GYNEKOLOGICKÉ MALIGNITY NÁDORY KŮŽE MUDr. Jana Zitterbartová MUDr. Jana Folberová Anatomie: Nádory děložního hrdla • Incidence: 19/100 000 žen, mortalita 8/100 000 žen • 3 nejčastější malignita v ČR • Etiologie, rizikové faktory: infekce humánním papilomavirem (HPV) onkopetentní typy 16 a 18 (70% onemocnění), HPV 31,33,35 a 51 sexuální chování, kouření, časný věk 1. těhotenství, vysoký počet porodů a potratů, špatné socioekonomické podmínky • Prekanceróza: CIN I.-III. Dg. v 25-35 letech Ca in situ v 35-44 letech • Invazivní karcinom mezi 45.-55. rokem HPV, čeled Papillomaviridae neobalené dsDNA viry, jejichž replikace probíhá v jádře hostitelské buňky Pro papillomaviry je charakteristická jak druhová, tak tkáňová specifita. Byly detekovány u širokého spektra obratlovců, kromě lidských papillomavirů jsou známy např. králičí, hovězí, kočičí, nebo papouščí, ale dosud nebyl zaznamenán jejich mezidruhový přenos. Podle typu infikovaného epitelu lze rozlišovat typy kožní, slizniční a dále některé typy nacházené současně jak v lézích kůže, tak i sliznic. Podle svého onkogenního potenciálu se HPV dělí na vysoce rizikové typy (high risk, HR) a typy nízce rizikové (low risk, LR) K HR patří např. typ 16, 18, 31, 33, 35, 39, 45, 51, 52, 56, 58, mezi LR typy řadíme např.typ 6, 11, 34, 40, 42, 43, 44, 54, 70, 74. Vaněček T, hpv.cervix.cz Nejvyšší riziko maligní transformace buněk děložního čípku představují především HPV typy 16 a 18 Přítomnost DNA high-risk HPV se prokazuje v 99,7% u spinocelularního karcinomu a v 95 % u adenokarcinomu. K odhaleni typu HPV infekce slouží hybridizační testy. Každoročně se ve světě infikuje virem HPV asi 300 milionů žen, z toho asi 100 milionů subtypem 16 a 18. Maximum výskytu pozorujeme u sexuálně aktivních žen před dosažením 25. roku věku (15–40 %), pote klesá a po 35. roce věku persistuje virus pouze u 5–10 % žen. Persistence HPV v epitelu čípku děložního souvisí s neschopnosti imunitního systému eliminovat virus Ke vzniku samotného nádoru přispívají další tzv. nádorové promotory, všeobecně známé rizikové faktory – sexuálně přenosné infekce, časné zahájení pohlavního života, pohlavní promiskuita, kouření, porucha imunity. Mouková et al.2011 Vaněček T: cervix.cz, linkos.cz Pro rutinní preventivní a diagnostický screening cervikálních lézí obvykle plně postačuje určení HPV negativity nebo HPV pozitivity, v případě pozitivity určení přítomnosti některého typu ze skupiny HR HPV, případně podle charakteru léze i LR HPV Nejpoužívanější metodou je Hybrid Capture II systém (Digene),který používá pro hybridizaci RNA sondy jak pro skupinu HR HPV typů (16,18,31,33,35,39,45,51,52,56,58,59,68 ), tak pro skupinu LR HPV typů ( 6,11,42,43,44 ) Jeho podstatou je metoda založená na přímé hybridizaci HPV DNA po hybridizaci specifické skupiny sond a vzniklé hybridy se detekují pomocí specifických protilátek konjugovaných s příslušným detekčním enzymem, v tomto případě nejčastěji za použití chemiluminiscenčního substrátu. Pro zvýšení citlivosti detekce se využívá metoda amplifikce signálu, tím se tato metoda stává srovnatelně citlivou s detekcí na bázi PCR. Touto metodou lze podle některých publikací detekovat přítomnost papillomavirů s citlivostí již od 1pg HPV DNA/ml. Přetrvávání viru v epitelu (v této fázi nemusí být detekovatelné cytologií nebo kolposkopií ještě žádné