně. Krakovští dodnes mají Cechy v oblibě, i když někteří se nepředvedli vnejlepším světle. Například knížeti Břetislavu I. se v roce 1038 během jeho nájezdu na Polsko podařilo zničit románskou katedrálu na wawelském vrchu. Ve stejnou dobu začala stavba mnohem větší katedrály, která se od roku 1320 stala korunovačním místem polských králů. Tentokrát se na Cechy vzpomínalo lépe, neboť je zasvěcena svatému Václavovi a svatému Stanislavovi. V podzemí se nachází nekropole, kde jsou pohřbeni téměř všichni polští králové i mnoho významných postav kultury a historie. Místo svého posledního odpočinku zde nalezl například spisovatel Adam Mickiewicz a generál Wladyslaw Sikorski. 115 Město se však může pyšnit i dalšími světovými unikáty. V útrobách Jagellonské univerzity je k vidění takzvaný Jagellonský glóbus z roku 1508, první glóbus v dějinách kartografie, na němž byla zobrazena Amerika. Město bylo i křižovatkou polské a židovské kultury. Ve čtvrti Kazimierz žili židé z celé Evropy. V roce 1530 zde byla otevřena první židovská tiskárna a knihkupectví v Evropě. Až do druhé světové války zde žilo na sedmdesát tisíc Židů, téměř všichni však zahynuli v nedalekém koncentračním táboře v Osvětimi. Krakov patří mezi nej důležitější polská kulturní a umělecká centra. Ve městě se konají filmové, hudební či divadelní festivaly a navštívit můžete až 28 muzeí. Nevynechejte muzeum Czartoryjských, kde bydlí „nejslavnější obyvatelka Krakova" - Dáma shranostajem od Leonarda da Vinciho. Další Krakovský unikát. 27.2 POLOHA Geografické souřadnice centra města Krakov jsou 50°04' s.š. a 19°56' v.d. Krakov leží v jižní polovině Polska, téměř přesně na průsečíku 50. severní rovnoběžky a 20. východního poledníku. To znamená že leží v samém centru Evropy, to je zhruba na polovině cesty mezi nej západnějším Lisabonem v Portugalsku a nej východnějším Uralem a leží zhruba uprostřed trasy od Středozemního moře k Barentsovu moři. Krakov je situován 800 km východně od německého Frankfurtu, 750 km západně od ukrajinského Kyjeva, 950 km od Florence v Itálii a 980 km od Goteborgu ve Švédsku. Se svými více než 750 000 obyvateli je druhým nej lidnatějším metropolí jižní poloviny Polska. Rozloha Krakova je 326,8 km2 a T „_J aALtiCSĚA ■DfNMJit GERMANY městem Polska a bez diskuze je rozkládá se na obou březích řeky Wisly v průměrné nadmořské výšce 219 m n. m. na styku středopolské nížiny a úpatí Karpat. Obr. 1 Administrativní členění Polska CZECH REP. 27.3 HISTORIE Nejstarší část města se nachází na opevněném Wawelském návrší. Bylo to jedno z nej důležitějších opevnění v kmenovém knížectví Vislanů. To ovládla za vlády knížete Svatopluka Velkomoravská říše. Pravděpodobně v roce 999 se Krakov stal součástí polského státu Boleslava Chrabrého. První zmínka o Krakově (a to jako o důležitém obchodním hradišti) pochází z roku 966. Od roku 1000 se v Krakově nacházelo biskupství. Roku 1038. za vlády Kazimíra I. Obnovitele, se Krakov stal polským hlavním městem. 116 V období rozpadu státu na jednotlivé úděly (polsky rozbicie dzielnicowe) byl sídlem hlavního knížete (ksiaže^ senior) - principa. Za Tatarského vpádu v roce 1241 bylo město takřka úplně zničeno. Začala obnova Krakova a kníže Boleslav Nesměly, jeho matka Grzymislawa a manželka bl. Kunhuta dali 5. června 1257 městu lokátorská práva podle magdeburského práva. Úkol lokátorství byl svěřen třem fojtům: Gedkovi, Jakubovi z Nisy a Dytmarovi Wolkovi. Zakládací dokument hovořil o: osvobození měšťanů od daní na období 6 let, osvobození měšťanů od cel na 10 