www.solen.cz / MEDICÍNA PRO PRAXI 6 / 2007256
Prostředí a imunitní systém
V průběhu minulých desetiletí a především několika
posledních let se setkáváme s výrazným nárůstem
počtu pacientů s astma bronchiale a různými
typy alergií, pro který nemáme zcela jednoznačné
vysvětlení. Na jedné straně stojí za zvyšováním
incidence těchto zdravotních problémů rozvoj diagnostických
postupů a jimi používaných metod,
který usnadňuje záchyt i mírných projevů nemoci,
na straně druhé je to možný vliv našeho životního
prostředí a jeho zhoršující se kvality na zdravotní
stav organizmu. Vlivy, které je možné zahrnout pod
pojem „prostředí“, jsou velice různorodé: používání
antibiotik, realizace imunizačních programů, kvalita
vody, hygienická pravidla v potravinářství, způsob
života a životní styl jednotlivce. Tyto faktory vstupují
do interakce s naší genovou výbavou, na které pak
závisí jejich fenotypový projev, jak je prokázáno pracemi
z epigenetiky. Prenatální i postnatální expozice
antigenu může vést k následné imunizaci, senzibilizaci
či toleranci. Prevence alergie proto zahrnuje
opatření použitelná jak v prenatálním období (výživa
a životní styl matky, omezení expozice možným
alergenům), tak i postnatálně. Provedení některých
úprav prostředí také snižuje riziko rozvoje alergie,
a to především u jedinců s prokazatelným zvýšeným
rizikem alergie, jakým je přítomnost alergie alespoň
u jednoho z rodičů či sourozenců.
Hygienická hypotéza
Z hlediska alergologie byla v popředí zájmu odborníků
během posledních pěti let snaha o potvrzení
či vyvrácení „hygienické hypotézy“, která se snažila
vysvětlit možné ovlivnění nárůstu počtu alergií především
z pohledu proběhlé expozice bakteriálním
antigenům v raném věku dítěte. Zdravotnická péče
a hygiena uplatňovaná v industrializované společ-
nostitotižvýrazněsnížilamnožstvístimulů,kteréjsou
potřebné pro zdravý vývoj imunitního systému dětí.
Mezi rizikovéfaktory pro vznik atopickýchchorobřadí
hygienická hypotéza prostředí bez mikroorganizmů,
očkování a častou aplikaci antibiotik, nedostatek probiotických
bakterií v gastrointestinálním traktu, požívání
potravin upravených aditivy a konzervačními
látkami, stresové situace v každodenním životě. Tyto
závěry vycházejí z epidemiologických studií, které
prokázaly nižší výskyt atopických onemocnění v rodinách
s více dětmi, žijících na venkově v kontaktu
s domácími zvířaty a přijímajících neupravené potraviny.
Hygienická hypotéza není dosud jednoznačně
prokázána ani vyvrácena, její aspekty však ukazují
na nutnost pohledu i tímto směrem (10).
Imunitní systém
Imunitní systém člověka je pokládán za jeden
z nejdůležitějších systémů organizmu, který zajišťuje
jeho homeostázu. Jeho funkce dělíme v souvislosti
s imunitní odpovědí na nespecifickou imunitu (vrozenou)
a specifickou (získanou) imunitu. Obě tyto části
se skládají z humorálních a buněčných složek, které
spolu navzájem spolupracují. Součástmi nespecifické
imunity jsou především makrofágy, přirození
zabíječi (NK buňky) a z humorálních složek například
komplementový systém, specifickou imunitní
odpověď zajišťují kromě T lymfocytů (producentů
velké řady cytokinů) i B lymfocyty, které po přeměně
na plazmatické buňky produkují specifické protilátky
– imunoglobuliny.
Z hlediska imunologie je pak snaha o hlubší poznání
vedena směrem ke zjištění možných faktorů
vnějšího prostředí, které mohou imunitní odpověď
ovlivnit a které nesouvisejí jenom s rozvojem alergické
reakce, ale například s možným navozením
autoimunitní reakce a vznikem autoimunitního one-
mocnění.
Ekoimunologie
Jednotlivé součásti imunitního systému a jejich
funkce mohou být ovlivněny nejenom procesy
a změnami probíhajícími v organizmu, ale i jeho
vnějším prostředím a v něm působícími faktory.
