Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Středověká Arábie
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Arabský poloostrov patřil v 7.
století relativně méně rozvinutá
oblast Předního východu,
obývaná kočovnými
beduínskými kmeny
622 (první rok muslimského
kalendáře) odešel z Mekky do
Jathribu (později muslimy
nazvaného Medinou) zchudlý
obchodník Muhammad Ibn
Abdulláh (570-632), který začal
hlásat nové monoteistické
náboženství - islám.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Islám během století sjednotil do té doby nejednotné kočovné
Arabské kmeny.
Součástí islámské víry byl i požadavek boje za šíření této víry.
Sjednocení Arabové obsadili rozsáhlá území: Pandžáb, ĺrán,
Sýrii, Palestinu, Egypt a dále na celém středozemním pobřeží
Afriky.
V 7. - 8. století vznikl těmito arabskými výboji veliký stát s
centrem moci v Bagdádu.
Tato říše navázala těsné hospodářské styky s Čínou, Indií a
Evropou.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Arabská říše sahala od Španělska na západě po Turkestán na
východě a byla rozsahem větší než bývalé římské impérium.
v 11-13 stol. se museli bránit proti křižákům, Turkům a Mongolům
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
V 8. století dobyli Pyrenejský (Iberský) poloostrov – západním
protipólem Bagdádu se stala Cordóba = brána arabské
vzdělanosti do Evropy
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Postup Arabů z Iberského poloostrova do nitra Evropy
zastavil francký majordomus Karel Martel 732 v bitvě u
Poitiers, po které je vytlačil až za Pyreneje.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Školství ve středověké Arábii
Školství v Arábii bylo dvoustupňové:
1. počáteční škola maktab:
čtení, psaní a súry (=věty) z koránu,
etika, literatura, manuální
dovednosti, (6-14 let)
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Školství ve středověké Arábii
Školství v Arábii bylo dvoustupňové:
2. Vyšší škola - madrassah škola
pro duchovní, státní úředníky a
lékaře.
teologie, arabština, práva, základy
obchodu, aritmetika, geometrie,
fyzika, zeměpis, astronomie a
medicína;
úroveň se blížila středověkým
universitám
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Madrásy měly klášterní charakter (Basra, Buchara, Kafa),
komplexy budov, zahrnujících vedle výukových prostor také
rozsáhlé knihovny, ubytovny pro studenty, jídelny a mešitu. Protože
náboženství mělo u Arabů státní charakter, byli učitelé na školách
placeni státem.
Mezi slavné
madrásy
patřily
al-Azhar
v Káhiře,
Zajtúna
v Tunisu,
Nizámíja
v Bagdádu.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Významné madrásy také v
Cordobském chalifátu na
Pyrenejském poloostrově:
Cordoba, Granada, Salamanca,
Sevilla, Toledo
také v sicilském Palermu.
Maurská část Španělska se
stala také útočištěm Židů, kteří
byli v roce 135 vyhnáni Římany
ze své vlasti Palestiny. V tomto
prostředí lépe udržovali svoji
náboženskou a národní identitu
než jinde v křesťanské Evropě.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Pokroky techniky ve
středověké Arábii
V 6. století zdokonalují Arabové
vodní hodiny.
Byly vybaveny nejen převody,
stupnicí a ciferníkem, ale i
mechanismem, jenž uváděl do
pohybu různé figuríny.
Vznikaly tak vodní orloje.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
V 8. století proniká z Číny do
Arábie znalost papíru
- první výroba v Samarkandu,
Damašku, Basře a Bagdádu.
Papír = rostlinná vlákna, vzniklá
drcením hadrů, kůry, dřeva v
hmoždířích nebo zvláštních
mlýnech.
Drť promývána vodou, poté
klížena moučným škrobem a
plněna bělidly. Kašovitá hmota se
vylévala na drátěná síta a
natřásala se. Sejmuté archy se
dosoušely na plstěných
podložkách.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Rozšiřování písemných prací
dělo se toliko opisováním
(deskotisku předtím využívali
Egypťané na potisk látek,
kolébkou deskotisku na papír
je Dálný východ, Čína a
Japonsko, kde vznikl v 5. a 6.
století). Jako materiály, na
které se psalo, byly vedle
pergamenu a papyru
používány dřevěné tabulky,
kámen, voskové destičky,
hliněné tabulky, listí bambusu,
blány z vnitřností. Do Evropy
se pak dostává výroba papíru
prostřednictvím Arabů v 11.
století.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
V 9. století Arabové zdokonalují destilaci a
daří se jim vyrobit alkohol; dlouho se užívá
pouze v lékařství.
