1
EUROPA SECURA 2015
Bezpečnostní analýza
Mali
Matěj Macháček
Kateřina Mlčúchová
Filip Pospíšil
Brno 2015
Gymnázium Brno-Řečkovice
Terezy Novákové 2, 621 00
Kvinta A
2
Obsah
1. Úvod…………………………………………………………………………..3
2. Historie………………………………………………………………………..4
3. Popis a analýza jednotlivých stran……………………….……………......5
3.1 Tuaregové…..……………………………………………………...5
3.1.1MNLA…………………………………………….……….5
3.1.2 CMA…………………………...…………………………5
3.2 Malijské ozbrojené složky……………………...……………..…..5
3.3 AQIM…………………….……………………………………….….6
3.4 Al Murabitoun………………………… …...……………………....6
3.5 Mírové síly OSN…………………………………………..………..6
3.5.1 EU TM Mali………………………………….…………...6
3.5.2 Francouzská armáda…………..……………………….7
4. Popis a analýza současné situace……………………………………...…..8
5. Možnosti dalšího vývoje situace……………………………………...……. 9
6. Doporučení pro EU jak se postavit k současné situaci……………….....10
7. Doporučení EU o zapojení Francie………………………………………..11
8. Důsledky nestability regionu pro Subshaharskou Afriku…………..…….11
Zdroje: ………………………………………………………………………….. 12
Poznámky k textu:........................................................................................13
3
1. Úvod
Mali je ukázkový příklad špatného post-koloniálního vymezení hranic země. Francie, která
ovládla Mali, při vymezování hranic nebrala v úvahu etnické, náboženské, ani geopolitické
rozdíly v oblasti. Hranice jsou vedeny jednak skrz rozsáhlé pouště, které obývají Tuaregové, ale
i savanu ležící na jihu státu, kterou obývají různá černošská etnika. Stát leží na zlomu mezi
africkou a islámskou civilizací, proto na základě knihy Střet civilizací Sumuela P. Huntingtona
lze tuto oblast označit jako rizikovou pro vznik konfliktů.
Tuaregové měli problém „smířit s tím, že by se měli stát menšinou ve státech ovládaných
většinou černých obyvatel, které donedávna znali jen jako otroky,“(1).
Do všeobecného povědomí se problém dostal v roce 2013, kdy byl vyhlášen samostatný
tuarežský stát Azawad. Problém se stal ještě významnějším, když se do bojů zapojili islamisté.
Mali patří mezi nejchudší státy světa. Většina lidí se zde živí zemědělstvím, nebo pastevectvím.
Jižní část země je obecně rozvinutější, zatímco oblasti na severu obývané Tuaregy jsou
mnohem zaostalejší. To je taktéž způsobeno neochotou vlády investovat do těchto oblastí a tím
ještě umocňují již tak velké napětí v Mali a podporuje pašeráctví v oblasti.
Pašeráctví přestavuje velký problém. Země totiž leží na jedné z tří hlavních pašeráckých tras
vedoucí přes Afriku. Z činnosti nutné k přežití, se postupem času stal výhodný byznys ovládaný
místními gangy a islamisty. Přes Mali proudí do Evropy většina jihoamerického kokainu.
Zdroj obrázku: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/5e/Un-mali.png
4
2. Historie
Počátek špatného vztahy mezi Tuaregy a černošskými etniky můžeme pozorovat již začátkem
17 st. n. l. V tomto období zaniklo Malijské království a nestabilní situace využili Tuaregové,
kteří začali na území Mali podnikat nájezdy a zajaté obyvatele prodávali do otroctví. Postupem
času se tato činnost stala hlavní součástí Tuaregské ekonomiky. Obchod s otroky byl zastaven
až roku 1830, kdy oblast ovládli Francouzi.
