Výběrovka 2017 Rostislav Brzobohatý Epistemologie hromadných vymírání a příčiny krizí Biotické krize a globální ekosystémy v historii Země – část X. Hromadná (masová) vymírání - biotické krize •Definice HV - vymizení relativně velkého procentuálního podílu druhů (75%) různých taxonomických skupin během krátkého úseku geologického času (103-106 roků) v globálním měřítku • • •Vztahy mezi záznamy velkých událostí a biotickými krizemi (empirická zjištění) • seafloor Rozšiřování oceánského dna – rozhraní desek a s ním spojené jevy Tříštění, oddalování a shlukování litosférických desek, změna konfigurace a morfologie kontinentů, vznik šíjí, pánevních spojení, izolace, migrace či zamezení biotických migrací, změna oceánských proudů, změna proudění vzduchu, klimatické změny,vulkanizmus, transgrese, regrese). sopky oceánský hřbet magma podsouvání oceánské desky podsouvání oceánské desky žhavotekutý plášť vystupující magma vystupující magma oceánská deska kontinentální deska Ad 1) Tektonika desek Eustatické změny Příčiny: •Desková tektonika – růst středooceánských hřbetů – probíhá na dlouhých časových škálách (cyklus regrese- transgrese) regrese – ztráta kontinentálních šelfů jako prostředí pro velkou část fosilizovatelné bioty (většinou spojeno s poklesem teploty) •Změna klimatu – růst nebo rozpouštění polárních čepiček => regrese-transgrese, změny intenzity a směru mořských proudů, převládající cirkulace větrů, změny albeda, kontinentalizace boundaries a) oddalují b) srážejí c) podélně posouvají Desky se : Subdukce Pacifik J. Amerika sestup hornin + roztavení výstup lávy + vznik hornin eroze komprese hornin – vznik pohoří oceánská deska Nazca se podsouvá kontinentální deska příkop Podsouvání (subdukce) oceánské desky pod kontinentální desku (např. Nazca pod Jihoamerickou) v současnosti Rozmístění desek a kontinentů v juře, křídě a neogénu NEOGÉN KŘÍDA JURA NEOGÉN KŘÍDA S. Amerika J. Amerika ~170 Ma ~90 Ma ~20 Ma FIGS8-2 Pohyb subkontinentu Indie a jeho desky od sv. křídy E u r a s i j s k á d e s k a dnešní poloha Indie před 10 miliony let před 38 miliony let před 55 miliony let před 71 miliony let I N D I E dnes PN_W_01 oceánské hřbety rozšiřování 4 cm/rok podsouvání 11 cm/rok eurasijská pacifická indo- australská africká jiho- americká eurasijská severoamerická N Oceánské dno – svět, dnešní pohled, rozložení nejdůležitějších desek OceanFloor Středozemní oblast – mořské dno Afrika Evropa Apulská deska odloučená od Afriky během křídy, její poloha dnes – orogeneze Alpy-Karpaty bez názvu Poloha desek Evropa Afrika 20160824_italy_google_earth_regional_1900_2016_depth cpti11_m5-5 Síla zemětřesení Hloubka vzniku (km) 100927-science-quake-840a_grid-6x2 442 Povrchové projevy pohybu zemských ker Island Saudská Arábie Map_california_central_valley 1589148 tb004104_77504_990x742 p42117 Zlom San Andreas (Kalifornie) – nejznámější U. S. A. Post-and-Grant-Avenue_-Look San Francisco, po zemětřesení v r. 1906, síla 7.9 - 9.3 st. Mt Mt. Taranaki (Nový Zéland) Ad 2) Vulkanizmus Současný stav Země – relativně klidný a) V geol. minulosti plošné výlevy bazaltů (platóbazalty) s přímými vazbami na HV: Viljujské trapy – hranice devon/ karbon Sibiřské trapy – hranice perm/trias – 2, 5 miliónů km 2 x 300 m mocnosti Dekkanské trapy – svrchní křída a při hranici křída/paleogén (trvání > 2 mln.let) Některé trapy bez přímých vazeb na biotu – např. ve stř. ordoviku (život jen v mořích) Spojení trapů s oceánskými hřbety – „hot spots“ (magma vystupuje od hranice jádro/plášť - 2 900 km, 3000 st. C, hřibovité krby ve sv. plášti, často v okolí hřbetů) b) Velké erupce sopečné, menší intenzita než trapy, podobně jako trapy: vysoká úroveň N, oxidů S = dlouhodobé kyselé deště (celosvětově), globální požáry Dekkanské trapy (sz. Indie), jedna z největších vulkanických oblastí světa. Více než 2,000 m mocné ploché uloženiny láv pokrývají oblast cca 450. 