V Evropě se začal alkohol vyrábět v 11. stol.
v jižní Itálii. Použití alkoholu při léčení
popsal ve svém díle De virtutibus aquae
vitae z roku 1260 italský lékař Taddeo
Alderotti (Taddaeus Florentinus)
Arab. Al-kuhúl = vinný destilát
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
V 10. století začínají Arabové používat ve Španělsku větrné
mlýny (v Číně a Persii již v 7. stol.).
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
V téže době zavádí Abú Bakr
Muhammad ibn Zakaria al-Rhází
hydrostatické váhy pro stanovení
měrné hmotnosti.
Ve stejné době začíná být v
Bagdádu pro astronomická měření
využíván sextant.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
V jeho díle pokračoval jeho syn chalif AlMamún
(786 - 833, vládl 813 - 833):
Po vzoru alexandrijského Múseionu zřídil v
Bagdádu Bait al-Hikmah = Dům moudrosti - v
němž byli soustředěni učenci různých jazyků.
Vědecké instituce ve středověké
Arábii
chalif Hárún ar-Rašíd (vládl v letech
786 – 809) Založil v Bagdádu velkou
knihovnu, kterou nechal doplňovat
rukopisy z celého tehdy známého
světa.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Pokroky věd ve
středověké Arábii
Arabové si osvojili vědu a
kulturu perskou, syrskou,
národů střední Asie,
židovskou, helénistickou i
římskou.
Po ovládnutí Pyrenejského
poloostrova:
Arabská věda a kultura =
mezi Antikou a středověkou
Evropou.
Al-Idrisiho mapa Světa z 12. stol.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Z porobených zemí vykupovány vědecké knihy a překládány
do arabštiny.
Mezi nimi i například
Megale syntaxis tes
astronomia (Velký
astronomický systém)
Klaudia Ptolemaia.
Arabové tento spis
nazývali Kitab al magisti,
podle nich pak Evropané
Almagest. Mnoho
antických děl se tímto
způsobem podařilo
uchovat do současnosti.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Arabské přepisy
Discoridovy De Materia
medica
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Avicena (Abú Alí al Husain ben Abdaláh
Ibn Síná)
(980 - 1037)
Peršan původem z Afšana u Buchary (na
území dnešního Uzbekistánu).
Četl většinu významných
antických děl. Věnoval se však
hlavně studiu medicíny,
teoreticky vycházel z Hippokrata,
Aristotela a Galéna.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Z medicínsko-biologického
hlediska je nejvýznamnější
kniha Al-Kánún fi t-tibb
(Kánon medicíny)
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Dílo bylo vrcholem lékařského vědění 10. století a stalo se
vedle spisů Galenových nejdůležitějším lékařským
pramenem středověku.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Spis vyniká systematičností
a skvělým uspořádáním
Jednou z velkých předností
je, že při popisu nemocí
vědomostem z patologie a
terapie předchází vždy úvod
anatomicko-fyziologický a
že je tento popis vybaven
jasně osvětlujícími příklady.
Část kánonu (knihy 2. a 5.)
je věnována i botanice a
ovlivnila vývoj středověké
botaniky evropské.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Curcuma longa
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Do latiny jej přeložil italský
učenec Gerhard z Cremony
ve 12. stol.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Ibn Al-Baithar
(1197-1248)
Pocházel ze španělské
Malagy,
lékař egypského vládce
Saladdína,
správce botanické
zahrady v Damašku
Hodně cestoval po celém
arabském světě (Od
Španělska přes severní
Afriku až po dnešní Irák.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Kniha o jednoduchých drogách a potravinách – Kitab al-jámi …
– kompilace vycházející z Dioskorida + Aviceny + dalších autorů =
1400 rostlin z celého prostoru obývaného Araby včetně Španělska
a Egypta.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Al-Qazwíní
(1203 - 1283)
Arabský cestovatel,
geograf a astronom.
barevně ilustrovaná
encyklopedie Přírodní
divy – Agáib al-Hind,
uložena ve
Forschungsbibliothek
Gotha. Popisuje v něm
kromě zvířat popsaných
již Aristotelem i
orangutana, jemuž však
připisuje lidské
vlastnosti.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Ad-Damírí
(Muhammed el-Damiri)
(1344 - 1405)
Arabský spisovatel, teolog
a učitel v Al-Azharské
mešitě v Káhiře.