změny) i po 35. roce života je největším rizikem pro vznik přednádorového stavu a karcinomu. V současné době jsou skríningové programy založeny ve všech rozvinutých zemích na onkologické cytologii, řada zemí nyní doplňuje k zvýšení spolehlivosti skríningu HPV testaci na onkogenní typy. Skríning cervikálního karcinomu je dnes ve světě uznáván jako nejefektivnější ze všech skríningových programů Klinika:  exofytický nebo endofytický růst  krvácení po pohlavním styku, bolest, vodnatý výtok, symptomy z prorůstání do okolních orgánů • časná stadia jsou asymptomatická Šíření: lokální do parametrií, do okolních orgánů lokálně velmi pokročilé tumory, lymfogenní, hematogenní Diagnostika: gynekologické vyšetření, vag. UZ Prebioptické metody - neinvazivní metody ke zjištění prekancerotického stavucytologie, kolposkopie, spektroskopie a HPV testace Cílená biopsie – minibiopsie, cílená excize, kyretáž děložního hrdla  RTG plic, cysto a rektoskopie, CT pánve a RP, příp. MR pánve, PET Cytologie - odběr z povrchu exocervixu špátlí, z endocervixu speciálním kartáčkem, nátěr na sklo www.konizace.info Kolposkopie - těžké dysplastické změny děložního čípku Rozšířená kolposkopie s 5% kyselina octovou www.konizace.info Histopatologie:  Spinocelulární karcinom, adenokarcinom Klasifikace stádií dle FIGO a TNM Léčba:  chirurgická - konizace, hysterektomie, radikální hysterektomie s pánevní lymfadenektomií,  radioterapie  pro stadia IIB a výše - kurativní v konkomitanci s CHT a s kombinací brachyterapie (dávka 45+6 Gy, + BRT 27,5-30 Gy), ozař. objem pánev s/bez paraaortální uzliny  adjuvantní (zevní s kombinací BRT, dávka 45 Gy+ BRT 10 Gy)  paliativní  NÚ: jako předešlé + při RT na oblast paraaortálních uzlin nauzea a zvracení, poškození ledvin Prognóza: 5ti leté přežití - I stadium 80-85% , II 50-65%, III 30-40%, IV 12% Cervical Intraepithelial Neoplasia (CIN) CIN v místě transformační zóny Normální epitel Koilocytická atypie Progrese atypie Difuzní atypie CIS www.sikluv-ustav-patologie.patologie.cz CIS Cervix.cz CIN jsou definovány jako alterace dlaždicového epitelu, charakterizované abnormální buněčnou proliferací, vyzráváním a cytologickými atypiemi /především jadernými - hyperchromásie, zvětšení - nárůst N/C poměru, pleomorfismus, které jsou v různé míře přítomny ve všech vrstvách epitelu, bez ohledu na stupeň cytoplazmatické maturace. Jejich grading /CIN I, II a III / je pak založen na části epitelu vykazující známky vyzrávání Terapie CIN se řídí tíží léze a výsledky kolposkopie. Pacientky s biopticky ověřenou CIN I a uspokojivým kolposkopickým nálezem se buď pouze sledují či léčí /ablace,excize/. Hlavními metodami léčby pro pacientky s biopticky ověřenou CIN II,III jsou pak ablace či excize. Konizace děložního čípku Krátký zákrok s odstraněním postižené části čípku Rozsah dle možností k zachování těhotenství Trachelektomie prostá či radikální u žen plánujících těhotenství – odstranění téměř celého hrdla děložního, radikální s kraniální částí pochvy a děložními vazy Simplexní hysterektomie Radikální hysterektomie www.konize.info Radioterapie oblast dělohy, pánevních a paraaortálních lymfatických uzlin Brachyterapie BRT (brachys = krátký) ozařování z krátké vzdálenosti Iridium 192 - poločas rozpadu 74 dní - energie záření 0,38 MeV - zdroj s vysokým dávkovým příkonem HDR (high dose rate) - dávkový