Středověká kolonizace
vrcholný středověk
2. polovina 12. až 14. století
1348
založení pražské
univerzity
Přemysl Otakar I.
(1198 - 1230)
Přemysl Otakar II.
(1253 - 1278)
rozšíření území českého království
1306
zavražděn Václav III.
poslední Přemyslovec
Karel IV.
(1346 - 1378)
Václav IV.
(1378 - 1419)
1415
upálení
mistra Jan Husa
1212
Zlatá bula
sicilská
1241
vpád Tatarů na
Moravu
Vladislav II.
(1140 - 1172)
Soběslav I.
(1125 - 1140)
Vratislav II.
(1061 - 1092)
Stavební vývoj
Stavebně charakterizuje toto období gotický sloh se systémem
žebrové klenby a útlých pilířů.
Stavby ve městech i na venkově získávají pevnou organizaci
– domy jsou pravidelně orientovány k ulici, cestě nebo
veřejnému prostranství. Ustaluje se několik typů struktury
sídel – návesní, ulicový, lesní lánové vsi, hromadný typ.
Vyvíjejí se nové typy domů, jež si pak po staletí uchovají
podobu tradiční vesnické architektury podle oblasti.
Vznikají hospodářské objekty (stodoly, špýchary, chlévy),
obklopující dvůr usedlosti.
Krajina
Nástup vrcholného středověku znamená zásadní a prudkou
změnu rázu krajiny – odlesnění a vznik intenzivně
a totálně využívané, silně mozaikovité pastevně zemědělské
krajiny parkového rázu.
Krajina je rozměřená – sídla jsou definitivně lokalizovaná,
bloky polí mají pevné hranice, vzniká pevná cestní síť, krajina
se stává předmětem soukromého vlastnění, dědičnosti
půdy a plánování v dlouhém časovém horizontu a pravidelném
zemědělském cyklu.
Vývoj již umožňuje rozlišovat pole, zahrady, trvalé louky
i pastviny pro domácí zvířata.
Dochází k silnému odlesnění, které ve staré osídlené krajině
dosahuje vrcholu ve 14. století. V krajině pozdní středověké
kolonizace je poměr obrácený – lesy tvoří podstatnou
část území s více či méně souvislými částmi plužin.
Průběh osídlování
Staré osídlení se postupně zahušťuje. Ve 12. století
směřuje silný kolonizační proud domácího obyvatelstva
do dříve netknutých lesů a do méně výhodných
oblastí. Střední a vyšší polohy většiny českých pohoří
však ještě nejsou osídleny.
Od 20. let 13. století přichází kolonisté z Německa
i jiných zemí zejména do pohraničních, ale i vnitrozemských
hvozdů.
Kolonizaci podporuje panovník, církev i šlechta.
Vzniká stabilnější síť pravidelně uspořádaných sídel
s hustotou, jakou známe dnes (vzdálených od sebe
průměrně 2,5 km).
Roste význam některých sídel, jsou udělována první
městská privilegia.
Změny ve společnosti
České země prochází ve 13. století historicky první modernizací
společnosti.
Rostoucí výnosy zemědělství ve 12. a 13. století zvyšují populaci
tak, že si vynucují přestavbu starých sídelních celků
(mezi lety 1150 a 1400 se počet obyvatel v průměru ztrojnásobil),
nově jsou osídlovány rozsáhlé oblasti.
Důsledněji se oddělují obchod a řemesla od zemědělství a
soustředí se do nově vznikajících měst.
Venkov se začíná vyhraňovat v protikladu k městu.
Zemědělství
Prosazuje se trojpolní zemědělská soustava, která
spočívá v rozdělení plužiny na 3 přibližně stejné části.
Na nich se střídá jařina, ozim a úhor.
Trojpolní soustava zvyšuje oproti žárové a přílohové
soustavě pracnost obdělávání, ne však výnosy (kvůli
malému hnojení), na což se reaguje rozšířením obdělávané
plochy a úsilím o rozvoj zemědělské techniky.
Tvar polí je určován používáním pluhu.
Zmenšení plochy úhoru znamená nedostatek pastvy
(ta se odehrává zejména na sušších prudších svazích),
což vede k vymezení trvalých pastvin a luk k zabezpečení
krmiva na zimu.
Rozvoj řemesel
S rozvojem měst a zemědělství souvisí rozvoj řemesel.
Ve městech organizují a regulují výrobu cechy.
Existuje již rozsáhlá specializace výroby.
Města pořádají týdenní a výroční trhy.
Vesnice jsou v řemeslné výrobě většinou soběstačné,
bohatí sedláci provozují i kovářství a kolářství, mají
příjem i z mlýna nebo krčmy.