NP Podyjí
rok vyhlášení: 1991
rozloha: 92 km2
sídlo správy: Znojmo
oficiální web: http://www.nppodyji.cz
http://www.ochranaprirody.cz
www.hotelhappystar.com
Podyjí
Geologie
NP Podyjí
Geologie
NP Podyjí
2
1
3
4
1 – starohorní granitoidy (žuly, granodiority)
2 – starohorní až prvohorní vulkanické horniny
zčásti metamorfované (např. krystalické
vápence)
3 – třetihorní písky a jíly
4 – kvartérní sedimenty
5 – starohorní horniny assyntsky zvrásněné s
různě silným variským přepracováním
(břidlice, fylity, svory až pararuly)
6 – starohorní a prvohorní ortoruly, granulity a
velmi pokročilé migmatity
5
6
Geologie
NP Podyjí
ruly
fylity
mramory
Geologie
Geologický substrát je převážně tvořený kyselými krystalickými horninami
starohorního stáří: hlubinnými vyvřelinami dyjského masivu a metamorfity moravika
dyjské klenby.
Omezeně se vyskytují bazické skalní substráty, především krystalické vápence,
tvořící v okolí Hardeggu a Čížova (střední část CHKO) úzký pruh v moraviku.
NP Podyjí
NP Podyjí
Geologie
Geologie
Od mladších prvohor přes druhohory převažovalo zvětrávání a denudace.
V mladších třetihorách bylo území zaplaveno mořem – sedimentace písků, písčitých
jílů a prachů, dodnes zachovaných hlavně v okolí Znojma.
Ve čtvrtohorách je území vyzdvihováno, vodní toky se zahlubují a převládá
denudace.
Čtvrtohorní sedimenty, především spraše, se vyskytují zejména na východním okraji
území.
NP Podyjí
Geomorfologie
NP Podyjí tvoří hluboce zaříznuté údolí Dyje a okolní plošiny na samém východním
okraji České vysočiny.
V geomorfologickém členění jde o podcelky Znojemská pahorkatina (střední část
území) a Bítovská pahorkatina (západní část území), jež jsou součástí celku
Jevišovická pahorkatina.
Nejvýchodnější část území zasahuje do Dyjsko-svrateckého úvalu, jež patří k
soustavě Vněkarpatských sníženin, provincii Západních Karpat.
NP Podyjí
Geomorfologie
Nejvýznamnějším tvarem reliéfu je epigenetické údolí Dyje a jejích přítoků.
Typické jsou pro něj zaklesnuté meandry, vzniklé zřejmě v méně odolných
třetihorních sedimentech v nadloží a zakleslé v důsledku snižování erozní báze a
zdvihu území v mladších třetihorách a ve čtvrtohorách.
V údolí Dyje jsou četné ukázky periglaciální tvarů reliéfu: skalní mrazové sruby,
balvanité sutě, balvanité proudy, kamenná moře.
NP Podyjí
Geomorfologie
Ledové sluje
- pseudokrasové jeskyně na svazích
údolí Dyje jihovýchodně od Vranova
nad Dyjí;
- vznikly gravitačními pohyby
skalních bloků bítešské ruly nad
zaklesnutým meandrem Dyje;
- tyto kývavé pohyby stále pokračují (viz obrázek);
- v Ledových slujích se udržuje po celý rok chladný vzduch, vzácně se i v létě najdou
na dně ledové povlaky.
NP Podyjí
zdroj: Vesmír
Vodstvo
Území je odvodňováno řekou Dyjí, jež je řekou třetího řádu v povodí Dunaje.
Klima
NP Podyjí leží na rozhraní teplé a mírně teplé klimatické oblasti, s poměrně
výrazným západovýchodním teplotním gradientem: na západě se průměrné
roční teploty pohybují kolem 7 ºC, Znojmo má 8,8 ºC.
Území leží ve srážkovém stínu ČM vrchoviny:
Vranov nad Dyjí ca 620 mm,
okolí Znojma ca 564 mm.
NP Podyjí
Podyjí
Vegetace a flóra
Floristicky i vegetačně pestré území, ovlivněné průnikem lesostepních prvků od
východu z panonských nížin do jinak lesního, hercynského území.
Výborně vyvinutý říční (údolní) fenomén Praebohemika, s velkým kontrastem mezi
nudnými plošinami s hlubokými půdami (dříve asi hlavně dubohabřiny, případně
bukojedliny (ale ne všude!), dnes převážně odlesněno) a pestrou vegetací říčního
údolí (vysoká beta-diverzita, na bazických horninách i alfa-diverzita): lužní lesy, suťové
lesy, dubohabřiny až bučiny, teplomilné a kyselé doubravy, skalní bory, různé typy
primárního (skály, sutě) i sekundárního (vřesoviště, suché trávníky, louky) bezlesí.
