Bi7126
Úvod do periodizace dějin se
zaměřením na historické
populace a jejich pohřbívání
Dana Fialová
22. 2. 2017
Ústav experimentální biologie
Brno
Literatura
Dle obsahu
přednášky
Navazuje na
předměty
Bi8620 Evoluce člověka
Bi8610c Evoluce člověka
cvičení
Bi7360 Metody historické
antropologie
Náplň předmětu
1. Úvod
12. Zajímavé a speciální případy pohřbů
2. Neolit – kulturou s lineární keramikou, kulturou s vypíchanou
keramikou, kulturou s moravskou malovanou keramikou aj.
3. Eneolit – jordanovskou skupinou, kulturou nálevkovitých pohárů,
kuturou s kanelovanou keramikou, kulturou kulovitých amfor,
jevišovickou kulturou, kulturou se šňůrovou keramikou, kulturou
zvoncovitých pohárů, protoúnětickou kulturou aj.
4. Doba bronzová – kulturou únětickou, mohylovými kulturami,
kulturami popelnicových polí, lužickou kulturou, velatickou kulturou,
kulturou podolského typu aj.
5 000 BC
AD 1 000
2 000 BC
1 000 BC
0
5. Doba halštatská – platěnickou kulturou, horákovskou kulturou aj.
6. Doba laténská – laténská kultura a keltské kmeny
7. Doba římská – germánské kmeny a doklady římské expanze
8. Doba stěhování národů – Herulové, Langobardi aj.
9. Raný středověk – Slované, doba předvelk. a velkomoravské období
10. Vrcholný a pozdní středověk – hmotná kultura, vznik měst
11. Novověk – osvícenství a změna ve způsobu pohřbívání
4 000 BC
Starší doba kamenná
Paleolit (cca do 11. tisíciletí př. n. l.)
Mezolit (cca do 8. tisíciletí př. n. l.)
Mladší doba kamenná
Neolit (cca do 5200 př. n. l.)
Eneolit (chalkolit, doba měděná, na Předním východě cca do 3500 př. n. l.)
Doba bronzová (cca do 750 př. n. l.)
Starší doba bronzová (cca do 1550 př. n. l.)
Střední doba bronzová (cca do 1330 př. n. l.)
Mladší a pozdní doba bronzová (popelnicová pole) (cca do 750 př. n. l.)
Doba železná (cca 750 př. n. l. - 0)
Starší doba železná (cca do 400 př. n. l.) – Doba halštatská
Mladší doba železná (cca do 0) – Doba laténská
Doba římská (cca n. l.)
Doba stěhování národů (cca po 400 n. l.)
Raný středověk (cca od konce 5. století do 11. století)
Vrcholný a pozdní středověk – hmotná kultura, vznik měst
Novověk
Ukončení
• písemná zkouška
• vyžadováno nejméně 60% správných odpovědí
Využití
De2BP_ARPR
Archeologická praxe
Definice
Archeologie (archaios = starý, logos = nauka)
Shromažďování, hodnocení a vytěžování pramenů hmotné
kultury
prehistorie – zabývá se obdobím, pro něž nejsou vůbec
k dispozici písemné prameny
protohistorie – písemné prameny již k dispozici jsou, ale
je jich tak málo, že rozhodující význam mají pro poznání
dějin tohoto období nadále prameny hmotné – na našem
území –
• protohistorické období začíná v mladší době železné
(laténské) – tj. asi v 5. stol. př.n.l. a trvá do jisté míry až
do doby vzniku českého přemyslovského státu (počátek
10. století)
Archeologická kultura
-soubor památek reprezentující konkrétní pravěkou
společnost
-na základě odlišnosti těchto souborů se vyčleňují určité
pravěké komunity
-ty jsou od doby protohistorické označovány jako určité
etnické celky
-mobilní (keramika, kovové a kamenné artefakty ad.)
-nemobilní (sídliště, pohřebiště, stavby, komunikace)
Archeologické prameny
Archeologie
Archeologie se dělí podle různých kritérií:
- časového (pleistocénní, pravěká, medievální a post –
medievální ad.)