let, dával právo lovu ryb ve Visle na úseku od Zwierzynca do Mogily, dával fojtům právo na 1/6 příjmů z obchodů a tržišť, dával fojtům právo na věčné osvobození od cel, dával fojtům právo vlastnit jatka a mlýny. Tehdy také vzniklo charakteristické šachovnicové uspořádání města, kam byly zasazeny dochované dřívější prvky (ul. Grodzka, Mariánský kostel). Mezi Krakovem a Wawelem ještě existovala osada Okol, která byla nezávislou tvrzí do vzpoury fojta Alberta, kdy král Vladislav Lokýtek zbořil její zdi a začlenil ji ke Krakovu. Proto má také staré město protáhlý severo-jižní tvar a táhne se až k Hradu. V roce 1320 se ve wawelské katedrále konala korunovace Vladislava Lokietka na polského krále, čímž skončilo období rozpadu Polska na jednotlivé části. Až do roku 1734 byl Krakov místem korunovace polských králů. Ve 14. století vznikla na předměstí Krakova dvě další města: na jihu Kazimierz (1335) a na severu Kleparz (1366). Krakov se jako hlavní město jednoho z významných evropských států v 15. a 16. století rozvíjel v každém směru - architektonickém, obchodním, řemeslnickém, kulturním, vědeckém. Hradní komplex na Wawelu byl přestavěn a rozšířen v renesančním slohu. V roce 1364 byla založena univerzita. Také byl zbudován Barbakan (obranná bašta, části se dodnes dochovaly). Novou tvář dostal Krakovský rynek. Za vlády Zikmunda II. Augusta (polovina 16. století) měl Krakov asi 30 tisíc obyvatel. Po polsko-litevské unii a vzniku Republiky dvou národů (Rzeczpospolita Obojga Narodów) se Krakov ocitl na okraji velkého státu, Sejmy a volby monarchů se konaly ve Varšavě, která ležela víceméně v polovině cesty mezi hlavními městy Koruny polské a Litvy. Definitivně král Zikmund III. Vasa v roce 1609 přenesl hlavní město Polska (bez formálního právního aktu) do Varšavy. Avšak katedrála na Wawelu zůstala i nadále korunovačním místem polských králů. Zároveň s úpadkem Rzeczpospolity začal také úpadek samotného města. Válečné ztráty silně poškodily jeho pozici a zbrzdily i rozvoj. Poprvé byl Krakov zničen cizími vojsky v roce 1655 během švédské „potopy". V 18. století byl dobýván vojsky pruskými, švédskými, rakouskými a ruskými. Po třetím dělení Polska obsadili Krakov Rakušané. V letech 1809-1815 náležel do Varšavského knížectví jako hlavní město departamentu. V letech 1815-1846 byl hlavním městem maličké, formálně nezávislé Krakovské republiky. Tehdy začala celková modernizace města, které stále tkvělo ve středověku. Byla zbourána většina městských hradeb, byl zasypán příkop a na jeho místě byly vybudovány rozsáhlé městské sady, obepínající staré jádro. Po „krakovské revoluci" v roce 1846 byl Krakov opět začleněn do Rakouska, jehož součástí zůstal až do roku 1918. V roce 1850 zničil velký požár téměř půl města. Po roce 1918 a rozpadu Rakouska-Uherska byl Krakov přičleněn k nově vzniklému Polsku. V letech 1939-1945 byl hlavním městem tzv. Generálního gouvernementu. V roce 1951 bylo ke Krakovu připojeno socialistické město Nová Huť (Nowa Huta, založena v roce 1949 na území vesnic Mogila, Plaszów a Krzeslawice). 117 27.4ADMINISTRATIVNÍ DĚLENÍ Od 27. 3. 