000 km2. Objem čedičů je odhadován na 512. 000 km3( srovnání: 1980 erupce Svaté Heleny produkovala 1km3 vulkanického materiálu). (foto Keller, 2011), narušení globálního ekosystému v závěru křídy (65 Ma) Trapy, sz. Indie Ad a) - „hot spots“ - trapy Rozšíření trapů a horkých skvrn v současném obrazu Země str Spodnokřídové platóbazalty v jižní Brazílii, krajina kolem vodopádu Iguacú (Paraná, 800. 000 km2, ~ 1500m mocnost), vznik: desková tektonika, stáří 132-134 Ma, vazba na vymírání = cca 0. (viz příl. str. 2) images Výlevné horniny, bazalty, sp. jura, 182-184 Ma, bez návaznosti na HV (viz příl. str. 2) central-karoo-activities-590x390 map_66 Map_of_Karoo Souvrství Karoo (Jv Afrika), Vztah silných výlevů láv (trapů) a vymírání trapy vymírání Miliony let III. IV. V. globalwarming08 Atmosférický CO2 a průměrná globální teplota na planetě (Junk 2005) Opisthotonus1 Opisthotonus2 OpisthotonusStruthiomimus křeč zádového svalstva ve smrtelné extázi (poškození mozku v důsledku otravy, nedostatku kyslíku etc.) Člověk – tyfus (obraz Bell 1809) Struthiomimus altus – křída (Amerika), teropodní dinosaurus cca „pštrosího vzhledu“ – interpretace: otrava při sopečném výbuchu (?) (podle www.Ideo.columbia.edu, 2007) Pták – recent, nedostatek thiaminu opisthotonus ? svědectví Ad b) Střední Evropa, ~15 milionů let zpět (šipka = cca pozice Brna) Hladina světového oceánu kolísá (~200m) Ad 3) Kolísání mořské hladiny, oceánské proudy, anoxie, černé břidlice Paratethys_vor_17-13_Mio_Jahren ČR bj5134e462 Mapa světa po zvýšení hladiny světového oceánu o 66 m (roztaje všechen led) země mělká moře 14580572447672 rise-of-sea-levels Katastrofické scénáře ano či ne Thermohaline_circulation Hlavní oceánské proudy dnes, zjednodušené Změny proudů vedou ke změnám klimatického režimu planety, popř. k nevětraným oblastem oceánů a moří (anoxie, totální změny v biologickém obsahu) Černé břidlice – sedimenty s vysokým obsahem C se ukládají v anoxických podmínkách, spojeno většinou s transgresemi a ohřátím mořské vody po rozpuštění polárních čepiček. Ohřev mořské vody = snížení rozpouštění kyslíku (tj. jeho přítomnost v oceánské vodě), hluboké vody jsou málo větrané - OMZ leží vysoko, jejich rozšíření do šelfových prostředí = likvidace šelfových společenstev Řada vymírání je nepochybně spojena s tvorbou černých břidlic Jiný oceánský zvrat nastává ochlazením povrchových oceánských vod v takovém rozsahu, že překročí hustotu podložní vody a klesají. str Černé hangenbergské břidlice (anoxie), v nejvyšším devonu a na bázi karbonu Rýnského břidličného pohoří (Německo) Příklad záznamu: images3790CP5G bez názvu Černé břidlice, prostředí sedimentace: snížený obsah kyslíku beznázvu Greenhouseeffect (teplo) Čím více odráží atmosféra infračerv. záření zpět, tím více vzrůstá teplota Země Sluneční energie = krátkovlnná radiace, lehce proniká atmosférou -jen ¼ odrážena => ohřev Země, ta emituje dlouhovlnnou radiaci (infračerv. vlny, tj. tepelnou energii), její větší část je vrácena atmosférou zpět k Zemi. sluneční záření odražené sl. záření (1/4) Infračervené záření do prostoru teplo odražené zpět na Zemi mraky atmosféra Skleníkový efekt Země Ad 4) Klimatické změny – ice-house/green-house, zalednění icehouse chladné období („Icehouse“) tvorba kontinentálních ledovců