CHKO Orlické hory
rok vyhlášení: 1969
rozloha: 204 km2
sídlo správy: Rychnov nad Kněžnou
oficiální web:
http://www.orlickehory.ochranaprirody.cz
http://www.ochranaprirody.cz
http://www.horydoly.cz
Geologie
1
1 – starohorní horniny assyntsky zvrásněné, s různě
silným variským přepracováním (břidlice,fylity,svory
až pararuly)
2 – assyntské granitoidy (žuly, granodiority)
3 – starohorní ortoruly, granulity a velmi pokročilé
migmatity
4 – vulkanické horniny, zčásti metamorfované,
starohorní až prvohorní (amfibolity, diabasy,
melafyry, porfyry)
5 – žuly
6 – permokarbonské horniny (pískovce, slepence,
jílovce)
7 – druhohorní sedimenty (slepence, pískovce,
slínovce)
14
3
6
5
7
2
CHKO Orlické hory
CHKO Orlické hory
Geologie
Geologický vývoj Orlických hor je podobný ostatním sudetským pohořím. Převažují
staré metamorfované horniny (ruly, migmatity, svory), jež už ve starohorách
(assyntské vrásnění) vytvořily Orlicko-kladskou klenbu.
Při variském vrásnění byly tyto horniny znovu přepracovány a místy mezi ně pronikla
tělesa vyvřelin (gabrodioritový masiv Špičáku).
V nejmladších prvohorách a ve starších druhohorách následuje období tektonického
klidu, eroze a odnosu. Z něj pocházejí roztroušené výskyty permských sedimentů.
CHKO Orlické hory
Geologie
Saxonské vrásnění ve třetihorách oživilo staré zlomy a vyzdvihlo Orlické hory do
dnešních nadmořských výšek.
V pleistocénu působilo ve vrcholových partiích mrazové zvětrávání, které vytvořilo
mrazové sruby, kamenná moře a balvanité sutě (tor Marušin kámen, mrazové sruby
na Kamenci).
Marušin kámen
Geologie
Pohoří sudetská, hercynská, variská…
CHKO Orlické hory
Geologie
Pohoří sudetská, hercynská, variská…
Sudety – pásmo pohoří při česko-polské hranici, od Šluknovské pahorkatiny a
Lužických hor (na německém území od údolí Labe) na SZ po Jeseníky a Moravskou
bránu na JV. Význam totožný s Krkonošsko-jesenickou subprovincií České vysočiny;
- původ označení odvozen z Ptolemaiova Sudéta óre (Pohoří kanců).
CHKO Orlické hory
http://www.sudety.info.pl/npl/images/mapa-gory.gif
Rukopisná kopie (15. století) Ptolemaiovy mapy světa (asi 150 A.D.)
Geologie
Pohoří sudetská, hercynská, variská…
Sudety – pásmo pohoří při česko-polské hranici, od Šluknovské pahorkatiny a
Lužických hor (na německém území od údolí Labe) na SZ po Jeseníky a Moravskou
bránu na JV. Význam totožný s Krkonošsko-jesenickou subprovincií České vysočiny;
- původ označení odvozen z Ptolemaiova Sudéta óre (Pohoří kanců).
CHKO Orlické hory
http://www.tvfreak.sk
Geologie
Pohoří sudetská, hercynská, variská…
Hercynie – středoevropské území mezi Baltem a Alpami, Calais a Lvovem, v jehož
vývoji sehrálo zásadní roli hercynské (= variské) vrásnění; v ČR území západně linie
Ostrava - Znojmo;
- jako Hercynský les označovali antičtí autoři lesnaté a hornaté končiny severně
Dunaje, od Bavorska až po Karpaty; území obývali Bójové –> Boiohaemum =
Bohemia.
CHKO Orlické hory
Geologie
Pohoří sudetská, hercynská, variská…
Variscidy – pohoří vzniklá v mladších prvohorách variským (= hercynským)
vrásněním, vyvolaným srážkou Gondwany a Laurasie; vrásnění postihlo velkou část
Pangaey, i mimo dnešní Evropu (Apalačské pohoří v S.A., Ural na hranicích Evropy a
Asie nebo Altaj v Asii).
