iJStoIogte b obbobt baroka a oábtcenôtbt Školství základní v evropských zemích povinná školní docházka V Rakousku a tedy i u nás, 6. XII. 1774. Neexistovaly učitelské ústavy, takže na vsích běžně dělali kantory vysloužilí vojáci, kteří sotva uměli číst a psát; pokud dovedli násobit a dělit, byli již považováni za vysoce kvalifikované. V mnoha státech však postupně přechází základní školství ze správy obcí pod správu státu. Jako příklad struktury základního školství doby osvícenské může sloužit školství rakouské, zahrnující 3 typy základních škol: triviální, hlavní a normální. Školy triviální (1 nebo 2 třídní obvykle s jedním učitelem): zřízené všude, kde v dosahu žilo 80-100 dětí, tedy v městečkách, při vesnických farách i filiálních kostelích. uiřTi Povinná školní docházka od 6 do 12 let byla doporučována, ale její porušování nebylo zprvu nijak sankcionováno. Chlapci a dívky se měli učit odděleně a u dívek měly vyučovat pouze učitelky. Děti se učily (i) psaní, (ii) čtení a (iii) počítání, zahrnující čtyři základní početní úkony a jednoduchou trojčlenku. Tyto tři obory byly označovány jako trivium. Navíc se učily také pracovní a hospodářské znalosti přizpůsobené povaze bydliště. Důležtým předmětem bylo také náboženství. A Školy hlavní (Hauptschule): Byly v krajských městech, nejprve trojtndni, později ctyrtndni. Jejich pedagogický sbor už tvořil ředitel, katecheta a tři nebo čtyři další učitelé. Vyučovalo se kromě trivia navíc latině, zeměpisu, dějepisu, přírodovědě, slohu, kreslení, geometrii a základům industriálního vzdělání. Zatímco o triviální školy musely pod státním dozorem pečovat obce a vrchnosti, hlavní školy byly financovány ze zemského školního fondu. HO Školy normální (Normalschule): Byly v hlavních městech zemí. Nabízely čtyřletý cyklus s rozšířenou osnovou školy hlavní a navíc také tzv. preparandu - zvláštní přípravný kurs pro učitele škol nižšího stupně. První normální škola vznikla ve Vídni roku 1771; v Praze pak již roku 1775 byla péčí Ferdinanda Kindermanna otevřena c. k. normální škola mužská v bývalé koleji jesuitské na Malé Straně. Roku 1784 vzniká v Praze i normální škola dívčí. Všeobecné střední školy = vyšší školy latinské (klasická gymnázia), dříve koleje hlavně v rukou jezuitů (do r. 1773) a piaristů. Gymnaziální studia v Rakousku zahrnovala 3 třídy gramatické a 2 humanitní. Na ty navazovaly 2 roky filosofické přípravy -tím tvořila přechod k universitnímu studiu. U nás pouze v Praze a v Litomyšli Němčina vedle latiny vyučovacím jazykem v prvních dvou ročnících, v dalších se pak učilo pouze latinsky. Poprvé zaveden systém třídních učitelů. Na konci roku se konaly výroční zkoušky a veřejná slavnost, při níž premianti dostávali odměnou knihy a na krk jim byly věšeny medaile s vyobrazením císařovny. Profesní střední školy - Reálky Nejstarší založil r. 1708 Christoph Semler v Halle Mathematische und mechanische Realschule žáci v ní získávali mj. i polytechnické vzdělání. V Berlíně 1747 pod názvem Oekonomisch-mathematische Realschule. Zakladatelem a prvním ředitelem Johann Julius Hecker (1707-1768). Vedle vzdělání všeobecného: náboženství, latina, němčina, francouzština, krasopis, matemataika, kreslení, dějepis, zeměpis, geometrie, mechanika a architektura poskytovala také dovednosti a vědomosti profesní, jež byly základem pro technická, kupecká, hospodářská, úřednická či jiná povolání. Obdobné školy pak vznikají po celém Německu. h na Moravě - Brno 1811, v Čechách - Rakovník 1833, Liberec 1836 edle reálek samotných začaly být později, v průběhu 19. století, zakládána reálná gymnasia, jež stála uprostřed mezi gymnasiem klasickým a reálkou. Vysoké školství Produktem osvícenského myšlení je technicky orientovaná vysoká škola École polytechnique v roce 1794, první vysoké učení technické v dnešním smyslu slova. Další techniky byly zřizovány dle pařížského vzoru 1806 v Praze, 1815 ve Vídni, 1825-1850 v řadě měst německých a rakouských Technika a průmysl v 17. a 18. století Druhá polovina 18. století přináší první masové nasazení strojů do výroby, výrobu strojů stroji, uplatnění mnoha vynálezů v praxi - průmyslovou revoluci. Novinky ve výrobě a uchovávání potravin Brambory jako polní kultura se začínají intenzivně v celé Evropě pěstovat kolem roku 1750 (v zahradách byly pěstovány od 16. století). Radikálně změnily výživu chudých vrstev obyvatelstva. V roce 1792 se v Anglii začínají používat první ledničky (plechové obložení mezistěn, kam se vkládaly kostky ledu). V roce 1795 vynalézá Francouz Nicolas Appert konzervaci potravin tepelnou sterilizací (pro potřeby franc. vojsk, intenzívní rozvoj konzervárenského průmyslu nastává až v druhé polovině 19. stol.) i Některé novinky ve stavitelství 1642 poprvé v Anglii zavedeno parní topení - pro vytápění skleníků. 1716 se v Anglii začíná používat ústřední topení horkou vodou 1660 se ve Francii objevují první splachovací záchody 70. léta 17. stol. postavil Němec Erhard Weigel v Jeně jeden z prvních výtahů v obytném domě. Jednotky, experimentální, pozorovací a měřící technika ^ tiSMBÉ '_J H íil 1 ^1 i •* 1 1 ■ ' " : 1 * *** * 1 1603 demonstruje Galileo Galilei první >>JĚL\ typ kapalinového teploměru - bez vakua s otevřenou v ty trubicí bez stupnice. V rámci společnosti 4 Accademia del C i m e n to ve Florencii, jíž byl * ^©IMSS.Firenze ^ L i ^^^^^ i^^^^^^^^^^ ^^^^^^^^^^^^^^^^^^ 1 a1 J Galilei členem byly v padesátých letech 17. století zkonstruovány první teploměry s lihovou náplní a se stupnicí. V roce 1641 navrhuje Galileo Galilei na základě svých výzkumů kyvadlového pohybu kyvadlové hodiny. Jejich konstrukci vylepšuje H^3V»! Christian Huygens použitím mechanického oscilátoru r. 1657. Rok poté Ch. Huygens spolu s Robertem Hoookem použili Archimedovu spirálu z ocelového vlasu ^^h^^h ve spojení se setrvačníkovým W fljjp^^ kolem (nepokoj). ^ V roce 1747 je díky teoretickým výpočtům Leonarda Eulera zkonstruován dvoučočkový objektiv pro mikroskop, který omezuje chromatickou aberaci, jež byla jedním z největších vad jednočočkových objektivů. Nová vědecká metoda - měření Experimentální a pozorovací technika má vedle dalekohledu a mikroskopu k dispozici nové přístroje: kyvadlové hodiny, barometr, teploměr, které umožňují zjištěné vlastnosti kvantifikovat. Vedle pozorování a pokusu tak nachází širokého uplatnění další empirická metoda vědeckého poznání - měření Je poprvé změřena např. rychlost zvuku - 1738 J. Cassini, G. Maraldi a N. Lacaille 337 m/s, zploštění Země na pólech, prováděno triangulační měření atd. MĚ Standardizace měrných jednotek Pro standardizaci měření má velký význam zavedení některých nových jednotek. 29. listopadu 1800 po geodetických měřeních, která roku 1792 prováděli Francouzští geodeti Pierre Francois André Machain a Jean Babtiste Joseph Delambre na poledníku mezi Dunkerque a Barcelonou, zavedla komise vedená Pierrem Simonem Laplacem úřední definici nové délkové jednotky - metru. 22. června 1799 uložil Étienne Lenoir platino-iridionou tyč do trezoru státního archivu v Paříži a také prototyp závaží 1 kg.. První jednotná metrická soustava (metr a kilogram) je tedy poprvé zavedena ve Francii v roce 1800, teprve později se k ní připojily jiné země. i Teploměry Kvantitativní měření teplot rozvíjí Gabriel Daniel Fahrenheit v roce 1714 svou kostrukcí rtuťového teploměru s 212 stupni, jež se dodnes užívá v Americe. V roce 1730 navrhuje René Antoine Réaumur teploměr s 80 dílnou stupnicí. Konečně roku 1742 navrhuje svůj stodílný teploměr Anders Celsius (původně obrácené uspořádání otočil do dnešní podoby jeho nadaný žák Carl Linné). Měření elektřiny rozvíjí Charles Augustin Coulomb. Objev posledního světadílu - Austrálie - 1605 přistál Holanďan Willem Janszoon jako první Evropan u severoaustralských břehů, Expedition von Willem Jansz 1605-1606 H jeriu Degamfchc Hiftorie tfo velhaer "Martn, als degklegent-bcjt der Landen ende des VoUkx,fo in wotrden *U in Ffeiiren vôérjetlell maril. Austrálie tehdy dostala jméno Nové Holandsko 1642 přistál holandský mořeplavec Abel Tasman poprvé u břehů Nového Zélandu a Tasmánie, poté objevil též ostrovy Tonga a Fidži. 