1991 je Krakov rozdělen na 18 městských částí, označených římskými číslicemi a názvem čtvrti. Obr. 2 Administrativní dělení Krakova 27.5 DEMOGRAFIE Krakov měl k roku 2009 754 854 obyvatel. S ohledem na data z roku 2006 činil počet obyvatel Krakova zhruba 2% z populace celého Polska a 23% z populace Malopolského Vojvodství. V roce 2002 byla průměrná hustota zalidnění Krakova 2 320 obyvatel na km2, index maskulinity byl 88,5 a průměrný přírůstek byl -1,5 obyvatel na 1 000 obyvatel. Při sčítání lidu se v roce 1931 78,1 % Krakovánu uvedlo polštinu jako jejich první jazyk, 20,9%jidiš nebo hebrejštinu, 0,4% ukrajinštinu, 0,3% němčinu a 0,1% ruštinu. Po pustošení obyvatelstva za druhé světové války a poté v období komunismu byly citelně omezeno zastoupení etnických minorit ve městě. Při sčítání lidu v roce 2002 ti, kteří uvedli svoji národnost v Krakovském vojvodství, uvedli v 1 572 případech slovenskou národnost, ve 472 ukrajinskou národnost, 50 židovskou národnost a 22 arménskou národnost. Romskou národnost oficiálně uvedlo 1 678 obyvatel, ale oficiálně jsou jejich počty odhadovány na asi 5 000 obyvatel. Oficiální statistiky ministerstva školství odhalily, že přestože méně než 1% dospělého obyvatelstva oficiálně uvedlo svoji příslušnost k menšinám, se 3% studentů účastní programů určených menšinám. 118 27.5.1 Krakovská místní vláda Polsko má třístupňové místní zastupitelství: provincie (wojewodztwo), oblast (powiat), a obec (gmina), každá úroveň má svůj úřad a místní zastupitelstvo. Krakov je hlavním městem Malopolské provincie, která je jednou z nej prominentnějších provincií ze všech 16 v Polsku. Stejně jako v případě dalších polských měst je Krakovské místní a oblastní zastupitelstvo zastupováno jednou institucí. Městská místní rada sestává ze 43 zastupitelů volených systémem poměrného zastoupení. Výkonná moc je představována starostou (nazývaný prezydent), který je volen občany v dvoukolové volbě systémem většinového zastoupení. Městská rada i starosta mají mandát na 4 roky. V roce 2002 obyvatelé Krakova zvolili profesora Jaceka Majchrowskiho poprvé ve veřejném hlasování, v listopadu 2006 a prosinci 2010 byl občany opětovně zvolen. 21. 11 2010 přesáhly pětiprocentní hranici potřebnou ke zvolení dvě nej vlivnější polské politické strany a dostaly tak do místního zastupitelstva své reprezentanty. Platforma obyvatelstva (PO) vyhrála s většinou 24 zastupitelů, zatímco její hlavní rival, pravicová strana Právo a spravedlnost (PiS), získala 12 zastupitelů. Zbývajících sedm křesel připadlo nezávislým, zformovaným úřadujícím starostou Jacekem Majcharowskim. Krakovské zastupitelstvo má své sídlo v distriktu historického města, v renesančním paláci Wielopolskich z 16. století sousedícím s basilikou Sv. Františka. POUŽITÁ LITERATURA KRÁSNY, V. Výlet za Jaroslavem Haškem a dámou s hranostajem. MF DNES. 12.12. 2005, s. E/10. WIKIPEDIE: Krakov, [on-line]. Dostupné na < http://cs.wikipedia.org/wiki/Krakov>. WIKIPEDIA: Kraków. [on-line]. Dostupné na < http://en.wikipedia.org/wiki/Krak%C3%B3w>. OFICIÁLNÍ STRÁNKY MĚSTA KRAKOVA, [on-line]. Dostupné na < http://www.krakov.pl/en/>. 119 28 EURO 2012 V POLSKU A NA UKRAJINE Bc. Vlastimil Adam (GÚ PřF MU) 28.1 VOLBA Společná kandidatura Polska a Ukrajiny stála proti 4 soupeřícím projektům Itálii, Řecku, Turecku a společnému projektu Chorvatska a Maďarska. V listopadu 2005 proběhlo první kolo volby, které mělo ztenčit seznam kandidátů z 5 na 3. Toto kolo vyhrála Itálie sil hlasy před Chorvatskem+Maďarskem s 9 hlasy. Polsko s Ukrajinou se umístily na 3. místě (7 hlasů) a 4. Turecko získalo hlasů 6. Postup do dalšího kola se tedy podařil rozdílem jednoho jediného hlasu. Konečné hlasování proběhlo 18. dubna 2007 v Cardiffu, kde polsko-ukrajinská kandidatura zvítězila v prvním kole, když získala většinu 8 ze 14 hlasů. 