příkon nad 12 Gy/hod HDR BRT I R I D I U M Uterovaginální aplikace (UVAG) Indikace: kurativní léčba karcinomu hrdla děložního (FIGO [IA2, IB1, IIA1] IB2, IIA2 – IVA) - nejčastěji FIGO IIB a IIIB BRT (5x 6,0 Gy UVAG) v kombinaci se zevní RT (± konkom. CHT) (paliativní BRT – hemostypticky) - zavedení uterinní sondy do dutiny děložní a ovoidů do poševních kleneb - výkon v krátkodobé CA (cca 20-30 minut) Pozn.: gyn. UZ, podrobný gyn. popis rozsahu tu, předléčebné dg. MR pánve (vyprázdnění rekta, kontrola krvácení na odd.) SCREENING CA DĚLOŽNÍHO HRDLA • 1x ročně cytologické vyšetření, kolposkopie, kompletní gynekologické vyšetření • Adresné zvaní • Prevence: očkování 2 vakcíny proti HPV – obě HPV 16,18, jedna v kombinaci s HPV 6 a 11 (prevence genitálních bradavic) • Nejlépe u dívek před zahájením pohlavního života mezi 9. -10. rokem, věkové rozmezí (9-45 let) Ca děložního těla Incidence: nejčastější gyn. malignita, • incidence - v ČR stoupající tendence 36,5/100 000, • mortalita 7/100 000 • Věkové rozložení mezi 60.-75. rokem Etiologie, rizikové faktory: I typ – hyperestrogenismus – dobře diferencované, mladší věk, lepší prognóza II typ – bez závisosti na hormonech, nediferencované, starší pacientky vysoký věk, obezita, pozdní menopauza, nulliparita, ovariální poruchy s neoponovaným prolongovaným působením estrogenů, DM, hormonálně aktivní nádory ovaria, imunodeficitní onemocnění a imunosuprese. Protektivní ochranné faktory - vyšší parita, dlouhodobé užívání HAK- redukce rizika až o 50%. Symptomy nemoci: Většinou diagnostikován časně – nepravidlené nebo postmenopauzální krvácení z rodidel, bolesti podbřišku Diagnostika: • gynekologické vyšetření - USG vag. sondou ( výška endometria, hranice endometrium/myometrium, invaze a infiltrace hrdla) • histologický odběr získaný separovanou abrazí, ev. při hysteroskopii • RTG plic, CT břicha + RP • Tumor marker Ca 125 • fakultativně: cystoskopie, rektoskopie, kolonoskopie, USG břicha, MR, event. PET Histopatologie: I. epiteliální nádory (adenoca, clear cell ca, serósní papilární ca, adenosquamozní ca) II. sarkomy (leiomyosarkom,endometrální stromální sarkom, adenosarkom) - špatná prognóza III. nádory trofoblastu - koncentrovány celostátně do centra pro léčbu trofoblastu ve FN Motol v Praze Klasifikace stádií dle FIGO a TNM Terapie 1. Adekvátní chirurgický výkon - indikován u všech pacientek klinického stadia I - III, s výjimkou pacientek, u nichž jsou interní kontraindikace operačního výkonu. (hysterektomie, bilat. AE, lymfadenektomie, laváž) Operační přístup - klasická laparotomie, laparoskopicky asistovaný vaginální výkon 2. Radioterapie a) adjuvantní radioterapie – u všech pokročilých nádorů od stádia I b a při nádorovém postižení uzlin. – neadekvátní operační výkony b) primární radioterapie u pacientek s kontraindikací operačního výkonu c) paliativní radioterapie většinou cílené ozáření recidiv 3. Chemoterapie - adjuvantní léčba u klinického stadia T3, N1, event.v kombinaci s radioterapií - paliativní léčba u klinického stadia IV - léčba recidiv 4. hormonální léčba - medroxyprogesteronacetát, megestrolacetát Nádorové buňky vyzrávají vlivem gestagenů Indikace: inoperabilní nádor těla děložního (kurativa, paliace), BRT (2x 7-8 Gy, 3x 6,3 Gy, 5x 7,5 Gy, 4x 8,5 Gy), většinou v kombinaci se zevní RT - zavedení uterinního aplikátoru