Starověké Řecko
Řecko = výsledek stěhování dorských a ionských kmenů na
Balkánský poloostrov v období 2000-1000 př. Kr.
Rodovou organizaci nahradil stát, jehož zvláštní formou pro
starověké Řecko byla polis - antický městský stát.
9. stol. př. Kr.
Řekové přejaji od
Féničanů hláskové
(alfabetické) písmo.
Fénickou abecedu: 'alef,
beth, gimmel, daleth,
he, zajin, het, thet, jod,
kaph, lamed, mem, nun,
samekh, 'ajin, pe, reš,
šade a taf, Řekové
zdokonalili v tom, že
zavedli znaky pro
samohlásky, jež
Féničané nevyznačovali
Corpus Hippocraticum = Soubor 58 spisů v
73 knihách vzniklý 450–350 př. Kr.
Doplněný Hippokratovými žáky a následovníky
v jeho lékařské škole na ostrově Kós
Kós
Hippokrates z Kóu (460 - ca 375 př. Kr.)
Pocházel z ostrova Kós a lékařské vzdělání
získal od svého otce Herakleida
Syzygium aromaticum, (Myrtaceae)Rosmarinus officinalis, (Lamiaceae)
kadidlovník, Boswellia sacra (Burseraceae), myrrha, Commiphora abyssinica (Burseraceae) Atropa bella-donna, (Solanaceae)
koryandr fenykl Allium sativum anýz
Kolem 240 druhů rostlin je zmiňováno v Hippokratově korpusu – např.:
Peri fýsios anthrópú (De natura hominis O
přirozenosti člověka)
Součást Corpus hippocraticum
V lidském těle - mikrokosmu - 4 hlavní
šťávy: červená krev - sanguis, žlutá žluč cholé,
bělavá tekutina (sliz) - flegma, černá
žluč (zřejmě sražená krev) - melancholé
jako protiklady živlů makrokosmu (oheň,
vzduch, voda a země).
Převaha jedné z nich a jejich vzájemný
poměr určuje schopnosti a typ chování
člověka.
V 5. století nastává zlatý věk antického Řecka.
V čele Řeků Athény - s více jak 100.000 obyvateli - nejmocnější a
nejbohatší městský stát.
Vzdělání a výchova v Athénách
Podstatná náplň výuky = fyzická příprava,
mezi cvičeními odpočinek (= scholé) četba, recitace, diskuse s
učitelem.
Athénské
školství
= tři stupně
1. elementární stupeň (6-)7–13 let
čtení, psaní, počítání, základy gramatiky,
vybrané básně, hra na 7strunnou lyru;
učitelé se nazývali:
Grammatistes = učitel čtení a psaní
Kytharistes = učitel hry na lyru
Paidotribes = učitel tělocviku
2. stupeň palaistra od 13 do 16 let
dominovala tělesná výchova - hry,
plavání, zápas, atletika
3. stupeň gymnasion 16 do 18 let
gymnastika, společenské chování, diskuse o politice, filosofii
a literatuře.
Na gymnasiích vyučovali placení učitelé.
Gymnasion v Pergamonu
Gymnasion v Olympii
Gymnasion v Milétu
Všechna významná řecká
města měla své gymnasiony
Gymnasiony byly také vrcholnými vědeckými institucemi helénského Řecka
Athény měly v době helénské 3 gymnasia - Akademia,
Lykeion a Kynosarges.
Lykeion založil Aristoteles ze Stageiry, žák Platónův roku 335
př. Kr. na pozemku spojeném s hájem Apollona Lykeia
nedaleko východní brány města. (Apollon Lykeios = ochránce stád před vlky)
Přednášky – dopolední interní (logika, metodologie a filosofie);
– odpolední veřejné (rétorika, politika a etika)
Botanická zahrada + vědecké sbírky + knihovna
Pozorování astronomická, meteorologická, biologická
Pořizování výtahů z vědeckých prací
Dělba práce – „první týmová vědecké spolupráce“
Aristoteles
(384 - 322 př. Kr.)
Filosof řecký, polyhistor.
Narodil se v severním Řecku, v
malé iónské kolonii Stageira.
Dětství strávil ve městě Pella
(sídlo makedonských králů).
Jeho otec – Nikomachos
dvorní lékař makedonského
krále Amynta III. (393-370 př.
Kr.) a jeho syna Filippa II.
Stageira
V roce 367 odešel
Aristoteles do Athén na
Platónovu Akademii. Na
ní nejprve studoval a
poté i vyučoval až do
mistrovy smrti v roce
347, tedy celých 20 let.
Platón a mladý Aristoteles
343 př. Kr. - Aristoteles povolán do makedonské Pely,
aby učitel 13-letého Alexandra - budoucího krále
Alexandra Makedonského.
