VODNÍ HOSPODÁŘSTVÍ
KRAJINY
Ruplík, Šulc, Caletka
Vodní hospodářství (Růžička 1956)
 je obsáhlá oblast lidských aktivit, spjatých s
vodou
 Vodní hospodářství (VH) je souhrn způsobů
hospodaření s vodou ve všech jejích funkcích
užitečných, škodlivých i indiferentních.
 Každý stát má specifické vodohospodářské
potřeby a možnosti, a tudíž i systémy vodního
hospodářství.
Úkoly vodního hospodářství
 zachování a rozhojňování vodních zdrojů
• zásobování obyvatel, průmyslu a zemědělství pitnou a užitkovou vodou
• využívání vodní energie
• hospodaření vodou v zemědělství
• péče o čistotu toků
• splavnění toků
• ochrana pozemků před povodněmi
• stokování obcí
• rybníkářství a rybářství
• hospodaření s lesy
• ochrana vodnosti a čistoty lázeňských a minerálních vod
• ochrana rašelinišť
• výstavba koupališť a vodních rekreačních zařízení
• ochrana vodních rezervací
 Věcí VH je také udržování a provoz všech vodních staveb a zařízení
VH v ČR se zabývá především
• státní správa povrchových a podzemních vod
• ochrana vod a vodních ekosystémů
• zmírňování dopadů škodlivých účinků vod a extrémních
hydrologických situací
• nakládání s vodami za účelem jejich využití
 Ústřední orgán státní správy ve VH (= tzv. ústřední vodoprávní úřad): MZe,
MŽP ČR (dvojí kompetence)
 Ochrana vody (a nakládání s ní) = tradiční oblast českého vodohospodářství,
důkladně propracováno (a rovněž institucionálně slušně zajištěno)
 Ochrana vodního ekosystému = 0 tradice, hledá si své místo, nová
nepřehledná a nezaběhaná legislativa, kompetenční nejasnosti, přetrvávající
podceňování v rámci provádění vodohospodářské správy, chybí jasná deklarace
dodržování tzv. veřejného zájmu (a ještě více jeho vymáhání)
VH v období po vstupu do Evropské
unie
 naplňování požadavků směrnic ES, zejména směrnice Evropského
parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se
stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky, a to
zpracováním příslušných plánů povodí s programy opatření k
dosažení dobrého stavu vod do roku 2015,
 směrnice Rady 91/271/EHS o čištění městských odpadních vod,
pro kterou bylo vyjednáno přechodné období k zajištění
potřebných opatření do roku 2010 (odkanalizování a čištění
splaškových vod v aglomeracích nad 2 000 ekvivalentních obyvatel
včetně zpřísněných požadavků na čištění odpadních vod s ohledem
na skutečnost, že celé území ČR je stanoveno za „citlivou oblast“.
 Další důležitou oblastí je implementace směrnice Rady 91/676/EHS
o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských
zdrojů.
Obecný cíl státní politiky v oblasti vod
 Vytvořit podmínky pro udržitelné hospodaření s
omezeným vodním bohatstvím ČR, které umožní
sladit požadavky na všechny formy užívání vodních
zdrojů s požadavky ochrany vod a vodních
ekosystémů při současném zohlednění opatření ke
snížení škodlivých účinků vod.
Státní politika v oblasti vod - priority
ZADRŽENÍ VODY V ÚZEMÍ A OCHRANA VOD
 Podporovat snižování nepříznivých vlivů urbanizace území,
zemědělského a lesního obhospodařování krajiny, na zásoby vody,
podporovat obnovu ekologické stability krajiny a integrovaný
přístup k ochraně vod a hospodaření s vodou.
INTEGRACE POLITIK HOSPODÁŘSKÝCH SEKTORŮ A SAMOSPRÁV
 Zapojit ostatní sektory hospodářství včetně obcí a veřejné správy na
úrovni krajů, aby byl zajištěn integrovaný přístup k řešení
výhledových potřeb a požadavků na vody, zejména pro dlouhodobý
výhled, kdy se předpokládá, že se budou výrazněji projevovat
důsledky předpokládaných klimatických změn.
