Variabilita agresivního chování primátů - biologické a sociální mechanismy Václav Vančata Agonistické/agresivní chování  Patří sem všechny formy chování, jejichž účelem je prosadit resolutním způsobem zejména:  1) zájmy a záměry daného jedince, včetně vymezení osobního teritoria a to i kulturního teritoria,  2) Udržet vztah k jinému jedinci nebo odradit od kontaktu s ním, důležité pro vytváření konsortních párů, koalic a aliancí  3) stanovit, respektive zvýšit postavení v sociální hierarchii  4) soutěž o potravní zdroje  5) hájit či monopolizovat samici,  6) hájit svoje nebo jiná mláďata ve skupině,  7) hájit teritorium skupiny a/nebo samice (ženy)  8) bránit se napadení  8) útočit na predátora nebo nepřítele ohrožujícího (i potenciálně) životy, zájmy nebo teritorium dané skupiny Agonistické/agresivní chování  Z toho vyplývá:  Agresivita je velmi komplexní fenomén a neodmyslitelně souvisí:  S normální funkcí sociální struktury a společnosti jako takové  Přezitím skupiny i jedince – potrava a teritorium  REPRODUKCÍ jako základním biologickým mechanismem  Agresivita neznamená apriori negativní a zavrženíhodnou vlastnost, ale je přirozenou součástí, mechanismem, sociální struktury Agresivita a xenofobie  Je zřejmé, ze agresivita a xenofobie spolu přímo nesouvisí  Agresivita, tedy vznik konfliktních, soutěživých, situací je normální součástí života sociálních živočichů,  Ale za předpokladu existence zpětné vazby ve formě specifických forem sociálního chování, postkonfliktních mechanismů  Agresivita v obecném smyslu souvisí velmi úzce s funcí CNS a hormonálního systému Agresivita a xenofobie  Xenofobie je reakce na neznámo, často na předmět – Kosmická odysea 2000, jev – přírodní i umělý, a samozřejmě i na příchozího cizího jedince, který vypadá a chová se jinak než příslušních dané lokální komunity nebo určité přesně vymezené sociální skupiny  Xenofobie je normální a vůbec nemusí souviset s agresivitou, ale například se strachem, obavami, může být i neutrální Agresivní chování  Zdá se tedy, že to jak chápat agresi je věcí sociální struktury a tolerance k danému typu agrese, ale vždy existuje, alespoň formálně zpětnovazebný sociální mechanismus  Konflikt jako dohoda (Frans de Waal) –  komunikativní funkce agonistického chování  Navazuje řada forem sociálního chování vymezujících a harmonizujících vztahy ve skupině po konfliktu jedinců nebo skupin.  Agonistické chování sehrává významnou roli při udržování optimální dynamiky a vývoje sociální struktury v konkrétních podmínkách. Agresivita  Agrese má u člověk a primátů mnoho podobných rysů, například její ritualizace a přesměrovávání.  Nápadně často však agrese souvisí s reprodukcí, u člověka i se sexualitou obecně, a s obranou teritoria, což je faktor s reprodukcí neodmyslitelně související  Také biologické mechanismy agrese mají s tímto mnoho společného Sex, sexualita, soutěž & hormony  Sociální struktura a tři hormonálními skupiny (pohlavní, glukokortikoidy, adrenalin) ovlivňují:  1) faktor reprodukce a sexuálního chování faktor positivní, který tak či onak vede k dalšímu vývoji jedince a skupiny,  2) faktor výběrový a soutěživý – faktor sexuální selekce a zviditelňování jedince jako potenciálního sexuálního partnera, a  3) faktor konfliktu zájmů - jak vnitro pohlavní tak mezi pohlavími, ať už vnitroskupinový nebo meziskupinový. Sexualita, reprodukce a agrese  Sexualita má zvláštní roli, zejména v posledních dvou rovinách a je součástí soutěže mezi pohlavími i mezi jedinci.  Sexualita sama o sobě má z biologickoetologického hlediska ovšem dvě roviny, které se odrážejí  jednak v socio-sexuálním chováním jako takovém,  ale také v „neovulační“ kopulaci, tedy kopulaci, která není směrovaná k vlastní reprodukci.  I když nereprodukční kopulace je zatím kromě člověka prokázaná pouze u šimpanzů, lze ji považovat z evolučního hlediska.za součást archetypu sexuality hominidů.  Proto jsou mnohé agresivní a xenofobní reakce archetypání, hormonálně podmíněné Sexualita, reprodukce a agrese  Základem pochopení funkce steroidních hormonů v této oblasti je předpoklad, že pro rozvoj sexuality je důležité řešení  tzv. konfliktu zájmů mezi pohlavími  konfliktu zájmů uvnitř pohlaví a jeho vztahu k pohlavnímu výběru a pozitivním vazbám formovaným na základě socio-sexuálního chování.  