Touto problematikou se zabývá obor ekoimunologie
vycházející především z epidemiologických studií,
které zjišťují u sledovaných osob některé imunologické
parametry a závislost jejich hodnot a změn na
působících vnějších faktorech. Tyto faktory můžeme
dělit z hlediska rozsahu jejich působení na faktory
globální, lokální a individuálně působící. Výsledné
působení vnějších faktorů závisí i na pohlaví a věku
sledované osoby, na její genetické dispozici, která
určuje její psychické vlastnosti a způsob reakce na
stres.
Důsledky působení prostředí
Vlivem faktorů působících v prostředí organizmu
může docházet ke změnám některých imunitních
funkcí. Tyto změny mohou být jak ve smyslu snížení
funkcí (imunosupresivní efekt), tak i ve smyslu nadměrného
zvýšení aktivity imunitního systému (navození
hypersenzitivity, autoimunitní reakce).
Faktory vnějšího prostředí
Pokud se zaměříme na vnější prostředí člověka
a v něm působící faktory globální, zatím nemáme
k dispozici jednoznačná data, která by objasnila
možný vliv globálního oteplování a měnící se ozónové
díry na lidský organizmus a jeho imunitní systém.
Lépe již byl prostudován vliv klimatických pásem,
teploty a vlhkosti vzduchu či lokálního znečištění
vnějšího prostředí.
Mírné zvýšení teploty těla na 39–41°C má na
imunitní systém a jeho aktivitu příznivý vliv. Zvyšuje
se odolnost vůči bakteriálním a virovým infekcím
(dochází ke zvýšení funkční aktivity neutrofilních buněk,
zvýšení hladin imunoglobulinů IgG, IgM a IgA
například po pobytu v sauně) a při vyšší teplotě
dochází k inhibici růstu nádorových buněk. Při sledování
osob vystavených nižším teplotám (případně
i v kombinaci se zvýšenou vlhkostí vzduchu) bylo
zjištěno, že dochází ke snížení obranyschopnosti
organizmu vůči infekčnímu agens, v laboratorních
nálezech byly nalezeny snížené hladiny imunoglobulinů.
Se snižující se teplotou klesá nejen produkce
protilátek, ale snižuje se také počet lymfocytů a dochází
k omezení fagocytárních funkcí (3).
Vliv nadmořské výšky na imunitní systém je
zprostředkován především parciálním tlakem kyslíku
ve vnějším prostředí. Mírná a krátká hypoxie stimuluje
fagocytární funkce, zatímco dlouhodobá a výrazná
hypoxie má na tyto funkce inhibiční vliv.
Při posuzování vlivu záření na lidský imunitní
systém bylo v rámci viditelného světla (400–760nm)
VLIV PROSTŘEDÍ NA IMUNITNÍ SYSTÉMVLIV PROSTŘEDÍ NA IMUNITNÍ SYSTÉM
MUDr. Mgr. Jitka Petanová, CSc.
Ústav imunologie a mikrobiologie, 1. LF UK a VFN Praha
Imunitní systém člověka je ovlivňován četnými faktory působícími v jeho vnějším i vnitřním prostředí. Změnami humorální a buněčné
imunity se kromě klinické imunologie a alergologie zabývají také obory ekoimunologie, imunotoxikologie a psychoneuroimunologie. Tento
příspěvek přibližuje některé z poznatků provedených studií.
Klíčová slova: imunitní systém, prostředí vnější a vnitřní, ekoimunologie, imunotoxikologie, psychoneuroimunologie.
Med. Pro Praxi 2007; 6: 256–258
PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY
6 / 2007 MEDICÍNA PRO PRAXI / www.solen.cz 257
zjištěno možné ovlivnění některých imunologických
parametrů ve smyslu rytmicity cirkadiální či sezónní.
Cirkadiální změny byly zjištěny v buněčných
složkách – v procentuálním zastoupení především
T lymfocytů. Později provedené studie tyto závěry
však nepotvrdily, jelikož změny jednotlivých lymfocytárních
subpopulací v periferní krvi mohou souviset
pouze s redistribucí buněk mezi cirkulací a tkáněmi,
a nikoli se snížením jejich celkového počtu. Sezónní
změny pozorujeme u koncentrací imunoglobulinů
a v hodnotách cirkulujících imunokomplexů nejčastěji
v souvislosti s probíhajícími četnými virovými
infekcemi v období jara a podzimu. Podrobněji byl
prostudován vliv UV záření (200–400nm), jehož
složka UV-B má výraznější vliv na imunitní systém.