Ze svých tažení do Egypta, Persie, Indie,
pak zasílal Alexandr Aristotelovi vzácné
rostliny a živočichy.
Kolem roku 335, po Alexandrově nástupu
na trůn, se Aristoteles vrací zpět do Athén,
kde zakládá vlastní filosofickou školu -
Lykeion.
Aristoteles napsal ca 400 knih, z nichž se opisováním
zachovala asi ¼ byly to spisy z oblasti logiky, kosmologie,
meteorologie, fyziky, matematiky – věnoval se však také
klasifikaci živočichů
Hai ta zoá historiai = latinsky Historia animalium (10 knih) Přehled
zvířat. 500 druhů živočichů.
Enaima živočichové s krví
Živorodí Čtvernožci (savci)
Beznozí (velryby)
Vejcorodí S nohama
Dvounozí (ptáci)
Čtvernožci (plazi, obojživelníci)
Beznozí (hadi, ryby)
Anaima živočichové bez krve
S tuhým tělem Entoma - hmyz (další vzdušnicovci, klepítkatci)
S měkkým tělem Malakia (měkkýši bez skořápek)
Ostrakoderma - skořápkatí (skořápkatí mlži, plži)
Malakostraka - měkkošupinatí (korýši)
Zoofyta - (hvězdice, živočišné houby aj.) tj.
organismy „na přechodu mezi živočichy
a rostlinami
“
Ryby správně dělil na chrupavčité
(rejnok a žralok) a kostnaté.
Opici zařadil vedle savců a
člověka.
Popsal i živočichy které neznal z
autopsie - např. krokodýla a lva,
ale i některá zvířata bájná jako
např. draka či jednorožce.
Popisuje však i živorodost u žraloků a u některých hadů
Popisuje pupeční šňůru při porodu delfínů – řadil je proto s velrybami
k „beznohým živorodým“
Peri zóón morión
(lat. De partibus animalium
- O částech zvířat.
Srovnávací anatomie a fyziologie
zvířat
Korelace znaků:
živorodí čtvernožci mají chlupy a
vejcorodí šupiny
žádný živočich nemá zároveň
trháky a rohy
= býložravost + rohy /
masožravost + trháky
brodiví ptáci – dlouhé nohy
kachny, husy – plovací blány
nelétavým ptákům chybí ocasní
pera
Morfologie orgánů založena na teleologickém principu
(principu účelnosti) = příroda nikdy neplýtvá =
= organismus tvořen dle dokonalého plánu, jež každému
orgánu dává právě takový tvar, aby svoji funkci mohl plnit co
nejlépe = metafyzické učení o jednotě mezi látkou a formou látkou
je tělo, formou je duše.
Za nejdůležitější orgán a sídlo
duše považuje Aristoteles
srdce, kde se tvoří krev.
Mozek je podle něho žlázou,
jenž slouží k ochlazování
krve. K tvorbě krve z potravy
slouží navíc i játra.
V ledvinách se vylučuje moč z krve
Peri zóón geneseós – lat. De generatione animalium
– O vzniku zvířat
Definuje 4 způsoby vzniku zvířat:
1. samoplození (též prvoplození),
2. pučení,
3. hermafroditní plození
4. pohlavní plození
– dominantní mužský živel = aktivní
nositel tvaru - formy („Slunce“)
– submisivní ženský živel = pasívní
nositel hmoty - látky. („Země“)
prvooplození (generatio spontanea seu equivoca)
= drobní živočiché (blechy, mouchy, měkkýši, „červi“) mohou
vznikat z hnijících látek, úhoři z bahna, jako když z beztvarého
kusu mramoru vzniká tvořivou rukou umělce krásná socha.
Někdy logicky dedukuje: úhoř = ve Středomoří jediná ryba bez
semenné tekutiny => nemůže se pohlavně množit.
Peri zóón kinéseós (lat. De animalium motione) - O pohybu zvířat - migrace
ptáků, savců i ryb, ptačí teritorialita
Peri zóón poreias (lat. De animalium incessu) - O vývoji zvířat. Některé
metamorfózy hmyzu, hibernace, organizace sociálního hmyzu, vývoj
zárodku kuřat (domnívá se že orgány jsou již v zárodku předvytvořené a jen
se během vývoje zvětšují a mění se již jen minimálně)
Parva naturalia - Přírodopisné drobnosti - soubor menších pojednání o
paměti, spánku, dýchání a j.
Theophrastos
(371 - 287 př. Kr.)
Narodil se v Eressu na ostrově Lesbos.
Jeho pravé jméno bylo Tyrtamos (jméno
Theophrastos = božský řečník mu dal jeho
učitel Aristoteles). Po odchodu Aristotelově
(323) se stal jeho nástupcem gymnasiarchou
(= představeným
gymnasionu).