Zoologický lexikon
Kitáb Hayát al-Hayawán
(Život zvířat). Kniha
zahrnuje na 900 druhů
zvířat, z nichž některá jsou
vybájená.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Středověká Evropa
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Stěhování národů a územní
války
Barbaři rozdělili Římskou říši na
západní a východní
Západní část ovládli
Stěhování začalo ve 2. století
pohybem germánských kmenů:
východních Gótů (Ostrogóti) a
západních Gótů (Vizigóti)
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Ve 4 stol. dorazili do Evropy
Hunové
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
K nim přibyly na přelomu 5. a 6.
století kmeny slovanské,
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
v 6. stol. Avaři a koncem 9. století Maďaři. Vznikají nové říše a
státy - nejprve se říše římská rozdělila na západní a východní
(byzantskou) část.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Obsazení Svaté země Seldžuky
1071
znemožnilo poutníkům přístup na
svatá místa
Myšlenka společné obrany proti
islámskému obklíčení.
V 11. až 13. stol. vedli evropští
vladaři svá vojenská kolonizační
tažení - křížové výpravy do oblasti
východního středomoří.
První v letech 1096-99 skončila dobytím Jeruzaléma a
vytvořením tří křižáckých států na Blízkém Východě.
Další byly buď do oblastí Blízkého Východu nebo do severní
Afriky v letech: 1147-49, 1189-92, 1202-04, 1218-21, 1228-
29, 1248-54, 1270.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Morové epidemie
Neblahým důsledkem stěhování národů byly
vedle válek i epidemie moru.
První v letech 531-565 známá jako „justiniánský
mor“ - začala v Egyptě odkud se rychle rozšířila a
zahubila pravděpodobně polovinu evropského
obyvatelstva.
Rozvoj obchodu ve 14. století a s ním spojený
dálkový transport zboží přinesl další velkou vlnu
morových epidemií do Evropy v roce 1347 (černá
smrt).
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Křesťanská církev sjednotila evropské národy do
jednotného společenství křesťanů (Corpus
christianorum).
V této jednotě však spolu soupeřila dvojí moc:
světská reprezentovaná panovníkem a šlechtou a
moc církevní, reprezentovaná papežem a klérem.
Vedle jednotící idey náboženské měla západní Evropa také jednotnou
filosofii - scholastiku.
Třetím jednotícím prvkem pak byl jazyk používaný pro psaní - latina.
Úpadek ekonomiky a kultury vyvolaný zánikem římské říše
byl vystřídán pomalým vývojem hmotné a duchovní kultury a s ním
spojeným shromažďováním vědeckých poznatků.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Řeholní řády a kláštery
Princip řeholního zasvěcení spočíval v
tom, že se řeholník dobrovolně zřekl
darů života, které jsou ostatním
křesťanům doporučovány:
osobní vlastnictví, život v manželství,
osobní nezávislost
Namísto nich se
zavazuje k
dodržování
evangelních rad:
chudoba,
čistota v celibátu,
poslušnost
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Benediktýni
(Ordo Sancti Benedicti) nejstarší
mnišský řád, který se
zachoval do současnosti.
Zakladatel sv. Benedikt * 480 v
Nursii (dnes Norcia v Itálii).
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
529 založil na hoře Monte Cassino mezi Římem a Neapolí na
místě bývalého Apolloniova chrámu první klášter
benediktýnů, dle vzoru cenobitských klášterů.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Pro vnitřní soudržnost řádu
vytvořil 73 kapitol
benediktýnských regulí Regula
Benedicti.
