Pohled do historie paleontologie Bc 2016 Rostislav Brzobohatý •Řecko • Zkameněliny => povrch zalit mořem, • pocházejí z jiných než dnes • žijících živočichů, postupný vývoj • (především Anaximandros, Milét) • • Titus Lucretius Carus • (99-55 př. K.) • Myšlenkově správné postřehy, poté • až do renesance krok zpět Anaximandros lucretiusCarus ANTIKA • L.d.Vinci (1452-1519) • Zkameněliny => zbytky mořských živočichů • žijících v místech, kde kdysi bylo moře • • Georgius Agricola (1494-1555) „ • „De Natura Fossilium“ (1546) – zde termín • fosílie, fluidum cirkulující uvnitř Země • • • • • Conrad Gessner (1516-1565) „De Rerum • Fossilium Lapidum et Gemmarum“, první ilustrace fosílií, • nerozlišil organické zbytky od anorganických • Vinciportrait agricola_portrait STŘEDOVĚK GessnerConrad Konec 16. století – katalogy fosílií (Aldrovandi, Calceolari, Imperato – publikované; Michel Mercati – Vatikán – nepublikovaný) – fosílie jsou výsledkem růstu uvnitř hornin působením nějaké živočišné či rostlinné síly (ducha) Aldrovandi1 Aldrovandi Aldrovandi3 Aldrovandi4 calceolari1 Calceolari Nicolaus Stensen (1638-1686) 1666 –začalo to žralokem, „glossopetrae maiores“, odlišení organických fosílií, „De Solido intra Solidum….“(1669), geologický čas a jeho specifikum, geologie a paleontologie jako věda, dílo dlouho neznámo steno2 stenoshark NOVOVĚK superpos2 1. Stenonův postulát (vertikální posloupnost geologických těles v čase, superpozice) 2. Stenonův postulát (horizontální rozprostraněnost geol. těles a jejich ohraničenost) Pozn.: Stenonova práce > 100 let neznámá, význam pro světové myšlení Diskuse o fosíliích •17. Století, Anglie, 50 let diskuse, střety zastánců ortodoxního kreacionismu a paleontologů, ukončení diskusí, 1695 – J. Woodward: „ Essay towards a Natural History of the Earth“ => fosílie jsou zbytky předpotopních zvířat a rostlin, při potopě shrnuty do horninového materiálu podle jistého (gravitačního) pořádku. Druhy dnes neznámé mohou být objeveny jako žijící v neprobádaných oblastech (kompromis). •J. Scheuchzer (1665-1728), překlad Woodwarda do latiny, poté začíná akceptace jeho názorů, 1726 – Homo Diluvii Testis (= Andrias scheuchzeri), význam potopy jako geologického činitele Grafika1 Scheuchzer_bot Scheuchzerjohannjakob J. J. Scheuchzer („diluvián“) 18. století – aktivita se vrací zpět na kontinent Lapides figurati J. B. Beringer, Univerzita Würzburg, studentské padělky, „Lithographiae Würcenburgensis“ (1726) – konec hříček přírody a definitivní nástup uznání fosílií jako zbytků organizmů. Grafika1 1724 (Erhardt) – belemniti úspěšně interpretováni jako Cephalopoda • • linnaeus chainofbeing systema linnaean_homo Nástup systematiky Carolus Linnaeus (1707-1798) – Systema naturae (1758) Aristotelský řetězec Linnéovský systém elephant_migrat Comte de Buffon (1707-1788) Geologický čas počítán – 10 tisíc až několik set tisíc let chladnutí Země, slon jako descendant mamuta, 1778 – „Des Epoques de la Nature „ (7 etap Země, žijeme v poslední, úsvit intuitivního evolučního myšlení – ještě „ odvolával“) Buffon1707-1788 J. B. Lamarck (1744-1829), transformismus, dědičnost získaných vlastností, „Histoire naturellle des animaux“ (1815-1822) giraffenecks lamarck arrow_complexity differences Pozn.: publikoval první vývojové schema (strom) o 60 let dříve než Darwinův obrázek evol. stromu cuvier mammothjaws2 George Cuvier (1769-1832), princip korelace (organizmy), katastrofizmus, oprava Scheuchzera, srovnání a druhová odlišnost slonů (A, I) a mamutů (SA, SE) W. Smith (1796-1839) – princip stejných zkamenělin (1796) – možnost korelace hornin smithmap3 william_smith Geologická mapa Anglie V češtině: Simon Winchester, 2004: „Mapa, která změnila svět. Wiliam Smith a zrození moderní geologie.