Státní politika v oblasti vod – priority II
PŘEDBĚŽNÁ OPATRENÍ
 V případě vědecké nejistoty použít hodnotící postupy a vhodná
preventivní opatření s cílem zabránit poškození lidského zdraví
nebo životního prostředí.
ZAPOJENÍ VEŘEJNOSTI
 Posílit účast občanů na rozhodování. Pro zajištění informovanosti
veřejnosti o záměrech a možných scénářích vývoje a variantách
řešení připravovat vhodné komunikační strategie.
EKONOMICKÉ A SOCIÁLNÍ DOPADY
 Nadále uplatňovat zásadu „znečišťovatel a uživatel platí“ a při
výběru scénářů opatření zohledňovat vedle ekologických dopadů
také ekonomické a sociální dopady.
Dlouhodobé cíle
 Ochranu vod jako složky životního prostředí - chránit povrchové a
podzemní vody, umožnit udržitelné a vyvážené užívání vodních zdrojů,
vytvořit podmínky pro ochranu a zlepšování stavu povrchových a
podzemních vod a vodních ekosystémů i jednotlivých druhů vodních
organizmů a přispívat k ochraně na nich přímo závisejících suchozemských
ekosystémů či jednotlivých druhů suchozemských organizmů. Naplněním
těchto cílů vytvářet vůči vnějším negativním vlivům odolnou, ekologicky
stabilní krajinu.
 Ochranu před povodněmi - snížit počet povodněmi ohrožených obyvatel a
omezit ohrožení majetku, kulturních a historických hodnot při prioritním
uplatňování principu prevence. Pro ochranu před negativními účinky
sucha - postupně se přizpůsobit předpokládané změně klimatu.
 Vodohospodářské služby - zabezpečit bezproblémové zásobování obyvatel
a dalších odběratelů vody nezávadnou a kvalitní pitnou vodou a efektivní
likvidace odpadních vod bez negativních dopadů na životní prostředí a za
sociálně únosné ceny a s minimálními nároky na veřejné finance.
Odbor ochrany vod MŽP pracuje s mnoha
informačními systémy
 Odbor ochrany vod MŽP pracuje s mnoha informačními systémy:
 Hydro-ekologický informační systém (HEIS) a Digitální báze
vodohospodářských dat (DIBAVOD) slouží ke shromažďování,
vyhodnocování a prezentaci dat s vodní tématikou. Geografická databáze
je vyvíjena a spravována pro tvorbu kartografických výstupů, analýzy dat v
prostředí GIS a jejich vizualizaci (např. Mapy záplavových území ČR). Oba
systémy jsou spravovány Výzkumným ústavem vodohospodářským
T.G.M.v.v.i.
 Informačním systémem Monitoringu kvality vod na území ČR je IS
ARROW (Assessment and Reference Reports of Water Monitoring), který
představuje sběrnou databázi vzorků kvality vod na území ČR zahrnující
portál sběru dat odebraných vzorků vody a hodnotící portál kvality vod.
 Informační systém veřejné správy - VODA (ISVS -VODA) prezentuje
prostřednictvím jednotných přehledných a snadno dostupných
aplikací informace o našich vodách a přispívá tak ke lepší a včasné
informovanosti nejen odborné veřejnosti.
 Povodňový informační systém (POVIS) slouží jako podpora pro
komunikační, koordinační a rozhodovací činnosti na všech
organizačních úrovních, které jsou ze zákona povinny povodňovou
situaci řešit. Cílem systému je zabezpečit v průběhu povodně i
mimo ní základní platformu pro kvalitní komunikaci mezi všemi
odpovědnými subjekty, zjednodušit a zrychlit přenos informací a v
neposlední radě zajistit jednotné formáty předávaných informací.