Celkem vedl Lykeion 36 let
Zakladatel (otec) botaniky
= jako první ji studoval jinak než
jen pro praktické účely
Mnohá ze svých botanických
pozorování uskutečnil v zahradě
Lykeionu.
Shromáždil a utřídil také poznatky
z výprav Alexandra
Makedonského.
Je autorem 227 učených traktátů.
Zachovala jen malá část.
Dvě základní botanická díla
Peri fyton historia - (Historia
plantarum - Dějiny rostlin),
pojednávající o všeobecné a
systematické botanice
Peri fyton aition - (De causis
plantarum - Příčiny rostlin),
pojednávající o fyziologii rostlin
a praktické botanice.
Dílo Historia plantarum pojednává v jednotlivých knihách:
1. Části rostlin (morfologie)
2. Rozmnožování a pěstování rostlin
3. Volně rostoucí stromy
4. Cizokrajné stromy
5. Vlastnosti dřev
6. Volně rostoucí keře a byliny
7. Zeleninové rostliny
8. Obiloviny a luštěniny
9. Léčivé a další užitkové rostliny
10. kniha se nedochovala
Přibližně 480 druhů rostlin
na plodu rozlišoval např. oplodí (perikarpion) a semeno
(sperma), na květu svrchní a spodní semeník, počet
korunních lístků, volné či srostlé obaly.
Historia plantarum – První kniha: Části rostlin
= přehled tvarů listů, květů, květenství, plodů, semen či
kořenů.
První klasifikační systém rostlin na
principu habituálním.
Rozlišuje také přechod mezi
jednoletostí a polykarpií –
dvouletost rostlin
V této první knize jsou rostliny rozděleny na:
(1) stromy, (2) keře, (3) byliny
(3a) vytrvalé
(3b) jednoleté
Historia plantarum – První kniha: Části rostlin
Historia plantarum – 2. Kniha: Růst a rozmnožování rostlin
Jde o přehled pěstovaných stromů a keřů, ale ...
Zmiňuje dobu tvorby plodů/semen / tvorby hlíz, cibulí ...,
zmiňuje vliv zavlažování, půdních typů a hnojení na růst a
tvorbu semen
Poněkud „lysenkisticky“ působí jeho tvrzení o transformaci
rostlin, pokud jim není věnována péče:
bergamotu v mátu
pšenice v jílek
Také tvrzení, že udupání semen celeru
po zasetí vede ke kadeřavosti jeho listů
je z oblasti fantazie
V některých případech věnuje
pozornost i způsobu rozšiřování rostlin
Píše např., že u dvoudomé
palmy datlové je dobré
květenství plodonosných
stromů poprášit žlutým
práškem ze stromů
prašníkových
Pro tvorbu semen tak nestačí
jediná rostlina, ale přenos
pylu lze uskutečnit i uměle
(uříznutým samčím toulcem)
Intuitivně chápe pohlavnost rostlin
Historia plantarum – 2. Kniha: Růst
a rozmnožování rostlin
Všímá si také role hmyzu při vzniku
semen a plodů – např. u fíkovníku
zmiňuje, že vosičky vyletující z fíků
zalézají do jiných, což způsobuje
jejich dozrávání, zatímco když
vosičky „nedorazí“, fíky předčasně
opadnou
fíkové vosičky (Agaonidae)
okřídlená oplozená samička vyletí s pylem z
květenství/plodenství otvorem, který
prokousal sameček silnými kusadly a při
lezení do mladého sykonia ztrácí křídla
vajíčka kladou do krátkočnělečných a
sterilních květů, semena vznikají s
opylených květů dlouhočnělečných
Historia plantarum – 2. Kniha: Růst a rozmnožování rostlin
Zdůrazňuje závislost rozšíření některých druhů nadmořské
výšce.
Rozlišuje např., že
(i) některé stromy rostou jen v horách,
(ii) jiné jen v nížinách
(iii) u některých nemá nadmořskou výška na rozšíření vliv,
nicméně plodnost mají v nížinách vyšší, zatímco v horách
dozrávají jejich plody později
Rozmnožování ze semen a plodů popř. kořenů považuje za
jediné – odmítá důrazně názory dřívějších filosofů jako
Anaxagora, který se domníval, že vzduch „obsahuje“ semena
všech rostlin nebo Diogena, který se domníval, že ke vzniku
rostliny postačí smíchat půdu s vodou ...
Historia plantarum – 3. Kniha: Divoce rostoucí stromy a keře
Píše o rostlinách Peloponézu, Anatolie, Egypta, Lybie, ale také
Indie. Zdůrazňuje závislost rozšíření některých druhů a
vegetačních typů
na klimatu.