-zaměření se na daný problém/téma (industriální,
montánní)
-letecká, podmořská, experimentální -egyptologie, klasická
archeologie
Doplňkové vědy: historie, numismatika, (antropologie),
paleobotanika, palynologie, paleozoologie, osteologie,
petrografie
Historie archeologie
„archeologie“ – antičtí Řekové = zkoumání empirických jevů
o dávné minulosti, o které nejsou písemné ani tradované
prameny
Římané – mluví spíše o „antiquitates“
Ve středověku – zájem na křesťanské památky
Renesance – cílené výkopy starožitností, vznik společností pro
studium památek a první vědecké spisy
18. a 19. století – nárůst „vykopávek“, motivací je získávání
starožitností, metodika se omezuje na rozeznání lokality
Starožitnická etapa – do roku 1836 – trojdobá periodizace
dějin Dánem Christianem Thomsenem (doba kamenná,
bronzová a železná)
Nejstarší vykopávky
Heinrich Schliemann (1822-1890)
Trója 1200 BC
Mykény 1600-1000 BC
http://www.slideshare.net/jtrip/anthropology-archaeology
Herculaneum a Pompeje – Vesuv 79
Plinius ml.
Nejstarší vykopávky
https://www.panoramatours.com/en/salzburg/tour/hallstatt-tour-945/
http://www.cestujeme.name/F
otoView.php?oll=1&kde=B&id
=11280
Hallstatt – solné doly
https://www.youtube.c
om/watch?v=Y-
DPxJobNEY
La Téne
http://latenium.ch/
http://latenium.ch/ http://latenium.ch/
archeologická etapa
(empirické období pol. 19 st. asi
do konce 2 sv. války
Historie archeologie
-třídobý systém, principy z
geologie, Darwinova
evolucionizmu a pozitivistické
orientace vědy (Glyn 1988)
-konec 19. století se objevily
první metodické příručky a
manuály pro terénní práce a
dokumentaci
-archeologie konstituuje v
samostatný obor
Periodizace
Christian Thomsen 1836 – trojdobá periodizace dějin doba kamenná,
bronzová a železná
John Lubbock 1865 – rozdělení doby kamenné na paleolit a neolit
Gabriel de Mortillet a Henri Breuill– periodizace paleolitu
Hildebrand 1874 – rozdělil středoevropskou dobu železnou na starší
(halštatskou) a mladší (laténskou)
Oscar Montelius – počátky typologické metody 1885 vypracoval
periodizaci doby bronzové v Evropě
Paul Reinecke pak vytváří středoevropský systém periodizace
doby bronzové a železné, užívaný dodnes
-průkopníkem moderních
metod terénního
archeologického výzkumu
byl tehdy generál A. H. LaneFox
Pitt-Rivers
(1827-1900)
Bahn Renfrew 1998. Archaeology.Theories, Methods and Practice.
Sir Mortimer Wheeler (1890-1976)
Systém box grid
A vykopávky v
Arikamedu, India,
1945.
Britská hradiska, zejména Maiden Castle,
1944 to 1948 Director-General of
Archaeology v Indii, Harappa,
Taxila, and Arikamedu
Bahn Renfrew 1998. Archaeology.Theories, Methods and Practice.
České prostředí
Josef Ladislav Píč (1847-1911)
– muzejní škola konec 19 st.
Starožitnosti země české –
(novodobý zástupce Jiří
Neústupný)
Jan Erazim Wocel (1802-1871)
Pravěk 1866
-Přemyslovci (1838), Meč a
kalich (1843), Labyrint
slávy (1846)
Lubor Niederle (1865-1944) –
-zakladatel moderní čes. archeologie
Slovanské starožitnosti (1902-1925),
Rukověť české archeologie (1910 spolu
s K. Buchtelou) „Lidstvo v
době předhistorické“ (1894).