Charakteristický je progesteron u samic, u samců se projevuje jako vyloženě soutěživý hormon – macho chování. Další dva hormony kortisol a testosteron se uplatňují rozdílným způsobem. Podobně se různě uplatňuje i oxitocin Sexualita, reprodukce a agrese  Hladina testosteronu může mimo jiné významně ovlivňovat soutěživost, dokonce i míru agrese, a to nejen u samců, což je všeobecně známo, ale také u samic, což bylo jednoznačně prokázáno v posledních letech.  Hladina testosteronu významně snižuje, a tím se snižuje míra kompetitivnosti chování březích samic. Hladiny kortisolu naopak ovliňují schopnost organismu adaptovat se na stres, ale interpretace není jednoznačná, adaptace na stres má u člověka mnoho aspektů a mnohé stresory je těžké stanovit Sexualita, reprodukce a agrese  V rovině sexuálního výběru a presentace kvalit jedince budou mít vysoce postavení jedinci, sexuálně atraktivní, nízké hladiny kortisolu, alespoň ve většině případů, ale zároveň i vysokou hladinu testosteronu. V případě konfliktu zájmů, kde hrají roli i nesteroidní hormony jako je adrenalin, pak budou důležité:  rozdíly v reproduční strategii samců a samic a hlavně její konkrétní realizaci  snaha o dosažení lepšího postavení v hierarchii, a to zejména v rámci jednoho pohlaví, poskytující lepší „startovní“ pozici pro výběr partnera Zpětnovazebné mechanismy – Sociální chování Zpětnovazebné mechanismy - sex Zpětnovazebné mechanismy – sociosexuální chování Zpětnovazebné mechanismy – sociosexuální chování Všechno je jinak – muži jsou ženy a ženy muži  Hladina testosteronu ovlivňuje soutěživost u mužů i u žen  Vysoká hladina estrogenů podporuje chování typu „macho“ u mužů, ale projevuje se podobným způsobem i u žen, tedy zvyšuje se aktivita vyhledávání potenciálních sexuálních partnerů  Mírně vyšší hladina prolaktinu snižuje u mužů agresivitu, u žen prolaktin tlumí sekreci estrogenů  Oxitocin u muže ovlivňuje jeho důvěryhodnost v očích ostatních lidí, zejména ve vztahu k ženám, a tím zvyšuje jeho šance v soutěži s ostatními muži.  U člověka vstupuje do hry řada kulturních a ideologických faktorů, které omezují zpětnovazebné mechanismy a mění agresi v tolerovaný a často i uznávaný brutální akt. Archetypální mimické výrazy se socálním a agresivním významem Ritualizace jako prevence agrese  Pohlavní teorie agrese  Vychází naprosto chybně z Lorenziánského předpokladu vrozeného zla - brutální agresivity v člověku  Permanentní soutěž o ženy – mimochodem kodifikovaná v řadě románů – je ve skutečnosti v rozporu se základní strategií mužů, tedy mít co nejvíce dětí bez konfliktů a bez zbytečných investic. Je v příkrém rozporu i se strategií žen, která o zbytečné konflikty vůbec nestojí. Agonistické chování, agrese a konflikty Agonistické chování, agrese a konflikty  Dominantní teorie agrese  Mylně předpokládá, že dominantní jedinec prosazuje svoje zájmy výhradně agresí.  To výrazně popírá teorie „biologických trhů“, která předpokládá, že velmi významným faktorem pro udržování sociální kohezity je výměna pozitivních sociálních komodit, tedy „podrbání“ nadřízeného, služby, protekce, nepotismus – viz mechanismy fungování mafie Agonistické chování, agrese a konflikty  Hormonální teorie agrese.  Vychází z faktu, že doba reprodukce znamená automaticky zvýšení agresivity ve skupině, protože se „zvyšuje hladina hormonů“. To je sice pravda, ale velmi záleží na konkrétním sociálním kontextu, navíc skrytá ovulace u člověka tento faktor výrazně tlumí  Důvod zvýšené agrese samců, jak se mylně domnívají mnozí autoři, je spojena se zvýšením úrovně sekrece testosteronu i dalších steroidních hormonů u samců, což vůbec nemusí být pravda. Sekrece může být mnohem vyšší v souvislosti se stresem nebo konfliktem Agonistické chování, agrese a konflikty  Stresová teorie agrese  Agresivní chování vzniká především v konfliktních stresových situacích, což je však velmi rozdílné pro dané jedince a jejich postavení v hierarchii. Z