Dějiny biologie
Petr Bureš
Kořeny vědy u paleolitických lidí
Primitivní člověk
- součást přírody
- s rostlinami a zvířaty v neustálém přímém
kontaktu.
- byl na nich existenčně přímo závislý
(také
koření,
léky,
narkotika,
jedy)
Zdroj
potravy
Suroviny:
Dřevo, kosti a
rostlinná vlákna,
byly součástí
surovin pro
stavbu obydlí,
primitivních
nástrojů a
oblečení.
(1) určení jedlých rostlin, hub (?
zvířat)
(2) způsob a doba sběru a lovu
(3) rozpoznání léčivých vlastností
nutnost předávat tyto poznatky
= první intuitivní základy
biologických věd
doklady znalostí zvířat - kultovní malby paleolitických lidí v
jeskyních franko-kantaberské oblasti (30-20 tis. let BP)
Původní představa = součást lovecké magie, iniciačních
rituálů
od 60. let nahrazena představou, že je na nich znázorněna
symbolicky struktura samotné lidské společnosti.
Altamira
objeveny 1879 hrabětem Sautuolou resp. jeho devítiletou
dcerou Marií. První objev skalních maleb – jejich původ
coby výtvor prehistorického člověka zpočátku přijímán s
krajní nedůvěrou
Marcelino Sanz de Sautuola
Sautuolova dcera Marie
Lascaux polychromní obrazy, vytvořené minerálními pigmenty oxidy
kovů - čistých, nebo rozmíchaných s vodou či zvířecím tukem
nanášené rukou nebo kostěným štětcem, zakončeným chomáčem
zvířecí srsti.
Rouffignackresby vytvořené "tužkou" z oxidu manganu
mamut srstnatý (Mammuthus primigenius)
v Sev. Am. vyhynul 2000 BC., v Evropě 12 tis. BC, na Sibiři některé formy
dokonce 1500 BC
srstnatý nosorožec
(Coelodonta antiquitatis)
Pleistocénní stepi Eurasie
Vyhynul kolem roku 8000
B.C. na území dnešní Sibiře
zubr (bizon) evropský (Bison
bonasus)
Pleistocénní stepi Eurasie
Přežil do současnosti na V Polska
(vyhynul v Transilvánii a na Kavkaze)
pratur (Bos primigenius)
Poslední kus uhynul roku 1627 v u
městečka Jaktorova, asi 50 km
jihozápadně od Varšavy.
pratur (Bos primigenius)
dnešní tur domácí (Bos primigenius f. taurus )
Vedle figurálních kreseb i „rentgenový“ způsob zobrazování
= znázorňuje i vnitřní orgány zvířete.
Znalosti biologických objektů u přírodních
národů
Ašanti = přírodní národ žijící v
severní Ghaně
Přírodní národy – Křováci (savany J Afriky), Ašanti (pralesy Z Afriky) znají
běžně několik set druhů stromů a bylin
Specializovaní herbalisté, stromohledači, či medicinmani rozlišují i několik
tisíc druhů, prakticky všechny, které se v okruhu jejich působnosti vyskytují.
Albert Adai Enti (* 1921) byl
původně ašantský
stromohledač a herbalista, po
získání lesnického vzdělání a
zaškolení v Royal Botanic
Gardens v Kew se stal
kustodem herbářových sbírek
na univerzitě v Akkře.
Neolit - Od původního sběru a lovu přešel neolitický člověk v
období 10 tísíc až 3 tisíce let př. Kr. k pěstování rostlin a chovu
zvířat.
