Malakozoologie determinační literatura – suchozemští plži Malakozoologie Michal Horsák UBZ PřF MU Ložek, V., 1956. Klíč československých měkkýšů. Vydavatelstvo SAV, Bratislava. Kerney, M.P., Cameron, R.D.A., Jungbluth, J.H., 1983. Die Landschnecken Nord- und Mitteleuropas. Paul Parey Verlag, Hamburk and Berlin. Lisický, J.M., 1991. Mollusca Slovenska. Veda, Bratislava. Wiktor, A., 2004. Ślimaki lądowe Polski. Wydawnictwo Mantis, Olsztyn. Horsák, M., Juřičková, L., Beran, L., Čejka, T., & Dvořák, L., 2010. Komentovaný seznam měkkýšů zjištěných ve volné přírodě České a Slovenské republiky. Malacologica Bohemoslovaca, Suppl. 1, 1–37. on-line: http://mollusca.sav.sk/pdf/9/Suppl-1-v2.pdf Horsák, M., Juřičková, L., Picka, J., 2013. Měkkýši České a Slovenské republiky. Molluscs of the Czech and Slovak Republics. Kabourek, Zlín, 264 pp. Aciculidae Malakozoologie Platyla polita – jehlovka hladká; 3,40:1,25; evropská, vlhké lesy na vápnitém podkladě, většinou suťová, mimo vápencové oblasti izolovaně, po celém území, v opadu Acicula parcelineata – jehlička malinká; 2,3:0,8; karpatská, lesní průsaky, u nás jen v Beskydech (4 lokality: Mionší a okolí, pod Lysou horou) Carychiidae Malakozoologie Carychium minimum síměnka nejmenší; 2,1:1,1, Eurosibiřský; mokřadní stanoviště, hojný v nížinách Carychium tridentatum síměnka trojzubá; 2,3:0,9, Evropský; mokřadní a vlhká stanoviště, lesní průsaky, hojný Cochlicopidae Malakozoologie Cochlicopa lubrica – oblovka lesklá; 7,0:2,7, Holoarktický; mezofilní, euryvalentní, všude hojný Cochlicopa lubricella – oblovka drobná; 6,5:2,4, Holoarktický; xerikolní, hojný Cochlicopa nitens – oblovka slatinná; 7,5:3,2, Středo a východoevropský; mokřadní, reliktní, vzácný Malakozoologie Orcula dolium – sudovka skalní; 7,5:3,6; alpsko-karpatský; zastíněné lesní skály, ve vyšších polohách i holé, zejména na vápencovém podkladě; na Moravě roztroušeně, v Čechách chybí Orculidae Sphyradium doliolum – soudkovka žebernatá; 6,0:2,5; jiho- a jihovýchodo-evropský; lesní, roztroušeně po celé ČR, zejména v teplých vápencových pahorkatinách, preferuje vápencové sutiny Chondrinidae Granaria frumentum – žitovka obilná; 8:3; severoalpský a jiho-středoevropský; stepní stráně a skály v xerotermních oblastech; vápnitý podklad Malakozoologie Chondrina avenacea – ovsenka skalní; 8,0:2,5; západoevropský a alpský; vápencové skály a holé sutě teplých poloh, jen Č. kras Chondrinidae Malakozoologie Chondrina clienta – ovsenka žebernatá; 6,5:2,5; východoalpský a jiho-východoevropský; vápencové skály a škrapová pole od nížin do hor, Morava, okrajově i Čechy Pupillidae Pupilla muscorum – zrnovka mechová; 3,5:1,8; holoarktický; otevřená stanoviště, místy hojný, dnes hlavně polopřirozená stanoviště Malakozoologie Pupilla pratensis – zrnovka slatinná; 3,7:2,0; středo- a severoevropský; slatinné louky a bazická slatiniště, vzácná, více lokalit v Polabí (poz.: geneticky shodná s P. alpicola) Pupilla sterrii – zrnovka žebernatá; 3,5:1,6; středo- a jihoevropský; teplé vápencové skály, Pálava a Č. kras, jinde izolované reliktní výskyty P. triplicata – zrnovka třízubá; 2,8:1,4; alpský a východoevropský; skalní stepy v teplých oblastech, zejména krasových, na drolinách Pupillidae Malakozoologie Pyramidulidae Pyramidula pusilla – kuželovka skalní; 2,0:3,0; mediteránní a západoevropský; výhradně na vápencových skalách, převážně zastíněných Malakozoologie Vallonia pulchella – údolníček drobný; 1,3:2,5; holoarktický; otevřená stanoviště, striktně se vyhýbá lesu, všude hojný Malakozoologie Valloniidae Vallonia excentrica – údolníček šikmý; 1,2:2,3; holoarktický; otevřená