toho vyplývá, že u vysoce postavených jedinců je nejnižší, u nejnižších nejvyšší – ti se však konfliktům musí vyhýbat  Stress může být mimo jiné výsledkem snížení nebo zvýšení agrese, ale tento faktor je u vysoce postaveních jedinců, potenciálně nejnebezpečnějších agresorů, nejnižší. Agonistické chování, agrese a konflikty  Z výše uvedeného vyplývá, že příčiny agrese a konfliktů nelze vysvětlit jedním faktorem, už proto, že se nejedná o vysloveně negativní faktor (konflikt jako dohoda)  V tomto ohledu je Hypotéza výzvy nejlepší komplexní (Challenge hypothesis)  Agrese je velmi kontextuální a často se velmi podobá sociálnímu chování – viz mobbing, šikana, demostrace sexu, atd. Soutěž, kompetice, agrese & hormony  Pohlavní steroidní hormon testosteron je tradičně spojován s mužskou agresí, tedy agrese je pozitivně spojena s vyšší hladinou testosteronu  Toto je ovšem velmi zjednodušené tvrzení protože:  Hladina testosteronu je nepochybně spojena s postavením jedince v hierarchii  Hladina testosteronu se obecně zvyšuje v souvislosti s kompeticí, u mužů i u žen Soutěž, kompetice, agrese & hormony  Faktem ale je, že hladina testosteronu se paradoxně snižuje v souvislosti s rodičovským chováním, nejen u žen, což je pochopitelné, ale i u mužů  Pokud k tomu nedojde, je prokazatelný výskyt patologického agresivního chování v takové rodině.  Relativně vysoká hladina u jednoho z rodičů může spustit agresivitu druhého Soutěž, kompetice, agrese & hormony  Agresivita a vysoká hladina testosteronu se vyskytuje už u chlapců před pubertou, ale nikoliv u děvčat  U mužů se hladina testosteronu výrazně zvyšuje v soutěži s muži z jiné komunity, ale mnohem méně v soutěži s muži z vlastní komunity – to je zřejmě i vysvětlení agrese v souvislostí s reakcí na cizího jedince – tedy vznik agresivní xenofobie Soutěž, kompetice, agrese & hormony  Studie ukazují, že některé aspekty chování žen mohou být významně ovlivněny hladinou androgenních hormonů, tedy tyto hormony se účastní nejen v rámci kompetice mezi ženami, ale i v dalších částech životní historie  U žen se hladina testosteronu může zvyšovat v souvislosti s působením stresorů prostředí Soutěž, kompetice, agrese & hormony  Hladina testosteronu je u mužů pozitivně korelována s kvalitou života a zejména se zdravotním stavem  Obecně jsou hladiny steroidních hormonů, pohlavních a glukokortikoidů, jasně spojeny s odolností ke stresu, ovlivňují klíčové etapy ontogeneze  Nepřímo se uplatňují i při výběru sexuálního partnera a v kompetici o sexuálního partnera Soutěž, kompetice, agrese & hormony  Hladina hormonů, a tím i předpoklady pro určitý typ chování, se vyvíjí v průběhu ontogeneze, a počíná již ve fázi prenatální  Některé hormonální mechanismy jsou v ontogenezi spouštěny v průběhu dětství, zejména pak extrémními stresy, včetně domácího násilí  Určité vzorce chování vznikají napodobováním nebo učením, syn se snaží napodobovat otce Soutěž, kompetice, agrese & hormony spouštěče chování  Vysoká hladina testosteronu u úspěšněho muže může „přidat na kráse“  Ženy reagují na atraktivního muže, atraktivita může být různá, zvýšením hladiny testosteronu a glukokortikoidů  Oxitocin u muže ovlivňuje jeho důvěryhodnost v očích ostatních lidí, zejména ve vztahu k ženám, tedy zvyšuje schopnosti jeho kompetice bez agresivního chování  Prolaktin se uplatňuje v případě výchovy malých dětí (kojení), snižuje estrogeny u žen a může snižovat agresivitu u mužů Význam individuálního teritoria a agrese  Individuální teritorium je pro jedince velmi významnou součástí životní historie, je součástí jak reprodukčního chování tak i teritoriálního – jeho porušení vede k agresivní reakci  Toto teritorium může být ztotožněno s teritoriem komunity a jeho narušení, příchod cizího jedince, porušení tabu individuálního teritoria může vyústit v xenofobní agresi Individuální prostor  Rozlišují se „uzavřené“ nebo „otevřené“ kultury, nebo „kontaktní“ a nekontaktní“  V „kontaktních“ kulturách při interakcích jedinců vetší význam mají čichové, pachové a dotekové kontakty  Častá je charakteristická mobilita a pozice těla, gestikulace, menší vzdálenost mezi jedinci (Středomořské země, arabské a latinoamerické státy), taktilní kontakty. Individuální prostor  Naopak, v „nekontaktních“ kulturách jedinci se vyhýbají tělesným kontaktům, jednají z větší vzdálenosti mezi osobami (Severní Amerika a severní Evropa).  