Archeologie
GA231_Holocén
Hana Nohálová
Literatura:
• Bednaříková, J. (2003): Stěhování národů. Praha.
• Beranová, M. (1988): Slované. Praha.
• Droberjar, E. (2002): Encyklopedieřímské a germánské archeologiev Čechách a na Moravě. Praha.
• Filip, J. (1995): Keltská civilizace a její dědictví. Praha.
• Jiřík, J., Vávra, J. Šmolíková, M., Kuchařík, M. a kol. (2015): Hroby barbarů v Praze-Zličíně-Svět živých a mrtvých doby stěhování národů. Praha.
• Klápště, J. (2005): Proměny českých zemí ve středověku. Praha.
• Kšica, M., Kšicová, O., Maršál, P., Podborský, V. (2006): Žena v pravěkém umění. Moravské nálezy v euroasijském kontextu. Brno.
• Lutovský, M. (1996): Hroby předků. Sonda do života a smrti dávných Slovanů. Praha.
• Lutovský, M. (2001): EncyklopedieSlovanské archeologiev Čechách ,na Moravě a ve Slezsku. Praha.
• Měřínský, Z. (2002): České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu I. Praha.
• Měřínský, Z. (2006): České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu II. Praha.
• Oliva, M. (2005): Civilizace moravského paleolitu a mezolitu. Brno.
• Oliva, M. (2007): Gravettienna Moravě. DABP. Brno
• Pleiner, R., Rybová, A. (1978): Pravěké dějiny Čech. Praha. (dnes: Archeologiepravěkých Čech, 8 svazků)
• Podborský, V. (2004): Dějiny pravěku a rané doby dějinné. Brno.
• Podborský, V. (2006): Náboženství pravěkých Evropanů. Brno.
• Podborský, V. a kol. (1993): Pravěké dějiny Moravy. Vlastivěda moravská. Brno.
• Přichystal, A., Náplava, M. (1995):Záhada Býčí skály aneb jeskyně plná otazníků. Třebíč.
• Sklenář, K., Sklenářová, Z., Slabina, M. (2002): Encyklopediepravěku v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha.
• Spindler, K. (1998): Muž z ledovce. Praha.
• Svoboda, J. a kol. (2002): Paleolit Moravy a Slezska. Dolnověstonickéstudie, sv. 8. Brno.
Evropa v pravěku:
Pravěk a středověk v českých zemích:
datace období archeologické kultury
1 800 000/1 700 000 - 8000/6000 př. Kr. PALEOLIT - STARŠÍ DOBA KAMENNÁ
3 000 000/2 500 000 - 300 000 př. Kr. nejstarší acheuléen
1 000 000 - 300 000 př. Kr. starý acheuléen, přezleticien, clactonien
300 000 - 44 000/40 000 př. Kr. střední mladý acheuléen, krumlovien, moustérien, micoquien
44 000/40 000 - 11 000/9000 př. Kr. mladý bohunicien, pavlovien, gravettien, epigravettien, tišnovien, magdalénien
11 000/9000 - 8000/6000 př. Kr. pozdní epimagdalénien
8000/6000 - 5600(/4900) př. Kr. MEZOLIT - STŘEDNÍ DOBA KAMENNÁ beuronien
5600 - 4500/4400 př. Kr. NEOLIT - MLADŠÍ DOBA KAMENNÁ
5600 - 5000 př. Kr. starší k. s lineární keramikou
5000 - 4500/4400 př. Kr. mladší k. s vypíchanou keramikou, k. s moravskou malovanou keramikou
4500/4400 - 2300/2200 př. Kr. ENEOLIT - DOBA MĚDĚNÁ / POZDNÍ DOBA KAMENNÁ
4500/4400 - 3800 př. Kr. časný k. s moravskou malovanou keramikou, jordanovská k., michelsberská k.
3800 - 3350 př. Kr. starší k. nálevkovitých pohárů
3350 - 2900/2800 př. Kr. střední badenská k., k. kulovitých amfor, chamská k., řivnáčská k., jevišovická k.
2900/2800 - 2300/2200 př. Kr. mladší
k. se šňůrovou keramikou, k. se zvoncovitými poháry, protoúnětická k., k. Chłopice-
Veselé
2300/2200 - 800/750 př. Kr. DOBA BRONZOVÁ
2300/2200 - 1600 př. Kr. starší únětická k., nitranská k.
1600 - 1250 př. Kr. střední (období mohylových kultur) českofalcká mohylová k., středodunajská mohylová k.
1250 - 1025 př. Kr. mladší (starší doba popelnicových polí) knovízská k., milavečská k., chebská sk., lužická k., velatická k.
1025 - 800/750 př. Kr. pozdní (mladší doba popelnicových polí) štítarská k., nynická k., slezská k., podolská k. billendorfská k.
800/750 - 400/380 př. Kr. DOBA HALŠTATSKÁ – STARŠÍ DOBA ŽELEZNÁ
800/750 - 625/600 př. Kr. starší
halštatská mohylová k., bylanská k., billendorfská k., platěnická k., horákovská k.625/600 - 540/530 př. Kr. mladší
540/530 - 400/380 př. Kr. pozdní
400/380 - 40/25 př. Kr. DOBA LATÉNSKÁ – MLADŠÍ DOBA ŽELEZNÁ
400/380 - 330/320 př. Kr. časná
laténská k., púchovská k., podmokelská sk.
kobylská sk.