stanoviště, spíše vyšší polohy Vallonia declivis – údolníček švábský; 1,7:3,0; středoevropský; otevřená stanoviště, dva nálezy v Č. středohoří; (možná parazitovaná forma ú. drobného, nemá vytvořeno obústí) Valloniidae Malakozoologie Vallonia costata – údolníček žebernatý; 1,4:2,7; holoarktický; otevřená stanoviště, vzácně i s řídkým stromovým zápojem Vallonia enniensis – údolníček rýhovaný; 1,3:2,5; středo- a jihoevropský; zachovalé mokřadní louky, též zasolené půdy, ohrožený Acanthinula aculeata – ostnatka trnitá; 2,0:2,0; západopalearktický; lesní, hojný Malakozoologie Valloniidae Vertiginidae Malakozoologie Columella aspera - ostroústka drsná; 2,4:1,4; evropská; acidofilní !, okraje smrčin, borůvčí, v Z a JZ Čechách hojná, na Moravě jen Žďárské vrchy Columella edentula - ostroústka bezzubá; 3,0:1,5; eurosibiřská; vlhké biotopy (olšiny, okraje potoků, příkopy), často na vegetaci – Aegopodium, Petasites, hojná Vertiginidae Malakozoologie Truncatellina cylindrica - drobnička válcovitá; 1,9:1,3; západopalearktická; suché trávníky, skalní stepi, náspy, hrady, hojná, méně v rozsáhlých lesních oblastech a horách Vertiginidae Malakozoologie Truncatellina claustralis drobnička jižní; 2,4:1,4; submediterrání; vápnomilná, skály a sutě bohaté na Ca v termofytiku, slunné i částečně stinné, Č. kras, Č. Středohoří, Bílá skála (Slapy), M. kras, Podyjí, Pálava, NPP Šipka Truncatellina costulata drobnička žebernatá; 1,9:0,9; sarmatská; vápnomilná, suché trávníky NPR Děvín-Kotel-Soutěska, PP Stráň u Trusnova (PU) Vertiginidae Malakozoologie Vertigo pusilla - vrkoč lesní; 2,2:1,2; evropský; vlhké i suché listnaté a suťové lesy, zříceniny, stinné skály, i lužní lesy, relativně běžný Vertigo angustior - vrkoč útlý; 1,9:1,0; evropský; vlhké bazické otevřené biotopy (louky, prameniště, okraje rybníků), pouze v Podyjí stinné droliny, velmi roztroušeně, chráněný Vertiginidae Malakozoologie Vertigo geyeri - vrkoč Geyerův; 1,9:1,2; boreo-alpínský; vlhkomilný, slatiniště, přechodová rašeliniště, PP V Dubech (Český ráj), dnes 20 na Vysočině (PR Řeka), v Pošumaví u Sušice; chráněný Vertigo pygmaea - vrkoč malinký; 2,1:1,2; holarktický; otevřené biotopy, mokřady, vlhké i mezofilní louky, suché trávníky, skalní stepy, pastviny, náspy, zahrady, velmi hojný, pionýrský druh Vertiginidae Malakozoologie Vertigo moulinsiana - vrkoč bažinný; 2,7:1,6; atlantsko-mediteránní; silně vlhkomilný, aluviální mokřady (Kokořínsko, Dokesko), litorály rybníků (Znojemsko, PR Houkvice), pěnovcová prameniště (Bílé Karpaty), vzácný, chráněný Vertigo antivertigo vrkoč mnohozubý; 2,3:1,4; eurosibiřský; vlhkomilný, mokřady, olšiny, rákosiny a vegetace kolem rybníků, běžný, místy mizející Vertiginidae Malakozoologie Vertigo alpestris - vrkoč horský; 2,1:1,1; boreomontánní; suťové lesy (lípa), droliny, v horách i při kmenech a tlejícím dřevě, roztroušeně v pahorkatinách a horách, v zachovalých biotopech, nehojný Vertigo substriata - vrkoč rýhovaný; 1,9:1,1; evropský; mokřady, olšiny, vlhká místa v listnatých a smíšených lesích, příbřežní vegetace potoků, ve středních a vyšších polohách, nížinám se vyhýbá, hojný Vertiginidae Malakozoologie Vertigo ronnebyensis - vrkoč nordický; 2,3:1,3, severoevropský; acidotolerantní, smíšené i jehličnaté horské lesy, pouze Knížecí stolec ve VVP Boletice (CHKO Šumava); vlevo šumavský, vpravo z jižního Finska Vertigo lilljeborgi vrkoč rašelinný; 2,2:1,4; severoevropský; acidofilní – rašeliniště a kyselé mokřady, u nás zatím 4 lokality (Šumava a J Vysočina) Enidae Malakozoologie Chondrula tridens - trojzubka stepní; 12,0:4,5; jiho-východoevropská; termofytikum, otevřené