O PŮVODU ČESKÝCH JMEN
Adam je biblické mužské jméno hebrejského původu. Souvisíš hebrejským slovem označujícím hlínu, prsť, zemí. Jméno, které se může vykládat jako pozemšťan', je v bibli dáváno do souvislosti se skutečností, že Bůh stvořil prvního člověka z hlíny. U nás je velmi oblíbené, užíváno je často i jako příjmení. Celá řada dalších příjmení je pak od jména Adam odvozena, například Adámek, Adamec nebo Adamička, ale také Hadámek nebo Hadamčík. V některých nářečích má totiž jméno Adam podobu Hadam.
Aš má ve znaku tři lipany (německy Äsche), podle kterých bylo město údajně pojmenováno. Skutečnost je ale jiná. Původní název Ascha vychází ze staroněmeckých výrazů ask Jasan' a aha ,voda, potok'. Jméno tedy označovalo potok protékající jasanovým porostem. Jméno Aš je rodu ženského i mužského. Pokud však použijeme podobu mužského rodu, prozrazujeme tím, že z Ašská rozhodně nepocházíme. Místní totiž užívají výhradně tvar rodu ženského.
Tvrdé Y, nebo měkké I? díl l
Už malé děti se učí, kde psát i/í a kde y/ý. Přesto občas zaváháme. Osvěžme si proto některé zásady - začneme vyjmenovanými slovy. Připomeňme dvojice slov s rozdílným významem: Mýt si ruce x mít se dobře, výr (pták) x vír na vodě, mýval (zvíře) x míval z češtiny jedničku, vymýtit (vykácet, odstranit) náletové dřeviny nebo korupci x vymítat (vymetat, vyhánět) ďábla, slepýš (ještěrka) x slepíš tu natrženou stránku, sýrová pomazánka x kyselina sírová, včely opylují květy x zámečníci opilují ostré hrany, sveřepí šakali zavile vyjí x děti vijí věnečky, pykat za chybu x pikat při dětské hře, výskat radostí x vískat někomu ve vlasech, nadmořská výška x vížka (věžička).
Víte, co je to?
Babyka je javor (malý pak je babyčka), slynout znamená ,být proslulý, známý něčím', plytký je mělký povrchní, sumýŠ je mořský živočich, pýřit se je totéž co červenat se, pýchavka je houba, její název souvisí se slovem pýcha, zpytovat znamená pečlivě zkoumat, sýpek je vnitřní povlak peřin, cavyky jsou okolky, drahoty a vyza je ryba.
Někteří lidé jsou přesvědčeni, že se repertoár vyjmenovaných slov v průběhu let mění. Základ je však již celá desetiletí neměnný, protože důvody pro psaní y jsou historické. Seznam všech slov i s příklady odvozených a příbuzných slov najdeme v Pravidlech českého pravopisu. Osobní jména se nemusí vždy řídit pravopisnými pravidly - lze potkat pana Zimu i Zymu, Syrovátku i Sirovátku atd.
Záludnosti
Pozor! S i/í píšeme: sípat (chraptět), Úžiny (lišty na střechách automobilů), mlít (přestože je mlýn a mlynář), viset (na stěně), visutý most, viklat (uvolnit se, hýbat se), nenechat se zviklat, kámen viklan, střešní vikýř, muzejní vitrína.
Často nás mohou potrápit předponová slovesa odvozená ze základů být (ve smyslu existovat) a bít (s významem tlouct). Co zvolíte? Mobil je třeba pravidelně nabýt, nebo nabít? Vrátili se z cesty nabyti dojmy, nebo nabiti dojmy?
16 /   Písmeno A
Při výběru i-y pomůže převedení do budoucího času. Užijeme-li tvary s -ď {nabudu, hovorově nabydu, nabudeš/nabydeš, nabudou/nabydou), jsou náležité podoby s y/ý: vědomosti nabudeš učením -> nabýt vědomosti; odbudou si tříletý trest -> odbýt si trest. Jestliže tvoříme tvary s -j- (nabiješ, nabijeme), píšeme i/í: mobil nabijeme -> nabít mobil; hodiny odbijí půlnoc -» slyšeli odbít půlnoc.
Na cestě se dojmy nabijeme, proto se vracíme nabiti dojmy. Všude, kde vyjadřujeme vrchovatou míru, naplnění, přeplnění, píšeme i: v sále bylo nabito, jedeme nabitým vlakem, máme nabitý program. Pro vyjádření významu ,získat, dosáhnout' nebo ,zvětšit objem* užijeme sloveso nabýt: nabýt dojmu, nabýt vědomosti, nabýt jmění, těsto hodně nabylo.
Rozlišujeme proto: dobýt (pevnost, postavení) x dobít (telefon, raněné zvíře), nabýt (vědomosti, jmění) x nabít (zbraň), odbýt (uložený úkol, ctitele) x odbít (půlnoc), pobýt (zůstat někde) x pobít (střechu plechem, nepřátele), přibýt (na váze) x přibít (podkovu), ubýt (na váze; z nějakého množství) x ubít (zvíře, Čas), vybýt (- zastarale zbýt) x vybít (baterii, energii, zvěř), zbýt (zůstat) x zbít (spolužáka).
Zb_něk Ml__jiářsi m_slel, že se v jeho
zahradě u Kam__ku nerias_tni sl__máci
a hlem_ždi nezab_dlí. M_I_I se,
z v_p_planých záhonů je teď m_tina. Sen
o prep__chové úrodě se rozpl__nul, nemá
srn;_si vzl_kat, pol_kat slzy, pov_kovat ani
v__m_slet a I_čitdům_slné pasti. Už ho
nic nezv_klá. Nas_pe kolem nových sazenic
bl_skavé granule, v_m_tí Škůdce a brz_,
brz_čko budou b_j_ny zase v_stavní.
Kdy, kde a v kolik?
Jak psát kalendářní data a časové údaje v dopisech a v dalších dokumentech
Pokud píšeme kalendářní datum vzestupně (den, měsíc, rok), je možné napsat měsíc Číslicemi (6. 2. 2015) nebo vypsat slovem (6. února 2015). Za řadovými číslovkami označujícími den a měsíc se po tečce píše vždy mezera, letopočty se uvádějí čtyřmístně.
Vypisování názvu měsíce slovně je běžné zvláště v osobní a soukromé korespondenci, v dopisech do zahraničí, v právních písemnostech, na peněžních dokladech apod., např. Praha 25. května 2010, VBrně 4. prosince 2012. Název měsíce je ve tvaru 2. pádu. Údaje o místě a datu napsání se čárkami neoddělují.
V obchodní a úřední korespondenci se měsíc v datu přednostně vyjadřuje číselně, např. faktura ze dne 6.2.2015. Pokud se uvádí místo původu dopisu, je v 1. pádě: Praha 25. 5.2010, Brno 4.12. 2012, Kutná Hora 31.12. 2014.
-juab}s/ía
asez Aui|Aq nopnq o^Dizjq 'Äzjq e aopn^s jiAoiaa
'9|nUBJí! 9abhsá|q 01u8zgs L]OMOU W9|0>| adÁSBN
•BMjAzeu o\u oq zn -nsEd auisÄujnp i\o\\ e j8|säwäa júe jeAOfÄAOd 'Az|s le^Äioci ';b^A|za ISÁws BOiau '|nuA|dzoj as apojn aAoysXc. ^ uas "eunAui ,p9} arnuoqBZ qoA^^m z 'a^;
Nl^ťM ■JIpÄqBzau ipzAwaiq ej lUlAseueu n^Áuieyi n apejijt
asaz 'ieisA~iu |s jbua"[|/\i >)§uÁqj^
NENECHTE SE ZMÁST
adresní x adresný: Rozlišujeme významy: adresní = týkající se adresy obecně {adresní štítek) a adresný = určený konkrétní osobě (adresný komentář).
aktuální: Kodifikovaná podobaje pouze s příponou -ální, tedy aktuální (podoba *aktuelní je chybná).
antedatovat: Vyjadřujeme-li, že dáváme na dokument dřívější datum, správně píšeme jen antedatovat (podoba *antidatovat je sice častá, ale chybná). Latinské ante- zde má význam ,před, dříve'.
aroma: Toto slovo je středního rodu, může buď zůstat nesklonné, nebo ho lze skloňovat. Jednotné číslo: 1., 4., 5. p, aroma - 2,, 3., 6, p. aromátu - 7. p. aromátem. Množné Číslo: 1., 4., 5. p. aromata - 2. p. aromát - 3. p. aromátům - 6. p. aromátech - 7. p. aromáty. asistent: Máme-li na mysli člověka, jde o mužský rod životný (Zaměstnal nového asistenta). Mluvíme-li o přístroji, může jít o muž. rod životný i neživotný: Brzdové asistenty pracovaly spolehlivě nebo Brzdoví asistenti pracovali spolehlivě.
Vedle tohoto základního způsobu zápisu je v textech administrativní povahy dovolen také tzv. dvoumístný způsob vzestupného psaní data, v němž se před jednociferné kalendářní dny a měsíce doplňuje nula a po tečkách nejsou mezery: 25.05.2010, 04.12.2012-, 31.12.2014, 06.02.2015. Dvoumístný způsob zápisu dní a měsíců se užívá také u kalendářních dat psaných sestupně (rok, měsíc> den), kdy se mezi jednotlivé údaje klade spojovník: 1998-05-11, 2015-02-06. Tento způsob psaní dat se v souvislém textu obvykle nepoužívá, je vhodný pro pořizování a uchovávání elektronických záznamů.
Data ve významu ,az píšeme s pomlčkou. Pokud je pomlčka mezi jednoslovnými výrazy, mezerami ji neoddělujeme: v letech 1974-2015, leden-září, 16.-17. října, 1.-31.12.1999, 14.-17.10. 2012. Pokud se však pomlčka objeví mezi výrazy víceslovnými, lze ji mezerami oddělit, tedy například 1. ledna - 31. prosince, 14. 5. - 7.10. 2012,1.1.1994 - 31.12. 2014.
Při zápisu časových údajů se rozlišuje mezi uvedením času jako denní doby a času jako trvání. V zápisu denní doby se hodiny a minuty oddělují tečkou nebo dvojtečkou: 7.30 i 7:30,18.30 i 18:30. Pro označení hodin, minut a sekund se používají celá slova nebo mezinárodní značky (h, min, s) nebo české zkratky (hod., h., min.), tedy např. 8 hodin, 8h,8h.i8 hod.
V zápisu času jako doby trvání se hodiny, minuty a sekundy oddělují dvojtečkou. Desetinná část se odděluje desetinnou čárkou, např. nejlepsi závodník doběhl v čase 2:05:27,15 (čteme: v čase 2 hodiny 5 minut 27 sekund 15 setin sekundy). Časová rozmezí píšeme s pomlčkou bez mezer: 8-16 h, oběd 12.00-12.45.
18 /   Písmeno A
Jak se kde říkalo bramboru?
brambor
kobzol «
brambur(a)
bandor(a)
jablousko
Zjednodušená nářeční mapa. Mapa zachycuje stav ze šedesátých až sedmdesátých let 20. století, se všemi podrobnostmi ji najdete na http://cja.ujc.cas.cz
Jak známo, brambory do Evropy připutovaly, nebo spíše připluly ze zámoří. U nás zdomácněly až od dob hladomoru na konci 18. století. Do našich zemí se dostaly přes Německo, jak ostatně potvrzují i nářečí. Z německého slova Erdapfel (doslova zemské jablko) vycházejí pojmenování erteple (ertepla, erteplo), typická pro celé Čechy a pro jižní a střední Moravu.
Za bývalou česko-moravskou hranicí vliv němčiny nekončí, jak by se mohlo na první pohled zdát. Moravský výraz zemské jabko je totiž překladem uvedeného německého slova a jeho pokračovateli jsou pak na východní Moravě zemňák, zemák, zemce nebo také jablouško ijablóško) na Brněnsku. Naopak domácího původu jsou v Čechách výrazy brambor, brambora (oba jsou zároveň spisovné), na Chodsku, popřípadě jinde v Čechách, žije brambur, v jižních Čechách bandor, popřípadě bandora. Má se za to, že brambor vznikl ze slova branibor, a je tak vlastně výrazem pro plodinu pocházející z Braniborska. Nářeční exkluzivitou je pak slezské pojmenování kobzol: jeho původ není jasný.
PROČ SE RIKA BABI LETO?
Pro oblíbené spojení označující přelom léta a podzimu se nabízí hned několik výkladů původu. Mohlo vzniknout například proto, že v té době poletují vzduchem jemné pavučiny a připomínají stříbřité, jemné, „babí" vlasy. Podle K. J. Erbena je v tuto dobu stejně málo tepla, „jako ho má stará bába", léto je tedy vlastně ve stejné životní fázi jako stará žena. Josef Jungmann pak původ názvu vysvětluje podle souhvězdí Plejády, lidově nazývaného Baby, které je v té době viditelné.
Písmeno b  / 19
O PŮVODU ČESKÝCH JMEN
Bohumil je mužské jméno slovanského původu, Jeho význam Fmilý bohu, bohulibý'je dodnes zřejmý. Jméno Bohumil je možné považovat za slovanskou obdobu německého Gottíieb nebo jména Teofil, které vychází z řeckého Theophilos ,milý bohu'. Složených jmen, jejichž první část vychází ze slova bůh, je celá řada: Bohuslav, Bohumír, Bohuchval, Bohdan, ale také Božidar nebo Božislav.
Brno patří naopak ke jménům dnes jíž neprůhledným. Starobylý slovní základ *Ď7n-,zněhožje název odvozen, označoval bláto, kal nebo mokré místo. Tento zaklad není doložen již ani ve staré Češtině, není proto divu, že jméno Brno bylo od nejstarších dob mylně vykládáno například jako „obrněné", tedy opevněné místo. Souvislost s mokrým terénem je však velmi pravděpodobná, protože i jména brněnských čtvrtí jako Slatina, Žabovřesky nebo Komárov dávají tušit, že se v místech dnešní moravské metropole nacházely mokřiny.
Tvrdé Y, nebo měkké I? díl li
Při skloňování se volba i/y po obojetných souhláskách (vzpomínáte na školní pomůcku befeleme pes se veze7.) v koncovkách podstatných jmen řídí rodem a vzorem. Píšeme např. dva motýli (podle páni), v neděli (růži), na poli (moři) x góly (hrady), sály (ženy).
Slova skloňovaná podle vzoru „žena" mají v příslušných tvarech -y\ želvy, mísy, antilopy, do Ostravy, Lhasy. Pozor na 7. p. mn. čísla, v něm je -ami: s želvami, mísami, antilopami. Jména ženského rodu zakončená v 1. p. j. č. na obojetnou souhlásku mají vždy -i: směsi, na pánvi, posteli, k tvrzi, stepi, oceli, mrkvi, vsi, do Příbrami, Boleslavi.
Časté jsou chyby v 7. p. mn. č. mužských jmen. Řídíme se vzorem - slova patřící k měkkým vzorům „muž" a „stroj" píšeme v 7. p. mn. č. s -i: s vítězi, obyvateli, řediteli, Francouzi, v cíli, jeteli, s obratli; jména sWoňovaná podle vzoru „pán" nebo „hrad" mají -y. s motýly, plazy, s hlasy, účely, s Italy.
Chybu v tomto pádě neuděláte u slov městys, boss, markýz, plevel, kotel a hospic - ta kolísají mezi měkkým a tvrdým vzorem, můžeme psát s městysi i městysy, s bossi i bossy, s markýzi i markýzy, s pleveli i plevely, s kotli i kotly, s hospici i hospicy. Dvojí možnost je i u tvarů množného čísla slova manžel, platí jak pro manželské dvojice, tak pro ženaté muže: smlouva s manželi/manžely Holými; dámy, přijďte i se svými manželi/manžely.
Záludnosti
Bez ohledu na rod a vzor píšeme po měkkých souhláskách ž, š, č, ř,j vždy -i: dárky od Máši, Bláži, Dáši, Káči, Anči a Káji, bez pana Píši, Váši a Broži, od bači, nindži, rikši.
S písmenem c je to poněkud složitější. Tvary jmen skloňovaných podle vzorů „předseda" a „žena" jsou s -i: auto od Máci, koncert Jarka Nohavici, v režii L. Hlavici, film E. Kosturici, pozdrav od hubici a Danici. Výrazy patřící ke vzoru „hrad" vsak píšeme s -y. tácy, puncy, kibucy, kecy, trucy. Jestliže se c v cizím jméně vyslovuje jako [k], píšeme -y: z Mallorcy (lze psát i Mallorky), od Rebeccy (Rebeky), dílo F. G. Lorcy a F. Petrarcy (horky, Petrarký).
Zakončení -ovi ve 3. a 6. p. mužských jmen je vždy s -i: dej to Pavlovi, hukášovi, Neora-lovi, kolegovi.
20 /  Písmeno B
U souhrnných rodinných jmen je třeba v 1. p. ohlídat ženský rod: manželé Krasovú Jana a Jan Krásovi, sourozenci Krásovi, bratři Krásovi x sestry Krasový, Jana a Hana Krasový.
Pozor na 4. pád! Vedle nás bydlí (manželé) Hujerovi a Špálovi (1. p.) x mám vzkaz pro Hujerovy a Spálový, dárkový poukaz pro manžele Krasový, dopis pro Janu a Jana Krasový, ocenění pro sourozence Krasový, pochvala pro bratry Krasový (4. p.).
Také u přivlastňovacích přídavných jmen ve spojení s podstatným jménem rodu mužského životného sledujeme 4. pád: přišli otcovi bratři x potkal otcovy bratry, to jsou Janovi sourozenci x zná Janovy sourozence, sousedovi psi štěkají x slyšel štěkat sousedovy psy.
