Měření tlaku Rozdělení měřících metod • Měření celkových tlaků • Měření parciálních tlaků • Absolutní metody - hodnota tlaku je určena přímo z údaje měřícího přístroje, nebo výpočtem plynoucím z principu přístroje - ve vztahu nesmí vystupovat charakteristiky měřeného plynu, ale jen charakteristiky přístroje • Nepřímé metody - tlak se určuje pomocí některé veličiny, která závisí na tlaku, ale i na vlastnostech měřeného plynu - vypočtený údaj závisí na druhu plynu Rozdělení manometrů (technické provedení) • Aktivní měrky - elektronika je součástí měrky, výstup definované elektrické napětí v závislosti na tlaku • Aktivní-digitální měrky - RS232, RS485, USB, ... • Neaktivní měrky - elektronika není součástí měrky připojuje se pomocí kabelu Charakteristika měřících metod • Měřící obor - rozsah tlaků, v kterém je možné metodu použít • Citlivost - poměr změny údaje přístroje ke změně tlaku • Vliv měřícího přístroje - na hodnotu tlaku a na složení plynů v měřeném objemu • Přesnost měření - chyba měření • Setrvačnost údaje přístroje - rychlost reakce přístroje na změnu tlaku Měření celkových tlaků Kapalinové manometry Nejjednodušší metodou je určení tlaku podle definice tlaku p = f Otevřený U-manometr Jedno rameno je připojeno k systému, v němž měříme tlak p, druhé rameno je spojeno se systémem, v němž tlak známe p', rozdíl Ap = p — p' je určen rozdílem výšek hladin pracovní kapaliny Ap = hgg. Výsledkem měření je tedy údaj rozdílového - diferenciálního tlaku. Nejčastěji používané kapaliny jsou Hg a olej. F4160 4 / 32 Uzavřený U-manometr Je vhodnější pro měření nízkých tlaků. Jedna trubice je uzavřena, druhá je spojena s měřeným systémem. Měřený tlak p = hgg. Pokud je pracovní kapalina Hg pak h udává přímo měřený tlak v [torr]. Nejnižší měřitelný tlak je dán minimálním rozdílem hladin, který můžeme odečíst. F4160 5 / 32 Používají se různá pomocná zařízení pro odečet: • zatavený drát, jehož odpor se mění s výškou hladiny Hg • měření kapacity mezi sloupcem Hg a vnější vodivou vrstvou na povrchu trubice • optické metody (mikroskop, plovák se zrcátkem) Šikmý uzavřený U-manometr Zvětšuje citlivost měření. h = h'sina citlivost se zvětší o sma Pokud použijeme jinou kapalinu než Hg, nejčastěji olej pak p = -^-hltorr]. U všech těchto manometrů je důležité, aby hustota kapaliny v obou ramenech byla stejná, aby byla teplota v obou ramenech stejná. Při odečítání výšky je třeba brát střední výšku menisku kapaliny (průměr trubic). Závisí i na elektrických nábojích na trubicích. Různý tvar menisku může být způsoben tím, jestli se kapalina do konečné polohy dostala stoupáním nebo klesáním. U olejových manometrů je nutné brát do úvahy zpoždění. Dolní hranice měřených tlaků je ~ 10_1 Pa. Horní hranice měřených tlaků je ~ 105 Pa. Výhody: jednoduchá konstrukce Nevýhody: páry pracovní kapaliny Kompresní manometry Přesnější a výhodnější, než zpřesňování měření U-trubic, je metoda komprese plynu. Princip: Plyn o měřeném tlaku Px zaujímá objem V\. Po stlačení na menší objem V2 vzroste jeho tlak na P2. Platí PXV1 = P2V2 =>- Px = ^P2. Přičemž stupeň komprese K = ¥r lze přímo změřit. 4 & > 4 = ► « ^ ► Komprese plynu se provádí pomocí Hg, V okamžiku, kdy zvedaná rtuť projde rovinou XI, uzavře objem baňky a kapiláry, kde je tlak P\. Při dalším zvedání hladiny působí Hg jako píst a stlačuje plyn až do kompresní kapiláry - hladina X2. Přitom hladina Hg ve srovnávací kapiláře je v rovině X3. Označme objem nezaplněné kapiláry V2 a tlak v tomto objemu P2. p2 = p1 + H [torr] Označme V\ objem baňky a kapiláry. V2 = -Tid2h 4 kde d je průměr kapiláry, h je rozdíl rovin X4,X2 K = ^1 je konstanta manometru Pi = Kh{P1 + H)^ KhH P 1 - Kh pro Kh P Toho můžeme využít pro měření tlaku. Dvě desky vzdálené od sebe o d 1 - teplota 7~i - pohyblivá 2 - teplota 7~2 - nepohyblivá T2 > 7~i ; A > d AP = F4160 29 / 32 Odvození platí pro akomodační koeficienty rovný 1. Akomodační koeficient závisí na druhu plynu, proto tento manometr není absolutní. Dolní hranice měřícího rozsahu je určena velikostí tlaku záření zahřáté destičky. Horní hranice je dána podmínkou A ~ d. Dolní hranice měřených tlaků je ~ 10~5 Pa. Horní hranice měřených tlaků je ~ 101 Pa. Tab. 2.9. Akomodační koeficient (při teplotě asi 300 K) 1 Hc Nc Ar H, N, o2 W odplyněný (a poté s vrstvou adsorbovaného plynu) 0.02 (0.5) 0.06 (0.74) (0.8) pokrytý vrstvou plynu 0.35 0.35 0.9 0,9 Ni pokrytý vrstvou plynu 0.4 0.8 0.95 0.3 0.8 0,85 Pt lešténá neleštěná černěná 0.35 0,3 0.7 0.8 0,85 0,85 0,95 Fc , H, pokryté vrstvou ply»u Nj 0.1 0.27 0.44 sklo neodplynčné 0,35 0,7 _ 0,3 0,8 0,8