Za počátek nestability se dá považovat vznik samostatného státu Mali (1960). Odpor Tuaregů
vůči státní moci přerostl v boje o autonomii již roku 1962, avšak rebelie byla záhy krvavě
potlačena a následovaly těžké represe. V roce 1990 započalo další povstání, to bylo ukončeno
až roku 1995 podepsáním mírová smlouva.[1]
Všechny body smlouvy byly splněny, až na ekonomický rozvoj, a tak na jaře v roce 2006
vypukla další vlna povstání. S pomocí Alžírska byla v červnu 2006 uzavřena Alžírská dohoda.[2]
Po roce, ve kterém nedošlo k žádnému zlepšení situace, zajali v srpnu 2007 mladí Tuaregové
několik příslušníků vojenské kolony, což způsobilo odpor místního obyvatelstva. Po dalším
útoku souhlasili povstalci s příměřím, za podmínek, že vláda uvolní přibližně 1,5 milionů euro na
rozvoj a podporu severu Mali a stáhne vojenskou sílu z okolí Kidalu.[3] Prezident Touré
přesunul veškerou vojenskou sílu na sever a jmenoval tuarežské důstojníky do čela armády. Ke
konci roku utekli povstalci ze země a situace se začala uklidňovat. Probíhala postupná jednání
o míru, kterých se ale neúčastnil Ag Bahanga. Ten ještě v prosinci téhož roku nečekaně napadl
základnu v městě Nampala. Nakonec utekl do Libye, kde na podzim roku 2009 přistoupil k
mírovému řešení situace v zemi. Vláda prohlásila, že dojde k rychlému naplnění závazků,
popsaných v Alžírské dohodě.
Vlivem přetrvávající špatné ekonomické situace, vzrůstem množství ozbrojených skupin
operujících na severu země a nárůstem vlivu AQIM, se opět dostali na povrch separatistické
myšlenky Tuaregů. V březnu 2012 byla Malijská vláda sesazena vojenským pučem, čehož
využila organizace MNLA a bez jakéhokoliv boje obsadila město Timbuktu a následně vyhlásila
samostatný stát Azawad, na severu Mali. K tomuto kroku využila pomoci dvou radikálních
islamistických skupin, a to Ansar Dine a AQIM. Přestože islamisté spolupracovali s Tuaregy na
vytvoření Awazadu, posléze se ukázaly zásadní rozdíly mezi názory na uspořádání území. Tyto
teroristická skupina prosazující právo šaríja nakonec MNLA vytlačili a definitivně se chopili
vlády. Začali ze severu postupovat do jižní části Mali směrem k hlavnímu městu Bamaku, kde
jim armáda nebyla schopna odporovat. V září 2012 byla vláda s nově dosazeným prezidentem
nucena požádat OSN o vojenskou pomoc. Na základě rezoluce Rady bezpečnosti byla
zahájena v lednu 2013 rychlá mise s názvem „Several“, která měla zabránit dalšímu postupu
islamistů ze severu.[4] Ke konci roku se stav začal uklidňovat a 18. 6. 2013 byla podepsána
prozatímní mírová smlouva. [5]
5
3. Popis a analýza jednotlivých stran
3.1 Tuaregové
Tuaregové jsou kočovný berberský národ obývající africký Sahel a nejvíce se jich nachází právě
v Mali. Bohaté zastoupení mají taktéž v Nigeru a Alžírsku. Rasově Tuaregové nejsou “čistí”
černoši, protože mají evropské i černošské rysy i když jsou tmavší pleti. Tuaregové sice
vyznávají Islám, ale propojili ho se svým původním animistickým náboženstvím, a proto se jeho
výklad podstatně liší od ostatních muslimských národů. Ženy jsou ve společnosti rovnoprávné s
muži. Od Arabů se liší taky kulturou a jazykem, který se nazývá Tamašek. Tuarežská
společnost se historicky dělí na jednotlivé kmeny, takzvané Kely. Z obyvatel Mali tvoří
Tuaregové asi 8%, ale obývají rozsáhlé území zvané Azawad, což jsou kraje Gao, Kidal a
Tombouctou, které tvoří kolem 60% rozlohy Mali. Mezi jednotlivými kmeny panuje neustálá
rivalita a snaha o získání moci, proto je těžké se na Tuaregy dívat jako na homogenní skupinu.
Jednotlivý kmeny často sledují spíše osobní zájmy, než že by jim záleželo na společnosti.
3.1.1 MNLA (National Movement for the Liberation of Azawad) - Tato organizace vznikla v roce
2012 jako důsledek ekonomického zanedbání tuarežských regionů, rostoucího vlivu AQIM a
celkové zhoršení bezpečností situace v regionu.
