Dřeviny ČR
Smrčiny a subalpinské
křoviny
Pozn.: Do smrčin a subalpinských křovin v přírodě zasahují i dřeviny nižších
poloh, uvedené v dalších souborech. V tomto souboru jsou uvedeny dřeviny,
které ve smrčinách a subalpinských křovinách mají těžiště výskytu.
Samozřejmě i tyto druhy zasahují do nižších stupňů.
Ve Zlatníkově pojetí se jedná o 7. a 8. vegetační stupeň.
Tento studijní materiál byl inovován v rámci projektu OP VK Inovace výuky geografických studijních oborů (CZ.1.07/2.2.00/15.0222)
Projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
Tento soubor je pomůckou pro studenty bakalářského
studia Geografie.
 Sestavil: RNDr. Martin Culek, Ph.D., Geografický
ústav MU
 V rámci projektu OPVK Geoinovace upravil:
Mgr. Jan Divíšek
 Použitá literatura:
KREMER P. Bruno et al. (1995): Stromy. Z německého originálu Bäume z r. 1984.
Knižní klub ve spolupráci s Ikar Praha. Praha.
CHYTRÝ M. et al. (2001): Katalog biotopů České republiky. Agentura ochrany
přírody a krajiny ČR, Praha.
ÚRADNÍČEK L., MADĚRA P. et al. (2001): Dřeviny České republiky. Matice
lesnická, s.r.o., Písek.
INTERNET: Fotografie jeřábu ptačího, trav a bylin.
Smrk ztepilý
Picea abies
 Výška 30 - 50 (70) m – nejvyšší
strom Evropy. Jehlice
všestranné, šišky padají na zem,
kůra šedo-červeno-hnědá.
 Mělké kořeny, nesnáší sucho,
teplo, živné půdy (!), imise.
 Smrčiny – původně na podmáčených
půdách nad 650 m nebo
u horní hranice lesa. V příměsi
v bučinách v 5.-6. v.s. Dnes
nejběžnější pěstovaná dřevina.
 Střední Evropa – Sibiř.
 Indikátor chladnějších stanovišť,
vlhčích půd (i v plantážích).
Mimo hory indikátor plantáží.
Podmáčená smrčina –
s rašeliníkem a třtinou chloupkatou
Klimaxová smrčina
- s borůvčím a třtinou chlupkatou
Modřín opadavý
Larix decidua
 Výška 40 – 50 m, rychlý růst
v mládí. Jehlice ve svazečku.
Stáří => nící řídké větve.
Opadavý, před tím žlutý.
 Nenáročný na půdu, teplo.
Velmi světlomilný, vyžaduje
větrné polohy.
 Horní hranice lesa v Alpách,
Tatrách. V ČR původní jen na
sutích ve srážkovém stínu
Jeseníků v okolí Bruntálu.
Další ekotyp na píscích
polských rovin.
 Indikátor umělých porostů
středních poloh (3.-5. v.s.).
 5-8 A-AB,D 1-3
Jeřáb ptačí
Sorbus aucuparia
 Výška 10 - 16 m, kulovitá
koruna, nápadné květy i
plodenství.
 Snáší mrazy, sucho, mokro,
kyselé půdy. Dospělý
nesnáší stín, záplavy,
zasolení. R-stratég, rychle
v mládí roste, věk max.
100 roků. Dvě variety –
nížinná a horská.
 V ČR hlavně skály, příměs
klimaxových smrčin (foto2).
 Evropa s výjimkou jižní.
 Indikátor světlých stanovišť,
sušších půd, „Vysočiny“.
 2-8 A-BC 1-3
Jeřáb ptačí
Sorbus
aucuparia
Borovice kleč
Pinus mugo
 Keř s poléhavými větvemi,
tvoří souvislé porosty.
0,4-3,5 m vysoký. Jehlice
dlouhé 3-4 cm. Šišky
malé, pravidelné, bez trnů.
Kořeny povrchové.
 Snáší nejrůznější půdy,
potřebuje chladné klima,
snáší imise. Světlomilná,
nesnáší velkou vrstvu
sněhu (plesniví v ní).
 Hory střední Evropy, Balkánu,
Pyreneje. V 7. v.s.
na rašeliništích a sutích.
 Indikátor vysokých hor.
 (7)8 A-D 1-6
Borovice kleč ( kosodřevina )
Pinus mugo - Krkonoše
Vřes obecný
Calluna vulgaris
 Výška do 0,5 m, kvete v
září ! Lístky cca 2 mm
dlouhé, střídavé, vytrvalé.
 Snáší sucho a extrémně
kyselé půdy. Výrazně
světlomilný.
 Keřík pastvin - dnes mizí,
hojně dosud v subalpinském
stupni kde je odvíván sníh.
 Evropa bez Středomoří a
stepí, v ČR hlavně hory.
 Indikátor světlých sušších
extrémně kyselých stanovišť.
Borůvka černá
Vaccinium myrtillus
 Keříček 0,2-0,6 m vysoký,
podzemní výběžky. Listy
opadavé, svěže zelené,
plod ojíněná modročerná
bobule.
 Vyžaduje kyselé chudé
půdy, nesnáší suché
půdy a silný vítr.
 Hlavně přirozené smrčiny
a alpínské hole, prosvětlené
vlhčí bory a doubravy.
 Evropa s výjimkou
Středomoří, severní Asie
k řece Leně, Kavkaz.
 Indik. kyselých středně
vlhkých světlejších stan.
 (2)3-9 A 3-4,6
Brusinka
obecná
Vaccinium vitis-idaea
 Vždyzelený keříček do 30 cm
výšky, listy 1-2 cm, celokrajné,
tuhé, podvinuté; líc tmavozelený,
rub světlezelený,
hnědě tečkovaný (rozdíl proti
podobné medvědici lék.). Červené
jedlé bobule na podzim.
 Vyhledává extrémně kyselé
půdy (např. pískovce), sušší,
snáší polostín i světlo.
 Světlé listnaté i jehličnaté lesy,
suchá rašeliniště, i porosty
nad horní hranicí lesa čím
výše, tím je hojnější.
 Skotsko, Pyreneje, Kavkaz,
stř. a sev. Evropa, sev. Asie
a Kanada.
 Indik. extrémně kyselých půd.
 (2)3-8(9) A 2