Hlavní heslo "ora et labora" modli
se a pracuj
klášterní život řídil principy
(1) skromnost,
(2) sebezapření,
(3) poslušnost,
(4) úcta k k druhým,
(5) úcta ke vzdělání a k
duchovním kvalitám.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
V době největšího rozmachu měl benediktýnský řád
po celé Evropě 37 tisíc klášterů
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Z řad benediktýnů vzešla
řada papežů, vysokých
církevních hodnostářů,
spisovatelů a vědců.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Během středověku šířili benediktýni po
Evropě vzdělanost a zprostředkovávali
antickou kulturu středověku.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
V skriptoriích
benediktínských klášterů byla
opisována antická díla,
jež by jinak stěhování národů nepřežila.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Benediktýni podporovali i výtvarné umění a hudbu.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Klášterní školy, původně
určené jen pro vzdělání
kleriků, se staly ústavy
veřejnými a vyučovaly také
šlechtice a budoucí světské
úředníky.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Těžištěm výuky bylo
čtení, psaní, počítání,
náboženství
septem artes liberales:
1. gramatika,
2. rétorika (spisování listů a
listin),
3. dialektika (zahrnující logiku
a řečnictví),
4. aritmetika,
5. astronomie,
6. geometrie (v jejímž rámci
byly sdělovány také poznatky
ze zeměpisu, přírodopisu a
lékařství)
7. musica.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Formy církevních škol byly buď internátní
(schola interna) nebo docházeli žáci jen na
výuku (schola externa). Žák byl zpravidla
zaškolován 5 let.
Tím, že klášterní školy nepřijímaly pouze žáky z
řad šlechty, ale vybíraly podle schopností, byly
jedinou možností sociálního vzestupu pro žáky
prostého původu.
Klášterní školy tak sehrávaly mimořádnou úlohu při
vyhledávání a absorbování mimořádných talentů z
nejrůznějších společenských vrstev.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Vedle škol klášterních vznikaly
podobné školy i při katedrálách
(sídlech biskupů).
Později pak vznikaly i v menších
městech podle vzoru škol
katedrálních školy kapitulní a
farní.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Významným
benediktýnským klášterem
byl klášter v opatství Sankt
Gallen ve Švýcarsku,
založený kolem roku 719.
Řád benediktýnů považoval
pěstování vědy za jeden z
důležitých úkolů svého řádu
stejně jako péči o nemocné.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Sanktgallenský klášter proslul
zejména pěstováním léčivých rostlin v
9. století zde mniši pěstovali na 16
záhonech lilie, růže, bob, fazole,
vratič, jetel, rozmarýnu, mátu
peprnou, šalvěj, routu, kosatec, mátu
polej, mátu kadeřavou, kmín, libeček
a fenykl.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
O léčivých rostlinách pojednává i
spis montecassinských mnichů z
9. století Codex cassiniensis.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Beneditýnský mnich Hrabanus
Maurus (784-856), opat kláštera
ve Fuldě později arcibiskupem v
Mohuči, sepsal v r. 842 rozsáhlé
přírodovědné dílo De universo. O
rostlinách v něm pojednává z
hlediska jejich léčivých vlastností.
Účinky rostlinných léků
zmiňovány v anatomickofyziologických
souvislostech.
Přeložil anatomické výrazy do
staré hornoněmčiny – „otec“
německé lékařské terminologie.
Rabanus Maurus, Opus de Universo, Strassburg, 1467
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Rabanus Maurus, Digitalizovaný rukopis díla de
Universo z první poloviny 12. stol. , British Library
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Walahfrid Strabo* (809 – 849; jméno
od lat. strabene = šilhati), žák
Hrabana Maura, učitel klášterní školy
v Reichenau u Bodensee
828 sepsal knihu Hortulus
(Liber de cultura hortorum - kniha o
zahradnictví)
444 hexametrů o léčivém účinku bylin
Reichenauské klášterní zahrady. Tiskem 1512 v
Norimberku. Kromě toho je Strabo autorem
proslulého theologického díla Glossa ordinaria
(Výklad bible).
Botanická díla mnichů reprezentují "bylinářské verše".