Hlavní cíle MNLA byly osamostatnit území Azawad. V současné situaci se spokojí i s
dostatečnou autonomii. Hnutí je složeno ze studentů a Tuaregů působících v Libyi.
Disponují vojenskou technikou dovezenou převážně z Libye, kde působili jako Kadháfiovi
žoldáci v roce 2011. Včetně těžkých kulometů, několika obrněných vozidel, proti-letadlových
kanónů a raket SAM (surface-to-air missile). (2)
3.1.2 CMA (Coordination of Azawad Movement) - Tato organizace reprezentuje a spojuje pět
tuarežských separátních skupin včetně MNLA. Slouží hlavně k zprostředkování diplomatických
stykům mezi Tuaregy a Malijskou vládou.
3.2 Malijské ozbrojené složky
Malijská republika má 6 ozbrojených složek a to armádu, letectvo, četnictvo, republikánskou
gardu, národní gardu a národní policii. Ozbrojené složky jsou obecně vzato v Mali špatně
placené, špatně vyzbrojené a vycvičené. Slouží v nich, jak Tuaregové, tak ostatní černošská
etnika z jihu. V armádě slouží okolo 7 000 vojáků a v ostatních složkách dalších asi 4 800 lidí.
Armáda disponuje zastaralými tanky a obrněnými vozidly sovětské výroby. Letectvo disponuje
letouny MiG-21, které jsou z větší části nebojeschopné a pouze deseti vrtulníky, z nich
minimálně 2 byly nenávratně zničeny při střetech na severu země.(3)
6
3.3 AQIM
Teroristická organizace al-Kaida pro islámský Maghreb vznikla v roce 2007, přejmenováním z
GSPC (Groupe Salafiste pour la Prédication et le Combat) a přesunutím pole působnosti ze
severu Alžírska na jih, na Malijsko-Alžírské hranice.(4) Organizace se řadí mezi takzvané
hybridní. AQIM využívá organizovaného zločinu (pašování, ilegální migrace do Evropy a únosy)
k ekonomickým ziskům. Avšak poslední dobou změnila svoji strategii a začala útočit v oblasti
centrálního Mali.
Islamisté jsou nejčastěji vyzbrojení pěchotními zbraněmi, ale disponují i raketových kompletů
země-vzduch Strela-2 a Stinger. K útokům se využívají pick-upy s těžkými kulomety KPVT,
bezzákluzovými kanóny a proti-letadlovými kanóny ZSU-23 . Celková síla AQIM se odhaduje
na 600-800 osob.
Po útocích v Madridu a v Londýně v roce 2007 byla jejich síť v Evropě rozprášena, a proto se
začali orientovat na útoky a únosy v operačním oblasti AQIM. Tato změna byla výhodnější jak z
hlediska ideologického, tak z hlediska finančních příjmů.(4)
3.4 Al Murabitoun
Al Murabitoun je další islámská teroristická skupina působící v daném regionu. V poslední době
stojí za několika útoky. Jmenovitě třeba útok na kavárnu v hlavním městě Bamako. (5) Jejich
počty se odhadují do 200 osob.
3.5 Mírové síly OSN
Na základě rezoluce 2100 (2013) byli do Mali posláni v rámci mise MINUSMA mírové jednotky
peacekeepers Spojených národů. Tyto jednotky mají stabilizovat a zajistit bezpečnost klíčových
populačních center a zabránit případnému návratu ozbrojených skupin do těchto oblastí.
Rezolucí 2164 (2014) byli povinnosti Modrých baretů rozšířeny ze stabilizace a zajištění míru v
regionu na podporu dialogu a smíření mezi Tuaregy a Malijskou vládou, pomoct obnovit
Malijskou suverenitu a přeorganizování bezpečnostního sektor. (6)
Mandát ani zdroje mírových sil neumožňují bojové operace vůči islámským teroristům.
Téhle se mise účastní některé evropské státy, USA, některé africké státy, ale i třeba Čína,
Bangladéš nebo Dominikánská republika. V současné době je v Mali nasazenou přes 11 000
lidí, z toho většinu tvoří vojáci a policisté. Od začátku mise zatím zemřelo 46 členů MINUSMA.