Mezinárodní spolupráce v ochraně vod zajišťuje plnění dvoustranných a vícestranných
smluv, úmluv a dohod v oblasti ochrany vod, kterých je Česká republika smluvní
stranou. Tato mezinárodní spolupráce má tři úrovně :
 Spolupráce v rámci EHK OSN je založena na:
• Úmluvě o ochraně a využívání hraničních vodních toků a mezinárodních jezer (Úmluva
o vodách)
• Protokolu o vodě a zdraví k této Úmluvě
 Spolupráce při ochraně povodí Dunaje, Labe a Odry probíhá na základě:
• Úmluvy o spolupráci pro ochranu a únosné využívání Dunaje, která je prováděna
 prostřednictvím Mezinárodní komise pro ochranu Dunaje (MKOD)
• Dohody o Mezinárodní komisi pro ochranu Labe (MKOL)
• Dohody o Mezinárodní komisi pro ochranu Odry před znečištěním (MKOOpZ)
 Dvoustranná spolupráce v oblasti voda s Polskem, Rakouskem, Slovenskem a
Německem:
Dvoustranná spolupráce v oblasti voda s Polskem, Rakouskem, Slovenskem a
Německem je založena na:
Úmluvě mezi vládou Československé republiky a vládou Polské lidové republiky
o vodním hospodářství na hraničních vodách prováděné prostřednictvím jednání
zmocněnců vlád obou států pro spolupráci na hraničních vodách
Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou
republikou o úpravě vodohospodářských otázek na hraničních vodách
prováděné prostřednictvím Česko-rakouské komise pro hraniční vody
Dohodě mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky o spolupráci
na hraničních vodách prováděné prostřednictvím Česko-slovenské komise pro
hraniční vody
Smlouvě mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o spolupráci
na hraničních vodách prováděné prostřednictvím Česko-německé komise pro
hraniční vody
Mezinárodní oblasti povodí
Labe, Odry a Dunaje
Na procesu rozhodování EU obecně, zvláště pak na proceduře spolurozhodování, se podílejí
tři hlavní instituce:
• Evropský parlament, který zastupuje občany EU a je jimi přímo volen
• Rada Evropské unie, která reprezentuje jednotlivé členské státy
• Evropská komise, která usiluje o obranu zájmů Evropské unie jako celku
Tento "institucionální trojúhelník" vytváří politiky a zákony (směrnice, nařízení a rozhodnutí),
které platí v rámci celé EU. Principiálně je to Komise, kdo navrhuje nové zákony EU,
Parlament a Rada je ale schvaluje.
Velmi důležitou roli hrají také dvě další instituce: Soudní dvůr dohlíží na dodržování
evropského práva a Účetní dvůr kontroluje financování činností Evropské unie. Tyto instituce
byly zřízeny na základě smluv, jež tvoří základ všeho, co Evropská unie dělá. Jednotlivé
smlouvy jsou sjednávány prezidenty a premiéry členských států a ratifikovány jejich
parlamenty. Stanovují pravidla a postupy, jež musí instituce EU dodržovat
Koncepce vodohospodářské politiky EU
Směrnice 2000/60/ES o vodní politice ( dále jen "Rámcová směrnice o vodách") je od svého
přijetí zásadní legislativní prací EU v oblasti ochrany vod a vodního prostředí.
Směrnice zavedla mnoho povinností a požadavků, které musí členské státy EU splnit. Protože
se jedná o velice komplexní a složitý právní předpis, bylo třeba zajistit jednotnost přístupů v
jeho implementaci.
Z tohoto důvodu vzniklo neformální uskupení nazýváno Společná implementační strategie
(Common implementation strategy) zkráceně označováno jako CIS.
Struktura CIS je tvořena třemi úrovněmi.
Základ této pyramidy tvoří jednotlivé odborné pracovní skupiny, nad nimi stojí skupina
koordinační (SCG) a na nejvyšším postu vodní ředitelé.
