Úvod do terénní zoologie bezobratlých
Parazitičtí prvoci
Andrea Bardůnek Valigurová
andreav@sci.muni.cz
Protistologie
„Protista“ (Haeckel 1866): jednobuněčné eukaryotické organismy
Relativita jednobuněčnosti (syncytia, potravní komunity, kolonie nebo
mnohojaderná plazmodia)
Starší termíny:
„Protozoa“ (Goldfuss, 1818) „zoon“ – heterotrofie
„Protophyta“ (E. Haeckel)
„Protoctista“ (Hogg, 1861; Whittaker, 1959)
„Animalcula“ (Leeuwenhoek, 1676), „Infusoria“ či „Animalcula Infusoria“ (Ledermüller,
1760-1763), „Urthiere“ (von Oken, 1805), „Animalia Microscopica“ (Bory de SaintVincent,
1826), „Eithiere“ či „Oozoa“ (Carus, 1832), „Archaezoa“ (Perty, 1852),
„Microzoaires“ (Fromentel, 1874), …….
„Prvoci“ (Presl, 1821, sensu „Infusoria“)
Formy protist (dřívější taxony)
„PRVOCI“ „ŘASY“ „HOUBY“
Sarcomastigophora
(Flagellata +
Rhizopoda)
Sporozoa
Cnidosporidia
Ciliata
Rhodophyta
Chlorophyta
Chromophyta
Euglenophyta
Chlorarachniophyta
Dinophyta
Cryptophyta
Myxomycota
Plasmodiophoromycota
Labyrinthulomycota
Oomycota
Hyphochytriomycota
Chytridiomycota
Eumycota
Klasifikace eukaryotů podle Adl et al. 2012: J. Eukaryot. Microbiol. 59 (5)
Entamoeba histolytica
Amoebozoa – Archamoebae - Entamoebidae
Trofozoit
• 10-60 m
• rozlišitelná endo- a ektoplasma
(granuloplasma a hyaloplasma)
• eruptivní lobopodie
• ve vakuolách bakterie, erytrocyty
Cysta
• odolnost k chloraci vody
• 10-20 m
• 1-4 jádra
• v mladých cystách glykogenová
vakuola
• během zrání - chromidie
Entamoeba histolytica
• kosmopolitní původce střevní a mimostřevní amébózy
• forma minuta = neškodný komenzál (tvoří cysty); f. magna = invazivní patogen
(netvoří cysty)
• rozšíření v rozvojových zemích kvůli špatné hygieně a teplému/vlhkému klimatu
• hlavním hostitelem je člověk  měňavková úplavice, může způsobit onemocnění jater
• vzácně mohou být infikováni i psi, kočky a hlodavci,
• chybí mezihostitel i zvířecí rezervoár
• přenos odolnými cystami fekálně-orální cestou, člověk –člověk, při sexuálním styku,
alimentární cestou - fekálním znečištěním potravin a vody
Invaze střevní stěny
mukosa
muscularis
mucosae
submukosa
„flask ulcer“
 pokud napadne střevní sliznici,
způsobuje střevní amébózu
 invazivní kmeny mohou proniknout
do tkání a způsobit extraintestinální
amébózu
Acanthamoeba spp.