-1919 Státní archeologický ústav (od
r. 1953 Archeologický ústav ČSAV)
-představitel univerzitní školy
(existence neolitu i eneolitu v
našich zemích, vědečtější metody
výkopových prací, včetně
dokumentace)
Karel Buchtela – v čele Státního
archeologického ústavu (zal.1919);
významně se zasloužil především o
rozvoj práce v terénu
Albín Stocký (1876-1934)
-Čechy v době kamenné (1924),
Pravěk země české I. - Věk
kamenný (1926), Čechy v době
bronzové (1928), Čechy v době
železné (1933)
Jan Filip (1900-1980)
-Pravěké Československo
(1948), Keltové ve střední
Evropě (1956), Keltská
civilizace a její dědictví
(1960)
Moravské prostředí
• jiný vývoj – silný vliv Vídně a zemské
Františkovo muzeum-německá správa
Jindřich Wankel (1821-1897)
„otcem“ moravské archeologie – 2. pol.
19. st.
-Výpustek, Býčí skála a Pekárna, vrch
Leskoun, Šaratice, Těšetice či
Předmostí
-obrovská sbírka dokládající současnost
člověka s jeskynním medvědem a
mamutem na Moravě
Díla: Beitrag zur Geschischte der Slaven
in Europa - Příspěvěk k dějinám
Slovanů v Evropě (1885), Die
praehistorische Jagd in Mähren Pravěký
lov na Moravě (1892)
http://encyklopedie.brna.cz/home
-
mmb/?acc=profil_osobnosti&load
=445
1883 Vlastivědný spolek v Olomouci-od r. 1884 ČVMSO
• Karel Jaroslav Maška +1916
• Martin Kříž +1916
• Josef Hladík
• Jan Knies
• Jaroslav Palliardi
• 1853 Matice moravská, 1888 Musejní spolek,
• Inocenc Ladislav Červinka -založení Moravského
archeologického klubu (1906), již dříve vydával časopis
Pravěk a vytvořil soupisy archeologických lokalit na
Moravě ; „Morava za pravěku“ (1902), Slované na
Moravě a říše Velkomoravská“ (1928)
Karel Absolon (1877–1960)
• Anthropos
• výzkumy v Dolních Věstonicích
a Předmostí u Přerova
• Pekárna, Punkva
• (koncepce moravského
paleolitu, založená na
dominantní pozici pavlovienu a
negaci staršího osídlení na
Moravě pravděpodobně 1919
(Kostrhun 2003)
http://www.mzm.cz/pavilon-anthropos/
http://www.mzm.cz/aktuality/vernisaz-
vystavy-karel-absolon-manazer-a-
strujce-velkych-vizi-v-utery-21-unora-
2017/
Anthropos
Práce na rekonstrukci mamuta a Tomáš Garrigue Masaryk v pavilónu
„Člověk a jeho rod“ při své oficiální návštěvě Výstavy soudobé kultury 9.
června 1928.
(Kostrhun 2003, Foto archiv ústavu Anthropos)
• Moravská muzejní škola Josef Skutil, Karel Tihelka,
Vilém Hrubý (Staré Město, Velkomoravský
Velehrad)
• Na MU Emanuel Šimek r. 1930 Ústav pro prehistorii a
protohistorii – profesionalizace archeologie na Moravě
• Nástupce František Kalousek
• Archeologický ústav ČSAV v Brně – Josef Poulík
(archeolog poválečné éry)
syntetická etapa (dosud)
-profesionalizace oboru
-extenzivní a pak intenzivní rozvoj
„procesuální archeologie v 60. letech 20. století
-důraz na využití poznatků dalších vědních oborů a
výdobytků technického pokroku
-v terénu se prosazuje metoda „single context planning“
Základy archeologické
metodologie
4 stupně archeologické praxe:
1. Terénní výzkum (prospekce)
2. Terénní výzkum (odkryvy, exkavace) – základní
heuristická (empirická složka) celého procesu poznání
3. Konzervace a restaurace terénních památek a
archeologického mobiliáře včetně thesauračních
opatření (evidence památek) a jejich využití pro
expoziční účely
4. Analyticko-syntetické (archeologicko-historické)
vyhodnocení získaných archeologických pramenů a
jeho prezentace-konečná (racionální) část procesu
poznání
PODBORSKÝ, Vladimír. Dějiny pravěku a rané doby dějinné.Brno: MU, 2008.