V rámci CIS bylo od jeho vzniku vytvořeno a zveřejněno mnoho podpůrných metodických
dokumentů a to ve všech oblastech působení Rámcové Směrnice o vodách.
VODNÍ HOSPODÁŘSTVÍ
KRAJINY – STÁTNÍ SPRÁVA A
LEGISLATIVA
Ruplík, Šulc, Caletka
Státní správa ve vodním hospodářství
Veřejná správa je službou veřejnosti.
Úkolem státní správy na úseku vodního hospodářství je tento
zákonný požadavek za všech okolností naplňovat.
Základními zákonnými normami na úseku vodního hospodářství jsou
s účinností od 1. ledna 2001 vodní zákon (č. 254/2001 Sb.) a zákon o
vodovodech a kanalizacích (č. 274/2001 Sb.).
Státní správa ve vodním hospodářství je organizována jako
třístupňová. Výkon této správy je zákonem svěřen vodoprávním
úřadům na úrovni obecní (obecní úřady, pověřené obecní úřady a
obecní úřady obcí s rozšířenou působností), krajské (krajské úřady)
a ústřední (ministerstva). Na území vojenských újezdů je pak tato
činnost zajišťována újezdními úřady.
Státní správa ve vodním hospodářství zahrnuje především postupy
vodoprávních úřadů, jejichž cílem je vydávání rozhodnutí, jimiž se v určité
věci zakládají, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené
osoby nebo jimiž se v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo
povinnosti má anebo nemá, a dále postupy směřující k nucenému výkonu
povinností vyplývajících se správních aktů, případně jiných forem správní
činnosti.
Vodoprávní úřady při své činnosti zohledňují především:
•požadavky na ochranu povrchové a podzemní vody,
•podmínky pro hospodárné využívání vodních zdrojů a pro zachování i zlepšení
jakosti povrchových a podzemních vod,
•podmínky pro snižování nepříznivých účinků povodní a sucha,
•bezpečnost vodních děl,
•ochranu vodních ekosystémů a na nich přímo závisejících suchozemských
ekosystémů či zabezpečení kvalitního rozvoje,
•výstavby a provozu vodovodů a kanalizací sloužících veřejné potřebě.
Centrální úroveň státní správy na úseku vodního hospodářství je založena na modelu tzv.
sdílených kompetencí mezi pěti ministerstvy.
Působnost Ministerstva zemědělství jako ústředního vodoprávního úřadu je vodním
zákonem stanovena jako zbytková a to pro všechny oblasti státní správy, u kterých není
působnost ústředního vodoprávního úřadu taxativně stanovena
pro Ministerstvo životního prostředí (např. ochrana množství a jakosti vod, zjišťování a
hodnocení stavu vod, zneškodňování havárií, plnění úkolů ze vztahu k EU v oblasti ochrany
vod apod.),
Ministerstvo zdravotnictví (ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí stanovení
povrchových vod využívaných ke koupání),
Ministerstvo dopravy (užívání povrchových vod k plavbě) nebo
Ministerstvo obrany (působnost ve věcech, v nichž je založena působnost újezdních úřadů
na území vojenských újezdů).
V rámci Ministerstva zemědělství je zřízen úsek vodního hospodářství, který je řízen
náměstkem ministra, jemuž podléhá sekce vodního hospodářství vedená vrchním ředitelem.
Sekce vodního hospodářství je dále členěna dle věcného zaměření do 4 odborů: odboru
státní správy ve vodním hospodářství a správy povodí, odboru vodohospodářské politiky,
odboru vodovodů a kanalizací a odboru programového financování ve vodním hospodářství.