Přivlastňujeme-li podstatné jméno ženského rodu, píšeme -y v 1. i 4. pádě: přišly otcovy sestry - potkal otcovy sestry, to jsou Janovy kočky - zná Janovy kočky, jsou u nás Petrovy děti - viděl Petrovy děti (slovo dítě je v množném čísle ženského rodu).
Kolik čeho a kolikrát?
Jak psátznačky, čísla a výrazy složené z číslic a značek nebo jiných slov
Pro zápis značek se používají písmena latinské abecedy (např. m, kg, l, h) nebo písmena jiných abeced a různé další znaky (např. [i, §, %, °). Psaní velkých a malých písmen je ve značkách ustálené. Velkými písmeny se např. označují všechny jednotky pocházející z vlastních jmen (V= volt, W = watt, Pa - pascal). Ve značkách chemických prvků a v chemických vzorcích se píše počáteční písmeno velké (např. C = uhlík, NaCl = chlorid sodný, H20 - voda). Velké M (mega-) je označení pro miliontý násobek fyzikální jednotky (např. MB - megabyte), ale malé m pro její tisícinu (např. mm - milimetr, mA - miliampér).
Značky se v textu obvykle píšou ve spojení s konkrétní číselnou hodnotou, od níž se oddělují mezerou, např. 3 kg- tři kilogramy, 10 ha - deset hektarů, 50 Kč = padesát korun českých, 100 kWh - sto kilowatthodin, rychlost 50 kmih - padesát kilometrů za hodinu, 967 hPa - devět set šedesát sedm hektopascalů, 5 % = pět procent, $ 8 - paragraf osm, teplota 12-15 °C - dvanáct až patnáct stupňů Celsia. Číslo a značka se umísťují na stejný řádek. Pokud značky nestojí na konci věty, tečky se za nimi nepíšou.
0>
Domluví se s Ital_, Španěl_, Francouz_
i Rus„. Zaujali nás žiraf_^, šimpanz^,
goril_a také lv_, pum^_i jiné číč_spící ve
větv._ch. Čáp_se živí m_šm_, žábam_
i drobnými plaz._. Řekni Davidov_, že
bratři Machačov_jeli se svými šéf_do
Casablanc_za peníze pana Vašic_. Na
hráz_u Soběslav_jsme potkali sestry
Veselkov_i s jejich manžel_.
•VliazuEoi ipifaľs j áao>j|9S3a ÁJises iiBMiod amsľ lAeisaqos n jzejij eN 'Pjsba EUEd azjuad bz Áoue|qBSBQ op /fyas jwäas as
l|9f!AOgBL)0BlAJ UlBjq 8Z 'JAOPIABO JU>)9a "a"zb|d
ruLi/iuqojp i illíbqbz 'jiíisAoi íaiz as )d6Q •qoiA}9A ba joids jojo aujf i Auund 'ia| a>jB4 e Ajuo9 'izúBdoiis 'A^ejiz seu i|e[hez 'feny \ jznoouBJj 'ÁjauEds sasjAn|LUOQ
Písmeno b / 21
NENECHTE SE ZMÁST
babiččin: Toto přivlastňovací přídavné jméno je odvozeno od podstatného jména babička příponou -in připojenou ke kmeni babičk-. Při odvození se k v kmeni mění nač.
bio-: Komponent bio- se dnes uplatňuje v řadě módních složenin typu biovýrobek, biokosmetíka, biobrambora a pod. Někdy se užívá též samostatně jako přídavné jméno: bio nemléčná kaše. bit x byte: Slovo bit vyslovujeme [bit], v počítačové terminologii označuje nejčastěji pozici pro dvojkovou číslici (0 nebo 1) nebo samu dvojkovou číslici. Byte vyslovujeme [bajt], označuje skupinu osmi bitů, s níž počítače pracují jako s celkem, brzičko: Oblíbený pravopisný oříšek. Slovo je utvořeno od kořene -brz- příponou -ičko. B/bůh: Slovo bůh se píše s velkým písmenem, hodláme-li vyjádřit náboženskou úctu, často v textech s úzkou vazbou na náboženské prostředí a vyznání, např. v modlitbě: věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího. V jiných žánrech a v obecném pojetí lze zvolit písmeno malé: církve hlásají učení o bohu či bozích.
Značky pro úhlový stupeň, minutu, vteřinu a pro stopy a palce se v textovém procesoru připojují k číslu bez mezery, např. úhel 60° - 60 stupňů, spád 17° 15' - 17 stupňů a 15 minut, 12' 10" = 12 stop a 10 palců. Při zápisu zeměpisných souřadnic se mezi jednotlivými složkami mezera nepíše, např. 50°5'5" severní šířky a 14°24'10" východní délky.
Mezeru mezi značkou a číslem neděláme ve složených číselných výrazech. Tyto výrazy mohou vzniknout spojením číslice se značkou nebo i s jiným slovem (přídavným jménem, podstatným jménem nebo příslovcem), např. 3kg\ 3kilogramové (= tříkilogramové) závaží, 7m i 7metrový (= sedmimetrový) skok, 6Vi óvoltová (= šestivoltová) baterie, 50Kč i 50korunový (= padesátikorunový) kolek, 5% i 5procentní (= pětiprocentní) roztok, 6ná-sobný (= Šestinásobný) mistr republiky, 8násobek (= osminásobek), 8násobně (= osminásobně), 20krát i 20x (= dvacetkrát).
Všechny tyto jednoslovné výrazy píšeme bez mezer a bez spojovníku. Spojovník se píše pouze v případech, kdy místo čísla použijeme zástupná písmena: x-stupňový, n-tá odmocnina. Do číslovek nikdy nevpisujeme koncové části číslovek, neboť slabiky ti a mi jsou už obsaženy v tvaru číslovky. To platí i při zápisu základních číslovek, např. pro děti od 6 let, za účasti 43 % voličů, od 8 do 14 hodin.
22 /   Písmeno B
o původu českých jmen
Ctibor je české mužské jméno, které se vykládá jako .bojující za česť nebo .čestně bojující'. V jeho druhé části se skrývá slovanský základ *bor s významem ,boj'. Ve staré češtině však znělo toto jméno Čstibor. Setkáváme se zde totiž s tvarem druhého pádu podstatného jména čest, který zněl původně čsti. Ze současné češtiny známe i jména jako Ctirad nebo Čestmír, vycházející rovněž ze slova čest.
Cidlina patří ke jménům, jejichž výklad není jednoduchý. Jméno této řeky, která se u Libice vlévá do Labe, bylo dříve dáváno do souvislosti se slovesem cídit. Za pravděpodobnější je však považován vztah ke slovesu cedit. Co ale potom jméno znamená? Podle starších názorů šlo o místo, kde prosakovala voda, ale vhodnější je vycházet z předpokládaného přídavného jména *cědlý, které se slovesem cedit souvisí a mělo význam ,čirý, čistý'. Cidlina byla tedy nejspíše řeka s průzračnou, čistou vodou.
Tvrdé Y, nebo měkké I? 011111
V úvodu připomeňme, že v přítomných tvarech a tvarech rozkazovacího způsobu se vždy píše -i: chlapci kreslí, dívky kreslí, děvčata kreslí, bolí mé klouby; Petře, ozvi se, Jano, ozvi se. Rod a životnost jsou důležité pouze pro výběr správného tvaru příčestí (činných i trpných) a přídavných jmen. Pro psaní koncovek v uvedených tvarech ve větách s jednoduchým podmětem v množném čísle platí tato tři pravidla:
1. Je-li podmětem jméno rodu mužského životného, píše se -i: Chlapci si svých chyb byli vědomi.
2. Je-li podmětem jméno rodu mužského neživotného nebo ženského, píše se -y: Oba podniky mezi sebou uzavřely dohodu. Dívky si svých chyb byly vědomy.
3. Je-li podmětem jméno rodu středního, píše se -a: Děvčata si svých chyb byla vědoma.
Ne vždy je však lehké určit životnost. Jde o ryze mluvnickou kategorii, která se uplatňuje pouze u jmen rodu mužského. Za mluvnicky životné tvary se považují ty, které mají v 1. p. mn. č. koncovku -i (lvi, výrobci, sněhuláci, klouzci), -é (přátelé, ukazatelé), -ové (starostové); za neživotné ty, jejichž tvar končí na -y (programy, podniky, klouzky), -e (stroje, ukazatele). Z příkladů je zřejmé, že i výrazy označující věc mohou být řazeny ke jménům životným (sněhuláci) a že někdy lze týž výraz ve stejném významu použít jako jméno rodu mužského životného i neživotného (klouzci - klouzky, ukazatelé - ukazatele). Proto píšeme: Sněhuláci rychle roztáli. Velmi rozšíření byli také klouzci. Ukazatelé směru byli poškozeni, x Velmi rozšířené byly také klouzky. Ukazatele směru byly poškozeny. Dodejme, že tvarově se musí s podmětem shodovat i přídavná jména a zájmena stojící před ním: Tito hezcí klouzci rostli mezi modříny, x Tyto hezké klouzky rostly mezi modříny.
Záludnosti
U některých jmen k významu musíme přihlížet: činitelé (osoby) - činitele i Činitelé (okolnosti), průvodci (osoby) - průvodce i průvodci (příručky), veteráni (osoby) - veterány i veteráni (historické stroje).
24 /   Písmeno C
Jména rodiče, lidičky se řadí ke jménům rodu mužského životného, ačkoli mají koncovku neživotnou: Mí rodiče oslavili zlatou svatbu. Tito lidičky se scházeli na Žižkově. Neživotnou koncovku má i výraz koně. Označuje-li zvíře, považuje se za jméno r. m. živ.: Jezdečtí koně uchvátili všechny přítomné. Pokud pojmenovává věc, jde o jméno r. m. neživ.: Houpací koně stály v koutě. Zcela výjimečné je jméno den. To má v 1. p. mn. č. dva tvary: dni a dny. Ať zvolíme první, nebo druhý, vždy bude v příčestí -y\ Dny rychle plynuly i Dni rychle plynuly.
Mnozí si jistě vybaví, že výraz děti se řadí ke jménům rodu ženského, a správné napíšou Děti běhaly v písku bosy. Ale už nemusí mít jasno ve větách typu Jako děti jsme chodil- často bruslit na místní rybník. Podmětem není výraz děti, ale zájmeno my. U něj je důležité vědět, která jména zastupuje. Jestliže se za výrazem my ukrývají jen chlapci nebo chlapci i dívky, je nutno zvolit tvar chodili, pokud jen dívky, pak chodily.
Kolik a za kolik?
Jak psát čísla, peněžní částky a značky měn
Trojice číselných řádů se oddělují před a za desetinnou čárkou mezerami, tzn. že čísla, která mají více než tři místa vlevo nebo vpravo od desetinné čárky, Členíme do skupin o třech číslicích: 6 378 km; 10 000 let; 2 500 000 původních obyvatel; 18 256,50 h 3,536 2 g atd. Jestliže se čísla píšou za sebou, doporučuje se oddělovat je středníkem: 15,8; 17,9; 18,3. Čtyřciferná čísla lze psát v textu s mezerou i bez ní (2000 i 2 000 slov), letopočty a čísla popisná však nikdy nečleníme (rok 1953, Ambrožova 1433/2). Některé číselné údaje se mohou členit podle jiných pravidel nebo se vůbec nečlení, např. ČSN 01 6910 (2014), registrační značka 9A6 5000, IČO 12345678.
V odborných a v administrativních textech se upřednostňuje uvádět čísla Číslicemi (např. objednáváme 600 kusů mikrotužek Jolana). Pokud je třeba vypsat číslovky slovy, píšeme každé slovo zvlášť, např. dvacet jedna, padesát čtyři, devět set, dva tisíce (jedno) sto šedesát osm, dva tisíce dvě stě třicet jedna, tři miliardy osm set milionů tři sta tisíc sedm set Šedesát osm.
0
Dýňov_strašáci svítil_v ulicích. Foglarov_
Rychlé šípy ožil_na scéně Stavovského
divadla. Obě pole byl_od sebe oddělen_
bílým pruhem. Problémy byl_ pouze s těmi
dovozci, kteří neměl_certifikát. Přátele
přírody finančně podpořil_i osobnosti jako
Jan Hřebejk, Vlasta Chramostová a mnozí další.
Děvčata šl_do kina. Stalet._velikán_byl_
vyrván_z kořenů. Nakládán_sled_nám
velmi chutnal
•!/A|eu}nu.o ilu|3a uueu i/apais j/9uepe)>|BN 'nuajo>| z 1/äuba.iAa !/Á|Xq !/á"ue>t!|8A i/ajaieis "bu!>| op b|s eieoAeQ 'j§|ep izouw e BAOisoaieJno ejseiA '^feqaJH UEf o^ef ijsouqoso i Áiyodpod .auoueuy. Äpojud 0(8jBJd ipjJMjao iiauiau ua;>| 'jOzoAop jujoj s aznod Ä|Äq Áaisiqojd -ujaumd iuA|iq euaiappo aqas po e|Aq oiod aqo eipeAip oua>iSAOAe}s auaos bu Ájjzp Ädjs aiuoÁy AaojgjBoj •uojOlin a iipjas pesejis iaouAq
Písmeno c  / 25
NENECHTE SE ZMÁST
cash flow: Ačkoli Nový akademický slovník cizích slov uvádí u tohoto výrazu ženský rod, doporučujeme jej na základě převažujícího úzu používat v rodě mužském nebo středním: např. dískontovaný cash flow, kladné cash flow. cembalo: Pod vlivem slova cello se cembalo často píše chybně se dvěma /. Oba názvy hudebních nástrojů však mají rozdílný původ a cembalo (resp. nezkrácenou podobu clavicembalo) píšeme s jedním /v češtině i v jeho „rodné" italštině, ciráty: Na rozdíl od synonymních cavyků píšeme ciráty s měkkým / uvnitrslova. Výraz pochází z německého Zierrat (ozdoba, okrasa), cirka: Slovo pochází z latinského circa (kolem), píšeme jej však počeštěné s k. Zkratka cca vychází z původní latinské podoby, vedle toho lze cirka zkrátit i jako ca. Obě zkratky píšeme bez tečky, coby: Ve významu jako' píšeme toto slovo dohromady: Do loňských voleb šel coby lídr. Zvlášť píšeme co by tehdy, jde-li o spojení zájmena co a výrazu by jako součásti slovesa v podmiňova-cím způsobu, např:Nevíme, co by vás zajímalo.
Peněžní částky a značky měn se píšou na stejném řádku, značku od čísla oddělujeme mezerou: 158 Kč - sto padesát osm korun českých, 2 000 000 Kč = dva miliony korun českých, účtujeme vám 3 746 Kč (slovy: tři tisíce sedm set čtyřicet šest korun českých). Jen ve výjimečných případech, např. na složenkách, lze takové číslovkové výrazy psát celé dohromady (označení měny píšeme vždy zvlášť: thtisícesedmsetčtyřicetšest korun českých).
Při psaní peněžních částek v textech administrativní povahy je podle ČSN 01 6910 dovoleno oddělit skupiny tří číslic místo mezery tečkou: 60 351,50 Kč i 60.351,50 Kč, obdobně 1 000 000 Kč i 1.000.000 Kč.
Značku měny lze uvádět před peněžní částkou, popř. za ní. Pokud mezi číslem a značkou není mezera, čteme složený výraz jako přídavné jméno: 100Kč = stokorunový, 20$ -dvacetidolarový. Uvádění pomlčky (event. dvou spojovníku) po desetinné čárce u celých čísel je v běžném textu nadbytečné (nikoli *100,- KČ, raději 100,00 Kč nebo jen 100 Kč).
Měnové jednotky v textu buď vypisujeme slovem, např. účtujeme 500 korun českých, zlotých, forintů, dolarů, liber, jenů, eur (slovo euro se skloňuje zcela pravidelně podle vzoru „město"), nebo používáme značky měn: Kč, Zl, Ft, $, £, ¥, € aj.
Mezinárodní třípísmenné kódy (CZK, PLN, HUF, USD, GBP, JPY, EUR apod.) se obvykle používají pouze v bankovní praxi a v korespondenci se zahraničím.
26 /   Písmeno C
O PŮVODU ČESKÝCH JlVfEN
Čeněk patří mezi mužská jména, která byla v češtině utvořena domácími příponami ze jmen cizího původu. Základem tvoření zde bylo italské mužské jméno Cenzo, které vzniklo jako zkrácenina jména Vincenzo. Důležité přitom je, že -ce- se v italštině vyslovuje jako [če], Toto jméno vychází z latinského vincens .vítězící, přemáhající'. Tradici má u nás i mužské jméno Vincenc, v poslední době vzrostla obliba podoby Vincent
Čechy byly pojmenovány podle jednoho ze slovanských kmenů, který postupně získal nadvládu nad kmeny ostatními. Jeho jméno pravděpodobně nikdy nebude zcela uspokojivě vyloženo, různých teorií existuje celá řada. Jméno kmene Čechů bylo například dáváno do souvislosti se základem čet- obsaženým ve slovech čeleď nebo člověk (rusky čelověk), se slovem čelo ve významu ,hora, vyvýšenina' [Češi by tedy byli obyvatelé hornaté, kopcovité krajiny) nebo se slovinským výrazem čeh ,chlapec'.