UV záření snižuje u člověka reakce pozdní přecitlivělosti
na vnější působení chemických látek na kůži,
zvyšuje aktivitu CD8+ lymfocytů, zvyšuje aktivitu
NK buněk. Podle změn a zkrácení životnosti byla
stanovena radiosenzitivita u jednotlivých typů buněk
imunitního systému postupně klesající od makrofágů
přes aktivované T lymfocyty až po B lymfocyty.
V rámci vnějšího prostředí hrají důležitou úlohu
i faktory působící v pracovním či domácím prostředí
dané sledované osoby jako jsou emise, imise a exhalace.
Tyto faktory mohou zahrnovat působení například
organických sloučenin, pesticidů, těžkých kovů.
Imunotoxikologie
Součástí ekoimunologie je i podobor toxikologie,
který studuje „interakce xenobiotik s imunitním systémem,
které následně vyúsťují v nežádoucí důsledky“
(Berlin, 1987), a který je nazýván imunotoxikologie.
Vychází z předpokladu platnosti Bertrandova zákona,
který definuje u „toxických“ látek jejich negativní
vliv na organizmus již v nízkých koncentracích, zatímco
„netoxické“ látky mohou mít škodlivý vliv pouze
ve vysokých koncentracích. Tyto postuláty jsou založeny
na experimentálních pracích, které byly prováděny
s pokusnými zvířaty. Při sledování osob, které
byly vystaveny působení xenobiotik, však bylo zjištěno,
že není možné závěry imunotoxikologických studií
převádět na člověka v celém rozsahu získaných
poznatků. Mezi xenobiotika patří různé cizorodé
látky jako jsou například průmyslové chemikálie v životním
prostředí a v pracovním procesu, farmaka, či
produkty biotransformací výše zmíněných látek. Pro
hodnocení jejich vlivu na imunitní systém je důležité
zjištění možnosti jejich vazby jako haptenů na nosič,
zjištění jejich imunotoxického potenciálu pro člověka
a určení míry rizika pro populaci i jednotlivce.
Kovy a imunitní systém
Příkladem imunotoxikologických prací bylo studium
působení kovů na imunitní systém, které bylo
sledováno především z hlediska jejich možného vlivu
na rozvoj autoimunitní reakce. Bigazzi v r. 2000
dělí kovy do tří skupin:
1. kovy se známou imunotoxickou aktivitou, ale
bez jednoznačné dokumentace vztahu k autoimunitě
(arsen, berylium, nikl, vanad, železo),
2. kovy schopné ovlivnit imunitní systém a pouze
ojediněle související s autoimunitní reakcí
(zinek, měď, chrom, železo, kadmium, platina,
stříbro),
3. kovy spojené s autoimunitní reakcí a s rozvojem
autoimunitního onemocnění (lithium, zlato,
rtuť).
Z dalších změn některých parametrů imunitního
systému vyvolaných působením kovů byly zjištěny
nejčastěji změny koncentrací některých izotypů
imunoglobulinů (zvýšení IgM po působení arsenu,
zvýšení IgG a IgA vlivem působícího berylia), snížení
proliferačních schopností T lymfocytů (u buněk
ovlivněných olovem a rtutí), snížení všech imunitních
funkcí (při výrazném snížení ale i nadbytku
zinku v organizmu). Působení imunotoxických látek
je často náplní práce oddělení pracovního lékařství,
vzhledem k možnému nálezu zvýšených koncentrací
těchto faktorů především v pracovním prostředí
(11, 12).
Vliv dopravních emisí
na imunitní systém
Hlavním faktorem ovlivňujícím imunitní systém
člověka v souvislosti s narůstající intenzitou dopravního
provozu jsou dopravní emise. Tyto emise zahrnují
nejenom samotné plynné emise oxidů dusíku
(NOx
), polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU)
a oxid uhelnatý (CO), ale i tuhé částice (PM – particulate
matter), „road dust“ (vznikající z opotřebení
pneumatik, brzdového obložení, katalyzátorů, silničního
povrchu) a emise hluku. Tyto složky mají
vliv na zvýšenou nemocnost a zvýšení frekvence
onemocnění především dýchacího systému osob
exponovaných vyšším hodnotám dopravních emisí.