28.2 ZÚČASTNĚNÁ MĚSTA Bude se hrát na 8 stadionech v 8 městech. Po 4 v každé ze zemí. V každé zemi bylo vytipováno 6 měst, ze kterých se následně vybrala 4 města, ve kterých se skutečně bude hrát. Největší polský stadion se nachází v hlavním městě Varšavě. Má 58 145 míst a bude se zde odehrávat zahajovací zápas a také čtvrtfinále a finále. Nachází se v místech bývalého stadionu Dziesi^ciolecia, který byl ovšem zbourán, tudíž se jedná o kompletně nový stadion. Jeho výstavba přijde přibližně na půl miliardy €. Výhodou je jeho poloha blízko středu města na břehu řeky Wisly a poblíž vlakového nádraží Wschodnia. Po EURU se očekává jeho využití pro nej důležitější sportovní klání nebo kulturní události. Ani jeden z varšavských prvoligových klubů (Legia a Polonia) ovšem neuvažuje o jeho stálém užívání, v úvahu jsou pouze nejprestižnější utkání jako městské derby, či utkání v evropských pohárech. Dalším stadionem je městský stadion v Poznani se 42004 místy, který prošel několikaletou rekonstrukcí a jedná se o dlouholetý domov prvoligového klubu Lech Poznaň. Od sezony 20010-2011 se sem nastěhoval i druholigový klub Warta Poznaň, kvůli tomu byl také změněn název ze stadionu 120 Lechu na stadion městský, protože na něm budou hrát oba místní profesionální kluby. Na stadionu PGE Aréna v Gdaňsku, dříve zvaném Baltic Aréna, se bude, kromě utkání v základních skupinách, hrát také čtvrtfinále. Název byl změněn kvůli sponzorským účelům, jelikož Polskie Sieci Elektroenergetyczne (polská obdoba CEZu) zaplatily za 5 let v názvu stadionu 8,5 milionu €. Jedná se o zcela nový stadion, jehož výstavba začala roku 2008 a dokončení je v plánu v polovině roku 2011. Jeho kapacita bude 44000 diváků a stane se novým domovem prvoligového klubu Lechia Gdaňsk. Posledním polským stadionem, na kterém budou probíhat boje v rámci EURA 2012 je městský stadion ve Wroclawi. Jedná se opět o zcela nový stadion s kapacitou 42771 míst. Kromě toho, že na něm bude po mistrovství hrát klub Slask Wroclaw, plánuje se jeho široké využití také v ostatních sportovních odvětvích a také jako kulturní centrum. V září 2011 zde proběhne boxerský souboj ukrajinského šampióna v těžké váze Vitalije Klička a domácího borce Tomasze Adámka. Největším ukrajinským stadionem bude Olympijský v Kyjevě s 69004 místy. Odehrají se zde 3 zápasy ve skupinách, čtvrtfinále a finále celého šampionátu. Tento stadion ovšem provázejí nej větší obtíže s výstavbou a dlouho se mělo za to, že se nestihne dokončit včas (pokud vůbec). Poslední dobou se zde ovšem věci daly do pohybu a i dělníci přistoupili na nižší mzdy a prodloužené směny, aby nenastala mezinárodní ostuda pro Ukrajinu, v podobě nedokončeného hlavního stadionu mistrovství. Po mistrovství se předpokládá, že se stadion stane domovem ukrajinského národního mužstva a kyjevské kluby, především Dynamo Kyjev zde budou hrát své nej důležitější zápasy. Nikdo zde ovšem nemá hrát natrvalo, protože všechny kyjevské kluby mají své menší zrekonstruované stadiony, které jim pro běžnou potřebu dostačují. Druhým nej důležitějším stadionem na Ukrajině je doněcka Donbass Aréna s 51 504 místy a klubem Sachťar Doněck, který zde již téměř dva roky hraje svá utkání v 1. Ukrajinské lize a evropské Lize mistrů. Cena tohoto stadionu se odhaduje na 400 milionů dolarů. Bude se zde hrát čtvrtfinále i semifinále šampionátu. V Charkově se nachází stadion Metalistu Charkov s 38633 místy, který je již 86 let starý, ale v roce 2009 proběhla jeho kompletní rekonstrukce. Poslední stadion se nachází v západoukrajinském Lvově. Lépe řečeno bude nacházet, protože stále probíhá jeho výstavba a to již od roku 2008. Dokončen by měl být