330/320 - 125/115 př. Kr. střední
125/115 - 40/25 př. Kr. pozdní
40/25 př. Kr. - 380/400 po Kr. DOBA ŘÍMSKÁ
40/25 př. Kr. - 5 př. Kr./5 po Kr. časná plaňanský typ
5 př. Kr./5 po Kr. - 150/160 po Kr. starší
římsko-barbarská k.
150/160 - 380/400 po Kr. pozdní
380/400 - 560/570 po Kr. DOBA STĚHOVÁNÍ NÁRODŮ vinařická skup.
560/570 - 1000 po Kr. RANÝ STŘEDOVĚK merovejská k., k. keramiky pražského typu, doba hradištní
Paleolit 5
Charakteristika paleolitu:
• paleolit je nejstarší a zároveň nejdelší úsek lidských dějin – jde o období, ve kterém se postupně vytvářejí zárodky lidské
kultury a technologií
• počátky paleolitu byly tradičně spjaty se vznikem rodu Homo, jehož první představitelé měli vyrábět první nástroje v Africe
zhruba před dvěma a půl milióny let
• za prvního předchůdce člověka je považován Homo ergaster
• v Evropě je paleolit doložen přibližně poslední dva miliony let, avšak právě pouze nálezy kamenné industrie
• nejstarší lidské pozůstatky na evropském území jsou staré asi 800 000 let, u nás máme až nálezy pozůstatků neandrtálců
• během tohoto dlouhého období došlo k řadě výrazných změn jak v přírodním prostředí, tak i ve vývoji lidského rodu
• člověk se naučil nejen používat oheň, ale i ho rozdělávat, pokračoval ve zlepšování techniky opracování kamene, ale i dřeva,
kůží a dalších organických materiálů, rozšiřoval spektrum používaných nástrojů
1 800 000/1 700 000 - 8000/6000 př. Kr. PALEOLIT - STARŠÍ DOBA KAMENNÁ
3 000 000/2 500 000 - 300 000 př. Kr. nejstarší acheuléen
1 000 000 - 300 000 př. Kr. starý acheuléen, přezleticien, clactonien
300 000 - 44 000/40 000 př. Kr. střední mladý acheuléen, krumlovien, moustérien, micoquien
44 000/40 000 - 11 000/9000 př. Kr. mladý bohunicien, pavlovien, gravettien, epigravettien, tišnovien, magdalénien
11 000/9000 - 8000/6000 př. Kr. pozdní epimagdalénien
Charakteristika paleolitu:
• paleolitický člověk byl lovcem-sběračem, to znamená, že si pořizoval obživu lovem zvěře a sběrem rostlinné potravy
• lovecko-sběračská společenství se stěhovala z místa na místo – tomuto způsobu byly zřejmě přizpůsobeny i příbytky, které
musely být lehce transportovatelné
• v mladších fázích paleolitu se objevují i doklady dlouhodobě užívaných sezónních sídlišť
• velmi slabě jsme zpraveni o duchovním životě našich dávných předků
• ze staršího a středního paleolitu známe první pokusy o výtvarné umění, které se pak plně vyvíjí až s rozvojem moderního
člověka (Homo sapiens) v mladším paleolitu (různé rytiny, malby, kresby či plastiky)
• ve středním paleolitu se vyvíjí kult předků, který můžeme sledovat na dokladech pohřbů doprovázených různými milodary,
nejstarší doklady pohřbívání máme už u neandrtálců
• životní prostředí se v průběhu paleolitu měnilo, jednoduše se dá charakterizovat jako střídání dob ledových a meziledových
• spolu se změnami klimatu docházelo i ke změnám druhové skladby lovené zvěře a sbíraných rostlin
• některé druhy v průběhu dob ledových zmizely a v klimaticky příznivějších obdobích byly nahrazeny novými
• v závislosti na změnách klimatu se musel paleolitický člověk přizpůsobovat novým podmínkám
• právě postupnou adaptací se člověk postupně vypracoval k výrobě složitějších kamenných nástrojů
8
Mezolit 12
Charakteristika mezolitu:
• mezolitem rozumímepřechodné období mezi paleolitem a neolitem
• toto období je v Evropě často uznáváno spíše tradičně (na Předním východě lze s jistotou mluvit o samostatném období), na našem území jde spíše o
závěrečnou vývojovou fázi paleolitu(epipaleolit,koncový paleolit)
• při následném oteplení se na našem území změnila druhová skladba lovné zvěře – chladnomilná stádní zvířata byla vystřídána zvířaty žijícími v
menších stádech v lesním prostředí
• člověk se tudíž musel přeorientovat na nový způsob lovu, navíc se při získávání obživy začíná výrazněji prosazovat i rybolov a lov vodního ptactva
• rovněž větší podíl potravy tvořily pokrmy rostlinného původu
• lidé sídlili v malých lovecko-sběračských tábořištích, nejčastěji na místech se sušším podložím
• taková tábořiště bývala osidlována opakovaně (zejména v blízkosti větších vodních toků či vodních ploch), k sídlení jsou často využívány i skalní
převisy
• na rozdíl od sídlišť nejsme v období mezolitu bezpečně informovánio pohřbívání
• změna technologie opracování kamene – začínají se objevovat tzv. mikrolity(tj. úštěpky menších rozměrů)
• došlo rovněž i k inovaci ve výrobě nástrojů: mikrolitické úštěpy byly často vkládány v sadách do dřevěných či kostěných rukojetí, tudíž mohly být
jednotlivé části při poškození snáze nahrazeny
• závěr mezolitu se s největší pravděpodobností kryje s nástupem neolitu – příchod neolitických zemědělců způsobil proměnu ve využití krajiny a této
změně se museli přizpůsobit i mezolitičtí lovci-sběrači
• osud nositelů mezolitické kultury není znám, existuje však několik hypotéz: Ustoupili do okrajových, pro zemědělství nevhodných oblastí? Byli násilně
potlačeni nově příchozím obyvatelstvem? Přizpůsobili se neolitickému(zemědělskému)způsobu života?