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Walahfrid Strabo: Hortulus
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Šalvěj (Salvia officinalis) Routa (Ruta graveolens)
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Odo von Meung (Otto Meudonský, pocházel z
Meungu na Loiře). Koncem 11. stol. napsal latinskou
báseň o bylinách – De herbarum virtutibus, 77 kapitol,
2269 hexametrů.
Každá kapitola je věnována jedné rostlině.
Báseň byla později často vydávána pod názvem
Macer floridus.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Narodila se na německém hradě Böckelheimu v rodině
správce Hildeberta a jeho ženy Mechthilde (Matildy).
K ženské odnoži
benediktýnského řádu patřila
Hildegarda von Bingen,
(Svatá Hildegarda)
(1098-1179)
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Již od 5. roku svého života
měla prorocká vidění.
Jako osmiletou ji rodiče dali
do kláštera benediktynek v
Disibodenberge jihovýchodně
od Böckelheimu.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Představená kláštera Jutta
ji seznámila s díly Galena,
Dioskorida a dalšími. V 38
letech se po smrti Jutty
stala Hildegarda
představenou kláštera.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
1148 přesídlila spolu s 20
řeholnicemi na horu sv.
Ruprechta - Rupertsberge u
Bingen am Rhein, kde
založila nový klášter.
Kanonizována r. 1233.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
1151 - 1158 napsala díla Physica
(Liber simplicis medicinae
secundum creationem) a Causae
et curae (Liber compositae
medicinae de aegritudinum causis,
signis et curis).
Scivias
Liber divinorum
Tato díla bývají nazývána též Spisy Svaté
Hildegardy (dále napsala i díla Visiones,
Scivias (Sci vias Domini), Liber divinorum
operum simplicis hominis.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Díla byla transkribována podle Hildegardiných originálů do
spisovné latiny mnichy Volmarem a Gotefridem. Mají velký
význam pro vývoj německých jmen léčiv, ježto v knihách
těchto nalézáme
-asi poprvé
vůbec - mimo
latinské názvy
též německá
pojmenování
léčivých
rostlin.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Dílo Physica je jakousi
přírodovědnou encyklopedií.
Obsahuje vedle popisu domácí
flóry, fauny a neživé přírody i
poznatky tradičního lidového
léčitelství.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Hildegardina Physica je rozdělena do devíti knih.
Liber primus De plantis. O bylinách (vlastnosti 230 druhů rostlin,
mezi nimi řada užitkových - obiloviny a jejich náhražky, koření, ale i
léčivé rostliny.
Liber secundus De Elementis O půdě, vzduchu, vodě, moři,
jezerech a řekách.
Liber tertius De Arboribus. V této části popisuje stromy a keře ale i
mechy. Celkem ca 63 druhů.
Liber quartus De Lapidibus. O minerálech (27 druhů).
Liber quintus De Piscibus O rybách (36 druhů).
Liber sextus De Avibus O ptácích (72 druhů).
Liber septimus De Animalibus pojednává o savcích (45 druhů).
Liber octavus De reptilibus O dracích, plazech, obojživelnících a
členovcích (18 druhů).
Liber nonus De metallis, který dílo uzavírá, pojednává o osmi
kovech.
Tiskem vyšlo dílo Physica poprvé roku 1533 ve Strassburgu.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Od benediktýnů pocházejí některá jména rostlin, jež později
přešla do národního nebo lidového jmenosloví rostlin - např.:
Stramentum Mariae = Galium verum, Herba (sancti) Johannis
= Hypericum perforatum, Herba sanctae Trinitatis = Hepatica
nobilis, Herba Christophori = Actaea spicata.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Do Čech přišli Benediktýni koncem 10. stol.
Nejstarší klášter u nás byl ženský a vznikl roku 971 v
Praze na Hradčanech při kostele sv. Jiří. Abatyší tohoto
ženského domu se stala sestra Boleslava II. Mlada.