NP Podyjí
Species richness of vascular plants, based on flora
mapping by Vít Grulich.
rivers
Czech-Austrian border
squares
1.1 x 1.2 km
species
Vegetace a flóra
NP Podyjí
Floristic contrasts:
DCA of vascular plant data
Floristic axis 1, low values Floristic axis 1, high values
ordination of grid squares
Vegetace a flóra
NP Podyjí
Floristic axis 2, low values Floristic axis 2, high values
ordination of grid squares
Floristic contrasts:
DCA of vascular plant data
Vegetace a flóra
NP Podyjí
Floristic axis 3, low values Floristic axis 3, high values
ordination of grid squares
axis3
Floristic contrasts:
DCA of vascular plant data
Vegetace a flóra
NP Podyjí
Vřesoviště
suchá vřesoviště
Euphorbio-Callunion
Calluna vulgaris
Genista pilosa
suché acidofilní trávníky
Koelerio-Phleion phleoidis
Carex humilis
Dianthus carthusianorum agg.
Potentilla arenaria
Pulsatilla grandis
Gagea bohemica
Daphne cneorum
Vřesoviště
suché trávníky
s kontinentálními prvky
Festucion valesiacae
Festuca valesiaca
Stipa capillata
S. pennata
Cytisus procumbens
Pulsatilla grandis
Carex supina
Helichrysum arenarium
Alysso-Festucion
pallentis:
Festuco pallentis-Alyssetum
saxatilis
Arabidopsion thalianae:
FestucoVeronicetum
dillenii
Aurinia saxatilis
Festuca pallens
Gagea bohemica
Veronica dillenii
Vegetace skalních výchozů
na silikátech
Gagea bohemicaFestuca pallens
kyselé doubravy
Genisto germanicaeQuercion:
Luzulo-
Quercetum
Luzula luzuloides
Vaccinium myrtillus
Avenella flexuosa
Hieracium sp. div.
Lesní vegetace
na silikátech
kyselé teplomilné doubravy
Quercion petraeae: Sorbo torminalis-Quercetum,
Genisto pilosae-Quercetum petraeae
Festuca ovina
Carex humilis
Genista pilosa
Trifolium alpestre
Vincetoxicum
hirundinaria
Lesní vegetace
na silikátech
Aconitum anthora
• suťové lesy (Tilio-Acerion: Aceri-Carpinetum): na
ledových slujích jedna ze čtyř lokalit ploštičníku
evropského (Cimicifuga europaea) v ČR, ve střední části
Podyjí dvě lokality kýchavice černé (Veratrum nigrum).
• dubohabřiny (Carpinion betuli: Melampyro-Carpinetum)
Lesní vegetace na silikátech
Vegetace na mramorech
• teplomilné doubravy (Quercion pubescenti-petraeae:
Corno-Quercetum, ve fragmentech Pruno mahalebQuercetum):
Quercus petraea, Q. robur, Carex humilis, Inula
ensifolia, I. hirta, Orchis militaris, O. purpurea, Aconitum
anthora;
• teplomilné lesní lemy (Geranion sanguinei): Dictamnus
albus, Geranium sanguineum, Peucedanum cervaria,
Buphthalmum salicifolium, Iris variegata;
• suché a pěchavové trávníky: Inula ensifolia, Carex humilis,
Polygala major, Sesleria albicans, Stipa pulcherrima, S.
pennata, S. dasyphylla.
Vegetace na mramorech
Inula ensifolia
Buphthalmum salicifolium
Fauna
šneci
V nivě náročné bazifilní teplomilné druhy (Ruthenica
filograna, Sphyradium doliolum).
Na severních svazích sutě – nejlepší příklad Ledové
sluje: kyselý substrát (bítešské ortoruly) s lípou
(citrátové kalcium) a živým edafonem – vápnomilná
Truncatellina claustralis; na výdechy studeného
vzduchu vázán glaciální relikt Discus rotundatus –
boreální světlomilný prvek, obvykle nad 800 m,
hlavně na pařezech smrků.
Xerotermy: Chondrula tridens – staroholocénní druh
vázaný na sukcesně mladá xerotermní stanoviště
(zde vřesoviště).
Alpský vliv: zemoun skalní (Aegopis verticillus).
NP Podyjí
Aegopis verticillus
www.biolib.cz
Sphyradium doliolum
Truncatellina claustralis
Fauna
Síťokřídlí
Teplomilné prvky pakudlanka jižní (Mantispa styriaca) a ploskoroh pestrý
(Libelloides macaronius).
Denní motýli
Vyhynul endemický poddruh jasoně červenookého (Parnassius apollo ssp.
marcomanus), dosud jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne).
Teplomilné druhy hnědásek podunajský (Melitaea britomartis), hnědásek květelový
(Melitaea didyma), pestrokřídlec podražcový (Zerynthia polyxena), okáč kostřavový
(Arethusana arethusa) nebo soumračník mochnový (Pyrgus serratulae).
NP Podyjí
http://upload.wikimedia.org
Fauna
Brouci
Teplomilní krajníci k. hnědý (Calosoma inquisitor), k. pižmový (Calosoma
sycophanta) a Calosoma auropunctatum, který je druhem stepních stanovišt.
Tesařík obrovský (Cerambyx cerdo) – vzácně v přirozených porostech dubů v údolí
Dyje. Existují staré údaje o výskytu tesaříka alpského (Rosalia alpina) na
Vranovsku.
Pralesní střevlík Carabus irregularis.
Teplomilný krasec Paracylindromorphus sabuliformis (Hradiště), jehož nejbližší
lokality jsou až na jižním Slovensku.
Dutinový kovařík Limoniscus violaceus.
NP Podyjí