3.5.1 EU TM Mali - Výcviková mise Evropské unie zajišťuje trénink Malijských bezpečnostních
složek. Tahle mise je odpovědí na výzvy rezolucí OSN o misi MINUSMA. EU TM se účastní
také Armáda České republiky, která má převážně za úkol chránit velitelství mise v Bamaku.
AČR má v Mali čtyři české instruktory z Chrudimského výsadkářského praporu, kteří slouží ve
výcvikovém centru nedaleko hlavního města Bamaka.
7
3.5.2 Francouzská armáda - Dříve zde Francouzská armáda působila v rámci své vlastní
operace SERVAL, která byla zaměřená na bojové operace s cílem vytlačit ozbrojence na sever
země, ale nadále působí už jen v rámci mise MINUSMA. V Mali dnes také operují Francouzské
speciální jednotky.
8
4. Popis a analýza současné situace
Po intervenci francouzských ozbrojených sil mise Serval v roce 2013 a po podepsání prozatímní
mírové smlouvy s MNLA (18.6 2013) vládne na většině území státu relativní klid zbraní. Většina
ozbrojenců se stáhla na sever do hornatých oblastní provincii Kidal a Gao.
Aktuálně probíhají závěrečná kola jednání mezi Malijskou vládou a CMA ohledně uzavření míru.
Mír měl platit již 15. dubna 2015, avšak tuarežská strana odmítá smlouvu o příměří přijmout. Z
tohoto důvodu zvýšila OSN tlak na CMA, přičemž ve hře jsou dokonce i sankce vůči této
organizaci, pokud na mírová jednání nepřistoupí. (7) Mírová smlouva je také ohrožena
nárůstem ozbrojených útoků jak ze strany rebelů, tak ze strany provládních milicí.
Islámské skupiny po tom co byly zatlačeny na sever země změnily strategii. Už se nesnaží
ovládnout určité území, ale z důvodu nižšího počtu mužů ve zbrani i horšího materiálního
zajištění přešli na takzvanou asymetrickou válku. Tato strategie byla účinně využitá již ve
Vietnamu a Afghánistánu. Islamisté začali napadat zásobovací kolony jednotek OSN a další
organizací. Kolem cest rozmisťují miny a IED (improvizovaný nástražný systém). Taktéž začali útočit
na základy jednotek OSN za pomocí těžkých zbraní a sebevražedných útoků. Zároveň se však
snaží získat obyvatelstvo na svojí stranu. Rozdávají jídlo a zajišťují za pomocí pašování přísun
nejrůznějšího potřebného zboží.
Jednotky OSN nejsou v současné situaci schopny účinně bojovat s islámskými radikály a
působí spíše jen jako pasivní pozorovatelé. V rámci mise MINUSMA probíhá několik
humanitárních projektů zaměřených na dodávky humanitární pomoci a podporu rozvoje
Infrastruktury na severu země.
9
5. Možnosti dalšího vývoje situace
Možností vývoje situace je několik, ale všechny se odvíjí od toho, zda podepíšou Tuaregové
mírovou smlouvu, či nikoli.
Nejlepší scénář předpokládá, že se země stabilizuje a islamisté budou zlikvidováni, nebo
vyhnání ze země. Tato situace však může nastat jen za předpokladu, že se dojedná mírová
smlouva s Tuaregy, po které bude následovat bohatá ekonomická podpora. V případě že se
životní úroveň po tomto zásahu zlepší, bude mnohem snazší zlikvidovat islamisty, protože ztratí
velkou část podpory obyvatelstva. Zároveň jednotky OSN a Mali nebudou vázány hrozbou
útoku ze strany Tuaregu a budou se moci plně věnovat boji s islamisty.
Druhou možností je, že mír uzavřen nebude a severní oblasti se propadnou do chaotických bojů
jednotlivých frakcí o moc a území. Kvůli nestabilní a nebezpečné situace nebudou jednotky
OSN schopny účinně rozdělovat humanitární pomoc a to povede k velkým vlnám uprchlíků. Ti
budou utíkat před válkou do okolních států a do Evropy. Na severu zavládne anarchie a toho
využijí vůdci jednotlivých bojůvek a stanou se warlordy. To povede k prohloubení humanitární
krize, a nárůstu pašeráctví. Mírové sily MINUSMA budou pod čím dál větším tlakem, a buď se
za pomocí síly pokusí obnovit mír, nebo se pod vlivem narůstajících ztrát na životech stáhnou z
Mali.