globální ochlazování karbonátové platformy nerostou vulkanické erupce nárůst CO2 v atmosféře globální oteplování teplé období („Greenhouse“) růst karbonátových platforem v oceánech CO2 odnímán z atmosféry CaCO3 Pro planetu je charakteristické střídání teplých a chladných období - Velké emise kontinentálního vulkanismu ovlivňují úroveň CO2 v atmosféře a s tím související klimatické změny na časové škále mnoha miliónů let. - Globální sopečná aktivita je v přímém vztahu ke klimatickým změnám. - Sopečná činnost se zvyšuje: převládá skleníkové klima (ve starším paleozoiku a mesozoiku), sopečná činnost ustává: převládá chladné klima (v závěru prekambria, svrchního ordoviku, pozdního paleozoika a kenozoika). - Toto chování ukazuje, že odplynění prostřednictvím kontinentálního vulkanismu bylo hnací silou dlouhodobých posunů v úrovni atmosférického CO2 během posledních 700 Ma. Posun v poměrech stabilních izotopů O: 3 přirozené v přírodě O16 (~99, 75 %) O17, O18 (~0, 2 %) O18/O16 - závisí na teplotě prostředí a celkovém objemu zemského ledu. Odpařovaná voda – bohatá na lehčí izotop – když se nevrací (ledovce) pak poměr vzrůstá (např. výrazně ve sv. permu) C: 2 stabilní- C12 (98, 9 %), C13 (1, 1 %), C14 (radioaktivní – stopy) obecně: karbonáty obohaceny o C13, organická hmota o C12, fluktuace C13/C12 odráží ráz cirkulace oceánů a velké klimatické změny. V mořských karbonátech (např. schránky živočichů) je stejný jako v CO2 rozpuštěném v mořské vodě – odráží poměry prostředí života v moři, CO2 mořský = CO2 atmosférický Uvedený poměr = představa o množství biomasy na Zemi zachované v sedimentech konkrétního stáří. Příkl. = sv. perm, pokles této hodnoty, „Strangelove ocean“, katastrofický pokles fotosyntetizujícího planktonu. CyklusVodaLedoves Vztahy: vody vázané v ledovcích = < regrese, snížení hladiny svět. oceánu, zvýšení poměru O18/O16 (+ vice versa) TilityKarelia Tility, Karélie Zalednění je v horninách většinou dobře datováno (tility, morény, souvky), vazba na HV je zřejmá imagesBIM29U0V názvu Horniny spojené se zaledněním Země geologové dobře rozpoznají morény snoballearth SnowballannSRFAIRTEMP „Snowball Earth“ – představa Země během sturtského zalednění v nejvyšším proterozoiku (750 Ma) Modelové teplotní hodnoty během sturtského zalednění (750 Ma) prům. roční povrchová teplota - 50 C - 50 C 12 C Catellanos (2012) normální reverzní oceánský hřbet (výstup magmatu) Ad 5) Zemská magnetická polarizace („přepólování“) Magnetika1 Obraz magnetických anomálií části středoatlantského hřbetu u Islandu Oceánský hřbet před 4 Ma před 3 Ma před 2 Ma dnešní oceánská kůra 5 Ma 3.3 Ma 2.5 Ma 0.7 Ma 0 0.7Ma 2.5 Ma 3.3 Ma 5 Ma Vznik magnetických anomálií a jejich datování 01_f22 Příklad srovnání magnetiky a radiometrického stáří: magnetostratigrafie a korelace různých vrtů Země nám připravila výborný kalendář Ma Mag. epochy Stratigr. - nedílná součást vývoje planety - přímé doklady = krátery (vnitřní val, zjištěno > 100 kráterů s prům. > 3 km, 3- 6 impaktů cca prům. 1 km/1 milion let, 6 bolidů >10 km ve fanerozoiku (cca 550 mil. let), - přímá vazba na HV – Chicxulub (K/T), Bedout (Pe/T) Taihu a Siljan (De/K). Bez vztahu (?) k HV např. – Manicouagan (Quebec, starší o 12 Ma než IV. HV v triasu, - Montagnais Crater (u N. Skotska, prům. 45 km, eocén 50 Ma – žádný vliv na druhovou diverzitu ani v regionální škále) Průvodní jevy impaktů: šokové křemeny, mikrotektity, šokově a teplotně zirkon, spinel (obohacen o Ni) etc., anomálie prvků Pt skupiny images3VCIENMS Ad 6) Impakty Grafika10 Vredefort crater is the largest verified impact crater