Individuální teritorium je velké, můj dům – můj hrad – časté xenofobní reakce  Jihovýchodní Asie a státy Dálného východu také patří k „nekontaktním“ kulturám, ale individuální vzdálenost mezi jedinci není velká, ale přísně udržovaná. Individuální prostor  Individuální prostor – část neverbálního chování člověka, těsně spojený s projevem agrese.  Pokud člověk ví, co to znamená a má představu o kulturních rozdílech, pak například nebude považovat za hrozbu příliš malou vzdálenost, nebo větší vzdálenost jako projev neúcty.  U středoevropanů může taktilní komunikace mediteránců vzbudit nelibost Agonistické chování, agrese a konflikty  Tedy na agresivní reakci a otevřených projevech xenofobie se může objektivně projevovat řada faktorů:  Funkce CNS  Hladiny hormonů, zejména steroidů  Stres a zdravotní stav  Kulturní tradice podílející se na reprodukci a ochraně teritoria  Ontogeneze a výchova  Charakter individuálního teritoria a jeho ochrana Agonistické chování, agrese a konflikty - mechanismy  Primární je kognitivní analýza situace, která může být negativně nebo pozitivně ovlivněna  Znalostí problému  Určitým typem výchovy  Ideologie a charakter tolerance k agresi  Míra xenofobie v dané komunitě  V průběhu analýzy se zapojují specifické hormonální mechanismy Agonistické chování, agrese a konflikty  Primární analýza – základní spontánní zhodnocení – pozitivní nebo neutrální (nulová hormonální reakce), negativní – mobilizace – adrenalin, útěková reakce  Sekundární analýza – detailní vyhodnocení – může dojít k přehodnocení – adrenalin, endorfiny – CNS, hypotalamohypofyzární komplex, příprava agrese, obrany nebo ústup Agonistické chování, agrese a konflikty  „Co udělám“ – počíná rozhodovací proces, zapojují se steroidní hormony, může započít agrese  Rozhodnutí – akce – Adrenalin, testosteron a kortisol – konfrontace nebo agrese – v případě agresivní reakce se spouštějí postkonfliktní mechanismy, které mají za úkol snížit stres a nepřímo se tak podílejí na normalizaci hladin hormonů Moderní sociobiologie – význam agresivního chování a xenofobie  Součaná sociobiologie chápe agonismus a xenofobii jako přirozené jevy  Zdůrazňuje pozitivní význam konfliktů a standardního agresivního chování jako zpětnovazebného mechanismu  Zdůrazňuje, že chování, včetně agresivního i jeho patologických forem se formuje v ontogenezi, ale existují i genetické předpoklady pro takový typ chování, ať už ve formování limbického systému nebo sekreci hormonů Agonistické chování, agrese a konflikty  Hormony ovlivňující agresivní chování jsou zároveň součástí reprodukčního procesu a proto jejich působení musíme chápat komplexně  V průběhu evoluce a ontogeneze mají tyto hormony řadu dalších významných úloh – napomáhají překonávat stres, ovlivňují stav zdraví, ovlivňují partnerské vztahy a výchovu dětí a úroveň péče o ně Agonistické chování, agrese a konflikty  Ochrana teritoria, potravních zdrojů, žen, dětí i osobních zájmů je možná pouze za pomoci agresivního chování,  Avšak spolu s pozitivními sociálními a postkonflitními mechanismy  V dané komunitě je vhodná míra agresivního chování součástí pohlavního výběru  Komplex chování, který pomáhá chránit zájmy komunity je součástí skupinového výběru a mechanismů životní historie skupiny Příčiny a kořeny lidské agrese  I u určitých etnických skupin nacházíme různé skupiny s různou ekonomikou a různým způsobem života  Existuje i značná biologická, kulturní a náboženská diversita uvnitř daného etnika.  Proto kulturní kořeny a příčiny agrese a xenofobních reakcí mohou být podobné u různých etnických skupin a mohou souviset nejen s různými ideologiemi, ale také s podobnými biologickými vlastnostmi a mechanismy,  které vznikají jak díky podobným genetickým a fyziologickým mechanismům,  tak i díky podobným podmínkám životního prostředí a podobným životním historiím.