Socialistická krajina
1948 - 1989
1989
pád komunistického
režimu
1945
znárodnění průmyslových podniků nad 500
zaměstnanců, konfiskace půdy Němců a kolaborantů
1953
měnová reforma
1968
srpnová okupace vojsk zemí
Varšavské smlouvy
Gustav Husák
(1975-1989)
Václav Havel
(1989-2003)
1993
vznik samostatné
České republiky
Klement Gottwald
(1948-1953)
1950
počátek kolektivizace
zemědělství
1948
převzetí moci komunisty,
pozemková reforma,
znárodnění podniků
nad 50 zaměstnanců
1939-1945
II. světová válka
1938
odtržení Sudet
Krajina
Centrální plánování a zrušení soukromého vlastnictví
znamená ztrátu zodpovědnosti a zpřetrhání vztahu ke
krajině, která je všech a nikoho, a stává se pouze výrobním
prostorem.
V pohraničí a ve vojenských prostorech se část krajiny
navrací do přírodě blízkého stavu.
Rozvoj automobilismu mění cestní síť, nové silnice a dálnice
obcházejí města a málokdy respektují tvar krajiny.
Zemědělská krajina je snadněji obdělávatelná, avšak
jednotvárná, málo členitá, značně ohrožená erozí, s vysokým
zorněním a nedostatkem mezí, polních cest, zeleně.
Tradiční venkovská plužina zaniká.
Těžby a průmysl zásadně mění zejména severočeskou a
severomoravskou krajinu.
Zalesnění je nejvyšší od středověké kolonizace. Avšak
stále se zvyšuje podíl jehličnanů a dochází k ekologické
katastrofě horských lesů způsobené emisemi ze spalováním
nekvalitního hnědého uhlí v  okolních i vzdálených
elektrárnách.
Zároveň vznikají chráněné krajinné oblasti.
Změny ve společnosti
Společnost se snaží po zničující válce napravit škody, začíná „budovatelské
období“.
Zásadní pro vývoj společnosti i krajiny se stává vysídlení tří milionů
Němců, hlavně z pohraničí. Do jejich domovů přichází lidé z vnitrozemí,
ze Slovenska, Volyně atd.
V roce 1948 se vlády zmocňuje komunistická strana, jejíž totalitní
režim řídí všechno dění.
Kolektivizace zemědělství a socializace venkova znamená zásadní
proměnu venkova, tradiční struktury venkovské společnosti, přibližuje
ji městskému způsobu života.
Rostoucí osídlení měst a průmyslové zóny zvyšují počet obyvatel
měst nad venkovem.
Vývoj sídel
Po odsunu Němců jsou méně úrodné a pro život méně příznivé
oblasti dosídlovány pomaleji a jen zčásti, zanikají stovky sídel.
Obce mizí i v důsledku masivní povrchové těžby hnědého uhlí, budování
přehrad, zřizování pohraničních pásem a vojenských výcvikových
prostorů.
Vznikají nové městské části, stoupá zastavění volné krajiny. Od 60.
let se začínají masivně stavět panelové domy, pronikají i do historických
center měst a do vesnic, kde vytváří kontrast k tradičním
stavbám.
Jako důsledek kolektivizace se na okrajích vesnic staví velkokapacitní
chlévy, seníky, sila, vodojemy atd., mají charakter průmyslových
objektů a často tvoří nové dominanty.
Těžba a průmysl
Dochází k mohutnému rozvoji těžkého průmyslu, který
je režimem upřednostňován – energetika, hutní, strojírenský,
zbrojní a chemický průmysl.
Palivo zajišťuji rozsáhlé povrchové uhelné doly v severních
Čechách a podpovrchové doly na Ostravsku a Kar-
vinsku.
Vše podléhá centrálně plánovanému hospodářství.
Řada tradičních odvětví spotřebního průmyslu se ruší.
Průmyslové podniky z pohraničí jsou přesunuty na Slo-
vensko.
Jsou postaveny vodní, tepelné i jaderné elektrárny.
Zemědělství
Výsledkem kolektivizace je úplná přeměna struktury zemědělství
– v roce 1950 1 404 000 hospodářství, v roce
1989 pak jen 2 000 soukromých rolníků a 1 660 jednotných
zemědělských družstev, obhospodařujících skoro
všechnu zemědělskou půdu, jejíž rozloha klesá. Kvůli
velkým a těžkým strojům jsou opouštěny malé, členité
a některé svažité a vzdálené pozemky.
Socialistické zemědělství se projevuje přehnanou honbou
za výnosy bez ohledu na prostředky, za použití velkého
množství minerálních hnojiv a chemických prostředků.
Důsledkem intenzifikace je scelování polí, rušení luk,
mezí a zeleně a zhoršení kvality půdy.
Roste koncentrace chovů skotu, prasat i drůbeže, ty se
stávají továrnami na živočišnou výrobu. Hospodářská
zvířata, až na sporé výjimky na horách, mizí z krajiny.