on Earth.It is located in the Free State Province of South Africa and named after the town of Vredefort, which is situated near its centre. The site is also known as the Vredefort dome or Vredefort impact structure. In 2005, the Vredefort Dome was added to the list of UNESCO World Heritage [...] Vredefort, J. Afrika, stáří 2023 Ma, těleso průměr > 10 km, velký impakt, kráter průměr 300 km Jeden z nejstarších impaktů…… 596px-Vredefort_Dome_STS51I-33-56AA_zpse1dbb9f6 Map_of_Vredefort_dome J. Afrika map_66 Sudbury-Crater 1850 Ma – impakt, Sudbury Crater, Ontario, Kanada, 250 km průměr imagesYGFI8TR0 Canada Manicouagan-Crater-570x449 Manicouagan Crater, Kanada, Ontario, 213-215 Ma, trias, prům. kráteru 100 km, žádný vztah k velkému vymírání Grafika9 Průměr tělesa Vztah času a velikosti impaktů na zemský povrch hvězdný prach meteority kráter Metor kráter Montagnais bolid Chixculub str Vztah mezi vymíráním druhů a rozměry impaktových kráterů (Raup 1992) Chixulub ~ 65 Ma, křída/paleogén Mexický záliv, poloostrov Yucatán, kráter Chixculub, impakt tělesa ~ 10 km v průměru, vazba na – V. hromadné vymírání WICHG31530b vnitřní prstenec Blakey_65moll E6700043-Artwork_showing_Chicxulub_impact_crater,_Yucatan-SPL 350 km melt_breccia Impaktové horniny spojené s velkými dopady lokalit Bedout (Pe/Tr) a Chixulub (Kř/Pg) 6grafika22 Ries, Bavorsko, impakt 500 m prům., kráter 23 km x 700 m, ejekce 50-100 km3 hornin, 3 km3 výpar, 5 km3 natavení (energie=7500 Hbomb), vltavíny, (500 km-0 život) 8407fadd505a9409889d75cfbfa49c9f moldavit (vltavín) ~ 14, 5 Ma Wolfe Creek Crater, W AustraliaMap-WolfeCreek Wolfe Creek Crater (SZ Austrálie – prům. 875 m, výš. – 60 m, těleso 50.000 tun, stáří 300. 000 let (pliocén) wolf-creek-2005-movie-review-wolfe-creek-meteor-crater-australia-park map-of-arizona 16772 stáří 50.000 let, rychlost dopadu 26.000 mil/hod., průměr kráteru 1.5 km, hloubka 160 m, síla impaktu ~ 20 milionů tun TNT (srovnání Hirošima 20 tisíc tun TNT) Meteor Crater …. Jeden z nejmladších impaktů KúT Boundary Ad 7) Zvýšené obsahy Pt prvků v horninách 713px-K-T-boundary Jílovitá poloha při hranici křída/terciér má 1000 x větší obsah Ir než podloží a nadloží, Wyoming, USA (Zimbres, 2009) (Významné polohy zvýšeného obsahu Ir viz dále) Velké erupce na Slunci = 10 na 32 ergů (1 joule = 10 milionů ergů), Na jiných hvězdách jsou zaznamenány erupce 10 na 36 ergů (nový termín = supererupce), - 10 000krát silnější než erupce na Slunci - častost = cca 1x 5000 let (u mladých hvězd častější) - objevil je Kazumari Šimata Šimata říká: supererupce na našem Slunci ????, pokud ano, pak: - vyřazené družice, rádiové spojení, celosvětový blackout, fatální dávky záření astronautů a cestujících v letadlech => porušená ozonová vrstva = zvýšené dávky záření na zemský povrch - pravděpodobnost tohoto jevu je malá (Slunce rotuje pomaleji než hvězdy, na nichž byly tyto erupce pozorovány) - kdyby přece, pak záleží na pozici erupce: - pokud na V okraji Slunce, pak nabité částice by Zemi minuly, - pokud na Z okraji Slunce, pak by byl dopad na Zemi značný 507_4 Ad 8) Sluneční supererupce diversity_exfig20 Supernovy + desk. tektonika -Dlouhodobá diverzita života v mořích je závislá především na úrovni mořské hladiny dané deskovou tektonikou a na činnosti supernov, - Dlouhodobá primární produktivita života v mořích – fotosyntetizující mikrobiální síť – je závislá na stavu supernovy, - - Mimořádně blízké supernovy objasňují krátkodobé poklesy hladiny světového moře v posledních 500 Ma, které nejsou vždy uspokojivě vysvětleny, - Pokud se geologické a astronomické