• oportunní paraziti
• amfizoické měňavky s kosmopolitním výskytem ve vodě, v půdě, ve vzduchu
• trofozoiti cca 25-55 µm, pseudopodie s výběžky – acanthopodie
• netvoří bičíkatá stádia
• silnostěnné cysty  dvě vrstvy-vnější svraštělá ektocysta, vnitřní hvězdicovitě
zvlněná endocysta
Amoebozoa – Discosea – Longamoebia - Centramoebida
A. lugdunensis
trofozoiti
cysty
kruhový infiltrát neutrofily
Acantamébová keratitis (AK)
• nebolestivá chronická infekce rohovky  ohrožení zraku
• rizikové faktory: kontaktní čočky (80%), poranění oka (20%)
• trofozoiti ve stromatu rohovky encystují (cysty)
• léčba obtížná
dendritická keratitida
Granulomatózní amébová encefalitida (GAE)
• objev Culbertsonem (1957) v kultuře buněk opičích ledvin pro kultivaci polio vakcíny
 A. culbertsoni
• první případy u lidí v 70. letech 20. století, 135 případů do roku 1998
• chronické onemocnění (týdny-měsíce)
• u oslabených jedinců - při autoimunitních onemocněních, nádorových
onemocněních, AIDS, diabetes, alkoholismus
• infekce vdechnutím nebo kůží  hematogenní rozsev
• chronický ložiskový zánět mozku (nekrotická ložiska)
• bolest hlavy, křeče, strnutí šíje, apatie až smrt
Excavata - Discoba - Discicristata - Heterolobosea
améboidní trofozoit bičíkovec cysta
• jednojaderná améba 15-30 µm
• kosmopolit, výskyt v průmyslově oteplených vodách a v bazénech
• roste až do teploty 45 °C, optimálně při 37 °C
• široká laločnatá pseudopodie, amébostom – trogocytóza
• stádia: bičíkovce (2 bičíky), améby, cysty sférické a dvouvrstevné
• při snížení osmotického tlaku  tvorba bičíkatých stádií
Naegleria fowleri
Primární amébová encefalitida (PAME)
• améboidní trofozoit proniká čichovou sliznicí do mozku – bulbus olfactorius
 akutní zánět mozku (průběh fulminantní - velmi prudce, superakutně
probíhající, s dramatickými příznaky)  bolest hlavy, horečka, meningeální
příznaky, bezvědomí  úmrtí za 3 –7 dnů
• intravitální diagnostika obtížná; vyšetření mozkomíšního moku - pohyb
améb, barvení trichromem, kultivace 1,5% agar + Aerobacter aerogenes
• léčba málo úspěšná
Excavata - Metamonada - Fornicata - Diplomonadida
jádra
přísavný
disk
• přichycení na stěně tenkého střeva pomocí přísavného disku  porucha vstřebávání sacharidů
a tuků v duodenu → steatorrhea (přítomnost tuků ve stolici)
• nekrvavý průjem mastného vzhledu s hlenem, bolesti břicha, nevolnost, zvracení
• lidská a zvířecí giardióza - epidemie zejména ve vyspělých zemích s imunologicky naivní
populací (např. USA)
cysta
bičíky
Giardia intestinalis
1. Cysty i trofozoiti ve stolici
(diagnostické stádia). Odolné 4jaderné
cysty přežívají měsíce ve
studené vodě (přežijí i chlorování).
2. K infekci dochází po požití cyst ve
vodě, potravě nebo fekálně-orální
cestou. Inkubační doba 1-3 týdny.
3. Excystace v duodenu  uvolnění 2
trofozoitů z každé cysty.
4. Trofozoiti (v tenkém střevě,
žlučovodech, žlučníku) se množí
podélným binárním dělením a
zůstávají v proximální části tenkého
střeva - volné nebo přichycené na
sliznici.
5. Při přechodu do tlustého střeva
dochází k encystaci. Cysty ve stolici
jsou infekční  možný přenos z
člověka na člověka.
Životní cyklus G. intestinalis
Excavata - Metamonada - Parabasalia – Trichomonadida
Trichomonas vaginalis
• lidská urogenitální trichomoniáza (trichomonóza) –
kosmopolitní rozšíření; trichomonádová kolpitida
běžné populace žen se vyskytuje v 1–2 %
• většina mužů a 50% žen jsou „přenašeči“
• časté onemocnění v méně rozvinutých zemích
Monocercomonas
Tritrichomonas foetus
Histomonas
Dientamoeba
• převážné neškodní komenzálové střev obratlovců a hmyzu
• několik parazitických druhů
améboidní forma na poševní sliznici
• parazituje v ženském dolním
genitálním traktu – záněty vagíny
a děložního hrdla, pěnovitý
výtok, ↑ vnímavost k infekci HIV
• žije také v močové trubici a
prostatě mužů, ale jen vzácně
tady způsobuje onemocnění zánět
prostaty a nadvarlat až
sterilita
• množí se podélným binárním
dělením
• přenos pohlavním stykem infekčním
stádiem je trofozoit
• zdá se, že parazit nemá
cystickou formu a ve vnějším
prostředí nepřežívá dobře
Životní cyklus T. vaginalis
Excavata - Discoba - Discicristata – Euglenozoa
Kinetoplastea - Trypanosomatida
glykosomy acidokalcisomy
• 1 bičík
• výhradně parazitické druhy – jednohostitelské (Crithidia,
Leptomonas), dvouhostitelské (Trypanosoma, Leishmania)
• během životního cyklu tvoří různé formy (morfy) lišící se
polohou jádra, kinetoplastu a bičíku  amastigot (1),
promastigot (2), epimastigot (3) a trypomastigot (4)
• specializované organely
Leptomonas Leishmania Trypanosoma
Stercoraria (stercus = trus)
 vývoj v přenašeči ukončen v zadní části střeva
Salivaria (saliva = slina)
 přenašeč - vývoj ukončen v přední části střeva
Trypanosomy z ryb a obojživelníků
 proboscis pijavek
• více než 300 druhů u všech tříd obratlovců
• přenos: dvoukřídlý hmyz, ploštice, pijavky, upíři
• i kontaminativní přenos
Trypanosoma spp.
