Imunosupresívní léky
Kdy: posttransplantační léčba, autoimunity, hypersenzitivity
Nespecifické postupy: ozařování, thymektomie, splenektomie, plasmaferéza
Specifické postupy:
Rozdělení imunosupresiv podle cíle a mechanismu působení:
• Kortikoidy
Kortikosteroidy – přirozené, kortikoidy umělé. Intracelulární receptory, ovlivnění transkripce genů
Protizánětlivý účinek:
tlumí metabolismus kyseliny arachidonové, snižuje expresi adhezivních molekul, uvolňování
histaminu, tvorbu cytokinů ( IL – 1,4,5,8, TNF, GM-CSF), snižuje sekreci histaminu, zvyšuje
produkci endonukleáz
Nežádoucí účinky
Nežádoucí účinky kortikoidů
Imunosupresívní léky
• Látky zasahující do metabolismu DNA
Inhibují syntézu DNA – dělící se buňky
- Antagonisté nukleotidů - azathioprin, kyselina mykofenolová
- Alkylační látky - cyklofosfamid
- Antimetabolity – metotrexát
• Látky inhibující buněčné složky imunity
- Antibiotika – cyklosporin CsA, rapamycin, FK506
Cyklosporin – (Sandimune), 1978, vazba na cyklofilin A a inhibice kalcineurinu.
Tlumí syntézu IL-2!
- Protilátky proti T lymfocytům
protilátky polyklonální a monoklonální (chimerické nebo humanizované)
Muronomab – OKT3, proti CD 25, CD 20 a další
Vzorec cyklosporinu A
Vliv cyklosporinu na T lymfocyty
Sobotková, Bartůňková: Antibiotická imunosupresiva. Remedia: 18, 3 2008
Léčba pomocí imunosupresivních léků
• Dispenzarizace
• Kontrola základního onemocnění a kontrola nežádoucích účinků
• Hrozí: neutropenie, poruchy humorální i buněčné imunity
• Monitorování hladin IgG, CD4 T lymfocytů (pokles pod 400/mikrolitr !), krevní obraz
• Při dlouhodobé terapii roste riziko sekundárních malignit