Projev 1.: Začátek tréninku
Čas: 4-6 minut
Cíle: představit se a zjistit, které prezentační dovednosti už máme a co bychom naopak měli vylepšit.
Nejlepší téma na začátek tréninku je takové, které dobře znáte: vy sami. Samozřejmě je to téma příliš široké
na to, aby se dalo obsáhnout ve 4-6 minutách. Budete jej tedy muset zúžit a vybrat pouze 3-4 zajímavé
aspekty svého života. Pečlivě proto vyberte hlavní myšlenky svého projevu − příliš mnoho informací
posluchače zahltí. Můžete mluvit například:
• o místě, kde jste se narodili,
• o škole, kterou jste prošli,
• o své rodině,
• o tom, jak jste se dostali tam, kde nyní jste,
• o svých ambicích a snech,
• o důležité události ve vašem životě.
Svůj projev pak vytvořte z hlavních myšlenek, které chcete sdělit − podobně jako když vypravěč spojuje ve
svém příběhu jednotlivé události. Jako každý příběh měl by i váš projev mít jasný začátek a konec. Pokud
posluchač nepozná, že už jste řekli, co jste chtěli, nejspíš se vám závěr nepovedl. („…to je vše, co jsem vám
dnes chtěl říct.“)
• Vymyslete si úvodní větu, jíž svůj projev začnete − nejlépe takovou, která posluchače zaujme. Tuto
větu si zapamatujte. Stejně tak si vymyslete a zapamatujte větu na závěr. To vám umožní začít a
ukončit svůj projev s jistotou a lehkostí.
• Své hlavní myšlenky si pečlivě ujasněte a připravte si příklady, příběhy nebo anekdoty, které je
dostatečně ilustrují. Pokud svou myšlenku pouze vyslovíte a budete hned pokračovat dál, nejspíš si
jí vaši posluchači nevšimnou. Proto ji rozveďte na nějakém příkladu, zopakujte ji jinými slovy a poté
původní formulaci vyslovte znovu − zvýšíte tím šanci, že ji posluchači pochopí a zapamatují si ji.
• Pokud budete potřebovat poznámky, napište si osnovu svého projevu na malé kartičky, které
můžete snadno držet v ruce. Do poznámek se dívejte pouze tehdy, když to opravdu potřebujete −
trénujete mluvený, nikoliv čtený projev. Mnoho řečníků postupuje tak, že si nejprve napíše celý
projev doslovně, pak jej rozstříhá na části, pro každou část formuluje klíčové slovo a na kartičky si
nakonec napíše pouze tato klíčová slova.
Příprava na projev:
• Protože téma svého projevu dobře znáte, nepotřebujete si pamatovat vše slovo od slova. Stačí si
zapamatovat úvodní a závěrečnou větu.
• Pokud chcete ze svého tréninku vytěžit co nejvíc, zkuste svůj projev přednést kamarádovi či někomu
z rodiny. Jeho postřehy pro vás mohou být velmi užitečné. Dalším dobrým nápadem je nahrát se na
diktafon.
Při projevu:
• Nervozita před projevem je běžná pro každého řečníka, bez ohledu na jeho zkušenosti. Pro její
překonání většinou stačí vyslovit prvních pár vět; jakmile se dostanete do tématu, nervozita zmizí.
• Při projevu se dívejte do publika a snažte se zůstávat v kontaktu se svými posluchači.
• Občas se také podívejte na časomíru zda Vám již neukazuje, že máte brzy končit. Nedělejte si
starosti s tím, co dělají vaše ruce. Klidně je nechte viset někde u těla. Vědomým zapojením řeči těla
se budeme zabývat později.
Projev 1.: Osnova pro zpětnou vazbu
Při slovním hodnocení projevu by se měl pozorovatel vyjádřit především k těmto otázkám:
1. Jaké jsou silné stránky mluvčího?
2. Jak dobře se mluvčí publiku představil?
3. Odrážel projev přiměřenou přípravu?
4. Hovořil mluvčí zřetelně a nahlas?
5. Byly všechny tři části projevu – úvod, hlavní část a závěr − zřetelné a jasně
ohraničené?
6. Používal mluvčí poznámky? Jak s nimi pracoval?
7. Co mohl mluvčí udělat jinak? Jak mohl svou řeč vylepšit?