1.Terénní výzkum (prospekce)
Prospekční metody a techniky, ale i náhoda
3 skupiny metod:
1. Povrchové signály – vizuálně aspekce-terénní anomálie
(vegetace, tání sněhu, barevnost půdy, zvířecí nory, valy příkopy);
názvy, pověsti; letecká archeologie – dnes bezpilotní drony či
Hexacopter či letecké laserové skenování (LIDAR) (zalesněné
plochy)
2. Vzorkovací techniky – sondáž nebo vrty – zvrstvení terénu,
pedologické poměry; geochemické techniky – fosfátové analýzy
3. Archeogeofyzikální metody – každý antropogenní zásah změní
přirozenou skladbu půdy – anomálie fyzikálních parametrů
-elektroodporové, magnetometrické a indukční metody, gravimetrické,
vertikální odporové sondování, seismické metody aj.
PODBORSKÝ, Vladimír. Dějiny pravěku a rané doby dějinné.Brno: MU, 2008.
geofyzikální
Pohřební mohyly z doby železné z francouzského Grézacu
http://archaero.com/archeo19.htm © J. Dassié
letecká
M. Kuna a kol., NEDESTRUKTIVNÍ ARCHEOLOGIE Praha 2003: Academia
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10121359557-port/565-letecka-archeologie/video/
https://www.online.muni.cz/veda-a-vyzkum/3341-vysla-na-nej-sluzba-ted-je-slavny
2. Terénní výzkum (odkryvy, exkavace)
-heuristický proces získávání
archeologických pramenů
-výzkumy:
preventivní, záchranné, zjišťovací,
revizní
-cílená systematická exkavace
-stratigrafie (nauka o vrstvách)
-vertikální, horizontální
-preparace objektu, vyzvednutí památek, odběr vzorků, zachování tzv.
náletových celků
-památka se vyzvednutím ničí = DOKUMENTACE!!!: popisná, kresebná,
fotografická geodetická, videozáznamy odlitky, modely… Výsledkem =
nálezová zpráva – shrnutí informací
http://www.ac-
olomouc.cz/archeologie/archeologicke-
vyzkumy-2014/hnojice.aspx
Základní etapy stratigrafické metody
terénního archeologického odkryvu
1. Geodetické zaměření
2. Skrývka archeologického nadloží - manuálně nebo za pomoci
mechanizace
3. Začištění zkoumané plochy a identifikace stratigrafických
jednotek
4. Dokumentace povrchu stratigrafických jednotekfotodokumentace,
grafická dokumentace, písemná dokumentace
5. Exkavace stratigrafických jednotek - vzájemné vztahy SJ
s cílem objasnit jejich stratigrafickou pozici
6. Terénní analýza sratigrafických jednotek – dílčí intepretace
SJ
7. Archeologické nálezy a vzorky – základní evidence a
ošetření
3. Konzervace a restaurace památek
Terénní památky chráněny ze zákona proti poškození,
zcizení nebo zničení,
Dělení:
Národní kulturní památka
Chráněné krajinné území
Území s archeologickými nálezy
Mobilní památky ošetřeny laboratorně:
Očištěny, nakonzervovány, příp. restaurovány a evidovány
(inventarizace, katalogizace, počítačová evidence) a
deponovány
Odborné expertízy – RTG, látkové složení, metalografické
analýzy aj.
