CHKO Beskydy rok vyhlášení: 1973 rozloha: 1160 km2 sídlo správy: Rožnov pod Radhoštěm oficiální web: http://www.beskydy.ochranaprirody.cz http://www.ochranaprirody.cz © Josef Bosák CHKO Beskydy Geologie a geomorfologie 1 3 2 4 1 2 3 4 1 – druhohorní horniny alpínsky zvrásněné (pískovce, břidlice) 2 – třetihorní horniny alpínsky zvrásněné (pískovce, břidlice) 3 – vulkanické horniny třetihorní (čediče, fonolity, tufy) 4 – kvartérní sedimenty CHKO Beskydy Geologie a geomorfologie Součást flyšového pásma Západních Karpat – jedno z mladých pásemných pohoří, vzniklých při alpínském vrásnění koncem druhohor a ve třetihorách. Flyš je obecné geologické označení sledu usazených hornin mořského původu, tvořených střídáním sedimentů různé zrnitosti. Karpatský flyš je mnohonásobné střídání různě vápnitých jílovců, prachovců, pískovců a slepenců. CHKO Beskydy Geologie a geomorfologie Velká reliéfová členitost Beskyd je vedle jejich mládí dána právě častým střídáním různě odolných hornin. Prakticky všechny nejvyšší hřbety, včetně nejvyššího vrcholu moravských Karpat Lysé hory (1323 m), jsou vázány na odolné pískovce. Složitá příkrovová stavba – vrásněné hmoty vytvořily příkrovy, jež byly sunuty přes sebe převážně S a SZ směrem a překryly V okraj Českého masivu. Nejstarší příkrov je podslezský, přes něj se nasunul příkrov slezský, přes něj magurský. Vedle vlastního masivu Moravskoslezských Beskyd a okolních pahorkatin zasahují do CHKO od jihu Vsetínské vrchy, oddělené Rožnovskou brázdou, a Javorníky, oddělené průlomovým údolím Vsetínské Bečvy. CHKO Beskydy Geologie a geomorfologie CHKO Beskydy Geologie a geomorfologie Beskydy jsou územím s největší průměrnou sklonitostí svahů v ČR (mezi úpatím a vrcholem Lysé hory je převýšení až 900 m). Typický je hojný výskyt erozních rýh a četné sesuvy. Nestabilní podloží a členitý terén vedly ke vzniku pseudokrasových útvarů, zejména rozsáhlých rozsedlinových jeskyní (Cyrilka na Pustevnách – délka 370 m). Pleistocenní zalednění nebylo prokázáno, patrnými projevy periglaciálního klimatu jsou např. mrazové sruby nebo kamenná moře, v podhůří pak rozsáhlé výplavové kužely. CHKO Beskydy http://nature.hyperlink.cz/Beskydy/Malenovicky_kotel.htm Vodstvo Pohořím probíhá hlavní evropské rozvodí. Severní část je součástí povodí Odry (např. Ostravice, Morávka, Olše), jižní část je odvodňována Rožnovskou a Vsetínskou Bečvou, jež patří k povodí Dunaje. Díky vysokým srážkovým úhrnům patří CHKO k vodohospodářsky významným územím; je zde vyhlášena CHOPAV. Na území CHKO bylo postaveno několik přehrad, z nich největší a nejznámější jsou Šance na Ostravici. CHKO Beskydy Vodstvo Podhůří Beskyd bývalo, a dodnes ve fragmentech je, hlavní oblastí výskytu fenoménu karpatských divočících toků v ČR. K nejlépe zachovaným příkladům patří Evropsky významná lokalita Niva Morávky u Nošovic, ležící těsně za hranicí CHKO Beskydy (a těsně za humny obří automobilky Hyundai). CHKO Beskydy Vodstvo K charakteristickým druhům vázaným na nestabilní štěrkové náplavy patří židoviník německý (Myricaria germanica), přeslička různobarvá, zimní a větevnatá (Equisetum variegatum, E. hyemale, E. ramosissimum), třtina pobřežní (Calamagrostis pseudophragmites), vrba šedá a lýkovcová (Salix eleagnos, S. daphnoides). Z živočichů například rovnokřídlá