suché biotopy zejm. na vápnitém podloží, skalní stepi, xerotermní stráně, náspy, mizející Zebrina detrita - lačník stepní; 24:10; submediterrání; termofytikum, stepní strání, skalní stepi, Moravský kras (Hornek, Lysá hora), Znojemsko, okolí Slaného, NPR Karlštejn Enidae Malakozoologie Merdigera obscura - kalonoska chlumní; 10,0:3,8; evropská; teplé listnaté lesy, křoviny, zastíněné skály, v teplejších oblastech hojná Ena montana - hladovka horská; 18,0:6,5; evropská; dostatečně vlhké listnaté, smíšené a suťové lesy, od luhů do hor, po dešti šplhá s oblibou po kmenech Succineidae Malakozoologie Succinea putris - jantarka obecná; 24,0:12,0; eurosibiřská; veškeré vlhké biotopy, zvláště v bujné litorální vegetaci, velmi hojná i v podhůřích Oxyloma elegans - jantarovka úhledná; 20,0:10,0; holarktická; vlhké biotopy ale pouze v nižších polohách, v příbřežní zóně hojná Succineidae Malakozoologie Succinella oblonga - jantařička podlouhlá; 8,0:4,5; evropskozápadoasijská; vlhké i mírně vlhké biotopy, hojná, (na suchých biotopech běžné subfosilní schránky označované za poddruh S. oblonga elongata) Ferrusaciidae Malakozoologie Cecilioides acicula - bezočka šídlovitá; 5,5:1,2; zapadopalearktická a mediterrání; terikolní, skalní stepi, xerotermní stráně, lomy a zříceniny na vápnitém podkladě, běžná Punctidae Malakozoologie Punctum pygmaeum - boděnka malinká; 0,8:1,6; holoarktická; všude, velmi hojná, pionýrský druh, preferuje vyšší vrstvu listového opadu Helicodiscidae Malakozoologie Lucilla scintilla - spirálovníček zemní; 1,1:2,1, nearktický; terikolní, nepůvodní (Sev. Amerika), v náplavech řek (Vltava u Zlaté Koruny, potok Zábrtka u Mnichova Hradištì), hřbitovy Rudoarmějců (Věkoše u HK), snad synantropní, volně v přírodě zatím nehojný Discidae Malakozoologie Discus perspectivus vrásenka orlojovitá; 1,7:6,5, karpatsko-dinársko-východoalpská; listnaté nížinné nebo suťové lesy, teplomilná a vápnomilný, nehojný Discus rotundatus - vrásenka okrouhlá; 2,3:8,0, západostředoevropská; lesy (i okraje smrkových monokultur), křoviny, zahrady, hřbitovy, rumiště, parky, zříceniny, velmi hojná Discidae Malakozoologie Discus ruderatus - vrásenka pomezní; 3,3:6,2, eurosibiřská; vlhčí horské zejm. listnaté ale i smíšené a jehličnaté lesy, zřídka v nižších polohách – inverzní polohy (Ledové sluje v Podyjí, několik drolin v Č. středohoří), v horách běžná D. rotundatus Clausiliidae Malakozoologie Cochlodina costata commutata - vřetenovka zaměněná; 15,0:3,4, východoalpská; listnaté lesy na skálách a sutích vápnitých hornin (opuky), zříceniny, východní Čechy, Hřebečovský hřbet, roztroušeně, lokálně početná Cochlodina orthostoma vřetenovka rovnoústá; 13,0:3,0, středovýchodoevropská; zachovalé suťové a listnaté lesy, roztroušeně po celém území Clausiliidae Malakozoologie Cochlodina dubiosa corcontica vřetenovka krkonošská; 17,0:3,7, neoendemit Krkonoš, Rýchor a Podkrkonoší; arborikolní, v zachovalých lesních porostech, vzácná Cochlodina laminata vřetenovka hladká; 20,0:4,0, evropská; listnaté, smíšené i horské jehličnaté lesy, parky, hojná Clausiliidae Malakozoologie Itala ornata - zdobenka tečkovaná; 18,0:4,5, východo a severoalpská; světlé lesy a křoviny na vápnitých skalách, lomy, zříceniny, východní Čechy, Svitavsko, Zábřežsko, Javoříčsko, Boskovicko, roztroušeně C. c. cerata Cochlodina cerata opaviensis - vřetenovka opavská; 20,0:4,5, neoendemit Opavského Slezska; zachovalé listnaté, zejm. suťové lesy, horní povodí Odry, povodí Moravice, dnes velmi vzácná Clausiliidae Malakozoologie Ruthenica filograna žebernatěnka drobná; 10,0:2,2, středovýchodoevropská; zachovalé vlhké