faktory projeví současně, vztah mezi klimatem a projevy supernov je zřejmější a v případě dobrých korelací dochází k nástupu ledových dob. -Vápník, zlato, uran etc. byly syntetizovány při explozi supernov - vliv na tvorbu sl. soustavy a vznik chemie života (Svenmark 2012) vymření rodů mořských bezobratl. projevy supernov miliony let clathrate_gun_hypothesis_1 Dochází k nim při uvolnění plynného metanu z tzv. klatrátů – ledu podobné pevné fáze vzniklé po velkými tlaky a nízkými teplotami na dně oceánů, v arktických jezerech či permafrostu. Vzrůst teploty a snížení tlaku vede k uvolňování plynu. Globální oteplení, eustáze etc. může vést k uvolňování metanu. Je-li rychlé a rozsáhlé může vést k velkým stresovým situacím na planetě a v důsledku i k hromadným vymíráním…… Ad 9) Katastrofická uvolnění metanu Stojanowski (2012) - nová shrnující hypotéza hromadného vymírání založená na gravitaci: -desková tektonika ovlivňuje polohu vnitřního i vnějšího jádra a spodní části pláště Země a jejich posuny mimo centrickou polohu a tím i případnou změnu gravitace na povrchu planety: Aby byla rotace Země a její úhlová pozice v soustavě zachována musí se při koncentraci hmoty zemských desek (Pangea) buď posunout jádro nebo zrychlit rotaci Země Zrychlení rotace nebylo zaznamenáno => platí první tvrzení Posun jádra je podporován masívními výlevy bazaltů Ad 10) Gravitační hypotéza HV Pergeseran gravitasi, gravitasi bumi 61x+GarrxfL__SY300_ The-Gravity-Theory-of-Mass-Extinction-Stojanowski-John-9780981922102 (Stojanowski 2012) Změny gravitace se jeví jako sjednocující faktor všech jevů při HV (trapy, rychlé změny výšky hladiny moří, změny zemského magnetického pole) Např.: Gigantismus dinosaurií a dalších mesozoických forem života je chápán jako výsledek snížené povrchové gravitace a jejich vymírání pak jako výsledek zvýšené gravitace při štěpení Pangey. Různé morfologické změny amonitů během pozdního mesozoika jsou chápány jako odezva zvýšené povrchové gravitace. Rychlý pokles a vzestup globální hladiny oceánu během období HV, který se obtížně vysvětluje běžnými teoriemi vymírání, je právě vysvětlován touto novou hypotézou. GTME se také pokouší organicky spojit součinnost mohutného bazaltového vulkanismu a období vymírání. Zdá se, že většina HV byla výsledkem změn v povrchové gravitaci způsobených deskovou tektonikou. Souhrn pozorovaných jevů na planetě ve vztahu k HV TB2 HV jsou spojena s: - změnami úrovně oceánské hladiny – deskovou tektonikou - změnami směrů oceánských proudů = > klima, anoxie moř. vody, uvolnění metanu z dnových oblastí - zaledněními (chladná:teplá období) - vysokou vulkanickou aktivitou (trapy) - mimozemskými impakty - stavem biosféry a jejích vnitřních vztahů - stavem slunce a dalších vesmírných fenoménů HV nastávají při kombinaci a souběhu vyjmenovaných událostí Doplňující roli mohou hrát i další faktory (např. přepólování planety etc. ) HV říkají hodně o původu globálních ekosystémů a úrovni jejich nestability. Ukazují konečnou rezistenci vůči celkovému kolapsu (obrovská variabilita života a prostředí) Závěr k HV - Přesto, že se zvýšil odhad dnes žijících druhů na planetě (z 5 na 50 miliónů), je tempo mizení druhů (až 100 druhů/den) likvidací některých habitatů (korálové útesy, tropické pralesy) příliš vysoké (dříve než je poznáme). Toto vymírání podle některých autorů: - třetí největší HV v historii Země a rozhodně nejrychlejší - ne konec evoluce, ale změna směru, - nelze srovnávat HV v minulosti a nyní (čas, neznalost až 70% „měkkých“ v minulosti) - člověk = impakt („co pleistocén začal, to člověk razantně