marše Türkova (Tetrix tuerki), na Moravě známá pouze zde, saranče Chorthippus pullus, nebo slíďáci Arctosa cinerea a A. maculata. CHKO Beskydy www.rz.uni-karlsruhe.de Myricaria germanica Equisetum variegatum Calamagrostis pseudophragmites http://botany.cz Salix eleagnos Vodstvo K charakteristickým druhům vázaným na nestabilní štěrkové náplavy patří židoviník německý (Myricaria germanica), přeslička různobarvá, zimní a větevnatá (Equisetum variegatum, E. hyemale, E. ramosissimum), třtina pobřežní (Calamagrostis pseudophragmites), vrba šedá a lýkovcová (Salix eleagnos, S. daphnoides). Z živočichů například rovnokřídlá marše Türkova (Tetrix tuerki), na Moravě známá pouze zde, saranče Chorthippus pullus, nebo slíďáci břehový (Arctosa cinerea) a skvrnitý (A. maculata). CHKO Beskydy http://www1.osu.cz/orthopterahttp://www1.osu.cz/orthoptera Arctosa cinerea Arctosa maculata © Eckhart Derschmidt Klima V nejvyšších polohách chladné horské klima s extrémními srážkovými úhrny: vrchol Lysé hory má průměrnou roční teplotu 2,6 °C a průměrné srážkové úhrny 1 505 mm/rok. Nejteplejší je jižní okraj CHKO, patřící do mírně teplé oblasti s průměrnými teplotami až 7 °C. Proudění vzduchu je výrazně modifikováno morfologií terénu: v severní části území převládají severojižní větry, na Valašsku větry ve směru východ - západ. Typickým beskydským jevem jsou teplotní inverze, vznikající akumulací těžšího chladného vzduchu v údolích a kotlinách a provázené inverzní oblačností („málokdy se zvedá mlha v jižních Beskydech…“). CHKO Beskydy Flóra a vegetace Beskydy jsou významné unikátními fragmenty pralesovitých jedlobučin, v nejvyšších polohách přecházejících do klimaxových smrčin s horskými prvky. Celková lesnatost je vysoká (70 %), avšak většinou jde o druhotné smrkové monokultury. Velmi cenné jsou enklávy květnatých extenzivních valašských luk a (bývalých) pastvin s výskytem druhů citlivých k intenzifikaci (vstavače, hořečky), dnes ohrožené zarůstáním. V různých vegetačních typech se vyskytuje řada karpatských prvků. CHKO Beskydy Flóra a vegetace Beskydy jsou významné unikátními fragmenty pralesovitých jedlobučin, v nejvyšších polohách přecházejících do klimaxových smrčin s horskými prvky. Celková lesnatost je vysoká (70 %), avšak většinou jde o druhotné smrkové monokultury. Velmi cenné jsou enklávy květnatých extenzivních valašských luk a (bývalých) pastvin s výskytem druhů citlivých k intenzifikaci (vstavače, hořečky), dnes ohrožené zarůstáním. V různých vegetačních typech se vyskytuje řada karpatských prvků. Horské smrčiny Rozvolněné porosty smrku ztepilého a jeřábu ptačího (Sorbus aucuparia) jsou vázané na extrémní podmínky vrcholových poloh Beskyd v nadmořské výšce nad 1200 metrů. Pozůstatky porostů narušených imisemi se vyskytují pouze na Lysé hoře a v nejvyšších partiích Smrku, Kněhyně a Čertova Mlýna. K význačným horským prvkům patří kamzičník rakouský (Doronicum austriacum), mléčivec alpský (Cicerbita alpina), bika lesní (Luzula sylvatica), žebrovice různolistá (Blechnum spicant) nebo čípek objímavý (Streptopus amplexifolius) a endemit Západních Karpat oměj tuhý moravský (Aconitum firmum moravicum). Vzácně se i v nižších polohách vyskytují fragmenty podmáčených a rašelinných smrčin, např. v PR V Podolánkách nebo v údolí Černé