suťové lesy, roztroušeně, vápen. sutě Pseudofusulus varians - vřetenec horský; 9,5:2,3, východoalpský a západokarpatský; arborikolní, přirozené listnaté a smíšené lesy vyšších poloh, pouze Krušné hory (Mikulov-Český Jiřetín-Meziboří), dříve Beskydy (Smrk), velmi vzácný Clausiliidae Malakozoologie Macrogastra latestriata - řasnatka žebernatá; 15,5:3,6, karpatská; arborikolní, pralesovité listnaté a smíšené lesy vyšších poloh, Beskydy, údolí Jezernice (VÚ Libavá), NPR Razula, Jeseníky (údolí Oskavy a Merty), Hanušovická vrchovina (PR Rabštejn), velmi vzácná Macrogastra plicatula řasnatka lesní; 13,0:3,1, středoevropská; listnaté a smíšené lesy, suťové lesy, v lesnatých oblastech běžná Clausiliidae Malakozoologie Macrogastra tumida - řasnatka nadmutá; 15,0:4,0, karpatská; vlhká místa v horských lesích, okolí horských potoků, porosty devětsilu, Šumava, Blanský les, Jeseníky, Rychlebské hory, hojněji v karpatských pohořích, jinak lokálně Macrogastra ventricosa řasnatka břichatá; 20,0:5,0, středoevropská; listnaté a smíšené lesy, okolí potoků, ve vlhkých lesích poměrně běžná Clausiliidae Malakozoologie Clausilia bidentata závornatka černavá; 10,0:2,5, severo a západoevropská, listnaté a suťové lesy, stinné skály, Jizerská hory, Přimda, Slavkovský les, SZ Čechy, vzácná Macrogastra badia - řasnatka tmavá; 14,0:3,3, východoalpská; oreofytikum, horské vlhčí listnaté a smíšené lesy, Šumava (okolí Železné Rudy), Kralický Sněžník, Orlické h., Bor u Machova, roztroušeně Clausiliidae Malakozoologie Clausilia cruciata - závornatka křížatá; 11,0:2,5, boreomontánní; oreofytikum, arborikolní, listnaté a smíšené lesy, horské lesy pohraničních pohoří, v moravských Karpatech velmi vzácná, izolovaně Žďárské vrchy, Železné hory, v Sudetech běžná Clausilia parvula závornatka malá; 10,0:2,0, středoevropská; pouze vápnité skály, také zříceniny, roztroušeně, v krasech hojně Clausiliidae Malakozoologie Clausilia pumila - závornatka kyjovitá; 13,0:3,8, východo- a středoevropská, vlhké stinné lesy, okolí potoků, luhy, běžná Clausilia dubia - závornatka drsná; 15,0:3,5, středoevropská, stinné skály, také smíšené lesy, často zříceniny, relativně běžná Clausiliidae Malakozoologie Laciniaria plicata - mnohozubka evropská; 17,0:4,0, východo- a středoevropská; stinné skály, sutě, hojně zříceniny, roztroušeně, lokální Alinda biplicata vřetenatka obecná; 23,0:6,0, středoevropská, lesy, křoviny, sutě, skály, zahrady, parky, zříceniny, hřbitovy, velmi hojná Clausiliidae Malakozoologie Balea perversa - hrotice obrácená; 10,0:2,4, západoevropská; stinné i slunné skály, sutě, hlavně zříceniny velmi roztroušeně Vestia gulo - nádolka hrubá; 20,0:5,5, karpatská, vlhké horské lesy, okolí potoků (devětsily), lesní prameniště, Beskydy (Mionší a okolí), vzácná – okraj areálu Clausiliidae Malakozoologie Vestia ranojevici moravica nádolka moravská; 15,5:4,0, neoendemit Moravy; arborikolní, listnaté lesy, Beskydy, Podbeskydí, Hostýnské v., Vsetínské v., Oderské v., Jeseníky, vzácná, lokálně početná Vestia turgida - nádolka nadmutá; 16,0:3,9, karpatská, vlhké horské lesy, okolí potoků (devětsily), lesní prameniště, Šumava, údolí Desné (SY), Žákova h., Rychlebské h., hojněji v karpatských pohořích Clausiliidae Malakozoologie Bulgarica cana - vřetenka šedivá; 18,0:4,0, jiho- a východoevropská; arborikolní, přirozené listnaté, zejm. suťové lesy středních a vyšších poloh, v Čechách jednotlivé roztroušené nálezy, na Moravě hojnější, vzácná, ohrožená Bulgarica nitidosa - vřetenka lesklá; 17,0:3,4, neoendemit povodí Berounky, osluněné i řídce zarostlé skály, sutě, kameniště, Český kras, Křivoklátsko, Drnový