•HLÍSTICE III •Toxocariósa je parazitární onemocnění způsobené larvami dvou druhů hlístic: Toxocara canis pocházející ze psů a méně běžná Toxocara cati z koček. Various stages of Toxocara canis larva hatching. Toxocara canis Toxocara canis Toxocara canis •Toxocara canis prodělává svůj vývoj ve psech a člověk získává tuto infekci jako náhodný hostitel. Nezralé vajíčko odchází s DH s výkaly do vnějšího prostředí, kde se rýhuje a stává se infekčním. •Po polknutí vajíček psem se v jeho střevě líhne larva, která penetruje stěnu střeva. U mladých psů, larva migruje přes plíce, do bronchů a jícnu a vyvíjejí se dospělí červi, kteří kladou vajíčka v tenkém střevě. •U starších psů se infekce rovněž rozvíjí, ale mnohem běžnější je encystace larev ve tkáních. Tato encystovaná stádia jsou samic při březostí reaktivována a infikují transplacentárně a přes mléčnou žlázu štěňata,u nichž tito červi dospívají v tenkém střevě. •Štěňata jsou hlavním zdrojem kontaminace prostředí vajíčky.Toxocara canis může být také přenášena ingescí paratenickým hostitelem: malý savec např. králík pozře vajíčka a ta pak v něm penetrují střevo a migrují do různých tkání, kde se encystují. •Životní cyklus se uzavře, když pes sežere tohoto hostitele a larvy se v něm vyvinou v dospělce. •Člověk je náhodným hostitelem a nakazí se po polknutí infekčních vajíček z kontaminované půdy nebo paratenického hostitele. Po pozření se vylíhne larva, penetruje stěnu střeva a prodělává migraci do různýzch tkání. (játra, srdce, plíce, mozek, svaly, oči). •Larvy v těchto místech neprodělávají žádný vývoj, ale způsobují silné lokální reakce, které tvoří základ toxokarózy. •Klinicky má toxocaróza dva projevy – viscerální larva migrans a oční larva migrans. Diagnósa se provádí serologicky nebo nálezem larev při biopsii. • Life cycle of Toxocara canis and Toxocara cati. Toxocara canis • Toxocara cati Toxocara cati Enterobius (Oxyuris) vermicularis •Roup dětský (Enterobius vermicularis) je malá drobná hlístice napadající všechny věkové kategorie člověka, avšak nejčastěji se vyskytuje u dětí. •Onemocnění je poměrně snadno léčitelné, ale velice snadno dochází k reinfekcím, což zvyšuje význam preventivních opatření. Left: Adult male of E. vermicularis from a formalin-ethyl acetate (FEA) concentrated stool smear. The worm measured 1.4 mm in length. Image courtesy of Centre for Tropical Medicine and Imported Infectious Diseases. Right: Image of the eggs of the human parasite Enterobius vermicularis, or 'human pinworm', captured on cellulose tape under significant magnification. Enterobius (Oxyuris) vermicularis •Řád: Oxyurida •Čeleď: Oxyuridae • •Charakteristika •Cizopasníci tlustého nebo slepého střeva •Drobní červi s oxyuroidním jícnem •Geohelminti • Enterobius (Oxyuris) vermicularis •Enterobius vermicularis – roup dětský • Charakteristika: •Samec 1 – 1.5 mm; samice 6 – 7 mm •Tlusté střevo •Samice klade vajíčka v okolí konečníku, hlavně v noci •Vajíčka dráždivá – svědění •Škrabáním přenos infekce orální cestou – reinfekce •Embryonální vývoj za 5 – 6 hodin •Larva 1. stádia invazní •Bez migrace (svlékání cestou do tlustého střeva) •Průnik do slepého střeva – appendicitida •Napadené děti – nespavost, únava, nechutenství • • • • Enterobius vermicularis Enterobius vermicularis • •E. vermicularis – člověk je jediným hostitelem. •Člověk je rovněž považován za hostitele druhu Enterobius gregorii, který je popsán a uváděn z Evropy, Afriky a Asie. •Z praktického hlediska jsou parametry jako morfologie, životní cyklus, klinické působení a léčení identické jako u druhu E. vermicularis. Enterobius vermicularis – vývoj •Vajíčka jsou samičkami kladena do perianálních řas. Auto infekce nastává poté, co jsou tato vajíčka zanesena do úst a polknuta (škrabání). •Z člověka na člověka se vajíčka přenášejí společným používáním kontaminovaných ručníků a prádla. •Enterobiasis může být rovněž získána z vnějšího prostředí, kde jsou povrchy předmětů kontaminované vajíčky – např. závěsy, koberce. Malé množství vajíček může být i vdechnuto a následně polknuto. •Po polknutí prodělávají