Ostravice. CHKO Beskydy Luzula sylvatica Blechnum spicant http://www.botanypictures.compicasaweb.google.com Aconitum firmum moravicum http://www1.lf1.cuni.cz/~kocna/flowr_my/p7128386.jpg Flóra a vegetace Jedlobučiny a suťové lesy Ač o existenci nedotčených pralesů nemůže být v Beskydech řeč, jsou místní staré, věkově a prostorově rozrůzněné jedlobukové porosty nejblíže tomu, co pod tímto označením většinou rozumíme. Hlavní dřevinou je buk lesní, početně bývá přimíšena jedle bělokorá (mnohde mohutní jedinci přes 50 m vysocí a 350 let staří), dnes často odumírající (imise nebo sukcesní vývoj?). Ve vyšších polohách roste podíl smrku ztepilého, na strmých kamenitých svazích se vyskytují javor klen a jasan ztepilý. CHKO Beskydy Flóra a vegetace Jedlobučiny a suťové lesy Ač o existenci nedotčených pralesů nemůže být v Beskydech řeč, jsou místní staré, věkově a prostorově rozrůzněné jedlobukové porosty nejblíže tomu, co pod tímto označením většinou rozumíme. Hlavní dřevinou je buk lesní, početně bývá přimíšena jedle bělokorá (mnohde mohutní jedinci přes 50 m vysocí a 350 let staří), dnes často odumírající (imise nebo sukcesní vývoj?). Ve vyšších polohách roste podíl smrku ztepilého, na strmých kamenitých svazích se vyskytují javor klen a jasan ztepilý. Podrost bývá často květnatý, s náročnými hajními druhy: kyčelnice devítilistá a cibulkonosná, lilie zlatohlávek, sněženka podsněžník, samorostlík klasnatý, měsíčnice vytrvalá, udatna lesní. Typickými karpatskými prvky jsou kyčelnice žláznatá, pryšec mandloňovitý, šalvěj lepkavá nebo krtičník žláznatý. Nejlepší příklady jsou chráněny v NPR Mionší, NPR Razula, NPR Salajka, NPR Mazák nebo NPR Kněhyně - Čertův Mlýn. CHKO Beskydy commons.wikimedia.org Dentaria enneaphyllos Dentaria glandulosa http://olszowka.free.ngo.pl Lunaria redivia Aruncus sylvestris http://www.atlas-roslin.pl Scrophularia scopolii Salvia glutinosa http://botany.cz Flóra a vegetace Horské a podhorské extenzivní louky a pastviny Ubývajícím, avšak jedinečně zachovalým vegetačním typem Beskyd jsou pasené krátkostébelné trávníky na málo úživných půdách s dominancí smilky tuhé a výskytem konkurenčně slabých druhů, vázaných na maloplošné narušení drnu, nebo jinak podporované pastvou: hořeček žlutavý (Gentianella lutescens), kociánek dvoudomý (Antennaria dioica) nebo prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina). Charakteristický vzhled dodávají beskydským pastvinám roztroušené keře jalovců (Juniperus communis). Na bohatších substrátech a na sečených místech se vyskytují květnaté louky s kostřavou červenou (Festuca rubra) nebo trojštětem žlutavým (Trisetum flavescens). I zde se vyskytují četné orchideje, např. vstavač mužský (Orchis mascula) nebo hlavinka horská (Traunsteinera globosa), dále mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus), šafrán karpatský (Crocus heuffelianus), vyhynul hořec bezlodyžný (Gentiana acaulis). Nejlepší příklady jsou chráněny v PR Galovské lúky nebo v PP Pod Lukšincem. CHKO Beskydy http://botany.cz Gentianella lutescens Antennaria dioica Traunsteinera globosa upload.wikimedia.org http://gastein-im-bild.info Gentiana acaulis Flóra a vegetace Rašeliniště Pravá vrchoviště se dnes v Beskydech nevyskytují, jediné historicky existující bylo zatopeno přehradou Šance; fragmenty