3. FG KOMPLEXY - JEDNOTKY, KTERÉ JSOU ZÁKLADEM PRO METODIKY FG MAPOVÁNÍ Mgr. Monika Šulc, PhD. et PhD. Přírodní terestrické komplexy  na rozdíl od krajiny, FG komplexy nelze vyhraničovat libovolně, ale jen podle takových znaků, které vybíráme z vlastností těchto komplexů Přírodní terestrické komplexy  přírodní terestrický komplex (PTK) je konkrétní segment, výřez z FG sféry, vyhraničený na základě kritéria vybraného z jeho vlastností  otevřený systém - vyměňuje si s prostředím látky a energii  superotevřený systém Látkové a energetické komponenty 1. Hornina - jako část litosféry , resp. zemské kůry 2. Vzduchová masa - jako část atmosféry , resp. troposféry 3. Voda - jako část hydrosféry , resp. kryosféry. Protože se tato komponenta vyskytuje v různých formách, je výhodné rozlišovat dílčí komponenty. Pro geoekologii je důležitá např. pórová podzemní voda, povodňová, sníh . Půdní vodu považujeme za součást půdy. 4. Půda - jako část pedosféry. 5. Rostlinstvo , rostlinné společenství - jako část biosféry 6. Živočišstvo , živočišné společenství - jako část biosféry 1. Sluneční radiace a 2. Vnitřní energie Země. Komponenty dělíme na elementy Kategorie PTK podle stupně homogenity resp. heterogenity 1. Kvazi homogenní komplexy, tj. bez geograficky relevantní prostorové diferenciace, např. ekotopy, geotopy. 2. Relativně homogenní komplexy, tj. stejnorodé pouze na základě zvoleného kritéria. Jejich hranice probíhají tam, kde dochází k výrazné změně charakteru přírodního prostředí. 3. Kontrastní, tzv. paradynamické komplexy např. část pohoří a přilehlá část nížiny . 3.1 GEOGRAFICKÉ DIMENZE Mgr. Monika Šulc, PhD. et PhD. Geografické dimenze 1. Jednotky každé dimenze jsou spjaty se " svým " souborem map příslušných měřítek, do kterých se kartograficky zobrazují . Geografické dimenze 1. Jednotky každé dimenze jsou spjaty se " svým " souborem map příslušných měřítek, do kterých se kartograficky zobrazují . 2. V každé dimenzi se používají jiné metody výzkumu . Je přirozené, že např. komplex dna závrtu nebo medzidunové deprese budeme zkoumat jinak jako např. komplex mírného pásma Eurasie a nevyhnutelně použijeme různé měřítka map. 3. Komplexy jedné a téže dimenze (případně stupně dané dimenze ) jsou dobře srovnatelné . 5 geografických dimenzí 1. topickou (od řeckého slova "topos“ místo) 2. chórickou (od řeckého slova "choros“ prostor) 3. regionickou (od latinského slova " regio“okolí) 4. kontinentální ( od latinského slova " continens " pohromadě ) a 5. planetární ( globální , tj. na úrovni celé krajinné sféry Země) Geotopy  praxe terénního výzkumu spojeného s mapováním konkrétních území ve velkých měřítkách - 1 : 10 000 a 1 : 5 000.  jsou geograficky kvazi homogenní . Mají také stejnou dynamiku tj. soubor procesů, které tam probíhají v podobě toků či koloběhů látek , energie a informace  je řádově od 0,5 ha až po několik km2  je nejmenší, geograficky nedělitelná krajinná prostorová jednotka , která je určena jednotně probíhajícími látkovými a energetickými procesy Tessera  je výzkumný bod, resp. plocha na níž se realizuje komplexní výzkum  " Fácie“ je nejjednodušší přírodní terestrický komplex, na jehož celé ploše zůstává jedno litologickými složení, povaha reliéfu a vodního režimu , mikroklimatu, půd a jedna biocenóza ... synonymum termínu " geotop ". Komplexní jednotky topické dimenze  Komplexní jednotky topické dimenze se ve vertikálním směru skládají z dílčích jednotek z tzv. parciálních topů, které jsou: morfotop, litotop, klimatop, hydrotop, pedotop, fytotop a zootop. Mezi nimi existuje systém vzájemných vazeb.  Zvláštní význam má morfotop, neboť je odečitatelný z topografické mapy dobře ho vizuálně vnímáme v terénu a na dostatečně členitém území jeho hranice zpravidla "signalizují“ hranice geotopy nebo jejich skupin. Litotop  Litotop (základní mapovací jednotka litogeografie) představuje areál, na kterém se nacházejí horniny jednotního litologického složení z hlediska minerálního obsahu, struktury, textury a celkových fyzikálních a chemických vlastností. 4. METODY LITOGEOGRAFICKÉHO VÝZKUMU Mgr. Monika Šulc, PhD. et PhD. Litosféra  její vrchní část - zemská kůra je tvořena různými genetickými a litologickými typy hornin, představuje relativně dobře prozkoumanou složku KS z geologického aspektu, základního i aplikačního  geografický přístup donedávna absentoval  jedna z dílčích analytických FG disciplín, litogeografie Přehledná geologická mapa v měřítku 1 : 500 000 Geologické mapy předčtvrtohorních útvarů pro danou oblast v měřítku 1 : 200 000 Základní geologické mapy v měřítku 1 : 50 000 a 1 : 25 000 Proč litogeografická mapa ?  Integrální součástí FG sféry je i zemská kůra jako vrchní část litosféry  Integrální součástí FG komplexu jsou horniny, geologický substrát, podklad  Nejvýznamnější podklad pro ÚSES jsou o abiotických prvcích a v rámci nich o geologicko substrátových komplexu Inženýrskogeologická mapa  zjednodušený model složek geologického prostředí, které jsou významné z hlediska územního plánování, projektování, výstavbě i provozu inženýrských děl, tak z hlediska ochrany před nežádoucími geologickými procesy IG prostředí 1. Horninové prostředí - prostorové rozšíření , litologickými složení a strukturní uspořádání různých komplexů a typů hornin , jejich věk, geneze , IG vlastnosti 2. Hydrogeologické poměry - výskyt a prostorová lokalizace různých typů podzemních vod , kolísání hladin, propustnost 3. Geomorfologické poměry - základní tvary a charakteristiky reliéfu 4. Geodynamické jevy - exogenní a antropogenní : projevy říční a svahové eroze, akumulace, eolické jevy, svahové gravitační deformace, krasové jevy, atd. Nedostatečnost IG a geol. map  IG mapy hodnotí vlastnosti horninového prostředí z aspektu vztahu k technickým aktivitám člověka na Zemi  geologické mapy odkryté a kvartérní geologické kvartérní sedimenty, které jsou ve většině případů se vyznačují na mapě od minimální mocnosti 2m / deluvium /, 1m pokud jde o ostatní druhy sedimentů Metodika tvorby LG mapy  výběr kritérií a vyhraničení EPJ  vytvoření souboru základních vlastností hornin  výběr kritérií pro selekci vhodných vlastností hornin pro jednotlivé účelové mapy  výběr a definování účelových map  porovnání výstupů map modelovaného území konstruovaných na základě různých přístupů