Státní správa ve vodním hospodářství I
 Správní agenda vykonávána vodoprávními úřady jednotlivých
úrovní, přičemž každý má své, Vodním zákonem vymezené,
kompetence:
• obecní úřady, újezdní úřady
• obecní úřady s rozšířenou působností
• krajské úřady
• ministerstvo MZe, MŽP jako ústřední vodoprávní úřady
 Agenda je spojena se zajištěním
 ochrany vody a vodních ekosystémů,
 ochrany vodních poměrů a zdrojů,
 nakládání s vodami.
vše upraveno jednotlivými § Vodního zákona
Státní správa ve vodním hospodářství II
 Vodoprávní dozor zajišťuje dodržování povinností daných Vodním
zákonem:
Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP)
 kontrolní a inspekční činnost ve věcech jakosti vody, ochrany vodních
ekosystémů, dodržování povinností ze zákona, vybírá poplatky za
vypouštění odpadních vod;
 ukládání odstranění a nápravy nedostatků, jejich příčin a důsledků;
 pro tento účel má oprávnění vést vodoprávní řízení, krátkodobě
pravomocně rozhodnout v zájmu Vodního zákona
Ministerstva MZe a MŽP jako vrchní vodoprávní dozor
Krajská hygienická stanice (KHS) – pouze ve věcech kontroly jakosti vody
vhodné ke koupání
Ministerstvo zemědělství ČR
Ministerstvo živ. prostředí ČR
Všechny vodní toky jsou předmětem správy:
• významné vodní toky (z vodohospodářského hlediska; tj. „velké“ v.t.):
ze zákona určený správce = právnická osoba Povodí s.p.*), (v rámci ČR
celkem pět)
(*pozn.: přechodně v letech 1990-2000 byly podniky Povodí společností
akciovou = Povodí a.s.)
• ostatní (drobné) vodní toky: jejich správci jsou určeni MZe:
• Zemědělská vodohospodářská správa povodí (ZVHS) (dříve
Státní meliorační správa - SMS) – zrušena v r. 2012
• Oblastní správa toků Lesy ČR, s.p. (dříve Lesní závod, úsek
hrazení bystřin)
• Jiné: obce, fyzické a právnické osoby (na základě žádosti stanoví
MZe)
Správa vodních toků
Správci vodních toků
Správci vodních toků v působnosti Ministerstva zemědělství zajišťují správu
více než 95 % délky všech vodních toků v České republice. Necelých 5 % se na
správě vodních toků podílejí Ministerstvo obrany, správy národních parků,
případně fyzické a právnické osoby.
Vodní toky na území České republiky jsou rozděleny na významné vodní toky a
drobné vodní toky. Významné vodní toky a část určených drobných vodních
toků spravují státní podniky Povodí, tj. Povodí Vltavy, státní podnik, Povodí
Ohře, státní podnik, Povodí Labe, státní podnik, Povodí Odry, státní podnik a
Povodí Moravy, s.p. Většinu drobných vodních toků spravuje státní podnik Lesy
České republiky.
Vodní právo je souborem norem, které regulují ochranu vod a vodních
ekosystémů, stanovují podmínky jejich hospodářského využití, předepisují
zajištění bezpečnosti vodních děl a vytváření podmínek pro snižování
nepříznivých účinků povodní a sucha.
Tyto normy spadají ve své většině do odvětví správního práva.
Základním předpisem vodního práva je v ČR zákon č. 254/2001 Sb. ze dne 28.
června 2001 o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon). Vodního
práva v ČR se týká i několik směrnic EU, zejména Směrnice Evropského
parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000 ustavující rámec pro
činnost Společenství v oblasti vodní politiky.
Vodní právo
Vztah k vodám upravuje vodní právo
řada právních předpisů odlišné úrovně, nejdůležitější z nich je aktuální zák.