Stercoraria
Trypanosoma cruzi
Salivaria
Trypanosoma brucei
Původci onemocnění
• lidská spavá nemoc - africká trypanozomiáza
• přenos bodalkou tse-tse, 100-300 tisíc nemocných, 5000 ročně umírá
• trypanosomy pronikají do mozku a mozkomíšního moku  bolesti hlavy, mozkové
příznaky, poruchy spánku a postupující kachektizace  neléčení až smrt
 západní forma: Trypanosoma brucei gambiense, přenašeč Glossina palpalis 
chronická onemocnění, letargie typická pro pozdější fáze
 východní forma: (T. b. rhodesiense), přenašeč G. morsitans  rychle probíhající
forma, smrt do několika týdnů
Životní cyklus T. brucei
Chagasova choroba - americká trypanosomiáza
• přenašeči jsou ploštice z podčeledi Triatominae - přenos pouze tehdy když
během kousnutí defekují; přenos krví (transfuze, transplantace, těhotenství)
• inkubační doba 1-6 týdnů, lokální reakce v místě vpichu a v ½ případů se objeví
infekce v blízkosti očí, zvětšení mízních uzlin v místě infekce
• po 2-4 týdnech akutní fáze - zaplavení organismu parazity  horečka, dušnost,
bolesti břicha, zvětšení srdce či hromadění tekutin na tváři a na nohou
• latentní fáze trvá i několik let  chronické onemocnění srdce, malformace na
střevě (odumírání gangliových buněk - poruchy peristaltiky), bez léčby smrt
myokarditída
megacolon
Leishmanióza - přenos bodavým hmyzem rodu Phlebotomus a Lutzomyia
 viscerální leishmanióza (kala azar - černá horečka): komplex druhů Leishmania d.
donovani, L. d. chagasi a L. d. infantum
 kožní leishmanióza: L. tropica, L. aethiopica a L. major (Starý svět) a L. mexicana,
L. brasiliensis a L. peruviana (Nový svět).
 mukokutánní leishmanióza (Espundia): L. brasiliensis
Nejvýznamnější vektoři:
Triatoma infestans
Triatoma dimidiata
Rhodnius prolixus
Panstrongylus megistus
Životní cyklus T. cruzi
Alveolata
Tetrahymena (Ciliophora)
• společný znak - kortikální
alveoly
• ovlivňují stabilitu povrchu buňky
– zajišťují pružnost a zároveň
pevnost  Alveolata nepotřebují
těžké schránky, často velcí
dravci
• alveoly nejsou nikdy celistvé mikropóry
u výtrusovců
• u různých alveolát různé
utváření alveolů
alveolus
plasmatická membrána
celulózní plát v alveolu
membrána alveolu
• alveoly - měchýřky pod povrchem
• lokalizace pod plazmatickou membránou
alveoly obrněnek - často obsahují celulózové pláty Apicomplexa - jeden nebo
několik alveolů
„Myzozoa“
• myzocytóza - narušení povrchu buňky kořisti a následné
vysávání cytoplasmy
• tubulární kristy
• plastid u některých zastupců - sekundární červený plastid
apicoplast u Apicomplexa - organela plastidového
původu
obrněnka Amphidinium
testudo s chloroplasty
Alveolata - Apicomplexa
• základní charakteristika – přítomnost apikálního komplexu organel u invazivního stadia (zoitu)
• uzavřený konoid
• tento složitý aparát slouží k průniku do hostitelské buňky, k ukotvení parazita a k následné
tvorbě parazitoforní vakuoly u intracelulárních nebo parazitoforního vaku u epicelulárních
zástupců
Všechna Apicomplexa jsou
parazitická !!!!