Tvrdé Y, nebo měkké i? díl ív
Na rozdíl od vět s jednoduchým podmětem ve větách s podmětem několikanásobným hraje roli nejen rod a životnost, ale i slovosled. Pokud na prvním místě stojí podmět a na druhém přísudek, řídíme se těmito třemi zásadami:
L Je-li mezi jmény několikanásobného podmětu alespoň jedno rodu mužského životného (bez ohledu na číslo jednotlivých jmen a jejich pořadí), píše se -i: Petr a Jana šli na autobus. Rodiče a děti společně vítali jaro. Výrobce a dovážející britská společnost se uvedenému nařčení bránili.
2. Jsou-li všechna jména rodu středního v množném čísle, píše se -a: Štěňata ani koťata nezůstala v útulku dlouho. Družstva žen ani družstva mužů v závodě neuspěla.
3. V ostatních případech se (bez ohledu na číslo jednotlivých jmen a jejich pořadí) píše -y: Pšenice i ječmen měly dobrou kvalitu. Základní škola a gymnázium získaly příspěvek na nové hřiště. Magistráty, obecní úřady i bytová družstva se na změnu začaly připravovat s rozvahou.
Jestliže přísudek předchází podmetu, lze řídit shodu podle prvního jména nebo lze uplatnit zmíněná pravidla: Na autobus šla (i šli) Jana a Petr společně. Vítání jara se zúčastnily (i zúčastnili) nejen děti, ale i jejich rodiče. Uvedenému nařčení se bránil (i bránili) jak výrobce, tak britská společnost. V praxi jsou běžnější tvary prísudku podle prvního jména.
Záludnosti
Obsahuje-li podmět názvy organizací/společností, vždy je rozhodující jejich rod. Jestliže prvním členem podmětu je např. Vodafone a druhým T-Mobile (Vodafone i T-Mobile nabídl- zákazníkům výhody), nelze argumentovat tím, že jsou to operátoři, a proto v příčestí musí být -i. Tak by tomu bylo ve větě Operátoři Vodafone a T-Mobile nabídli svým zákazníkům výhody. Oba uvedené výrazy jsou však jména neživotná, a tak je třeba při vypuštění slova operátoři napsat: Vodafone a T-Mobile nabídly zákazníkům výhody.
Jestliže je jedním z podmětu od původu jméno rodu mužského životného, ale označuje název společnosti, je možná shoda dvojí: Albert a Lidi se rozhodly/rozhodli prodávat i živé ryby.
28 /   Písmeno Č
V úředních písemnostech se objevují formulace: Oseva (objednatel) a Ozim (zhotovitel) se dohodl- na těchto podmínkách. V tomto typu vět jsou pro podobu prísudku rozhodující jména před závorkou (výraz v závorce považujeme pouze za volné doplnění), a proto je třeba psát: Oseva (objednatel) a Ozim (zhotovitel) se dohodly na těchto podmínkách, protože ani jedno jméno instituce není rodu mužského životného.
Někdy vytvoříme větu, v níž namísto jmen v 1. p. (zdravotní sestra a lékař) zvolíme spojení s předložkou s (zdravotní sestra s lékařem). V tomto případě lze zvolit shodu podle jména v 1. p.: Zdravotní sestra s lékařem pravidelně docházela do denního stacionáře. Můžeme však uplatnit shodu stejnou, jako kdyby obě jména byla spojena spojkou a/i: Zdravotní sestra s lékařem pravidelně docházeli do denního stacionáře.
Zkrátka o zkratkách poprvé
Jak psát zkratky p.ř mil, mid., v. r., v z., tzn., s, r. o., fa atd.
Zkratky se nejčastěji tvoří tak, že se vypíše první písmeno zkracovaného slova nebo slov daného spojení, a to tak, aby zkratka končila souhláskou. Zkratka může být tvořena charakteristickou počáteční skupinou písmen nebo jen souhláskami obsaženými v daném slově. Zkratka se tvoří z psané podoby slova, nikoli vyslovované, např. zeměd. - zemědělský (nikoli *zeměd'.), ve zn. pozd. předpisů - ve znění pozdějších předpisů. Za slovem takto zkráceným se píše tečka. Po ní následuje buď mezera, nebo jiné interpunkční znaménko než tečka (např. čárka, dvojtečka, otazník, vykřičník). Končí-li věta zkratkou, dvě tečky se vedle sebe nepíšou.
Zkratky obvykle slouží pro všechny tvary zkracovaných výrazů v různém pádě i čísle, např. p. = pan, paní, 5., str. = strana, Č.> Čís. = číslo, j. č. - jednotné číslo, mn. č. = množné číslo, n. m. - nad mořem, mil. - milion, ml. = mladší, st = starší, zvi. - zvláště, stč. = staročeský, sevvých. - severovýchodní, mld. - miliarda, rtg. = rentgen, a. s. - akciová společnost, 5. r. o., spol. sr. o. - společnost s ručením omezeným, v. v. i. = veřejná výzkumná instituce, z. s. - zapsaný spolek, v. r. = vlastní rukou, v z., vz. - v zastoupení. Velmi často
Představenstvo a dozorčí rada učinil_závažné
rozhodnutí. Hřiby, babky, ale i kozáci byl__
často červiv_. Ručníky a čisté povlečení byl__
v den příjezdu připraven_. institut pro místní
správu (poskytovatel) a město Heřmanův Městec (objednavatel) uzavřely následující smlouvu.
Fenka a její štěňata pobíhal_po zahradě. Bratr
se sestrou se rozhodí   studovat v zahraničí.
■JOIUBJLJBZ a JBAOprtyS !/|pOUZOJ
as noj}sas as nejg -apejqez od Á"|eqiqod eieua;s ifafe e^uaj TiAnoiius lojfnpaiseu ÁjajAezn (laieAeupaľqo) oaisajA] AnuBumaH opsaní e (|aiBAOví>|sod) nABJds jmsiiu cud inijisui ■ÁuaABJdud npzaľud uap a Ä|Áq iuaoa|Aod q\s\o b /tyjuony "jAjAjao o;seo ||Aq !oezo>j \ aiB 'Á^qeq 'Aqu{-| -jinupouzoj auzeAez Äjiuion spsj jgjozop e OA}suaAB}spaJd
Písmeno Č  / 29
nenechte SE ZMÁST
caca/ča-ča: Název latinskoamerického tance můžeme zapsat buď ča-ča a užívat ho jako ne-sklonné podstatné jméno, nebo zvolit podobu čača, kterou skloňujeme podle vzoru „žena" (podvzor„gejša"). Kvůli měkké souhlásce je např. ve 2. p, j. č. koncovka -/' místo -y {lekce čači) a ve 3. a 6. p.j. č.se kromě pravidelné koncovky -e vyskytuje rovněž -/ podle vzoru „růže" {otočka v čače i otočka v čači).
čarodějnice; Slovo čarodějnice bylo odvozeno od výrazu Čaroděj (nikoli "čarodej), častá psaná i vyslovovaná podoba ^čarodejnice tedy není správná.
čichat: Spisovné je pouze sloveso čichat, čuchat se hodnotí jako obecněčeské. činnost: V tomto slově píšeme dvě písmena n za sebou, protože se skládá z kořene čin- a přípon -n-a -osř, podoba s jedním n je tedy chybná. Vyslovovat je však naopak doporučeno pouze jedno n. curat: Ačkoli slovníky uvádějí jen podobu ču-rat, nelze odmítat ani běžně užívanou variantu čúrat. Setkáváme se rovněž s podobou *čůrat, která podléhá zvyklosti psát uvnitř slov písmeno ů s kroužkem, z hlediska jazykového vývoje však není náležitá.
se tímto způsobem zkracují osobní a zeměpisná jména, např. R, Fr. = František, A., Al. = Alois, M., Mir. = Miroslav, Č. Budějovice, St. Boleslav, Ústí n. L., Zdar n. Sáz.
Některé zkratky dvou nebo více slov se píšou dohromady: tzn. = to znamená, atd. = a tak dále, apod. = a podobně, nebo je možné je zapsat dvěma způsoby: č. j., čj. = číslo jednací, č. p., čp. = číslo popisné.
Po zkratkách, které tvoříme z prvního písmena a konce zkracovaného slova, tečku nepíšeme, např. ca, cca = cirka, fa - firma, faktura>/ce = funkce, pí = paní. Tyto zkratky jsou zakončeny samohláskou a z jejich tvaru je zřejmý i pád nebo číslo zkracovaného slova, napr. fy = firmy nebo faktury, čce - července. Za zkratku je někdy mylně považováno slovo viz, ale je to tvar rozkazovacího způsobu od slovesa vidět, proto za ním tečku nepíšeme.
Žádný soupis všech zkratek neexistuje, protože výše uvedeným způsobem bychom mohli zkrátit většinu slov. Psaní některých zkratek může být stanoveno zákonem - závaznou podobu mají oficiální zkratky titulů a vojenských a policejních hodností. Většina zkratek je ustálená, píše se vždy stejným způsobem. Důležité je, aby byla zkratka pro čtenáře srozumitelná a v textu psaná jednotným způsobem.
30 /   Písmeno Č
tvť% O PŮVODU ČESKÝCH JMEN
Daniel je biblické jméno hebrejského původu, které se vykládá jako ,bůh je můj soudce'. S části e/, která vychází z hebrejského slova s významem ,bůh', se setkáváme i ve jménech jako Michael, Gabriel, Samuel, ale také například Eliáš. Za zkráceninu jména Daniel bývá považována podoba Dan. Ta však existuje i jako samostatné biblické jméno, které se vykládá jako .soudce' nebo ,rozsoudiť.
Dalskabáty, známé z pohádky o hříšné vsi a zapomenutém čertovi, si její autor Jan Drda nevymyslel. Vesničku s tímto názvem najdeme na jeho rodném Příbramsku. Ves se původně jmenovala Das/rabát. Toto pozoruhodné jméno, které mimochodem dodnes patří obci na Olomouckú, vzniklo ze zvolání dáš kabát, které mělo varovat pocestné před nebezpečnými místy, v nichž hrozilo loupežné přepadení. Podobnou funkci mělo i významově obdobné, původem německé jméno Cí//rma/?t/(,strhni plášť) nebo průhledné pojmenování Hleďsebe.
Velká písmena díi i
Vlastní jména obcí (vsí, městysů a měst) a místních a městských částí se v češtině píšou s velkým písmenem, srov. Aš, Jilemnice atd. Tady by asi zaváhal málokdo. Horší je to s následujícími případy, i když pro ne platí tato jasná a nepříliš složitá pravidla.
Ve víceslovných nepředložkových jménech se píše velké písmeno ve všech jejich částech, např. Heřmanův Městec, Pohorská Ves, Hroznová Lhota, Svaté Pole, Uherský Ostroh, Křížkový Újezdec; Ostrožská Nová Ves, Stará Červená Voda, Hora Svaté Kateřiny (název obce). Chlum Svaté Máří, Hora Svatého Václava (název obce), Újezd Svatého Kříže atp.
Ve víceslovných předložkových jménech se velké písmeno píše ve všech slovech před předložkou, např. Nová Ves nad Nisou, Nové Město nad Metují, Stará Ves nad Ondřej-nicí, a v prvním slově po předložce, a to i když takové slovo není samo o sobě vlastním jménem, např. Nová Ves v Horách, Lhota pod Horami, Kostelec u Křížků, Vrbno nad Lesy, Újezd nad Lesy.
V případném druhém a třetím slově po předložce (víc než tři slova se po předložce naštěstí v českých jménech obcí nenacházejí) se pak velké písmeno píše podle toho, zda takové slovo je, nebo není samo o sobě vlastním jménem, nebo podle toho, zda už se předtím psalo, nebo nepsalo s velkým písmenem jako součást jiného vlastního jména, viz např. Fryšava pod Žákovou horou, Rokytnice v Orlických horách, Albrechtice v Jizerských horách x Kamenný Újezd u Českých Budějovic, Nová Ves u Nového Města na Moravě (slovo Město sice není samo o sobě vlastním jménem, ale bylo už součástí vlastního jména Nové Město na Moravě), Blatnice pod Svatým Antonínkem x Hněvkovice na Levém břehu Vltavy.
U jmen vzniklých sloučením dvou obcí do jedné, v nichž se vyskytuje spojovník, se uvedená pravidla uplatňují zvlášť pro každou z částí, viz např. Brandýs nad Labem-Stará Boleslav či Hradec-Nová Ves.
Záludnosti
Ze zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, vyplývá, že název obce jakožto právnické osoby je totožný s jejím zeměpisným jménem. Na začátku spojení typu město Aš, město Jilemnice,
32 /   Písmeno D
statutární město Liberec, městys Velešín, obec Jarohněvice atp. se proto ve větném kontextu píše správně malé písmeno. Pozor však na případy, v nichž je slovo město (příp. městečko či ves) součástí názvu obce, neboť pak se správně píše s velkým písmenem, viz Město Touškov, Ves TouŠkov, Město Albrechtice a Městečko Trnávka.
Obdobné je to s názvy lázeňských měst. V některých případech je slovo lázně součástí názvu, a píše se proto s velkým písmenem: Lázně Bělohrad, Lázně Bohdaneč, Lázně Dar-kov, Lázně Kynžvart, Lázně Libverda, Lázně Toušeň (výčet je úplný). V ostatních případech slovo lázně součástí názvu není, a mělo by se proto psát s písmenem malým, např. lázně Poděbrady, lázně Luhačovice, lázně Teplice. Ke správnému psaní je třeba věcná znalost. Pozor také na dvě neobvyklá lázeňská jména Lipová-lázně a Mšené-lázně (skloňujeme do Lipové-lázní, do Mšeného-lázní).
Zkrátka o zkratkách podruhé Jak psát iniciálové zkratky a zkratková slova
Iniciálové zkratky jsou zkratky tvořené z počátečních písmen víceslovných názvů. Píšeme je velkými písmeny (iniciálami) a bez teček, podobně jako značky; diakritická znaménka zůstávají zachována. Vyslovujeme je po jednotlivých písmenech, např. SMS [es em es], ČT [čé té], MŠMT [m š m t]. Hláskovacím způsobem se většinou čtou i iniciálové zkratky cizího původu, např. USA [ú es á], ale někdy zůstává zachována původní výslovnost, např. FjBJ[efbíaj], TGV [té žévé].
Tímto způsobem lze zkrátit víceslovné názvy států, názvy institucí, organizací, podniků a jejich organizačních jednotek, názvy veřejných událostí, významných dní a názvy další: ČR = Česká republika, SRN - Spolková republika Německo, OSN = Organizace spojených národů, NHL = Národní hokejová liga, LN - Lidové noviny, MČ - městská část, FÚ -finanční úřad, MDD - Mezinárodní den dětí, DIČ - daňové identifikační Číslo atd. Za iniciálové zkratky lze považovat i monogramy osob: TGM = Tomáš Garrigue Masaryk, MM = Marilyn Monroe (lze však psát i T. G. M., M. M.).
Naše teta z__ěstečka u___enešova zatoužila
po lázeňském pobytu. Na výběr měla____anské
_ázně,_šené-__ázně,_ázně____ynžvart,
__ázně__eplice nad_ečvou a___ázně
__řeboň. Zvolila_řeboň. Lokálkou dojela do
__enešova u_rany, tam přesedla na rychlík
a přes_ervený „Jezd u_otic,_ábor,
___ezimovo _stí a__eselí nad__užnící dorazila
v pořádku na místo. Z lázní pak podnikla výlet do_obré____ody u_eských_udějovíc.
oiAOíapng Lp/tysao n XpoA aiqoa op }8|/ía e^mpod yeó juzbi z 'oisjw bu nvjpejod a bijzbjop lojuzn-] peu i)3s3a e nsn 0A0UJJZ9S 'Joqei 'chjoa n pzafn ÄueA;ao ssjd b HjwoAJ eu eipasajd we} 'Äiiaid n eAOsaueg op b|afop no>j|BMOi 'uoqaii b|j|oaz uoqajiguzei b noAoag peu aondai auzei 'jjsazuam auzei 'auze|-auas|Aj 'auzei a>isuer b|aoi .iaqM bm 'niAqod iua>jsuaze| od b|izno}ez BAOsauag n e^oaisajAj z Bia} asBN
Písmeno D / 33
K E NECHTE SE ZMÁST
datum: U tohoto slova pronikají tvary mužského rodu neživotného, základní je ale stále rod střední: s dnešním datem, uvedená data narození. dennodenně; Obě části této složeniny jsou odvozeny od denní (z kořene den a přípony -ní), proto v ní píšeme čtyři n. disfurskee * dysfunkce" Rozdíl mezi disfunk-cís latinskou predponou dis- (podobnou české záporce ne~) a dysfunkcí s řeckou předponou dys- (= zeslabený, vadný) je jemný. Disfunkce je .nežádoucí činnost nějakého prvku systému' (disfunkční postup), dysfunkce je .narušená nebo odchylná činnost, např. orgánu' (dysfunkce jater). dobýt x dobít: Dobýt má význam ,zmocnitse, dosáhnout', v oznamovacím způsobu lze použít dobudu i hovorové dobydu. Dobít znamená .přestat bít, ubíť, aletaké .doplnit (elektrickým nábojem)'. Ženu musíme dobývat, vybitý mobil naopak dobít, energii totiž dobíjíme, nikoli dobýváme, dno: Duo (= dvojice umělců, skladba pro dva nástroje, hlasy) má v některých pádech mn. č. dva tvary: 3. p. duím i duům, 6. p. duích i duech, 7. p. dui i duy.
V případech, kdy se shodují iniciálové zkratky různých názvů a mohlo by dojít k jejich záměně, vkládají se do iniciálových zkratek rozlišující malá písmena: CRo = Český rozhlas, MZe - Ministerstvo zemědělství. Pokud jsou ve víceslovných názvech obsaženy předložky a spojky, na tvoření iniciálových zkratek nemívají vliv: VTM = Věda, technika a my, TVT - Týden vědy a techniky.