Zanedlouho pak byl pražským
biskupem Vojtěchen ustaven i první
mužský klášter na Břevnově - roku
993.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Třetí klášter "Ostrov",
vybudován na ostrově, při
soutoku Sázavy
Na Moravě byl prvním
benediktýnským klášterem Rajhrad
(1045), kde byla později rozsáhlá
knihovna (65 tis. svazků, z nichž
nejstarší pocházejí z 9. stol.).
s Vltavou v malebném koutě dnešní Davle založili
jej benediktýni přišedší z bavorského
Niederaltaich v roce 1032.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Z klášterních škol a arabských madrás se vyvinuly
university - spolu s knihtiskem otevřely přístup k vyššímu
vzdělání mnohem širšímu okruhu lidí, než tomu bylo v
obdobích předcházejících
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Universitas magistrorum et scholarium = sdružení učitelů a
žáků s vlastní správou, jurisdikcí a s vlastním jměním.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Hlavní formy universitní výuky = přednášky a disputace
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Nejstarší universita
1113 lékařská škola v
Bologni
Císařská privilegia,
zaručující hospodářskou
a právní svobodu,
získala r. 1155 od
Fridricha I. Barbarossy
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
1302 první (historicky doložená)
soudní pitva na boloňské universitě
Anatomické demonstrační pitvy se
začaly konat na lidských mrtvolách
kolem r. 1300 poprvé od doby
helénistické právě na boloňské
universitě.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Organizace pitvy = pevný řád
Při anatomické pitvě mužského
těla smělo být max. 20 studentů,
při pitvě těla ženského 30.
Pitva trvala 4 dny: První den se
zkoumala dutina břišní, druhý den
dutina hrudní, třetí den se pitvala
lebka a mozek a poslední den
pohlavní orgány a páteř s
příslušnými svaly, šlachami, nervy
a klouby. Součástí demonstrace
byl i výklad o procesech v těle
lidském.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
O zavedení pitev se zasloužil především boloňský anatom
Mondino dei Luicci (1270-1326) – autor anatomické učebnice
Anatome omnium humani corporis interiorum membrorum (1316,
Anatomie všech vnitřních částí těla lidského) zvané též Anatomia
Mundini. Nejpoužívanější anatomická učebnice do doby renesance.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Jedna z prvních univerzit také
lékařská škola v Salernu,
Původně založena benediktýny
snad už v 8. stol.
Universitními právy vybavena r.
1150.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Na této lékařské škole /
univerzitě vzniklo dílo
Regimen sanitatis
Salernitanum (Salernská
pravidla zdraví)
= Regimen Scholae
Salernitanae (Pravidla školy
salernské)
jedna z nejrozšířenějších
léčitelských knih v renesanci.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Dílo vzniklo někdy koncem
12. století,
jeho text se ale dochoval až
v učebnici, které sepsal r.
1300 katalánský lékař a
anatom Arnold de Villanova
(1235 - 1311).
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Třetí z nejstarších universit je universita v Paříži
vznikla také kolem roku 1150,
universitní práva jí udělil r. 1200 král Filip II. a její
theologická studia byla ustavena papežem
Innocencem III. 1215.
Theologickou kolej pařížské univ. založil Robert de
Sorbon kolem roku 1257 [od něho pak pro celou
univerzitu užíváno alternativně jméno Sorbonna].
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
K nejstarším universitám patří také britské university:
1167 Oxford
1187 Montpellier
1209 Cambridge
Další velmi staré university v Evropě – Španělsko a Itálie
1209 Valencia
1222 Padova vznikla odchodem části studentstva a
profesorů z university boloňské.
1225 Neapol jako první státní universita. Založil ji císař
Fridrich II. Vznikla přemístěním university
salernské.
1239 Salamance původně lékařská škola
1303 Římská univerista Arciginnasio della Sapienza –
zal. papež Bonifác VIII. (Benedictus Caietanus)
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Střední Evropa:
1348 (7. dubna) Universita pražská.
Později dle zakladetele Karla IV. nazvána
Karlovou
Nejstarší universita na sever od Alp a na východ od
Paříže. Prvním kancléřem Arnošt z Pardubic
Další pak:
1364 Krakov
1365 Vídeň
1386 Heidelberg
1388 Köln
1392 Erfurt
1409 Lipsko
1419 Rostock
Arnošt z Pardubic
první pražský arcibiskup, politik a diplomat
* 25. března 1297
† 30. června 1364
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Nejstarší university nebyly určeny pro jedinou zemi, dělily se
proto po stránce
soudní a správní
na národy
Paříž - 4
Bologna - 18,
Praha - 4
český,
bavorský,
polský
a saský
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Podle tohoto kriteria pak
byly děleny finanční
prostředky a voleny
universitní úřady.