1643 Jenisejký kozáčky důstojník Kurbat Anafasijevič Ivanov objevil jezero Bajkal. /WOPř ň > _ ----" ~-—'ii„ie-ny{-; \ |J "if— '^je" K tc ■'---ye^?— f; w ^ v=á?-i«*-r k«* - lU4 K-k> a™(h riaiwa tf?=!k s. iSedEÚga tíljfei, s14T* —1 ^Jka^-tu ™ TÍélííX nit; TddjtrM culí »• 48 I □ % i pj ^ Ve stejné době Kurbat Ivanov také vytvořil první mapu Čukotky se schematickým zachycením Wrangelova ostrova 1643 objevil Holanďan Martin Gerritz de Vries ostrov Sachalin a některé Kurilské ostrovy. k H o r s k s k a f a* o m ě t 1647 objevil ruský lovec a kupec Fjodot Alexejev Popov Kamčatku. 1741 objevil dánský námořní důstojník Vitus Jonassen Bering úžinu mezi Asií a Amerikou a Aljašku (předtím již Semjon Ivanovic Děžňov a Fjodot Alexejev Popov propluli v roce 1648 touto úžinou - americký kontinent však nespatřili). Vědecké společnosti - Akademie v 17. a 18, století 1652 Schweinfurt soukromá společnost pro pěstování přírodních věd - Academia naturae curiosorum (Akademie badatelů přírody). Založil ji svinibrodský městský lékař Johann Lorenz Bausch. Členy byli později např. Němci Matthias Jacob Schleiden, Lorenz Oken, Georges Cuvier, Carl Linne, Johann Wolfgang Goethe, Adalbert von Chamisso, Lazzaro Spallanzani. Existuje dodnes a nazývá se Deutsche Akademie der Wissenschaften : Leopoldina. 1657 Florencie Academia del Cimento (Akademie experimentu, existovala jen do r. 1667). Experimenty, vědecké diskuse, konstrukce přístrojů, standardizace měření, opakovatelnost experimentů členy byli např.: matematik a fyziológ Giovani Alfonso Borelli (1608-1679) lékař, básník a entomolog studující ontogenezi hmyzu Francesco Redi (1626-1697) S A G G 1 Dl NATVRALI ESPERIENZE FATTE NELLACCADEMIA DEL CIMENTO SOTTO LA PR.OTEZIONE DEL SERENISSIMO PRINCIPE LEOPOLDO Dl TOSCANA S D£ÍCIITT£ DAL SEGRETAXJO Dl CSSA ACCADEMIA. Per Ciufcppc Cocchini alNnfVgru ddk Stella. MDCLXVI. CQTt LKEXZA Dí' 51'1'ÍIUOXJ. ti m 1660 Royal Society y Londýně (celým názvem Royal Society of London for Promotion of Natural Knowledge (přídomek "Královská" až od r. 1663); členy např. Francis Bacon, Thomas Hobbes, Robert Boyle, Isaac Newton, Gottfried Wilhelm Leibniz). Zakládací listinu podepsal král Karel II. krátce po návratu z exilu. Gottfried Wilhelm Leibniz 1724 car Petr I. v Petrohradě Rossijskaja akaděmija nauk. Pocci/iíícKafl AKafleMi/m HayK ITTn m r - I ? -I "V- —ŕ -- -IRR,, nm 1742 Kodaň, Dánská akademie věd Kongelige Danske Videnskabernes Selskab Právník a královský historiograf Hans Gram (1685-1748) První mimoevropské akademie vznikají v Americe - v r. 1743 byla na podnět Benjamina Franklina ve Philadelphii založena Philosophical Society, později v roce 1780 vzniká v Bostonu American Academy ofArts and Sciences. 1759 Churfürstlich-Bayerischen Akademie der Wissenschaften V letech 1930-32 rostlinný morfolog a organolog Karl Goebel (1855-1932). 1769 Praha Česká soukromá učená společnost, Nejprve skupina učenců kolem mineraloga Ignáce Borna v letech 1769-70 1784 Josef II. dekretem přiznává statut soukromé učené společnosti. 1791 dekretem Leopolda II získává název Královská česká společnost nauk WĚm JJ tí První učená společnost v Rakousku 1747: Societas eruditorum incognitorum in terris austriacis (Společnost neznámých učenců v zemi rakouské) lit Petrášův palác v Olomouci básník a spisovatel Josef Petrasch, cestovatel, jenž byl během vojenské služby adjutantem proslulého francouzského válečníka v rakouských službách Evžena Savojského. Společnost vydávala časopis Monatliche Auszüge alt- und neuer gelehrter Sachen (Měsíční výtahy starších a novějších učeností). Vycházely jeden a půl roku nejprve v Olomouci, poté ve Frankfurtu nad Mohanem a v Lipsku, přičemž jedno číslo mělo kolem 80 stran. Společnost zanikla po 4 letech v roce 1751. Soiwf&lidje 81(t/ unt> neuer zerlegte SranuTlnronJ^írníe/mit J0#hcf OtnyfťiH. (Sriaubnug. 1747, Vědecké časopisy v 17. a 18. století Jednou z hlavních programových náplní nově se formujících akademií byla činnost publikační. Vznikají tak první vědecké časopisy: Journal de Scavans r. 1665 v Paříži, vydáván společností Academie des Sciences. L E IOVRNAL SGAVANS Dm Lunty V. luiv'ur M. DC. LXV. Par lc Sicur DE HEDOVVILLE. A PARIS. Chez Iean CvssoN.rue S. Iacques, i l'lmage de S. lean Baptiftc. M. DC. LXV. Ať EC PRlyiLi.CE D V ROY. zjS Journal Dtmonßratkn touchant U mouvemtm dt U lumiert trmve f»r M. Römer del'Academic Roy ale du Sciences. jLy a long-tcmps que lcsPliilofuph.es font cn peine de decider par quelque experience, fi Paction de la luraierefeportedansuo in-ftant a quelque diftance que cc foic, ou Ii eile demande du temps. Mr. Römer de 1'Academic Royale des Sciences s'cft avife d'un moyen tirö des obfervations du premier satellite de Jupiter , par lcquclildlmonrreque {•our une diftaucc d'cn viron »ooo licues, tcl-equ'cft i peu pres la grandeur du diametre dela terre ,1a lumierc n'a pasbefoio d'une fc-condcde temps. Soit A Ic Solei!, B Jupiter, C Je premier Satellite qui entre dans l'ombre deJupiter pour cn fortir cn D, Sc foit EFGHKL la Terre placcfe a diverfcs diftan-ces de Jupiter. Or fuppofc que h terre cßantenL vers la fecondc Qujdraturc de Jupiter, ait veu Ie premier Satellitc, lors de fon cn'criionou fimie «Je l'ombre en D; Sc qu'en fuite environ 41. heurcs Sc Jcmic apres, fgavoir apres une revolution de cc Satellite, U terre fc irouvan: Philosophical Transactions také v roce 1665 v Londýně, jako tiskový orgán Royal Society T HI 10 SO f HICA-L TRANS ACTION S- • GIVING SOMB A C C G M P Tl O P T II li PR E S E NT Undertakings , Studies, and Labours or t ii ii INGENIOUS IN MANY CONSII) HIIA B L 15 P ARTS OFT II K WORLD- Vol I For Anno 1665, and \666\ In the SAVOr, hinted by 'f.N. for John Mmyn at the Bell-, a little with* out TmfU-8nr , and fames AlUfiif in Vuik-Lint / Piinteis to the EpjmI Secittp Miscellanea curiosa medico-physica od r. 1670 v Halle, = časopis vědecké společnosti Academia Naturae Curiosorum. Vycházejí v různých obměnách kontinuálně do současnosti. MISCELLANEA CURIOSA MEDICO-PHYSICA ACADEMLE NATURE CURIOSORUM Jfotj EPHEMERIDUM MEDICO- PHYS1CARUM GERMANICARUivJ CURIOSARUM ANNUS PRIMUS Annl fdiicet M. DC. LXX-». twtmt*i CclebcrriniorumMedicorum in &cxtra Ger. nuni.im ObíčrvationcsMcdicas&rlivlkas, vc! Anacomicas, vél Botanlc.is.vcl PathoIogic.is.vclClwurgkas,vcI Thci apciuicas.vcl Chymicas. EPIŠTOL A^ÍN-VITATORIA ad Cclcbcrrimos Medicos _EUROP/f..__ !. 1 ř s I .€ íumft.VIT! JACOII TRESCHERI SMIopoL VratáUv. Tyr* johannis baueri Acta eruditorum v roce 1682 v Lipsku Matematické práce Bernoulliovy, Laplaceovy, Leibnizovy, Eulerovy, $£RmimM& £€MRUM TAM, Etóomtus Slonicí B^rédiy If É T; ::S * :Wí :^r^#;pl Churfürstlich-Bayerischen Akademie der Wissenschaften ťtr Sf)iirfůr(ílid)-baitrifd)tn 91 l a b e m t c Htx f5>tffenfd[)aften m & n c n ©cfc Ufc&af t Der S8&iffcnf$aftctt/ 3«i)t 1786. ' íK&ft ber P$í|"rf>i*!c scifclíci. £51« Äapfitn. 'Pritjj unC> SrťŕSŕtif 1756. 3n {a 23alr&fil|i$ni -fvfluitfctMiin}. Královská česká společnost nauk Koncem 18. století začínají vznikat první oborově specializované vědecké časopisy A N N A L E S DE CHIMIE, o u RECUEIL DE MÉMOIRES Concern ant la Ciiimie f.t les Arts ou! en dependent. P*r MM. be Moms a v , Ljtvoisitn , Mosat, BztTHOLLET, de FOVŘCMOr, U Baron de Dieiuch , Hassesfratz ír ADETr TOME PREMIER. A PARIS, Rue et hotel Serpekte- Et fc wave ä L ONDRU, Cln Joiiik oi Born. Ubuitc. Gcwid-Stit«, • N». 7 Soke. ». i> c c. a c. Archiv f ü r die p h y f i o I o I » e van D. Job. C h r i ft. Reil, Profaffot i n Hille. E r ö e n Sand e $ \ i \ Eríles Heft. Halle, in der Curt fc hen Buchh a n dlun g j V79S- - napr. Chemische Annalen (1784 -Chemie), Annales de Chimie (1789 -Chemie); Archiv für Physiologie (1795 -fyziologie) j v 1 v i & I I I o r a •i i) »• i Botanische Zeitung ««lt h 9 Hro nsi. »m . A Mi :.»>«ii»jp-9lMUt. f, Bogtu DfbVjpi mJ t KapfouM. i '----!■ I j? Qt I !