Příp. pořízení kopie vzácného artefaktu (pro výstavy)
Speciální analýzy-paleobotanické, archeozoologické,
paleoantropologické aj…
4. Analyticko-syntetické (archeologickohistorické)
vyhodnocení
Výsledek:
Souhrnný výstup = nálezová situace+vědecká
klasifikace+přínos
1. Stáří památek
2. Etnická příslušnost a interetnické a kulturní vztahy
3. Duchovní život
4. Hospodářské, ekonomické a sociální podmínky života
Datovací metody
-chronologie
= zjišťování stáří
Chronologie: relativní – určení poměrného stáří
absolutní – v datech, využívá se fyzikálně
chemických metod
Relativní:
Stratigrafie, typologie, analogie, (palynologie, fluorové
testy)
Absolutní:
termoluminiscence, dendrochronologie, datování pomocí
kosmogenních izotopů (14C, 41Ca, 10Be), (radioaktivní
nerovnováha)
Stratigrafie
• Nauka o vrstvách – převzata u geologie (litostratigrafie)
• Archelogie pracuje s tzv. kulturní vrstvou =
spoluprodukt antropogenní činnosti = výsledek destrukce
a rozkladu původních objektů lid. práce
• prostorových vztahů mezi jednotlivými nálezy a vrstvami
odhalenými při terénním výzkumu
• Vertikální – tzv. tellech, tj. sídlištních pahorcích,
funguje na principu tzv. superpozice, který
předpokládá, že vrstvy a předměty uložené v terénu
hlouběji jsou starší, než ty nad nimi
• Horizontální - horizontální – rozložení objektů s
časovou následností v 1 vrstvě
http://www.slideshare.net/kolsonanth/archaeology-field-methods
http://www.slideshare.net/jtrip/anthropology-archaeology
Biostratigrafie
vs. kulturní vrstva
Typologie
• Morfologické a technické změny – viz. historie
archeologie
• vývoj artefaktů v čase („mobilní telefony“)
• Od jednodušší ke složitější – typologické řady
(automatické třídění a teorie obrazců)
Analogie
• Morfologicky shodné předměty též chronologicky blízké
• (může být i absolutní datování)
Palynologie
-rekonstrukce vegetačního
pokryvu určitého terénu
na zákl. zachovalých
pylových zrn
-pylové spektrum se zařadí
do systému vývoje
vegetace toho konkrétního
regionu
-relativní chronologie, ale
někdy absolutní
Wikimedia Commons
Fluorové testy
Kosterní materiál na
základě obsahu fluoru,
uranu a dusíku
http://www.slideshare.net/jtrip/anthropol
ogy-archaeology
Absolutní
Termoluminiscenční metoda
-využívána k datování keramiky nebo vypálené hlíny
-ve stáří do 15 000 let (láva až do 1mil), přesnost je asi 3-7 %
-na počátku stárnutí vzorků (po vypálení min. na 600C)
předpokládáme, že byly bez termoluminiscenční energie
-TL energie vzniká z vnitřního i vnějšího prostředí to znamená ze
vzorku a jeho okolí radioaktivním zářením.
-díl této energie jen u některých látek zůstává při pokojové teplotě
stabilní a je vyzářen teprve po dodání nějaké energie (např.
zahřátím).
-často kombinována s radiokarbonovým datováním
Termoluminiscenční metoda
Při datování termoluminiscencí
určujeme :
tzv. paleodávku záření (AD
archeologickou dávku), kterou
vzorek absorbuje v průběhu
stárnutí
tzv. dávku z vnějšího prostředí (D)
dávku záření ze samotného vzorku
-pro určení AD vzorek ozáříme tzv. přídavným ozářením.
Vznikne nám termoluminiscenční křivka a z ní se potom aproximací
odečte paleodávku. Vnější podíl – D zjišťujeme měřením TL na nalezišti
nebo dokonce ze vzorku půdy.
U vzorků mladších 300 000 let musíme vzít v úvahu, že radioaktivní
rovnováha nemusí být ještě ustavena.
termoluminiscenční křivka
Dendrochronologie
Měření šířek letokruhů
-umožňuje určit stáří dřeva s přesností na kalendářní rok,
příp. i roční období
Vzorky: včetně uhlíků, dřevěné prvky historických staveb,
nábytek, dřevěné sochy či obrazy.