8000/6000 - 5600(/4900) př. Kr. MEZOLIT - STŘEDNÍ DOBA KAMENNÁ beuronien
Neolit 14
Charakteristika neolitu:
15
5600 - 4500/4400 př. Kr. NEOLIT - MLADŠÍ DOBA KAMENNÁ
5600 - 5000 př. Kr. starší k. s lineární keramikou
5000 - 4500/4400 př. Kr. mladší k. s vypíchanou keramikou, k. s moravskou malovanou keramikou
• v této době dochází v lidské společnosti k významné změně, která někdy bývá nazývána jako neolitická revoluce – lidé
postupně opouštěli původní způsob života, který spočíval v migracích spolu se stády lovených zvířat
• usedlý způsob života a budování domů
• pěstování kulturních plodin a chov zvířat
• neolitické zemědělství bylo primitivní: pole byla vytvářena na místech původního lesa, lesy byly vypalovány, čímž se začala
tvořit ornice a zároveň se do půdy dostávaly živiny
• žďářením lesů postupně dochází k přeměnám životního prostředí až k vytvoření kulturní krajiny s umělými společenstvy
rostlin a zvířat
• úrodnost polí vzniklých žďářením lesa postupem času klesala, a tudíž byla po několika málo letech opuštěna a vytvořena pole
nová
• i přes jednoduchost zemědělské výroby dávala rostlinná produkce poměrně vysoké výnosy a umožnila rychlý vzestup hustoty
obyvatelstva.
• výroba keramických nádob
• výroba broušených a vrtaných kamenných nástrojů
• textilnictví a počátky oděvní kultury
Jak se bydlelo:
• neolitickéosady lze rozdělit na dvě skupiny – na centrální a okrajové
• lišily se počtem domů, obecně lze říci, že neolitické vsi byly poměrně malé, o dvou až čtyřech domech, centrální obce mohly mít mezi 10-12 domy
• neolitickétzv. dlouhé domy byly poměrně velké, jejich délka se pohybovala v rozmezí 15-25 m (ojediněle až okolo 40 m) a šířka bývala 5-7 m
• interiér domu tvořily sloupy (většinou v řadách po třech), které nesly konstrukci střechy
• v jednom domě žila jedna velkorodinači několik příbuzných rodin
• dlouhý dům začíná mizet na sklonku neolitu, kdy se místo něj začínají objevovat domy menších rozměrů, které následně pokračují i v dalších obdobích
pravěku
Jak se pracovalo:
• lov a sběr byl nahrazen zemědělstvím a chovem dobytka
• v průběhu roku bylo nutné vykonat různé práce - od přípravy půdy, osévání, sklizně, mlácení, uskladnění úrody až po zajištění
pastvy pro dobytek a zásob píce na zimu
• zrno se ukládalo do tzv. zásobních či obilných jam vykopaných v zemi, hlubokých až dva metry a vystlaných slámou
• plnily se až po hrdlo, které se poté ucpalo plevy, zasypalo a zamazalo hlínou
• skot, prase, ovce/koza, jelen, srnec, zajíc, liška
• pole obdělávaná prvními zemědělci bychom mohli srovnávat spíše se zahrádkami či záhonky svou velikostí i jejich umístěním
do blízkosti domů tak, aby je bylo možné uhlídat před spásáním zvířaty
• v neolitu ještě nebyla běžná orba, a tak i kvůli tomu byla pole malá a po dlouhou dobu obdělávaná
• vzrostlé plodiny se sklízely vytrháváním a obilí se po hrstech řezalo srpy
• obilnou úrodu bylo poté potřeba vydrtit a zrní vyčistit, buď ručně, nebo pražením v pecích
• pole byla obdělávána dřevěnými holemi
• srp byl vyráběn ze dřeva nebo parohu, do kterého
byly zasazovány srpové čepelky z pazourku či
křemence a upevňovány pomocí smůly
Výroba keramických nádob:
• nádoby byly vyráběny technikou nálepu hliněných válečků na sebe, nebo vytahováním z jednoho kusu hmoty
• vypalovány byly pravděpodobně na otevřeném ohni v jámě vyhloubené v zemi, později v hrnčířských pecích
• výzdoba povrchu keramiky – linie, vpichy, malování
Jak se pohřbívalo:
• pohřební ritus v neolitu ještě nebyl ustálený, pohřebiště často bývají spojena se sídelním areálem
• ostatky zesnulých bývaly často ukládány přímo na sídlišti do nepoužívaných původně užitkových jam
• převažovalo kostrové pohřbívání, ale nacházejí se i žárové hroby
• zemřelí pohřbíváni ve skrčené poloze, většinou spíše na levém boku s hlavou orientovanou nejčastěji k východu (v orientaci
těla však zřejmě panovala značná volnost)
• většinou se jednalo o prosté hrobové jámy vyhloubené do země oválného tvaru, přičemž v některých zemřelí spočívali na
kamenných deskách
• v nadpoloviční většině případů nacházíme v hrobech milodary
• nejčastěji byly vkládány keramické nádoby, dále kamenné nástroje (broušené kopytovité klíny nebo štípaná industrie,
vzácněji brousky, zrnotěrky) nebo různé ozdoby ze schránek měkkýšů, kančích klů), někdy též červené barvivo