Poté co Václav IV. roku
1409 poměr 1:3 obrátil
dekretem kutnohorským
ve prospěch Čechů,
odešla většina mistrů a
žáků německých do
Lipska, kde založili
universitu vlastní.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
artistická (filosofická)
medicínská (lékařská)
juristická (právnická)
theologická (bohoslovecká)
Vedle dělení na národy byly university děleny na fakulty:
V duchu představy, že hlavním úkolem lékařské fakulty je péče
o zdraví těla, zatímco cílem fakulty theologické je péče o zdraví
duše; zdraví společnosti pak bylo zprostředkováno fakultou
právnickou.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Artistická fakulta vyučovala sedmeru svobodných umění
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Trivium: Gramatika, Rétorika, Dialektika
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Kvadrivium: Aritmetika, Hudební harmonie, Geometrie, Astronomie
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Univerzitní knihovny
Jednou z nejvýznamnějších
univerzitních knihoven byla
knihovna Pařížské Sorbonny,
jejíž organizace se stala
vzorem pro další.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Byla rozdělena na dvě části:
libraria magna (velká
knihovna) - prezenční s
knihami nezbytnými ke studiu
připoutanými řetězem (libri
catenati = připoutané knihy) v
lavicích.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Druhou část tvořila libraria parva (malá
knihovna), jež byla knihovnou výpůjční,
obsahující jednak duplikáty a jednak
méně užívaná díla.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Správa knihovny byla v rukou
knihovníka, který byl volen na dobu
jednoho roku sborem (collegium)
Knihovníkovi sloužil
pomocníci (parvi
bibliothecarii), kteří mu
pomáhali v jeho práci.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Albert von Bollstädt
(Albertus Magnus ) (1193 -
1280)
Filosof německý.
Pocházel z bavorského
Lauingen.
Studoval na universitě v
Bologni.
Provinciál řádu dominikánů,
později biskup v Regensburgu
(Řezno).
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Učil na univerzitě v
Kolíně nad Rýnem
(Köln) a na pařížské
universitě.
Scholastický filosof
encyklopedicky
zaměřený,
výtečný znalec spisů
Aristotelových a
Avicenových.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Z botanických děl je
nejvýznamnější práce
De vegetabilibus libri
septem.
Tiskem vyšlo poprvé 1517 v Benátkách.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Kniha první je filosofickým pojednáním o životě rostlin snaží
se zodpovědět, zda rostliny vůbec žijí nebo ne,
zda vnímají nebo „jen spí“. Hledá analogie a rozdíly
mezi rostlinami a živočichy.
Kniha druhá: O rozmnožování rostlin - popisuje plody a
semena doplněná o pozorování ontogeneze rostlin.
Knihy třetí a čtvrtá: Vztahy rostlin ke klimatu a půdě
Kniha pátá: Přehled pěstovaných rostlin užívaným k
potravinářským a léčivým účelům
Kniha šestá: Komentovaný seznam volně rostoucích
bylin a dřevin v abecedním pořádku (390 druhů).
Kniha sedmá: Přehled praktické botaniky - zemědělství,
roubování stromů, pěstování okrasných rostlin
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Albertus Magnus je také autorem De animalibus libri XXVI.
věnované hlavně vývojové biologii a rozmnožování
živočichů
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Věnoval se také chemii (alchymii) a
mineralogii, hlavně studiu vlastností kovů
De Alchymia,
De rebus metallicis et mineralibus.
Objevil chemický prvek arzén - v roce
1250.
Formuluje mj. i pojem chemické afinity
(slučitelnosti)
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Zlomem v šíření informací byl vynález
knihtisku – kolem r. 1440 Johannem
Guttenbergem. Do rámu upevňoval
vyměnitelné kovové litery odlité z
matric.