Složené zkratky se pro přehlednost obvykle člení mezerami, např. ÚJČ AV ČR = Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, PedF UK- Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy. Jen ve výjimečných případech je iniciálová zkratka vytvořena pouze z jediného slova: EKG - elektrokardiogram, TBC = tuberkulóza, TNT = trinitrotoluén.
Z iniciálových zkratek, které čteme jako slova (např. AVU [avu] - Akademie výtvarných umění, SÚKL [súkl] = Státní ústav pro kontrolu léčiv, NATO [nato], z angl. North Atlantic Treaty Organization), vznikají iniciálová zkratková slova. Některá z nich se v mluvených projevech běžně skloňují jako podstatná jména [v súklu], ale v psaných textech doporučujeme je neskloňovat a psát v SÚKL. Část zkratkových slov se tvoří z jednotlivých částí víceslovných názvů, často z počátečních slabik: Čedok = Československá dopravní kancelář, Sazka = sázková kancelář. Ta lze skloňovat i v psaných projevech: do Čedoku, v Sazce.
34 /   Písmeno D
O PŮVODU ČESKÝCH JMEN
Eva je biblické jméno první ženy. Není tedy překvapivé, že vychází z hebrejského slova hawáh s významem ,živá'. Přeneseně se jméno vykládá jako .životadárná' či ,matka života'. Za významovou obdobu jména je někdy považována slovanská Živa nebo původem řecká Zoe (z řeckého zóé ,živoť). Ve španělštině byla od jména Eva utvořena nejen zdrobnelina Evita, ale také mužské jméno Evelio.
Ervěnice bychom dnes již na mapách nenašli. Tato obec u Mostu musela totiž koncem padesátých let ustoupit těžbě uhlí. Její původní jméno Rvenice vycházelo ze starého slovanského slova rvenica, které označovalo příkop, rokli nebo strž, čili vlastně místo „vyrvané", vymleté. Je zde tedy patrná souvislost se slovesem rvát. Později již jméno nebylo srozumitelné. Často užívané předložkové spojení ve Rvenicích pak začalo být nesprávně rozkládáno a změnilo se na v Erveni-cích. Nový název Ervěnice později dostal podobu Ervěnice.
Velká písmena díl 11
Velká písmena se dnes často nadužívají - existuje silná tendence používat je ve slovech, která nejsou vlastními jmény. Věděli byste například, že následující typy názvů se ve větném kontextu píšou správně s malým písmenem, nebo byste v některých z nich měli také tendenci napsat písmeno velké, a tedy chybovat? Uvedený přehled vychází z naší dlouholeté zkušenosti s tazateli v jazykové poradně.
Podle současné kodifikace se ve větném kontextu píšou s malým písmenem např. názvy měsíců: září, říjen; dnů v týdnu: neděle, pondělí; válek: první a druhá světová válka, třicetiletá válka, válka růží, šestidenní válka; názvy nemocí: ebola, španělská chřipka, marburská horečka, lymeská borelióza; názvy rostlinných a živočišných druhů: ropucha obecná, blatouch bahenní (ale pozor, názvy vyšlechtěných odrůd rostlin se píšou s písmenem velkým: jablko Parména zlatá); názvy vyučovacích předmětů na základních, středních i vysokých školách a výučních i vysokoškolských oborů: prvouka, matematika, základy společenských věd, výuční obor kuchař-číšník, studijní obor východoevropská studia se specializací rusis-tika; názvy léčebných metod, procedur či terapií: akupunktura, aromaterapie, oxygenote-rapie; názvy chemických prvků, a to jak české, tak latinské: sodík/natrium, železoIferrum; názvy měn: koruna, dolar, euro (správně je 10 eur, nikoli *10 euro), česká koruna, 500 korun českých, americký dolar, izraelský šekel; názvy uměleckých směrů, stylů, žánrů či období: baroko, francouzská nová vlna.
Je nutné zdůraznit, že malé písmeno se píše v názvech nejrůznějších druhů dokumentů, a to zejména rejstříků: obchodní rejstřík, trestní rejstřík; registrů: registr vozidel, registr ekonomických subjektů; katastrů: katastr nemovitostí, pozemkový katastr; nařízení: nařízení vlády č. 222/2010 Sb.> o katalogu prací ve veřejných službách a správě; vyhlášek: vyhláška Ministerstva dopravy ČR o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích; zákonů a zákoníků: zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví; zákoník práce, trestní zákoník, občanský zákoník; kodexů: kodex kvality, etický kodex; sazebníků: sazebník pro korporátní a institucionální bankovnictví; ceníků: ceník České pošty; průkazů: občanský průkaz, řidičský průkaz; listů: rodný list, oddací list,
36 /   Písmeno E
úmrtní list, záruční list; karet: zákaznická karta, evidenční karta řidiče; potvrzení: potvrzení o studiu, potvrzení o zdanitelných příjmech; smluv: pracovní smlouva, pojistná smlouva, úvěrová smlouva.
Záludnosti
Existují ovšem i tendence opačné, tj. psaní malého písmene tam, kde se správně píše písmeno velké. Namístě je proto toto ujištění: názvy okolí měst, např. Liberecko, Náchodsko, Veselsko, Orlickoústecko (od Ústí nad Orlicí), Vltavotýnsko (od Týna nad Vltavou), stejně jako jména obyvatel měst a obcí, např. Dobříšští, Brandýští, Kozolupští, Staropačtí (např. na svůj rokokový zámek mohou být Dobříšští právem pyšní) se píšou správně jedině s velkým písmenem.
V labyrinty titulů
Jak psát akademické tituly, vojenské a policejní hodnosti, profesní a další tituly
Zkratky oficiálních titulů a hodností mají závaznou podobu. Pokud osoba získala více titulů, píšeme vyšší titul před nižším nebo nižší vůbec neuvádíme. Tituly před jménem neoddělujeme interpunkční čárkou, u titulů zájmenem čárky píšeme, např. doc. RNDr. Jan Vonásek, Ph.D., MBA. V případě dvou stejných titulů ze dvou vysokých škol se mezi zkratky titulů vkládá symbol & nebo latinská spojka et (např. Ing. & Ing., nikoli *Ing. & Bc).
Před jménem se uvádějí zkratky akademických titulů absolventů bakalářského studia: Bc. (bakalář), BcA. (bakalář umění), magisterského studia: Ing. (inženýr, dříve psáno ing.), Ing. arch. (inženýr architekt, dříve ing. arch.), Mgr. (magistr), MgA. (magistr umění, dříve ak. arch., ak. mal, ak. soch.), MUDr. (doktor všeobecného lékařství), MDDr. (doktor zubního lékařství), MVDr. (doktor veterinárního lékařství) a rigorózního studia: JUDr. (doktor práv), RNDr. (doktor přírodních věd), PharmDr. (doktor farmacie), ThDr. (doktor teologie) nebo ThLic. (licenciát teologie), PhDr. (doktor filozofie) a dříve udělované tituly PaedDr. (doktor pedagogiky), RSDr. (doktor sociálních věd). Před jménem se uvádějí také
Tyto záležitosti dále upravuje_měrnice MŽP
č. 12/2012. S sebou je nutné přinést__rotokoi
o předání bytu. Přijměte prosím jako omluvu
náš___árkový certifikát v hodnotě 300_orun
___eských. K cestě není třeba __estovní pas,
nově stačí jen__bčanský průkaz. Věříme, že
změny v našem „ídeiním lístku oceníte. Tato __ohoda o ukončení nájmu je neplatná.
af noifeu jueouo>in o Bpoijop ojbi "aijuaoo nHJSji uiiuiapjf LussBU a Auaiuz sz '9wij9a *zb>|njd ytysuBoqo uahoeis saou 'SBd iuao}S9o eqsx\ juau 9}sso » 'qo/tysao umo>| 00£ 9}oupoi) a je^j-iao Aaojjbp sbu riAniwo o>ieľ wisojd a^aujfud -niAq juepajd o |0>)Ojojd isauud auinu 9ľ noqas s ZTOS/ST '9 dZIAI aoiujaois afriABJdn 9|ep !;so;|za[ez ojá]_
Písmeno E  / 37
NENECHTE SE ZMÁST
e-ma?f: Pokud máme na mysli elektronickou poštu nebo sdělení zaslané touto poštou, nikoli nátěrovou hmotu email, píšeme mezi prvním a druhým písmenem spojovník, stejně tak u příbuzných slov e-mailový, e-mailovat atd. V uvedených významech lze užít i podobu mail (a mailovat), tu však pokládáme za stylově nižší.
ewo: Název této evropské měny vyslovujeme tak, jak se píše, a skloňujeme ho zcela pravidelně podle vzoru „město", správně je tedy např. mám 1 euro, dostal 50 eur, připočti tuto sumu k těm dvěma eurům. Náležité je psaní s malým počátečním písmenem, tak jako u ostatních názvů měn.
eventuálně: Současná kodifikace připouští pouze psaní s á - eventuálně. Obdobně píšeme eventuální.
exekvovat: Chceme-li utvořit sloveso od podstatného jména exekuce, měli bychom v souladu s aktuálními kodifíkačními příručkami volit výraz exekvovat, ne *exekuovat. expertiza: Ačkoli můžeme tento výraz podle platné kodifikace vyslovovat jak s krátkým, tak s dlouhým /, v psané podobě je náležité pouze krátké /.
zkratky vysokoškolských pedagogických titulů doc. (docent) a prof. (profesor) a zkratky vojenských a policejních hodností, např.por. (poručík), npor. (nadporučík), kpt. (kapitán), mjr. (major), pplk. (podplukovník), plk. (plukovník).
Stojí-li před jménem akademický titul a vojenská/policejní hodnost, na prvním místě se uvádí vojenská/policejní hodnost, tedy např. kpt. Bc. Radovan Plachý; mjr. Ing. Bc. Rudolf Kopecký; pplk. JUDr. Václav Kratochvíl.
Za příjmením a po interpunkční čárce se píšou zkratky akademicko-vědeckých titulů: Ph.D. (doktor, výsl. [pí ejč dý], popř. [pé há dé]), Th.D. (doktor teologie), DSc. (doktor věd), dr. h. c. (čestný doktor) a dříve udělované tituly CSc. (kandidát věd), DrSc. (doktor věd). Za příjmením se píšou také označení absolventů vyššího odborného studia DiS. (diplomovaný specialista) a profesní tituly, např. MBA (magistr managementu), MPA (magistr veřejné správy), CIA (certifikovaný interní auditor).
Zkratky titulů uváděné za jménem jsou ve větě v pozici tzv. přístavku, proto je oddělujeme z obou stran čárkami, stejně jako bychom oddělili jejich plná vyjádření: 5 výsledkem tohoto jednání inženýr Puchmajer, kandidát věd, nesouhlasil. - S výsledkem tohoto jednání Ing. Puchmajer, CSc, nesouhlasil.
38 /   Písmeno h
O PŮVODU ČESKÝCH JMEN
František je mužské jméno italského původu. Prvním nám známým nositelem jména byl svatý František z Assisi, kterému dal jeho otec v dětství pro znalost francouzštiny přezdívku Francesco, tedy .Francouzek'. Postupně se toto jméno rozšířilo do většiny evropských jazyků. Jméno František má řadu různých domáckých podob. Zmínku si zaslouží například slovenská neoficiální podoba Fero, utvořená od maďarského Ferenc.
Frýdek-Místek je souměstí ležící na moravskoslezské hranici. Frýdek, založený ve 14, století, dostal tehdy módní německé jméno Friedeck(e), které označovalo .chráněné místo v ohbí řeky'. Místek měl původně rovněž německý název, a to Friedberg (.chráněné místo na kopci'). Protože se však obě podobná jména často zaměňovala, dostal původní Friedberg nové německé jméno Neuenstetil ,nové městečko' a zároveň český název Miestko (.městečko'). Z něj se později vyvinula dnešní podoba Místek.
S? Ne? Tak zkusme z!
Předložku s(e) píšeme ve spojení se 7. pádem: bydlet s rodiči, mít pokoj se sestrou. Předložkou s(e) můžeme také v 2. pádě vyjádřit směr po povrchu dolů nebo z povrchu pryč, ale její užití je v tomto případě silně zastaralé, neutrální je předložka z(e). Předložka s(e) se kdysi pojila také se 4. pádem, dnešními pozůstatky jsou fráze být s to, kdo s koho.
Předponu s(e)~ užíváme u sloves (a slov od nich odvozených), která nesou význam a) směřování dohromady: sbalit, sešroubovat, skloubit, sloučit; b) zmenšení objemu až zánik: scvrknout se, shnít, shořet, smrštit se; c) směřování shora dolů nebo z povrchu pryč: sešplhat, smést, stírat. Několik slov si musíme pamatovat: např. skonat, skončit, sprovodit, strávit, stvořit. Předpona s(e)- se vyskytuje také u příslovcí vzniklých z předložkových výrazů s původní předložkou s(e): stěží, shora, seshora, shůry, spatra, svrchu. Podobně je scestný.
Předložku z(e) volíme ve spojení s 2. pádem: smést prach ze stolu, vyndat sešit ze Šuplíku.
Předponou z(e)- tvoříme a) slovesa prostě dokonavá od sloves nedokonavých: zbarvit, zfilmovat, zestárnout, zkolaudovat; b) slovesa dokonavá od podstatných či přídavných jmen: zdůvodnit, zkapalnit, zpestřit, zpřísnit, zesměšnit (ta mají význam ,učinit nebo stát se tím, co znamená slovo základové'). K oběma typům tvoříme příponou slovesa nedokonavá: zbarvovat, zkapalňovat. I zde si musíme některé výrazy pamatovat, např. zkoumat, zkoušet, zpěčovat se, zpytovat, zpupný, ztepilý. Předpona z(e)- se objevuje také u příslovečných spřežek, které vznikly spojením předložky z(e) a dalšího slova: zcela, zčásti, zlehka, zleva, ztěžka, zticha, zvesela.
Záludnosti
Existují slova, jež se liší pouze předponou s(e)- a z(e)-, která je významově pozměňuje: shlédnout (pohledět shora dolů) x zhlédnout (spatřit), stěžovat si (naříkat) x ztěžovat (činit obtížným), sužovat (trápit) x zužovat (činit úzkým), sjednat (schůzku, smlouvu) x zjednat (nápravu, pořádek), slít (dohromady) x zlít (polít), smazat (mazáním setřít) x zmazat (umazat), smotat (svinout) x zmotat (poplést, zmást), svrhnout (dolů) x zvrhnout (převrhnout), skroutit (splést dohromady) x zkroutit (překroutit).
40 /   Písmeno F
Naproti tomu máme slova, jež se liší předponou, ale významové rozlišení je u nich minimálni. Mezi s(e)- a z(e)- si volně vybíráme, chyba prakticky nehrozí. Jde o domáci výrazy jako s/zcestovat, s/zchytat, s/zkrápět, s/zmáčknout, s/zlovit, s/zpráskat a o pár přejatých výrazů: se/zestylizovat, s/'zkompletovat, slzkontaktovat.
Obecné zásady, o nichž jsme hovořili, se týkaly primárně slov domácího původu, u přejatých slov si pro zjednodušení pamatujme, že psaní s předponou z(e)- je vždy správně.
Ale pozor na slova se s- v původním jazyce - lze jen skandalizovat, skandovat, skartovat, stornovat.
Vážený pane Nováku...
Jak správně oslovovat a na závěr pozdravit v dopise a v e-maiíu
Každý oficiální dopis nebo email by měl začít oslovením v 5. pádě, a to i v případě, kdy konkrétní jméno adresáta neznáme, např. Vážená paní, vážený pane; Vážení; Vážení přátelé; Vážení klienti. Povšechný pozdrav Dobrý den je v písemném styku považován za familiární. Hodí se pro styk osobní, telefonický, někdy také pro neformální, neoficiální nebo pro interní e-mailovou korespondenci s kolegy.
Oslovujeme-li adresáta příjmením, obvykle použijeme spojení Vážený pane nebo Vážená paní a příjmení v 5. pádě, např. Vážený pane Nováku, Vážená paní Horká. Také v případě oslovení slečen se obvykle doporučuje zvolit bezpříznakové oslovení Vážená paní. Ponechání příjmení v 1. pádu je nespisovné a považuje se za značně familiární. Oslovování 1. pádem nepatří ani do kultivovaných spisovných projevů mluvených.
Pokud má adresát akademický titul (nebo vojenskou či policejní hodnost), oslovujeme ho pouze titulem (nebo hodností), a to nejvyšším. V českém prostředí oslovujeme jak v osobním, tak písemném styku pouze tituly magistr, inženýr, doktor, docent, profesor a jejich přechýle-nými podobami. Není obvyklé oslovovat titulem (hodností) a příjmením současně, např. *Vážený pane Ing. Nováku (lépe Vážený pane inženýre), *Vážená paní doktorko Horká (lépe Vážená paní doktorko), * Váženýpane plukovníku Pottere (lépe Vážený pane plukovníku).