• neolitci byli pohřbíváni oblečení
• hrobová výbava se lišila v závislosti na pohlaví, věku a také společenském postavení zemřelého
• mezi typicky mužské hrobové přídavky patří zejména kamenná broušená industrie, spondylové zápony a kančí kly
• ženské hroby vyloženě specifické milodary nevykazují
• nejčastější jsou hroby jedné osoby, ale existují i vícečetné hroby (např. hroby žen (matek) s novorozenými dětmi, kde velmi
pravděpodobně došlo k úmrtí při porodu)
Eneolit 23
Charakteristika eneolitu:
• eneolit je poslední etapou doby kamenné – jde o období, ve kterém došlo k řadě ekonomických i technologických inovací
• vedle opracování kamene se objevuje i nový materiál – měď, ta však byla zpočátku využívána zejména k výrobě šperků či
drobných nástrojů (dlátka, sekerky)
• kámen spolu se dřevem a parohem zůstávají nadále hlavní surovinou k výrobě nástrojů
• rozvinula se i těžba (dokonce i hlubinná) kamenné i měděné suroviny
• důležitou změnou v eneolitické společnosti bylo rozšíření jednoduchého oradla, taženého nejspíš párem dobytčat
• hlavním zdrojem obživy se spolu se zemědělstvím stává i dobytkářství, zejména chov skotu
• skot však nebyl pouze zdrojem obživy, ale i pracovní síla, byl používán k orbě a dále i k tažení (čtyřkolového?) vozu
• dobytkářství však vyžadovalo jisté změny ve fungování zemědělské komunity
• bylo potřeba dobytek ustájit a zajistit dostatek píce
• podle doložených nálezů můžeme předpokládat, že v období eneolitu začali lidé dojit skot, ovce i kozy a mléko pak využívali k
výrobě řady mléčných produktů
24
4500/4400 - 2300/2200 př. Kr. ENEOLIT - DOBA MĚDĚNÁ / POZDNÍ DOBA KAMENNÁ
4500/4400 - 3800 př. Kr. časný k. s moravskou malovanou keramikou, jordanovská k., michelsberská k.
3800 - 3350 př. Kr. starší k. nálevkovitých pohárů
3350 - 2900/2800 př. Kr. střední badenská k., k. kulovitých amfor, chamská k., řivnáčská k., jevišovická k.
2900/2800 - 2300/2200 př. Kr. mladší
k. se šňůrovou keramikou, k. se zvoncovitými poháry, protoúnětická k., k. Chłopice-
Veselé
Charakteristika eneolitu:
• ekonomické změny šly spolu se změnami ve společnosti – úloha muže při zajišťování obživy vzrostla (orba, pastevectví, kovolitectví,
výroba kamenných nástrojů, těžba, boj), a tudíž se předpokládá přechod k patrilineárnímu uspořádání společnosti
• podle nálezů kamenných broušených sekeromlatů (a zřejmě i bronzových seker) soudíme, že došlo k vytvoření společenské vrstvy
bojovníků
• kovolitci zároveň mohli plnit i úlohu kněžích – tavba mědi a odlévání měděných nástrojů a šperků bylo spojeno s řadou magických
úkonů
• eneolitická sídliště bývala menší než v neolitu, rovněž se zmenšily i domy, které bývaly velké průměrně 6-8×3-4 m
• spolu s obytnými stavbami se nutně objevují i objekty hospodářského charakteru
• většina sídlišť byla sídliště rovinná, eneolitickou inovací jsou i menší výšinná sídliště (hradiska)
• jejich funkce není přesně známá, mohlo jít buď o refugia, nebo místa, kde sídlili řemeslníci (zejména kovolitci) a možná sloužila i jako
střediska kultu
• změny ve společenském uspořádání se odrážejí i v pohřebním ritu – ten se postupně začíná unifikovat, ačkoliv se často setkáváme s
birituálním pohřbíváním – vedle běžných kostrových pohřbů ve skrčené poloze se objevují i pohřby žárové
• nad hroby bývaly navršeny mohyly
• ostatky byly doprovázeny řadou milodarů
• jejich skladba se postupem času začíná rovněž unifikovat a typizovat, zejména podle pohřební výbavy v hrobech pohárových kultur
můžeme často rozlišit pohlaví pohřbeného jedince
• pohřebiště se začínají oddělovat od sídelních areálů, což zřejmě souvisí se změnou chápání světa živých a mrtvých
Ötzi:
• mumie člověka z doby přibližně 3300 let př. n. l.
• nalezena 19. 9. 1991 Ötztalských Alpách, poblíž rakouskou-italských hranic
• Helmut a Erika Simonovi
• 160 cm vysoký, 35 – 45 let
• oděv (nohavice, opasek, plášť, bederní zástěrku, čepice) a obuv
• luk, šípy, Cu sekerka, krosna, toulec, nůž, síť, březové nádobky
• tetování
• zranění: vyléčená, nedoléčená, smrtelná
Doba bronzová 30
Charakteristika doby bronzové:
• doba bronzová vyrůstá z eneolitických kultur
• dá se rozdělit na tři významné celky – na starší dobu bronzovou, na období mohylových kultur a na období popelnicových
polí
Starší a střední doba bronzová - 2300/2200 - 1300 př. Kr.
