SÍDELNÍ PROSTOR
GEOGRAFIE OBYVATELSTVA A OSÍDLENÍ II/2
EKUMENA A JEJÍ
HRANICE
 Ekumena (řecky: οiκουμένη „oikúmené“ - „společný
dům“, případně oikos - obydlí), „obývaný“ nebo „celý
známý“ svět, v helénismu v době Alexandra
Velikého (Řeky, tedy mimo svět obývaný barbary)
 V křesťanském smyslu označuje společenství všech
křesťanských církví a jejich spolupráci.
 Ekumenismus pak je hnutí, které se snaží o
sblížení a spolupráci různých křesťanských církví.
Starověká mapa obývaného světa Hérodotos ca 450 před Kr.
 Neosídlené území X hospodářský prostor X sídelní
prostor
 Kontinuum: sub-/semiekumena X anekumena
 Klasifikace hranice ekumeny (BORSDORF,
BENDER 2010)
horizontální
hranice
periferní
hranice pobřeží
hranice chladu
(polární)
centrální
hranice hranice sucha
hranice lesa
vertikální
hranice výšková hranice
 Specifikace a rozsah ekumeny (HAMBLOCH
1972)
 Rozmístění obyvatelstva
 v závislosti na vzdálenosti od moře (STASZEWSKI
1959)
 výškové stupně (OBRÁZEK?)
mil. Km2 %
plocha pevniny (bez Antarktidy) 134 100
(plná) ekumena 63 47
subekumena 55 41
anekumena
16 12
centrální anekumena 6 4,5
polární anekumena (bez
Antarktidy 3 2,25
vertikální anekumena 7 5,25
 Přírodní faktory
 Desertifikace, záplavy, změna klimatu, „útěk z
výšek“, „polarflucht“
 Ekonomické a kulturní
DRUHY SÍDEL V SUBEKUMENĚ
 Doba využití:
 Trvalé (permanentní), obydlí místně spjaté
 Občasné (temporární), mobilní (transportabel)
TABULKA?
 Sídelní typy:
 Původní obyvatel, praobyvatel, „divoký vykořisťovatel
 Zaostalé/zaostávající kultury
 Přišedší, závislí na částečném zajištění z (plné) ekumeny
FORMY SÍDEL - URČENÉ
 Polární hranicí
 Tajga, tundra / periekumena
 78° s.š. hornictví na Špicberkách
 Čukčové, Eskymáci/Inuité / Laponci / iglú, stany
 Lov velryb, výzkumné stanice
 Výškovou hranicí
 Centrální Alpy 2100, Bolívie 4000, Přední Asie 4500 m
 Horské pastevectví, almy, horský nomádismus
 Rodiny, placení pastýři / jednotlivá obydlí – skupinové
sídlo / tábory dřevorubců v Severní Americe
 Sezónnost: letní X zimní cestovní ruch, druhé bydlení,
lyžování vč. infrastruktury
 Hranicí sucha
 Podmíněnost s pobřežím, 100-300 km šíře
 Nedostatek vody: tzv. dry farming
 Oázy, také horské, podél řek
 Větrolamy, stany, kraly (Masajové, Hotentoti)
 Hranicí lesa
 Vlhké až tropické deštné lesy (Pygmejové, amazonští
Indiáni) / chaty z listů či dřeva
 Vykořisťování: rostlinné produkty (např. kaučuk), cenná
dřeva (mahagon), nerostné bohatství (železná ruda)
 Turistika: dobrodružná, eko
Na pobřeží
 Postupující (marše, mangrovy) X ustupující
 Sídla na pilotech, Venezuela – „malé Benátky“
POLOHA A PŘÍRODNÍ POTENCIÁL
Kategorie polohy:
 Souřadnice: délka, šířka, výška
 Určení absolutní X relativní
 Geografická poloha – v malém měřítku, důraz na FG
 Topografická poloha – ve velkém měřítku, na kulturní
a ekonomické prostorové aspekty
 Proměnlivá: správní hranice, ekonomické prostory,
dopravní spojení, rozšíření sídel X změna pobřežní čáry
GEOGRAFICKÁ POLOHA SÍDEL
 Venkov - přírodní faktory:
 orná půda, pastviny, voda, klima
 Města - přírodní zdroje a přirozené dopravní
cesty:
 Průmysl, stavební materiál, morfologie terénu,
splavnost / poloha na hranicích rozdílných
přírodních oblastí
 Rozvojové možnosti / plánování
 Proměna politicko-správní polohy
 př. Berlín, Vídeň
 Střediskovost, dopravní napojení
 př. Panama, Suez
 Topografická poloha
 Orografická kritéria –
 např. říční ostrov, úpatí, vrcholek
 Funkce ochranná, dopravní
 Rezervní plochy pro rozšíření sídel
 Vegetace, klima
 Aplikace v územním plánování
 OBRÁZEK?