vajíčka tento vývoj – v tenkém střevě se uvolní larva a dospělí cizopasníci se pak vyskytují v tlustém střevě. •Čas od polknutí vajíčka po vyvinutí samičky kladoucí vajíčka dosahuje délky cca 1 měsíc. Délka života samičky je asi 2 měsíce. •Dospělé samičky v noci migrují ven z konečníku a kladou vajíčka do perianálních řas. Larvy se ve vajíčkách rychle vyvíjejí a za 4 až 6 hodin jsou vajíčka infekční. •Retroinfekce, nebo migrace nově vylíhlých larev zpět do konečníku je možná, ale frekvence tohoto jevu není dosud přesně známa. • Life cycle of Enterobius vermicularis • • Enterobius vermicularis Laboratorní diagnostika •Strongyloidósa byla poprvé popsána u francouzských vojáků v 19. století ve Vietnamu, kde byla příčinou úporných průjmů. •Je to parazitární onemocnění působené nematody rodu Strongyloides, kteří pronikají do těla člověka přes pokožku, např. přes bosá a nechráněná chodidla. •Hlístice rodu Strongyloides se nejčastěji vyskytují v tropickém a subtropickém klimatu. •U většiny napadených lidí nejsou patrny žádné příznaky, avšak u některých jsou příznaky onemocnění velice závažně a lidé mohou i zemřít. Left: Adult male of E. vermicularis from a formalin-ethyl acetate (FEA) concentrated stool smear. The worm measured 1.4 mm in length. Image courtesy of Centre for Tropical Medicine and Imported Infectious Diseases. Right: Image of the eggs of the human parasite Enterobius vermicularis, or 'human pinworm', captured on cellulose tape under significant magnification. •Strongyloides stercoralis – Hádě střevní Strongyloides stercoralis •Strongyloides stercoralis – Hádě střevní ·Parazit tlustého střeva člověka a primátů ·Délka 12 mm ·Nákaza pozřením kontaminované potravy nebo kontaktem s larvami v mokré hlíně ·Průjmy, nechutenství, těžké enteritídy ·Střídání generací (parazitické partenogenetické samice a volně žijící generace obou pohlaví) •Strongyloides papillosus ·Parazit ovcí, vzácně i u člověka ·Průjmy, hubuntí, enteritidy •Rhabdias bufonis – parazit v plících žab • Strongyloides stercoralis Strongyloides stercoralis S.stercoralis – rhabditiformní larva • S. stercoralis rhabditoid larva S. stercoralis rhabditoid larva S. stercoralis rhabditoid anterior S. stercoralis rhabditoid larva S. stercoralis rhabditoid larva S. stercoralis rhabditoid larva S.stercoralis – filariformní larva • S. stercoralis filariform larva S. stercoralis filariform larva, Giemsa stain S. stercoralis filariform larva, Giemsa stain S.stercoralis – volně žijící generace • S. stercoralis free-living male S. stercoralis adult male and larva S. stercoralis free-living female Strongyloides stercoralis – ve tkáních • S. stercoralis in duodenal biopsy S. stercoralis female in tissue S. stercoralis female in tissue S. stercoralis larva in intestinal biopsy S. stercoralis larvae in intestinal biopsy Strongyloides stercoralis Strongyloides stercoralis – vývoj •Životní cyklus nematodů rodu Strongyloides je mnohem komplexnější než u většiny jiných zástupců. Alternuje zde cyklus volně žijící a parazitická generace a je zde velký potenciál pro autoinfekci a multiplikaci přímo v hostiteli. Existuji zde tedy tyto dva cykly: • •Cyklus volně žijící generace: Rhabditiformní larvy odcházející se stolicí se mohou buď dvakrát svlékat změnit na larvu filariformní (infekční, přímý vývoj) a nebo svlékat 4x a vyvinout do nové generace volně žijících hlístic nebo infekční filariformní larvy. Tato larva penetruje lidskou pokožku a zahajuje parazitický cyklus. • •Cyklus parazitické generace: Filariformní larva žijící v kontaminované půdě penetruje lidskou pokožku a s krví proniká do plic kde penetruje alvolární prostor a postupuje průduškami do hltanu a polknutím se dostává do tenkého střeva. •V tenkém střevě se larvy dvakrát svlékají a dospívají v samce a samice. Samice žijí zanořeny do epitelu tenkého střeva a množí se partenogenezí – vznikají vajíčka obsahující rhabditoidní larvu. Tato larva buď odchází z těla hostitele s výkaly (viz volně žijící generace) nebo způsobuje autoinfekci, při které se rhabditiformní larva vyvíjí v larvu