Příroda ve čtvrtohorách
Starší holocén a mezolit
MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE
CZ.1.07/2.2.00/15.0204
Starší holocén ve střední Evropě: přírodní podmínky a kulturní vývoj
Starší holocén (11 500–9 000 BP)
- období hlubokých proměn přírodního prostředí v reakci na zásadní změnu klimatu:
přechod z glaciální do interglaciální fáze kvartérního cyklu
- zahrnuje dvě fáze Blytt-Sernanderova biostratigrafického členění: preboreál a boreál
- hranice staršího a středního holocénu 9 000 cal BP je užívána často (Mangerud et al.
1974, Walanus & Nalepka 2009), někteří autoři, včetně českých (Ložek, Jankovská), ji však
posunují až na 8 000/7 500 BP
Starší holocén ve střední Evropě: klima
Starší holocén (11 500–9 000 BP)
- na počátku prudké oteplení (podle více zdrojů
průměrné roční teploty vzrostly v krátkém čase
zhruba o 4 °C) a dále pokračující pomalejší
oteplování až na dnešní úroveň na přelomu
staršího a středního holocénu (podle Ložka
dokonce o 2–3 °C výše)
- některé proxy (např. pakomáří společenstva
severních Alp a Předalpí; Samartin
et al. 2012) však ukazují na velmi rychlé
oteplení a preboreální teploty blízké
dnešním
- přetrvávající kontinentalita podnebí: výrazné
meziroční kolísání teplot, chladné zimy?,
opožděný růst srážek?
- z různých částí Evropy popsány chladné
výkyvy různé intenzity, zejména tzv.
preboreální oscilace (asi 11 300 BP) a
události 9 300 a 8 200 BP
Davis et al. (2003)
Vinther et al. (2006)
Starší holocén ve střední Evropě: klima
Starší holocén (11 500–9 000 BP)
- srážkové poměry jsou předmětem diskusí, avšak většina autorů se kloní k názoru, že starší
holocén byl u nás relativně suchý a postupně se zvlhčoval, až k (náhlému) maximálnímu
zvlhčení na počátku středního holocénu (viz Ložkovo schéma na další straně)
- údaje o hladině jezer v západní části střední Evropy ukazují, že tento pattern nemusel
být ve střední Evropě univerzální; ukazují vlhčí starší holocén a sušší střední holocén
(Magny et al. 2011)
Starší holocén ve střední Evropě: klima
Starší holocén ve střední Evropě: půdy
Starší holocén (11 500–9 000 BP)
- v důsledku intenzivního zvětrávání, nízkých srážek a velkého rozšíření spraší během
glaciálu je prostředí dosud převážně vápnité, nevyluhované
- s rostoucími srážkami a rozvojem vegetace se půdy postupně vyvíjejí
- podle tradiční představy dochází zejména na nížinných spraších už od pozdního glaciálu
ke vzniku černozemí
- někteří autoři to dnes zpochybňují
a kloní se k představě, že v pozdním
glaciálu a ve starším holocénu byly
půdy na spraších vyvinuty jen do
stadia regosolů (málo vyvinuté
půdy na sypkých sedimentech)
- geneze černozemí dosud není
uspokojivě objasněna, na jejich
formování měly zřejmě významný
vliv požáry (Schmidt et al. 2002)
Lorz & Saile 2011
Starší holocén ve střední Evropě: mokřady
Starší holocén (11 500–9 000 BP)
- růst srážek podporuje rozvoj mokřadů, jež mají v naprosté většině minerotrofní charakter
a jsou vápnité a živinami chudé -> vznik mnoha slatinišť
- vznik slatinišť je podpořen i růstem teplot a deglaciací zaledněných oblastí
MacDonald et al. 2006
Starší holocén ve střední Evropě: mokřady
Starší holocén (11 500–9 000 BP)
- divočící toky, typický glaciální fenomén, se mění v meandrující
nebo anastomózní toky
- glaciální divočení bylo podpořeno intenzivní erozí (mrazové
zvětrávání, sporý vegetační kryt) a omezenou retenční
schopností půd (primitivní půdy, permafrost; Vandenberghe
2002)
- nyní převažuje akumulace jemnozrnných sedimentů
(povodňové hlíny), začínají se vytvářet nivy dnešního typu
divočící tok
anastomózní tok
meandrující tok
Starší holocén ve střední Evropě: mokřady
Křížek 2007
starší holocén