Poslední možnost nastane, pokud Tuaregové odmítnou podepsat mírovou smlouvu a vydrží
nápor malijské armády a provládních milicí, který by nejspíše následoval. Za předpokladu že by
OSN nezasahovalo do dění by mohlo následovat opětovné vyhlášení samostatného státu
Azawád. Pakliže by se tak stalo, můžou následovat dva naprosto odlišné scénáře vývoje.
První scénář počítá s tím, že Tuaregové dokážou buďto sami, nebo s pomocí OSN vyhnat
islamisty z oblastí Azawádu. V takovém případě by se mohla situace stabilizovat.
Druhou možností je že po odtržení se k moci buďto násilnou cestou, nebo i svobodnými volbami
dostanou islamisté. V takovém případě bude mnohem těší tyto radikály odstranit, protože získají
větší kontrolu na územím a obyvateli.
10
6. Doporučení pro EU jak se postavit k současné situaci
Současná situace v Mali je poměrně složitá a její případná eskalace může negativně ovlivnit
EU. Ať už přílivem uprchlíků, nebo ohrožením ekonomických zájmů členských států v oblasti.
Pohybují se zde rozdílné frakce s velmi odlišnými zájmy, napříč tomu jde aspoň obecně říci, jak
by se EU mělo zachovat.
První a zároveň stěžejní krok pro zajištění stability v oblasti je uzavření míru mezi malijskou
vládou a Tuaregy. Bohužel Tuaregové nejsou příliš ochotní tuto smlouvu podepsat, a proto by
se měla EU s pomocí OSN pokusit jejich postoj změnit. Toho lze dosáhnou metodou cukru a
biče. Na jednu stranu by EU a OSN měla pohrozit Tuaregům, ale i malijské vládě, že v případě
nepodepsání smlouvy a dalšího eskalace násilí budou následovat sankce. Tyto sankce by
mohly mít podobu zbrojního embarga, případně zastavení zahraniční pomoci. Na druhou stranu
by OSN a EU mohla výměnou za uzavření a dodržování míru nabídnout větší zahraniční pomoc
a vybudování infrastruktury na severu země. Tímto krokem by se také zvýšila důvěru Tuaregů k
centrální vládě a vedla by k potlačení vlivu islamistů.
Pakliže by byla smlouva podepsána, pozornost by se měla obrátit směrem k likvidaci islamistů a
vybudování schopné malijské armády. Silná armáda složená z Tuaregů, ale i dalších etnik pod
kontrolou OSN by zajistila, že se v budoucnu nebudou opakovat násilné pokusy o odtržení
Azawádu a tím by se zabránilo další občanské válce. Prvořadým úkolem armády bude zničení a
vytlačení islamistů za hranice země. Tento úkol je avšak velmi náročný jak z hlediska materiální
zajištění, tak z hlediska výcviku a velení.
Dnešní výcvik malijské armády probíhá v relativně bezpečných oblastech na severu pod
vedením instruktorů OSN. Mezi instruktory a žáky je často velká kulturní bariéra, a jelikož se
instruktoři nepodílí na bojových operacích, tak nemůžou své žáky vést a mentorovat v
opravdovém boji. To společně s krátkou dobou výcviku a špatnou výbavou zapříčiňuje nepříliš
dobré výsledky v bojovém nasazení.