„Úrodný půlměsíc“
http://kfrserver.natur.cuni.cz/lide/lipavska/rozkvetapad/prednaska2.pdf
http://kfrserver.natur.cuni.cz/lide/lipavska/rozkvetapad/prednaska2.pdf
Triticum monococcum
subsp. thaoudar 2n=14
Triticum ca. 20 planých druhů
+ řada šlechtěných odrůd
v evoluci pšenic i v jejich šlechtění hrála
základní roli mezidruhová hybridizace a
následná polyploidizace
Triticum dicoccoides
Aegilops tauschii
2n = 28
Triticum turgidum 2n=28
Při šlechtění eliminovány nežádoucí
vlastnosti :
1. okoralost obilek (plucha pluška
srůstají s obilkou)
2. lámavost vřetene
3. rozpad klasů
Triticum spelta (2n = 6x = 42)Vzniká zemědělství a člověk poprvé
přetváří své životní prostředí,
usazuje se v prvních trvalých sídlech
- vesnicích.
Divergence Triticum a Aegilops před ca. 4
miliony let.
Triticum monococcum x Aegilops speltoides
počátek neolitu
ca. 10 000 BC.
x Aegilops tauschii
ca 6 000 BC.
--- hexaploidní Triticum aestivum
Nejprve jen sběr, konzumace
a skladování obilek, nikoli pěstování
Nejstarší archeobotanické doklady z naleziště Ohalo II na březích Galilejského
jezera v severním Izraeli (již 17 000 př. n. l. pšenice i ječmen)
Hordeum spontaneum
africký čirok (Sorghum bicolor)
severní Afrika, Egypt, později do
Evropy prostřednictvím Arabů
sezam (Sesamum
indicum)
Pedaliaceae (Lamiales)
První domestikace zvířat
před 16 tis. lety,
člověk využívá k lovu psa
ojediněle již před 30-35 tis.
Před 13. tis. let začali využívat nomádi velbloudy
ovce a kozy
domestikací muflonů a kozorožců
rolníci v Anatolii a Mezopotámii
před 10–11 tis. lety
Nejstarší doklady na lokalitě
Zawi Chemi v pohoří Zagros
Skot domestikován v Anatolii a v údolí Indu kolem roku před ca 10 tis. lety
K domestikaci prasat došlo
rovněž v Anatolii rovněž před
ca 10 tis. lety
Oblast Mezopotámie je rozmanitá - od
severu přechází z hor Arménie a
Kurdistánu pozvolna v nížinu ohraničenou
na západě pouštěmi Syrskou a Arabskou a
na východě pohořím Zagros. Jih země při
Perském zálivu je močálovitý s početnými
jezery.
Blízký Východ první
města
Za nejstarší město
považováno palestinské Jericho
v údolí Jordánu,
začátkem 8. tisíciletí př. Kr.
mělo hradby a 2-3 tisíce obyvatel.
Vládci měst byli zpravidla i
nejvyššími kněžími v těchto
prvních městských státech.
Nejvyšší správní a hospodářskou
institucí byl v těchto městech
chrám - zikkurat.
Zikkurat ve městě Ur (dnešní
Irák)
Vynález nejstaršího písma
Archaické obrázkové piktografické
písmo je poprvé
doloženo ze sklonku 4. tisíciletí z
oblasti města Uruku.
Uruk (dnešní Varka v Iráku)
Sumerové toto písmo přetvořili do podoby klínového. Stalo
se tak v době kolem roku 3000 př. Kr.
Znaky vtlačovány šikmo seříznutým stéblem rákosu. Tak vznikaly otisky v
podobě klínů. Popsaná tabulka se pro získání trvanlivosti obvykle vysušila
na slunci.
Informační médium mezopotámské éry = jemná náplavová hlína říčních niv.
Tabulku si písař připravil snadno uhnětením drobné placky, na kterou mohl ihned
psát. Tvar byl čtvercový nebo obdélníkový s rozměry stran od 3 do 8 cm. Větší
formát měly tabulky se zvlášť obsáhlým textem, např. literární skladby, soudní
protokoly
Základem písma byly 4 druhy klínů: svislý, vodorovný, šikmý a dvojice
sdružených šikmých klínů - úhel.
Různým kombinováním a sdružováním těchto základních druhů klínů
vznikla soustava o několika stech klínových znacích.