Starší holocén ve střední Evropě: vývoj živé přírody
Pokorný (2011)
Starší holocén ve střední Evropě: vývoj živé přírody
Starší holocén (11 500–9 000 BP)
- ústup glaciálních formací chladné, málo produktivní stepi, glaciální tajgy s modřínem a
limbou a tundry
- šíření produktivních, druhově bohatých hemiboreálních lesů s borovicí lesní a břízou
bělokorou
© Milan Chytrý
- v podrostu zřejmě směs
světlomilných a lesních druhů
- nejbližší dnešní analogie na
Jižním Uralu a jihozápadní
Sibiři (Chytrý et al. 2010)
Brachypodium pinnatum Agrimonia pilosa
Calamagrostis arundinacea Pleurospermum uralense
Pulmonaria mollis Angelica sylvestris
Rubus saxatilis Iris ruthenica
Hieracium umbellatum Serratula coronata
Vicia sepium Lilium pilosiusculum
Diagnostické druhy třídy Brachypodio pinnati-Betuletea pendulae
Ermakov et al. 2000
Starší holocén ve střední Evropě: vývoj živé přírody
Starší holocén (11 500–9 000 BP)
- od Jižního Uralu na východ jsou na stanovištích listnatých lesů třídy Querco-Fagetea
rozšířeny mrazuvzodornější hemiboreální lesy třídy Brachypodio pinnati-Betuletea
pendulae.
- zřejmě nejbližší současná analogie středoevropských březoborových lesů staršího
holocénu
- druhové složení bylinného patra podobné dnešním středoevropským subkontinentálním
doubravám (Roleček 2007)
Starší holocén ve střední Evropě: vývoj živé přírody
Starší holocén (11 500–9 000 BP)
- začínají se šířit širokolisté dřeviny, jako první líska (postupně významně zastoupena i ve
vyšších polohách), na vlhčích místech olše a jehličnatý smrk
- v boreálu šíření náročnějších širolistých dřevin, zejména jilmu, dubu, lípy, javoru a jasanu
- zpočátku zřejmě možná koexistence konkurenčně slabších světlomilných dřevin s
konkurenčně silnějšími listnáči díky kontinentalitě klimatu, jak ukazují analogie z
Jižního Uralu (Roleček & Losík 2012)
Starší holocén ve střední Evropě: vývoj živé přírody
Starší holocén (11 500–9 000 BP)
- ve stejnou dobu šíření lesní fauny a druhů parkovité krajiny
- měkkýši: vůdčími druhy Fruticicola fruticum, Euomphalia strigella
a Discus ruderatus
- velcí savci: jelen, srnec, los, zubr, pratur, divoké prase, bobr
- velcí býložravci a ekosystémoví inženýři bobři se mohou
podílet na udržování bezlesí (viz diskusi v následující
přednášce)
Discus ruderatus
Sus scrofa
Castor fiber
Starší holocén ve střední Evropě: vývoj živé přírody
Starší holocén (11 500–9 000 BP)
- v teplejších a sušších oblastech rozvoj společenstev
produktivnějších a druhově bohatších černozemních stepí, zřejmě
blízkých dnešním kavylovým a kostřavovým stepím sv. Festucion
valesiacae, při jejich současném plošném ústupu
- ústup mnoha typických druhů glaciálních stepí (mezi
rostlinami např. Ephedra distachya, mezi měkkýši např. Pupilla
loessica, Vertigo parcedentata), započatý už v pozdním glaciálu
- řada prvků glaciálních stepí však přežívá (mezi měkkýši např.
Helicopsis striata a Chondrula tridens, mezi savci např. hraboš
úzkolebý, h. hospodárný, pišťucha stepní, lumík, tarpan)
- šíří se xerotermní prvky (mezi měkkýši např. Granaria
frumentum a Truncatellina cylindrica)
- vzniká strukturně pestrá parkovitá krajina s velkou diverzitou
Festucion valesiacae
Ephedra distachya
pišťucha stepní
Granaria frumentum
Starší holocén ve střední Evropě: vývoj živé přírody
Lesostep na hřbetu Šajtan-tau na Jižním Uralu. Blízko probíhá hranice souvislého rozšíření dubu letního, lípy srdčité a javoru mléče. Běžné
jsou bříza bělokorá, topol osika, v severní části borovice lesní a modřín sibiřský. Na mělčích půdách a výslunných svazích převládá step v
několika typech. Podobně mohla vypadat středoevropská krajina staršího holocénu v oblastech s kontinentálnějším klimatem.