20/2004 Sb. (Vodní zákon), kterým se mění zák. 254/2001 Sb., s účinností od
23.1.2004 a kodifikuje tak kompatibilitu s legislativou EU, tj. se Směrnicí
2000/60/ES = Rámcovou směrnicí ES v oblasti vodní politiky (pozn. Zkráceně jen
Rámcová směrnice o vodách nebo WFD (zkratka anglického Water Framework
Directive)
Vodní zákon je ovšem současně v souladu s hierarchicky výše postavenou právní
normou - Ústavou ČR (právo na zdravé ŽP)
a dalšími právními normami stejné úrovně jako je zejména zákon o ochraně
přírody a krajiny
ale i další: zákon o ŽP, zákon o zdraví obyvatel, důlní zákon,…
vztah k vodám dále upravují podzákonné normy typu metodických pokynů
ministerstev,…
Přehled vodního práva v českých zemích
Vodní právo v českých zemích se vyvíjelo pod vlivem římského práva (= zásada
veřejnosti daného zájmu)
 Vladislavské zřízení (r. 1500), Obnovené zemské zřízení (r. 1627)
 Reforma a kodifikace v 19. stol.: český, moravský, slezský zemský vodní
zákon (r. 1870)
 Zákon o vodním hospodářství č. 11/1955 Sb. přijata zásada:
-plánovitého hospodaření s vodou (>vodohospodářský plán);
-rovnováhy mezi kapacitou zdrojů a spotřebou vody;
-zachování vyhovujícího stupně čistoty vod
 zák. 138/1974 Sb., O vodách („Vodní zákon“)
 zák. 254/2001 Sb. O vodách („Vodní zákon“) ve znění pozdějších novel
 zák. 20/2004 Sb. O vodách („Vodní zákon“) – tzv. Euronovela
implementující právní úpravu evropskou do právní úpravy národní
Filozofie současné vodoprávní úpravy
 Právo k vodám: povrchové a podzemní vody nejsou předmětem
vlastnictví a nejsou součástí příslušného pozemku, po němž protékají
 Nakládání s vodami je omezeno základními povinnostmi:
• ochrana
• hospodárnost
• povinnost likvidovat odpadní vody (ODV)
(povinnosti ≈ požadavkům TUR)
 Rozdělení vod na : povrchové - podzemní
Ve vodním zákoně rozlišení na útvary povrchových a
útvary podzemních vod
Zákony, vyhlášky, Nařízení vlády
•Zákon č. 254/2001 Sb., zákon o vodách a o změně některých zákonů
(vodní zákon).
•Zákon č. 20/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 254/2001 Sb., o
vodách a změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších
předpisů, a zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném
systému a o změně některých zákonů, (Sbírka zákonů, ročník 2004,
částka7)
•Zákon č. 150/2010 Sb., o vodách a o změně některých zákonů
(vodní zákon) ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 200/1990
Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. (Sbírka zákonů,
ročník 2010, částka 53)
Zákony, vyhlášky, Nařízení vlády II
 Zákon č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu
a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích) (Sbírka
zákonů, ročník 2001, částka 104 )
 Zákon č. 76/2002 Sb. o integrované prevenci a omezování znečištění, o
integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o
integrované prevenci) ( Sbírka zákonů, ročník 2002, částka 34 )
 Zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví a o změně některých
souvisejících zákonů.
 Zákon č. 353/1999 Sb. o prevenci závažných havárii způsobených
vybranými nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky a o
změně zákona č.425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich
působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících, ve znění
pozdějších předpisů, (zákon o prevenci závažných havárií).
Zákony, vyhlášky, Nařízení vlády III
 Nařízení vlády č. 61/2003 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění
povrchových vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod
povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech ( Sbírka zákonů, ročník 2003,
částka 24 )
 Nařízení vlády č. 229/2007 Sb., kterým se mění Nařízení vlády č. 61/2003 Sb. o
ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod, náležitostech
povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o
citlivých oblastech ( Sbírka zákonů, ročník 2007, částka73 ) + Metodický pokyn MŽP
č. 14.
 Nařízení vlády č. 23/2011 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 61/2003 Sb. a
229/2007 Sb, o ukazatelích a hodnotách přípustného znečistění povrchových vod a
odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod
povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech.