letos v létě s kapacitou 33500 diváků. Výstavba tohoto stadionu je ještě více pozadu než toho kyjevského, ale vzhledem k jeho menší velikosti a tedy i méně náročné stavbě to není považováno za až tak velký problém, navíc by se tento stadion dal poměrně lehce nahradit zrekonstruovaným stadionem v Dněpropetrovsku nebo v Krakově. Dalším problémem je, že se neví, co s ním bude po mistrovství, jelikož zdejší prvoligový klub FC Karpaty Lvov má poměrně pěkný stadion s kapacitou 28000 diváků. Tento stadion se navíc nachází na poměrně pěkném místě blízko centra, což se nedá říci o novém stadionu uprostřed polí daleko za městem. Osobně si myslím, že pořadatelství ve Lvově je důležité především z politických důvodů, aby se vše neodehrávalo pouze v Kyjevě a na východní Ukrajině. To je patrně důvod, kvůli kterému není možné hrát na pěkném stadionu v Dněpropetrovsku, který by byl již třetím pořadatelským městem v proruské východní Ukrajině. Ovšem v tom případě nechápu, proč nedošlo k dohodě s klubem Karpaty Lvov a k jistě levnější rekonstrukci jeho stávajícího stadionu. Co se týče 4 měst, která nakonec neprošla výběrem, tak v Krakově byl zrekonstruován městský stadion Wisly Krakow a s kapacitou 33680 bude plnit roli první náhradní plochy, pokud by se některý ze stadionů nepodařilo dokončit včas. Slezský stadion v Chorzowě byl částečně zrekonstruován již v 90. letech a s kapacitou 55000 diváků by se jednalo o jeden z nej větších stadionů, navíc zde pravidelně hrává polská reprezentace, avšak nebyl zvolen UEFOU za vhodný pořadatelství. Na Ukrajině byly zamítnuty stadiony v Oděse a Dněpropetrovsku. 121 28.3 PROBLÉMY S VÝSTAVBOU Již od přidělení pořadatelství provázely celou akci pochyby, zdali se podaří organizátorům naplnit, to k čemu se při volbě zavázali. Nutno podotknout, že daleko větší problémy pronásledují ukrajinské pořadatele. Předseda UEFA Michel Platini dokonce navrhnul záložní plán, při kterém by se mistrovství Evropy odehrálo ve Skotsku. Až v létě roku 2008 UEFA prohlásila, že nebude uvažovat o žádném plánu B zahrnující pořádání mistrovství v jiných zemích. Nicméně vzhledem k tomu, že nej větší problémy provázejí renovaci kyjevského olympijského stadionu, na kterém se má odehrávat finále, tak byl ve hře stadion v Krakově, jako náhradní řešení, pokud by se dostavba v Kyjevě opravdu nestihla. V roce 2010 ovšem bylo dosaženo zlepšení a UEFA prohlásila, že již není třeba být na poplach. Nej větší problémy nastaly v přímém důsledku světové finanční krize a s ní spojeným nedostatkem peněz. 28.4 INFRASTRUKTURA SPOJENÁ S POŘÁDÁNÍM EURA Pořádání mistrovství Evropy ve fotbale samozřejmě nespočívá pouze ve výstavbě stadionů, ale je zapotřebí i modernizace ostatní infrastruktury, především dopravní a zvětšení a zkvalitnění ubytovacích kapacit. V tomto směru opět lépe pokročilo Polsko, ve kterém probíhá výstavba dálnic. Hlavní důraz je kladen na dálnici A2 od německých hranic přes Poznaň a Lodž do Varšavy. Dále na dálnici A4 od německých hranic do Wroclawy, Katowic a Krakova a také na AI v severojižním směru Gdaňsk - Lodž. Takto by měla být všechna hostitelská města napojena na dálniční síť a spojena se zahraničím především ze západu, tedy z Německa. Další poměrně dobré napojení bude z České republiky, kde sice bude pravděpodobně nějaký kus dálnice kolem hranic ještě chybět, ale jinak bude spojení z Ostravy do Katowic použitelné pro příjezd do Polska také velice dobře. Za pomoci tranzitu přes Německo a Česko tedy bude vyřešeno silniční spojení se západní, střední a