____přátelit se____velmi.......cestovalým člověkem
a___běhlým překladatelem,_____pálit se na
slunci,__choulostivěla pleť,_plasknutí otoku,
vrátit se____Německa_pět domů,_celit
látku,_____hládnout film,____křížit žito s pšenicí,
.......„cedit brambory,_____přístupnit byt,___přesnít
otázku,____kritizovat služby,.......tropit skandál,
_jednatsi respekt,......polknout sliny,__klidnit
se,.......tydětse,_klopit oči, ..„.choulit se do
klubíčka,____poveď, __kusit_pasitsvět,
_působné chování
jueAoip
auqosrjdz '}§as }|seds jisn^z 'paAOdz 'e>igiqn|>| op as ji|noips 'igo }|do|>|s 'as japA^s 'as impulz 'auí|s 3.npu>j|ods 'wadsaj jsiBupafz '|epue>)s iidojjz 'Aqznis leAOztiuvtz 'mizelo nusajdz '}Áq jmdnisijdz 'Äjoquiejq jipaos 'piuasd s o;iz l!zu>]z 'iu|iunoupa|i|z 'n^ei maos 'niuop jadz e>joawaN z as hibja 'n^oio p.nu>|se|ds ia|d eiaAjjsoinoLpz 'punis en as meds 'Lua|a^epB|>i9Jd iu/í|u.aqz b uia>iaAO|3 0%k ui/í[BAOisaoz/s iluisa s as inajBjds TOLpr
Písmeno F  / 41
!     j NENECHTE SE ZMÁST
fakt/faktum: Tyto výrazy se liší pouze formou (rodovým zařazením), význam mají stejný. Faktum skloňujeme podle vzoru „město" (4., 5. p. j. č. jako 1. p., jinak koncové -um odsouváme: faktum -bez fakta atd.), fakt podle vzoru „hrad". Můžeme tedy psát a říkat: bez důležitých fakt/faktů. filc: Lze skloňovat podle vzoru „stroj" i „hrad": o filci/filcu. Skloňujeme-li podle vzoru „hrad", v 1., 4., 5. a 7. p. mn. č. po c následujey, např. to jsou hezké filce/filcy; s filci/fitcy. foyer: Toto slovo můžeme přiřadit ke střednímu či mužskému (neživotnému) rodu. V prvním případě ho neskloňujeme a vyslovujeme ve všech pádech [foajé], v druhém případě ho skloňujeme podle vzoru „hrad" a v 1. i 4. p. j. č. ho vyslovujeme buď jako [foajé], nebo jako [foajér] (v ostatních pádech pak ponecháváme r: [foajéru] atd.). frustrace: Výraz píšeme a vyslovujeme jen takto, nikoli *[flustrace], protože pochází z latinského frustratio.
fúze: Ačkoliv píšeme pouze fúze, ve složeninách obsahujících toto slovo (či jeho odvozeninu) můžeme psát u t íí: transfuze/transfúze, difúze/'difúze...
V pracovním styku mají při oslovování vysoké pracovní funkce zpravidla přednost před akademickým titulem, např. Vážený pane poslance, Vážený pane rektore, Vážená paní ředitelko, Vážená paní šéfredaktorko. Ani v tomto případě nekombinujeme oslovení pracovní funkcí s příjmením, neoslovujeme např. * Vážený pane starosto Bláho, *Vážená pant šéfredaktorko Smetanová.
Ať píšeme dopis nebo e-mail jednotlivci, několika osobám, nebo kolektivu, tvary osobních a přivlastňovacích zájmen Vy, Vám, Váš by měly začínat vždy velkým počátečním písmenem.
Pozdrav či závěrečná formule na konci dopisu jsou často nevětné povahy, např. S pozdravem, S přátelským pozdravem, Se srdečnými pozdravy, v e-mailu lze psát i S přáním pěkného dne. Za těmito pozdravnými formulemi se nepíše interpunkční čárka. Je-li pozdravem věta, která pokračuje podpisem na posledním řádku, ani zde čárku nepíšeme, např. Srdečně zdraví \ Pavel Nový. Pokud se v pozdravu použije celá věta, píšeme za ní tečku, např. Těšíme se na brzké setkání a srdečně Vás zdravíme. Za podpisem se tečka nepíše.
42 /   Písmeno F
^ \| O PŮVODU ČESKÝCH J lvi EN
Gabriel je mužské jméno hebrejského původu, které se vykládá jako ,bůh je silný' nebo přeneseně jako ,muž (hrdina) boží'. Zatímco Gabrielů je u nás něco přes 1 400 a obliba tohoto jména nevykazuje od čtyřicátých let žádné výraznější výkyvy, mnohem častější je ženské přechýlené jméno Gabriela, které má u nás více než 30 000 nositelek. Zájem o toto jméno prudce vzrostl v sedmdesátých letech.
Grúň patří k výrazům, které se k nám dostaly tzv. valašskou kolonizací z území dnešního Rumunska. Ve východomoravských nářečích již obecné podstatné jméno grúň téměř vymizelo, v nářečích slovenských však dodnes označuje stráň nebo kopec. Jména jako Grúň, Gruň nebo Gruník u nás patří hlavně vrchům v Moravskoslezských Besky-dech a Javornících. Souvisejí s rumunským slovem gruíu a také s latinským výrazem gruntům, označujícím prasečí rypák. Kopce byly tedy nazvány podle své podobnosti s výraznou částí zvířecího těla.
Psaní přejatých slov
Každý z nás se jistě někdy ocitl v situaci, kdy váhal, zda má napsat scanner, nebo skener, irnage, nebo imidž. Některé mohlo zároveň napadnout, zda existují pravidla, která přesně stanovují, jak nově přejaté výrazy psát. Odpověď je jednoduchá: neexistují.
Vezměme si dvojici brífink - leasing. Oba výrazy se k nám rozšířily po roce 1989. První z nich se velmi rychle počeštil, ne však zcela. Úplnému počeštění by odpovídala podoba *brýfink. Mnohé výrazy jsou totiž počeštěny jen částečně, často se v nich v souladu s původním pravopisem píše i po tvrdých souhláskových písmenech měkké i: vernisáž, trénink, displej, diskotéka, retrívr, doktrína, mítink/míting, butik. Poslední výraz lze uvést jako příklad toho, že někdy k počeštění dochází i kvůli snadnějšímu skloňování. V mluveném projevu se skloňuje bez obtíží, v psaném textu to však byl u původní podoby, tj. boutique, pro některé pisatele pořádný oříšek. Ten počeštěná podoba odstranila.
Vraťme se k uvedené dvojici. Určitě někomu vrtá hlavou, proč se píše brífink, ale leasing. Druhý výraz se bráníme počeštit patrně proto, že podoba Hzink příliš připomíná české sloveso lízat. Podobně asi odrazuje pisatele od počeštění slova bowling česká boule.
O pravopisu přejatých slov nerozhodují jazykovědci, ale my všichni. Dnes je běžnější přejaté výrazy, které k nám přicházejí především z angličtiny, spíše ponechávat v jejich původní podobě (thriller, chat, know-how, management). Pokud by se však podoby Hízink, *boulink/bouling, Hmidz atd. rozšířily, pak budou bezesporu kodifikovány, stejně jako byl kodifikován brífink či skener.
Záludnosti
Poměrně početnou skupinu přejatých slov představují výrazy řecko-latinského původu, u nichž se musíme rozhodovat, zda v nich napsat písmeno 5, nebo z, tedy zda zvolit např. muzeum, nebo museum, diskuse, nebo diskuze, mechanismus, nebo mechanizmus, kurs, nebo kurz. Mnohé z těchto výrazů se užívají již po léta. Jejich způsob psaní poslední kodifikace (z roku 1993) mírně změnila. Ať zvolíme kteroukoli podobu, chyby se nedopustíme. Mezi podobami se s a z však existují u některých dvojic stylové rozdíly.
44 /  Písmeno G
U slov jako muzeum, organizace, revize dnes jednoznačně převažují v neodborných textech podoby se z, podoby se 5 jsou už hodnoceny jako zastaralé. Stále se s nimi však setkáváme v odborných projevech, a to zejména z oblasti přírodních věd. Zatímco v novinách čteme o viróze, arzenu, chromozomech..., v odborných textech autoři volí původní podoby: virosa, arsen, chromosomy...
U dvojic diskuse - diskuze, renesance - renezance, režisér - režizér, disertace - dizertace, resort - rezort se za základní považují varianty se 5. Stejně tomu je u variant mechanismus -mechanizmus, romantismus - romantizmus.
Stylově zcela rovnocenné jsou kurs - kurz (bez ohledu na význam), puls - pulz a jejich odvozeniny {kursovné i kurzovné, kursovní i kurzovní, impuls i impulz, impulsivníi impulzivní, možné je i impulzivní, impulsívní).
Písemná elektronická komunikace
Co je důležité vědět při psaní pracovních e-maiiů a SMS
Emailová zpráva má být sestavena tak, aby šetřila adresátovi čas. Již z názvu e-mailu by se měl dozvědět, čeho se e-mail týká. Předmět e-mailu plní stejnou funkci jako název dopisu (dříve „věc"). ČSN 01 6910 se vztahuje na e-maily, které se používají jako oficiální úřední nebo obchodní dopisy, nikoli na interní sdělení. Úprava e-mailu je podobná jako v případě textu „klasického" papírového dopisu, ale nepoužívá se zarovnání do bloku ani dělení slov. Jednotlivé odstavce od sebe oddělujeme mezerou (často vložením jednoho volného řádku), nikoli zarážkou. Přednostně se používá bílé pozadí bez vzorku a motivu.
Každý e-mail je vhodné začít oslovením. Pokud není adresátovo jméno známé, lze použít zcela neutrální oslovení Vážená paní, vážený pane. Do „kopie" píšeme adresy osob, jimž chceme dát e-mail pouze na vědomí. E-mailové adresy patří k osobním údajům adresáta, a proto je třeba si dobře rozmyslet posílání e-mailu více lidem, kteří se vzájemně neznají. V hromadné korespondenci lze použít funkci „skrytá kopie".
Pre___ident na všechny otázky briskně
i br_lantně odpověděl. Poslanci ke
kon____en..... u nedospěli. V prvním
h....._stor„..ckém derb__sice vyhrál favor__t,
ale dre_y propotil víc, než čekal. Pro
anal„ť„ky bylo toto t__ma dobrý b_zn_s.
Do kompre___ořové stanice byly doplněny
dva absor_ční sušiče vzduchu. Ve f_.._.rmě
se chystají rad__kalní per____onální změny.
Komple_níinvent._..ra přinesla po___it____vní
výsledky.
■jfypaisM tuAjiizod eisauud ejrnu8AU! ju}a|dwc»|/juxa|dLuo»
"ÁU9LUZ IU|BU0SJ9d IU|g>f!pBJ lfi3}SÄL|0 9S aiujy 9A
■nqonpzA agisns juodjosqe ba p Áueu|dop Á|Áq
93IUB1S 9A0J0S9JdLU0V( 00 'SAuzAq Ajqop BUU9}
oio; 0|Äq /tyt}A|euB cxy -jb>)90 zau 'oia |i}odcud Asaip 9|e 'juoAej ibju/a aois Aqjap uifvjoijo^sjq ujiuAJd a "!|9dsop9u nzuasuo^ 9>| iouB|sod 'lepaAOdpo §u;uB|uq i auvjSÄjq ÁHzejo AuupasA eu luapjzajd
Písmeno CS1  / 45
NENECHTE SE ZMÁST
génius: Vj. č. skloňujeme podle vzoru „pán", v mn. č. podle vzoru „muž" (v 1. a 5. p. mn. č. jen géniové) - koncové -us vypouštíme. Např. od génia, o těch géniích, s těmi génii. glóbus: Skloňujeme podle vzoru „hrad". Buď část-us odsouváme, nebo koncovky připojujeme až za ni. Lze tedy jak bez glóbu, tak bez globusu. V1. a 4. p. j. č.\er\ glóbus; v 6. p. j. č. lze glóbusu, globuse i glóbu.
gólem: Píšeme s malým počátečním písmenem, jde totiž o obecné jméno označující umělého člověka z hlíny. U toho pražského se však dá připustit i psaní Golem.
graffití: Ve významu obrazců/nápisů se píše jen takto. Výraz funguje jako podstatné jméno rodu středního i jako přídavné jméno a je nesklonný, jen v mn. č. lze podstatné jméno též skloňovat, a to jako jméno mužské neživotné podle vzoru „hrad" - např. autorgraffiti/graffitů. gňzzh: Píšeme jen takto. V j. č. skloňujeme zájmenně {bez gňzzlyho,s grizzlym), v mn. č. podle vzoru „muž" nebo též zájmenně {grizzlyové/ grizzly,s grizzlyi/grízzlymi).
Text pracovního e-mailu má být stručný a výstižný. Nej důležitější informaci je vhodné podat už v prvním odstavci. Dokumenty delšího a závažnějšího obsahu, tabulky a grafy se obvykle posílají v příloze. V textu e-mailu se doporučuje na odesílanou přílohu upozornit a specifikovat její obsah. E-mail se zakončuje vhodným závěrečným pozdravem a jménem odesílatele (případně i uvedením jeho titulu, funkce, názvu pracoviště, kontaktních údajů, hypertextových odkazů apod.). Toto zakončení lze nastavit automaticky.
E-maily v češtině píšeme, pokud možno, s diakritikou. Z technických důvodů je podle ČSN 01 6910 přípustná náhrada uvozovky znaky" nebo ' a pomlčky spojovníkem.
V oficiální elektronické komunikaci se raději vyhněme emotikonům (z angl. emotion ,emoce' a icon ,znak'), tedy znakům pro vyjádření kladných i záporných emocí. První tzv. smajlík vytvořil Scott Fahlman 19. září 1982: Navrhuji následující označení pro označení vtipu::-). Čte se z boku. Vhodná nejsou ani akronyma - písmenné a alfanumerické zkratky, které obvykle pocházejí z angličtiny a objevují se zvláště v SMS, např. ASAP (as soon as possible ,co možná nejdříve'), BTW (by the way ,mimochodem), F2F (face to face ,tváří v tvář'), U2 (you too ,ty taky'), pls (please ,prosímc), sry (sorry ,promiňte'), thx (thanks ,díky'). Žádné normy pro psaní SMS však nejsou stanoveny.
46/   Písmeno CS
I O PŮVODU ČESKÝCH JMEN
Hansa je jméno vycházející z hebrejštiny, jehož původ je stejný jako u jména Anna. Obě tato jména, u nás velmi oblíbená, vznikla ze základu channáh .milosť a vykládají se jako .milostiplná', přeneseně pak Jíbezná, něžná'. Anglická podoba Hannah\e hebrejskému originálu pravopisně bližší. Původně čistě domácká podoba Hanka se již natolik osamostatnila, že ji lze u nás zapsat jako oficiální rodné jméno.
Haná je tradiční pojmenování rovinaté oblasti na střední Moravě. Své jméno dostala podle řeky Hané, která tudy protéká. Starobylé říční jméno Haná má neslovanský základ označující kamenitou, neúrodnou půdu. Tato řeka byla totiž nápadná tím, že přinášela z hor kamennou suť, zatímco její okolí bylo a je naopak známé svou úrodností. Přenesení názvu řeky na celou oblast není ojedinělé, podobné případy představují Morava nebo Orava. Méně pravděpodobná teorie jméno Haná vykládá z germánského gana .bohatý'.
Kdy se píše mě a kdy mně?
Váháte, kdy je namístě psát mě a kdy mně7. Připomeňme si tedy pravidla, která vám v rozhodování pomohou. Základní poučka zní, že tvar mě píšeme ve 2. a 4. pádě, tvar mně ve 3. a 6. pádě. Ve 2. a 4. pádě je taktéž náležitý knižní tvar mne a ve 3. pádě lze v příklonné pozici užít i tvar mi {nehodíse mi to i nehodí se mně to, ale pouze mně se to nehodí). Skloňování zájmena já tedy vypadá následovně:
.p.ja
2. p. mě, mne
3. p. mně, mi
4. p. mě, mne
6. p. mně
7. p. mnou
Tvary mě a mně se spisovně vyslovují stejně, tedy [mňe]. Odlišný zápis je dán historicky, neboť ve staré češtině se mě ve 2. a 4. pádě vyslovovalo [mje], kdežto příslušný tvar pro 3. a 6. pád mně se vyslovoval [mňe]. Výslovnostní rozdíl se v minulosti ztratil, ale odlišení tvarů v písemné podobě si čeština ponechala.
Proto píšeme: vyber mě/mne, těšilo mě/mne, nechoď tam beze mě/mne, dopis ode měl mne, podívej se na mě/mne, nejde tu o mě/mne, mně je smutno, pojďke mně, stůj při mně, visí na mne očima, neříkal o mně pravdu.
Problémy může působit také zápis hláskové skupiny vyslovované jako [mňe], jež se objevuje na začátku, uprostřed nebo na konci slova a můžeme ji zapsat buď-mě-, nebo -mně-. Musíme si pamatovat, že -mně- se píše ve slovech, kde se v jiném tvaru slova nebo ve slově příbuzném píše písmeno n. Píšeme proto: vzpomněl si (podle vzpomenout si), připomněl {připomenout), domnělý (podle domnívat se). Velkou skupinu slov obsahujících skupinu -mně- tvoří příslovce odvozená od přídavných jmen zakončených na -mný: dojemně (dojemný), jemně (jemný), náramně (náramný), písemně (písemný), rozumně (rozumný),
48 /   Písmeno H
upřímně (upřímný). Pokud příbuzná slova nebo jiné tvary slova písmeno n neobsahují, zapisujeme je se skupinou -mě-: dorozumět se, hřmění, měkký, měsíc, posměváček, průměr, sebevědomě, směrnice, teploměr, umění, vědomě, vesměs, zřejmě.
Záludnosti
Domnění píšeme s -mně- podle domnívat se, stejně tak odvodíme i psaní domněnky. Se správným zápisem pomněnky nám může pomoci např. výraz pomni. Zapomněl nebo za-pomnětlivý píšeme s -mně- podle slova zapomenout, ve slovech jako paměť, na pamětnou, nazpaměť či zpaměti je však náležité psaní -mě-. Rozdíl je také ve slovech rozumět (podle rozumí) a rozumně (podle rozumný).