potok (KT), lokálně četná Clausiliidae Malakozoologie Bulgarica cana (vřetenka šedivá) a Alinda biplicata (vřetenatka obecná) – srovnání znaků; zavírací aparát nahoře je jen pro ukázku Gastrodontidae Malakozoologie Zonitoides arboreus – zemounek lesní; 3,5:5,0; severoamerický přistěhovalec; hojně ve sklenících, jeden nález volně v Havířově – rozpadlé skleníky Zonitoides nitidus – zemounek lesklý; 3,5:7,0; holoarktický; hygrofilní, okraje vod, běžný na celém území Euconulidae Malakozoologie Euconulus fulvus – kuželík drobný; 2,4:3,5; holoarktický; euryvalentní, běžný na celém území Euconulus praticola – kuželík tmavý 2,4:2,8; holoarktický; hygrofilní, některá mokřadní stanoviště nižších poloh, vzácnější Zonitidae Malakozoologie Vitrea contracta – skelnička stažená; 1,3:2,5; západopalearktický; sušší stanoviště, lesní skalnaté stráně i stepní stráně (terikolně) Vitrea crystallina – skelnička průhledná; 2,0:4,0; evropský; vlhké lesy, mokřady, okolí vodních toků, běžný Vitrea diaphana – skelnička průzračná; 2,0:4,2; karpatsko-alpský a severobalkánský; lesní, úpatí lesních skalek, lokálně běžný Zonitidae Malakozoologie Vitrea transsylvanica – skelnička karpatská; 1,8:4,3; karpatský; vlhké horské lesy, ohrožený Zonitidae Malakozoologie Vitrea subrimata – skelnička zjizvená; 1,7:3,3; alpský a jihoevropský; lesní, spíše horské lesy, sutě, výjimečně i teplá místa Aegopis verticillus – zemoun skalní; 18,0:30,0; východoalpský; vlhké suťové lesy, vlhká úpatí skal, dna vlhkých údolí Zonitidae Malakozoologie Aegopinella minor – sítovka suchomilná; 5,0:10,0; jihovýchodo- a středoevropský; převážně lesní, ale i na suchých otevřených stanovištích; běžný Aegopinella nitidula – sítovka lesklá; 5,0:10,0; severozápadoevropský; vlhká lesní stanoviště, aluvia a nivy potoků Zonitidae Malakozoologie Aegopinella epipedostoma iuncta – sítovka podhorská; 5,0:11,0 východoevropský; vlhká lesní stanoviště, zejména horské polohy; pouze na Moravě Aegopinella nitens – sítovka blýštivá; 5,0:11,0; alpský a středoevropský; vlhká lesní stanoviště, převážně v horách Aegopinella pura – sítovka čistá; 2,6-5,0; evropský; hojný lesní druh po celém území Zonitidae Malakozoologie Aegopinella ressmanni – sítovka dravá; 5,0-15; východoalpský; lesní, vlhká stanoviště, úd. Tiché Orlice Nesovitrea hammonis – blyštivka rýhovaná; 2,2:4,2; palearktický; mezofilní, euryvalentní, acidotolerantní, velmi běžný Zonitidae Malakozoologie Nesovitrea petronella – blyštivka skleněná; 2,4-5,0; boreo-alpinský; vlhká a chladnější stanoviště, zejména v horách; ohrožený, v nížinách reliktní Zonitidae Malakozoologie Oxychilus cellarius – skelnatka drnová; 5,5:12,0; západo- a středoevropský; mezofilní, lesy, zahrady, běžný Oxychilus draparnaudi – skelnatka západní; 7,0:16,0; západomediteránní a západoevropský; mezofilní, vlhká místa pod kameny a listím, zvláště v nížinách, nepůvodní, synantropní, města Oxychilus mortilleti – skelnatka horská; 6,0:14,0; jihoalpský; stepní stanoviště teplých oblastí, u nás pouze v Čechách, kriticky ohrožený, nezvěstný Zonitidae Malakozoologie velmi podobný druhu O. cellarius, odlišný tvar obústí, poslední závit méně rozšířený Oxychilus depressus – skelnatka stlačená; 4,0:9,0; karpatsko-alpinský; lesní, vlhké svahové lesní sutě pahorkatin a hor Zonitidae Malakozoologie Oxychilus glaber – skelnatka hladká; 6,5:14,0; jiho- a středoevropský; spíše lesní, ale i otevřené kamenité sutě, kalcifilní Zonitidae Malakozoologie Oxychilus inopinatus – skelnatka zemní; 2,8:6,0; podkarpatsko-balkánský; stepní stráně i skalnaté stepi v nejteplejších oblastech, terikolně Oxychilus alliarius – skelnatka česneková; 4,0:7,0; západoevropský; mezofilní, lesní a křovinný, u nás pouze v Z Čechách, 6 lokalit Semilimax kotulae – slimáčník horský; 2,5:6,0; alpský a karpatský; vlhké horské lesy, horský druh Vitrinidae Malakozoologie Semilimax semilimax – slimáčník táhlý; 2,4:5,0; alpský a středoevropský; vlhké lesy hor i pahorkatin, luhy Eucobresia diaphana – slimáčnice průhledná; 3,3:6,7; alpský a středoevropský; vlhká, chladná místa, údolní porosty, od nížin do hor, do Karpat okrajově Vitrinidae Malakozoologie Eucobresia nivalis – slimáčnice lesní; 3,1:6,0; alpský a karpatský; vlhká, zarostlá místa, zejména v horách, ohrožený, Karpaty Vitrina pellucida – skleněnka průsvitná; 3,4:6,0; holoarktický; mezofilní, euryvalentní, běžný Vitrinidae Malakozoologie Daudebardia brevipes – sklovatka krátkonohá; 1,4:6,0; středoa jihoevropský; lesní; vlhké suťové lesy, ohrožený, hlavně Karpaty Daudebardiidae Malakozoologie Daudebardia rufa – sklovatka rudá; 1,5:6,0; středoa jihoevropský; lesní, vlhké suťové lesy, více i do Čech Limacidae s.lat. - Milacidae Tandonia budapestensis – plžice štíhlá; 50-60; evropský, původně jihoevropský; synantropní, hřbitovy, křoviny, lužní lesy na J Moravě Malakozoologie Tandonia rustica – plžice vroubená; 80-100; středo- a jihoevropský; teplá kamenitá místa, světlé suťové lesy, skalnaté křovinaté stráně, pouze v Čechách Bielzia coerulans – modranka karpatská; 90-100(- 160); karpatský; vlhké horské lesy, pouze na Moravě Limacidae s.lat. - Limacidae Malakozoologie Limax cinereoniger – slimák popelavý; 100-200; evropský; lesní i synantropní, hojný na celém území Limacidae s.lat. - Limacidae Malakozoologie Limax maximus – slimák největší; 100-200; jiho- a západoevropský; převážně synantropní, řidčeji nížinné luhy Limacidae - kopulace Malakozoologie Limax maximus – slimák největší; 100-200; jiho- a západoevropský; převážně synantropní, řidčeji nížinné luhy Foto: J. Č. Hlaváč Limacus flavus – slimákovec pestrý; 75-100; jiho- a západoevropský; synantropní (skleníky, sklepy, zelinářství,..) Limacidae s.lat. - Limacidae Malakozoologie Malacolimax tenellus – plžík žlutý; 35-65; severo- a středoevropský; lesy listnaté i jehličnaté, i smrkové monokultury, na houbách, hojný, na východ vzácnější Lehmannia macroflagellata – podkornatka karpatská; 40-50; karpatský; nejvyšší horské polohy, Karpaty, po Kralický Sněžník Limacidae s.lat. - Limacidae Malakozoologie Lehmannia marginata – podkornatka žíhaná; 70-80; evropský; lesní, stromový druh, po celém území hojný Lehmannia nyctelia – podkornatka jižní; ca 50; severoafrický a jihovýchodoevropský; lesní, u nás pouze ve střední části Bílých Karpat Limacidae s.lat. - Limacidae Malakozoologie Deroceras agreste – slimáček polní; 35-50; západopalearktický; vlhčí místa na loukách, hojně také synantropní, polní škůdce Limacidae s.lat. - Agriolimacidae Malakozoologie Deroceras laeve – slimáček hladký; 15-25; holoarktický; silně vlhkomilný, vlhké louky i lesy, mokřady, břehy vod,.., hojný Deroceras invadens – slimáček středomořský; 25-35; evropský; synantropní, skleníky Limacidae s.lat. - Agriolimacidae Malakozoologie Deroceras reticulatum – slimáček síťkovaný; 35-50; evropský; synantropní stanoviště, významný polní škůdce Deroceras rodnae s. lat. – slimáček světlý; 30-40; středoevropský; zachovalé lesy i horské louky, Čechy, střední a J Morava Limacidae s.lat. - Agriolimacidae Malakozoologie Deroceras praecox – slimáček lesní; 35-40; karpatský; vlhká místa v lesích, Karpaty a SV Čechy Deroceras sturanyi – slimáček evropský; 30-40; evropský; silně vlhkomilný, synantropní Deroceras turcicum – slimáček