-vzorek dřeva je změřen na speciálním měřicím stole, odkud
je informace přenášena přímo do počítače, kde se zobrazí ve
formě křivky, která je pomocí datovacího programu
porovnávána
http://ldf.mendelu.cz/und/?q=node/34
Zdroj: http://www.dendrochronologie.cz
-nejdelší známá souvislá
řada jde asi 11 000 let do
minulosti
-metoda slouží také pro
přesnější kalibraci
radiokarbononové metody
-nejdůležitější poslední
letokruh vytvořený před
skácením použitého
stromu, tzv. letokruh
podkorní
Radiokarbonová metoda
-uhlík je hlavní součástí
živých organismů, jeho
radioaktivní izotop 14C se
rozpadá s poločasem
rozpadu 5730 let
-dokud organismy žijí,
mají danou koncentraci
14C, která je
charakteristická pro
atmosféru, ale jakmile
zemřou, množství 14C již
nedoplňují a ten se
začíná rozpadat
http://slideplayer.cz/slide/3691388/
-tento uhlík pak ve formě
oxidu uhličitého vdechují
rostliny
-z rostlin se 14C dostává
potravním řetězcem i do těl
živočichů
-radionuklidy, vzniklé prostřednictvím
kosmického záření, které vznikají při
jaderných reakcích z molekul plynů ve strato
a atmosféře jsou vhodné pro datování
-poměr stabilního izotopu 12C, kterého je původní množství, ke zbylému
množství izotopu 14C
-tímto způsobem se dá určit, kdy ten organismus zemřel - respektive
přestal vyměňovat C s atmosférou
-množství radiokarbonu v ovzduší závisí na intenzitě zemského
magnetického pole -když bylo slabé, dopadalo větší množství
kosmického záření, tzn. vznikalo více 14C – tím dochází k odchylkám a
zjištěná 14C data tak musí být kalibrována
-organické hmoty uhlíky z ohnišť, zuhelnatělý materiál, ale i
nezuhelnatělý, kostí, zubů, dřeva, sintru a travertinu
-přesnost datování se snižuje se stářím vzorku, množství vzorku a
délkou měření
-od několika staletí po 30 – 50 tisíc let podle přesnosti aparatury
(možné je získat data do 70 tisíc let z některých vzorků)
Paleomagnetická
-nepravidelná změna polarity zemského dipólu
-u usazenin a vyvřelin obsahujících železo
-v posledních asi 5 mil.let byla typická doba trvání jedné
polarity asi 0,1-1 mil.let.
-vypálená hlína v sobě uchová stav geomagnetického pole
v době výpalu
-magnetizace se měří astatickými, spinovými a SQUID
magnetometry
-přesnost této metody je asi 2%.
Metoda racemizace
aminokyselin
-pouze několik gramů kostí
-asi 1000 - 100 000 let
-racemizace kyseliny asparagové (spolehlivá)-poločas
racemizace při běžné teplotě okolí asi 3000 let
-recentní aminokyseliny jsou opticky aktivní L-izomery
(levotočivé) jejich asymetrické osy molekul se v průběhu
času mění, racemizují a vznikají tak D – izomery které se
opět mění na L – izomery
-určovány chromatograficky
Pomocná: Archeozoologie
Analýza zvířecích kostí z archeologických nalezišť
1) určení kostí (z kterého zvířete pochází, pohlaví, výška zvířete)
2) doba porážky (na základě srůstu epifýz, obrusu zubů)
3) zdravotní stav zvířete (zranění, patolog. změny způsobené prací)
4) stopy sekání, řezání, opékání
Všechny tyto údaje přibližují způsob hospodaření. Poukazují na dobu,
kdy byla zvířata porážena, jaká byla druhová různorodost, které zvíře
bylo přinášeno jako obětina apod. Domestikace jednotlivých druhů a
jejich využití
Archeologické prameny
• velkou hodnotu mají nálezové okolnosti – hodnota nálezu
nabývá, čím víc okolností je zjištěno
Přímé – památky hmotné kultury
Mobilní
artefakty = produkty člověka, manuporty = předměty přinesené, cizí
• podle suroviny: kamenné, keramické, kovové, skleněné,
jantarové
• podle účelu: keramika – podle typů (tvarů) nádob – užitkové,
okrasné, zásobnicové, jídelní; ostatní – nástroje, zbraně, šperky,
ozdoby, sakrální předměty
• vytvářejí se různé systémy třídění (mobiliáře), různé databáze
• sídlištní: stanice lovců – primitivní chatrče
sídliště s pevnými domy (z neolitu),
sídliště ohrazená
opevněná (fortifikace na obranu pomocí příkopu, valu a
palisády)
pokud se opevněné sídliště nacházelo na kopci = výšinné sídliště,
hradisko (u nás od eneolitu, výjimečně od mladšího neolitu).
Hradisko je útvar zaniklý X hradiště je útvar živý (U. Hradiště)
výrobní areály – těžební okrsky, kultovní sakrální místa (na
sídlišti nebo mimo), stopy orby.
Sídliště mívalo areál obytný, hospodářský, funerální, případně sakrální.
Nedají se však často všechny identifikovat (u sídliště se nedá najít
pohřebiště atd.)