vrchovištní vegetace jsou v údolí Černé Ostravice (např. suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum)). Na řadě beskydských pramenišť (místně zvaných sihly), vázáných na místa na styku propustných pískovců a nepropustných jílovců, se vyskytuje vegetace přechodových rašelinišť a slatinných luk. K význačným druhům patří suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium), bahnička chudokvětá (Eleocharis quinqueflora), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), všivce mokřadní a bahenní (Pedicularis sylvatica, P. palustris), kruštík bahenní (Epipactis palustris) nebo prameništní mech srpnatka závitkolistá (Drepanocladus revolvens s.s.) – jen v Krkonoších, na Šumavě a zde. Fytogeograficky významným prvkem je starček podhorský (Senecio subalpinus) – u nás jen tady a na Šumavě. K významným lokalitám patří PP Obidová, PP Byčinec nebo PP Podgrúň. CHKO Beskydy © Zuzka Rozbrojová prameniště v osadě Zákopčí Eleocharis quinqueflora Pedicularis sylvatica Senecio subalpinus http://botany.cz Flóra a vegetace Mykoflóra Zachovalá a dobře prozkoumaná je lesní mykoflóra dřevokazných druhů, vázaných na padlé dřevo v různých stupních rozkladu (indikátory zachovalé struktury lesa). V pralesích (Mionší, Salajka) se vyskytuje vzácný ohňovec Pouzarův (Phellinus pouzarii) – jen na jedlích, plodnice především na řezných plochách – tedy původně asi na zlomech; u nás jinak jen Boubín a Žofín. Z dalších významných druhů se vyskytují ronivka sazová (Hydropus atramentosus), ušíčko jedlové (Pseudoplectania vogesiaca), číšovec náprstkovitý (Cyphella digitalis), penízečka liláková (Baeospora myriadophylla), hlívička jedlová (Hohenbuehelia abietina) – všechny vázány na tlející dřevo jedlí, nebo šupinovka ježatá (Pholiota squarrosoides), vázaná na buk. Mykoflóra mykorhizních druhů není tak zajímavá. CHKO Beskydy http://home.arcor.de/guenter.bauer1 číšovec náprstkovitý http://132.203.244.9/webchamp šupinovka ježatá Fauna Dobře vyvinutá společenstva horských smíšených (pra)lesů a květnatých valašských luk a pastvin, s řadou význačných karpatských prvků. bezobratlí měkkýši: ráj dendrofilních pralesních druhů, pozůstatků klimatického optima – odkazuje jednak k příznivým klimatickým podmínkám (srážkově nejbohatší oblast Moravy), jednak k historické kontinuitě lesa. Výrazné východní, zejména karpatské ovlivnění. Nejbohatší lokalitou je NPR Mionší (přes 60 druhů). Z dendrofilů zejména vřetenatka šedavá (Bulgarica cana) a nejpralesnější z pralesních řasnatka žebernatá (Macrogastra latestriata). Vyskytuje se zde také endemická vřetenatka Ranojevičova moravská (Vestia ranojevici moravica), jejíž nominátní subspecie se vyskytuje nejblíž v Bulharsku. Na mokvavé průsaky v lesích jsou vázány karpatské druhy jehlovka malinká (Acicula parcelineata) a vřetenatka hrubá (Vestia gulo) – u nás jen v Beskydech. Alpská pralesní závornatka vřetenec horský (Pseudofusulus varians), jež měla jedinou moravskou lokalitu na Smrku, vyhynula zřejmě v důsledku vymrznutí lesního porostu na Silvestra 1978 (jinak Krušné hory, Alpy). CHKO Beskydy Fauna měkkýši: CHKO Beskydy Macrogastra latestriataBulgarica cana Pseudofusulus varians Lacina & Horsák 2009 Vestia ranojevici moravica www.biolib.cz www.biolib.cz Vestia gulo www.biolib.cz Fauna bezobratlí