balkánský; 40-50; balkánský s areálovým ostrůvkem ve střední Evropě; lesní, spíše sušší a teplé zachovalejší lesy Limacidae s.lat. - Agriolimacidae Malakozoologie Variabilita penisů v r. Deroceras Malakozoologie D. laeve D. sturanyi D. reticulatum D. turcicum D. praecox D. rodnae D. agreste D. invadens Boettgerilla pallens – blednička útlá; 30- 45; evropský (původně Kavkazský); kulturní biotopy i přírodní stanoviště, vlhká stinná místa v lesích, těžké půdy Limacidae s.lat. - Boettgerillidae Malakozoologie Arionidae Malakozoologie Arion rufus – plzák lesní; 150, snad západo- a středoevropský; lesy všech typů, křoviny i otevřená stanoviště, i synantropně Arion lusitanicus – plzák španělský; 120, původní na Iberském poloostrově a v Británii, synantrop., pole, zahrady, hřbitovy, parky, rumiště, nivy toků Arionidae Malakozoologie Arion fuscus – plzák hnědý; 70, evropský; všechny typy lesů včetně smrkových monokultur, údolí potoků, rašeliniště, borůvčí nad horní hranicí lesa, velmi hojný, stoupá na kmeny Arion circumscriptus – plzák žíhaný; 50, rozšíření ne zcela známé (severní, střední, jižní Evropa); zahrady, parky, nivy potoků, okolí Prahy a Havířova, Kokořínsko, izolovaně Arionidae Malakozoologie Arion silvaticus – plzák hajní; 40, evropský, vlhčí listnaté lesy, pod kůrou i na zemi, velmi hojný Arion fasciatus – plzák žlutopruhý; 50, původní rozšíření není zcela známo; synantropní: zahrady, hřbitovy, parky, rumiště, údolí potoků blízko sídel, velmi hojný Arionidae Malakozoologie Arion distinctus – plzák obecný; 50, evropský, synantropní: zahrady, parky, hřbitovy, rumiště, nivy potoků v okolí sídel, velmi hojný Arion obesoductus – plzák alpský; 25, středoevropský; lesy všech typů, vyhýbá se silně antropogenně zatíženým místům, lokálně častější, roztroušeně v příhraničních pohořích Arionidae Malakozoologie Arion intermedius – plzák nejmenší; 25, západoevropský, smíšené a listnaté lesy, pouze lokálně hojnější, severočeská a slezská pohoří, izolovaně severní Bradybaenidae Malakozoologie Fruticicola fruticum – keřovka plavá; 16,0:20,0, východoevropská, vlhké lesy, údolí potoků s bujnou vegetací, břehy řek, i silniční náspy, hojná Hygromiidae Malakozoologie Euomphalia strigella – keřnatka vrásčitá; 12,0:17,0, východo- a středoevropská, stepní stráně, suché křoviny, skalní stepi, hojná, lokálně vzácná (např. jz. Čechy) Hygromia cinctella – tenkostěnka kýlnatá; 7,0:12,0, jihoevropská, křovinný druh, šíří s do kulturních stanovišť západní a střední Evropy, u nás v Praze-Holešovicích Hygromiidae Malakozoologie Monacha cantiana – tmavoretka kentská; 14,0:20,0; západomediteránní; trávníky a keřoví kolem budovy depozitáře NM v Horních Počernicích, nepůvodní Monacha cartusiana – tmavoretka bělavá; 10,0:17,0; submediteránní; suché teplé travnaté porosty, křoviny, silniční náspy, šířící se druh Hygromiidae Malakozoologie Trochulus hispidus – srstnatka chlupatá; 5,0:8,5; evropská; vlhké lesy i louky, nivy, křoviny, suťové lesy, parky, zahrady, velmi hojná Trochulus villosulus – srstnatka huňatá; 6,0:10,0; západokarpatská; vegetace kolem potoků, svahové mokřady, olšiny, vlhké louky, karpatská pohoří, moravské Sudety Hygromiidae Malakozoologie Trochulus sericeus – srstnatka západní; 5,5:7,5; středoevropská; suťové a vlhké lesy, křoviny, nivy, suché stráně, meze, lokálně hojná, vých. Moravě chybí/velmi vzácně Pseudotrichia rubiginosa – ochlupka rezavá; 5,0-7,0; východoevropský a sibiřský; vlhkomilný, nivní louky, břehy vod, nížiny, citlivá, hojná v nivě Labe Hygromiidae Malakozoologie Petasina edentula – chlupatka bezzubá; 5,0:7,0; alpská; vlhké horské lesy, pouze údolí