Rozlišuje opadavé
a stálezelené
stromy.
Píše poprvé o
mangrove, o nichž se
dozvěděl z díla
Paraplús (Plavba)
admirála Nearchose z
Amfipole, účastníka
tažení Alexandra
Makedonského do Indie
Historia plantarum – 4. Kniha: Cizokrajné stromy a keře
banyan, Ficus benghalensis
Gossypium
herbaceum
Piper nigrum
Cinnamomum zeylanicum
Z indického Alexandrova tažení jsou zde
např.:
Historia plantarum – 4. Kniha: Cizokrajné stromy a keře
Všímá si odolnosti, tvrdosti, pružnosti, hustoty
jednotlivých dřev i jejich letokruhové struktury.
Popisuje, které druhy stromů se hodí pro (i) tesařské
práce při stavbě domů, (ii) pro truhlářské využití, (iii) pro
stavbu lodí, (iv) výrobu zbraní zejména luků
Historia plantarum – 5. Kniha: Vlastnosti dřev
Divoce rostoucí druhy
Rosa, Rubus, Prunus, makchiové mediteránní keře, ...
Carduus, Cirsium, Onopordon, Sylibum a další Cardueae,
Eryngium
Apiaceae, Lamiaceae, Asteraceae ...
nejen tvar a stavba listů, květů, ...
ale i barva, vůně a místa kde vyskytují ...
Historia plantarum – 6. Kniha: Keře a dřevnaté byliny s trny i
bez nich
= Přehled pěstovaných zeleninových druhů (včetně odrůd
např. u cibule) s přehledem toho, v které roční době je
třeba je vysévat.
Historia plantarum – 7. Kniha: Zeleninové rostliny
v červenci, po letním slunovratu
spolu s koryandrem, salátem,
hořčicí a cukrovou řepou, ...
v dubnu po jarní
rovnodennosti
v lednu po zimním
slunovratu spolu s celerem
Všímá si i možných zeleninových náhražek, mj. pampelišky
Pšenice, žito, oves, ječmen, proso, čirok a různé
náhražky
K luštěninám vedle hrachu, fazole, čočky, cizrny dál řadí
také sezam. Dále i různé divoké vikve a hrachory zde
zmiňuje
Historia plantarum – 8. Kniha: Obiloviny a luštěniny
popisuje zde různé fáze
klíčení luštěnin a obilovin
= Rozsáhlý přehled léčivých bylin, popisujícív
jednotlivých kapitolách jejich jména v různých jazycích,
morfologii, výskyt, rozšíření, způsob a dobu sběru a
použití při léčení
Historia plantarum – 9. Kniha: Léčivé rostliny
Vedle bylin si všímá i dřevin, zejména těch, z nichž se
získává latex, pryskyřice, kleje, oleje, terpentin, balzámy,
kadidlo, ...
Zmiňuje různé jedy a protijedy, prostředky pro potraty,
bezbolestnou euthanasii
Popisuje zde způsoby úpravy ve formě fermentovaných
listů, čajů, kompotů, zavařenin, čípků, ...
Také různé magické a halucinogenní rostliny zde lze nalézt.
= Rozsáhlý přehled léčivých bylin, popisujícív
jednotlivých kapitolách jejich jména v různých jazycích,
morfologii, výskyt, rozšíření, způsob a dobu sběru a
použití při léčení
Historia plantarum – 9. Kniha: Léčivé rostliny
Vedle bylin si všímá i dřevin, zejména těch, z nichž se
získává latex, pryskyřice, kleje, oleje, terpentin, balzámy,
kadidlo, ...
Zmiňuje různé jedy a protijedy, prostředky pro potraty,
bezbolestnou euthanasii
Popisuje zde způsoby úpravy ve formě fermentovaných
listů, čajů, kompotů, zavařenin, čípků, ...
Také různé magické a halucinogenní rostliny zde lze nalézt.
Např.
Oleandrový
kořen podávaný
ve víně činí lidi
jemné a veselé
= Rozsáhlý přehled léčivých bylin, popisujícív
jednotlivých kapitolách jejich jména v různých jazycích,
morfologii, výskyt, rozšíření, způsob a dobu sběru a
použití při léčení
Historia plantarum – 9. Kniha: Léčivé rostliny
Vedle bylin si všímá i dřevin, zejména těch, z nichž se
získává latex, pryskyřice, kleje, oleje, terpentin, balzámy,
kadidlo, ...
Zmiňuje různé jedy a protijedy, prostředky pro potraty,
bezbolestnou euthanasii
Popisuje zde způsoby úpravy ve formě fermentovaných
listů, čajů, kompotů, zavařenin, čípků, ...