Apikální konec buňky (apex) zoitu
konoid
tachyzoit Toxoplasma gondii bradyzoit T. gondii
Průnik zoitu do hostitelské buňky
T. gondii pronikající do
hostitelské buňky
Sekvence po sobě rychle následujících procesů:
1. Uchycení zoitu na povrch hostitelské buňky;
2. orientace zoitu a zahájení rozrušování povrchu
hostitelské buňky;
3. průnik do buňky, obsah rhoptrií a mikronem se
vylévá  část materiálu se inkorporuje do
membrány vznikající parazitoforní vakuoly;
4. pokračující průnik, odhození antigenního
povrchu zoitu;
5. dotvoření parazitoforní vakuoly.
Conoidasida - Gregarinasina
Eugregarinorida
Gregarina polymorpha
• parazitují trávící trakt, gonády a tělní dutiny různých bezobratlých
• většinou monoxenní paraziti, relativně velké rozměry
• většinou extracelulární vývoj + epicelulární lokalizace vegetativního stadia
• pelikula tvoří podélní epicytární záhyby  klouzavý pohyb
• infekční oocysta s 8 sporozoity
• aseptátní a septátní (epimerit, protomerit a deutomerit) formy trofozoitů
solitérní gamonti
gamonti - syzygie
gametocysty
oocysty v řetízkách
trofozoiti
sporozoit
raný trofozoit
Životní cyklus G. polymorpha ve střevě
larvy potemníka (Tenebrio molitor)
jednoduchý epimerit
G. steini
Gegarina garnhami
komplikovaný epimerit
Actinocephalus
dujardini
Beloides tenius
Bothriopsides histrio
modifikovaný
protomerit
Neogregarinida
merozoiti (šipka)
gamonti (hrot šipky) oocysty
gamonti (šipky)
oocysty (hrot šípky)
Mattesia dispora
• intracelulární parazit
tukového tělesa larev
Ephestia kuehniella
• autoinfekce oocystami
• na konci vývinu
parazita larvy zrůžovějí,
jsou letargické a
nepřijímají potravu 
smrt
• přítomnost merogonie
• převážné intracelulární vývoj v tukovém tělese a Malpighiho žlázách hmyzu
• značná patologie až destrukce napadených orgánů
Conoidasida - Cryptosporidium
Cryptosporidium muris
• parazité gastrointestinálního a dýchacího traktu člověka i zvířat  původci
průjmových onemocnění savců a onemocnění dýchacího aparátu ptáků
• přenos požitím sporulovaných oocyst se 4 sporozoity (bez sporocysty)
• monoxenní cyklus; vývoj endogenních stadií je epicelulární v parazitoforním vaku
hostitelského původu, obvykle na mikrovilárním povrchu epitelových buněk
• autoinfekce (ve střevě)
• nekrvavé vodnaté průjmy: u imunokompetentních jedinců infekce spontánně
vymizí, u imunodeficitních (oportunní parazité, AIDS)  dehydratace až smrt
• ojedinělé případy nebo větší či menší epidemie u lidí
• významná je kryptosporidióza telat
• léčba neefektivní
sporozoit
trofozoiti
10 µm
oocysta
merogonie II
merozoiti I
merozoiti IImacrogamontimicrogamonti
zygota
excystace
merogonie I
invaze
hostitelské
buňky
Životní cyklus C. muris
v BALB/c myších
Cryptosporidium fragile
Neparazitovaný žaludeční epitel Parazitovaný žaludeční epitel
Duttaphrynus melanostictus
žabí žaludeční buňky parazitované C. fragile mohou vytvářet
tzv. „stopky“
Conoidasida – Coccidia - Eimeriorina
oocysta E. tenella ze slepic
merozoiti ve střevě
• jednohostitelští paraziti
• napadají většinou střevní epitel - kokcidióza  narušení resorpce živin,
dehydratace organismu, ztráta krve, zvýšená vnímavost k jiným patogenům, úhyn
• veterinárně významní paraziti chovů slepic a králíků (napadají játra)
Eimeria tenella
životní cyklus E. tenella
řez slepým střevem kuřete v akutní fázi
Vývojová stádia E. tenella
tkáňové cysty v mozku chronicky
infikovaných myší
Toxoplasma gondii
• dvouhostitelští intracelulární paraziti
• kočka (Felidae – jediní známí definitivní hostitelé) – myš a mnoho jiných
mezihostitelů včetně člověka (u nás cca 30 %)
• zdroj nákazy - nedostatečně tepelně upravené maso nebo potraviny
kontaminované trusem nakažených koček, krevní transfúzí a transplantací orgánů,
transplacentárně od matky k plodu
• původce onemocnění zvaného toxoplazmóza - u člověka průběh podobný chřipce
 po odeznění akutní fáze přežívá ve formě tkáňových cyst až do konce života
• ovlivnění hostitele - např. zpomalení reakční doby
• infekce během těhotenství – kongenitální toxoplazmóza, těžké poškození plodu
• v ČR nakažena asi 1/3 populace, jinde (např. Francie) téměř 90% populace
Životní cyklus T. gondii
1. Nesporulované oocysty se vylučují
s výkaly kočky. Oocysty se vylučují
1–2 týdny, sporulují za 1-5 dní a
stávají se infekčními.