potoka Debrník na severní Šumavě Petasina unidentata – chlupatka jednozubá; 6,0:8,0; západokarpatsko-východoalpská; suťové lesy, údolí, hojná Malakozoologie Plicuteria lubomirskii – nábělka karpatská; 7,0:9,0; karpatská; bujná vegetace kolem potoků, vlhké louky, sutě, Morava, Železné hory, Posázaví, střední Čechy, až do Křivoklátska Helicopsis striata – suchorypka rýhovaná; 6,0:9,0; středo- a západoevropská; suché travnaté stráně, dnes pouze Hemrovy skály v Prokopském údolí (?původní) Hygromiidae Malakozoologie Candidula unifasciata – suchobělka bělavá; 5,5:8,0; západoevropskostředomořská; teplé suché stráně, xerotermní meze, PP Kamenná (FM) Šramberk, Tachlovice u Prahy Xerolenta obvia – suchomilka obecná; 9,5:17,0; jihovýchodoevropská; suché travnaté stráně, xerotermní meze, náspy, velmi hojná v teplých oblastech Hygromiidae Malakozoologie Cernuella neglecta – suchobytka přehlížená; 10,0:17,0; západoevropsko-středomořská; xerotermní meze, náspy, okolí skládek, České středohoří, Kolín, Votice, Šeberov Helicella itala – sucholibka ladní; 8,5:16,0; západoevropsko-středomořská; suché travnaté stráně, xerotermní meze, Hrubý Rohozec, Mělnicko, České Středohoří, Vápenná Hygromiidae Hygromiidae Malakozoologie Perforatella bidentata – dvojzubka lužní; 5,8:9,0; východoevropská; olšiny, nivní lesy, mokřady, vlhké louky, v nižších polohách Čech a hlavně Moravy Helicodonta obvoluta – trojlaločka pyskatá; 6,0:11,0; středoevropská; teplé suťové lesy, zříceniny, hojně pouze v teplých lesnatých oblastech (B. Karpaty, Č kras) Monachoides incarnatus – vlahovka narudlá; 11,0:16,0; středo- a jihovýchodoevropský; lesní a křovinný, běžný všude Hygromiidae Malakozoologie Monachoides vicinus – vlahovka karpatská; 11,5:15,5; karpatský; vlhká lesní stanoviště, do východních Čech Urticicola umbrosus – žihlobytka stinná; 7,0:13,0; východoalpský a karpatský; vlhké údolní lesy, svahové mokřady, úpatí skal, ráda na vegetaci Hygromiidae Malakozoologie Arianta arbustorum – plamatka lesní; 22,0:28,0; západo- a středoevropský; vlhké lesy od nížin do hor, běžný, i kyselá stanoviště Helicidae Malakozoologie Helicigona lapicida – skalnice kýlnatá; 9,0:20,0; západo- a středoevropský; mezofilní, skály, zříceniny, vých. Moravě končí Faustina faustina – skalnatka lepá; 11,0:20,0; karpatský; lesní, vlhčí zastíněné skály, suťové porosty, údolí potoků, až do V Čech Isognomostoma isognomostomos – zuboústka trojzubá; 7,0:11,0; alpský a karpatský; lesní, zejména suťové lesy pahorkatin a hor Helicidae Malakozoologie Causa holosericea – aksamítka sametová; 6,0:12,0; alpský a karpatský; lesní, zejména suťové lesy pahorkatin a hor Cepaea hortensis – páskovka keřová; 16,0:21,0; středo- a západoevropský; luhy, vlhčí místa v hájích, křovinách, i na kulturních stanovištích Helicidae Malakozoologie Cepaea nemoralis – páskovka hajní; 22,0:25,0; západoevropský; u nás na druhotných stanovištích, sady, zahrady, meze, okolí lidských sídel, původně jen SZ Čechy Helicidae Malakozoologie Cepaea vindobonensis – páskovka žíhaná; 19,0:23,0; jihovýchodoevropský (pontický); stepní stráně, xerotermní skály, křoviny, v nížinách Helicidae Malakozoologie Cornu aspersum – hlemýžík kropenatý; 35,0:39,0; středoevropskobalkánský; mediterán, velmi hojný synantropně v atlantické oblasti, 2008 v Praze – Holešovicích Helix lucorum – hlemýžď balkánský; 45,0:60,0; původně východní Středomoří, zavlékán do jižní Evropy, nedávno zavlečen do PrahyŽižkova, nejsevernější výskyt Helicidae Malakozoologie Helix pomatia – hlemýžď zahradní; 40,0:40,0; středoevropsko-balkánský; světlé háje a křoviště, zejména v nižších teplých polohách