Starší holocén ve střední Evropě: kulturní vývoj
Mezolit (~11 500–7 500 BP)
- střední doba kamenná
- přechodná lidská kutura, rozlišovaná zejména v (severní) Evropě, pokrývající období
od konce glaciálu po příchod neolitických zemědělců
- v různých oblastech se časování mezolitu liší
- často nebývá odlišován od paleolitu -> epipaleolit: pokračování paleolitu ve
změněných přírodních podmínkách
- u nás nedostatečně prozkoumán (obtížná lokalizace, horší zachování artefaktů)
Na Blízkém
východě chybí
Starší holocén ve střední Evropě: kulturní vývoj
Mezolit (~11 500–7 500 BP)
- v hrubých rysech navazuje na pozdně glaciální kulturu
magdalénienu – „lovci sobů a koní“
- skvělé památky magdalénského osídlení nalezeny na
Moravě (jeskyně Pekárna a Kůlna v Moravském krasu;
harpuny, jehly, stylizované kostěné ženské figurky, rytiny
na koňských žebrech) i v Českém krasu (Hostim)
http://www.anthropark.wz.cz
Starší holocén ve střední Evropě: kulturní vývoj
Mezolit (~11 500–7 500 BP)
- lovci, rybáři a sběrači
- po ústupu glaciální stádní megafauny orientace
na (individuální) lov ryb, ptáků a menších savců
- významný sběr plodů (oříšky, lesní ovoce)
- osídlovali zejména nížiny (často břehy velkých řek),
pánevní oblasti (břehy jezer) a pahorkatiny, ale rozsah
osídlení větší než v navazujícím nejstarším neolitu,
vázaném na úrodné půdy nížin
- žili zřejmě v malých sezónních osadách, přes léto snad
menších (rodiny), v zimě větších
- stavěli zřejmě lehká nezahloubená obydlí (chaty, stany
typu teepee)
- typickým artefaktem jsou mikrolity: drobné (asi 1 cm) opracované
kamenné nástroje, zejm. pazourkové, využívané např. jako hroty
šípů
Starší holocén ve střední Evropě: kulturní vývoj
Mezolit (~11 500–7 500 BP)
- u nás dobře prozkoumán mezolit v severních Čechách
- pískovcové převisy i otevřená sídliště na Děčínsku a
Českolipsku (Svoboda 2003)
- doložen např. specializovaný lov zvířat (kuna, veverka,
kočka divoká)
- nejbohatší moravské naleziště na terasách Jihlavy u
Smolína nedaleko Pohořelic (mj. pozdní nález kostí tarpana)
- rozsáhlý multi-proxy výzkum probíhá na březích rybníka a
zaniklého jezera Švarcenberk na Třeboňsku (Pokorný a kol.)
- na březích celkem osm poloh s mezolitickými artefakty
(mikrolity, opracované dřevo)
- větší množství makrozbytků jedlých druhů (Rubus,
Corylus, Trapa) – sběr, pěstování?
- vliv na přírodní prostředí: vypalování?, eutrofizace? Pinus, artefakt
9 500 ± 50 BP
semeno Rubus
v preboreálních
vrstvách
Trapa natans
9 500–7 000 BP
Pokorný et al. 2010
Starší holocén ve střední Evropě: kulturní vývoj
Mezolit (~11 500–7 500 BP)
- nejvýznamnější lokality v Evropě:
- Lepenski Vir: skupina pozdně mezolitických sídlišť
na břehu Dunaje v oblasti Železných vrat (srbský břeh,
naproti české vsi Eibentál; původní poloha dnes zatopena
přehradou, část přemístěna)
- rybáři, sběrači
- skvělé ukázky jinak vzácného mezolitického umění
(říční božstvo?)
- Ertebølle-Ellerbek: kultura pozdního, keramického
mezolitu v severní Evropě (Dánsko, Německo)
- rybáři na březích Baltu ve fázi Littorina
- mnoho lokalit dnes pod hladinou moře -> výborné
zachování
- byli v kontaktu s místními neolitiky (omezené
využívání obilnin, které ale nepěstovali)