do dutiny děložní a pochvy - výkon v krátkodobé CA (cca 30 minut) Intrauterinní aplikace (IU) Vaginální aplikace, vaginální válec, lineární zářič (LZ) Indikace: adjuvantní RT u karcinomu těla děložního, BRT samostatně nebo v kombinaci se zevní RT primární terapie u karcinomu vaginy, paliativní BRT poševních MTS - zavedení aplikátoru (vaginální válec) do pochvy - výkon bez CA Ca vaječníků a vejcovodů • Incidence: • průměrný věk pacientek s epiteliálním typem nádoru ovaria je 57 let, u ostatních typů 30 let. • maximum výskytu tumorů vejcovodů se uvádí kolem 50. roku života. • incidence na vzestupu, tu ovari 21,4/100 000 žen, mortalita nejvyšší mezi gynekologickými malignitami – až 75% nádorů diagnostikováno ve vyšším stádiu, tu vejcovodů 1,4/100000 Etiologie, rizikové faktory: • vysoký počet ovulací (potlačení těhotenstvím, kojením a HAK má protektivní vliv), ionizační záření na pánev, talek, azbest, vliv výživy • v 5 –10 % případů mutace v genech BRCA1 a 2 Šíření: cestou implantačních metastáz na serózách nebo přímým šířením do okolních orgánů, lymfogenně Klinika: • časná stádia bezpříznaková, nádory bývají odhaleny náhodně a to pouze asi v 10% případů ( při gyn. vyšetření nebo při chirurgickém výkonu v dutině břišní). • v pozdních stádiích bývají příznaky často nespecifické (poruchy trávení, nadýmání, zvětšování břicha, pocit tlaku a tíhy v břiše, někdy se ohlásí náhlou příhodou břišní při torzi nebo ruptuře, zánět či trombóza žil DK) Diagnostika: • gynekologické vyšetření, histologie • CA 125 – specifické u 80% zvýšená hladina, Ca 19-9 (u mladých - CEA, hCG, AFP) • USG pánve, RTG plic, CT pánev+RP, metodou volby je NMR, PET, • fakultativně: cystoskopie,rektoskopie, kolonoskopie Histopatologie: • nádory epiteliální (serosní, mucinosní, endometroidní, clear cell, anaplastické, Brennerův tumor) – cca 80-90% všech maligních ovariálních tumorů a vyskytují se především od 30. roku výše. • nádory z gonadálního mezodermu (granulozový nádor ovaria, arrhenoblastom) – 5-10% ovariálních tumorů, vyskytují se ve všech věkových skupinách, častěji po menopause. • germinální nádory (dysgerminom, non-dysgerminomy - z extraembryonálních tkání - nádor ze žloutkového váčku, nádory z trofoblastu - choriokarcinom, z embryonálních tkání – teratom) – 5 % ovariálních tumorů a vyskytují se převážně v dětství a v mladém věku do 25 let. Často se vyskytují ve smíšené formě Klasifikace stádií dle FIGO a TNM Prognóza - I. klinickém stadiu dosahují 5letého přežití v 70–80 %, II. klinické stadium v 60 %, ve III. klinickém stadiu ve 23 % a ve IV. klinickém stadiu v 8 %. Pětileté přežití v případě pánevní recidivy se pohybuje mezi 14–34 %. • Chirurgie - peritoneální laváž, inspekce a palpace peritoneálních povrchů, biopsie adhezí primárního tumoru s okolím, odběr bioptických vzorků z peritonea, močového měchýře, pravého a levého parakolického prostoru, pravé klenby brániční, peritoneum pánevní stěny v místě tumoru) cytoreduktivní výkon = dosažení nulového makroskopického rezidua=nejlepší prognóza • 0 cm reziduum median přežití 99 měsíců vs 1cm 36 měsíců vs více než 1cm 29 měsíců • CHT- zlatý léčebný standard u FIGO II-IV CBDCA+paklitaxel 6x • RT – není standard, pouze paliativně • Biologická léčba – bevacizumab solo či s CHT, catumaxomab u maligního ascitu • PARP inhibitory- posilují účinek CHT u pacientek