Pozor musíme dát na psaní výrazu setmělý, který souvisí se slovem setmít se, na rozdíl od slova po t e mněly, které píšeme s -mně- podle slovo, potemnit. Píšeme zeměpis podle země, naproti tomu uzemnění odvozujeme od uzemnit. Často se chybuje při psaní výrazu tamější. Ačkoliv si můžeme říci např. tamní obyvatelé, tamější je odvozeno od slova tam příponou -ější, a proto je správné psaní bez písmene n. Tato pravidla neplatí prozatímně (srov. prozatímní) - v češtině je máme už dlouho a jen tak se nezmění.
Zapom__tlivý zem_m.......řič za porn_I zamořit
nejvýznam__jší m_____stskou pam_tihodrtost.
Obloha potem_lař zahřm........lo, vítrtajem_
hučel. Zřejm_si na m_......už vzpom__la.
Nám_stek s rum_____ncem na tváři nesm_____le
nabídl usm.___.vave slečně rám__. M___kkýši
m__upřím_____řečeno nezajímají. V dom_..„ní, že
se rozum_„„ nedomluví, podal stížnost písem.........
Tam__jší posm__váčci pro m_____nem........li
porozumění, viděli ve m__jen
nezam  sinaného um Ice.
Jak správně zvýrazňovat, členit text a označovat části textu
Jednotlivé části textu lze zvýrazňovat, resp. vyznačovat různými způsoby, například změnou řezu písma (kurzívou, tučně), změnou velikosti písma, barvou písma, VERZÁLKAMI (velká písmena abecedy), kapitálkami (velká písmena ve výšce malých písmen ostatního textu) nebo změnou samotného písma. Prostrkávání (prokládání mezerou) se nedoporučuje, podtrhávání je vhodné pouze v hypertextových odkazech.
Interpunkční znaménka (čárka, tečka, dvojtečka, tři tečky, středník, otazník, vykřičník, závorky, uvozovky) a spojky se nezvýrazňují, pokud nejsou nedílnou součástí vyznačovaného výrazu. Podle větné stavby je třeba vždy posoudit, zda znaménko ještě vyznačit,
-aoiawn 0Lj8ueuis9uiez9u ueľauw 8A !i§p|a 'juaujnzojod t.auiau auu ojd |oogA9iusod jsíawei -guaiesid isouzjis lepod 'jAniUJopau auwnzai as az 'juauwop a -jíeuiiľezau ouaga-t aumudn aiu !s/ty>.§|A_ 'aiUBj augais aABAawsn ipiqeu ajawsau ubaj bu uiaouaiunj s >|a}sawBN "B|auuiodzA zn aui bu is awfajz "laonq auwaíei 4ja 'oiatujqBZ 'eiauwaiod ei|0|qo -;soupoq!iamed nojs^saui isľauuieuz/ía.au lyawez lauuuodez ouawawaz ÁAinauwodez
Písmeno H  / 49
NENECHTE SE ZMÁST
hašé/hase: Tato slova označují kasovitý pokrm z mletého masa a pocházejí z francouzského slova haché ,sekané (maso)'. Podoba hašé je rodu středního a je nesklonná Gako kupé, želé aj.), běžnější podoba haše (připodobněná kvůli vzhledu i formě k českému teše) je rodu ženského a skloňuje se jako „růže", heirtoroidy: Přestože novější slovníky hodnotí podobu bemero/dyjako hovorovou, vhodněji (neutrálně a také lékařsky) bychom o chorobně rozšířených žílách konečníku měli mluvit jako o hemoroidech. holokaust/holocaust: Slovo pro hromadné vraždění Židů za 2. světové války lze psát správně s k i c, a to s odkazem na jeho řecký původ (holo-kaútoma), resp. jeho pozdější latinskou podobu (holocaustům).
hranolky: Podle všech slovníků jde o slovo rodu mužského neživotného (ten hranolek), a ve frekventovaném 7. p. mn. č. by tak mělo mít podobu (smažený sýr) s hranolky. Často se objevující tvary ženského rodu nejsou dosud kodifikovány, hušky; Slovo pro psí rasu není zachyceno ve slovnících, a jistě i proto způsob jeho zápisu silně kolísá (hušky, huski, hasky i haski). Nejčastější a nejvíc doporučeníhodná je podoba hušky.
čí nikoli. Např. tečka za hypertextovým odkazem není součástí odkazu, proto se nepod-trhává.
Různé způsoby vyznačování je možné kombinovat, ale vyznačování má být systematické a údaje shodné povahy mají být vyznačeny jednotně. Jednotlivé způsoby vyznačení není vhodné kombinovat (například tučný řez s podtržením), navíc je třeba vyznačování používat střídmě, protože příliš mnoho způsobů zvýraznění může text učinit naopak nepřehledným a čtenáře zmást. Části textu lze zvýraznit také umístěním na samostatný řádek.
V textovém procesoru se používají znakové a odstavcové styly. Při psaní odstavců se nemá používat současně mezera mezi odstavci (volný řádek) a odstavcová zarážka. Delší texty je možné zpřehlednit členěním na oddíly, pododdíly a odstavce i používáním výčtů. Části textu se označují arabskými číslicemi, číslování na každé úrovni začíná jedničkou. Jednotlivé úrovně se člení tečkami, za nimiž se nedělá mezera, na konci číselného označení se tečka nepíše. Názvy oddílů a pododdílů píšeme s velkým počátečním písmenem. Mezi číslem a názvem jsou dvě mezery. Tečky nepíšeme ani za jednotlivými názvy, např.:
J Větná stavba
1.1 Shoda prísudku s podmětem jednoduchým
1.1.1 Podmět je v čísle jednotném
1.1.2 Podmět je v čísle množném
Při abecedne-číselném označování částí textu píšeme za velkými písmeny, za římskými a arabskými číslicemi tečku, za malými písmeny pravou kulatou závorku. Lze používat pouze arabské číslice, pouze malá písmena, odrážky apod. L Větná stavba
A. Shoda prísudku s podmětem jednoduchým 1. Podmět je v čísle jednotném
a) Podmět je rodu mužského
b) Podmět je rodu ženského
c) Podmět je rodu středního
50/   Písmeno H
o původu ČESKÝCH JMEN
chrudoš je jméno uměle utvořené tvůrci padělaného Rukopisu zelenohorského z počátku 19. století. Mužská jména Chrudoš a Štahlav byla patrně utvořena podle místních jmen. U jména Šťáhlav je zcela jasná jeho inspirace obcí Šfaří-lavy na Plzeňsku. Podobně bylo jméno Chrudoš zřejmě přítvořeno k místnímu jménu Chrudim, u kterého se uvažuje o souvislosti se slovesem chruditi .oslabovať.
Cheb je poprvé zmiňován roku 1061. Tehdy však měl pouze německé jméno Eger, které dostal podle polohy nad stejnojmennou řekou. Říční jméno Eger, které bylo do češtiny přejato jako Ohře, znělo původně Agara a označovalo bystrou, rychle tekoucí řeku. České jméno Cheb dostalo město nad řekou Ohří až ve 14. století. Souvisí se slovem oheb a označovalo hrad nebo osadu nacházející se v ohbí, oblouku řeky. Podobně vzniklo jméno hradu Oheb nad řekou Chrudimkou nebo jméno západočeského hradu a města Loket
■   , -       ♦ * ■ w „,hn ti?&' a iestli bv se ve slově dceřiný neměla napsat
Pokud někdy váháte, jestli napsat hsi, nebo tíSSl a jesui oy bc dvě n inísto jednoho, jistě vám přijde vhod několik rad.
Ve výhodě je ten, kdo měl ve škole rád rozbor stavby slova. Jinak se totiž psaní zdvojených souhlásek stane pouze paměťovým učením: „Aha, rozzářit se píše se dvěma z." Znalci slovotvorby budou vědět, že rozzářit se tvoří od zářit a že první z je součást předpony roz-, běžné v mnoha českých slovech (rozhovor, rozdíl aj.). Druhým z pak začíná kořen slovesa. Avšak ani bez paměťového učení se zcela neobejdeme. U některých okruhů slov, např. u jmen zvířat, je třeba si prostě zapamatovat, že se přídavná jména od nich netvoří přidáním přípony, ale pouze přechodem od jednoho vzoru k jinému, např. od jelen nemáme v češtině *jelenní, ale jelení - podstatné jméno jelen skloňujeme podle vzoru „pán" a přídavné jméno jelení vznikne přidáním koncovky vzoru „jarní", žádná přípona se při tvoření neuplatňuje.
Záludnosti
Potrápit při psaní dovedou případy, u kterých (ne)přítornnost zdvojené souhlásky od sebe odlišuje slova různého významu a stavby: žáci jsou při hodině tiší (tvar 1. pádu mn. č. rodu m. živ. od tichý) x nový typ autobusu je tišší než předchozí (tichý -» tiš+ši); podaná žaloba, podaná ruka (podán -> podan-vy) x poddaná krále Jiřího (daný -> pod+daný); situace je dnes nejasnější než před rokem (jasnější-> ne+jasnější) x astronomové pozorovali nejjasnější hvězdu souhvězdí Zajíce (jasnějším nej'+jasnější).
Dvě š se mohou sejít v přídavných jménech typu černošští (Černoch -> černoš+ský -> černoš+ští), dvě 5 se v češtině naopak uvnitř slova sejít nemohou: Plasy -> plas+ký, nikoli *plas-ský.
Od přídavného jména měkký (měk-k-ý, srov. křeh-k-ý) jsou odvozeny výrazy měkkost, měkkota, měkkýš, proto v nich píšeme dvě k, naopak v měkoučký souhlásku nezdvojujeme, srov. slab-oučk-ý.
52 /   Písmeno CH
Nejčastěji připravují pisatelům horké chvíle výrazy psané s jedním či dvěma n. Četná jsou přídavná jména, která mají n před zakončením -ní nebo -ný (přípona -n- + koncovka -í), a od nich odvozená příslovce, např. ú-čin-n-ý -> ú-čin-n-ě.
Naopak jen s jedním n se píšou již zmíněná přídavná jména typu slon - sloní a přídavná jména utvořená od příčestí trpných přidáním koncovky vzoru „mladý": dán - daný, chráněn - chráněný, konán - konaný. Váháte-li, jak správně napsat větu cestující je povinen prokázat se platnou jízdenkou, vzpomeňte na vzor „šťasten": po-vin-en podle šťast-en. Kdo by snad chtěl zdvojit n v přídavných jménech typu olověný, skleněný, hliněný apod., také by se dopustil chyby.
V podstatných jménech zakončených na -ík, -ke, -ina se n také nezdvojuje: deník, vinice, cenina. S jedním n se píšou i výrazy dvojklaný, trojklaný, peřenoklaný (od příčestí klán slovesa klát). Oblíbeným školním chytákem je také přídavné jméno raný (brzký, časný), na ranou zeleninu si z diktátů pamatuje snad každý.
Co nepatří na konec řádku a jak se správně dělí slova
Při úpravě textu by na některých místech nemělo dojít k zalomení řádku, aby text plynule navazoval a jeho členění bylo přehledné. Na konci řádku by nemělo zůstat žádné jedno-znakové slovo: předložky k, s, v, z, o, u ani spojky a, i. Tato slova by měla být na stejném řádku s výrazem, který po nich následuje, např. k otci, s babičkou, v postelí, z Nuslí, o půlnoci, u mě, Anna a Lucie i Jolana.
Zvláštní pozor si musíme dávat na Čísla. Řádek se nesmí zalomit při oddělování číselných řádů (např. 1 000 000; 0,001 23), mezi číslem a značkou (20 %, § 9), mezi číslem a zkratkou počítaného předmětu nebo značkou (8 hod., s. 17, č. 869, obr. 128a, 65 kg, 250 Kč), mezi číslem a názvem počítaného jevu (18 lidí, 10 metrů, strana 2, X. kapitola, Karel IV.), v kalendářních datech mezi dnem a měsícem - rok však oddělit lze (23.1. \ 1969, 28. ledna \ 2015), v měřítkách map, poměrech či při naznačení dělení (mapa v měřítku
nej_edovatější had, křeč__í podestýlka,
zatčeného obvin_ili, exportní od__ělení,
vin__á réva, havran___í hnízdo, měk_oučký
plyš, nejvýš___í hora, s ulehčením si od_ echl,
obran__ý val, jsi povin__a respektovat zákon,
kniha yydan______á loni, filmový týden___ík,
temen__j kost, rouben___á dřevěnice,
brandýs___tí občané, ran____é baroko, ran__í
rosa, sníh po oblevě změk___I, trojklan_.ý nerv,
dceřin__á společnost,jedin____á přijatelná
výjimka
bmwjKa euiejefud euipaf ';souoa|ods Buyaop Vuau /íubjhFoji 'Maluz §ao|qo od yius 'bsoj juubj 'ovjojeq auej 'auBjqo j;sÄpusjq '90!U9A9Jp Buaqnoj 'iso>f JUU9LU9J 'HjuapA; Aaooi|!j 'juoi euspÄA ei|iu>j
'UO>jBZ JBA0JH9CÍS9J BUUjAOd jSfjBA ÄUUBjqO 'lipappO |S LUIU90L(9|n S 'b.iolj JSSÁAfeU 'SÄ|d A>(0nO>)9LU 'OpZJULj JUBJABq 'BA9J BUU|A 'IU9|9pp0 JU^JOdxa 'HlUjAqO 0l|9u90}bz ..XPííl:
'b>j|/4sapcid J2J9JH 'pBi| isfaiBAOpaífeu '
Písmeno CH  / 53
NENECHTE SE ZMÁST
chanuka; Na psaní svátků je vidět síla domácí křesťanské tradice - zatímco Vánoce nebo Boží hod píšeme s velkým počátečním písmenem, židovské chanuce toto privilegium zatím nenáleží, chatař: Pozor na výslovnost - kromě českého slova s významy .člověk jezdící na chatu' a .správce chaty' má tento zápis i druhé, z angličtiny pocházející čtení [četař], tedy člověk komunikující písemně, online a v reálném čase' na chatu [četu], chichotat se; Slovo s jediným původně českým základem, který má po ch měkké;'. Vymyká se proto, že je onomatopoické, tj. že vzniklo jako nápodoba zvuků vydávaných při chichotu, chtii: Kajenský pepř se nazývá též původně indiánským slovem chil(l)i, které přešlo přes španělštinu do angličtiny, a to do britské se dvěma / a do americké s / jedním. My kromě obou těchto variant připouštíme i zdomácnělou podobu čili. ehíruržka/chjrurgyně: Označení lékařky ope-ratérky se od mužské podoby odvozuje jak příponou -/ca, tak -yně. V prvním, častějším případě se navíc koncová souhláska měkčí, protože *chirurg-ka by byla skoro nevyslovitelná.
1: 50 000, poměr hlasů 5:2,10:2- 5), v telefonních, faxových a jiných zvláštních číslech členěných mezerou (+420 777123 456, 723 456 789, 80011 22 33).
K zalomení řádku nemá docházet ve složených zkratkách, ustálených spojeních a různých kódech, např. a. s., s. r. o., mn. Č., př. n. I, ÚJČ AV ČR, ČSN 01 6910, mezi titulem nebo hodností uváděnými před jménem a tímto jménem (Ing. Smutná, mjr. Veselý), mezi zkratkami rodných jmen a příjmeními (K. H. Mácha, B. Němcová) a dále mezi zkratkami typu tj., tzv., tzn. a výrazem, který za nimi následuje (tzn. takto).
V textovém procesoru vkládáme mezi slova a znaky, mezi nimiž nemá dojít k zalomení řádku, pevnou mezeru. Napíšeme ji současným stiskem tří kláves: Ctrl, Shift a mezerník. Na konci a na začátku řádku by neměla být pomlčka vyjadřující rozsah nebo významy ,a' a ,proti (versus)'. Pokud by to nenarušilo jednotu textu, lze nevhodná zalomení řádků rovněž vyřešit slovním vyjádřením místo pomlčky, rozepsáním zkratky a značky nebo vhodným rozdělením slova.
Slova dělíme na slabičné hranici (čo-ko-lá-do-vý), mezi slovním základem a předponou (na-jíť) a mezi základem a příponou (tisk-ne). Je-li první nebo poslední slabikou samohláska, neoddělujeme ji (nikoli *i-dea ani *ide-a). Pokud je slovo složené a obsahuje spojovník, přednostně se rozděluje za spojovníkem a spojovník se opakuje na dalším řádku. Jestliže se dělí výrazy oddělené v místě lomítka, lomítko nahrazuje dělicí funkci spojovníku a na dalším řádku už se neopakuje.
54 /   Písmeno CH
Irena je ženské jméno řeckého původu. Vychází z řeckého podstatného jména eiréné .mír', vykládá se tedy jako ,mírumilovná'. Za českou obdobu jména bývá někdy považováno významově blízké jméno Lubomíra. Zatímco Irena patří mezi jména poměrně oblíbená, její mužský protějšek Irenej se u nás naopak vyskytuje jen zřídka. Podle dostupných statistik u nás v současné době patří jen šesti mužům.
Ivančice, město ležící západně od Brna, je poprvé doloženo k roku 1221. Jméno bylo utvořeno od osobního jména Ivanek, zdrobneliny jména Ivan, a označovalo ,ves lidí Ivánkových'. Jméno města bylo v minulosti užíváno i v podobách Ejvančice nebo Evančice. Předložkové spojení v Evančicích se rozložilo na ve Vančicích, a proto je dodnes v širokém okolí užíváno neoficiální lidové pojmenování města Vančice. Místní jména se základem Ivan, jako např. Ivanovice nebo Ivan, patří k nejstarším na Moravě.