završuje“) Na časové škále lidského života může nyní dojít k HV buď mimozemským impaktem nebo kolosálními erupcemi platóbazaltů (neokatastrofisté, V. Courtilot) – obě možnosti mají oporu v geologické minulosti Vzniká: SCIENCE OF MASS EXTINCTION - SME Co říká o současném stavu planety ? HV + dnešní stav planety (? VI. HV): (Barnosky et al. 2011) 0 25 50 75 Rozsah současného vymírání hodnocených taxonů v poměru k HV (75 % druhů) Bílá ikona – % vymřelých druhů během posledních 500 let Černá ikona – % ohrožených druhů během posl. 500 let (Amphibia mohou být vyšší – 43 %), Žlutá ikona – vymřelé skupiny při Big Five Hvězdička - bylo hodnoceno jen málo druhů Bílá šipka – čísla, která jsou asi nadhodnocená savci ptáci plazi pap. ryby koráli plži mlži cykasy jehličnany žraloci raci obojživelníci % vymírajících druhů LPR2016_cover-274 Viz internet, angličtina World Wildlife Fund (WWF) – Living Planet Report: á 2 roky Living Planet Index (LPI): odráží změny ve zdraví zemského ekosystému tím, že zaznamenává trend uvnitř 14.000 populací obratlovců Příčiny: destrukce prostředí (člověk) kořistnický rybolov (člověk) změna klimatu (?člověk) homogenizace ekosystémů (člověk) znečištění vzduchu a vody (člověk) Závěr - jen krátkou dobu můžeme: kácet víc stromů než vyroste, lovit víc ryb než se vylíhne vypouštět více uhlíku než lesy a oceány absorbují Eremozoikum – věk osamění ano či ne ??? (Marek Vácha 2017) 1970-2010 1970- 2012 pokles jedinců v populacích o 52% o 58% pokles jedinců sladkov. druhů o 76% o 81% „ „ mořských „ o 39% o 36% „ „ suchozem. „ o 39% o 38% (nejvíce J. Amerika, asijsko-pacifická oblast) (Living Planet Report 2016) HV hrají (mohou hrát ?) - tvůrčí roli v evoluci, - chrání život před ustrnutím, - drží biosféru v souvislém toku (dynamice, zrychlení), - opakovaně “natahují hodiny evoluce“ a zvyšují biotické tlaky, - obrovské inovace během geologického času, - zvyšování diverzity v krátkém čase, - udržují (podporují) různorodost života na geologické časové škále Souhrn biotických aspektů HV: - sebereflexe, ? aktivní úloha v evoluci ? - respektovat evoluci se všemi atributy včetně vymírání, - vyhnout se vyvolání prvního globálního úderu v planetárním ekosystému, - Lovelock: V technické oblasti rozvíjet naši obratnost při manipulaci s informacemi rychleji než naši potřebu energie (volit účinnější a univerzálnější strategii) Závěr pro vymírání (nejen HV) v oblasti etické: Použité prameny: Barnosky, A.D. et al., 2011: Has the Earth sixth mass exctinction already arrived ? – Nature 471: 51-57. Courtillot, V., 1999: Evolutionary Catastrophes, The Science of Mass Extinction. – Cambridge University Presss, pp.173, Cambridge (UK). Gould J.S. (ed.), 1998: Dějiny planety Země. – Knižní klub, Columbus, pp. 256, Praha. Hallam, A., Wignall, P.B., 1997: Mass Exctinctions and their Aftermath. – Oxford Univ. Press, pp. 320. Oxford. Kalvoda, J., Bábek, O., Brzobohatý, R., 1998: Historická geologie. – UP Olomouc, pp. 199. Olomouc. Lovelock, J., 1994: Gaia, živoucí planeta. – MF, MŽP ČR, Kolumbus 129, pp. 221. Praha. Margulisová, L., 2004: Symbiotická planeta, nový pohled na evoluci. – Academia, pp. 150. Praha. Pálfy, J., 2005: Katastrophen der Erdgeschichte – globales Aussterben ? – Schweizerbart. Ver. (Nägele u. Obermiller), pp. 245, Stuttgart. Raup, D.M.,1995: O zániku druhů. – Nakl. LN, pp.187. Praha. Storch, D., 2011: Žijeme v době šestého masového vymírání ?. – Vesmír, 90, říjen 2011: 568-572. Internet – různé databáze (především obrazová dokumentace) 121642625 the-cretaceous-tertiary-mass-extinction Pro zájemce uch_019440