CHKO Orlické hory
www://geography.upol.cz
1
2
3
4
5
6
7 8
9
10
11
12
Geomorfologie
Celé pásmo Orlických hor je 55 km dlouhé, 3 až 8 km široké, a je protažené od SZ k
JV. Vrcholové partie Orlických hor tvoří jeden hlavní Orlický hřbet.
Nejvyšším vrcholem Orlického hřbetu je Velká Deštná (1 115 m), s rozsáhlými
vrcholovými plošinami a sedlovým rašeliništěm Jelení lázeň; dalšími význačnými
vrcholy jsou Vrchmezí (1 084 m) a Malá Deštná (1 082 m).
CHKO Orlické hory
Geomorfologie
Součástí Orlické hornatiny je spolu s Orlickým hřbetem tektonicky podmíněná
Orlickozáhorská brázda, tvořená křídovými sedimenty a protékaná horním tokem
Divoké Orlice.
CHKO Orlické hory
http://orlickehory.net
Geomorfologie
JV část Orlických hor tvoří Mladkovská vrchovina, proťatá antecedentním údolím
Divoké Orlice, zvaným Zemská brána. To je charakteristické prudkým spádem,
balvanitým korytem, skalnatými břehy (Ledříčkova skála) a výskytem obřích hrnců.
CHKO Orlické hory
http://orlickehory.nethttp://orlickehory.net
Vodstvo
Většina CHKO leží v povodí Divoké Orlice, část v povodí Metuje a spojené Orlice.
Podél severní části Orlického hřbetu probíhá hlavní evropské rozvodí – polskou stranu
odvodňuje Nysa Kłodzka do Odry, českou část přítoky Labe.
Bystřiny stékající z úbočí Orlických hor vytvářejí charakteristický reliéf Podorlické
pahorkatiny – plošiny rozřezané hlubokými údolími bystřin (Zdobnice, Říčka, Bělá,
Kněžná).
Orlické hory jsou od roku 1978 CHOPAV.
CHKO Orlické hory
Klima
Výše položené části CHKO patří do chladné klimatické oblasti, s vysokými úhrny
srážek (1300 mm/rok) a průměrnými ročními teplotami kolem 4 °C.
Podhůří je mírně teplé, se srážkovými úhrny 700–800 mm/rok a průměrnými teplotami
až 7 °C.
CHKO Orlické hory
Vegetace a flóra
Průměrné sudetské pohoří, kyselé a floristicky středně bohaté, s devastovaným
přírodním bohatstvím lesních společenstev. Cenný je výskyt horských druhů v
nejvyšších polohách a fragmenty zachovalých nelesních společenstev – květnatých
horských luk a rašelinišť.
CHKO Orlické hory
Vegetace a flóra
Horské lesy
Přirozenou vegetací nejvyšších poloh byly zřejmě smrko-jedlo-bukové porosty,
podobné těm, jež se zachovaly v NPR Bukačka (jedle zde však dnes prakticky
chybí). Typickou příměsí je na chudých půdách jeřáb ptačí, na bohatších javor klen.
V podrostu se na úživnějších stanovištích vyskytují kyčelnice cibulkonosná (Dentaria
bulbifera), k. devítilistá (D. enneaphyllos) nebo mléčivec horský (Cicerbita alpina), na
chudších třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa), podbělice alpská (Homogyne
alpina), vranec jedlový (Huperzia selago) nebo hořec tolitovitý (Gentiana
asclepiadea).
Podhorské bučiny a suťové lesy se zachovaly fragmentárně, zejména na svazích
potočních údolí (údolí Bělé, Zdobnice, Říčky); významnou lokalitou květnatých bučin
je NPR Trčkov, kyselé bučiny jsou chráněny v PR Komáří vrch.
CHKO Orlické hory
kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera) k. devítilistá (D. enneaphyllos)
třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa) černýš lesní (Melampyrum sylvaticum)
vranec jedlový (Huperzia selago) hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea)
mléčivec alpský (Cicerbita alpina) podbělice horská (Homogyne alpina)
Vegetace a flóra
Rašeliniště
Vrchoviště jsou na české straně vyvinuta jen maloplošně. Nejlepšími příklady jsou PR
Jelení lázeň a PP U Kunštátská kaple, s význačnými druhy jako jsou suchopýr
pochvatý (Eriophorum vaginatum), brusnice vlochyně (Vaccinium uliginosum), kyhanka
sivolistá (Andromeda polifolia), klikva bahenní (Oxycoccus palustris), ostřice mokřadní
(Carex limosa), ostřice chudokvětá (Carex pauciflora) nebo rosnatka okrouhlolistá
(Drosera rotundifolia).