Také různé magické a halucinogenní rostliny zde lze nalézt.
Např.
Oleandrový
kořen podávaný
ve víně činí lidi
jemné a veselé
V 6 kapitolách díla De causis plantarum je pojednáno:
1. O klíčení rostlin a jejich růstu a o roubování dřevin
2. O vlivu vody, větru, tepla a půdy na vegetativní části i na
plody; dále pojednává o epifytech, o pohybech květů, stonků
a listů.
3. O zemědělství, sadařství a vinařství
4. O semenech a jejich uchovávání a klíčení
5. O proměnách rostlin, o jejich nemocech a smrti
6. O chuti a vůni rostlin
(2 knihy/kapitoly se nedochovaly)
Intuitivně si uvědomuje, že rostliny je možno rozdělit na ty,
které mají stonek nevětvený a listy jednoduché s rovnoběžnou
žilnatinou a na rostliny se stonkem větveným a žilnatinou
větvenou
- tedy na
jednoděložné a
dvouděložné (u
obilovin pak
zdůrazňuje také
jejich rozdílnost v
kořenech oproti
rostlinám
bobovitým).
Všímá si seismonastických
pohybů u egyptské Mimosa
asperata.
Nebo transportu semen pomocí
vody v řece.
Mnohé z theophrastovských
termínů použil později v
základním díle morfologickém
Isagoge phytoscopica Joachim
Jung v roce 1678.
Zhuštěná forma díla a množství příkladů naznačují,
že obě Theophrastova díla byla používána jako
podklady k jeho přednáškám v Lykeionu
Byla jím patrně celoživotně kompilována.
Z Theophrastových dalších
přírodovědných spisů možno
zmínit Peri lithón - (O
nerostech), které třídil podle
barvy, hustoty, tavitelnosti a
tvrdosti, Peri pyros - (O ohni),
Peri anemón (O větrech), Peri
sémeión (O povětrnostních
znameních), Peri osmón (O
vůních), Peri hidrótos (O potu),
Peri kopón (O únavě).
Helénistická Alexandrie
Historické pozadí
338 př. Kr. bitva u Chaironey - Athény poraženy - tradiční koncepce
menších městských států vystřídána makedonskou koncepcí velké říše
336-323 Alexandr Makedonský vytvořil jednu z největších říší v dějinách
vůbec. Dříve než ji stačil politicky a administrativně stabilizovat zemřel v
Babylonu roku 323 př. Kr., a to bez vlády schopného následníka.
zal. 331 př. Kr. Alexandrem Velikým při deltě Nilu. Systémem kanálů
město propojeno přes jezero Mareotis s Nilem = významná obchodní
křižovatka
Díky dynastii Ptolemaiovců
zaujalo toto město přední pozici
v antické kultuře období
helénistického - zhruba 300 až
40 př. Kr.
Alexandrie
Po Alexandrově smrti - boj o následnictví mezi diadochy - správci
jednotlivých území Alexandrovy říše - zavražděna Alexandrova manželka
Rhóxana i syn Alexandr IV. (309 BC). Generál Ptolemaios převezl
Alexandrovu mrtvolu do Egypta.
Prohlásil se za krále Egypta a přijal
přídomek Soterus = osvoboditel.
Ptolemaiovská dynastie pak vládla
v Egyptě po 300 let.
Alexandrijský maják
Ptolemaiovci
Řecko-makedonský král Egypta
Ptolemaios I. Soterus, vyrůstal po boku
mladého Alexandra a cenil vysoko
výchovy jeho učitele Aristotela
Rozhodl se proto vybudovat v
alexandrijské královské čtvrti na počátku
3. stol. B. C. podle vzoru Aristotelova
Lykeionu největší vědeckou instituci
starověku Múseion.
(Svatyně múz = patronek filosofie a
veškerých věd)
Múseion
Velká knihovna = veškerá řecká i římská
literatura - v 1. stol. BC na sklonku dynastie
Ptolemaiovců – 700 000 svitků
Starší část knihovny v královském paláci
(Prucheion, lat. Prucheum), založena
Ptolemaiem I. Ptolemaios II. založil další
část v chrámě Serapově (Serapeion, lat.
Serapeum), jež byla
vedle učenců Múseionu přístupná i široké
veřejnosti.
Prucheion a Serapeion
Kromě shromažďování literatury zaměstnávala Velká knihovna i
množství opisovačů a písařů, jež přepisovali vypůjčené knihy, či svazky
poškozené, jimž hrozilo zničení.
Období prvních Ptolemaiovců je proto vrcholem knižní produkce
starověku. Knihovna existovala nepřetržitě až do r. 391.