filariformní, která penetruje buď mukosu střeva (vnitřní autoinfekce) a nebo pokožku v perianální oblasti (vnější autoinfekce). •Další možnost jejího vývoje spočívá v tom, že filariformní larva následuji předtím popsanou cestu a postupuje přes plíce a průdušky do hltanu a do tenkého střeva, kde dospívá a nebo může se rozšířit do celého těla. • •V současné době je autoinfekce u helmintů známa pouze u Strongyloides stercoralis a Capillaria philippinensis. V případě Strongyloides může být autoinfekcí vysvětlena perzistence infekce po mnoho let u pacientů, kteří nebyli nikdy v endemických oblastech a u hyperinfekcí imunosupresivních jedinců. • Life cycle of Enterobius vermicularis Strongyloides stercoralis • •Angiostrongylus je parazitický nematod, který v závislosti na druhu působí bud onemocnění nervového systému, nebo problémy gastrointestinální. •Angiostrongylus cantonensis, je příčinou eosinofilní meningitidy a je hojný v jihovýchodní Asii a oblasti ostrovů jižního Pacifiku. Za oblast rozšíření cizopasníka lze považovat také Afriku, Karibik a Spojené Staty. •Angiostrongylus costaricensis způsobuje eosinofilní gastroenteridu a je nacházen v oblasti latinské Ameriky a Karibiku. Left: Angiostrongylus cantonensis third stage (L3), infective larva recovered from a slug. Image captured under differential interference contrast (DIC) microscopy. Right: Angiostrongylus adult worm recovered from vitreous humor of a human patient. •Angiostrongylus cantonensis Angiostrongylus cantonensis Angiostrongylus cantonensis Angiostrongylus cantonensis •Nervová soustava lidí •Přirozený hostitel – potkani, krysy • A. cantonensis L3 larva A. cantonensis L3 larva Angiostrongylus cantonensis A. cantonensis L3 larva Angiostrongylus adult worm Male Angiostrongylus worm Male Angiostrongylus worm Angiostrongylus cantonensis • A. cantonensis L3 larva A. cantonensis L3 larva Angiostrongylus cantonensis Angiostrongylus cantonensis •Dospělí červi A. cantonensis žijí v plicních artériích potkanů. Samičky zde kladou vajíčka z nichž v na koncích prušnicových větví líhnou larvy 1. stadia. •Tyto L1 migrují do hltanu a jsou polknuty a odcházejí s výkaly. Penetrují nmebo jsou pozřeny 1. Mz (měkkýši – plži a slimáci). Po dvou svlékáních vzniká L3, která je infekční pro savčího hostitele. •Poté co je měkkýš pozřen DH, larva L3 migruje do mozku a vyvíjí se v dospělce. Mladý jedinec cizopasníka se pak vrací do cévního systému a s ním do plicnich artérií, kde pohlavně dozrává. Mnoho živočichů může sloužit jako vhodní parateničtí hostitelé, kteří v sobě nesou infekční L3, která dokončí svůj vývoj poté, co je Mz (paratenický) pozřen DH. •Člověk se nakazí pozřením syrových nebo tepelně nedostatečně zpracovaných měkkýšů, nebo potravy, která tyto měkkýše (jejich části) obsahuje. •Onemocnění může rovněž vzniknout po pozření napadených paratenických hostitelů – krabů a garnátů. U člověka mladí cizopasníci migrují do mozku a vzácněji do plic, kde cizopasníci posléze umírají. • •Životní cyklus Angiostrongylus (Parastrongylus) costaricensis je podobný s tím rozdílem, že dospělí cizopasníci zůstavají v arteriích oblasti ileocekální hostitele. • •U člověka, A. costaricensis často dosahuje pohlavní zralosti ve střevě, kde také produkuje vajíčka. Vajíčka a larvy zde ale degenerují a dávají vzniknout lokální zánětlivé reakci a neodcházejí tedy se stolicí. • Life cycle of Angiostrongylus. Angiostrongylus cantonensis • A. costaricensis eggs A. costaricensis larva Angiostrongylus costaricensis in tissue • Angiostrongylus costaricensis in tissue Angiostrongylus costaricensis in tissue Angiostrongylus costaricensis in tissue Angiostrongylus cantonensis Angiostrongylus cantonensis Drancunculus medinensis •V současné době zaznamenám výrazný pokles výskytu tohoto cizopasníka v Africe; 41% redukce výskytu je uváděna v Guinei. • •Celkem 97 % všech případů se dnes vyskytuje v Sudánu a pouze 3% jsou známy z jiných zemí - Mali uvádí 12 případů, Čad – 10 případů a Etiopie jen 8 případů. Left: Woman gathering water in a pond. Guinea worm disease is transmitted by drinking