2. Mezihostitelé se nakazí požitím
kontaminované půdy, vody nebo
rostlin.
3. Po požití se oocysty transformují v
tachyzoiti invadující nervovou a
svalovou tkán  bradyzoiti v
tkáňových cystách.
4. Nákaza kočky konzumací
mezihostitelů s tkáňovými cystami.
Kočky se mohou nakazit i přímo
požitím zralých oocyst.
5. Domácí i volně žijící zvířata se
mohou nakazit tkáňovými cystami
po požití zralých oocyst.
6. U lidí se tvoří tkáňové cysty,
nejčastěji v kosterním svalstvu,
myokardu, mozku a v očích;
setrvávají i po celý život hostitele.
Vývojová stádia T. gondii
tachyzoiti
oocysty bradyzoiti v cystách
Aconoidasida - Haemospororida
• absence konoidu
• definitivním hostitelem jsou členovci
• nejvýznamnější je lidský patogen Plasmodium
 4 nejvýznamnější „lidské“ druhy
 přenos komáry rodu Anopheles
 onemocnění malárie (napadeny stamiliony lidí)  malarické
záchvaty způsobeny synchronním rozpadem infikovaných krvinek
P. falciparum - krevní roztěr
modifikace erytrocytů
infikovaných P. falciparum
Životní cyklus P. falciparum
Morfologie krevních stádií P. falciparum
meront
(schizont, rozeta) gametocyt
trofozoit prsténky
Protistologická skupina na oddělení parazitologie
Hlavní objekty výzkumu:
 basální Apicomplexa - gregariny, kryptosporidie a nižší kokcidie (mořské)
Cíle výzkumu:
 interakce hostitel-parazit
 strategie invaze parazita a přichycení k hostitelské buňce
 analýza buněčného kortexu a pohybových elementů parazita
 funkční morfologie a ultrastruktura buňky parazita
 aplikace morfologických a imunocytochemických přístupů při studiu
fylogenetických vztahů mezi ranými Apicomplexa  blízká příbuznost
gregarin a kryptosporidií !!!
Metodické přístupy:
 kultivace parazitů in vivo a in vitro (buněčné kultury)
 buněčné suspenze, histologie  imunoznačení, cyto- a histochemie
 světelná a elektronová mikroskopie
 fluorescenční analýza – konfokální mikroskopie a „live cell fluorescence
imaging“ pro sledování buněčných procesů
 biochemická analýza cílových proteinů, molekulárně-biologické postupy
Metody
1. Sběr materiálu vs. experimentální infekce laboratorních
zvířat, kultury
např. faunistika prvoků udržování parazita pro experimentální účely
2. Zpracování materiálu
 odběr materiálu (pro histologii, imunofluorescenci, EM, molekulárně genetické
studie,…)
 příprava nativních preparátů
 fixace
 příprava vlhkých nátěrů, roztlaků
 příprava řezových preparátů (polotenké řezy, ultratenké řezy)
 barvení
 imunologické a biochemické postupy
 molekulární genetika, fylogenetická analýza
1. flotace - izolace oocyst kryptosporidií z trusu
2. purifikace oocyst
3. experimentální infekce hostitele nebo příprava materiálu pro studie in vitro
A. pro studie in vivo  pitva a získání materiálu z nakaženého zvířete
B. pro studie in vitro  excystace oocyst a získání inf. sporozoitů pro další postupy
4. fixace a následovné zpracování materiálu
Příklad standardních parazitologických postupů
Cytologický preparát
Zpracování tkání - histologie
 odběr
 fixace
 krájení
 tkáně prosycené parafínem nebo pryskyřicí
 zmrzlé tkáně
 barvení
Odběr
 Biopsie
 punkce (nabodnutí tělní dutiny, kloubu, orgánu nebo
patologického útvaru za účelem odběr tekutiny)
 excize (vyříznutí)
 kyretáž (výškrab)
 předoperační biopsie (odběr vzorku tkáně tzv. bioptátu k
následnému morfologickému vyšetření)
 Nekropsie
Postup:
1. oddělení vzorku - velikost tkáňového bločku max. 1 cm2
2. důkladné opláchnutí ve fyziologickém roztoku
3. vložení do fixační tekutiny - ihned po odběru !!!
