ŠKOLA A STYL
Redakce časopisu Střední škola pořádá anketu mezi literáty na téma „co střední škola dala jejich
stylistickému rozvoji”. Nevím, vyjde-li z ankety takto vymezené více než osobní vzpomínka na dobré i špatné
typy gymnaziálních kantorů. Odpovídáme-li v novinách, je to proto, že se dnes střední škola hodně podceňuje
a že je zkrátka skoro zvykem nadávat na „gym” jako na instituci středověkou a hrozně málo užitečnou.
Prošel jsem trojím gymnáziem a mám tedy dosti vzpomínek dobrých a ještě více špatných; přesto jsem
přesvědčen, že jsem pokud se týče vyjadřovací schopnosti dlužen střední škole velmi mnoho, a snad více, než
sám vím.
Střední škola může dát a dává mnoho pro styl, ale naprosto ne nejvíce tím, co v hodinách češtiny povídá o
metafoře a synekdoše, o lícni a příměru a tak dále; nýbrž spíše tím, že nutí žáka, aby teď přetlumočil kvetoucí
přirovnání z Homéra a nyní zase temnou periodu Sallustovu, teď aby formuloval holou fyzikální poučku a
hned zase souvisle vypravoval nějaký úsek dějin, nyní aby prováděl ve značkách matematický důkaz a pak
zase aby syntakticky analyzoval parádně rozvinutou klasickou větu. Nejlepší vliv střední školy na slohovou
kulturu vidím právě v její univerzálnosti, v její mnohostrannosti, která se – kupodivu – nyní zrovna oklešťuje.
Bůh ví, neutvořil bych už ani jediný aorist; ale jsem přesvědčen, že jsem se nelopotil s Démosthenem
nadarmo. Vyhýbám se s hrůzou nejjednoduššímu sčítání; ale podnes lituji, že jsem nebyl ani trochu zasvěcen
do tajemství integrálů a diferenciálů. Neboť není myslím účelem střední školy, aby absolvent podržel slovíčka
a vzorce, jimž se učil, nýbrž myšlenkové metody, na kterých to vše visí. Umět, to je dočasné; ale rozumět, to
je trvalé obohacení ducha. Bývali učitelé, kteří žádali, aby žák prostě uměl, co mu bylo uloženo; požehnáni
buďtež ti, kteří žádali, aby tomu také rozuměl: aby si osvojil metodickou stránku gramatického a historického
a matematického a přírodovědného myšlení. Tady se střední škola zastavuje; ta scholasticky hračkářská
logika pro septimány a uboze formulková psychologie pro oktavány – nevím ovšem, jaké cvičebnice jsou
dnes – se nemohou považovat ani za předsíň filosofického myšlení.
Odpusťte, nyní se mi poněkud rozšiřuje pojem „stylu”. Nechci jím rozumět jen verbální pohotovost a
vkusnost ve vyjadřování, nýbrž formální dokonalost myšlení všude, a obzvláště v praktickém životě. Dobře
rozumět slovu i faktu i myšlence; mít návyk přesnosti a jasné určitosti i v tom, jak vnímáme a zařaďujeme
fakta, i v tom, jak je sdělujeme; nic nepřijímat ani nedávat polovičatě, chaoticky, nestráveně a matně; to je
„styl” v daleko důležitějším smyslu, než je onen krasocitně estetický. Střední škola není proto, aby
vychovávala umělce, nýbrž lidi. Střední škola má být skutečně „gymnaseion”, totiž cvičiště; má spíše
vychovávat než učit. Nikdo v životě nepotřebuje plusquamperfekta od „deiknymi”; ale mít v některé kapse
svého mozku notný kus filologické metody, to je věc tak užitečná jako umět si ořezat tužku. Mít v hlavě
určitou schopnost historického myšlení je dokonce, myslím, užitečnější než umět dejme tomu hrát tenis nebo
dovést štěpovat růže. Nepodceňujte nauky ve jménu praxe; naopak, v široké mnohostrannosti praktického
života mají obecné naukové metody daleko více užití než ta ona speciální praktická znalost – pokud má pro
vás cenu, dobře nebo aspoň přibližně dobře rozumět všemu lidskému.
A v tomto smyslu bylo velmi důležito pro můj „styl”, jako pro styl každého, kdo nepohrdl šmahem svým
vlastním osmiletým trápením ve škamnech, že jsem se musel učit gramatickým pravidlům a čistým, složitým,
logicky podivuhodným starým jazykům, že jsem se musel učit dějinám a fyzice a krystalografii a geometrii,
zoologii a matematice, že jsem se musel vyjadřovat v přesných větách, definicích, popisech, vzorcích a číslech
a že tu a tam se našel učitel, který mne přinutil tomu také rozumět, jako byl jemný filolog Steinmann nebo
krásný přírodopisec Oldřich Kramář. A je to snad kruté, ale přál bych i nynějším žákům pro jejich duševní styl,
pro formální dokonalost jejich příští mozkové činnosti v kterémkoliv okruhu práce a života, aby se museli
mnoho učit: ale nikoliv mrtvým slovům a vzorcům, nýbrž živým, krásným a užitečným cvikům duševní
všestrannosti.
Lidové noviny 17. 11.
Zdroj – internet. Opraveno podle textu in Karel Čapek, Na břehu dnů, ČS 1966.
Tamtéž je datování článku LN, 18. 11. 1922 (nikoli 17. 11.)
Myšlenka o DIP zvýrazněna KO (pro její rychlé nalezení, ale důležité jsou zde všechny myšlenky).
Tento text by měl dokonale znát každý, kdo chce mluvit o školství, zasahovat do něj nebo je jakkoli
reformovat.
Karel Otruba