Proto navrhujeme, aby za peníze OSN a EU byla do země vyslána soukromá bezpečností
agentura pocházející z Afriky [6], která by se starala o výcvik malijské armády. Tato agentura by
se také podílela přímo na bojových akcích proti islamistům, kde by působili jako velitelé,
případně by zajišťovali průzkum. Výhodou bezpečnostních agentur je že nejsou vázány tak
striktním mandátem, ale zároveň se chovají velmi profesionálně. Jako příklad nasazení PMC (
private military company) můžeme uvést ofenzívu nigerijské armády, která pod vedením agentury
STTEP účinně vytlačuje bojovníky Boko Haram zpět z dobitých území, nebo využití agentury
Executive Outcomes při boji o Freetown v Sierra Leone v roce 1995. Důležité je také nakoupit
odpovídajíc vybavení vhodný pro boj v horách. Mělo by se jednat o vrtulníky MI-24 schopné
vysadit a následně krýt pozemní jednotky a vrtulové útočné letouny, které nejsou příliš drahé a
jsou ideální pro poskytování palebné podpory. Také by bylo vhodné zajistit nějaký druh
bezpilotních letadel, které by umožnili lepší kontrolu hranic a tím omezili pašování.
11
7. Doporučení EU o zapojení Francie
Mali je z hlediska nerostného bohatství poměrně lukrativní oblastí [7], a tak nepřekvapí, že
Francie zde hájí své ekonomické zájmy. Její intervence však lze považovat i za jistou formu
neokolonizace, přestože francouzská vojska vstoupila na území Mali na žádost místní vlády i
OSN.
Pokud jde o postoj EU k této situaci, není dosud běžné, aby Brusel omezoval zahraniční aktivity
jednotlivých členských zemí. Evropské integrace EU dosud nepostoupila tak daleko, aby to
bylo možné a obecně akceptovatelné. Pokud by si EU postavila proti Francii, vyvolala by tím
odpor jednoho ze svých nejvlivnějších členů. To by mohlo taky znamenat začátek konce
Evropské unie.
Postoj Francie je do jisté míry pochopitelný neboť je jednou z největších ekonomik v EU a musí
chránit svoje ekonomické zájmy i mimo Evropu, především v Africe kde jsou ohroženy
společenskou a politickou nestabilitou. Navíc, kdyby Francie opustila svoje ekonomické pozice v
Africe, nahradil by je okamžitě někdo jiný např. Čína, a tím by si EU ekonomicky pohoršila jako
celek.
Z výše uvedených důvodů doporučujeme EU zaujmout k angažmá Francie v Mali neutrální
stanovisko a zachování dosavadního status quo. EU by nemělo zasahovat do francouzských
ekonomických zájmů, ale jen dohlížet a kontrolovat, aby francouzské korporace nezneužívali a
nevykořisťovali Malijce.
8. Důsledky nestability regionu pro
Subsaharskou Afriku
Možných důsledků nestability bychom mohli najít hodně. Jedním z důsledků jsou uprchlíci.
Podle agentury UNHCR je v dnešní době je přes 147,000 uprchlíků z Mali, kteří nejčastěji
utíkají do Nigeru, Alžírska, Burkina Fasa a Mauritánie.(8) V případě dalšího nárůstu násilí
můžou tato čísla ještě vzrůst a způsobit velký humanitární problémy v okolních zemích.
Uprchlíci také utíkají do Evropy, kde tvoří pátou nejpočetnější skupinu běženců.
Podle dostupných informací nemá malijská armáda, ani OSN pod kontrolou severní hornaté
oblasti země a ty tak slouží jako bezpečné útočiště pro islamisty, kteří zde mají bezpečnou
základnu a mohou odtud podnikat útoky a případně vyrážet i do okolních států.
Také nesmíme opomenout pašování, které se díky žalostným podmínkám místních obyvatel a
nárůstem počtu gangů a extrémistů v oblasti ještě vzrostlo a stalo se více lukrativní.
12
Zdroje:
(1)Zídek, Petr. Mali. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-7277-277-5. Str. 61
(2)MALI : TUAREGOVÉ BOJUJÍ ZA NEZÁVISLOST. TUAREGOVÉ. [online]. 23.1.2012 [cit.
2015-04-25]. Dostupné http://www.tuaregove.cz/clanky/aktualni-informace/mali—tuaregove-
bojuji-za-nezavislost.html
(3)Mali Military. defenceWeb. [online]. 8.8.2013 [cit. 2015-04-25]. Dostupné z:
http://www.defenceweb.co.za/index.php?option=com_content&view=article&id=31482:mali-
military&catid=119:african-militaries&Itemid=255
(4) JANKŮ, Matrtin, Hybridizace al-Ká'idy v severní Africe a její implikace pro Evropu, Vojenské
rozhledy, 2010, roč. 19 (51), č. 4, s. x–x, ISSN 1210-329
(5) AQIM ATTACKS CENTRAL MALI. The Line of Steel. [online]. 1.10.2015 [cit. 2015-04-26].