unfiltered water from ponds and other stagnant surface water sources. Center: A health worker providing education to children about how to avoid getting Guinea worm disease. Right: A young man using a pipe filter to drink from a pond. Pipe filters help remove the water fleas that carry Dracunculus medinensis. •Drancunculus medinensis Drancunculus medinensis •Dracunculus medinensis – vlasovec medinský •Parazit člověka „ohnivý had“, šelem a skotu •Lokalizován v podkožním vazivu, časté sekundární infekce •Samice bez vulvy – prasknutí konce těla po kontaktu vodou – uvolnění larev •Mezihostitel - buchanky • Dracunculus medinensis Drancunculus medinensis Dracunculus medinensis Drancunculus medinensis •Člověk se nakazí po vypití vody obsahující drobné buchanky (Cyclops), které jsou infikovány larvami cizopasníka D. medinensis . Následně po ingesci buchanky hynou a larvy se uvolňují a penetrují žaludek hostitele a vnikají do břišní dutiny a peritoneálního prostoru. •Po dozrání a kopulaci samci hynou a samice (dosahují délky 70 až 120cm) migrují do podkožních tkání. •Přibližně jeden rok po infekci samička indukuje vznik puchýře na kůži (většinou na dolní části končetin), která praská. •Při kontaktu této léze s vodou, samička vysunuje zadní část svého těla a klade do vody živé larvy. •Tyto jsou pozřeny buchankami a za dna týdny (a dvou svlékáních) se vyvíjejí v infekční larvy L3. •Pozřením buchanek s těmito larvami se cyklus uzavírá. • • Life cycle of Dracunculiasis. Drancunculus medinensis • Dracunculiasis 1 Dracunculiasis 2 Drancunculus medinensis Drancunculus medinensis Drancunculus medinensis Drancunculus medinensis Gnathostoma spinigerum •Lidská gnathostomiasa je působena několika druhy hlístic rodu Gnathostoma. Toto onemocnění je nejčastěji diagnostikováno ve východní Asii, ale vyskytuje se také i jinde v Asii, a v jižní a střední Americe a v některých oblastech v Africe. •Lidé se nejčastěji nakazí pozřením syrového nebno tepelně nedostatečně zpracovaného masa sladkovodních ryb, úhořů, žab, ptáků a plazů. •Nejčastějšími příznaky jsou u lidí obvykle migrující otoky pod kůží a zvýšená eosinofilie v krvi. •Méně často může parazit napadat i jiné tkáně jako např. játra, oko, což má za následek zhoršené vidění až ztrátu zraku a nervy, míchu a mozek, což způsobuje značné bolesti a vede k paralýse, komatu a smrti. Left/Right: Third-stage larva of Gnathostoma spinigerum, head and whole larva respecitvely. Center: Scanning electron micrograph of a Gnathostoma spinigerum female worm's head bulb. •Gnathostoma spinigerum Gnathostoma spinigerum •Gnathostoma spinigerum •Bulbus s trny na předním konci •Cizopasníci šelem, larvy náhodně u člověka (migrace) Gnathostoma spinigerum Gnathostoma spinigerum Gnathostoma spinigerum Gnathostoma spinigerum • Head bulb of Gnathostoma spinigerum Cuticular spines of the posterior body part Detail of cuticular spines of the anterior body part Detail of cuticular spines of the anterior body part Detail of nondendiculated cuticular spines Detail of nondendiculated cuticular spines Gnathostoma spinigerum Gnathostoma spinigerum •V přirozených DH (prasatech, kočkách, psech a divokých zvířatech) žijí dospělí cizopasníci v tumoru, jehož tvorbu indukují ve stěně střeva. Kladou zde vajíčka, lterá jsou nezralá a která odcházejí s výkaly do vody. •Ve vodě vajička dozrávají a formuje se v nich larva L1. Pokud je toto vajíčko pozřeno korýšem – Cyclops – (1. Mz) – larva se vyvíjí do stadia L2. •Po pozření 1. Mz rybou, žábou nebo plazem (2. Mz) - L2 migruje do svaloviny a vyvíjí se ve stadium L3 •Je-li 2. Mz pozřen DH pak se L3 vyvíjí v dospělého cizopasníka žijícícho ve stěně žaludku. Alternativou tohoto vývoje je, že 2. MZ může být popzřen paratenickým hostitelem (ptáci, plazi, žáby) ve kterém L3 nepokračuje ve vývoji ale zůstává infekční vůči vůči dalšímu predátorovi. •Člověk se nakazí pozřením nedovařeného nebo syrového masa ryb nebo drůbeže obsahující ve své svalovině larvy L3 nebo vypitím vody s buchankami infikovanými larvou L2. • Life Cycle of Gnathostoma • Hlístice - larva migrans