• počátky starší doby bronzové lze spatřovat již na sklonku eneolitu, kdy se na našem území vyvíjejí dvě kultury odvozené z
eneolitických pohárových kultur – kultura únětická a kultura Chłopice-Veselé
• společnost starší a střední doby bronzové byla společností zemědělskou, ve středobronzové fázi možná s větším podílem
dobytkářství
• došlo k rozvoji kovolitectví, zpočátku však byla hojně využívána buď čistá měď anebo její slitiny s arsenem nebo olovem
• od 2. čtvrtiny 2. tisíciletí př. Kr. se objevuje cínový bronz (Krušnohoří)
2300/2200 - 800/750 př. Kr. DOBA BRONZOVÁ
2300/2200 - 1600 př. Kr. starší únětická k., nitranská k.
1600 - 1250 př. Kr. střední (období mohylových kultur) českofalcká mohylová k., středodunajská mohylová k.
1250 - 1025 př. Kr. mladší (starší doba popelnicových polí) knovízská k., milavečská k., chebská sk., lužická k., velatická k.
1025 - 800/750 př. Kr. pozdní (mladší doba popelnicových polí) štítarská k., nynická k., slezská k., podolská k. billendorfská k.
Charakteristika doby bronzové:
• s rozvojem metalurgiedochází k další stratifikacispolečnosti
• začíná se rodit zejména bojovnická vrstva, významnou roli ve společnosti hrají i samotní metalurgové
• bronzová industrie se postupně vyvíjí
• ve starší době bronzové se ještě setkáváme s řadou kamenných nástrojů a bronz je jen doplňkovým materiálem pro výrobu nástrojů, častější jsou
spíše bronzové šperky či zbraně
• od střední doby bronzové se počet bronzových nástrojů zvyšuje, objevují se např. bronzové srpy – to může být dokladem lepší dostupnosti
bronzových nástrojů mezi prostým lidem
• zejména od střední doby bronzové se setkáváme s tzv. depoty bronzových nástrojů – tj. s úmyslným, zřejmě rituálním, uložením bronzových nástrojů
do země
• v únětické kultuře se objevují dlouhé domy
• sídliště starší a střední doby bronzové vykazují charakteristiky stálých zemědělských sídel, ke sklonku starobronzového období se začínají objevovat i
výšinné osady s víceméně pravidelnou vnitřní zástavbou opevněné hradbami a příkopy
• lidské ostatky byly pohřbívány ve skrčené poloze, hroby únětické kultury bývají obloženy kameny
• v únětické kultuře nebyly rituálně rozlišoványpohřby mužů a žen
• v kultuře Chłopice-Veselé i v nitranské kultuře mají ostatky pohřbených těl mužů a žen rozdílnoupolohu
• hroby byly vždy vybaveny milodary(keramika,šperky, zbraně, nástroje)
• ve střední době bronzové se pohřbívání začíná měnit, pohřby inhumací či žehem jsou překryté mohylovým náspem
• v mohylách byli pohřbíváni i představitelé společenských elit. Ti mohou být identifikováni podle bohatší bojovnické výbavy, např. se začínají
vyskytovat první nálezy bronzových mečů
Charakteristika doby bronzové:
Mladší a pozdní doba bronzová(období popelnicových polí) – 1300 - 750/800 př. Kr.
• v rámci mladší a pozdní doby bronzové bývá vyčleňovánoobdobí popelnicových polí
• komplex popelnicových polí získal své pojmenování podle typického projevu pohřebního ritu – pohřbů spálených ostatků lidských těl v nádobách -
popelnicích
• doba popelnicovýchpolí je příznačná rozvojem obchodu
• začínají se objevovat bohaté hroby, často s bojovnickou výbavou, případně i s vozy či součástmi koňského postroje
• pohřby tohoto typu jsou interpretovány jako tzv. knížecí pohřby a svědčí o zrodu nobility a prohloubení rozdílů mezi obyčejným lidem a bojovnickou,
obchodnickou a řemeslnickouvrstvou
• sídliště období popelnicových polí jsou poměrně dobře známá – většinou jde o zemědělská rovinná sídliště, ale sídlilo se i v zamokřených místech či
na březích jezer
• navíc je doloženo i osídlení jeskyň a převisů v krasových oblastech, tento jev bývá interpretovánjako dočasná sídla pastevců či prospektorů rud
• budují se rovněž výšinná sídliště (zejména na přelomu střední a mladší doby bronzové a na počátku a na konci pozdní doby bronzové) a hradiska,
která nejspíš sloužila zároveň jako sídla nobility a zároveň jako refugia v nejistých obdobích
• pohřební ritus je typicky žárový – spálené lidské ostatky byly (často spolu se spálenými milodary) uloženy v urně (popelnici), která bývala uložena v
jamce v zemi
• některé kultury navíc nad popelnicemivztyčovaly mohyly či druhotně pohřbívaly do starších mohyl (eneolitických či středobronzových)
• od běžných pohřbů se liší tzv. knížecí pohřby, tj. pohřby nobility - ty byly doprovázeny celou řadou milodarů (zbraně, ozdoby, textilie, potraviny aj.),
mnohdy bývala urna uložena na voze, případně byl vůz uložen spolu s ostatními milodary
• v knížecích hrobech se objevují i ostatky žen – snad manželek či služebných
• kromě typického žárového ritu se ojediněle objevují i kostrové pohřby na sídlištích
Doba halštatská 35
Charakteristika doby halštatské:
• doba železná se obecně dělí na dvě fáze – na starší – dobu halštatskoua na mladší – dobu laténskou
• počátek doby železné můžeme hledat v pozdní době bronzové (v mladším období popelnicových polí), kdy se produkce bronzu v Evropě dostává do surovinové krize
a je třeba najít nové zdroje surovin
• novou surovinou se stává železo, jehož metalurgii rozvinuli někdy kolem r. 1200 př. Kr. Chetité v Anatolii
• v době halštatskéje železo ještě spíše vzácnějšímkovem, až v době laténské,kdy se železné nástroje stávají dostupné pro většinu společenských vrstev
Doba halštatská (starší doba železná) – 800/750- 400/380 př. Kr.
