Mgr. Kateřina Lojdová
lojdova@ped.muni.cz


}Problémy v chování x poruchy chování
}V psychiatrickém kontextu jsou poruchy chování definovány jako nemoc a jejich základní třídění
najdeme v 10. revizi mezinárodní klasifikace nemocí (MKN)
}Poruchy emocí nebo chování jsou chápány jako specifický typ postižení, jehož projevem je chování a
emociální reakce žáka, které se odchylují od relevantních věkových a kulturně-etnických norem.
}Ve speciálně pedagogické literatuře lze nalézt rozlišení žáků s problémy v chování a žáků s
poruchami chování s odkazem na motivaci chování, na délku trvání „problémového“ chování a ve
způsobech pedagogického vedení, které je považováno za efektivnější. Typ žáků s poruchami chování
chápe jako ten závažnější (Vojtová 2005).
}
}Nálepkování
}Problémový žák x žák s problémy v chování
}
}
}

}Jaké nálepky Cliff Evans dostal?
}Jak ovlivnily jeho životní dráhu?
}Kdo tyto nálepky uděloval?
}Jak byste definovali agenty sociální kontroly?
}
}
}
}

}Poruchy chování jsou charakterizovány opakovaným a přetrvávajícím agresivním‚ asociálním nebo
vzdorovitým chováním. Takové chování by mělo výrazně překročit sociální chování odpovídající danému
věku‚ mělo by být proto mnohem závažnější než běžné dětské zlobení nebo rebelantství dospívajících
a mělo by mít trvalejší ráz (šest měsíců nebo déle). Tento druh poruch chování však může být
projevem i jiné psychiatrické poruchy a v takovém případě má být preferována příslušná diagnóza.

}Chováním‚ na němž je diagnóza založena‚ je
na příklad nadměrné praní se nebo týrání‚ krutost k lidem nebo ke zvířatům‚ závažné
destrukce majetku‚ zakládání požárů‚ krádeže‚ opakované lži‚ záškoláctví a útěky z domova‚
neobvykle časté a silné výbuchy vzteku a nekázeň

}Porucha chování vázaná na vztahy k rodině
}
Disociální nebo agresivní chování (a nikoli pouze opoziční‚ vzdorovité‚ rozvratnické)‚ které je
soustředěno úplně nebo téměř úplně na domov a na meziosobní styky se členy nukleární
rodiny nebo s dalšími členy domácnosti.

}Nesocializovaná porucha chování
Tato porucha je charakterizována kombinací trvalého disociálního nebo agresivního chování s
výrazným pervazivním narušením vztahu jedince k ostatním dětem.
}Socializovaná porucha chování
} Porucha chování s disociálním nebo agresivním chováním trvalého rázu vyskytující
se u jedinců‚ kteří jsou celkem dobře integrovaní do skupiny stejně starých.Porucha chování
skupinového typu, Skupinová delikvence, Poklesky v souvislosti s členstvím v gangu, Krádeže s
partou, Záškoláctví

}Opoziční vzdorovité chování
Porucha chování obvykle se vyskytující u mladších dětí‚ která je primárně charakterizovaná
výrazně vzdorovitým‚ neposlušným a rozkladným chováním‚ která však neobsahuje
delikventní činy ani extrémnější agresivní nebo disociální chování.
}
}F92 Smíšené poruchy chování a emocí
}Tato skupina je charakterizována kombinací trvale agresivního‚ disociálního nebo vzdorovitého
chování se zřetelně výraznými příznaky deprese‚ úzkosti nebo jiných poruch emocí.

}
}Vyrušování: chování mimo rámec běžné normy bývá sociálním okolím zpravidla vnímáno jako rušivé či
zatěžující.
}
}Podvádění: jednání žáka, které 1. porušuje stanovená školní pravidla, 2. přináší mu nezasloužené
výhody oproti spolužákům, 3. snižuje spolehlivost a přesnost pedagogických závěrů,

}Žákovský humor proti učiteli
}Komický učitel – zde je důvodem vysmívání většinou chyba na straně vyučujícího, který se v něčem
splete nebo mu něco nevyjde podle jeho plánů. Může se například jednat o situaci, kdy žáci rozumí
něčemu více, než učitel.
}Napálený učitel – jedná se o umělé vyvolání humorné situace a následné zesměšnění učitele. Někdy
jde pouze o spontánní žákovskou legraci, ale i o předem připravené nástrahy na učitele.
}Vtipný učitel – případ, kdy jsou sami učitelé původci vtipných situací ve třídě. Těchto situací
mohou sami využít pro svůj prospěch. Žáci se tedy nesmějí vyloženě učitelům, ale společně s nimi.
Učitel humorem upoutává pozornost žáků a zvyšuje jejich motivaci.
}

}Pravé záškoláctví (žák školu nenavštěvuje, ale rodiče si myslí, že ano),
}Záškoláctví s vědomím rodičů (rodiče vědí, že žák do školy nejde.
}Záškoláctví s klamáním rodičů (dítě například lže svým rodičům, že je mu špatně a ti mu napíší
omluvenku),
}Útěk ze školy (někdy také nazýváno „interní záškoláctví“. Žák si nechá zapsat svoji přítomnost ve
škole a poté ji opouští),
}Odmítání školy (případy, kdy se například žák bojí těžkého učiva a návštěva školy mu tak způsobuje
deprese).
}

}kazuistika



}Ve škole
} - učitel, třídní učitel, výchovný poradce, metodik prevence, školní psycholog, školní speciální
pedagog
}Mimo školu
-spolupráce s rodinou
-spolupráce s poradenskými zařízeními v resortu MŠMT: PPP, SVP
-zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy
§Diagnostický ústav
§Dětský domov
§Dětský domov se školou
§Výchovný ústav

1)Jaké problémové chování se vyskytlo v uvedených ukázkách?
2)Jaký význam mělo toto problémové chování pro jeho aktéry?
3)Jak aktéři problémové chování legitimizovali?
4)Kdo a jak ovlivnil problémové chování?
5)Kdo a jak mohl ovlivnit problémové chování?
}

}Jaký je rozdíl mezi poruchami chování a problémy v chování?
}Co znamená nálepkování? Jaké nálepky může učitel udělit žákům? Jak mohou tyto nálepky ovlivnit
jejich život?
}Na které pracovníky školního poradenského pracoviště se může učitel obrátit v řešení problémového
chování žáka?
}Co je SVP?
}
}
}