Imobilní
• funerální:
podle vnější úpravy se dělí na:
plochá pohřebiště – na povrchu není žádná úprava hrobu, mohylová
Megalitická, zvláštní
podle pohřebního ritu: kostrová, žárová, birituální
• depoty:
hromadné nálezy kamenných polotovarů, bronzový předmětů, keramiky
ukládaných do země z různých důvodů např. náboženských (oběti)
• ojedinělé nálezy – ztracené předměty (lovec ztratil při lovu šíp atd.)
Nepřímé – přírodní prostředí (enviromentální arch.) se podepisuje na
archeologických pramenech. Patří sem Naturfakty, ekofakty (produkty
přírody).
• Stopy duchovní kultury (mentefakty)
• Analogie zejména etnografické
• Experimenty
• Falsa
Imobilní
• Dochovalost archeologických pramenů:
• anorganické materiály (trvanlivé), organické (netrvanlivé)
• Konfrontace archeologických pramenů hmotných a písemných:
• není správné dávat do protikladu prameny historické a
archeologické, ale hmotné a písemné prameny, protože
archeologické prameny jsou vlastně historickými památkami
• Hmotné prameny:
• relativně objektivní
• schází jim ponětí o celku
• Písemné prameny: – pozor – neobjektivita autora
výpovědní hodnota: interpretace – hermeneutika = původně nauka o
výkladu Bible, pak nauka o výkladu písemných pramenů a pak o
výkladu archeologických pramenů vůbec
-nauka o metodách správného chápání a výkladu textů
• nulová interpretace – popis nálezu
• primárně archeologická interpretace – datování, etnická
příslušnost, základní poznatky, které ale nepřesahují do
historické roviny
• subjektivní interpretace – jak to autor vidí ze svého hlediska aniž to
nějak verifikuje
• intersubjektivní – porovnání svého názoru s pohledy jiných badatelů,ale
v obou případech ještě nejde o exaktní verifikaci. (např. Wankel na
Býčí skále – názor, že jde o pohřeb velmože a názory jiných badatelů
nebral v úvahu)
• sekundárně historická interpretace – snaha verifikovat závěry
exaktními metodami.
• Interpretace spekulativní – (Däniken)
nápovědní hodnota
Výpovědní a nápovědní hodnota
archeologických pramenů:
1) Ministerstvo kultury
2) Akademie věd ČR
3) Archeologické ústavy AV ČR
4) Národní památkový ústav
5) jednotlivá archeologická pracoviště x muzea
Organizace české archeologie
-ústřední archeologická komise
-regionální archeologické komise - rozdělují hlášené
stavební akce, na kterých je nutné provést archeologický
dohled či výzkum
Archeologická komise
Vědecko výzkumné složky
• Archeologické ústavy AV ČR (Praha, Brno)
• ústavy archeologické památkové péče (Národní
památkový ústav, ÚAPP Brno, Praha, Most, AC Olomouc)
• Muzea: Státní: NM (Praha)
Krajská: MZM (Brno), Slezské zemské Opava atd.
Městská a obecní: podřízena jednotlivým subjektům
Nestátní – soukromá
• univerzity (Brno, Praha, Opava, Olomouc, Plzeň, České
Budějovice, Hradec Králové, Pardubice)
• památkové ústavy
• nestátní archeologické instituce – Archaia Brno,
Olomouc, Labrys, ArcheoPro, Syrakus atd.
Zdroje
Bahn Renfrew 1998. Archaeology.Theories, Methods and Practice.
P. Kováčik 2007. Archeologická památková péče. Terénní teorie a praxe 1,2. Dizertační
práce MU.
M. Kuna a kol., NEDESTRUKTIVNÍ ARCHEOLOGIE Praha 2003: Academia
PODBORSKÝ, Vladimír. Dějiny pravěku a rané doby dějinné.Brno: MU, 2008.
P. Kostrhun 2003: MAMUTÍ PROJEKTY PROF. KARLA ABSOLONA Archeologické rozhledy
LV
-přednášky z předmětu Evoluce člověka doc. Drozdové
http://www.archeologienadosah.cz/
http://slideplayer.cz/slide/3316058/