• kultury doby halštatskéna našem území jsou přímým pokračovatelemkultur období popelnicových polí
• surovinová krize koncem doby bronzové přispěla k rozšíření metalurgie železa a přinesla změnu v řemeslné specializaci
• bronzové výrobky se vyráběly buď odléváním či vytepáváním, v případě železné metalurgie bylo třeba zvládnout proces hutnění železa a poté i proces jeho
zpracování
• ten spočíval v kovářství (železo je samozřejmě možné i odlévat, ale je k tomu potřeba dosáhnout vysokých teplot tání kovu, což nebylo v době železné možné)
• s metalurgií železa rovněž souvisí i rozvoj podpovrchové těžby surovin
• již od konce doby bronzové se objevují hlubinné doly, ve kterých se těžila sůl a později i železná ruda (např. doly v dolnorakouském Hallstattu)
• v halštatském období dochází k silnějším obchodním vazbám střední Evropy se Středomořskou oblastí, zejména s Etrurií a řeckými koloniemi na severním pobřeží
Středozemního moře,
• výrazným rysem jsou tzv. (halštatská)knížata – snad lokální vládci či představitelénobility, která si často objednávala luxusní zboží ze Středomoří
• ekonomickým základem bylo i v době halštatské zemědělství a chov dobytka
800/750 - 400/380 př. Kr. DOBA HALŠTATSKÁ – STARŠÍ DOBA ŽELEZNÁ
800/750 - 625/600 př. Kr. starší
halštatská mohylová k., bylanská k., billendorfská k., platěnická k., horákovská k.625/600 - 540/530 př. Kr. mladší
540/530 - 400/380 př. Kr. pozdní
Charakteristika doby halštatské:
• charakter sídlišť se výrazně neodlišuje od předchozího období
• základní jednotkou zůstává vesnice, její podoba se začíná měnit a vznikají hospodářské usedlosti, skládající se z obytných, hospodářských a případně
výrobních jednotek
• novinkou doby halštatské jsou opevněné dvorce, které nebývají součástí vesnic
• známe i opevněná hradiska, která lze rozdělit na dva typy – menší a větší hradiska
• menší hradiska sloužilajako sídla halštatských knížat, na větších hradiscích sídlilo větší množství obyvatelstva a byla tam i soustředěna výroba
• opevněné dvorce zřejmě sloužilyjako sídla nobility
• pohřbívání v době halštatské bylo birituální – převládají však žárové pohřby s nečetnými milodaryna plochých pohřebištích
• žárové pohřby jsou charakteristicképro nižší společenské vrstvy
• objevují se však i kostrové pohřby pod mohylami
• pohřby pod menšími mohylami obsahující meče a součásti koňských postrojů bývají připisovány členům halštatské nobility či jízdní družiny
• tyto mohyly se objevují na plochých žárových pohřebištích, mohou však tvořit i samostatné skupiny
• halštatská knížata byla rovněž pohřbívána pod mohylami, tyto mohyly však byly větší než mohyly nobility, dosahovaly průměru kolem 100 m a výšku
až 14 m
• knížecí mohyly obsahovaly hrobovou komoru, nejčastěji srubovou stavbu, která snad představovaladům mrtvého
• stěny komor byly ověšeny tkaninami, kosterní pozůstatky bývaly uloženy na zdobeném lůžku či na voze a hrob byl bohatě vybaven milodary (např.
keramickými a bronzovými nádobami, zbraněmi, součástmi koňského postroje, šperky a mnohdy i importy ze Středomoří)
Autor: Z. Burian
Doba laténská 42
Charakteristika doby laténské:
• produkce železa se ve srovnání s dobou halštatskou rozšířila a železné výrobky se staly běžně dostupné pro většinu tehdejší společnosti
• obchodní kontakty se Středomořím pokračují z předchozího období, v době laténské se však ještě více prohlubují (zmínky antických
autorů, kteří se ve svých zprávách zmiňují o střední Evropě)
• společnost doby laténské byla podle zpráv antických autorů rozdělena do tří skupin – plebs (prostý lid), equites (bojovníci, dosl. jezdci) a
druides (kněží, druidi)
• hlavním zdrojem obživy bylo nadále zemědělství a chov dobytka, ve větší míře se uplatňuje dálkový obchod
• v době laténské se na našem území objevují první mince – ty jsou dalším důkazem rozvinutých obchodních vztahů
• keltské mince bývaly raženy ze zlata či stříbra a často napodobovaly řecké či římské vzory
• základní sídelní jednotkou je i nadále zemědělská osada, která je uspořádána do jednotlivých usedlostí, které jsou vnitřně funkčně
uspořádány
• nacházíme zde sídelní a výrobní objekty apod.