CHKO Orlické hory
Jelení lázeň
http://botany.cz
suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum) brusnice vlochyně (Vaccinium uliginosum)
kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia) klikva bahenní (Oxycoccus palustris)
ostřice mokřadní (Carex limosa) ostřice chudokvětá (Carex pauciflora)
Vegetace a flóra
Rašeliniště
Skvělá vrchoviště Topielisko a Czarne Bagno jsou nedaleko státní hranice na polské
straně Orlických hor (vlastně už jde o úpatí Gór Bystrzyckich). Vyskytují se zde např.
borovice blatka (Pinus rotundata) nebo bříza trpasličí (Betula nana).
CHKO Orlické hory
© Jan Moravec
Topielisko
Vegetace a flóra
Rašeliniště
Na některých lučních enklávách (Kačerov, Trčkovská louka, louka v NPR Bukačka) se
vyskytují i drobná přechodová rašeliniště až slatiniště, s druhy jako ostřice Davallova
(Carex davalliana), o. blešní (C. pulicaris), tučnice obecná (Pinguicula vulgaris), vachta
trojlistá (Menyanthes trifoliata), tolije bahenní (Parnassia palustris). Na prameništích se
vyskytují vzácné zdrojovky prameništní (Montia fontana) a potoční (M. hallii).
CHKO Orlické hory
ostřice Davallova (Carex davalliana) ostřice blešní (Carex pulicaris)
vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata) tolije bahenní (Parnassia palustris)
zdrojovka prameništní (Montia fontana)
© James Lindsey
Vegetace a flóra
Horské a podhorské louky
Vedle rašelinných luk se na člověkem vytvořených
enklávách vyvinuly různé typy luk s řadou význačných
podhorských a horských prvků: prha arnika (Arnica
montana), hořeček český (Gentianella praecox ssp.
bohemica) koprníček bezobalný (Ligusticum mutellina),
oměj šalamounek (Aconitum plicatum), prstnatec Fuchsův
(Dactylorhiza fuchsii), běloprstka bělavá (Pseudorchis
albida), kamzičník rakouský (Doronicum austriacum),
upolín nejvyšší (Trollius altissimus) nebo pryskyřník
platanolistý (Ranunculus platanifolius).
K významným lokalitám lučních společenstev v CHKO patří
PR Trčkovská louka, PR Neratovské louky, NPR Bukačka,
PP Rašeliniště pod Pětirozcestím, PP Rašeliniště Kačerov,
PP Hořečky, okolí Šerlichu nebo Polomi.
CHKO Orlické hory
Koprníček bezobalný se v ČR
vyskytuje v Jeseníkách, na Kralickém
Sněžníku a v Orlických horách, a
potom až na Šumavě a v Předšumaví
hořeček český (Gentianella praecox ssp. bohemica) prha arnika (Arnica montana)
oměj šalamounek (Aconitum plicatum) kamzičník rakouský (Doronicum austriacum)
endemit Českého masivu
prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii) běloprstka bělavá (Pseudorchis albida)
pryskyřník platanolistý (Ranunculus platanifolius)
Vegetace a flóra
Horské a podhorské louky
Do masivu Suchého vrchu (tedy do JV
části Orlických hor už mimo CHKO)
zasahuje význačný jesenický horský
prvek zvonek vousatý (Campanula
barbata).
CHKO Orlické hory
Fauna
I faunisticky je území středně bohaté, spíš typické než výjimečné, s některými
význačnými horskými prvky.
bezobratlí
měkkýši: chudá společenstva smrkových monokultur, cennější jsou zbytky
listnatých a smíšených lesů (NPR Bukačka, suťové lesy v potočních údolích).
Geograficky významný je výskyt lesního druhu řasnatky tmavé (Macrogastra
badia) – alpského dendrofilního druhu suťových lesů.
CHKO Orlické hory
Fauna
bezobratlí
denní motýli: nic moc, z horských druhů pouze okáč rudopásný (Erebia euryale), a
to jen v masivu Suchého vrchu. Na vlhkých loukách vzácně myrmekofilní modrásci
očkovaný (Maculinea teleius) a bahenní (M. nausithous), potravně vázaní na krvavec
toten.
