Několik (bohužel jen pár... ) poznámek k přednášce Mgr. Staňka "Výuka M na odb. SŠ".
Především – kolega Staněk mi mluvil "z duše a srdce", pod mnoho jeho informací bych se
klidně podepsal... Ale konkrétně:
Jako "červenou nit" jeho sdělení vidím zajímavou polaritu – co je stejné a co je různé u
studentů G a SOŠ. Především již léta sleduji dva zlomy, a to jednak v přednášce dotčený zlom
"předmaturitní-maturitní ročník", ale také zlom "kvarta-kvinta" (může přijít i dřív). Bývá ovšem
kolegy na čtyřletém studiu málo vnímán, neboť v jeho okolí studenti právě na 4letou SŠ přicházejí.
I mně se objevil teprve poté, co jsem začal učit také na tzv. "nižším G". Zatímco ten pozdější
bychom mohli nazvat "zvážnění krokem do dospělosti", ten předcházející (dětský) se mi jeví jako
"ztráta (opouštění) hravosti".
Nechci se o tom zde rozepisovat, ale je tu jistá návaznost na jiné kolegovo sdělení.
Konstatoval, že studenti SOŠ (mj.) příliš nechápou ironii a nadsázku, zatímco gymnazisté ano.
Neviděl bych to jako pravidlo bez výjimek, ale mohu říci, že na jistém typu nadsázky jsem postavil
celé své učitelské působení. Ironie snad ani ne, ta může skutečně ublížit (a disponovaných jedinců
není málo), ale nadsázka v roli svého druhu "šoumenství" a buditele (udržovatele) pozornosti.
Jen jeden malý příklad: Dlouho jsem na G uváděl exponenciální funkci hrou na rybáře a rybičky (čili vyběhli jsme
ven ze třídy atd.) Italští kolegové se mě kdesi kdysi udiveně ptali, jak staré byly ty děti... a divili se, že to byli už
téměř dospělí lidé... Ale hru brali ve svém věku právě jako "srandovní nadsázku" a náramně se jí bavili.
(Pokračovalo to hrou na poločas přeměny; kupodivu snadno dokázali každých 20 sekund vyslat zpátky do třídy
zhruba polovinu zbývající skupiny).
Myslím si, že se dá mnoho získat "přetažením" období hravosti za jeho zlom, snažit se provést přeměnu hry na
nadsázku a show. Na G se mi to naštěstí dařilo. Někdy se tím podaří dokonce překlenout i ten druhý zlom.
Velký význam dále přikládám úvaze o kreativitě a rutině. S tímhle jsou na G problémy. Jsou-li na
SOŠ studenti, kteří budou potřebovat především rutinu, na G je ve třídách "širokospektrální směs".
Od budoucích rutinérů až po budoucí vědce... Takové skupině lze snad dobře přednášet o přítocích
Labe, ale jak matematiku? Nepřetížit budoucí rutinéry ("... k čemu to budu potřebovat?") a přitom
neznechutit budoucí vědce a neubít v nich talent... Z tohoto hlediska to mají kolegové na SOŠ asi
snadnější. A rutina v matematice vůbec není k zahození... (Kolik je 1/2 + 1/4 ? - a zdaleka nejen to.)
Právě čtu něco z dějin astronomie a dozvídám se, že L. Euler byl sice vynikající matematik, ale slabší počtář...
Cítím, že v tomhle je nutno dělat znatelný rozdíl. Kdysi jsem "rutinérství" v M označil za "uživatelský přístup".
Na 100% souhlasím s povinnou státní maturitou z M a rovněž s hodnocením "na procenta". Před
časem jsem se tím trochu zabýval (i s manželkou, která občas učí VOŠkaře, tedy přinejmenším
maturanty, a nevychází z údivu. Opět téma na delší kapitolu.) Dospěli jsme přesně k témuž závěru:
Povinná maturita "na procenta" plus ústní školní dle místních tradic a zvyklostí. Pak by byl
absolvent dobře vybaven do života potřebným uměním počítat i nutnou trochou té matematiky...
Poznámka: Umění počítat naprosto nemůže být nahrazeno užíváním kalkulačky!!! Ta slouží k něčemu jinému.
Nejvíc jsem byl oslněn názory kolegy Staňka na tzv. "moderní metody". Ano, nenechat se zlákat
hezkými slovy! (A já bych dodal: Také ne slovy z pozice moci – slovy vedení školy!) Velmi si
vážím pregnantního vyjádření: Raději odejít ze školství, než akceptovat pokyny (příkazy?) shora.
Snad mohu naznačit, že tohle byl tak trochu i můj případ, i když v okamžiku mého odchodu do
důchodu jsem k tomu měl také hodně důvodů jiných. Poznal jsem včas, že tzv. "moderní metody"
jsou buď nesmysly, nebo věci dávno a dávno známé, možná jen jinak nazvané. A že se počítá s tím,
že dnešní mladí kolegové již nejsou (záměrně?) informováni o minulosti (před 100 a více lety) a že
mnohé věci přijmou skutečně jako nové. (A hlavně – že si na tom někdo snadno namastí kapsu...)
Protože vidím, že jsem nastínil látku na mnoho stránek A4, končím. Kolegovi Staňkovi moc a moc
děkuji a přeji příjemný a plodný průchod druhou polovinou jeho učitelského života. KO