■ I i m m n Rrgensburg» 1Ö25. Astronomicko - meteorologické observatoře v 17. a 18. století Snaha o rozšíření a systematizaci výsledků pozorování a měření vyúsťuje v zakládání astronomicko - meteorologických observatoří: Paříž (1667) Greenwiche (1675) Moskva (1701) Petrohrad (1726) Praha, Klementinum (1751) Vilnius (1753) Kraków(1791) r* -_9FLa - - "Lat a - " "Jtr ĚMm* V ňSáa i. 3.« První musea v 18. století Začínají vznikat první velká přírodovědecká musea -největší British Museum of the Natural History v Londýně vzniklo r. 1753 si sil.. Pařížské Musée national d'Historie naturelle vzniká přetvořením Jardin du Roiv roce 1794. Knihovny v 17. a 18. století Barokní architektura se uplatňuje v přepychových sálech knihoven (u nás např. barokní sál Universitní knihovny v Praze a Knihovny Strahovského kláštera), na stranách s regály a uprostřed s vystavenými vzácnostmi, kuriozitami, sbírkami, glóby, atlantami V roce 1595 vzniká z královské knihovny v Paříži Národní knihovna. 1661 vzniká Státní pruská knihovna v Berlíně 1714 Akademická knihovna v Petěrburgu 1753 Knihovna Britského musea Osvícenské encyklopedie první v pol. 18. stol. Johann Heinrich Zedier: Grosses vollständiges Universallexikon aller Wissenschaften und Künste 64 sv. + 4 dodatky (1731-1750) 63 tis. stran j T Nil Site Ptffcnf$aff(cit rnift fintíc, ^cldjc Nftero bard; mciifitociiKctfriinb rafrßw t rfunbrh inrt tor&nírrt roorkn, omt tnr iurtriidknWIi t*"*» 9Mn Wni»i m 'Ráofrrtŕiimrni, Kôni^vrídirti. 5Virßmthtimfrn «Krpurliqurn řtryn .tyrr- hrrjui.WfffnIMiť.'tn.äSrafn 6 Hl äu<$ eine auifiscli*c 5>«KK*KS<«oii.iifait «Tiodrirfi t Mlt(lOR#iW&ia ■n Uoi Hb £i>«tcn Kr fflßkx, SMr ^urrurfrai unb Srtrürn. (pficr i>dt>f n, Sraät* «Siiniitrt, Ärif tj*tttn,3.>4iotxr potrntoRn oflfrB»4Njl trn ;,» . t;.-' éctox Saní. a. — Am. fšcrlcôtS <3o$«nn ©cinnefc ©cbltt. Anno 173i. Diderot & ďAlambert [reds.]: Encyclopédie ou Dictinnaire raisonné des Sciences, des Arts et des Métiers (Encyklopedie aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel - 36 sv. Paris 1751 - 1780) ENCYCLOPÉDIE, DICTIONNAIRE RAISONNÉ DES SCIENCES, DES ARTS ET DES MÉTIERS, PAR VNE SOCIETĚ DE GENS DE LETTRES. M;« tm ,.,.|„ ,S ;*,!:,, r„ M /)//>/ lil) í, ,l, ■ i kttůtm* Rojík dn Semen tt in Hji UnrodtPn*; KqiiMi li Pai Til MiiHpmnnl í. ftt M. DALEMBERT. de VSoitok Ro7Jt*tScioKorfPm».ietlle dePnJe.flt de U Sockk RoyA the MC OBEDIA BR XNICA MAPS EX B 1' 4' 1 '' ENCYCLU 1 BK1TAN R-ED1 NICA l^l----? v. «*V/cv VI)L. XXI(1 ^T.-Ll- ■VOLXW IXDtX. 3»-»'r.-r-t.-.- .... 1 Encyclopedia Britaxxica LATEST HIjITION a dictionary of arts. sciences and (,i;m;ral literature in thirty volumes WITH NEW AMERICAN SUPPLEMENT hay OTis KELLOGG, l>. l> 1-koks. si-facer bay n ks. i.l..l>.. **a u kohkrcson smith. LUD. M YORK THE WF.RNER COMPANY CHICAGO Německo Brockhaus: Konversations-Lexicon (6 sv. 1796 - 1808) Meyers Lexicon: „Grosse Conversations-Lexikon für die gebildeten Stände (Velká encyklopedie pro vzdělaném třídy) vyšla poprvé 1839 D H U H IÜ Q E n - f H Meyers num ms Riegrův slovník naučný první česká obecná encyklopedie, vycházela v letech 1860-1874, má jedenáct svazků a svazek doplňků, má kolem 80 000 hesel 140 000 až 186 000 hesel; 27 789 stran, 4 888 ilustrací + 479 zvláštních příloh. Redakce slovníku = 56 lidí + dalších 1 086 odborných spolupracovníků. Jmenuje se podle nakladatele a knihovníka (Jan Otto) První zoologické zahrady v 18. století První založil Etienne Geoffroy Saint -Hilaire v Paříži. v Nejvýznamnější botanické zahrady v 17. a 18. století L. p. 1626 založena Jardin du Roi celým názvem Jardin royale des herbes médicinales v Paříži, jež se stala po celé 17. a 18. století hlavním centrem botanického výzkumu ve Francii. houtci had tripled. From Annalts du Museum d'IIwloirr Naturelle, 1 (I&02). Další botanické zahrady vznikají: 1617 v Giessenu 1622 v Regensburgu a v Ulmu 1629 v Jeně *1689 v Norimberku (Nürnberg) 1632 Oxford Přírodovědecké expedice v 17. a 18. století a zájem o exotickou flóru S objevitelskými cestami jsou spojeny i přírodovědecké expedice do mimoevropských oblastí. Jejich výsledkem první popisy mimoevropské fauny a flóry ve druhé polovině 17. století. Celá plejáda expedic následovala v 18. století. První popisy přírodních poměrů exotických krajů se začínají objevovat již v druhé polovině 16. století i díky jednotlivcům, jež krátkodobě, či delší dobu, buď jako státní úředníci, obchodníci, misionáři nebo lékaři, žili a pracovali v Africe, Asii, Americe či Austrálii a kterým vedle jejich pracovních povinností zbyl i čas na zálibu ve zkoumání poměrů přírodních. Konečně nelze zapomenout ani na často individuální cesty jednotlivých badatelů do málo známých oblastí severní a jihovýchodní Evropy, Blízkého Východu, či severní Afriky, jež rovněž přinesly mnoho poznatků o rostlinách a živočiších, do té doby evropským přírodovědcům neznámých. Průzkum severní Evropy 3* Kl f V roce 1695 uskutečnil výzkumnou cestu po Laponskú uppsalský botanik, pozdější Linnéův učitel Olaf Rudbeck jun. Výsledky publikoval v díle Nora Samoland, sive Laponia illustrata Upsalae 1701. Ruská sibiřská akademická expedice 1720-1727 geografický, přírodní a archeologický průzkum Sibiře, zúčastnil sejí m. j. německý lékař a přírodovědec Daniel Gottlieb Messerschmidt. xpedice mj. i kostru mamuta; výsledky publikoval v díle se durch Siberien = bohaté botanické, zoologické, tnografické ... poznatky. Kamčatské expedice ruské akademie věd 1725-30 a 1733-43 Oběma velel dánský námořní důstojník Vitus Jonassen Bering. Druhé se účastnil německý přírodovědec působící v Rusku - Johann Georg Gmelin (prof. medicíny, botaniky a chemie na Univ. v Túbingen), J. G. Gmelin uveřejnil botanické výsledky v díle Flora Sibirica, sive História plantarum Sibiriae. (Petropoli 1747-69), v němž popisuje 1178 druhů, z toho více než 500 pro vědu nových . tór-j*,. teJkr.&m Ji Tai XVI ©cor 3 SBü&elm ©teilet« jcrccfenen 9lt>junuron bcm f antfftf a ť f a Účastník druhé kamčatské expedice, německý přírodovědec žijící v Rusku Georg Wilhelm Steller popsal tuto expedici v díle Beschreibung von dem Lande Kamtschatka, dessen Einwohnern, deren Sitten, Namen, Lebensart und verscheidnen Gewohnheiten (Frankfurt und Leipzig 1774) Rus německého původu Peter Simon Pallas -přírodovědec a cestovatel. Zoologické a botanické výsledky publikoval v řadě prací = syntézami jeho děl jsou práce Zoographia rosso-asiatica, (Petropoli 1811-1835) 55 Flora Rossica (Petropoli 1784-1788) Abb. 2 Peter Simon Palla* K.uj>f«r«t!ch von Johann Conrad Krugcr. um 17ř»7? Flóry Indie popisuje holandský lékař Jacob Bontius v díle De medicína Indorum libri IV Lugduni Batavorum 1642. V Japonsku a Persii botanizoval v druhé polovině 17. stol. švédský přírodovědec, lékař a cestovatel Engelbert Kaempfer. Byl prvním Evropanem, který viděl Ginkgo biloba r. 1690 v Nagasaki. V roce 1730 přivezl Kaempfer tento strom do milánské bot. zahrady. Svá pozorování publikoval v díle Amoenitatum ... Ouelle. LZ 02.07. Flóra Filipín Na přelomu 17. a 18. století působil jako jezuitský misionář v Manille na ostrově Luzon Moravan, brněnský lékárník Georgius Josephus Camel (Camelus, Camelius, Kommel) (* 1661 Brno -1706 Manilla). Zprávy o flóře a přírodních poměrech Luzonu zasílal anglické Royal Society - v kontaktu byl hlavně s Johnem Rayem a Jamesem Petiverem. Na jeho počest nazval Linné rod Camelia, kterou však Camel ani neobjevil ani nemohl znát, neboť na Filipínách neroste a do Evropy byla prvně přivezena až roku 1739. Ray použil Camelovy údaje hlavně do díla Stirpium orientalium rariorum catalogi tres (London 1693). Samostatnou ilustrovanou publikací o flóře Luzonu je Camelova práce Herbářům aliarumque stirpium in insula Luzone Philippinarum, jež byla součástí třetího dílu Rayovy História plantarum. APPENDIX. HERBÁŘŮM STIRPIUM Inílila /. U 7. O N Ĺ ľhilippinarum rnrnvm Njutkum. A Rev4* Pití. tiiu i i.ki Ju* i ťho C i u 111... S. J. OblcTVitirum & Dcfcnpcmmi SYLLABUS aj J 0 Ä N K t M K A I V M mmUím; nu« flmiimmm l.mim, aéV Atfw MjaU mími »1 vinm r*.; T". * r*m~* - f"W omnftmunm awm mm Enju. CTvpcifScvwn dvŕr- C*jľtC VI Á M ••> Mi^v mm fi J I i.ii .TJ M UMMRMi n«.4Mn mmm\ fmmm ismjmmmmmm Hm/m*i 4mJ*«í _ * r.. Um, Tfifl■ Ifca ni|ii .11 I. m kml^ma mm* ľ., I.lj.