jižní Evropou. Zbylé směry na východ (Bělorusko a Litva) jsou naplánované na dokončení později a v době EURA nebudou připraveny. Polsko s Ukrajinou se zavázali zkvalitnit silniční spojení mezi oběma zeměmi, ale své slovo dodrží a to pravděpodobně s výhradami pouze Polsko. Je zde vidět snaha do poloviny roku 2012 protáhnout dálnici A4 od Krakowa, přes Rzesow až k hraničnímu přechodu Korczowa. Dá se očekávat, že větší část bude v termínu hotova, ale zcela kompletní stavba ještě nebude. To je ovšem skvělý stav oproti Ukrajině, kde z důvodů nedostatku peněz na modernizaci silnic zcela rezignovali a ty tak zůstanou v původním stavu (Ukrajina má pouhých 193 km dálnic a její silnice 1. třídy jsou často v žalostném stavu). Značná část návštěvníků včetně samotných aktérů se na šampionát dopraví letecky, tudíž bylo nutné, aby každé pořádající město mělo odpovídající letiště. Varšavské mezinárodní letiště F. Chopina i letiště v Poznani podmínky splňovaly. Ovšem na Koperníkove letišti ve Wroclawi a letišti Lecha Walesy v Gdaňsku bylo nutné vybudovat nové terminály, letová stání i ranveje. Modernizací prošlo i letiště Jana Pavla II. v záložním městě Krakowě, kde byla vybudována rychlodráha z letiště na hlavní nádraží. Co se týče železniční dopravy, tak největší důležitost bude mít trať Varšava-Kutno-Poznaň-Berlín, která byla modernizována na rychlost 160km/h a opět jí bude možno použít na dopravu do dějiště šampionátu ze západní Evropy a také na přepravu mezi jednotlivými stadiony. Projekty vysokorychlostní železnice z Varšavy do Gdaňsku a do Wroclawi jsou naplánovány k dokončení až na rok 2020, ale samozřejmě bude možné k dopravě do těchto měst použít klasickou železnici. Co se týče náhradního města Krakow, to je s Varšavou spojené Centrální železniční magistrálou s rychlostmi 200-250 km/h. Co se týče Ukrajiny, tam největší rozmach prožívá letecká dopravy a také jsou do ní investovány největší částky. Zdá se, že vzdušný přesun bude i jediným rozumným a komfortním způsobem pro návštěvníky mistrovství. Investice zahrnují výstavbu nového terminálu na doněckem letišti. Modernizaci lvovského letiště probíhá podle projektu za 200 122 milionů dolarů a zahrnuje prodloužení ranveje o 700 metrů a výstavbu zcela nového terminálů, schopného odbavit 1220 pasažérů za hodinu. Na Charkovském letišti z 50. let je také ve výstavbě nový terminál. Co se týče nej většího letiště v zemi, kyjevského Boryspilu, tam byly v posledních letech postaveny dokonce 3 nové terminály (B, D a F). V příštích letech tedy terminál B, který momentálně slouží pro odbavení všech mezinárodních letů, bude sloužit pouze pro vnitrostátní odlety. Terminál A, který odbavuje vnitrostátní lety dnes, bude v budoucnu sloužit jen jako příletová hala vnitrostátních letů. Terminál C bude i nadále sloužit VIP pasažérům. Nově otevřený terminál F slouží jako základna pro všechny lety Ukrajinských mezinárodních aerolinií (UIA). No a pro mezinárodní lety bude určen terminál D, který má být uveden do provozu na konci roku 2011 a roku 2015 pak má být otevřen i terminál E. Podle plánu by letiště v tomto roce mělo dosáhnout 18 milionů pasažérů za rok, což je oproti dnešním 6,5 milion téměř trojnásobek, ale není to nic nereálného, protože ještě v roce 2001 letiště odbavilo pouhých 1,5 milionu pasažérů za rok. Na železnici je obdobný stav jako v silniční dopravě. Ukrajinští pořadatelé se zavázali k modernizaci, ale poté řekli, že kvůli ekonomické krizi není dostatek finančních prostředků, tudíž žádné velké zlepšení se očekávat