Část uložená v královském
paláci byla zasažena požárem
již během obléhaní Caesarových
vojáků, opevněných v tomto
paláci (během střetnutí jež vedla
Kleopatra po boku s Caesarem
proti svému bratru Ptolemaiovi
XIII. Dionysovi roku 48 př. Kr.)
Múseion = státní vědecká instituce
zoologická a botanická zahrada,
pitevna, různá exprimentální zařízení,
astronomická observatoř
Konala se v něm vědecká zasedání,
přednášky
Vědci pobírali doživotní rentu za
badatelskou činnost
Podmínky pro vědeckou práci
knihovna v maloasijském Pergamonu (založená
dynastií Attalovců). 200 tisíc svazků této knihovny,
daroval Marcus Antonius své milence Kleopatře
jako náhradu za svazky zničené při požáru
Prucheionu.
Pergamon
Další byly v syrské Antiochii na řece Orontu
(založená dynastií Seleukovců) a na ostrově
Rhodos.Kolos rhodský
Obdoby Múseionu a Velké Knihovny
Ptolemaiovci střežící prvenství své knihovny, chtěje
zpomalit růst pergamonské knihovny, omezili vývoz
papyru, jehož monopolním výrobcem Egypt byl. To mělo
za následek masové využití speciálně upravených (tuku
zbavených, vápnem mořených a pemzou hlazených)
ovčích, telecích, kozích nebo oslích kůží, zvaných
nejprve diftera a později pergamen právě v Pergamonu.
Výroba pergamenu byla známá v Egyptě již kolem roku
1400 př. Kr.
Pro poměrně značnou cenu nemohl však kvantitou
pergamen konkurovat papyru. Byl však pro svoji
kvalitu a trvanlivost vyráběn po celé období
starověku. Teprve v raném a především vrcholném
středověku začíná být postupně užíván výhradně
pergamen.
Pergamen
Hérofilos z Chalkedónu (3. stol př. Kr.)
Vyrostl na ostrově Kós, kde studoval v lékařské škole víc než
100 let po Hippokratovi. Ptolemaiem I. pozván, aby působil v
Múseionu.
Poprvé provedl pitvu mrtvoly za
přítomnosti žáků a asistentů.
Údajně mu bylo dovoleno provádět
vivisekci - zkoušky na živých
zločincích.
Pitvy mu poskytly dostatek
materiálu k tomu, aby položil
základy vědecké anatomii - je proto
právem nazýván otcem anatomie.
Funkčně odlišil nervy od šlach
a cév
Nervy rozdělil na smyslové senzorické
a pohybové –
motorické,
Popsal mozkové pleny a
mozkové dutiny.
Tepny odlišil od žil dle
anatomické stavby
V lidském těle rozlišil čtyři hlavní pochody:
(1) zažívání - s hlavním orgánem játry,
(2) zahřívání - se srdcem jako hlavním orgánem,
(3) vnímání - zprostředkované nervy,
(4) myšlení - s centrem v mozku.
Nervy si představoval jako trubice
naplněné proudícím fluidem,
analogicky jako cévy naplněné krví).
Vytvořil některé anatomické termíny
používané do současnosti - reticula,
duodenum (dvanácterník - "úsek
střeva dlouhý 12 prstů"). Věnoval
pozornost příznakům choroby čímž
položil základy symptomatologie.
Jako první klinicky využívá puls
(měřený pomocí vodních hodin klepsydra).
Vedle řady léků
doporučoval i preventivní
gymnastiku a různé diety. Je
autorem tří knih o anatomii a
příručky pro porodní báby.
Antický Řím
Římský školský systém třístupňový:
1. Elementární škola 7-12 let (ludus magister) čtení, psaní a
počítání.
Římský školský systém třístupňový:
2. Gramatická škola 12-17 let (ludus
grammaticus), mluvená řečtina, četba
řeckých i latinských klasiků, později
sedm svobodných umění, někdy i
architektura a lékařství.
V díle Disciplinarum shrnuje alexandrijský systém
vědních oborů do sedmi disciplin = obsah
vzdělání
Sedmero svobodných umění - septem artes
liberales –
gramatika, dialektika, rétorika, aritmetika,
geometrie, astronomie a múzika. Systém později
převzatý na artistických (= filosofických) fakultách
středověkých universit.
Římský školský systém třístupňový:
ludus magnus v Římě
3. Rétorická škola, stylistika a
rétorika – absolventi politikové
či právníci.
Římané přejímají helénskou vědu, překládají
řecké knihy - latinizují je a přenášejí a
uchovávají tak tyto poznatky pro další generace
středověkých myslitelů.
Bez zprostředkovatelské role Říma
by poznatky helénské a
helénistické epochy dříve nebo
později zanikly.