—. Ill llf-l I l-fl * " 'ff (.^dwkWV-l, Mtv, -«* M|b«aiAi*M#M|M4imLM»liMnn^ fuk. II III m^mítrnm Hl.i> I II I. -V- .. ■ ,-W-,>.ii —... fclul Ju il ».fc^-l-»r»».~-U* .. • ■ ......... , |-- i Hj. lim « «m*lm......u .....tm> » m mi 1 -i... imíhm ■ iM i.— .m. SK Johann Reinhold Forster Florae I Americae septentrionalis or a catalogue of the plants of North-America London 1771. FLORA Americae Septentrionalis; (J K A CATALOGUE or TNI PLANTS o f NORTH AMERICA. coaiiimag Aa ENUMERATION ml ikkm Unit. Smell, ami Ttin. nanj ml mmm mm mm TkMr 9 • «l11• Mania, tw fucii «4jn iW« am*. rtwai rtAWtM I'm, uU dtt Avtaoii «4» lk»vt «*- ». joHM iiihM roiiTia. Příroda Jižní Ameriky Jednu z prvních expedic do Nového Světa podnikli Holanďané - v letech 1630 -1644 do Pernambuca v Brazílii. Této expedice se účastnili i německý lékař a přírodovědec Georg Merkgraf (1610- 1644 -zemřel na zpáteční cestě v Luandě) a holandský cestovatel Willem Pison (1611 - 1678). Z pera těchto badatelů pochází jeden z prvních popisů jihoamerické flóry a fauny -Historia naturalis Brasiliae Lugduni Batavorum et Amstelodami 1648. f > !' ORIAN A I VUA* B R A S l t I H I A Aulplcio ri Bencficlo W---' :\y.*jiss i. M aví i ru CO* *W ' """" "1.1111«.« AiiiiiihIi.« •'• ..... Švýcarka Maria Sibilla Merian napsala a ilustrovala dílo o metamorfóze hmyzu surinamského vytvořila ho během pobytu v Surinamu -De generatione et metamorphosi insectorum Surinamensium Amstelodami 1705. V díle jsou i četné zmínky o rostlinách a jejich ilustrace V letech 1789 - 1803 podnikli Spanělé další expedici, jejímž cílem byla Jižní Amerika a Tichomoří. Velitelem byl italský moreplavec Alessandro Malaspina di Mulazzo. (Jižní Amerika a Tichomoří). Expedice se zúčastnil i český botanik Tadeáš Haenke z Chřibské, jehož sbírky se staly jedním ze základů I K' I IV/I Uai^/ I III IV IMUOV/bl Is^V^aC-WJI zpracovány K. B. Preslem v díle Reliquiae Haenkeanae, seu descriptiones et icones plantarum, quas in America meridionali et boreali, in insulis Philippinis et Marianis collegit Thaddaeus Haenke Pragae 1830-36. Tadeo Haenke ritratto ad olio di anonimo (Cochabamba, Bolivia) Vletech 1799-1804 podnikli výzkumnou cestu na Kanárské o., do Jižní a Střední Ameriky a na o. Karibského moře francouzský botanik Aimé Bonpland a německý přírodovědec Alexander von Humboldt - díla Alexander von Humboldt a Aimé Bonpland v Plantae aequinoctiales, nížině na úPatí hor^ Chimboraz° per regnum Mexici in provinciis Caracarum et Novae Andalusiae, in Peruvianorum Quitensium, Novae Granatae Andibus, ad Orenoci, Fluvii nigři, fluminis Amazonum ripas nascentes Parisiis 1805-18; Nova genera et species plantarum quas in peregrinatione orbis novi Lutetiae Parisiorum 1815-25. Eduard Ender: Alexander von Humboldt a Aimé Bonpland u chatrče v džungli, 1850, olej na plátně Serious Reflection^ L) U ft 1 N G T H Hí^íŕ?-' '^kA^t-e And Surpľihng t/ C^V-. OF - xOrinson Crusqe: WITH HIS' OF- THE Angelid WORLD. Written by Hhaffif. IONDOM: Printed for VJ. Tstttoti k I Austrálie a Oceánie IHF^P^IH První zmínky o přírodních poměrech Austrálie ^Bf yDř^^H najdeme v díle anglického dobrodruha, H Wt^^B korzára a mořeplavce jménem William Hp Äj^f§H Dampier (1651 - 1715 zabit piráty při dělení K/jľ2HfaJ kořisti). Byl mj. také oním kapitánem, který při Hy^JHtfB plavbě do holandské Východní Indie roku 1703 vysadil na ostrov Juan Fernandes námořníka Alexandra Selkirka, jehož příhody se staly prototypem Defoova "Robinsona Crusoe". Na svých četných cestách sbíral tento "pirát -učenec" různé přírodniny, shromažďoval poznatky zoologické, botanické, mineralogické a ethnografické. Mezi jeho díla patří A new voyage round the world London 1697 - 1729 a A voyage to New Holland London 1707. Anglickým námořním expedicím v letech 1768-79 velel anglický námořní důstojník James Cook (Tahiti, Nový Zéland, Austrálie, Nová Guinea, hledal novou pevninu Terra australis za jižním polárním kruhem, Nové Hebridy, Nová Kaledonie, Norfolk). QPrvní z expedic zúčastnili anglický přírodovědec sir Joseph Banks a Linnéův žák Daniel Carl Solander, jež z ní přivezli mnoho rostlin do bot. zahrady v Kew. Pojem a definice druhu (1686) John Ray 1627 - 1705 mmm JOANNIS RAU Societatis Regte Socií, Hiftorise Plaptarum TOMUS TERTj.tI:S;í:; O.ui est '"'■•••'V'/•-■ SUPPLEMEN T*#M Duorum pracedentium: Species omneš vel omiíTas, vel poft Volumina illa evulgata editas, prxter pl^^^É^^^^gil "abychom mohli začít rostliny inventarizovat a správně Ig^^^si^S^iS klasifikovat, musíme se snažit zjistit některá kriteria na rozlišení tzv. druhů. Po dlouhém ausilovném výzkumu jsem nezjistil jiné kriterium na rozlišení druhů než jsou diferenční znaky, zachovávající si při rozmnožování semeny svoji stálost." Druh je podle Raye skupinou jedinců, kteří jsou v rámci své variability geneticky stálí. (História generalis planta r um, Londini 1686-1704) John Ray: Methodus plantarum nova, 1682, úvod k rodu Valeriana A B. XIV. Herb* floře ferfeíÍoyfemmbus nudu jolitartisjjoc efly adfmgulos flora ftngulisjunt Vel feminibus Fsff* iantfcmt élitú, flofculli io fiimmis cautibs cxiguis vclut in utnbelLi, ciulc tcrcrl & iaai, folii) per iotcrvaUa bloi» »eflito> Valekiaiu, Fáff* cvtMtiht, foiiis Triut»Uui umbdUrjrum in modům, flori!» naminofis.fcminiíiuiflriJtij, Tnu i< :troi Vtiik & tíMuittr difftfíit, gliuei*, floribw W papilioaaccot jr( rr*/ř>M, caule viikatam*, fcy in binot ranos diurica* tc utro^uc ramo io alioj bloo*, &<• Lactoc a tgtÍKi, vtittiatUá. Simlici, rc&i aílurgeote, ?el 000 raraA yel nmoj i larcnbus cmictcorc, flori- str. 56 John Ray: Methodus plantarum nova (1682), začátek klíče nedřevnatých rostlin (bylin) O] Sect. IIF. Dt Herbis. Herbarum Tabula generalis. Ht rfafunt Vel imptrftQf, qu* panibot prxrtpult, flore fei. fc km ae, fed praripuc ff mint cut nr, aut Ijltcm ca«s videmur, adföqve ort um habere fponcatKum.a Fi'fi, A/J.&t vldr I ab. I. pirfitt4*1 ti. qu* rloff & femipe doaioturvaut .a!:n lern Inc. Ha vtl Itinr fr mine Miittiiifimttc oudrtoeuii» itvonfpieuo, uteam picrarque a nee Inveiwuo) M i ruh opium J n% nullit fiiJjni etum nominii Bocanick flciln habit* finc,tit Filix, A4i4«k*m. W. Tab. IIb IU Msfrt, qu* vil fum foliitleminahbui "ICK , hof cli, qua- fctninc fatx hinii fbliii c to. r j exeunr, aut filrem femiBC funr JMty Hr »cl font rWe r mtcjiSi» feu Itaminco, peulii feu foln } iilts lu^rilMB colorari» carence. v. Tai < !v. v. vr. Jp«>//#«, feu petalodeaur braßraro, Mi l »cl lunt eod« m <~> »tptfitt, feu ex pHiriboi flofculUlggrt-giro, trel ^PUnif*li$, naturl pleno , laAefcc* ic» .• w. Tab. VII. »i/;>i*t feu r Binomická nomenklatura druhu (1690) August Bachmann (Rivinus) 1652- 1725 Profesor botaniky, fysiologie a chemie na univerzitě v Lipsku poprvé publikoval princip binomického názvosloví druhů - v díle Introductio generális in rem herbariam (Lipsko 1690) (Všeobecný úvod do rostlinopisu). To znamená, že jméno druhu sestává ze dvou slov: první je jméno rodové nomen genericum, za ním pak následuje přívlastek druhový epitheton specificum. Bachmanova binomická nomenklatura se v jeho době neuplatnila, našla však uplatnění o necelých 100 let později. Základem pro Bachmanův umělý systém je struktura koruny. Provádí tedy rozdělení kvetoucích rostlin na rostliny s květem jednoduchým (v jeho pojetí všechny kromě Asteraceae) a složeným (Asteraceae). Rostliny s květem jednoduchým pak dělí podle souměrnosti a počtu petalů: 1. Regulares (s květy aktinomorfními, excl. Compositaé) Monopetali Dipetali Tripetali Tetrapetali Pentapetali Hexapetali Polypetali 2. Ir regulares (s květy zygomorfními, excl. Compositaé) Monopetali Dipetali Tripetali Tetrapetali Pentapetali Hexapetali Polypetali 3. Compositi {Compositaé Asteraceae) Regularibus Re- et Irregularibus Irregularibus 4. In co m p let i Imperfecti Hierarchie taxonomických kategorií (1694) Francouzský cestovatel a profesor botaniky na Collége de France, který v díle Elémens de botani-que (Paris 1694) (Základy botaniky) definoval hierarchii taxonomických jednotek. Používal 4 úrovně: Joseph Pitton de Tournefort 1656 - 1708 classis sectio (v dnešní šíři odpovídá zhruba řádu nebo čeledi) genus - "? 