Vyvolaná onemocnění mohou být nejenom nealergické
povahy, ale často také dochází ke zhoršení
alergických onemocnění a astmatu včetně možné
exacerbace astmatického záchvatu (5). Lokální zánět
a následný rozvoj systémové reakce je předpokládán
na základě zjištěné zvýšené in vitro produkce
TNF-α a IL-1β endoteliálními buňkami ovlivněnými
emisemi vznikajícími při spalování v naftových motorech.
Působením složek dopravních emisí dochází
k aktivaci slizniční imunity, stimulaci alveolárních
makrofágů a epiteliálních buněk; ke zvýšení sekrece
interleukinů IL-1β, IL-6, IL-8 v mukóze nosní dutiny po
expozici městskému prachu. U sledovaných exponovaných
osob bylo v bioptických vzorcích bronchiální
mukózy zjištěno zvýšené zastoupení neutrofilních
leukocytů, T lymfocytů CD4+ i CD8+. V rámci zvýšení
dopravních emisí dochází i k rozvoji alergického
zánětu. Při možné vazbě alergenu na pevné
částice dochází ke změně jeho následné depozice
v organizmu, navázané částice mají často ještě adjuvantní
efekt na vyvolanou imunitní odpověď organizmu.
Některé složky dopravních emisí se podílejí
na modifikaci působení alergenu změnou například
povrchu pylového zrna, a tím dochází následně i ke
změně alergické reakce na původní i nově vzniklý
alergen u senzibilizovaných osob.
Individuální faktory
Sledování jednotlivých osob vedlo k podrobnějšímu
poznání vlivu pracovního prostředí a životního
stylu (včetně vlivu výživy, kouření, užívání léků)
na individuální imunitní odpověď. Se zvyšujícím se
věkem stoupá riziko autoimunitních onemocnění
a malignit, častým nálezem při laboratorním vyšetření
je polyklonální hyperimunoglobulinémie, která
je ale provázena sníženou protilátkovou odpovědí na
specifické antigeny. V buněčné imunitě nacházíme
snížené hodnoty CD4+ lymfocytů a sníženou reakci
T lymfocytů na mitogeny, nižší aktivitu přirozených
zabíječů.
Vliv výživy na imunitní funkce
Imunitní odpověď sledované osoby je také ovlivněna
její výživou. Proteinově kalorická malnutrice je
spojena při déledobém trvání s projevy imunodeficience
v důsledku snížení počtu NK buněk, T lymfocytů
a jejich funkcí, v laboratorních testech je snížená
odpověď buněk na působící mitogeny. Méně je ovlivněna
složka B lymfocytů a produkovaných imunoglobulinů
(časté jsou jenom nízké hladiny sekrečního
IgA). Nacházíme také sníženou aktivitu fagocytujících
buněk. Úloha esenciálních mastných kyselin
ve stravě může být výraznější než se původně předpokládalo.
Jejich potenciál jako zdroje a prekurzora
eikosanoidů a především prostaglandinu E2 (který
má imunosupresivní potenciál) podobně jako možné
ovlivnění signalizačních drah nesaturovanými mastnými
kyselinami ozřejmuje jejich imunomodulační
efekt (4). Esenciální mastné kyseliny jsou nezbytné
pro rozvoj thymu, vývoj CD4+ T lymfocytů, NK buněk
i makrofágů. Deficit vitaminů (A, B6, B12, C, E, kyselina
listová) ve stravě vede ke snížení fagocytózy,
specifické imunity buněčné i humorální. Ze stopových
prvků je pro zachování imunitních funkcí potřebná
dostatečná hladina především železa, zinku
a selenu, jejichž deficit má negativní vliv na buňkami
zprostředkovanou imunitní odpověď (6).
Abuzús alkoholu a cigaret
Abuzús alkoholu je spojen se snížením produkce
protilátek a snížením aktivity makrofágů, často
PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY
www.solen.cz / MEDICÍNA PRO PRAXI 6 / 2007258
je provázen proteinovou malnutricí. Působení drog
na imunitní systém může být jak přímo imunotoxické
(amfetamin, metamfetamin, kokain), tak i imunomodulační
(morfin, marihuana). Protizánětlivý
účinek kanabinoidů byl prokázán v in vitro studiích
i při použití in vivo u laboratorních zvířat (8). Dopad
aktivního i pasivního kouření na imunitní systém je
zřejmý; kuřáci ve srovnání s nekuřáky vykazují vyšší
nemocnost, častější jsou u nich choroby parodontu
a gastrointestinálního traktu. Při vyšetření imunitního
systému nacházíme v humorální imunitě snížení
hladin imunoglobulinů IgG a IgM, zvýšení hodnot
IgA a IgE, často zjišťujeme pozitivní autoprotilátky.