Římská věda orientována na praxi,
rozvíjí se např. stavitelství a jiné
technické obory
Na základě znalostí alexandrijských
astronomů je roku 46 př. Kr. reformován na
Caesarův příkaz římský občanský kalendář.
Od té doby má 365 dní a jednou za 4
roky 366. Na počest Caesarovu je
nazýván juliánský, měsíc, kdy se
Gaius Julius Caesar narodil je od té
doby nazýván Julius).
Před tím měl rok 355 dní a každý
druhý rok se musel vkládat různě
dlouhý pomocný měsíc Mercedonius
Koncem prvního stol. př. Kr.
zřizují Římané první nemocnice
zv. valetudinaria pro léčení
legionářů. Později staví
valetudinaria pro otroky také
statkáři.
Z lat. valetudo = zdraví.
Plán římského valetudinaria
Římské knihovny byly přísně presenční.
Každý návštěvník knihovny musel přísahat, že
nic neodnese.
Knihovny byly obvykle při chrámech nebo v
lázních. Byly to otevřené prostorné místnosti
lemované sloupořadím a za ním s dřevěnými
regály ve výklencích
Svitky v pouzdrech – postavených nebo ležících
v policích.
U stěn nebo na skříních stály
sochy a busty slavných autorů.
Knihovnu spravoval otrok nebo
propuštěnec, později byl
knihovníkem veřejný úředník.
První noviny v historii zavedl Gaius Julius Caesar roku 59 př.
Kr., když dal jako konzul uveřejňovat pravidelně obsahy
zasedání senátu - Acta senatus.
Caesar zavedl i politický časopis, zvaný Acta populi, Acta urbis,
Acta diurna = deník). V časopise byly oznamovány politické
události i veřejné vyhlášky, také však i soukromá sdělení.
Jednotlivá čísla byla opisována a šířena i do provincií. Acta
diurna vycházela až do doby císaře Konstantina (4. stol.)
Lucius Iunius Moderatus Columella
(1 stol.) Pocházel z Hispánie,
Liber de arboribus (Kniha o stromech)
pojednává o sadařství.
De re rustica libri duodecim –
12ti dílná zemědělská
encyklopedie zahrnující:
- zahradnictví a sadařství - 400
rostlin, mnohé jen odrůdy, ne
druhy.
- pedologie,
- vinařství,
- chov velkých i drobných hospodářských zvířat
- rybníkářství
- včelařství
- lov volně žijící zvěře
- kalendář a organizace hospodářských prací
během roku
Plinius, Gaius Secundus Maior
(Plinius starší) (23 - 79)
Spisovatel římský
* Novum Comum (dnešní Como, severně
od Milána).
Spisovatel a státní úředník. Navštívil
Germánii, Hispánii i Afriku.
Byl velmi pilný, málo spal a hodně četl a
studoval.
Aby ušetřil čas, jež by ztratil chůzí, nechával se vozit na vozíku a čas
během jízdy užíval také ke studiu. Zájem o vědění se mu stal osudný.
24. srpna roku 79 donesla se mu zpráva o obrovském mračnu nad
Vesuvem. Plinius se bez prodlení odebral na blízké návrší, aby mohl
úkaz co nejlépe pozorovat a pozorování zaznamenávat. Pomocí lehké
lodi se dostává do co největší blízkosti Vesuvu a nedbá ani
dopadajících rozpálených kamenů a popela ani varování přátel. Odebral
se do blízké osady Stabie kde přenocoval. Při útěku před lávou a
popelem se následujícího dne udusil jedovatými plyny.
Autor spisů vojenských,
rétorických, gramatických a
historických.
Gigantické 37 svazkové dílo
Naturalis historia - ca 20 000
výpisků a poznámek z ca 2000
spisů 474 řeckých a římských
autorů.
Encyklopedie zoologie, botaniky,
mineralogie, astronomie,
geografie, meteorologie a
medicíny
(zčásti také hospodářství,
národopisu a umění).
Liber I. Úvod věnoval
svému osobnímu příteli
císaři Vespasianovi.
Zbytek této první knihy
tvoří obsah celého díla =
názvy následujících knih,
přičemž za každým
obsahem je i seznam
autorů, z nichž Plinius
pro příslušnou knihu
čerpal.
Zájem o knihy byl příčinou čilého obchodu
s nimi. Knihkupci zaměstnávali vzdělané
otroky - serviliterati, kteří na zakázku
opisovali požadované dílo. Diktováním
bylo možno rozmnožit knihu najednou až
na sto exemplářů. Na ulicích byly stánky
knihkupců a novinky literatury byly
oznamovány na sloupech a dveřích s
nápadnou reklamou.