 Nařízení vlády č. 416/2010 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění
odpadních vod a náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod
podzemních. (Sbírka zákonů, ročník 2010, částka 146).
Vodní koryto
 Koryto:
na rozdíl od vody v korytě pozemek koryta není veřejným statkem, má určeného
vlastníka (viz zápis v katastru nemovitostí). Pozemek je evidován v katastru nemovitostí pod
kategorií vodní plocha;
pokud vodní tok protéká po pozemku, který není takto evidován, pak je korytem rozuměna
část pozemku zahrnující dno a břehy koryta až po břehovou čáru, tj. po takovou
hladinu vody, která stačí protékat tímto korytem, aniž by se vylévala do okolí. V
pochybnostech rozhodne vodoprávní úřad.
 Změny koryta:
vlastník pozemku, správce i osoba oprávněná k nakládání s vodami mohou požádat o
povolení vrátit v.t. do původního koryta na své vlastní náklady; platí, že veřejný zájem
může být důvodem k odmítnutí navrácení toku do původního koryta, pak je možnost
přiměřené náhrady. Právo na obnovu i odškodnění zaniká po 3 letech od roku změny;
při neobnovení vykoupí stát pozemek nového koryta (pokud mu jej vlastník nabídne);
nevztahuje se na vlastníka = obec.
 Ochrana vodních toků a koryt:
je zakázáno měnit směr, podélný sklon a příčný profil toku, poškozovat břehy těžit z koryt
a ukládat materiály do koryt i do míst, z nichž by mohly být splaveny; nevztahuje se na
případy vyjmenované Vodním zákonem.
Vodní díla ve Vodním zákoně
 Vodní díla
jsou stavby, které slouží ke vzdutí, zadržení, usměrnění, užívání, nakládání, ochraně před
škodlivými účinky vod a úpravě vodních poměrů; v pochybnostech rozhodne vodoprávní
úřad; řídí se tzv. manipulačním řádem
o přehrady, hráze, jezy, zdrže,
o stavby koryt, vodovodní řády, vodárenské objekty a úpravny vod
o kanalizační stoky, objekty a ČOV
o stavby na ochranu před povodněmi
o stavby k zemědělským melioracím (zavlažování a odvodňování, ochrana před erozí)
o stavby k plavebním účelům
o stavby k využití vodní energie
o stavby odkališť
o studny
o stavby k hrazení bystřin
o stavby k pozorování stavu vod
o jiné
 Správce vodního díla: rovněž vodní díla mají svého přesně stanoveného (v rámci
vodoprávního řízení) správce
Ochrana vodních poměrů1) a zdrojů
o Chráněná oblast přirozené akumulace vod (CHOPAV)
vyhlašuje vláda nařízením; některá omezení činnosti; výjimky; nárok vlastníka
pozemku na úhradu škody
o Ochranné pásmo vodního zdroje 1.a 2. stupně (OPVZ)
stanoví a vyhlásí vodoprávní úřad na základě podnětu nebo z podnětu
vlastního; vždy veřejný zájem; při omezení užívání pozemku=vlastník
pozemků má nárok na náhradu
o Citlivé oblasti = vyhlašováno pro vodní útvary povrchových vod; které jsou
využívány nebo se předpokládá jejich využití jako zdroje pitné vody nebo u
nichž je z hlediska zájmů chráněných tímto zákonem nutný vyšší stupeň
čištění odpadních vod; ukazatele přípustného znečištění ODV a jejich
hodnoty přísnější. Stanoví vláda nařízením; každé 4 roky přezkoumání, zda
trvají důvody k trvání ochrany
1) máme na mysli zejm. otázku odtokových poměrů, zabránění odnosu půdy erozní činností vody a retenční schopnost krajiny,
otázka biodiverzity
 Definice povodně
Povodní se rozumí přechodné výrazné zvýšení hladiny vodního toku nebo jiných povrchových
vod, při kterém voda zaplavuje území mimo koryto vodního toku a může způsobit škody
Povodní je i stav, kdy voda může způsobit škody tím, že z určitého území nemůže dočasně
přirozeným způsobem odtékat nebo její odtok je nedostatečný, případně dochází k zaplavení
území při soustředěném odtoku srážkových vod
 Přirozená povodeň
Přirozenou povodní je povodeň způsobená přírodními jevy, zejména táním, dešťovými srážkami
nebo chodem ledů
 Přirozená povodeň ovlivněná mimořádnými příčinami
Přirozenou povodní ovlivněnou mimořádnými příčinami je povodeň, kterou způsobují jevy jako
jsou sesuvy půdy, ledové jevy nebo povodeň v důsledku ucpání profilů propustků či nahromadění
naplavenin v kritických místech, jako jsou například mostní profily
 Zvláštní povodeň
Zvláštní povodní je povodeň způsobená umělými vlivy, zejména poruchou vodního díla, která
může vést až k jeho havárii (protržení) nebo nouzovým řešením kritické situace na vodním
díle.Patří sem i povodeň v důsledku válečného konfliktu, teroristického útoku, apod.