8? species V roce 1700 botanizoval v Řecku, na ostrovech v Egejském moři, v Malé Asii a v Arménii. Během této cesty objevil ca 1300 do té doby neznámých rostlin, jež publikoval v Relation ďun voyage du Levant (Paris 1717). Carl Linne - vrchol umělé klasifikace (pol. 18. stol.) (Linnaeus) 1707-1778 Za vrchol umělých systémů je považováno dílo Švéda Karla Linnéa. Ten synteticky navázal na vše progresivní co zjistili nebo zavedli jeho předchůdci: Od Johna Raye převzal princip definice druhu. Od Augusta Bachmana převzal princip důsledné binomické nomenklatury. Od Joachima Junga a dalších morfologickou terminologii. ± Od Josepha Pittona de Tourneforta hierarchické členění taxonomických jednotek. •Od Gasparda Bauhina krátký a přesný způsob popisů - diagnóz. Po absolvování gymnázia ve Växjó měl na přání otce studovat theologii. Na přímluvu gymnaziálního učitele přírodovědy Johanna Rothmana, který záhy postřehl chlapcovo nadání, bylo mu dovoleno studovat medicínu. Studia započal v Lundu r. 1728, kde byl jeho učitelem Kilián Stobaeus. Záhy však přechází na universitu v Uppsale. Universita Uppsalská, nejstarší ve Skandinávii byla založena 1477. Již počátkem 17. století zavádí zde prof. botanické. Jeho potomek Olaf Rubeck sen., profesor lékařství zde zakládá botanickou zahradu. \ Linné po příchodu do Uppsaly zde nachází vedle botanické zahrady bohatou knihovnu, herbáře Joachima Bursera, vydatnou podporu v učiteli - Olafu Rudbeckovi jun. a nerozlučné přátelství se studentem, nadaným zoologem Petrem Artedim. Finančně byl podporován theologem Olafem Celsiem, kterému pomáhal s jeho prací o biblických rostlinách. První botanickou práci napsal v 22 letech v r. 1729 Praeludia sponsaliorum plantarum (Představy o zásnubách rostlin), tím upozornil na sebe profesora lékařství a botaniky Olafa Rudbecka ml., který jej ustavil domácím učitelem svých synů a od r. 1730 demonstrátorem v botanické zahradě; roku následujícího pověřuje jej již přednáškou z botaniky. Linné se v této době začíná zabývat kromě botaniky také entomologií. Roku 1732 podnícen vyprávěním Rudbeckovým, který cestoval r. 1695 po Laponskú, vydává se na cestu tamtéž. Maje toliko nejpotřebnější věci vyrazil mladý Karel sám pěšky, koňmo, nebo ve člunu, na sever proti proudu řeky Umeä a došel až za polární kruh. Cesta byla velmi obtížná a Linné se několikrát ocitl na pokraji smrti hladem. Přesto se mu podařilo dostat se dále na sever až k norským hranicím, odsud pak obchází Botnický záliv přes Finsko a vrací se do Uppsaly. I Během cesty objevil a později popsal rostlinu Campanula borealis\\ž později Gronovius jménem Linnaea borealis opatřil. S touto rostlinou, byl Linné často portrétován. Výsledkem cesty po Laponskú je Linného Lapponica Florula. VII«) VOIWI.I.SSIMO kt (onsultissimo i) y,eor<;io n.n'FOKTio i v. d. CAROLI L INN/EI jDoft. Med. Ö Acad. Imp. Nat. Cur. Soc. FLORA LAPPONICA Exhibens P L A N T A S Per LAPPONIAM Crefcentes, fecundum Syßema Sexuale Colleclas in Itinere Impends SOC. REG. LITTER, et SCIENT. SVECI/E A. CDPCCXXXIK Inflituto. Addicis Synonymisj & Locis Natalibus Omnium, Ddcriptionibus & Figuris Rariorum, Viribus Mcdicaris & Occonomicis Plurimarum. AMSTELsEDAMIx Apud SALOMONEN! SCHOUTEN, CIO ID CG XXX VII. Po návratu z cesty pokračuje dva roky ve studiu. R. 1734 navštěvuje Falun, aby zde přednášel o zkoušení nerostů. Seznamuje a posléze i zasnubuje se zde s dívkou jménem Sara Lisa Moraea, dcerou zámožného městského lékaře. Hmotně zabezpečen majetným budoucím tchánem vydává se Linné r. 1735 pokračovat ve studiích do holandského Harderwijku. Johannes Moraeus (1672-1742), Linnéův pozdější tchán Tato universita existovala v letech 1648-1811 a jejím absolventem byl také přírosovědec Herman Boerhaave (v r. 1693) V Harderwijku je téhož roku 1735 Karel promován doktorem medicíny (jeho disertační prací byla studie o vzniku horečky Hypothesis nova de febrium intermittentium causa). Systema naturae (1735) Nemaje peněz na zpáteční cestu zůstává v Amsterdamu, aby zde vydal první vydání svého Systema naturae (1735) tehdy ještě pouze 14 stránkové dílko, které v třináctém vydání představovalo 10 svazků o ca 6000 stranách (již během dalších HnlHgn^ 25 let vyšlo 10 FftlJF MI1 vydání, celkem asi B£IJUUli££j 40 vydání) . ^SS^^^B 10. vydání z roku |HH| 1758 je starting point pro zoologickou EHSBB nomenklaturu. WS^SĚSĚ R. 1738 se vrací do Švédska, po cestě navštěvuje ještě Paříž, kde se poznává s Bernardem a Antoinem de Jussieu. Ještě před návratem však stačí vydat v Leydenu Classes plantarum. Po celé 3 roky Linnéova holandského pobytu mu Sara Lisa zůstala věrná a Linné se po svém návratu se svojí "monandrian lily" v červnu roku 1739 ve Falunu oženil. V roce 1741 se jim narodilo první dítě - syn Carl. Linné vykonával zpočátku lékařskou praxi ve Stockholmu. Díky úspěchům při léčení plicních chorob se stává osobním lékařem švédské královny Ulriky Eleonory. R. 1741 v 34 letech se mu vyplnilo jeho přání a je jmenován profesorem botaniky a lékařství na universitě v Uppsale. Koncem téhož roku si pak vyměňuje stolici s Roseném a stává se profesorem botaniky a přírodopisu. 'i Philosophia botanies (1751) Philosophia botanica zahrnuje morfologickou terminologii, principy taxonomie a nomenklatury rostlin Je zde mimo jiné také formulován princip binomického pojmenování druhů. Jsou zde vymezeny jednotky classis, ordo, genus, species a varietas. '-JU-'Sueciie^ArcJuakr,.dGác etíŮctaiL-rrofes). Upsj/: orJin'KcrtuAcitdtmS^rčcftitus, ntc non. té. CAROLI LINNjEI . Archiatr. Reg. Medic, et Botan. Profess. Upsal. Ac ad. imperial. monspel. biíroi..tolos. upsal. stockh.soc. et paris. cokresp, i PHILOSOPHIA BOTANICA IN QVA EXPLIC ANTUR FUNDAMENTA BOTANICA DEF1NIT10N1BUS PARTIUM, EXEMPL1S TERMIKORUM, 0BSERVATI0N1BUS RARiORUM, aj5jpctis FIGURIS JEN E IS. Cum Privilegio. STOCKHOLME, Apud GODOFR. KIESEWETTER »751- Species plantarum (1753) 1. 5-1753 je podle tohoto díla starting point nomenklatury cévnatých rostlin, játrovek a rašeliníků. Linnéův systém zahrnuje 24 tříd dle počtu, délky, srůstu tyčinek a pestíků, tedy pohlavních orgánů je proto nazýván systém sexuální. Bohu : I.IW.KI METI lODl'.S pi*mari m S KXl \Ll S m vysTKMA ITT NATI'R.ľ tím II .4* v 1 c * 'V' G.n.l.lUK'ľ. WC!V X. KUIIUT The !.:>.• ...c >.'.■ svs/ť Linnéův systém Prvních 13 tříd tvoří rostliny monoklinickými květy s volnými (nesrostlými), stejně dlouhými (jednomocnými) tyčikami, podle jejichž počtu vymezuje jednotlivé třídy: 1. Monandria 2. Diandria 3. Triandria 4. Tetrandria 5. Pentandria 6. Hexandria 7. Heptandria 8. Octandria 9. Enneandria 10. Decandria 11. Dodecandria 12. Icosandria 13. Polyandria (tyčinek víc jak 12) Třídy 14. a 15. tvoří rostliny s tyčinkami volnými, nestejně dlouhými: 14. Didynamia - rostliny s dvoumocnými tyčinkami (2 delší než ostatní - např. Lamiaceae, Scrophulariaceae) 15. Tetradynamia - rostliny se čtyřmocnými tyčinkami (např. Brassicaceae) Třídy 16. až 20. tvoří rostliny se srostlými tyčinkami: 16. Monodelphia - rostliny s tyčinkami jednobratrými (v jednom svazečku - např. Malva) 17. Diadelphia - rostliny s tyčinkami dvoubratrými (např. Viciaceae) 18. Polyadelphia - rostliny s tyčinkami více-než dvoubratrými (trojbratré např. Hypericum, pětibratré např. Tilia) 19. Syngenesia - rostliny s tyčinkami srostlými v prašníkovou trubičku (Asteraceae) 20. Gynandria - rostliny s tyčinkami, jejichž nitky přirůstají ke čnělce pestíku. Třídy 21. až 23. zahrnují rostliny s květy diklinickými (jednopohlavnými): 21. Monoecia - jednodomé (např. Coryllus, Betula, Zea) 22. Dioecia - dvoudomé (např. Humulus, fialix) * 23. Polygamiae - mnohomanželné (vedle diklinických na jednom jedinci i monoklinické květy - např. Fraxinus) 24. Cryptogamae - rostliny nekvetoucí Linnéův systém je umělý - absolutizující na jedné úrovni jediný znak (viz pozn. o relativitě znaků) Linné vychoval mnoho nadaných žáků, kteří působili v mnoha částech světa. Tito botanikové posílali řa-du svých cenných nálezů Linnéovi a tak se začaly v Uppsale hromadit cenné sbírky botanické z nejrůznějších konců světa. i 3? i Organizační schopnosti Linnéovy se projevily nejen vybudováním rozsáhlých musejních sbírek uppsalských, ale i rekonstrukcí zchátralé botanické zahrady, zbudováním přírodovědného musea v jeho letním sídle Hammarby u Uppsaly Stál též u zrodu Stockholmské akademie věd, jejímž prvním předsedou se stal. Linné byl člověkem pracovitým, sám prozkoumal na 8000 květů. Jeho práce, jež napsal mnohdy ještě v mladém věku, působily revolučně. Těšil se i velké oblibě švédského dvora, který jej poctil šlechtickým titulem (1762). n . Mel vsak i cetne odpůrce -např. církev považovala jeho nauku o pohlavnosti rostlin za nemravnou a navrhovala, aby byl za její hlásání souzen; dosáhla však pouze částečného vítězství, když po desetiletích bojů švédský parlament odhlasoval, že Linnéova myšlenka je nesprávná. néovo letní sídlo v Hammarby v Sara Lisa Lisa Stina Sara Stina Linnéův dům v Uppsale Linneův syn Carl Linne junior Lovisa Sophia Linnéovy dcery R. 1776 byl 2x raněn mrtvicí. Poté byl již bezmocný a musel být ošetřován, zemřel I. p. 1778 ve věku 71 let, pochován je v uppsalské katedrále. Jeho bohaté soukromé sbírky botanické, entomologické, malako-zoologické a mineralogické, jakožto i bohatou knihovnu zdědil jeho syn Karel. Ten však předčasně zemřel, načež je za 900 zlatých guinií koupil londýnský lékař James Smith. Po jeho smrti přešly do majetku Linnean Society v Londýně, která je s úctou a pečlivě opatruje. /. ■ 1Ĺ \J Oj, O Jste* w« \ *3 x U ^ FDNFZIG «^ SCHILLING L* Linné je jedním ze dvou botaniků zobrazených na bankovkách Linnéovy názory na variabilitu rostlin Linnéův názor na stálost druhů prošel během jeho života postupným vývojem. Zpočátku považoval Linné druhy za nemněnné bohem stvořené. Stvoření si Linné představoval tak, že všechno bylo stvořeno na velikém ostrově, uprostřed něhož se tyčila vysoká hora. Na nejvyšší části hory bylo podnebí dnes odpovídající polárnímu klimatu, níže podnebí mírného, rubtropického a tropického rázu. V jednotlivých stupních byla stvořena jim odpovídající fauna a flóra - vždy jeden pár od každého druhu. Když byl dokončen akt stvoření, počalo moře ustupovat a ostrov se spojil se souší. Rostliny a zvířata pak osídlily území, která jim charakterem a teplotou odpovídala. Měl značné zkušenosti se zahradními odrůdami, které nabyl zejména během pobytu v Holandsku. Tyto jej vedly k přesvědčení, že považuje všechny kultivary toliko za dílo zahradníků. Existence těchto kultivarů pak trvá pouze tak dlouho, dokud jim jejich tvůrci přinášejí každodenní oběti - tedy je omezena, stejně, jako je omezena doba života těch, kteří je stvořili, zatímco skutečné druhy mají existenci nekonečnou stejně jako je nekonečná existence jejich a^^^ stvořitele. Většinu odchylek ^l**^ ^ stvořitele. Většinu odchylek 7T%W HOB TO MOE PAMt. K)i *>■■' tl PtomMMIS. GENERA PLANTARUM SECVNDUM ORtHNES NATURALES DISPOSITA, JUXTA METHODUM IN HORTO REGIO PARlSlENtf EXARATAM , ANNO m. LKC. LXX1V. P A R 1 S 1 I S, AfJ Vtf.tm HERISSANT, TyyopJpk™, vi» no»i B. M. Tub (ifOK) CfiKil Auft«. Kl TmormilíM BARROIS , ti ripun Aoj»ítn-.i*»!U!«. Objektivizace a racionalizace taxono-mických dat = Biostatistika (20. století) Biometrika rostlin - přelom 19/20. stol. britský matematik Charles Pearson definoval základní pojmy popisné statistiky - např. koeficient variance; pracoval většinou se znaky s normální gausovskou distribucí - sledoval např. počty ostnů na listech llex aquifolium Charles Pearson (1857-1936) Fenetika = „každý znak má a priori stejnou váhu" 1963 Američané Robert Sokal a Peter Sneath numerická taxonomie - využívá shlukové analýzy, diskriminační analýzy, analýzy hlavních1 komponent a mnoha dalších, Peter Sneath Uplatnění podmíněno rozvojem výpočetní techniky (1923-2011) mikrobiológ Robert Sokal (1926-2012) entomolog Znaky kvantitativní a kvalitativní - biometrika Variabilita živých organismů vynucuje použití metod biostatistií Nejčastějšími výstupy numeric taxonomických metod jsou: si ky. íko dendrogram (v případě metod klasifikačních jako je např. clustrová analýza) nebo ordinační diagram (vyjádřený obvykle ve formě scatter plotu, v případě metod ordinačních jako je např. analýza hlavních komponent PCA = principal component analysis, a. hlavních koordinát PCoA, či analýza DCA). Hypers all n e ňnoxis marine Anoxic freshwater Marine sediments Mail n e water column Freshwater sediments ■ fri'.ui LUNTii/k * Anodo ä. lilt of it Q-Stivh Biybj/pirsiEra 4 StaťU hépťrHlIriť ■ Fort JKhŕon 0 ;:.ľ .--ľ^ MtirCůiJHiiari la iriVi i FiJ Kú O iľ.'in Ctp* Tŕ.Sd jBírt Pot E^tfiy ijijbrji.. ■ Kŕdľlh Evoluční teorie (2. pol. 19. stol.) 1859 evoluční teorie - Angličan Charles Darwin (1809-1882). On the Origin of Species by Means of Natural Selection, or the Preservation of Favoured Races in the Struggle for Life. (O vzniku druhů přírodním výběrem neboli uchováním prospěšných plemen v boji o život) (1859). 1866, Němec Ernst Haeckel (1834-1919) vyslovuje zákon rekapitulace = biogenetický zákon: ontogeneze = zkrácená fylogeneze (v temže roce zavádí pojem ekologie jakožto vztah organismu a prostředí). 1846 Angličan Richard Owen (1804-1892) definoval homologie a analogie / později obdoba v Hennigových apomorfiích a homoplasiích Report on the archetype and homologies of vertebrate skeleton Kladistika Willi Hennig (1913-1976) 1950 něm. entomolog Willi Hennig Rekonstrukce fylogeneze = spojování skupin se společnými předky, na základě sdílení nově se v evoluci objevivších (odvozených) znaků = apomorfií I Gymno3perms I Conifers, cycads | First plants to reproduce with seeds, located inside of a cone, inside spores Dlcots: Tomatoes, Cacti, & most tree species Second and larger class of flowering plants r Kladogram vychází z apomorfií při maximální úspornosti (= minimálního počtu změn) „maximum parsimony tree". Každý znak byl někdy v evoluci nový - např.: genetický kód = apomorfie všech živých organizmů, potato & eggplant Bellpeppers Flower parts in multiples of 4or 5 I Moss & livervorts I Basal plants ANGIOSPERMS: Flowering plants carpels in flowers & insect pollination - — -Embryos in protective seed & secondary growth, two cotyledons Developed vascular system & spcrophyte dominant — — -Terrestrial & domi nant gametophyte Chlorophyta: & unbranched dependent spcrophyte ireen algae (photosynthesis, reproduction via spores unicellular or filamentous body) TAXON 3 (paraphyletlc) V vím ovaí.r\y apui 1 ivji 1 vyooioi 1 1 uon 111 rxiuiiic 11 icoi iui woiu, konduplikátně svinutý plodolist = apomorfie krytosemenných. Může ale vzniknout i nezávisle vícekrát, evoluce může vést vlivem selekce i ke konvergenci znaků. Syntetická teorie evoluce (1. pol. 20. stol.) Theodosius Dobzhansky George Ledyard Stebbins 1900-1975 1906-2000 amer. populační genetik americký botanik Godrey Harold Hardy 1877-1947 britský genetik Wilhelm Weinberg 1862-1937 německý genetik 1937 zákon o frekvenci alel v panmiktické populaci = Hardy-Weinbergova rovnováha. Darwinismus + genetika = syntetická teorie evoluce Ne jedinec, ale populace je základní jednotkou evoluce. Evoluce = změna frekvence alel v populaci - selekce,... drift, ... drive(s) Theodosius Dobzhansky (Genetics and the origin of species 1937). G. Ledyard Stebbins (Variation and Evolution of Plants 1950). Isoenzymy - markery populační genetiky 20. stol Gelová elektroforéza zviditelní rozdíly v prostorovém uspořádání, hmotnosti a síle elektrického náboje enzymů, bílkovin, nukl. kyselin Elektroforézu vynalezl 1937 švédský biochemik Arne Wilhelm Kaurin Tiselius (1902-1971) (Nob. cena 1948) v systematice od 80 let - hybridní původ druhů, breeding systémy: selfing vers, outcrossing, populační genetika S3 Studium DNA 