Za prvé, nebo zaprvé?
Spřahování je slovotvorný proces, při němž zjednodušeně řečeno dva slovní tvary, které ve větách pravidelně a Často stávají vedle sebe, splynou v jeden (= mluvčí si začnou myslet, že už nejde o dvě, ale o jedno slovo). Obvykle jde o předložku + podstatné jméno, jmenný tvar přídavného jména, číslovku nebo zájmeno. Spřahování probíhá postupně, jednotlivé výrazy jsou pro různé mluvčí v různou dobu v různě pokročilém stadiu spřahování, což dělá ze správného psaní spřežek velmi problematickou záležitost Podle pokročilosti procesu spřahování lze vzhledem k Pravidlům českého pravopisu rozlišit tři následující typy výrazů.
Zaprvé výrazy, které se ještě nezačaly spřahovat, příp. začaly, ale velmi nedávno, takže psaní dohromady není podle Pravidel českého pravopisu správné. Často se chybuje např. u těchto spojení, která se správně píšou jedině zvlášť: v podstatě, po hlase, v rámci, v pořádku, po ránu, na dosah, do daleka, do sytosti (ale dosytal), z hlediska, ode dneška, ze shora (ale ses/zora!), v čele, beze zbytku. V některých případech ke spřažení podle všeho došlo (skoro všichni mluvčí už vnímají původem předložkové spojení jako jedno slovo), ale nově vzniklá spřežka nebyla (dosud) zahrnuta do Pravidel českého pravopisu, takže v souladu s nimi je správné stále jen psaní zvlášť, viz zejm. na rozdíl a na shledanou.
Zadruhé výrazy, které se začaly spřahovat a lze je podle Pravidel českého pravopisu psát dohromady; jelikož se však vzniklá spřežka od původního předložkového spojení významově neliší buď vůbec, nebo jen velmi málo, lze je psát beze změny významu jak s mezerou, tak bez mezery, např. bez pochyby i bezpochyby, beze sporu i bezesporu, do široka i doširoka, do zlatová i dozlatova, k večeru i kvečeru, na boso i naboso, na čase i načase, na čisto i načisto, na černo i načerno, nade všecko i nadevšecko, na kyselo i nakyselo, na podiv i napodiv, na pohled i napohled, na příklad i například, za prvé i zaprvé (stejně tak poprvé i poprvé, za druhé i zadruhé, za patnácté i zapatnácté atp.), zjara i zjara, zpočátku i zpočátku atp.
56 /   Písmeno f
Záludnosti
Třetí typ spřahování je záludný. Jde o výrazy, které jsou spřežkou a které se významu původního předložkového spojení vzdálily natolik, že je nejde volně zaměňovat, spřežka a předložkové spojení mají jiný význam, např. na místě (na miste už nebylo nic) x namístě (tato poznámka není namístě), na večer (odložitpráci na večer) x navečer (navečer tu bývá chladno), na horu (výstup na horu Sněžku) x nahoru (polož to nahoru na polici), do čistá (vycídit do čisto) x dočista (dočista se zbláznil), do konce x dokonce (dokonce to vydržela až do konce), na hlas (spoléhej na hlas srdce) x nahlas (mluv víc nahlas), v celku (plavky v celku, salám v celku) x vcelku (přišlo vcelku 10 lidí, je mi to vcelku jedno), do nekonečna (pohled do nekonečna) x donekonečna (donekonečna opakovat), z ticha (z ticha se najednou ozval výkřik) x zticha (budztichal) atp. Správný způsob psaní závisí na obsahové náplni věty - volbu opačného zápisu je v konkrétním kontextu nutné hodnotit jako chybu.
do hladká / dohladka oholený muž, brýle na blízko / nablízko, ku podivu / kupodivu hojná návštěva, přijet na čas / načas, nadevše / nade vše obětavý člověk, nad obyčej / nadobyčej zvědavá dívka, na mnoze / namnoze tabuizované téma, stříhání vlasů za sucha / zasucha, valí se to na nás se shora / seshora, na shledanou! /nashledanou!
Kam s n i ni i? Tečka, čárka, dvojtečka...
Jak psát správně interpunkční znaménka
Tečka, čárka, dvojtečka, středník, vykřičník a otazník se připojují k předcházejícímu slovu, zkratce, značce, znaku nebo číslu bez mezery, za nimi je mezera. Výjimkou jsou případy, kdy se tato znaménka považují za součást uceleného zápisu: mezery se nepíšou v e-mai-lových a webových adresách (poradna@ujc.cas.cz, prirucka.ujc.cas.cz), v zápisu časových údajů (ve 12.00 i 12:00, doběhl v čase 3:42:21,08) a skóre (Ghanaporazila ČR 2:0). Naopak mezerou z obou stran oddělujeme dvojtečku při psaní poměru (poměr hlasů 5 : 3), měřítka (mapa v měřítku 1: 50 000) a dělení (10 : 2 = 5). Následuje-li více interpunkčních znamének za sebou, píše se mezera pouze za posledním z nich: Ludvík XIV, král slunce.
Tečka se píše za číslicemi, které označují řadovou číslovku: 15. výročí svatby, 21. června, po 8. hodině, XX. mistrovství, Karel IV., za většinou zkratek (nikoli však za zkratkami iniciálovými): č., mil, mld., tzn., s. r. o. a na konci věty. I když věta končí řadovou číslovkou nebo zkratkou s tečkou, na konci věty se píše jen jedna tečka (dvě tečky vedle sebe
jnouepajqs eu 'Bjouses seu eu oi as i|ba 'eipnsez \ BLjons ez nsB|A juBqujs 'euua; auBAOzinqs} azouoiBU 'b>|ajp BABpfAZ íaoÄqopeu \ fegAqo peu 'm§ao|o ÄABiaqo bsa apBU i asAapeu 'segeu \ sbo eu isľjJd 'bas^sabu eufoq nAjpodnvi j nAipod n>| 'o^zjiq eu 9\Aiq ^r^, 'znm Áuaioqo B^pemop i e>jpB|q op 'i^f
Písmeno I  / 57
|lp NFNECHTE SE ZMÁST
íglú: Název eskymáckého obydlí vybudovaného ze sněhu je náležité zapisovat s písmenem ú (nikoli ů), tedy iglú.
smage: Slovo imageje v češtině jak rodu ženského, tak mužského a skloňuje se podle vzoru „píseň", resp. „stroj". Často se vyskytující ne-sklonnou podobu sice příručky nezachycují, není ale nesprávná.
šrsdián: Od roku 1993, kdy vyšla aktuálně platná Pravidla českého pravopisu, se slovo indián píše s malým počátečním písmenem. Podle et-nologů je totiž namístě indiány považovat za antropologickou skupinu (stejně jako např. bělochy a černochy), nikoli za příslušníky národa, interview: Zápis slova, které čteme [interyjú], může činit problémy. Stačí si zapamatovat, že první v je jednoduché a druhé w dvojité - stejně jako jdou tato písmena po sobě v abecedě. Interview je v češtině jak mužského rodu („hrad"), tak rodu středního (pak je nesklonné). Írán, íránský: Ač je v češtině nezvyklé, aby slova začínala na dlouhé /'.jejich existenci dokládají výrazy Írán a íránský. K nenáležitému krátkému /" zde zřejmě svádí sousední Irák a přídavné jméno irácký od něj utvořené.
se nikdy nepíšou): Připomínky zašlete do 13. 4. Pak přijede Ing. Petr Novotný DiS. Pokud chceme tečkou nebo tečkami naznačit vynechané znaky, je možné použít více teček, např. prezidentH.... (Havel).
Tečka se nepíše za nadpisy, nápisy, popisky ani za podpisem. Jestliže věta končí názvem, jehož součástí je otazník nebo vykřičník, na konci věty se tečka nepíše: Začetl se do knížky Jsme v češtině doma? Tečka se nepíše za slovem viz, za iniciálovými zkratkami: CR, LN, MMF a za zkratkami typu ca, cca, fa, pí a). Tečka se dále nepíše, pokud se číslo může číst jako číslovka základní i řadová (v tom případě stojí Číslo vždy za jménem): díl 1, kapitola IX, § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 227/2000 Sb. atd.
Problematické je psaní mezer u tří teček (výpustky). Tři tečky se před slovem oddělují mezerou: ... ato je konec, za slovem se připojují bez mezery: Jestli mě budeš zlobit, tak... V neúplném výčtu: Člověk má pět smyslů: zrak, sluch,... lze z důvodu interpunkční úspornosti tři tečky připojit i za poslední vyjmenovanou položku výčtu bez čárky a mezery: Člověk má pět smyslů: zrak, sluch... Pokud tři tečky naznačují vypuštění několika vět ze souvislého textu, oddělíme je mezerou z obou stran. V takových případech je vhodné vý-pustku vložit do závorek, např. Smysl je schopnost organismu přijímat určitý druh informací z okolí. (...) Člověk má pět smyslů.
58 /   Písmeno!
f||l 0 PŮV0DU ČESKÝCH JMEN
Josef u nás dlouhodobě patří k nejrozšířeněj-ším mužským jménům, Jde o jméno biblického původu, které se vykládá jako .přidávající' nebo ,on (bůh) přidá, rozhojní'. Od jména existuje velké množství různých domáckých neoficiálních podob. Setkáváme se jednak s podobami jako Joska, Josífek, ale také Joža, Jožka nebo Jožin, jednak s formami Pepa, Pepík apod. Jejich základem je podoba Beppe vycházející z druhé části italského jména Giuseppe.
Ještěd, jméno výrazného vrchu nad Libercem, je patrně předslovanského původu. Vykládá se ze spojení *ask-ket, které označovalo jasanový les. Základ vztahující se ke stromu jasanu se ostatně ukrývá i v dalších zeměpisných jménech na našem území. Například jméno Oškobrh, patřící výraznému vrchu východně od Poděbrad, vychází z germánských základů *aska jasan' a berg ,hora'. Šlo tedy - podobně jako v případě Ještědu - o horu s jasanovým porostem.
Psaní tzv. složených přídavných jmen, jejichž první část končí na -sko, -cko, -ně nebo -ově, se řídí jednoduchým pravidlem. S jeho aplikací je ovšem často potíž, protože předpokládá znalost toho, z jakého spojení dané přídavné jméno vzniklo, a k tomu je většinou třeba mít znalost věcnou.
Pokud je takové složené přídavné jméno, např. tepelněizolační (materiál), odvozeno ze spojení přídavného jména (přívlastku) rozvíjejícího podstatné jméno, tj. v tomto případě tepelná izolace, píše se dohromady, bez spojovníku; má pak význam ,týkající se tepelné izolace', podobně např. hmotněprávní (hmotné právo), jazykovékulturní (jazyková kultura), křesťanskodemokratický (křesťanská demokracie), sociálnědemokratický (sociální demokracie), kvantověmechanický (kvantová mechanika), literárněkritický (literární kritika) atp.
Pokud oproti tomu takové složené přídavné jméno, např. literárne-hudební (pásmo), vzniklo ze spojení dvou přídavných jmen ve slučovacím poměru, tj. v tomto případě literárni a hudební (pásmo), a opak lze z významových nebo věcných důvodů vyloučit (něco jako literární hudba neexistuje), oddělují se obě části spojovníkem. Přídavné jméno má pak význam ,týkající se literatury a hudby, literární a hudební, podobně např. anestezio-logicko-resuscitační oddělení, hornicko-geologický průzkum, hospodářsko-technická správa, koaličně-opozičnístřet, Lednicko-valtický areál (pozor: ve slově po spojovníku se píše malé písmeno) atp.
Se složenými přídavnými jmény, jejichž první Část na -sko, -cko, -ně ani -ově nekončí, je to mnohem jednodušší, píšou se totiž vždy dohromady, bez spojovníku, např. hluchoněmý, sladkokyselý, azbestocementový, hlubokomořský, hlinitopísčitý, ořechovotvarohový atp.
Záludnosti
Důležité je pamatovat na to, že u řady složených přídavných jmen s první částí zakončenou na -sko, -cko, -ně či -ově může mít psaní nebo nepsaní spojovníku vliv na význam, např. fyzikálněchemický (od fyzikální chemie) x fyzikálně-chemický (= fyzikální a che-
60 /  Písmeno J
micky, např. rozbor vody), českokanadský (od Česká Kanada) x česko-kanadský (= český a kanadský, např. výzkumný projekt), mocenskopolitický (od mocenská politika) x mocen-sko-politický (- mocenský a politický, např. rozmach říše) atp.
Jako z každého pravidla, i z těch zde uvedených existují výjimky (jinak by to nebyla pravidla, ale přírodní zákony). V rozporu s pravidly se bez spojovníku v následujících spojeních správně píše např. československý (Republika československá x česko-slovenská spolupráce), českomoravský (Českomoravská vrchovina x historická česko-moravská hranice), moravskoslezský (Moravskoslezský kraj, Moravskoslezské Beskydy, Národní divadlo moravskoslezské x moravskoslezské pomezí, Moravskoslezská křesťanská akademie) nebo řeckořímský (jedině ve spojení řeckořímský zápas, všude jinde pak řecko-římský, např. konflikt). A konečně - v názvu ČSSD se ve složeném přídavném jméně tradičně píše mezera: Česká strana sociálně demokratická, přestože ve všech ostatních spojeních se správně píše dohromady, viz např. sociálnědemokratický politik, sociálnědemokratický sjezd.
Jak je psát správně v administrativních textech
Spojovník a pomlčka se lisí svou podobou i používáním. Spojovník (-) je krátká vodorovná čárka, pomlčka (-) je delší vodorovná čárka. Spojovník se používá k naznačení těsného spojení a píše se bez mezer, např. česko-německý, technicko-ekonomický, malíř-lakýrník, propan-butan, Frýdek-Místek, Praha-Hlubocepy, Plzeň-jih, Jean-Paul, Kim Irsen, Marie Curie-Skíodowska, chcete-li, x-násobný, n-tý, n-tice, 2015-02-19, C-vitamin, Rh-faktor, výrobek č. A2-320, www.narodni-divadlo.cz.
Spojovník píšeme na počátku Částí slov nebo skupin písmen, které připojujeme k jiným, např. přípona -ismus, spojka -li, a na konci neúplných slov, např. dvou- až třílůžkový pokoj (v textech administrativní povahy lze i 2- až 3lůžkovýpokoj). V těchto případech píšeme před spojovníkem, resp. za spojovníkem mezeru.
dopravně_bezpečnostní akce,
maďarsko__slovenská hranice,
mariánsko_____lázeňská kolonáda,
německo„_Jazyčná výuka,
nízko_frekvenční zesilovač,
matematicko_fyzikální fakulta,
nábožensko__sociální hnutí,
ostravsko___karvinská uhelná pánev
Aaued BU|9qn
e>|su!AJB>)-o>|SABJiso 'jinuq iu|eioos-o>|su9zoqeu
'Biin^ej !U|BH!ZA>0>10!lBUJ9}eUJ 'obao|is9z luouaA^a^oiziu '6>(nÄA BugÄzBÍo>p9UJ9u
'epeUO|0>| BV|su9zb|0v|SUB!jblu
'eojUBjq e>jsu9AO|s-o>|SJBpeuii *-p<W 'aovjBjuisouoadzsqauABJdop i'údr
Písmeno J / 61
NENECHTE SE ZMÁST
Jakbysmet: Tento obecněceský výraz píšeme obvykle dohromady. Jde o spřežku vzniklou z výrazů jak + by + smet (smet je obecná podoba příčestí činného od slovesa smést). Přiklonit se můžeme i k psaní jak by smet, ale tento způsob je řidší.
jakýkoH(v): Lze zvolit jak podobu s -v, tak podobu bez něj, obě varianty jsou stylově rovnocenné. Totéž platí pro obdobná slova, jako je např. jakkoliv), ačkoli(v).
jazýček; Píšeme jedině s ý. Zdrobnelina je odvozena od slova jazyk příponou -ek, hláska k se u základového slova mění v č, y se dlouží. J/Jažíšek: Velké písmeno na začátku píšeme v případě, že se jedná o osobu, bytost či o Štědrý den/večer: to dostal od Ježíška, dárek k Ježíšku. Máme-li na mysli vánoční dárky, nadílku, je namístě malé písmeno: dostal bohatého Ježíška. i/jižní; Toto přídavné jméno píšeme s velkým počátečním písmenem, začíná-li jím vlastní jméno, např. Jižní Amerika, Jižní Dakota (název státu). Malé písmeno volíme, když slovo naznačuje pouze polohu dané oblasti, např. jižní Evropa, jižní Čechy.
Spojovník se nepíše ve spojeních typu hřib satan, chemik analytik. Dále se nepíše v nově vzniklých příjmeních složených ze dvou jmen a ve jménech uměleckých, např. Lucie Sai-cová Římalová, Karel Havlíček Borovský.
Pomlčku oddělujeme z obou stran mezerami: Kniha - přítel člověka. Výjimkou jsou případy, kdy má pomlčka význam ,a', ,az nebo ,proti (versus)'. Pokud jsou oba výrazy oddělené pomlčkou jednoslovné, píšeme ji bez mezer: dvojice Suchý-Šlitr, strana 23-26, otevírací doba 8-16 hodin, dálnice Praha-Brno, utkání Sparta-Slavia. Pokud je v těchto spojeních alespoň jedna ze složek víceslovná, doporučujeme oddělovat pomlčku mezerami z obou stran: dvojice J. Suchý - J. Šlitr, dopravní spojení Hradec Králové - Ostrava--Poruba, přátelské utkání Praha-Zbraslav - Dobříš.