V buněčné imunitě je při zvýšení počtu T lymfocytů
charakteristickou změnou snížení jejich proliferačních
schopností a snížení aktivity NK buněk. Tyto
změny jsou vyvolány synergickým efektem látek obsažených
v cigaretách a jejich kouři, jako je nikotin,
dehet, tabákové glykoproteiny, oxid uhelnatý CO,
oxidy dusíku NOx,
vinylchlorid, nitrosaminy, kyanidy,
polycyklické aromatické uhlovodíky PAU, těžké kovy
a radioaktivní látky.
Léky a imunitní systém
Některé používané léky po své biotransformaci
v organizmu mohou ovlivňovat funkce imunitního
systému. Může jít o přímý toxický efekt, navození
výrazného snížení obranyschopnosti proti infekčním
agens (při použití imunosupresivní terapie u pacientů
v transplantačním programu), vyvolání imunostimulačního
účinku (interferon IFN, α-methyldopa,
penicillamin), imunodysregulace (hydralazin, prokainamid).
Nežádoucí účinky provázené kožními projevy
(pruritus, urtika), případně i zhoršením astmatu,
jsou spojeny nejčastěji s terapií antibiotiky a nesteroidními
antirevmatiky u senzibilizovaných osob a jejich
hypersenzitivní reakcí na přítomné složky léků
(2). Bakteriální imunomodulátory (IRS 19, Imudon,
Biostim, Ribomunyl, Broncho-Vaxom, Luivac) představují
skupinu léků, které jsou často používány při
terapii pacientů s recidivujícími respiračními chorobami,
jsou předepisovány jak specialisty ORL,
alergology a klinickými imunology, tak i praktickými
lékaři. Jejich efektivita bývá posuzována na základě
klinických zkušeností z jejich použití, ale ani v literatuře
nenajdeme jednoznačné zhodnocení efektu
jejich použití na základě hodnotných dvojitě slepých,
placebem kontrolovaných studií vedoucích k objasnění
jimi ovlivněných složek humorální či buněčné
imunity. Nedostatkem při používání těchto léků zůstávají
také chybějící informace o jejich působení
ve smyslu rizika možného rozvoje autoimunitních
reakcí a autoimunitních onemocnění, především při
dlouhodobé a opakované léčbě (7).
Psychoneuroimunologie
Působení faktorů vnějšího prostředí na imunitní
systém člověka nemůže být popsáno pouze z pohledu
ekoimunologie a imunotoxikologie. Imunitní
odpověď je také regulována a modulována neuroendokrinními
vlivy v rámci vzájemného propojení
mezi psychickými procesy člověka a jeho nervovým,
endokrinním a imunitním systémem. Tyto interakce
jsou obousměrné, jsou založeny na produkci cytokinů
i přímých buněčných interakcích. Touto oblastí
se zabývá obor psychoneuroimunologie, který sleduje
ovlivnění funkcí jednotlivých systémů i jejich
celku v důsledku působení stresu na organizmus.
Stresorem může být jakýkoliv fyzikální či chemický
podnět, psychická a fyzická zátěž. Příkladem může
být imunosupresivní působení dlouhodobého stresu
nebo výrazné fyzické zátěže u vrcholových sportovců
(9). Psychoneuroimunologie využívá také biopsychosociální
model, který objasňuje spolupůsobící
vliv sociálního prostředí pacienta na jeho stresovou
reakci vůči působícím podnětům.
Závěr
Určit jednotlivé faktory prostředí, které působí
na vyšetřovaného pacienta a mohou tak ovlivňovat
jeho imunitní systém, je velice problematické. Je
však třeba s nimi počítat jako s možnými imunosupresivními
či imunostimulačními činiteli, případně
zvažovat jejich riziko toxicity pro daného jedince na
základě jejich chemických a fyzikálních vlastností,
působící dávky a vnímavosti konkrétního subjektu
vůči nim. Známé rizikové faktory například v oblasti
hematoonkologie (radioaktivní záření, aromatické
uhlovodíky, působící elektromagnetické pole, agrochemikálie)
jsou většinou látky, které jsou schopné
ovlivnit imunitní systém člověka (1). Z hlediska
imunotoxikologie jsou ale definovány pouze účinky
jednotlivých izolovaných xenobiotik (například imunotoxické
působení dioxinů).