“ – BB/art s.r.o. 303 pp. Praha. laddertree vonbaer Karl de Baer, 1828 „Zákon“ zárodečné podobnosti - vývojové znaky v embryogenezi se objevují podle hierarchie skupin, tj. podle principu od obecného ke zvláštnímu lyell rockcycle2 erosion diskuse katastrofismus : gradualismus Charles Lyell (1797-1875) – Principles of Geology (1830-1833): „současnost klíčem k minulosti“, uniformitarianismus (princip aktualismu a jeho metodický přínos, ontické chyby) darwin3 origin wallace3 pigeons Ch. Darwin (1809-1882) + A.R. Wallace (viz dále) Evoluční pohled, přírodní a sexuální výběr, fittnes, gradualismus (silný vliv Lyellův), Darwin,1859 – „Origin of species……………“ Nástup evolucionismu jako vědeckého konceptu wallace2 wallacefig1 A.R. Wallace (1823-1913)– biogeografie, rozšíření druhů živočichů a rostlin podle oblastí, klasifikace oblastí, srovnání druhů podle anatomické příbuznosti a paleontologického záznamu, druh vznikl jednou a na jednom místě a lze zjistit směry jeho šíření do jiných oblastí, Þ domněnka, že některé pevniny byly dříve spojeny, k pochopení současného rozšíření rostlin a zvířat je nezbytně nutný paleontologický základ Gregor Mendel (1822-1884) – formulace základních zákonitostí genetiky mendel peas primrose Dílo neznámo, popř. neuznáno až do počátku 20. století „Versuche über Pflanzenhybride“ - 1865 Odraz darwinizmu v paleontologii (viz Rádl, 1909 (2006)): - Významní paleontologové 19. století darwinizmus odmítali (např. E. de Beaumont, J. Barrande, O. Pictet, R. Owen a další), - namítali že: - proměnlivost organizmů není gradualistická (plynulá), ale novinky se objevují náhle, po vymizení předcházejících forem, - fosilní formy nevyplňují mezery v systému jako přechodné, ale představují samostatné skupiny systému. -darwinisté (včetně Darwina samého) však zdůrazňovali neúplnost paleontologických dokladů, neúplnost geologického a paleontologického záznamu a vycházeli i z Lyellova gradualizmu v geologii, -paleontologie v tomto smyslu měla jen malou roli pro objasnění kmenového vývoje. Deskriptivní období paleontologie J. Barrande (1799-1883) barrande barrandetrilobiti1 *Sangues (J. Francie), stavební inženýr, stavba „koňky“ podél Berounky = > paleontologie, odpůrce Darwina, systematika, stratigrafie, světový význam v popisné fázi paleontologie „Systeme silurien du centre de la Boheme“ – vydává od r. 1852 – 22 svazků, 6 tis. stran, 1 160 litografických tabulí, popis < 4 000 druhů. barrandien, Barrandeoceras etc. Česká jména uznaná nomenklaturou: Panenka, Slavinka, Pantata etc. F. A. Quenstedt (1800-1889) Quenstedtcopy Quenstedt-seilacher Prof. Seilacher * Eisleben v Sasku, prof. Tübingen, nejvýznamnější práce: „ Petrefanktenkunde Deutschlands (7 sv.), 1846-84 „ Die Cephalopoden“, 1846-49 „ Die Ammoniten der Schwabischen Jura“, 1883-4 L. Agassiz (1807-1873) AgassizL * Fribourg, Švýcarsko, žák Cuvierův, prof. Neuchatel, později