Dostupné z: http://thelineofsteel.weebly.com/the-line-of-steel/aqim-attacks-central-mali
(6) MINUSMA Mandate. MINUSMA. [online]. 25.4.2013 [cit. 2015-04-26]. Dostupné z:
http://www.un.org/en/peacekeeping/missions/minusma/mandate.shtml
(7) Mediators set May 15 deadline to sign Mali peace deal. REUTERS. [online]. 19.4.2015 [cit.
2015-04-26]. Dostupné z:http://www.reuters.com/article/2015/04/19/mali-talks-
idUSL5N0XG0I120150419
(8) 2015 UNHCR country operations profile – Mali. UNHCR. [online]. 20.4.2015 [cit. 2015-04-
26]. Dostupné z: http://www.unhcr.org/pages/49e484e66.html
http://cs.wikipedia.org/wiki/Mali#Administrativn.C3.AD_d.C4.9Blen.C3.AD
http://www.tuaregove.cz/
http://cs.wikipedia.org/wiki/Tuaregov%C3%A9
http://en.wikipedia.org/wiki/Tuareg_people#Genetics
http://cs.wikipedia.org/wiki/Berbe%C5%99i
http://www.vojenskerozhledy.cz/kategorie/mala-valka-s-moznymi-velkymi-
dopady?highlight=WyJ0dWFyZWdvdlx1MDBlOSJd
http://observers.france24.com/content/20120622-exclusive-photos-northern-mali-tuareg-rebel-
leader-shows-military-arsenal-mnla-ansar-dine-gao-weapons
http://observers.france24.com/content/20140523-images-kidal-mali-rebel-bastion
http://www.tuaregove.cz/clanky/aktualni-informace/mali---tuaregove-bojuji-za-nezavislost.html
http://www.defenceweb.co.za/index.php?option=com_content&view=article&id=31482:mali-
military&catid=119:african-militaries&Itemid=255
http://www.vojenskerozhledy.cz/kategorie/hybridizace-al-ka-idy-v-severni-africe-a-jeji-implikace-
pro-evropu?highlight=WyJtYWxpIl0=
http://thelineofsteel.weebly.com/the-line-of-steel/aqim-attacks-central-mali
http://www.reuters.com/article/2015/04/19/mali-talks-idUSL5N0XG0I120150419
http://www.un.org/en/peacekeeping/missions/minusma/index.shtml
http://www.unhcr.org/pages/49e484e66.html
http://www.tuaregove.cz/clanky/historie/povstani-tuaregu-mali.html
http://cs.wikipedia.org/wiki/Mali#D.C4.9Bjiny
13
Poznámky k textu:
[1] Mírová smlouva zaručovala zlepšení ekonomického rozvoje na území Tuaregů, začlenění do
vlády, samosprávu a rovnoprávné postavení.
[2] Alžírská dohoda byla o dalším rozvoji ekonomiky severní oblasti Mali.
[3] V té době se na scénu se dostaly také další povstalecké skupiny, z nichž se některé to dělali
pouze pro ekonomické potřeby (únosy a výkupné za zajatce).
[4]Účastnila se jí Francie a i některé africké státy.
[5] Džihádisté se buď stáhly na sever země, nebo se schovali mezi obyvatelstvo.
[6] Jako ideální kandidát se jeví agentura STTEP, která je složena z bývalých členů speciálních
jednotek Jihoafrické republiky. Tato agentura je velmi profesionální a disponuje dostatečnými
prostředky na to, aby mohla cvičit malijskou armádu. Momentálně cvičí nigerijskou armádu pro
boj s Boko Haram.
[7] Nachází se zde velké zásoby ropy, které se zatím netěží, ale pozemky jsou už rozprodány
velkým ropným společnostem. Také se zde vyskytují kovy alkalických zemí a spekuluje se o
ložiscích uranu, která jsou z části potvrzená. Mali je taktéž třetím největším vývozcem zlata v
Africe a mají potenciál na zvětšení své těžby.