s mutací BRCA 1 a 2 olaparib Ca vulvae • Epidemiologie • ženy nad 60 let • incidence v ČR stacionární (4:100 000) • vznikající na podkladě HPV infekce • je mnohdy zjištěn až v pokročilém stadiu, kdy je možná pouze léčba paliativní. Tento stav je způsoben ve větším počtu případů tím, že se pacientky dostaví na gynekologické vyšetření pozdě. Etiologie, rizikové faktory • dystrofické změny, chronický zánětlivý proces • prekanceróza - VIN I-III Klinika: • tuhý, vyvýšený infiltrát • tendence k povrchové ulceraci • putridní zápach, svědění, pálení, špinění, krvácení • destrukce vulvy, vaginy, perianální krajiny • meta - inguin., uzliny malé pánve, plíce, játra Šíření: lokální, lymfogenní, hematogenní- málo časté (plíce, játra, kosti) Diagnostika: • gynekologické vyšetření • vulvoskopie posouzení hraničních lezí. • cílená biopsie • další vyšetření: RTG plic, uretrocystoskopie, rektoskopie, UZ inquin, CT pánve, retroperitonea, vyšetření SNL a reg. uzlin Histopatologická klasifikace nádorů vulvy • varianty dlaždicobuněčného karcinomu (90-94 %) • maligní melanom (4-8 %) • epiteliální nádory ze žlázek a adnexálních struktur (1-2 %) (adenoca, sarkomy) Klasifikace stádií dle FIGO a TNM Prognostické faktory: klinický staging, histologický typ nádoru a grading, velikost a charakter růstu, lokalizace, celkový stav pacientky, věk, interkurence limitující terapeutické možnosti Terapie • základní léčebnou modalitou chirurgický výkon (mutilující a technicky velmi náročný). Hlavní podmínkou konzervativního postupu při operaci je detekce a vyhodnocení stavu SLN. • a) možnosti operační léčby: široká excize, hemivulvektomie u lateralizovaných lézí, radikální vulvektomie nebo exenterace s bilat. inguino-femorální lymfadenektomií • b) radioterapie:  samostatná RT nebo konkomitantně s CHT u prim. inop. a když odmítnou operaci, dávka 60-70 Gy  adjuvantní - dávka 45-50 Gy, v případě tu nad 4 cm, 1 a více pozit. uzlin s transkaps. propagací, resekční okraj pod 8 mm,  paliativní  technika: poloha na zádech - frog leg, 3D plánování s CT, ozařovaný objem vulva s/bez ingvinálnímí a pánevními uzlinami  NÚ: vlhká deskvamační radiodermatitída, průjem, strangurie a dysurie, • c) chemoterapie: k potenciaci účinku radioterapie nebo u pokročilých a recidivujících onemocnění. Ca vaginae Incidence: • poměrně vzácný, 1- 3 % všech gynekol. malignit • max. výskyt v 6. a 7. deceniu Etiologie, rizikové faktory: • chronické zánětlivé procesy, infekce HPV, kouření • dcery matek, jež v graviditě užívaly stilbestrol Prekanceróza: • VaIN - vaginální intraepiteliální neoplasie I-III Klinika:  vyvýšený infiltrát - exofytický růst  častěji roste infiltrativně do spodiny  tendence k povrchové ulceraci, nepravidelné krvácení z pochvy, bolest v podbřišku, výtok,  postupná destrukce vaginy, rectovaginálního a vesicovaginálního septa urologic. příznaky, tenezmy Šíření: lokální (per continuitatem do rekta a mm), lymfogenní, hematogenní - vzácně Diagnostika: • gynekologické vyšetření • cílená biopsie • další vyšetření: RTG plic, uretrocystoskopie, rektoskopie, USG vyšetření inguin, CT pánve a retroperitonea k posouzení spádové lymfatické oblasti. Histopatologie: • spinocelulární karcinom 90% • adenokarcinom (většinou charakter clear cell Ca) • sarkom, maligní melanom Klasifikace stádií dle FIGO a TNM Prognostické faktory • klinický