prof. Harvard (Amer.), < ichthyologie, dále echinodermata, měkkýši, ale také glaciologie a propracovávání zoologické nomenklatury, „základní vlastnosti druhu jsou dány jeho areálem, nelze je měnit migrací či zavlečením“, „Recherches sur les poissons fossiles“ (1833-43) – 5 svazků „Study nature, not books“ Orbigny orbignyMuseum A. D. d´Orbigny (1802-1857) Museum v La Rochelle *Coueron (záp. Francie, Loire) definice jurských stupňů: kimmeridž, oxford, kalov mořští bezobratlí, především měkkýši a foraminifera 1840-60: 9 svazků monumentální „La Paléontologie Francaise“ (~4 000 stran, 1 440 litogr. tabulí) 1849-52: 3 svazky „Prodrome de Paléntologie stratigraphique universelle des animaux mollusques et rayonnés fossiles“) průkopník mikropaleontologie, neogén vídeňské pánve Naše území: „Foraminiferes fossiles du Basin Tertiaire de Vienne (Autriche)“ - 1846 EhrenbergC Ch. G. von Ehrenberg (1795-1876) * Delitzsch (u Lipska, Německo) Geolog, zoolog, botanik, 1830 – objevitel infusorií, důraz na mikroskopická studia, jednobuněčné organismy („řasy“), vedle d´Orbignyho zakladatel mikropaleontologických studií a metod (fyto-): „ Mikrogeologie. Das Erden und Felsen schaffende Wirken des unsichtbar kleinen selbständigen Lebens auf der Erde“, 1854. Leipzig. „Aufbau von Bacillarien-Wänden“ - 1872 Haeckel Ernst Heinrich Haeckel (1834-1919) „Biogenetický zákon“ – ontogeneze rekapituluje fylogenezi (špatně pozměnil de Baera) haeckelBiogZak *Postupim, profesor v Jeně, lékař, morfolog, emryolog, studium radiolárií, rovněž paleontologie, antropologie Darwina přirovnává ke Koperníkovi, fylogenetika jako historická nauka, historický vývoj nejvyšší cíl lidského poznání „Natürliche Schöpfungsgeschichte“ – 1868 – obrovský vliv na rozšíření darwinismu (německy 10 vydání, přeložena do 11 jazyků) Šíření evolučního pohledu haeckel_treetop HaeckelStrom Haeckelův „strom“ – rozvoj darwinizmu dnešní kladistické schema hominids3 Thomas Huxley (1825-1895) Spolu s E. Dubois – Homo neanderthalensis (1886), H. erectus (1895) huxley2 Huxley3 Huxley4 Thomas_henry_huxley *Londýn, „Darwin´s Buldog“ (ale odmítání gradualismu), srovnávací anatom, materialista, agnostik, prof. Londýn (RSM), vztahy mezi opicemi a lidmi, teorie obratlovčí a savčí lebky odpůrci - zesměšňování - „Evidence as to Man place in Nature“ (1863) - „Futher evidence of the affinity between the dinosaurian reptiles and birds“ (1870) – dnes dtto wegener_awi fossils3 plates2 Alfred Wegener, 1915, kontinentální drift – myšlenka ….. …a pozdější akceptace, doklady….. …. a dnes rozšíření (desková tektonika) MODERNÍ DOBA T.H. Morgan (1866-1945) lokalizace genu v chromozómech fruitflies chromo_split morgan Thedosius Dobshanzky, „Genetics and Origin of Species“ (1937), populační genetika, syntetická teorie evoluce, neodarwinismus dobzhansky inversion mutations_to_species Dále viz lekce „ Evoluce“ Chardin2 Pierre Teilhard de Chardin (1881-1955) Ortogeneze - emergentismus Francis Crick & James Watson, struktura DNA popsána (1953) crick dna_structure watson Lynn Margulis- „The Origin of Eucaryotic Cells (1970)“ margulis typhus_mitochon endosym_graphic •Symbiotická planeta (Margulis) •Teorie Gaii •Zdůraznění spolupráce, symbiózy •Vývoj Země osciluje kolem stavu • výhodného pro život • Život sám má autoregulační funkci Lovelock