Rukopis předával knihkupci
nebo "nakladateli" autor, ale
honorář obdržel jen od
mecenáše, jemuž knihu v úvodu
věnoval. Knihy byly psány na
papyrových či pergamenových
svitcích.
Liber II. An finitus sit mundus et an
unus. Pojednává o vesmíru
(planety a jejich pohyb, měsíc a
jeho pohyb, "geometrie a pohyb
vesmíru", souhvězdí). Dále o
vzduchu, teplotě, útvarech povrchu
zemského a jiné neživé přírodě.
Liber III. - VI. Geografický a
národopisný přehled tehdy
známého Světa.
Mapa Claudia Ptolemaia vznikla v
2. století
Liber VII. Zde pojednává o člověku jak z hlediska
společenského tak z hlediska biologického.
Liber VIII. - XI. Přehled zvířat.
Dělí živočichy podle výskytu do následujících skupin:
1. suchozemští živočichové (Liber VIII.),
2. vodní živočichové (Liber IX.)
3. ptáci (Liber X.),
4. zbývající velmi malí živočichové (Liber XI. - hmyz, pavouci, štíři, ...)
Liber XII. - XIX. Přehled
rostlin.
Dělí je do tří skupin:
1. Arbores (stromy
včetně keřů)
2. Fruges et Legumina
(polní plodiny a
luštěniny)
3. Herbae (byliny)
Uvádí značné množství
sort různých
pěstovaných rostlin např.
asi 80 odrůd révy
vinné (té věnoval celou
14. knihu), 43 odrůd
hrušek, 29 jablek, 10
švestek, 8 třešní atd.
Liber XX. - XXVII. O lécích
rostlinného původu.
Liber XXVIII. - XXXII. O lécích
živočišného původu.
Liber XXXIII. - XXXVII.
Mineralogie, zpracování kovu a
kamene a použití těchto látek ve
výtvarném umění.
Ve středověku byla po vynálezu
knihtisku Pliniova Naturalis
historia prvním vědeckým
spisem který vyšel tiskem. Stalo
se tak roku 1456.
Pedanius Dioskurides
(Pedacius Dioscorides)
(1 stol.)
Pocházel z Anazarby v
Malé Asii. Studoval v
Alexandrii a na lékařské
škole v Římě. Současník
Pliniův.
Později byl lékařem římských legií - s nimiž prošel mnohá
území, kde sbíral nové dosud neznámé údaje o rostlinách.
Sepsal 5 svazkové řecky psané
dílo Peri hyles iatrikes (O
léčivých látkách) později
mnohokrát přeložené do latiny
pod názvem De materia medica,
kromě toho bylo přeloženo
mnohokrát i do syrštiny,
arabštiny, turečtiny a hebrejštiny.
V tomto díle, jež se stalo výchozím pramenem středověkého
evropského i arabského lékařství a farmacie popisuje 580
rostlin, které uspořádal podle Theophrastova systému, přitom
někdy uvádí pohromadě rostliny stejné vůně jindy však přihlédl
i k habituální podobnosti, takže pohromadě najdeme za sebou
většinu zástupců čel. Lamiaceae, jinou řadu pak tvoří
Apiaceae a další pak Fabaceae.
Galeobdolon
montanum
Lamium
album
Jedné každé rostlině je
věnována jedna kapitola, ve
které Dioskurides.
(1) jméno rostliny řecké a
latinské (snad i egyptské, dácké
a punské)
(2) krátký popis,
(3) výskyt,
(4) způsob sběru
(5) užití při léčbě.
Použitá jména rostlin jsou již dost
blízká jejich dnešnímu významu.
Vedle rostlin se zmiňuje
Dioskurides také o 35 léčivech
živočišného původu a o 90
minerálech.
skořicovník v arabském
překladu Dioscorida z 10. stol.
Jako první požívá
Dioskorides termínu
botaniké pro označení
nauky o rostlinách.
Poměrně brzy po
vynálezu knihtisku
vychází ve Frankfurtu nad
Mohanem Kreuterbuch
des hochberuempten
Pedanii Dioscoridis, jež
do tisku připravil lékař
Johan Dantzen.
Již před tím v 5. a 7. století
vznikly dva opisy jež jsou
bohatě ilustrované a patří
mezi nejstarší ve Státní
vídeňské knihovně. Starší z
nich, zvaný Codex
vindobonensis, byl
dokončen v Byzanci v r. 512
(ve Vídni je uložen od r.
1569). Představuje tak
nejen první ilustrované
botanické dílo, ale i jeden z
nejstarších zachovaných
vědeckých ilustrovaných
knižních pramenů vůbec.
Arabský překlad Dioscorida z 12-13. stol. z Iberského poloostrova
Byzantský překlad Dioscorida z 15. stol.