• osady bývají nehrazené
• vedle nich se pak vyskytují i hrazená sídliště – dvorce a hrazená výšinná sídliště, která buď bývají menší (tzv. castella) a větší – oppida
• oppida bývají někdy označována jako nejstarší města na našem území
• byly to poměrně velké, silně opevněné aglomerace, ve kterých se pravděpodobně odehrávala výroba a obchod, ale samozřejmě sloužily
i jako sídliště či útočiště v době neklidu, kromě čistě sídelních areálů známe i řadu areálů výrobních
400/380 - 40/25 př. Kr. DOBA LATÉNSKÁ – MLADŠÍ DOBA ŽELEZNÁ
400/380 - 330/320 př. Kr. časná
laténská k., púchovská k., podmokelská sk.
kobylská sk.
330/320 - 125/115 př. Kr. střední
125/115 - 40/25 př. Kr. pozdní
Charakteristika doby laténské:
• v první fázi doby laténské charakterizuje kostrový ritus na plochých pohřebištích, později pak máme hroby žárové
• kostrový ritus spadá do období let 420/410 - 175/165 př. Kr., ostatky byly pohřbívány na pohřebištích čítajících několik
desítek (většinou však ne více než stovku) hrobů
• zemřelí byli pohřbeni s bohatou výbavou – v hrobech nacházíme osobní výbavu, keramiku i zbraně
• okolo r. 175/165 př. Kr. dochází k rychlé změně pohřebního ritu a místo inhumací máme s největší pravděpodobností žárové
pohřby
• pohřební ritus v pozdní době laténské prakticky neznáme
• hroby chybějí úplně, ojediněle se objevují mělké žárové hroby bez milodarů
Doba římská 46
Charakteristika doby římské:
• doba římská se chronologicky překrývá s trváním Římského císařství, od kterého bylo převzato pojmenování pro předposlední etapu
evropského pravěku
• k tomuto období se vztahuje řada historických pramenů, z nichž se některé přímo zmiňují o středoevropském prostoru (tzv. Velké či
Svobodné Germanii – její popis můžeme najít v díle Klaudia Ptolemaia Geógrafiké hyfégésis; významným pramenem pro poznání života
starých Germánů je Tacitova Germania)
• na našem území můžeme tuto epochu charakterizovat příchodem germánských kmenů Markomanů a Kvádů, ti osídlili území
Boiohaema
• z historických pramenů jsme rovněž informováni o některých místních vládcích, např. o Marobudovi, Markomanovi vychovaném na
dvoře císaře Augusta, který měl vládnout v Boiohaemu – Marobudova říše byla ze strany Říma považována za silného konkurenta
• v období tzv. markomanských válek (166 - 180 po Kr.) se císař Marcus Aurelius neúspěšně snažil připojit k impériu nové provincie –
Markomanii, Kvádii a Sarmatii, a posunout tím centrum říše dále od kmenů nepřátelských Římu
• podstatnou část kmenových příslušníků tvořili svobodní muži, kteří měli v tehdejší společnosti určitá privilegia, např. právo účastnit se
kmenového sněmu
• významnou složkou společnosti byli bojovníci
• v době římské postupně dochází k úpadku řemesel, germánské kmeny byly na kulturně nižší úrovni než Keltové
• Germáni nerazili vlastní mince, při obchodu používali mincí římských
• železářská výroba postupně rovněž upadala
40/25 př. Kr. - 380/400 po Kr. DOBA ŘÍMSKÁ
40/25 př. Kr. - 5 př. Kr./5 po Kr. časná plaňanský typ
5 př. Kr./5 po Kr. - 150/160 po Kr. starší
římsko-barbarská k.
150/160 - 380/400 po Kr. pozdní
Charakteristika doby římské:
• obchodní kontakty s Římskou říší jsou poměrně četné, zejména bývá importováno luxusní zboží (šperky, sklo, terra
sigilata aj.)
• protihodnotou byly buď naturálie (otroci, maso, kožešiny, obilí apod.) či drahé kovy
• řemeslníci zpočátku často vyráběli napodobeniny římských výrobků (zejména šperků), postupem času se však
vytváří i samostatný umělecký projev, který se i nadále drží římských předloh,
• sídliště doby římské se omezují na rovinná sídliště často opevněná palisádou
• výšinné lokality neznáme (pouze na počátku doby římské ještě ojediněle pokračuje osídlení výšinných lokalit
používaných v době laténské)
• ze sídlišť známe četné doklady železářské výroby
• pohřební ritus doby římské na našem území je převážně žárový, spálené ostatky byly ukládány v popelnicích
• do popelnic byly spolu se spálenými ostatky uloženy milodary – většinou zbraně, šperky, součásti oděvu a
předměty denní potřeby
• ojediněle se objevují i kostrové pohřby, většinou s bohatou hrobovou výbavou – tyto hroby bývají připisovány
nobilitě
• kostrové hroby bývaly již krátce po pohřbu vykradeny
Doba stěhování národů 50
Charakteristika doby stěhování národů:
• doba stěhování národů vychází z tradic doby římské, na rozdíl od předchozího období však v Evropě nastává složitá politická a etnická
situace
• sledované období lze charakterizovat pohyby germánských kmenů a dalších etnických skupin
• jako počátek doby stěhování národů bývá označován vpád kočovných Hunů ze středoasijských stepí do Evropy (375 po Kr.), který
vyvolal řetězec dalších přesunů
• etnické přesuny, které můžeme sledovat prakticky na celém území Evropy, jsou poměrně dobře zachyceny v historických pramenech,
cenným zdrojem jsou především díla historiků Jordana a Ammiana Marcellina
• do značně vylidněných a opuštěných oblastí Čech a Moravy pronikaly ve 2. a 3. třetině 6. věku Slované
• hospodářství i společnost doby stěhování národů se v podstatě neliší od předchozího období
• sídelní aktivity doby stěhování národů známe poměrně málo
• objevují se tendence osidlovat výšinné polohy
• pohřební ritus je většinou kostrový, místy se objevuje žárový
• pohřebiště bývala většinou malá (do tří desítek pohřbů), ojediněle se však objevují i rozsáhlejší nekropole čítající přes šest desítek hrobů
• hroby jsou vybaveny běžnými předměty denní potřeby, zbraněmi a šperky
• navíc se často objevuje jezdecká výbava, případně je spolu se zemřelým pohřben i kůň
• ojediněle se vyskytují i samostatné bohaté hroby, v nichž byly pohřbeny ostatky společensky výše postavených jedinců
• charakteristickým rysem doby stěhování národů je časté vykrádání hrobů
380/400 - 560/570 po Kr. DOBA STĚHOVÁNÍ NÁRODŮ vinařická skup.