4. označení vzorků
Fixace
 rychlá a šetrná denaturace bílkovin bránící autolýze tkání
 podmínky fixace
 rychlost - odběr, průnik, velikost vzorku (1 cm2, 1 mm2)
 zachování struktury
 barvitelnost
 fixace fyzikální
 fixace chemická
Fixační tekutiny
 formaldehyd (4% formaldehyd, neutrální nebo pufrovaný)
 Bouinova (formaldehyd + k. pikrová)
 Zenkerova (dvojchroman draselný, sublimát, formaldehyd)
 metacarn (formaldehyd, metanol, voda)
 Davidson (glycerol,formaldehyd,etanol, voda)
 AFA (ethanol, formaldehyd, kyselina octová ledová)
 oxid osmičelý, glutaraldehyd
Parafínové řezy
 odvodnění vzestupnou etanolovou řadou
 projasnění xylenem
 prosycení parafínem
 zalití do parafínu
 krájení na mikrotomu (tloušťka řezu 4-10 μm)
 rotační nebo sáňkový mikrotom
 napínání a lepení řezů na podložní skla
Barvení parafínových řezů HE
 odparafinování – xylen I, xylen II, 100% etanol, 96%
etanol, 70% etanol, voda
 barvení hematoxylinem
 praní v tekoucí vodě do zfialovění
 barvení eosinem
 oplach ve vodě – odstranění přebytečného barviva
 odvodnění vzestupnou etanolovou řadou
 projasnění
 montování do kanadského balzámu nebo pryskyřice
Damara
Histologické řezy
histologický řez caeca
sarančete s gregarinami
(hematoxylin-Bestův
karmin)
polotenký řez tkáně s
gregarinami (toluidinová
modř)
histologický řez žaludkem
ropuchy s kryptosporidiemi
(hematoxylin-eosin)
Imunoznačení, přímé značení a fluorescence
nepřímé (imuno)značení myozinu v trofozoitech
gregarin
přímé značení aktinu v trofozoitech gregarin pomocí FITC-faloidinu
přímé značení nukleových kyselin
gregarin pomocí DAPI (A.B) a
akridinové oranže (C,D)
Olympus CellR - motorizovaný invertovaný mikroskop se systémem rychlé fluorescence
pro sledování procesů v živých buňkách
Postupy pro elektronovou mikroskopii
 fixace
 odvodnění
 zalévání
 krájení ultratenkých řezů
 kontrastování ultratenkých
řezů
 prohlížení v TEM
 očištění preparátu
 fixace
 odvodnění
 sušení
 lepení preparátu na
terčík
 pokovení preparátu
 prohlížení v SEM
Skenovací elektronová
mikroskopie (SEM)
Transmisní elektronová
mikroskopie (TEM)
n
Trofozoiti eugregarin
epicelulárně přichyceni k
střevnímu epitelu hostitele
(larvy Tenebrio molitor)
Kryptosporidie epicelulárně
přichyceny k žaludečnímu
epitelu hostitele (exp. infekce
u Mastomys natalensis)
SEM TEMElektronová mikroskopie
„Freeze fracture“
TEM analýza
tachyzoit T. gondii invadující hostitelskou buňku
pelikulární záhyby na povrchu buňky gregarin
Koprologické metody
 oocysty kokcidií, ciliata, atd.
1. Přímý nátěr
2. Koncentrační metody:
• flotační metody
• sedimentace
• kvantitativní koncentrační metoda Mc Master
3. Kvantitativní metody
• počítání v komůrce (s definovaným naředěním dle potřeby) – např.
Cyrusova a Fuchs-Rosenthalova komůrka
• flotace a sedimentace standardního objemu (nepřesné díky snížené
záchytnosti)
4. Barvení v koprologii
Další důležité diagnostické metody
v protistologii