James Lovelock GAIA Rozvoj paleontologických metod •Elektronová mikroskopie •Rozvoj praktické mikroskopie •Rozvoj biostratigrafie (hledání energetických zdrojů – krize, války etc.) •Rozvoj paleontologie na univerzitách a výzkumných ústavech Druhá polovina 20. století •Desková tektonika •J. S. Gould et N. Eldredge – přerušovaná rovnováha •Paleoekologie, paleogeografie, ekostratigrafie-E. Martinsson •I. Prigogine – termodynamika, obecná definice evoluce •D. Raup et J. Sepkoski – vymírání, neokatastrofismus •J. S. Gould – modální komplexita •Kritická teorie evoluce, systémová teorie evoluce •Studium bioeventů (Walliser), pánevní analýza •A. S. Kauffman – chaos a řád, autonomní agens •J. Flegr – zamrzlá plasticita • • • Paleontologie jako syntetizující přírodovědný přístup, • součást komplexního pohledu na svět a jeho vývoj v čase, • aplikace v řadě dalších přístupů (viz Úvod do paleontologie, • podzimní semestr) sepkoski raupdavid J. Sepkoski David Raup Brněnská paleontologie - 19. stol. – vazba - vídeňská geologie a paleontologie: Hoernes R Hoernes M Moritz Hoernes (1815-1868) přednosta dvorního minerálního kabinetu, „Die fossilen Mollusken des Ter- tiärbecken von Wien“ (2 sv.), autor neogénu Rudolf Hoernes (1850-1912) syn M. Hoernesse, prof. ve Št. Hradci, paleontologie a stratigrafie neogénu, gastropoda (spolu s M. Auingerem) neogénu Reuss, A August Emanuel Reuss (1811-1873) lékař Bílina, profesor v Praze a poté ve Vídni, česká křída a terciér, mikropaleontolog (ostrakoda, foraminifera) Pod vlivem Vídně: - 1796 – Mährische Gesellschaft der Natur- und Vaterlandskunde (Jan Mitrovský) - 1817 – Moravské zemské museum (Franzensmuseum) + sběratelé - 1849 - Německá technika v Brně: významné sbírky (v r. 1945 PřF MU) - Alexander Makowsky (1833-1908) – paleozoikum – neogén – pleistocén (první objevy krytolebců v permu u Malé Lhoty) Anton Rzehak (1855-1923) – paleogén, neogén, moluska, foraminifera etc., „Das Mährische Tertiär“ (1923) Josef Oppenheimer (1883-1933) – devon, jura Makowsky, A Rzehakportret -Česká technika v Brně (1899): - Moravské zemské museum: Jahn, J Procházka, V Jaroslav Jiljí Jahn (1865-1934), české kambrium a silur Vladimír Josef Procházka (1862-1913) < neogén, molluska, foraminifera, otolity, Cirripedia Zdeněk Jaroš (1883-1945) – instalace sbírek (spolu s Karlem Zapletalem) Rudolf Musil – Mammalia, pleistocén, holocén Jan Jelínek - paleoantropologie Masarykova univerzita v Brně (1919): Břetislav Zahálka (1883-1958) – česká křída, moluska, stratigrafie vedoucí tehdejšího GÚ Josef Augusta (1903-1968), v Brně jen asistentura v třicátých letech, objevitelské práce v permu boskovické brázdy (boskovický rodák) Zahálka, B Augusta, J František Zvejška (1901-1954) – stratigrafie křídy (Boskovice-Kunštát) Kalabis, V Tejkal, J Zapletal, K Karel Zapletal (1903-1972) - geologie Vladimír Kalabis (1910-1985) – Západní Karpaty (Morava) paleogén, neogén, ryby, ježovky Jiří Tejkal (1928-1971) – neogén, stratigrafie, bivalvia, gastropoda, Spolutvůrce reg. škály Centrální Paratethydy Česká geologická služba v Brně (dříve Ústřední ústav geologický): Vlasta Zukalová – pracovala v ČGS v letech 1957-1984, stromatoporoidea, koráli, foraminifera, řasy, moravskoslezské paleozoikum, především devon, biostratigrafie Monografie: „Stromatoporoidea from the Middle and Upper Devonian of the Moravian Karts“. – Rozpr. Ústř. Úst. Geol., 37: 5-143. Věra Molčíková – pracovala v ČGS v letech 1965-1987, mikropaleontologie, především foraminifera neogén Západních Karpat, Monografické práce: „Genus Lenticulina Lamarck, 1804 (Foraminifera) from the Lower Badenian of Czechoslovakia. – Sbor. Geol. Věd, Paleontol. 