nedá. Lze tedy předpokládat, že ukrajinská část EURA se ponese ve velice leteckém duchu, protože jiné přijatelné možnosti dopravy mezi jednotlivými městy nebudou dostupné. ZÁVĚR Ač to na první pohled vypadá, že zatímco Poláci s výhradami plní to, k čemu se zavázali a ještě jim zbývá energie k vylepšování náhradního Krakova a Ukrajinci nesplnili téměř nic, není možné to vidět takto černobíle. Kandidatura a hlasování, totiž probíhalo v úplně jiné atmosféře, kdy byla Ukrajina sebevědomá a uprostřed ekonomického boomu. Podobně jako na země Pobaltí ovšem na tuto zemi ze všech nejhůře dopadla ekonomická krize, kdy se investované peníze přestaly vracet zpět, najednou tedy všechny plány, které ještě nedávno vypadaly snadně, se najednou začaly jevit jako neuskutečnitelné. Myslím, že pořadatelé budou rádi, když se podaří postavit všechny stadiony a zajistit dostatek letadel na přepravu návštěvníků a také autobusy od letiště ke stadionům. Dalším problémem budou nedostatečné ubytovací kapacity, což se snad nebude tolik týkat Kyjeva, ale průmyslových velkoměst na východě s nej větší pravděpodobností ano. To ale vše nahrává Polákům, kteří i když nesplní vše zcela přesně tak v porovnání se svými sousedy budou stále za premianty. Nezbývá než fandit, českým reprezentantům, aby si vybojovali postup na šampionát a my se mohli vydat za ukrajinským dobrodružstvím. 123 POUŽITÁ LITERATURA ■ UEFA EURO 2012 [on-line]. Dostupné na < http://www.uefa.com/uefaeuio2012/index.html>. ■ WIKIPEDIA: UEFA EURO 2012. [on-line]. Dostupné na < http://en.wikipedia.org/wiki/UEFA_Euro_2012>. ■ STATE ENTERPRISE BORYSPIL INTERNATIONAL AIRPORT, [on-line]. Dostupné na . ■ LOTNISKO CHOPINA V WARSZAWIE. [on-line]. Dostupné na . ■ ČESKO - POLSKÁ OBCHODNÍ KOMORA. [on-line]. Dostupné na . ■ EURO 2012. [on-line]. Dostupné na: . ■ FC KARPATY LVIV [on-line]. Dostupné na < http://fckarpaty.lviv.ua/en/>. ■ FC DNIPRO DNIPROPETROVSK [on-line]. Dostupné na < http://www.fcdnipro.ua/content/en/> 124 SHRNUTÍ EXKURZE Ve dnech 9.5. - 15.5. se uskutečnila další z exkurzí, hrazených z prostředků ESF v rámci projektu Geoinovace. Konala se opět ve spolupráci MU v Brně a UP Olomouci, takže se jí zúčastnili studenti z obou těchto akademických pracovišť. Exkurze byla koncipovaná jako „zastávková", to znamená, že ač měla konkrétní hlavní cíl (pobyt ve východopolském Lublinu a okolí), její poznávací náplň se uskutečňovala už v průběhu cesty samé. Hned první den, po překročení česko - slovenských hranic, jsme měli možnost navštívit slepencové Súľovské skály (součást tzv. bradlového pásma Karpat, charakteristického členitými skalními výchozy) a také obec Vlkolínec nedaleko Ružomberoku, která byla pro svůj charakter původní horské vsi zapsána na seznam UNESCO. První noc jsme strávili již za slovensko - polskými hranicemi - konkrétně v městě Zubrzyca Górna. Druhý den jsme pokračovali přes druhé nej větší polské město Kraków - někdejší sídlo panovníků s velmi dobře dochovaným historickým jádrem (např. královský hrad Wawel, židovská čtvrť Kazimierz atd.) Po prohlídce centra následoval dlouhý přesun směr Lublin. Cestou jsme mohli dobře pozorovat proměny krajiny i sídelní struktury v závislosti na tom, zda bylo dříve území spravováno Německem či Ruskem. Třetí den se nás ujali akademičtí pracovníci z Univerzity M.C. Sklodowskiej a provedli nás Lublinem (město přibližně velikosti Brna). Navštívili jsme mj. Lubelský zámek a také bývalý koncentrační tábor Maj daněk. Po dalším noclehu v Lublinu nás naši průvodci vzali na krátkou