Znaky klínového písma
chrámová knihovna
80 místností na ploše 2,5 ha.
60.000 tabulek s klínopisnými texty
mj. specializované soubory lékařské, matematické,
astronomické, dokonce mapy aj.
První knihovna Nippur
2000 př. Kr.
Přímým důsledkem vynálezu a rozvoje písma byl i vznik školství.
Ve vykopávkách Šuruppaku (dnešní Fára v Iráku)
1902-1903 objeveno množství tabulek - školních
učebnic (ca 2500 B.C.) a cvičebnic = "sešitů" s úkoly
řešenými žáky
- původně jen výcvik písařů pro vedení hospodářské
administrativy vládců a kněžích
- později se vyučovala také: matematika, astronomie,
botanika, zoologie, mineralogie, základy kreslení,
měření pozemků, zeměpis
- školy se staly i centrem kultury a vědy
Sumerská škola
škola = dům tabulek (é-dub-ba)
řídící učitel = otec domu tabulek (um-
mia)
žák = syn domu tabulek
pomocný učitel = velký bratr
psal nové tabulky k opisování,
kontroloval opisy žáků a přezkušoval
zda zpaměti znají své úkoly.
Dalším členem pedagogického sboru
byl dozorce nad kázní a docházkou =
pověřenec s bičem
Systém teras na kamenných
sloupech, popsaný v mnoha
písemných dokladech.
Archeologický důkaz její
existence podal britský
archeolog Robert Koldewey
(1855-1925).
První zahrady
Pravděpodobně kolem r. 570
př. Kr.
zbudovány visuté zahrady
královny Semiramis na
severovýchodním okraji města
Babylon.
První zahrady
V Egyptě chrámové zahrady zřejmě již v
době vlády faraona Mentuhotepa II (2046–
1995 BC) při jeho chrámu poblíž Luxoru
(Théb)
Vzdělání lékařů: (1) předáváno mezi generacemi v rodině nebo (2)
získáváno v chrámových školách.
Lékař byl nazýván asú, jeho žáci pak asú agašgú, k pomocnému
personálu patřili mastičkáři (pašišu) a bradýři (gallábu), kteří vypalovali
značky otrokům a také trhali zuby.
Lékařství
arch. doklady z
první pol. 3.
tisíciletí BC., že v
Mezopotámii byli
lékaři
Hliněná destička neznámého autora
obsahuje sbírku lékařských receptů.
Mezi komponenty receptů je také asi
25 rostlin, dílem domácích, dílem
dovážených z Dálného východu.
Užívaly se semena, kůra, větvičky,
kořen, dřevo, olej a pryskyřice.
Nejstarší dochovaný
lékopis je z období 2200 -
2100 BC. Nalezen ve
vykopávkách sumerského
města Nippuru.
Lékopisné receptáře
Častou součástí léků byla kasie (Cassia senna, Fabaceae)
nízký keř rostoucí v tropické Africe, Indii a Arábii,
lusky pod názvem sennový list nebo sennové lusky jsou přírodním
projímadlo
myrta (Myrtus communis, Myrtaceae ) éterický olej myrtol, který se z
myrty uvolňuje, je prostředkem k pročištění dýchacích cest.
asant čili čertovo lejno neboli ločidlo
(Ferula assa-foetida, Apiaceae)
Pro svoje léčivé účinky proti nadýmání je oblíbený
v indické a vegeteriánské kuchyni.
tymián
(Thymus vulgaris,
Lamiaceae)
fíkovník (Ficus carica, Moraceae)
Nabú-le'ův lékařský receptář - 12. stol. BC. Uspořádán do 3
sloupců: 1. jméno rostliny, 2. nemoc, 3. způsob přípravy léku a
jeho užívání (např. kořen sladkého dřeva - prostředek proti kašli
- rozetři a vypij s olejem a pivem). Obsahuje asi 250 rostlin, 120
nerostných látek a asi 180 zvířecích a jiných léků, které se
dosud nepodařilo rozluštit.