21: 125-171. Feistmantel Otakar Feistmantel (1848-1891) lékař a biolog, flóra středočeského karbonu, ale též „The fossil Flora of the Gondwana system 1-4“ Corda, A August Corda (1809-1849) „Beiträge zur Flora der Vorwelt“, vazba mezi rec. a fos. druhy Šternberk, K Kašpar Šternberk (1761-1838) permokarbon, mesozoikum i kenozoikum Evropy, „Versuch einer geognostisch- botanischen Darstellung der Flora der Vorwelt“ – začátek paleobotanické nomenklatury Paleontologie v Čechách Frič, A Antonín Frič (1832-1913) Zoolog, geolog, paleontolog, „Fauna der Gaskohle und der Kalksteine der Permformation Böhmens“, obratlovci čs. permu Barrande, J Joachim Barrande (1799-1883) „Systeme silurien du centre de la Boheme“ – od 1852 pak 22 svazků, žák Cuvierův, odpůrce Darwina, systematika, stratigrafie, světový význam v popisné fázi paleontologie Perner, J Jaroslav Perner (1869-1946) „Gastéropodes I – III“, prof. UK, čs. křída (forams, radiolar.) a pz (graptoliti, gastropodi) Augusta, J Němejc, F František Němejc (1901-1976) Prof. UK, paleobotanik, permo- karbon, křída, paleogén, neogén, pleistocén, holocén, čtyřdílná „Paleobotanika“ Josef Augusta (1903-1968) Prof. UK, krytolebci, ryby a flóra permu, světově známý popularizátor a odborný Iniciátor dvojice Augusta- Burian Burian, Z Zdeněk Burian (1905-1981) akad. malíř, umělecké ztvárnění života v historii Země ve spolu- práci s J. Augustou – dodnes jedny z nejkvalitnějších rekonstrukcí Pokorný, V Vladimír Pokorný (1922-1989), nar. v Podivíně, mikropaleontolog v Hodoníně, prof. UK v Praze „Základy zoologické mikropalentologie“ – světový význam pro výuku paleontologie ostrakoda, foraminifera, křída, paleogén neogén, paleoekologie, biostratigrafie Prameny a ke čtení: Augusta, J., Remeš, M., 1956: Úvod do všeobecné paleontologie. –Nakl. ČSAV, pp. 486. Praha. Brzobohatý, R., Musil, R., 1993: Karel Zapletal, člověk, učitel, geolog. – Masarykova univerzita, pp. 96. Brno. Kettner, R., 1957-1965: Geologická výročí. – Časopis pro mineralogii a geologii v letech 1957-1965. Kukal, Z. 2002: Geologové České geologické služby 1919-2001, jejich dílo i život. – Česká geologická služba, pp. 121. Praha. Musil, R.(ed.), 1996: Folia historica. - Fac. Sci, Masaryk University. Brno. Pokorný, V., 1992: Všeobecná paleontologie. – Univerzita Karlova, pp. 296. Praha. Rádl, E., 2006: Dějiny biologických teorií novověku. Díl I. a II. – Academia, pp. 482, pp. 533. (český překlad z německého originálu, 1909). Praha. (+ různé internetové databáze, především obrazová dokumentace) Brzobohatý Hladilová Ivanov Kalvoda Musil k Doláková k paleobotanika, palynologie, (kenozoikum) Foraminifera, Conodonta (paleozoikum) Mollusca (kenozoikum) Teleostei, Foraminifera (kenozoikum) Reptilia (kenozoikum) Mammalia (kenozoikum) + biostratigrafie, paleoekologie, biogeografie, evoluce, obecné otázky věd Dr. Nela Doláková Prof. Jiří Klavoda Doc. Šárka Hladilová Prof. Rostislav Brzobohatý Dr. Martin Ivanov Prof. Rudolf Musil