Liteřina = 50‒86 % olova + 3‒20 %
cínu + 11‒30 % antimonu
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Do r. 1500 vzniklo v Evropě 250 tiskáren a bylo vytištěno 35-40
tis. různých tisků o nákladu zhruba 12 miliónů kusů, což je
několikanásobně více, než vydali majitelé písáren za celou
předchozí historii lidstva. (U nás první tiskárna v Plzni r. 1468)
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Kolem roku 860 objevují norští Vikingové
Island. Krátce na to jej obeplul a tím dokázal
jeho ostrovní charakter Gardar Svavarsson.
Námořní cesty Vikingů
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
V roce 982 objevuje Grónsko
norský mořeplavec Erik Thorvaldsson
(zvaný podle barvy vlasů Erik Rudý)
Během cesty do vyhnanství a založil
zde Vikingskou kolonii.
Námořní cesty Vikingů
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Okolo roku 1000 objevuje norský mořeplavec, synovec Erika Rudého, Leif
Eriksson Severní Ameriku, kterou nazval Vinland. Přezimoval tam, vrátil
se, ale jeho objev upadl v zapomnění.
Mapa připojená k
rukopisu Tartar
Relation (ca 1432),
v připojeném textu
je zmiňován objev
Vinlandu po dlouhé
cestě z Islandu přes
Grónsko na
jihozápad
Námořní cesty Vikingů
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
K významným objevitelským
cestám patřily asijské mise
františkánů.
Jako legáti papeže měli získat
Mongoly k boji proti Muslimům.
Italský Giovanni dal
Piano dei Carpini
během cesty 1245-47
se jako první Evropan
setkal s Číňany.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Další asijské cesty podnikli františkáni
Holanďan Vilem Ruysbroeck (1253-55)
Ital Giovanni da Montecorvino (1291-94)
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Benátští kupci Niccolo a Matteo
Polo:
1. cesta 1255-69,
2. cesta 1272-95 - spolu Nicolovým synem
Marcem
Přinesli mnoho
nových poznatků z
oblasti přírodovědy,
využití nerostného
bohatství.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
1291 zmizely dvě galéry bratří Vivaldiů plující od Gibraltaru
podél afrických břehů. To podpořilo pověry o horkém pásu
jižně od mysu Bojador (nad obratníkem Raka jižně od
Kanárských ostrovů), v němž hrozila Evropanům smrt
žárem. Plavba za tento mys byla považována za jistou
sebevraždu. Benátčané a Janované se proto raději vzdali
dalších plaveb do oblastí
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Od 14. století se ujímají nadvlády nad
mořem Portugalci a Španělé, kteří se
zpočátku učí námořnímu umění u italských
loďařů a mořeplavců. Používal se kompas,
Jakubova hůl
pro určení úhlu mezi hladinou a spojnicí mezi lodí a polárkou
z něhož bylo možné snadno určit zeměpisnou šířku lodi.
a astroláb
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Rychlost lodi podle
vzdalování předmětů
spuštěných na hladinu
s pomocí přesýpacích hodin.
Dřevěná deska uvázaná na
provaze a spuštěná ze zádi
lodi;
Provaz opatřen uzly v
intervalech 14.4 m
Počet uzlů / 28 s
= rychlost v námořních
mílích (uzlech) / hod
Odsud dnešní jednotka pro
měření rychlostí v námořní
dopravě: uzel = námořní
míle = 1852 m.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
1492 (3. 8.) vyplouvá z přístavu Palos
janovský mořeplavec Cristoforo Colombo
na západ s přesvědčením, že do
Japonska má pouhých 4500 - 5000 km.
12. 10. doplul na Bahamské ostrovy s
přesvědčením, že přistál v Indii.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
1498 - Portugalec Vasco da Gama (1469 - 1524) obeplul
Afriku a objevil tak dosud neznámou námořní cestu do
Indie.
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
*1513 španělský
conquistador
Vasco Núnez de Balboa
překročil Panamskou šíji a
dosáhl jako první Evropan
Tichého oceánu
Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk
Z Nového Světa jsou do Evropy transportovány nové
kulturní rostliny - již počátkem XVI. století je to brambor
(zprvu byl pěstován ve Španělsku a Irsku), krátce nato
kukuřice (ponejprv ve Španělsku a Itálii) a konečně i
tabák a fazole.