Raný středověk 53
Charakteristika raného středověku:
• počátek raně středověkého období na našem území můžeme vymezit příchodem slovanského obyvatelstva z východu
• badatelé nejčastěji identifikují první Slovany s nositeli kultur z východní a středovýchodní Evropy
• přestože nejasné písemné zprávy umožňují uvažovat o přesunech protoslovanského obyvatelstva již v době stěhování národů, o samotné slovanské expanzi můžeme
hovořit až od 6. stol. po Kr.
• Slované obsadili rozsáhlá území střední Evropy (západní hranicí bylo povodí dolního Labe a Sály, horní Pomohaní, východní Bavorsko a rakouské Korutany), na jihu
Slované zaplavili celý Balkánský poloostrov a zabrali i velkou část pevninského Řecka
• první archeologickou kulturou, kterou můžeme ztotožnitse Slovany na našem území je kultura keramiky pražského typu
• po polovině 6. stol. se do střední Evropy začínají tlačit kočovní Avaři, kteří vytvořili tzv. Avarský kaganát, politický útvar, který trval od poslední třetiny 6. do přelomu
8. a 9. století
• v 8. stol. zasáhl okraj kaganátu i na jihovýchodní Moravu
• hranice kulturního vlivu Avarů byla však mnohem širší, jak dokládají četné nálezy avarských ozdob, kterými se honosili slovanské elity na území celé Moravy i Čech
• kontaktem Slovanů s Avary vznikla charakteristickáavarsko-slovanská kultura
• v první polovině 7. stol. po Kr. vzniká ve středoevropskémprostoru první historicky doložený slovanský politický útvar – tzv. Sámova říše
• říše byla pojmenována podle jejího zakladatele,franckého kupce Sáma, a vznikla za účelem obrany proti Avarům
• informace o Sámově říši se dochovaly ve franckých pramenech díky faktu, že se Sámo dostal do konfliktu s franckým králem Dagobertem I., jehož vojska porazil v
bitvě u Wogastisburgu
• po Sámově smrti jeho říše mizí z písemných pramenů
• v první polovině 9. století se na území dnešní Moravy a jihozápadníhoSlovenska vytvořil nový státní útvar, tzv. Velkomoravská říše
• za vlády knížete Rostislava přijali Velkomoravané křesťanství z Byzance
• říše zaniká okolo r. 907 po Kr., pravděpodobně pod náporem Maďarů
560/570 - 1000 po Kr. RANÝ STŘEDOVĚK merovejská k., k. keramiky pražského typu, doba hradištní
Charakteristika raného středověku:
• základní sídelní jednotkou prvních Slovanů na našem území byly vesnice
• ty nebývaly velké, většinou čítaly 5-10 domů, ale známe i sídliště s větším počtem domů
• domy bývaly poměrně malé, měly čtvercový či mírně obdélný půdorys s výměrou 10-11 m² a většinou byly zahloubeny do země
• v rohů stávalo otopné zařízení – ohniště či pec
• archeologicky známe i stopy po vnitřním vybavení domů – drobné kůlové jamky bývají interpretovány jako stopy po lavicích
• pravděpodobně od konce 7. stol. po Kr. byla budována hradiska, tradice jejich výstavby přetrvala až do první poloviny 13. stol. – podle
budování hradisek bývá tento dlouhý úsek středověku nazýván dobou hradištní
• hradiska byla opevněná sídliště, na kterých se nacházely i dvorce nobility, výrobní i kultovní areály a tržiště
• v mladších obdobích byly na hradiskách budovány první křesťanské kostely
• nejstarší Slované na našem území pohřbívali své předky žárově (na rozdíl od kostrových pohřbů doby stěhování národů)
• spálené ostatky byly často ukládány do popelnic, ostatky byly doprovázeny malým počtem milodarů, většinou předmětů denní potřeby
• žárové pohřby jsou velmi vzácné, protože Slované ostatky zpravidla nezahlubovali pod úroveň terénu
• nad hroby bývaly navršeny mohyly (zejména od 7. či 8. stol. po Kr.)
• v 9. století se pohřbívání mění ve prospěch kostrového ritu
• zpočátku se do kostrových hrobů vkládalo široké spektrum milodarů (zbraně, šperky, nádoby), v průběhu 10. století se od tohoto zvyku
postupně upouštělo, až se hrobová výbava zredukovala
• v křesťanských hrobech pak většinou milodary úplně chybějí
Děkuji za pozornost