90. léta 20. stol. (1) postupy založené na polymerázové řetězcové reakci (PCR) v programovatelném zařízení, zvaném termocykler. I (2) Pro čtení sekvence nukleotidů - sekven(c)ování se využívá automatický sekvenátor. Výhodou metod je, že stačí jen malé množství materiálu umožňující přežití zkoumaného jedince. ■ ■ "«i«í. The Nobel Prize in Chemistry 1980 ■ mi I WW 4 Paul Berg Walter Gilberti 1926- 1932- Kary B. Mullis 1944- in The Nobel Prize in Chemistry 1993 1970 - objev restrikčních endonukleáz Werner Arber, Hamilton Smith a Daniel Nathans obdrželi 1978 r^^l Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu. HGH Reštrikční enzymy jsou produkovány bakteriemi, které jich užívají k obraně proti virové RNA nebo DNA. Každý takový enzym rozpoznává a štěpí konkrétní krátkou nukleotidovou sekvenci, která v bakteriální DNA chybí. Například enzym EcoRI štěpí nukleotidové sekvence GAATTC. Bar-coding identifikace rostlin pomocí sekvence DNA National Center for Biotechnology Information National Library of Medicine National Institutes of Health PubMed All Databases BLAST OMIM Books TaxBrowser Structure Search All Databases V for Go SITE MAP Alphabetical List Resource Guide About NCBI An introduction to NCBI GenBank Sequence submission support and software CCTCTTACTATAAATTTCATTGTTGTCGATATTGACATGTAGAATGGACTCTCTCTTTATTCTCGTTTGATTTATCATCATT TTTTCAATCTAACAAATTCTATAATGAATAAAATAAATAGAATAAATTGATTACTAAAAATTGAGTTTTTTTCTCATTAAACTT CATATTTGAATCAATTTACCATAAATAATTCATAATTTATGGAATTCAAAAAAATTCCTGAATTTGCTATTCCATAATCATTG TCAATTTCTTTATTGACATGAAAAATATGATTTGATTGTTATTATGATCAATCATTTGATCATTGAGTATATATACGTACGTC TTTTTTTGGTATAGACGGCTATCCTTTCTCTTATTTCGATAAAGATATTTTAGTAATGCAACATAATCAACTTTATTCGTTA GAAAAACTTCCATCGAGTCTCTGCACCTATCTTTAATATTAGATAAGAAATATTTTATTTCTTATAATAAATAAGAGATATTT TATATCTCTCATTTTCTCAAAATGAAAGATTTGGCTCAGGATTGCCCACTCTTAATTCCAGGGTTTCTCTGAATTTGGAA GTTAACACTTAGCAAGTTNCCATACCAAGGCCAATCCAATGC Př. Eriophorum angustifolium: sekvence intronu chloroplastového genu pro transferovou RNA httD://blast.ncbi.nlm.nih.aov/Blast.cai?PROGRAM=blastn&PAGE TYPE=BlastSearch&LINK LOC=blasthome Next-generation-sequencing = kombinace štěpení DNA PCR a nanotechnologií iť _L "i Nano-porová metoda Oxford Nanopore/iemcdia Vznik bryologie (2. pol. 18. stol.) Termín "Musď a kusé zmínky o jednotlivých meších nacházíme již u některých antických autorů (Varro, Columella, Plinius). v V prvních herbářích otců botaniky z 16. století - Brunfelse, Bočka a Fuchse nacházíme stručné zmínky o jednotlivých meších, ale mnohdy nelze poznat o jaký druh či rod se jedná. i Prvním botanikem, jehož lze považovat za bryologa, byl však až Johann Jacob Dillenius. Johann Jacob Dillenius (1687 - 1747) Botanik německý. Narodil se v Darmstadtu. Studoval lékařství v Giessenu, kde se stal členem císařské akademie přírodozpytců a profesorem botaniky. Později prof. botaniky v Oxfordu. Tobolky považoval za tyčinky, výtrusy za pyl. Celkem v práci uvádí ca 600 druhů lišejníků a mechů k nimž však řadí i některé řasy, vranečky, plavuně, šídlatky a kapradiny. Sherard ve své závěti zabezpečuje Dilleniovi místo profesorské v Oxfordu. Dillenius je pokládán rovněž za ř oblevitele kleistogamic- kých květů, li Pojem a termín } kleistogamie se objevuje poprvé I v jeho práci I Hortus 1 Elthamensis i (Londidi 1732) HHPHH Johann Hedwig (1730 - 1799) j Bryolog německý. Otec a zakladatel j vědecké bryologie. Pocházel ze fH^I^ M| sedmihradského Kronstadtu - dnešního m&mĚm ■ Brašova. Studoval lékařství na ^^HrJH| universitě v Lipsku. Působil jako lékař v Lipsku a později se stal profesorem botaniky na tamnější universitě. Byl velmi vytrvalý - výzkumu mechů věnoval 40 let svého života. Měl kvalitní mikroskop, dostatek zručnosti při preparaci a bystrý cit pro jemnou stavbu mechů. Y Byl nejen přesným deskriptorem ale i skvělým ilustrátorem. Jeho kresby zachycují perfektně barvu i tvar se všemi povrchovými strukturami a skulpturami a působí velice přirozeně. Za jeho nejvýznamnější díla lze považovat Fundamenta historiae naturalis muscorum frondosorum (Lipsko 1782), kde v jednotlivých kapitolách podává přehled o morfologii mechorostů columella á f Eh < r^k í \ jím im tfcVití r ffpx kí in l V* " 5fl ''■vil m '1 't Calyptra - popisuje a termíny opatřuje jednotlivé orgány mechové stélky. bb V práci Theoria generationis et fructificationis plantarum cryptogamicarum (St. Petersburg 1784) vysvětluje i rozšiřování sporami popř. vegetativními diasporami u kapradin, plavuní a přesliček, řas, lišejníků a hub, hlavně však u mechů a jatrovek u nichž zobrazuje i pohlavní orgány. Antheridia považuje za tyčinky (genitalia mascula), archegonia za pestíky (genitalia feminea) - práce je doplněna 42 tabulemi s řadou kvalitních ilustrací. Zpočátku považoval štět s tobolkou za plod a jejich obsah za semena, později použil pro tobolku termín sporangium a zrníčka v ní obsažená nazval sporae Posmrtně vyšlo jeho Species muscorum frondosorum (Lipsko 1801) - představující "start point" pro nomenklaturu mechů (podle usnesení Mezinárodního botanického kongresu v Cambridge r. 1930 s výjimkou druhů rodu Sphagnum a tříd Marchantiopsida a Anthoceropsida). Svůj systém mechů založil Hedwig především na stavbě peristomu. Všímá si též faktu, že mechy mohou stejně jako phanerogamy být jedno- a dvoudomé. JOANNIS HEDWIG M ETl. POCT. AC *ROFESSORl5 IIOTAN. EXTRAOI11J. IJf ACAP. LIFSIEifSI, ACAPEM. i.MJL1UAI.. matvmas CVMOIO»TM, &IKUBICUVT. HOLM. 50C1CTATHQVE lO^nlX. MEMRRI, ťHYSIůr-JULOIl. B E BOL. TVMCKNS. , MEDICO-CHIRVRG. TVEIC. , OL.Cu.NOM. QN, ET MAnCHtCO-EOTÍPAMENSIS, MATHSIIATICO* ruvsiCAl. t IIFOB I E N JU SODA I.is SPECIES MUSCORUM FRONDOSORUM DESCRiPTAE ST TABUUS AF.NEIS LXXVU CGLORATIS 1LLUSTÄATAE. OPUS POSTHUMUM E L> I T Y M FRIDERICO SCHWAEGRICHEN MID. AT Plili.. D. 4úc. EOT. EATUI. MIltB. UOX. ST UKNtHS. Ltfi. SOU. L I P S I A E, & C M t C JOAVV1S A M íl li O S 1 1 B A I\ T II I t M D C C C I. PARISH?, a r r n AMA5D KOtaio, quat Dm AcoajTľM ko. iS. Objev buňky Robert Hooke (1635 - 1703) Anglický matematik, fyzik, astronom a vynálezce. Narodil se ve Freshwater na ostrově Wight 18. července 1635 jako syn faráře. Studoval ve Westminsteru a v Oxfordu (1664 prof. fyziky), kde byl i asistentem chemika a fyzika Roberta Boyla. ■ Později byl tajemníkem Royal Society a prof. geometrie na Gresham College v Londýně. Zdokonalil přístroje -tlakoměr, srážkoměr, hloubkoměr, vlhkoměr a mikroskop (složený okulár). Vynalezl princip segmentové irisové clony. w Jako první navrhl pohon astronomického dalekohledu hodinovým strojem. Jeho vynález nepokoje - setrvačníkového kolečka spojeného se spirální vláskovou pružinou do rovnovážné polohy, umožnil výrobu přenosných a kapesních hodinek. Vynikl i ve stavitelství, mechanice, akustice. Spolu s Ch. Huygensem změřil roku 1665 teplotu varu a tání některých látek. Roku 1665 poprvé pozoruje v korku ^■■■PiH^^Hl komůrky (Celis and Pores), další bunky ^^^^^^^ pozoroval v mrkvi, bezu černém a BrSÍ-W x^ kopru. Výsledky práce popsal a zobrazil IpÄ^^ v díle Micrographia or physiological HRíW description of minuté bodies ym 1 f (Mikrographie aneb Ä fyziologický popis ^ lllf^ drobných těles). B^^} • |ř jm Popsal i spirální B^^^^-^^W^ cévy ve dřevě, jl^SBPHf žahavé chlupy u ^^^■B^^MfeJMB kopřiv (jako první vysvětluje, že šťáva v nich obsažená je příčinou toho, že kopřivy pálí). *********** •:• ■•: By ihc Council of the Royai. So< lety of London for Improving oF Natural Knowledge. OnkmUfa thi R*A mrktn hj Robot WocmzM.A.FtlLm cf tin Scewi^ JEitttaW. Mwr«;rip*ui, nr looc l'b>{ieJ<*ycil UrlcnfKjCot c4 >i-:>. o*alc Lj it) in/, GUlle*, wish Qh&mtkm wd Iiy)uir« ilirrtofoii, P< yattJly John MjrtytuWJiTP:: AJInli;, TthtUtttoiltfui SaLrtj. Bhounckfr. /\ MICROG R A PHIA or some Fbyftologkal Defcrtpthtu MINUTE BODIES MAUL MY MAGNIFYING GLASS'S W I i it OniftviTiom and Uu.uiutt thereupon* V**"*r" Xjyy*. IW,,. fjvuL. ,. Sjxm ran Vznik rostlinné anatomie (konec 17. stol.) Popisy tak velkého kvanta nových druhů vyžadovaly hledání dalších a dalších znaků i znaků