Ochrana vodních poměrů - ochrana před povodněmi
Ochrana vodních poměrů - ochrana před povodněmi
Ochrana před povodněmi jsou opatření …. prováděná (A) systematickou
prevencí, zvyšováním retenční schopnosti povodí a (B) ovlivňováním
průběhu povodní
Ad A)
 Záplavová území
rozsah na návrh správce vodního toku (v souladu s Plánem oblasti povodí) stanoví je
krajský vodoprávní úřad
Aktivní zóna v zastavěných územích obcí a určených ÚPD k zástavbě a případně i v
dalších územích - na návrh správce vodního toku
Pokud není záplavové území stanoveno, vychází vodoprávní úřad z dostupných
podkladů o pravděpodobné hranici ohrožení území
Omezení v záplavovém území: zákazy vyjmenovaných činností (např. pevné překážky,
ploty, zastavování území, skládky nezpevněných materiálů, jinak nebezpečných
materiálů,…)
 Území určená k rozlivům povodní
(§ 68 = preventivní opatření v záplavovém území)
Možnost omezení práva užívání pozemků a staveb v tomto území s nárokem na
náhradu; případně návrh na jejich vyvlastnění, pokud je ve veřejném zájmu
Stanoví je krajský vodoprávní úřad na návrh správce vodního toku, ale může též z
vlastní iniciativy
VODNÍ HOSPODÁŘSTVÍ
KRAJINY – STÁTNÍ SPRÁVA A
LEGISLATIVA
Ruplík, Šulc, Caletka
Ad B)
 Tři stupně povodňové aktivity
1. stav bdělosti (začíná povodeň); další dva stupně jsou již povodní: 2.
stav nebezpečí a 3. stav ohrožení
 Povodňové orgány: stanovené kompetence, úkoly (v přípravné fázi + za již
vyhlášené povodně)
ústřední (= MŽP) - krajské - obcí s rozšířenou působností - obcí;
 Opatření preventivní, přípravná + již za vyhlášené povodně
Ochrana vodních poměrů - ochrana před povodněmi
Ochrana vodních poměrů - ochrana množství vod
 Minimální zůstatkový průtok (MZP)
je průtok povrchových vod, který ještě umožňuje obecné nakládání s
povrchovými vodami a zároveň jsou zajištěny ekologické funkce
vodního toku.
MZP stanoví vodoprávní úřad v povolení k nakládání s vodami.
Vodoprávní úřad přitom přihlédne k podmínkám vodního toku,
charakteru nakládání s vodami a vychází z opatření k dosažení cílů
ochrany vod přijatých v plánu povodí. Dále stanoví místo a způsob
měření minimálního zůstatkového průtoku a četnost předkládání výsledků
těchto měření vodoprávnímu úřadu.
Způsob měření: cejch, vodní značka, vodočet, limnigraf, atd.