staging, histologický typ a grading • velikost lokalizace a charakter růstu procesu • celkový stav, věk a interkurence pacientky Terapie:  chirurgie: řeší cca 20% pacientek pro lokalizované intraepiteliální léze, u verukózních ca široká excize, parc. a prostá kolpektomie  radioterapie: brachyterapie, zevní RT  poloha na zádech, 3D plánování s CT, ozařovaný objem pochva s/bez ingvinální a pánevní uzliny, dávka 40-45 Gy+20-25 Gy boost  NÚ: jako u vulvy NÁDORY KŮŽE • Spinocelulární karcinom • Bazocelulární karcinom • Maligní melanom • nemelanomové nádory jsou heterogenní skupina nemocnění s různým biologickým chováním • Incidence 196/100 000, nízká mortalita 4,5/100 000 Bazocelulární karcinom • Vychází z bazální vrstvy epidermis, • Výskyt u bílé rasy, ve starším věku častěji u mužů • Etiologie: chronická expozice UV záření, chronická imunosuprese, genetická predispozice (xeroderma pigmentosum, Gorlinův syndrom) • Klinika: výskyt v místech exponovaných slunci, nodulární forma 70%, superficiální 15%, s pigmentem • Vzdálené mts jsou velmi vzácné, častěji destruktivní růst • Terapie: totální excize s lemem 5mm, kryoterapie tekutým dusíkem, RT, fotodynamická léčba – expozice uV záření o definované vlnové délce při senzibilizaci porfyriny (fotoexcitace v nád. bb) • Imiquimod, vismodegib – inhibice hedgehog signální dráhy Spinocelulární karcinom • Vychází z epidermálních keratinocytů • Ve vyšším věku, častěji u mužů, fototyp kůže I a II • Etiologie: chronická expozice UV záření, ionizace, chronické dráždění kůže- v jizvách, popáleninách, chemické karcinogeny (arsen), genetické faktory, HPV infekce • Klinika: difusně infiltrující forma, exofytická forma, časté krvácení, ulcerace • Lymfogenní šíření, hematogenní při pokročilém onemocnění • Terapie: radikální excize, disekce postižených lymfat. uzlin, RT, CHT u diseminovaného onemocnění Maligní melanom • Neuroektodermální nádor vznikající z melanocytů, vznik na kůži, sliznicích i v oku • Incidence dramaticky vzrůstá 20/100 000, mortalita 5/100 000 • Etiologie: genetické faktory- familiární výskyt (5%), mutace genů pro CDKN2A, BRCA 2, p16 • nejvýznamnější UV záření- důležitá je dávka UV záření v dětství, nárazové opalování se spálením, velké množství pigmentových névů • A asymetrie • B nepravidelné okraje (borderline) • C skvrnité zbarvení (color) • D průměr nad 5mm • E trvalé zvětšování v čase (enlergement) • Povrchově se šířící melanom • Nodulární melanom • Akrolentiginozní melanom- dlaně, plosky, prsty • Lentigo maligna melanom –v obličeji • Diagnostika- klinické vyšetření, dermatoskopické vyšetření • Klasifikace dle Breslow (tloušťka nádoru v milimetrech) a Clark (hloubka invaze) • Radikální excize, vyšetření sentinelové uzliny při tlouštce víc než 1 mm • RTG srdce plic, UZ lymfat. uzlin, UZ jater, PET/CT • Stanovení mutací v klíčových onkogenech BRAF, c-KIT, NRAS • Terapie: radikální excize s bezpečnostním lemem, disekce spádové lymfatické oblasti při pozitivní sentinelové uzlině • Adjuvantní terapie – imunoterapie - interferonem alfa, adjuvantní RT výjimečně • Léčba diseminovaného onemocnění – chirurgie, CHT • Cílená léčba BRAF inhibitory – vemurafenib, dabrafenib, trametinib • Moderní imunoterapie – ipilimumab - anti CTLA4 protilátka • Prognóza: Breslow < 1mm 5 leté přežití 95-100% • 2,1-4 mm 60-75% • > 4mm 50% Děkuji za pozornost