mikroskopických, takže se začaly v lůně botaniky rodit např. rostlinná anatomie - fundamentální práce Itala Marcella Malpigiho či Angličana Nehemiaha Grewa Marcello Malpighi 1628 - 1694 Nehemiah Grew 1628- 1711 Titulní strana Grewovy Anatomy of Plants Vznik rostlinné fyziologie Pokus, který provedl holandský Jgff HflÍH přírodovědec a lékař Jan Babtist van I^^^l Helmont (1577-1644) kolem roku 1600 v | souvislosti s výživou rostlin je <*fó& - r^^^l pravděpodobně prvním fyziologickým ^^BiV ft^l^^^fl pokusem. Helmont pěstoval vrbovou ^^HiIk^éL ^^^^H větev v nádobě s předem známým ^^BlMwBpl |^^^^| množstvím zeminy. Pravidelně zaléval ^H^BkIÍ > l^^^^l tuto větev kontrolovaným množstvím ^^■Bi^Síl I ^^^1 vody. Ani po 5 letech, kdy se již sílící ^Ha^IRu l^^^^l větev měnila ve strom nezaznamenal ^BSw^ramB^^^Sl prakticky žádný úbytek zeminy v ^9^^MÍÍ^f9t/f^^ nádobě. MhBKSS^I Z toho vyvodil, že rostlina získává zdroje pro svůj růst nikoli z půdy, nýbrž z vody. Když roku 1661 provedl analogický pokus s tykví anglický fyzik a chemik Robert Boyle (1627-1691), zrodila se "vodní" teorie výživy rostlin. Schéma van Helmontova pokusu Vjgggg V roce 1699 konal W m J profesor přírodopisu i John Woodward L J (1665-1728) ^^^^ své pokusy s výživou rostlin. Zaléval pěstované rastliny různými roztoky, mezi nimi také destilovanou vodou. Právě rastliny zalévané destilovanou vodou rostly nejhůře. Tyto pokusy, které značně zpochybňovaly "vodní" teorii výživy rostlin, však upadly v zapomnění. Stephen Hales (1677 - 1761) Narodil se v Beckesbourne v anglickém hrabství Kent. Studoval theologii v Cambridge, kde navštěvoval i Newtonovy přednášky z experimentální fyziky a botanické přednášky Rayovy. Poté byl farářem v Teddingtonu v hrabství Middlesex. Teprve Hales je považován za skutečného otce nového experimentálního oboru - fyziologie rostlin - neboť přesná fyzikální měření pomocí přístrojů prováděl na rostlinách. Ve své knize Vegetable staticks (London 1727) podal obraz svých mechanických představ o pohybu šťáv v rostlinném těle, který získal na základě experimentů. Protože byl především fyzikem, představoval si, že pohyb roztoků je v rostlinném těle zprostředkován kapilárními silami.Vysvětluje při tom i jakou roli v tomto pohybu hraje transpirace, která podle něj vytváří savou sílu pro pohyb roztoku od kořene k listům. Změřil dokonce i rychlost, jakou se roztok od kořene k listům pohybuje a kořenový vztlak. K dalším jeho významným pokusům patří experimenty s bobtnáním semen. Nejenže stanovil sílu, kterou bobtnající semena sají vodu, ale objasnil i význam tohoto procesu při klíčení semen, jakožto prostředek k protržení pevného osemení v první fázi klíčení. V živočišné fyziologii proslul zejména tím, že vůbec poprvé přesně změřil v roce 1726 krevní tlak. Tento pokus publikoval v díle Statistical essay (Statistická pojednání) v roce 1733. BJohn Ray W^m Po smrti přítele zoologa Fran- ff cise Willoughbyho v roce 1672, • ^ jsa ustanoven vychovatelem je- M j 1 ho synů, se Ray oženil a přesí- s 1^ I dlil na Willoughbyho statek, kde ú X^"* Á se vedie botaniky věnoval i zoo- ' \ ŕm ju logii. Práce o systému ptáků a ^^^V /• ryb: Ornithologiae libri tres, Lon-don 1676 a De História Piscium, ^jfe - ^ London 1686, vydal ještě pod 11'éMžĚĚtáĚt^i Willoughbyho jménem. I ^^Ěj^Smlm^ Práci o systému savců a plazů Synopsis methodica animalium quadrupedum et serpentium, London 1693 vydal již pod jménem svým. Kniha o hmyzu História insectorum, London 1710 vyšla až po jeho smrti. Obratlovce členil Ray podle způsobu dýchání (žábry vers. plíce) a rozmnožování (živorodost vers. vejcorodost). Bezobratlé podle velikosti -Minora (menší) tj. hmyz a Majora (větší) tj. měkkýši a korýši. Carlilacjiiuy r.,1 £ Sump* D i. peers frm S A ■ Jeho systém vycházející z Aristotela měl v základních rysech následující podobu: Živočichové s krví Dýchající plícemi Srdce se dvěma komorami Pokrytí kůží s chlupy - Čtvernožci (savci) Pokrytí peřím - Ptáci Srdce s jednou komorou - Plazi Neurčití - Obojživelníci Dýchající žábrami - Ryby Živočichové bez krve Velcí - Korýši a Měkkýši Malí - Hmyz Principy klasifikace na nižší úrovni si můžeme předvést na jeho členění čtvernožců s chlupy Pokrytí kůží s chlupy - Čtvernožci (Quagrupedeš) Kopytnatí (Ungulata) Jednokopytníci (Solidipeda) - např. kůň Dvoukopytníci (Bisulca) Ruminantia - např. ovce, kráva Nonruminantia - např. prase Čtyřkopytníci (Quadrisulca) - např. nosorožec Nehetnatí (Unguiculata) Dvouprstí - např. velbloud Pětiprstí S prsty spojenými - např. slon S prsty rozdělenými - např. pes, opice V některých případech tedy Ray použil až 8 taxonomických úrovní (kategorií), aby vyjádřil složitost hierarchie mezi živočišným druhem a celou říší živočišnou. i Santorio Santorio (Sanctuarius) (1561 - 1636) Italský lékař. Narodil se v Cap d Istria (dnešní Koper ve Slovinsku) jako syn vysokého úředníka Benátské republiky. Studoval klasické jazyky a literaturu v Benátkách a medicínu v Padově. 14 let praktikoval na chorvatském jaderském pobřeží. Od roku 1599 si otevřel lékařskou praxi v Benátkách. Mezi jeho přátele patřili Galileo Galilei, Paulo Sarpi, Hieronymus Fabrizius ab Aquapendente a Giambattista Deila Porta. Od roku 1611 byl profesorem teoretického lékařství v Padově. K jeho základním spisům patří Commentaria in a rte m medicinalem Galeni (Poznámky k lékařskému umění Galénovu), který vyšel v Benátkách roku 1612, a Ars de statica medicína (Umění statického lékařství), který vyšel roku 1614 v Benátkách. Popsal v nich pokusy měření fyziologických veličin lidského organizmu pomocí přístrojů, které sám vyvinul. Sestrojil mj. rozmanité váhy, teploměry, hygrometry a pulsiologia (zařízení k počítání tepu). Fifw» E fitPiSfítfft fncnrur*; qu» A crm: qui>lory«,tiriÍ!. B.cuiJlTi«i ell pilj pliir.'iĽo uu* til f, lacdiom rotaií cit lína O, Popsal i změny tělesné váhy jako rozdíl mezi přijímaným množstvím potravy a množstvím vylučovaných látek (stolice, moč). Po dlouholetých pokusech dokázal, že tělo vylučuje "neviditelným způsobem" pokožkou a plícemi do okolí další látky, a to v množství asi 1.25 kg denně, tedy více než váží viditelné výměšky. Preformisté versus epigenetisté preformismus tvrdí, že ve vajíčku jsou již obsaženy základy všech orgánů budoucího jedince. Někteří dovádí tuto teorii do krajnosti tím, že uvnitř vajíčka je nejen zárodek budoucího jedince se všemi jeho orgány ale i další embryo jež v sobě opět obsahuje . Podle toho zda budoucí jedinec byl ukryt ve vajíčku či v později objevených spermiích rozdělili se preformisté na dva tábory -ovulisté (např. Malpighi) a animalkulisté (např. Leeuwenhoek). Oba směry jak ovulisté tak animalkulisté našly své extrémní odoby. V případě ovulismu to byla tzv. krabičková teorie vycházející z představy do sebe navzájem zasunutých zárodků (Bonnet). V případě animalkulistů to pak byla mikroskopická pozorování spermií, v jejichž hlavičce jejich pozorovatelé "viděli" miniaturního člověka s hlavou nohama a rukama (homunculus). Takové kresby nacházíme v dílech Hartsoeckera (1694), Dalenpatiuse (1699) a dalších. FRAN.OFURŤl AD MOENVM, Sumtibus FRIDERICJ KMOCHU, & FILU. ÁNNÓ MDCCWli. Odpůrci teorie preformismu - epigenetisté tvrdili, že podoba i vlastnosti jedince vznikají postupně během individuálního vývoje (z epigenetického názoru vycházeli např.: William Harvey (viz dříve) -Exercitationes de generatione animalium (Amsterdam 1651); francouzský matematik, filosof a ----- přírodovědec René Descartes - De Hornině et formato foetu] francouzský přírodovědec Georges Louis Leclerc Comte de Buffon; švýcarský přírodovědec Peter Ludwig Moreau de Maupertuis (1698 - 1759) - Venus physique (Lyon 1745); anglický přírodovědec John Toberville Needham - Observations on the generation, composition and decomposition of animal and vegetable substances (London 1749); Caspar Friedrich Wolff RENATI DEStCARTES TRACTATUS DE HO MINE, ET T>E FORMATIONE FOETUS. Quoram prior Notts perpetmi LUDOVICI DE LA FQRGE, MD. illuftratur. f Editio tjo-vijpma aučlior enic.