rosnatka (Drosera, Droseraceae)sporýš lékařský (Verbena officinalis,
Verbenaceae),
mandragora
(Mandragora officinalis,
Solanaceae)
indické konopí (Cannabis
indica, Cannabaceae),
svatojánský chléb
(Ceratonia siliqua,
Fabaceae)
myrha (Commiphora abyssinica,
Burseraceae)
Pro získání pryskyřice byly vedle
myrhy, cedru a dalších pěstovány
také: ambroň pro styrax čili storax
(Liquidambar orientalis,
Hammamelidaceae)
kadidlovník
Boswelia sacra,
(Burseraceae)
živočišné prostředky: orgány nebo produkty
divokých nebo domácích zvířat
krev z hovězí ledviny, oslí mléko, mléko bílé krávy,
sádlo z černého hada, soví křídlo, holubí vejce,
rohovina z želvího krunýře, med horských včel nebo
rybí tuk.
také však moč, výkaly, a jiné výměšky lidské i
zvířecí:
oslí moč, ovčí trus, přirození staré ženy, varlata
černého psa, kus lidské lebky, drcené zelené žáby,
pot z lidských nohou ...
Látky nerostného původu:
lazurit, vápenec, síra, kamenec, měď, měděnka, rtuť, ledek,
antimon, arzén, železná ruda, jantar, ropa a různé soli.
K tomu přistupovaly i jiné anorganické látky nebo produkty,
jako "střepy z kamen", "prach z opuštěného chrámu", říční
bahno", nebo "říční pěna".
Většina těchto léčiv byla tuzemského původu, ale některé se
musely dovážet např. ze Sinaje či z afrického pobřeží.
Léky byly podávány ve formě nápojů, výluhů, destilátů,
prášků, často s medem, olejem, vodou, octem, vínem, nebo
mlékem. Časté byly i různé zásypy, masti a čípky.
V asyrských jménech nalezneme fonetické kořeny i
některých dnešních vědeckých latinských jmen:
Armaenu = Armeniaca
An - Bar = Liquidambar
Karšu = Cerasus (něm. Kirsche!)
Murru = Commiphora myrrha
Pa - Pa = Papaver
Šamašammu= Sesamum
Hieroglyfy se na papyrus píší ve sloupcích zprava doleva.
Způsob psaní ve starověkém Egyptě
Technika výroby papyru byla zvládnuta údajně již
kolem roku 3500 př. Kr.
Juncus acutus Accacia senegal
Biologické poznatky starých Egypťanů jsou vtěleny zejména v
lékařských spisech
1550 př. Kr. Smithův papyrus
= egyptská učebnice chirurgie
léčba zranění (různé zlomeniny, vč.
proražení lebky, nebo poškození
vnitřních nosních dutin, ...) 4,68 m
dlouhý, oboustranný
vztahy mezi zraněními mozku a poruchami jiných částí těla - např.
dolních končetin.
popis krevního oběhu
Nalezen 1862 anglickým archeologem Edwinem Smithem
Papyrus zahrnoval asi.
Objevený v Thébách 1872 lipským
egyptologem Georgem Ebersem (1837-1898).
V téže době 1500 BC. také Ebersův
papyrus, nejrozsáhlejší staroegyptský
lékařský spis: 700 lékařských předpisů, 20
m dlouhý / 30 cm šir.
Obsahuje ranhojičské předpisy a zaříkávání
náznaky přírodovědeckých pozorování a
znalostí (např. ontogenezi skarabea z
vajíčka, masařky z larvy, žáby z pulce
apod.).
kardamom (Eletarria cardamomum; Zingiberacae)
jalovec (Juniperis phonecia; Juniperus drupacea)
kopr (Anethum graveolens)
česnek (Allium sativum)
henna (Lawsonia inermis, Lythraceae)
máta peprná (Mentha piperita)
mák setý (Papaver somniferum)