denní motýli: na hřebeni Javorníků jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne), na valašských loukách naše největší metapopulace myrmekofilního modráska černoskvrnného (Maculinea arion) – housenka monofágní na mateřídoušce. Spolu s ním zde perleťovec maceškový (Argynnis niobe) a hnědásek kostkovaný (Melitaea cinxia) – vzácné a ustupující druhy pastvin a oligotrofních trávníků. CHKO Beskydy http://news.bbc.co.uk Maculinea arionParnassius mnemosyne Argynnis niobe Melitaea cinxia Fauna bezobratlí CHKO Beskydy http://www.zin.ru ostatní: typický je vlhkomilný střevlík hrbolatý (Carabus variolosus), vázaný na břehy lesních potůčků, horský střevlík Pterostichus negligens, vázaný na kamenité sutě, nebo karpatský horský střevlíček Pseudanophthalmus pilosellus (v ČR jen zde). Častý je zde pralesní roháček Ceruchus chrysomelinus, vyvíjející se v trouchu jedlí. Rhizodes sulcatus – Mionší a Hluboká nad Vltavou. Ceruchus chrysomelinusCarabus variolosus Fauna obratlovci ryby: východním prvkem naší ichtyofauny je vranka pruhoploutvá (Cottus poecilopus). obojživelníci: vedle běžných druhů se vyskytuje čolek karpatský (Triturus montandoni), který zde má centrum rozšíření v ČR. Velmi hojní jsou kuňka žlutobřichá (Bombina variegata) a mlok skvrnitý (Salamandra salamandra). plazi: vedle běžnějších druhů užovka hladká (Coronella austriaca). CHKO Beskydy Fauna obratlovci ptáci: výborně vyvinutá horská lesní společenstva: datlík tříprstý (Picoides tridactylus), strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), puštík bělavý (Strix uralensis) – u nás jen zde a reintrodukovaný na Šumavě, sýc rousný (Aegolius funereus), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), kos horský (Turdus torquatus), lejsek malý (Ficedula parva) – v bučinách velmi početně, holub doupňák (Columba oenas), jeřábek lesní (Bonasa bonasia), čáp černý (Ciconia nigra) aj. Dožívá zde tetřev hlušec (Tetrao urogallus), v bezlesí Lysé hory hnízdí několik párů lindušky horské (Anthus spinoletta). CHKO Beskydy http://i45.photobucket.com Picoides tridactylus Dendrocopos leucotos Strix uralensis Ficedula parva http://www.fatbirder.com http://www.ittiofauna.org Fauna obratlovci savci: vzhledem k návaznosti na slovenská pohoří a výskytu vhodných biotopů (rozsáhlé, relativně klidné lesní celky) se v území pravidelně vyskytují velké šelmy: rys ostrovid (Lynx lynx), vlk obecný (Canis lupus) a medvěd hnědý (Ursus arctos). CHKO Beskydy Fauna obratlovci savci: vzhledem k návaznosti na slovenská pohoří a výskytu vhodných biotopů (rozsáhlé, relativně klidné lesní celky) se v území pravidelně vyskytují velké šelmy: rys ostrovid (Lynx lynx), vlk obecný (Canis lupus) a medvěd hnědý (Ursus arctos). Aktuální odhad stavů (2015-16): minimálně deset dospělých rysů a pět dospívajících mláďat. Dále tři vlci, jejichž rozlehlé teritorium zahrnuje kromě CHKO Beskydy i Slezské Beskydy a pohraniční území Slovenska a Polska. Výskyt medvěda byl prokázán v Javorníkách - tři zaznamenaná pozorování se týkají stejného jedince. CHKO Beskydy Fauna obratlovci savci: Z význačných horských drobných savců se vyskytuje myšivka horská (Sicista betulina) a rejsek horský (Sorex alpinus). V pseudokrasových jeskyních (PP Kněhyňská jeskyně, PP Ondrášovy díry, Cyrilka aj.) zimují letouni, například vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros), netopýr velký (Myotis myotis) nebo netopýr severní (Eptesicus nilssonii). CHKO Beskydy Eptesicus nilssonii Sicista betulina Sorex alpinus Nejvýznamnější maloplošná ZCHÚ Pralesní rezervace NPR Mionší, NPR Razula, NPR Salajka, NPR Kněhyně-Čertův Mlýn nebo NPR Mazák. NPP Valašské muzeum v přírodě – známý skanzen valašské architektury v Rožnově pod Radhoštěm. PP Obidová – nejzachovalejší komplex různých typů rašelinných a podmáčených luk v CHKO Beskydy. PR Galovské lúky – květnaté valašské pastviny s bohatým výskytem orchidejí. CHKO Beskydy Historie lidského vlivu, ochrana a ohrožení Nejstarší stopy osídlení podhůří jsou sice už z neolitu, výraznější osídlení podhůří a údolních poloh Beskyd Slovany se však datuje až z 13.–14. století Teprve valašská kolonizace, probíhající v 15.–17. století od severovýchodu, však znamenala osídlení hřbetů a úbočí hor. Součástí tradičního valašského hospodaření byla zejména pastva ovcí (salaše), a to i v nejvyšších polohách, dnes nezřídka považovaných za prales. Tehdy vzniká jedinečná krajina a jedinečná kulturní tradice moravského Valašska. Rostoucí poptávka po dřevě v důsledku rozvoje průmyslu vedla v 18. a 19. století k intenzifikaci lesního hospodářství, spojené se zakládáním rychle rostoucích smrkových monokultur. Památkou historického způsobu dopravy dříví jsou vodní klauzy – umělé vodní nádrže na horských tocích, které se využívaly pro posílení vydatnosti toku při plavení dříví. Po útlumu salašnictví v 70. letech 19. století (konkurence laciné australské vlny) došlo k rozsáhlému zalesňování pastvin. CHKO Beskydy Historie lidského vlivu, ochrana a ohrožení Chudoba spojená s vystěhovalectvím do USA, pozdější komunistická devastace po r. 1948 a následný kapitalistický blahobyt po r. 1989 vedly k dalšímu úpadku pastevectví a tradiční valašské kultury. Na přelomu 70. a 80. let 20. století se projevilo narušení smrkových lesů imisemi z ostravské aglomerace. Beskydy jsou rekreačním zázemím pro lidnaté Ostravsko a podnikatelský Zlín. Se vším, co k tomu patří (chaty, chalupy, golfová hřiště apod.). Prioritou Správy CHKO je zachování a obnova přírodě blízkých lesních biotopů a zachování druhové bohatosti nelesních biotopů simulací tradičního managementu (sečení, pastva). CHKO Beskydy zajímavé webové stránky http://www.valasskakrajina.cz – informační server provozovaný ČSOP Salamandr; velmi pěkná fotogalerie, podrobné charakteristiky beskydských maloplošných ZCHÚ. http://nature.hyperlink.cz/ - velmi dobré stránky ČSOP Via Hulín věnované ZCHÚ Zlínského kraje, CHKO Beskydy a CHKO Bílé Karpaty http://www.vmp.cz – stránky Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. CHKO Beskydy CHKO Beskydy rok vyhlášení: 1973 rozloha: 1160 km2 sídlo správy: Rožnov pod Radhoštěm oficiální web: http://www.beskydy.ochranaprirody.cz http://www.ochranaprirody.cz Členité karpatské horstvo, dosahující horní hranice lesa, s rozsáhlými lesními celky ukrývajícími unikátně zachovalé fragmenty jedlobukových lesů pralesovité struktury a hostícími pralesní společenstva hub a živočichů. V bezlesých enklávách pozůstatky květnatých luk a pastvin, jež jsou spolu s typickou architekturou památkami tradiční valašské kultury. Největší CHKO v ČR. © Josef Bosák