Vybraná autoimunitní onemocnění • Revmatiodní artritida - artropatie - terč imunopatologické reaktivity – synoviální membrána - vliv stresových proteinů (mechanická zátěž ?) - asociace HLA DR 4: úsek mezi AK 67 – 74 na β řetězci HLA molekuly podobnost s sekvencí v glykoproteinu EB, nebo hemolyzinu bakterie Proteus aj. Diagnostika: význam revmatoidního faktoru (RF) a protilátek proti citrulinovaným peptidům (ACPA). Fáze onemocnění: 1. Tvorba prozánětlivých cytokinů 2. Prezentace autoantigenů dendritickými buňkami v lymf. uzlinách 3. Návrat T a B lymfocytů z výstelky do kloubů a vznik chronického zánětu v synoviální membráně Hlavní příčina potíží: eroze chrupavčité výstelky a kostní hmoty proteolytickými enzymy (neutrofily a fibroblasty) © Krejsek, Kopecký, Klinická imunologie, 2004 • Lupus erytematodes systémové onemocnění typický výskyt antinukleárních protilátek různých typů význam apoptózy asociace s HLA DR2, DR3 Předpokládaný mechanismus: Infekční podnět, xenobiotika – rozpad buněk – uvolnění jaderných antigenů – tvorba antinukleárních protilátek – vznik IMK ! – ukládání – aktivace komplementu – zánět v postižené oblasti. Příklady ukládání imunokomplexů: • rozhraní dermis – epidermis • pobřišnice, perikard • bazální membrána glomerulů • nervová soustava 1. povrchová, interfolikulární hyperkeratóza 2. folikulární hyperkeratóza s dilatovanými folikuly 3. atrofie epidermis 4. bazofilní degenerace vaziva dermis 5. husté lymfocytové infiltráty převážne okolo kožních adnex, dilatovaných cév, a v dalších částech dermis (obrázek a popis: MUDr. Szép Zoltán, PhD.) • Diabetes mellitus I. typu závislý na inzulínu - geografický gradient ?? - velmi rychlý nárůst (v poslední dekádě) - včasný záchyt - progresívní destrukce β buněk Langerhansových ostrůvků pankreatu. - buněčná imunita- infiltrát pankreatu obsahuje T lymfocyty, makrofágy, dendritické buňky, B lymfocyty - terčový antigen – různé povrchové molekuly β buněk • Mechanismus: genetická dispozice, expozice virovým antigenům, časná expozice bovinnímu albuminu - podobnost s proteinem ICA 69 na β buňkách pankreatu • Transplantace pankreatu • Antifosfolipidový syndrom • Často v souvislosti s opakovanými potraty • Při testování krve na Treponema pallidum (původce syfilis) byly objeveny protilátky proti fosfolipidovým antigenům ze srdeční svaloviny (kardiolipin) • Dnes mají antifosfolipidové protilátky význam pro diagnostiku, např.: - systémových autoimunit - těžších virových infekcí (HIV, hepatitidy, EBV) - bakteriálních a protozoalních infekcí (Treponema, Borrelia, Mykobaktrie, Toxoplasma) - nádorové bujení - po působení léků • Projevy antifosfolipidového syndromu: - trombózy - trombocytopenie - antifosfolipidové protilátky Antifosfolipidové protilátky • heterogenní skupina protilátek IgM ale také IgG a IgA • u antifosfolipidového syndromu jsou tyto protilátky namířené proti např. kardiolipinu fosfatidyletanolaminu fosfatidylserinu kyselině fosfatidové Resp. proteinům, které se na tyto fosfolipidy váží (beta 2 glykoprotein, annexin V, protrombín) Beta 2 glykoprotein důležitý pro vazbu antifosfolipidových Ab na trombocyty. Normálně má antikoagulační účinky, vazba protilátek tomu brání. Krejsek, Kopecký, Klinická imunologie, Nucleus HK 2004 • Roztroušená skleróza Zánětlivé neurologické onemocnění, infiltrace lymfocytů do CNS, destrukce myelinových obalů a vláken, ztráta oligodendrocytů, tvorba PLAKU Začátek: časná dospělost, relabující – remitující průběh Experimentální zvířecí model: parenterální aplikace myelinu geneticky vnímavým zvířatům Příčiny : genetická dispozice, environmentální faktory – infekce Léčba: běžná imunosupresiva, interferon β, glatiramer acetát, MOP proti interginu, CD 25, B lymfocytům. Lokalizace terčových autoantigenů při RS Krejsek, Kopecký, Klinická imunologie, Nucleus HK 2004 MAG – myelin associated glykoprotein, MOG – myelin oligodendrocyte glykoprotein, MBP – myelinový bazický protein, PLP – proteoLipid peptide • Vaskulitidy Heterogenní skupina onemocnění Nekrotizující zánět cév – ischemie Dělení: • Primární – idiopatické –bez známé příčiny • Sekundární Projevy zpočátku nespecifické, pak se mohou koncentrovat na určitý orgán Laboratorní testy: sedimentace, CRP, RF, ANCA Terapie: glukokortikoidy, kombinovaná imunosuprese, léčit primární příčinu. Kawasakiho nemoc – akutní vaskulitida v raném dětství Polyarteritis nodosa Wegenerova granulomatóza • Imunitně zprostředkovaná onemocnění ledvin Infiltrace orgánu buňkami IS, abnormální imunologický nález v krvi, zlepšení po imunosupresivech • Nefropatie IgA (mezangiální) • Glomerulonefritida: ukládání IMK v membráně glomerulů nebo i tvorba autoprotilátek proti bazální membráně glomerulů. • Imunitně zprostředkovaná onemocnění jater • Autoimuitní hepatitida • Primární biliární cirhóza • Onemocnění způsobené léky Základní principy léčby autoimunitních nemocí  Kauzální terapie není známa  Nespecifická imunosupresívní léčba Imunosupresiva - kortikoidy, cyklosporin A, azathioprin, cyklofosfanid, metotrexát, Nesteroidní antiinflamatorika Normální lidské gamaglobuliny  Nové trendy v terapii – perorální imunoterapie, MOP, cytokiny nebo antagonisté cytokinů