prohlídku nové budovy Instytutu Hydrograficznego a poté jsme projeli nedaleký, čtvrtohorním zaledněním modelovaný Kazimierzski Park Krajobrazowy se zastávkami v Rablówu (opukové výchozy, bývalé štoly s četnými fosiliemi) a Kazimierzu Dolnem, kde řeka Wisla vytváří průlomové údolí Malopolski Przelom Wisly. Odpoledne jsme se vrátili do Lublinu a odtud do města Zamošč - opět chráněného UNESCEM zejména pro historické centrum se starými „domy arménských kupců". Nocleh byl zajištěn v nedalekém městečku Zwierzyniec. Pátý den jsme trávili ve společnosti pracovníka Roztoczanskiego Parku Narodowego. Tento park, známý svými borovými i bukovými lesy, krajinou úzkých pásových políček i speciálním druhem koní, jsme zčásti prošli a zčásti projeli na koňském povoze. Během cesty bylo zajištěno i občerstvení a prohlídka návštěvnického centra s krátkým filmem o „Roztoczích." Šestý den jsme pokračovali ze Zwierzyňce ke slovenským hranicím, konkrétně k památníku Karpatsko - dukelské operace z dob Slovenského národního povstání r. 1944. Na vyhlídkové věži se nám dostalo živého a erudovaného výkladu z úst průvodce. Další zastávkou byla Levoča (známá zejména pozdně gotickým dřevěným oltářem v kostele sv. Jakuba) a Spišská 125 Kapitula - sídlo biskupa a dlouho samostatná obec, která byla r. 1948 připojena ke Spišskému Podhradie. Zajímavým zážitkem pro mnohé byla návštěva nočního Spišského hradu, kde právě na nádvořích probíhala představení divadelního spolku. Poslední den exkurze jsme se pro nepřízeň počasí absolvovali již jen krátkou zastávku u jediného ledovcového jezera Nízkých Tater - Vrbického plesa - a v odpoledních hodinách autobus dorazil zpět do České republiky. TRASA A PROGRAM 9.5. 2011 Brno - Olomouc - Valašské Meziříčí - Súľovské skály - Vlkolínec - Zubrzyca Górna 10.5. 2011 Zubrzyca Górna - Kraków (prohlídka města) - Pulawy - Lublin 11.5. 2011 Lublin (prohlídka města) - Maj daněk (bývalý koncentrační tábor) - Lublin 12.5. 2011 Lublin - Kazimierzski Park Krajobrazowy (opukové výchozy u Rablówa, Kazimierz Dolny) -Zamošc (domy arménských kupců) - Zwierzyniec 13.5. 2011 Zwierzyniec - Roztoczanski Park Narodowy (bukové a borové lesy, polská řemenová políčka, chov místního druhu koně) - Zwierzyniec 14.5. 2011 Zwierzyniec - Dukliansky průsmyk (Pamätník Karpatsko - duklianskej operácie) - Levoča (kostel sv. Jakuba, UNESCO) - Spišské Podhradie (Spišská Kapitula, Spišský hrad) 15.5. 2011 Spišské Podhradie - Poprad - Nízké Tatry (Vrbické pleso) - Liptovský Hrádok - Valašské Meziříčí - Olomouc - Brno 126 FOTOPŘÍLOHA Obr. 1 Pod Súľovskými skalami Obr. 2 Obec Vlkolínec na Velké Fatře 127 Obr. 3 Orawski Park Etnograficzny v Zubrzyci Gorne Obr. 4 Centrum Krakowa 128 Obr. 5 Centrum Krakówa (Rynek Glówny) Obr. 6 Královský hrad Wawel v Krakówě 129 Obr. 7 Naši průvodci z Univerzity M.C. Sklodowské v Lublinu Obr. 8 Svatostánek v Lublinu 130 Obr. 9 Koncentrační tábor Lublin - Majdanek Obr. 10 Kazimierzski Park Krajobrazowy - opukové výchozy u obce Rablów 131 Obr. 11 Kazimierz Dolny v Malopolskem Przelomu Wisly Obr. 13 Domy arménských kupců v Zamošci (Centrum chráněno UNESCO) Obr. 14 Neformální večerní zábava u Zwierzyňce 133 Obr. 15 Kytarový večer ve Zwierzyňci Obr. 16 Ukázka řemenových políček v Roztoczanskem Parku Narodowem 134 Obr. 17 Průvodce po Roztoczanskem Parku Narodowem nás seznamuje s místním druhem koní Obr. 18 Cesta bryčkou zpět do Zwierzyňce 135 Obr. 20 Památník v Dukelském průsmyku 136 Obr. 21 Průvodce po památníku zajímavě přednášel Obr. 22 Centrum Levoěi 137 138 139 140