CHKO Orlické hory
Maculinea teleius
Maculinea nausithous
Fauna
bezobratlí
ostatní: na rašeliništích a v rašelinných smrčinách slíďáci rašelinný (Pardosa
sphagnicola) a tmavý (Alopecosa pinetorum), skákavka rašelinná (Heliophanus
dampfi), vážka lesklice horská (Somatochlora alpestris), na Bukačce a Trčkově
pralesní druhy brouků, např. lesknáček Ipidia binotata vázaný na bukojedliny nebo
lesák Phloeostichus denticollis vázaný na javor klen.
CHKO Orlické hory
http://www.zin.ru
Ipidia binotataPhloeostichus
denticollis
Alopecosa pinetorumPardosa sphagnicola
Fauna
obratlovci
obojživelníci: vedle běžných druhů se na více lokalitách
vyskytuje skokan ostronosý (Rana arvalis).
plazi: vedle běžných druhů (především zmije, užovky obojkové a ještěrky živorodé)
zasahuje do podhůří užovka hladká (Coronella austriaca).
CHKO Orlické hory
Fauna
obratlovci
ptáci: v horských a podhorských lesích význačné druhy sýc rousný, kulíšek
nejmenší, holub doupňák, lejsek malý, kos horský nebo budníček zelený. Na vysoko
položeném bezlesí vzácně tetřívek obecný (Tetrao tetrix), na loukách v podhůří
početně chřástal polní (Crex crex), pro kterého zde byla zřízena Ptačí oblast Orlické
Záhoří.
CHKO Orlické hory
Fauna
obratlovci
savci: význačným horským druhem je rejsek horský (Sorex alpinus).
CHKO Orlické hory
Nejvýznamnější maloplošná ZCHÚ
NPR Bukačka – zachovalý les přírodě blízkého druhového složení (buk, smrk, klen)
na hlavním hřbetu Orlických hor. Součástí rezervace je luční enkláva s prameništi a
květnatými lučními společenstvy s účastí horských druhů.
NPR Trčkov – přírodě blízký smrko-jedlo-bukový porost.
CHKO Orlické hory
Historie lidského vlivu
Vývoj podobný ostatním sudetským pohořím.
Podhůří kolonizováno převážně německy mluvícím obyvatelstvem ve 13. a 14.
století, Orlické Záhoří až na přelomu 16. a 17. století
Od 16. století rozvoj sklářství, vrcholí v 19. století (těžba dřeva, narušení lesních
ekosystémů, pěstování smrkových monokultur).
V 17. století hlavní zdroj dřeva pro Kutnou Horu (převzaly úlohu po Krkonoších).
V druhé polovině 20. století lesy na hlavním hřbetu vážně poškozeny imisemi
(elektrárny Chvaletice a Opatovice nad Labem).
CHKO Orlické hory
Ochrana a ohrožení
Prioritami jsou obnova imisemi vážně poškozených lesů na hlavním hřbetu,
pravidelný management druhově bohatých luk a revitalizace regulovaných vodních
toků (Orlické Záhoří).
zajímavé webové stránky
http://www.orlickehory.ochranaprirody.cz - stránky Správy CHKO
www.orlickehory.net - regionální web věnovaný krajině Orlických hor, pěkné fotky
CHKO Orlické hory
CHKO Orlické hory
rok vyhlášení: 1969
rozloha: 204 km2
sídlo správy: Rychnov nad Kněžnou
oficiální web:
http://www.orlickehory.ochranaprirody.cz
http://www.ochranaprirody.cz
Typické sudetské pohoří, lesnaté, s
plochými hřbety členěnými hlubokými
potočními údolími. Většina lesů převedena
na smrkové monokultury dnes narušené
imisemi, přirozenější porosty se zachovaly
na strmých erozních svazích a výjimečně na
hlavním hřbetu. Vzácná jsou drobná
vrchoviště a květnaté horské louky s
prameništi. Specifickou oblastí je Orlické
Záhoří – tektonicky podmíněná brázda s
křídovými sedimenty, ležící na hranicích s
Polskem a oddělující Orlické hory a Góry
Bystrzyckie.
http://www.horydoly.cz