Imunomodulační vliv látek přítomných ve vnějším
prostředí je často modifikován jejich aditivním
působením na jednotlivé funkce a složky imunitního
systému. My tak můžeme sledovat pouze jejich výsledný
efekt, který je ovlivněný ještě dalšími faktory
a procesy, které se uplatňují v rámci psychoneuroimunoendokrinologického
„supersystému“.
Příspěvek vznikl za podpory
VZ MSM 0021620812
Literatura
1. Adam Z, Mužík J. Rizikové faktory zevního prostředí. In: Adam Z, Vorlíček J et al. Hematologie
pro praktické lékaře. Praha: Galén 2007: 235–239.
2. Descotes J. Drug Induced Immune Diseases. Elsevier1990; 222s.
3. Ferenčík M, Ferenčíková J, Kolesár J. Vplyv fyzikálnych faktorov prostredia na imunitné mechanizmy.
In: Imunita a životní prostředí. Sborník referátů, 5. Kongres československých imunologů,
Plzeň, 5.-9. 7. 1988; 89–96.
4. Hwang D. Fatty acids and immune responses – a new perspective in searching for clues to mechanism.
Annu Rev Nutr 2000; 20: 431–456.
5. Krzyzanovski M, Kuna-Dibbert B, Schneider J (eds). Health effects of transport-related air pollution.
WHO Regional Office for Europe, Copenhagen 2005; 195s.
6. Kvíčala J. Zvýšení příjmu mikronutrientu selenu – utopie, fikce, prozřetelnost či nutnost? –
I. část. Interní Med 2003; 6: 295–300.
7. Litzman J. Bakteriální imunomodulátory – pro ale i proti. Alergie 2004; 6, 3: 180–183.
8. Mechoulam R, Sumariwalla PF, Feldmann M, Gallily R. Cannabinoids in model sof chronic inflammatory
conditions. Phytochemistry Reviews 2005; 4: 11–18.
9. Nieman DC. Special feature for the Olympics: effects of exercise on the immune system: exercise
effects on systemic imunity. Immunol Cell Biol 2000; 78 (5): 496–501.
10. Špičák V. Prevence alergie. Alergie 2006; 3: 219–223.
11. Tulinská J, Líšková A, Kubová J. Imunotoxický účinok xenobiotík z pracovného a životného
prostredia na imunitný systém človeka. I. Imunosupresia. Pracovní lékařství 1998; 50, 1: 13–27.
12. Tulinská J, Líšková A, Kubová J. Imunotoxický účinok xenobiotík z pracovného a životného
prostredia na imunitný systém človeka. II. Imunostimulácia. Pracovní lékařství 1998; 50, 2:
69–76.
MUDr. Mgr. Jitka Petanová, CSc.
Ústav imunologie a mikrobiologie, 1. LF UK a VFN Praha
Studničkova 7, 128 00, Praha 2
e-mail: jitka.petanova@lf1.cuni.cz
Doporučený postup pro praktické lékaře
• Snaha o minimalizaci vlivu zjištěných faktorů, které mohou mít během svého působení na imunitní systém člověka
nežádoucí imunosupresivní či imunostimulační účinky.
• U pacientů s podezřením na imunodeficienci je třeba zjistit možný kontakt s imunosupresivními látkami v pracovním
i domácím prostředí, odhalit možný, dlouhodobě působící stres.
• Zvážení vhodnosti terapie například bakteriálními lyzáty u pacientů, kteří nebyli nikdy imunologicky vyšetřeni.
• V případě subklinické formy autoimunitního onemocnění může dojít k jeho manifestaci až po terapii těmito
imunostimulačními preparáty.
• V rámci prevence rozvoje alergie daného pacienta a jeho potomků může praktický lékař doporučovat vhodná opatření
vycházející z odhadu možného rizika rozvoje alergie v rámci rodinného, domácího i pracovního prostředí sledovaných
osob.
• V případě podezření na změnu funkcí imunitního systému u pacienta (imunodeficience, autoimunitní reakce
a onemocnění, alergie) je vhodné doporučit pacienta k vyšetření v odborné ambulanci klinické imunologie a alergologie
(případně ambulance pracovního lékařství) ještě před zahájením jakékoliv imunointervenční terapie.
PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY