Malakozoologické okénko metody sběru terénních dat a několik případových studií diverzita v ČR a SR metody terénního průzkumu specifika konzervace ekologické nároky suchozemských plžů případové studie Úvod do terén. zool. bezobr. Michal Horsák, UBZ PřF MU Diverzita měkkýšů v ČR a SR ČR: 247 druhů • 219 plžů: 50 vodních a 169 suchozemských • 28 mlžů SR: 247 druhů • 219 plžů: 51 vodních a 168 suchozemských • 28 mlžů 21235 35 ČR SR 282 Porovnání počtu druhů měkkýšů České a Slovenské republiky druhová bohatost suchozemských plžů Počet druhů a historie výzkumu 169 35 0001500 více než 150letá tradice výzkumu měkkýšů u nás dr. Vojen Ložek - náš nejvýznamnější badatel, zakladatel moderní kvartérní malakozoologie Metody terénního průzkumu – terestrické biotopy ruční sběr • pomůcky: kovové hrabátko, měkká pinzeta, epruvety, plátěné pytlíčky • provedení: vytýčení plochy, prozkoumání všech typů mikrostanovišť, standardizace na čas (1-2 hodiny) odběr půdní hrabanky • pomůcky: kovové hrabátko či lopatka, igelitka, rámeček • provedení: vytýčení plochy, odběr veškerého materiálu do hloubky ca 5 cm, (oddělení hrubší frakce prosetím), uložení do igelitového pytle/tašky • zpracování: usušení, prosetí, vyplavení, usušení, vytřídění doplňkové/specifické • smýkadlo, mokrý prosev vegetace mokřadů a vlhkého listového opadu Metody terénního průzkumu – vodní biotopy ruční sběr • pomůcky: kovové síto, ruční síť na rámu, měkká pinzeta, epruvety, plátěné pytlíčky • provedení: prozkoumání všech typů mikrostanovišť, prohlížení vegetace, kamenů, dřev, promývaní vegetace a sedimentů sítem/sítí, standardizace na čas/úsilí Metody terénního průzkumu – terestrické biotopy optimalizace úsilí • Cameron & Pokryszko (2005): jedinců 10x více než druhů a ne méně než 200 kusů • verifikace pomocí rarefaction jedinci druhy obecně je nutné před fixací plže utopit – relaxovat jeho tkáně, jinak dojde ke křečovitému scvrknutí a následné jsou tkáně tuhé, křehké a lámavé (po delší době mohou macerovat a hnít) doba topení trvá okolo 1 dne, záleží na množství a teplotě vody (jde o obsah kyslíku), utopeného plže poznáme zpravidla tak, že se ve vodě bezvládně vznáší u naháčů možné zjednodušení a urychlení: - usmrcení ve vodě sycené CO2 (perlivá voda - udušení během několika minut) - po 15 min. převedení do ca 70% etanolu plovatky je možné usmrtit vařící vodou a pak převést do lihu suchozemské plže, hlavně menší doporučuji topit (je třeba hlídat - tělo rychle přehnije!) Fixace před pitvou Malakozoologie Začínáme kuchat nastřihnout z levé strany u pravotočivých plžů (většina včetně všech naháčů) – vyústění a umístěné přední části pohlavní soustavy je na pravé straně, (levotočivé /tj. i okružáci/ načínáme zprava) ukázka u r. Deroceras (Wiktor 2000) Malakozoologie Základní anatomie nahého plže Malakozoologie C - vole, GA – bílková žláza, GH – obojetná žláza, H - hepatopankreas, I - střevo, OM – horní tykadlo, P - penis, PH - hltan, R – rektální část střeva, RP – zatahovač penisu, S – slinné žlázy, SPOV - spermoviduct, (Wiktor 2000) Variabilita penisů v r. Deroceras Malakozoologie D. laeve D. sturanyi D. reticulatum D. turcicum D. praecox D. rodnae D. agreste D. invadens • dobrá znalost autekologie – jasně definované hlavní ekologické faktory, společné pro většinu druhů 1. obsah dostupného vápníku Měkkýši jako modelová skupina pH půdy (středně vlhké lesy jih.-záp. Německa, Martin & Sommer, 2004) Měkkýši jako modelová skupina pH půdy (suché lesy jih.-záp. Německa, Martin & Sommer, 2004) • dobrá znalost autekologie – jasně definované hlavní ekologické faktory, společné pro většinu druhů 1. obsah dostupného vápníku 2. vlhkost Měkkýši jako modelová skupina (Martin & Sommer, 2004) • obsah vápníku je převažujícím faktorem pouze, když není v nadbytku Fe > 20 mg/l P < 0,001 Mann-Whitney test (Horsák & Hájek, 2003) Měkkýši jako modelová skupina • dobrá znalost autekologie – jasně definované hlavní ekologické faktory, společné pro většinu druhů 1. obsah dostupného vápníku 2. vlhkost 3. zachovalost stanoviště • relativně nízká mobilita a těsná vazba na stanoviště (např. dospělci závornatky Bulgarica cana urazili za den od 10-150 cm, za měsíc max. 20 m, M. Marzec, 2006) nízká mobilita, aktivní pohyb omezený (vazba na stanoviště) - Achatina fulica: 1,5 (dospělci) až 8,3 m (juvenilové) za den (Tomiyama & Nakane 1993) - Cepaea nemoralis a Arianta arbustorum: 50-100 cm za den, 5-20 m za rok (viz Baur & Baur 1993) - Punctum pygmaeum: cca 5 cm za 12 hodin (Baur & Baur 1988) - Chondrina clienta: 88-264 cm za rok (Baur & Baur 1995) rychlost souvisí s velikostí těla (drobní – velmi neefektivní) běžný „homeing“, ale spíše na úrovni druhu (disperze nižší) Rychlost aktivního šíření - rekordy cm 20 2,5 0,1 0,6 Limacus flavus hydrochorně (plovoucí dřeva či ostrůvky, porézní horniny) anemochorně (na listech, tornáda) exozoochorně (ptáci, savci, obojživelníci, vodní hmyz) Možnosti pasivního šíření Balea sarsii (= B. heydeni) (Gittenberger et al. 2006) “Pride Comes Before the Fall” Marcus Gheeraert (1597) když plži prochází žaludkem (Wada et al. 2012) Možnosti pasivního šíření plži Tornatellides boeningi v exkrementechZosterops japonicus (kruhoočko japonské) Hypsipetes amaurotis (bulbulčík japonský) s velikostí těla roste endemismus a biogeografický signál, malé druhy mají velké areály – hlavní jsou „niche-base processes“, fyziologická tolerance chladu Biogeografické důsledky pasivního šíření > 5 mm < 5 mm DCA společenstev lesních plžů Polska, zvlášť pro velké a malé druhy (symboly jsou označeny jednotlivé regiony) (Cameron et al. 2010) velké areály drobných druhů – holoarktické universum Biogeografické důsledky pasivního šíření Vertigo arthuri Vertigo arthuri Vertigo arthuri arthuri hubrichti paradoxa Vertigo nylanderi Vertigo hannai Vertigo concinnula tyto ulity jsou menší než 2,3 mm (Nekola 2011, in litt.) transport s člověkem (Dörge et al. 1999 – review, Aubry et al. 2006) Cornu aspersum a Helix lucorum v Praze (Juřičková & Kapounek 2009, Peltanová et al. in prep.) Novodobé možnosti pasivního šíření http://www.maniacworld.com/man-snail-on-abbey-road.html Cornu aspersum Helix lucorum • nejbohatší by byly suťové pralesy na vápenci – u nás se nezachovaly (okolo 70 druhů) • nejzachovalejší jsou u nás jedlobukové porosty (prales Boubín (okolo 40 druhů), Mionší (okolo 50 druhů) • refugia a centra druhové diverzity jsou vložky suťových partií (čerstvý minerální podklad!), také díky přítomnosti javoru klenu • naopak extrémně chudé jsou jehličnaté lesy a doubravy - výjimkou je pralesovitý a původní stav těchto lesních ekosystémů (zachovalé doubravy Křivoklátska, vysokobylinné smrčiny) - klíčový je substrát a struktura, po narušení je obnova původního stavu velmi zdlouhavá, případně nemožná Diverzita plžů ve vztahu k typům lesů, aneb co šnek potřebuje Měkkýši jako modelová skupina • ve vápnitém prostředí schránky dobře fosilizují - relativně velmi snadná determinace do druhové úrovně - přesná rekonstrukce je možná díky dobré prozkoumanosti a znalosti autekologie jednotlivých druhů - odráží poměry a vývoj konkrétní lokality - dobře indikují sukcesní stádium Vztahy mezi měkkýši a vegetací: srovnání změn druhové bohatosti a skladby Rozmístění studovaných lokalit v Karpatech kompletně zpracováno 165 lokalit, 2000-2007 měkkýši, vegetace, faktory prostředí, klimatické faktory 59 druhů, 2.603 nálezů, 102.439 kusů změny vegetace a malakofauny odráží hlavní ekologický gradient – tzv. minerálně-trofický gradient (Malmer 1986) Základní charakteristika studovaných slatinišť Krajní typy slatinišť pěnovcová slatiništěpřechodová rašeliniště vápník Vápnitost a druhová bohatost - Karpaty měkkýši cévnaté r. mechy 3 4 5 6 7 8 9 Ln Vodivosti vody (ms.cm-1 ) 0.0 0.5 1.0 1.5 2.0 2.5 3.0 3.5 4.0 4.5Ln(Počtudruhů+1) cévnaté rostliny měkkýši mechorosty Vápnitost a druhová bohatost - Bulharsko mekkysi cévnaté r. mechy 3.5 4.0 4.5 5.0 5.5 6.0 6.5 7.0 Ln Vodivosti vody (ms.cm-1 ) 0.0 0.5 1.0 1.5 2.0 2.5 3.0 3.5 4.0 4.5 Ln(Počtudruhů+1) cévnaté rostliny měkkýši mechorosty Uspořádaní druhové skladby druhová skladba společenstev měkkýšů na slatiništích je hnízdovitě uspořádána – druhy se kumulují na pěnovcových slatiništích (Horsák & Cernohorsky, 2008: JBI) Velikost těla, prostorová distribuce převaha malých druhů (Cernohorsky, Horsák & Cameron, 2010: J Conch) většina druhů lokality koexistuje na velmi malé ploše (ca 80%), až 20 druhů na ploše 75x75 cm2 2 mm Rozrůznění nebo konvergence? teorie „limiting similarity“ – rozrůznění vlivem kompetice konvergence vlivem prostředí – selekce adaptovaných druhů signifikantně menší velikost těla suchozemských plžů na slatiništích než odpovídá nulovému rozmístění zesílení trendu směrem k vápnitým slatinám určující je konvergence – slatiniště jsou extrémní: chybí úkryty – vlhko, nízká produktivita – drobné druhy fyziologicky lépe snáší nižší teploty (Schamp, Horsák & Hájek, 2010: JANE) Západokarpatská slatiniště – refugia v prostoru a čase současnost historie většinou ve vnitřní části Západních Karpat Rozšíření reliktních druhů (Horsák et al., 2007: JMS) Vertigo geyeri – Carex dioica Pupilla alpicola – Primula farinosa Společný výskyt reliktních rostlin a plžů plž rostlina cestování v čase Juchůůů - pleistocén! A. Lacina J. Božková E. Mikulášková K. Kintrová J. Myšák M. Horsák M. Hájek P. Hájková D. Dítě B. Pelánková E. Jamrichová Původ a vývoj vápnitých slatin „bláto“ Origin and development of the Western Carpathian calcareousfens and their biota: the question of glacial relicts and refuges, GAAV CR B601630803, 2008-2010, řešitel: M. Horsák, MU Brno. Vznik a vývoj pěnovcových slatinišť mud high science A. Lacina J. Božková E. Mikulášková K. Kintrová M. Horsák B. Pelánková M. Hájek P. Hájková Ca2- + 2HCO3 - = CaCO3 + H2O + CO2 Pěnovec vzniká vysrážením uhličitanu vápenatého z podzemní vody bohaté na Ca2+ a HCO3 - při jejím vývěru na povrch. Je Ideální pro uchování schránek měkkýšů. Výhody fosilního záznamu z pěnových slatinišť vhodné podmínky pro fosilizaci měkkýšů, rostlinných makrozbytků a pylů (i když pro pyly není ideální, náročnější zpracování) možnost rekonstrukce vývoje lokality na základě tří skupin možnost srovnání výpovědi těchto skupin každá skupina má svá specifika: krajinný vs. lokální kontext, druhová skladba vs. struktura porostu Paleomalakologická analýza – profil Tlstá hora dnešek odlesnění 650 BP dno 3600 BPodlesnění 650 BP Výpověď fosilního záznamu Vertigo genesii 2.1 mm Vertigo arctica 2.5 mm Columella columella 3.1 mm Pupilla alpicola 3.3 mm Vertigo moulinsiana 2.7 mm Vertigo geyeri 1.9 mm Stáří lokalit a počet reliktů relikty = druhy, které měly v nulovém modelu signifikantní vazbu na velmi staré lokality a nebyly na většině lokalit (Hájek, Horsák, Tichý, Hájková, Dítě & Jamrichová, 2011: JBI) Ostrovní biogeografie na pevnině: stáří izolovaných slatinišť ovlivňuje pouze stanovištní specialisty Michal Horsák (1), Michal Hájek, Daniel Spitale Jeffrey Nekola, Petra Hájková a Daniel Dítě (1) Ústav botaniky a zoologie Masarykova univerzita, Brno Co ovlivňuje druhovou bohatost ostrovů? velikost (současná i historická), izolovanost, stáří, … vliv stáří studován hlavně na oceánských ostrovech většinou byl hodnocen celkový počet druhů oceánské versus pevninské ostrovy (rašeliniště, prameny v poušti): izolovanost pro všechny druhy versus pouze pro stanovištní specialisty velikost plochy početdruhů izolovanost stáří Výsledky – PATH (SEM) model ostatní negativně s věkem specialisti pozitivně s plochou a věkem cévnaté r. ostatní negativně s plochou specialisti pozitivně s plochou a téměř i věkem mechorosty ostatní negativně s nadm. výškou specialisti pozitivně s plochou měkkýši Paleorekonstrukce – dva přístupy fosilní materiál ☺ záznam prostředí, které nás zajímá fosilní záznam je selektivní determinace určitých taxonů (zejména pyl) časo-prostorová směs shodná autekologie? moderní analogie ☺ řešení omezení fosilního záznamu jak přesná je současná analogie shodná autekologie? Jižní Sibiř – obdoba středoevropského glaciálu © Zdeněk Burian Columella columella Vertigo parcedentata Vertigo pseudo- substriata Vertigo genesii Pupilla alpicolaVallonia tenuilabris Pupilla loessica (Horsák et al. 2010: JBI) Svědectví suchozemských plžů recentní populace vrcholně glaciálních druhů nalezené v pohoří Altaj stinná místa (les, údolí) leden < -17 °C červenec < 11 °C keře > 5 % plži ano, ale žádné glaciální druhy žádní plži žádní plži plži ano, ale žádné glaciální druhy glaciální plži roční srážky < 290 mm Klasifikační strom lokality bez glaciálních plžů lokality s glaciálními plži Svědectví suchozemských plžů Biotopy vrcholně glaciálních plžů na Altaji. tajga s modřínem a břízou zakrslou hemiboreální les s modřínem bazické slatiniště se smrkem nelesní bazické slatiniště Svědectví suchozemských plžů