Z důvodu přehlednosti lze nahradit spojovník pomlčkou i v zápisu víceslovných místních jmen, např. Praha 10 - Zahradní Město, Brandýs nad Labem - Stará Boleslav, abychom předešli nepravým těsným spojením W-Zahradní, Labem-Stará. Náhrada spojovníku pomlčkou s mezerami se nepoužije v situaci, kdy by mohlo dojít k významové nejednoznačnosti či výrazně nejednotné úpravě textu.
Při dělení slov se spojovník na dalším řádku opakuje, pomlčka se neopakuje. Na konci a na začátku řádku však nemá být pomlčka vyjadřující rozsah nebo významy ,a' a .proti (versus)'. V takovém případě se pomlčka nahrazuje slovním vyjádřením. Vedle krátké pomlčky (-) se někdy používá také dlouhá pomlčka (—). Pro její psaní platí stejná pravidla jako pro pomlčku krátkou.
62 /  Písmeno S
O PŮVODU ČESKÝCH JMEN
Klára je ženské jméno latinského původu, které se vykládá jako jasná, světlá', přeneseně i .slavná'. Podle dostupných statistik u nás začala obliba tohoto jména prudce vzrůstat v sedmdesátých a zvláště pak v osmdesátých letech 20. století, svého vrcholu dosáhla počátkem let devadesátých. Významovou obdobou jména Klára je Lucie (z latinského lux,světlo'). Podobný význam má ale i slovanské jméno Světla s variantami Světlana a Světluše.
Krkonoše mají poměrně staré jméno, které však původně neoznačovalo celé pohoří, jakje známe dnes. Nejprve totiž mělo podobu jednotného čísla Krkonoš a vztahovalo se jen ke dvěma vrcholům, dnešnímu Vysokému kolu a Kotli. Původ jména Krkonoš není příliš jasný, existuje množství různých teorií. Podle staršího výkladu jde o horu, která „nese *krk nebo *krak", tedy je porostlá kosodřevinou, novější hypotéza jméno vysvětluje z velmi starého, patrně již praevropského základu s významem .kamenité úbočí'.
Psaní čárek náleží k obtížnějším pravopisným jevům, a to i přesto, že si hlavní zásady pamatujeme ze školy. Patří k nim i pravidlo o psaní čárky před spojkami a, i, ani (do stejné skupiny patří i spojky nebo a či, ale těm bude věnován následující díl).
Jestliže tyto výrazy spojují věty nebo větné členy v poměru slučovacím, čárku před nimi nepíšeme: Jeli jsme vlakem a potom jsme přestoupili na autobus. Záci i učitelé byli spokojeni. Smál se i plakal naráz. Neumí číst ani psát. Vyjadřují-li spojky a, i, ani poměr jiný, Čárku před nimi píšeme: Napsal jsem mu před měsícem, a on mi dodnes neodpověděl (odporování). Vyřídíme to v kanceláři, a ne na chodbě (odporování). Vypracovala projekt vzorně, a dokonce s předstihem (stupňování). Představení se žákům líbilo, i učitelé se dobře bavili (stupňování). Nedostavil se včas, ani se neomluvil (stupňování). Že se jedná o jiný než slučovací poměr, může napovědět i přítomnost druhé spojky: Onemocněl, a proto zůstal doma (důsledek). Všichni Lenku podceňovali, a přesto uspěla (odporování).
Pokud spojka následující po spojce a nezdůrazňuje poměr, ale pouze uvozuje druhou vedlejší větu souřadně spojenou s první v poměru slučovacím, čárka se před a nepíše: Radní rozhodli, že diskuse musí pokračovat a že hlasování se odloží na později. Pokud dvě spojky vedle sebe patří každá k jiné větě, píšeme čárku jen před první z nich: Navrhneme to, a když to neprojde, návrh upravíme.
Jsou-li spojky a, i, ani součástí tzv. dvojitých spojovacích výrazů {ani - ani, nejen - i), je to jednoduché: vždy před druhým z nich napíšeme čárku: Nepomohly jim ani prosby, ani výhrůžky. Obrazy se líbily nejen běžným návštěvníkům, (ale) i odborníci byli nadšeni.
Čárka před a patří i tam, kde spojení a to uvozuje vysvětlující přístavek: Snížili jsme cenu, a to o polovinu.
Čárka před a nepatří, pokud je součástí zkratek jako apod. (a podobně), atd. (a tak dále), aj. (a jiné): Mezi chráněné živočichy patří perlorodka říční, skokan zelený, křepelka atd. Výjimkou je, pokud čárka ukončuje předchozí vedlejší větu vloženou, přístavek či volný přívlastek: Mezi chráněné živočichy patří skokan zelený, latinsky Pelophylax esculentus, křepelka polní, latinsky Coturnix coturnix, atd.
64 /   Písmeno K
Záludností
Ne vždy čárka před a, i, ani znamená jiný než slučovací poměr. Může tu být i proto, že ukončuje vedlejší větu vloženou, takže se spojkou, před níž stojí, nemá souvislost: Učitel žákům vysvětlil jak mají úkol vypracovat, a upřesnil termín odevzdání. Nebudeme končit výrobu, která je ztrátová, ani propouštět zaměstnance.
Problém může nastat, pokud si nejsme jisti, zda poměr mezi větami/výrazy je slučovací, či jiný. Mnohdy totiž záleží především na záměru autora, co chce vyjádřit. V takových případech je třeba připustit obě možnosti: Byl slabý, nemocný(,) a k tomu v depresi (slučování či stupňování). Můžete přijmout naši nabídku(,) a tím se vyhnout nepříjemnostem (slučování či důsledek). Nemám na to čas(,) ani chuť (slučování či stupňování).
Interpunkční znaménka clo třetice Jak psát správně uvozovky, závorky a lomítko
Uvozovky a závorky přiléhají bez mezer k začátku a konci výrazu, který je do nich vložen. V češtině užíváme uvozovky dvojité „ ", jednoduché ,' a boční» «, popřípadě jednoduché boční > <. jako základní se doporučují dvojité uvozovky ve tvaru 9966 („text"). Použití jiných znaků místo dvojitých uvozovek není správné, z technických důvodů je však v textu e-mailu podle ČSN 01 6910 přípustná náhrada uvozovky znakem" nebo '.
Uvozovky používáme k vyznačení přímé řeči, např. Zeptala se ho: „Miluješ mě?" „Miluji tě, "povídá nahlas, „velmi." Pokud je do textu začleněn citovaný text bez uvozovací věty, druhé uvozovací znaménko se píše před koncovou tečkou: Říkal, že „ona je ta pravá".
Uvozovkami lze také označit různé názvy, výklady významů slov, výrazy cizí, nespisovné, ironické apod.: Četla „Směšné lásky". Slovem emanátor označujeme „zařízenípro dělení radionuklidů metodou atomového odrazu". To byl tedy „úspěch". Pokud potřebujeme do uvozeného textu vložit ještě další uvozovky, použijeme přednostně uvozovky jednoduché: Jana mi prozradila: „Maruška říkala: ,Petra se vdává.'"
Doplňte čárky; Početní příklad byl velmi těžký i učitel s ním měl potíže. Chutnaly nám koláče i buchty. Udělal, co se mu řeklo a neprotestoval. Vysvitlo sluníčko a tak jsme vyrazili ven. Návrh byl schválen a to drtivou většinou hlasů. Nedařilo se mu v matematice ani v češtině. Budou se podávat nealkoholické nápoje, jako: káva, čaj, džus apod. Popřáli sportovcům, aby se jim v soutěži dařilo a aby se jim vyhnulo zranění. Tato záležitost je v kompetenci ředitele a nikoli účetního. Honzu už nikdo nevnímal a přesto si dál vedl svou.
■noAS ipeA |ep |s ofsajd e 'jeujiuAau op>uu zn nzuoH "Oijiu}9on i|ov|}u b 'aiaupaj puo}adiuo>| A af jsoiiza|Bz oibi 'juauejz o|nui|M wiľas Äqe eojuep [zainos a lUiľasÄqe 'ainoAOjJOds HEJdod pode snzp 'feo 'bab>j o^Bf'albdeu a>P!|oi)OMieau leABpod as nopng "sunsag a ius aoiiewa^blu a niu as oiuepaN "nsein nou|S}aA noA!}jp o; e 'ua|BAL|os |Áq ujabn uaA mzejAA aiusľ>|b} e 'o^ojunis oujasáa -|eAO}sa;ojdau e '0|>|aj nw as oo '|e|apn 'Áiuonq t aoB|OH lubu Äiemnqo -azi;od |aui tuju s áĚfk lajjon i 7!>j?31 |ai|aA |Áq ps^ud juiagod lyp
Písmeno K  / 65
NENECHTE SE ZfVIÄST
kardarsiom: Často se objevuje chybná varianta zakončená na -on (pod vlivem slov typu citron, balon apod.), náležitá podoba tohoto názvu rostliny a koření je ovšem zakončená na -om. knězi V jednotném čísle se skloňuje pravidelně podle vzoru „muž", v množném čísle má všakkněz tyto tvary: 1., 2. a 5. p. kněží - 3. p. kněžim -4. p. kněze - 6. p. knězích - 7. p. kněžími. konstelace: Nesouvisí nijak s instalací, zato však s postavením hvězd (latinsky Stella = hvězda), píšeme proto konstelace, nikoli *konstalace. křest: Při skloňování slova křest se mění jeho základ: kromě 1. a 4. p. j. č. (tvar křest) se koncovky připojují k základu křt-: bez křtu, se křtem,
0 křtech atd. Není přitom podstatné, zda křtíme dítě, nebo třeba knihu, křest bychom měli v obou případech skloňovat stejně: např. křty obou dětí
1 křty obou alb.
kurzarbeít: Přestože je Kurzarbeit v němčině rodu ženského, v češtině se tento nový germanismus označující zkrácenou pracovní dobu zabydlel jako podstatné jméno rodu mužského, které skloňujeme podle vzoru „hrad".
Závorky používáme pro oddělení větných či nevětných výrazů, které jsou do výpovědi volně vloženy, popřípadě nejsou součástí vlastního projevu. V textu se přednostně používají závorky kulaté (), dále hranaté [ ] a složené {}. Pokud chceme do závorek vložit ještě další výraz v závorce, bývá vhodné zvolit jiný typ závorek, např. Petra se ještě nevdala (Ondřej [její bývalý] si vezme Janu). V hranatých závorkách se obvykle uvádí výslovnost: [lejzr]. Závorky se užívají také pro genderově korektní vyjadřování: ředitel(ka), text zpracovala), obvyklejší je však v těchto případech lomítko: ředitel/ka, zpracoval/a.
Lomítko (/) se používá především k naznačení alternativy či záměnnosti. Jsou-li výrazy po obou stranách jednoslovné, před lomítkem a za ním se nedělá mezera (ano/ne, pani paní). Je-li alespoň jeden z výrazů složen z více slov, doporučuje se před a za lomítkem psát mezeru (na hradě / o hradu). Lomítko se používá také pro zápis jednotek a zlomků, při zápisu různých čísel, Školních roků, internetových adres a dalších označení, např. rychlost 40 kmih, 1/4 litru, číslo jednací Pa/3456/07, tel/fax: 257533 756, rodné číslo 645621/6789, Školní rok 2014/2015, http://www.ujc.cas.cz/csn016910, zákon č. 523/1992 Sb. Stojí-li lomítko na konci řádku, na novém řádku se nemusí opakovat.
66 /   Písmeno &
} O PŮVODU ČESKÝCH JMEN
Lenka je již delší dobu chápána jako samostatné jméno. Původně však toto jméno vzniklo jako neoficiální domácká podoba jmen zakončených na -lena, a to nejčastěji Helena nebo Magdalena. Mohlo však jít i o domáckou podobu jména Eleonora. Kromě formy Lenka existuje i podoba Lena, která je méně obvyklá. Obliba jména Lenka byla nejvýraznější v sedmdesátých a osmdesátých letech, od té doby postupně klesá.
Labe je zmiňováno již v antických pramenech, v nichž má jméno této řeky podobu Albis, později Alba nebo Albia. Pochází z indoevropského základu *albh-, který znamenal nejen ,bílý, čistý', ale také,proudící, plynoucí'. Jméno řeky vzniklo tedy původně z obecného označení vodního toku. Česká podoba jména je poprvé doložena v Kos-mově kronice. Nejprve byla ženského rodu a zněla Laba. Později se změnila na Labie nebo Labě a přešla do rodu středního, nakonec převládla dnešní podoba Labe.
Na spojky nebo a či se vztahuje stejné pravidlo jako na a, i, ani (víz předchozí díl): Jestliže spojují věty nebo větné členy v poměru slučovacím, čárku před nimi nepíšeme, jestliže vyjadřují poměr jiný (v případě spojek nebo/či poměr vylučovací), čárku před nimi píšeme.
Je třeba upřesnit, že u spojek nebo a či nejde o jednoznačný slučovací poměr jako u spojky a. Vždy je přítomný, byť jen slabě, prvek vylučování, tedy volby mezi eventualitami (pokud by nešlo o volbu, použili bychom spíš spojku a, srov. např. maminka nebo tatínek x maminka a tatínek).
Mluvíme-li zde o poměru slučovacím, máme na mysli, že stavíme vedle sebe dvě možnosti, které jsou volně zaměnitelné, je lhostejné, která z nich nastane, případně mohou nastat obě, protože se vzájemně nemusejí vylučovat a nejdou proti sobě: Zprávu o průběhu sepíše vedoucí nebo jeho zástupce. Zboží si můžete zakoupit osobně či objednat v e-shopu. Pes či kočka jsou nej oblíbenější domácí mazlíčci. Program může být zrušen, protože bude pršet nebo protože účinkující onemocní.
Čárku napíšeme, pokud je mezi eventualitami poměr (ostře) vylučovací, což znamená, že je záměrně stavíme proti sobě a že se vzájemně vylučují. Nastane-li jedna, nemůže nastat druhá: Buď se za svůj výrok omluvíte, nebo podáme trestní oznámení. Teple se obleč, nebo nastydneš. Peníze, nebo život! Být, či nebýt?
Pokud nebo/či tvoří druhý z tzv. dvojitých spojovacích výrazů (buď- nebo/či, ať- nebo/ či, zda - nebo/či, jestli - nebo/Či), čárku před nebo/či napíšeme vždycky, a to bez ohledu na poměr mezi eventualitami: Ať svítí slunce, čiprŠí, chodí každý den běhat. Buď se dohodneme po dobrém, nebo to půjde po zlém. Ještě jsme se nerozhodli, zda mu smlouvu prodloužíme, či ne. Jestli to stihnu, nebo ne, nezáleží jen na mně.
Záludnosti
Někdy přicházejí v úvahu oba poměry a pak je psaním/nepsaním čárky můžeme odlišit. Zároveň to ale může způsobit váhání, zda čárku napsat. Může nám napomoci nejbližší kontext: Chcete pracovat, nebo se bavit? Musíte se rozhodnout. V tomto kontextu vztah
68 /   Písmeno t
mezi oběma činnostmi vyhodnotíme primárně jako vylučovací a napíšeme čárku. Ale můžeme druhou větu změnit: Chcete pracovat nebo se bavit? Využijte náš internet. Druhá věta prozrazuje, že spojka nebo nevyjadřuje vzájemné vylučování, ale spojuje dvě Činnosti, které můžeme na internetu provozovat, proto je klademe vedle sebe, nikoli proti sobě. Tento význam je vyjádřen právě absencí čárky před nebo. V některých větách záleží pouze na autorovi, který z významů chce vyjádřit.
Vidíme-li před spojkami nebo a Či čárku, neznamená to vždy vylučovací poměr. Čárka nemusí vůbec souviset se zmíněnými spojkami, může ukončovat vedlejší větu vloženou, což znamená, že tam patří bez ohledu na to, jaké slovo po ní následuje: Nebudeme zbytečně diskutovat o otázkách, které už byly jednou vyřešeny, nebo nastolovat hypotetické problémy.
Orientace ve výčtech
Jak sl poradit s velkými a malými písmeny a interpunkcí ve výčtech
Jednotlivým položkám výčtu obvykle předchází uvozovací Část ukončená dvojtečkou. Položky výčtů mohou být označeny číslicemi, písmeny abecedy, pomlčkami, odrážkami nebo jinými grafickými prvky. U stejného typu výčtu je však třeba používat v celém textu jednotné řešení.
Pokud po dvojtečce následuje nevětný celek, píšeme zpravidla písmeno malé. Přírodní pomůcky pro orientaci v lese:
- mechy a lišejníky,
- letokruhy na pařezech,
- mraveniště.
Obsahují-li jednotlivé body výčtu celé věty, mohou buď začínat velkým písmenem a končit tečkou, nebo začínat malým písmenem a končit čárkou nebo středníkem, na konci celého výčtu je pak tečka.
Doplňte dárky; Rozhodnutí, zda se jedná o záměr nebo o nedbalost, musí učinit odborník. Rychle se obleč nebo to nestihneš. Dnes nebo zítra se ti ozvu. Dřevěný či plastový materiál se sem hodí víc než kovový. Pravidla platí pro každého, ať je to Petr či Pavel. Svůj názor nezměním, dokud mi nevysvětlíš, jak to bylo nebo dokud se aspoň neomluvíš. Dáte si polévku nebo rovnou hlavní chod? Do polévky přidáme pepř či nové koření. Kniha může mít úspěch, protože je dobře napsaná nebo protože zpracovává atraktivní téma.
'Bwai juai;>jB4b GABAOoe.ici7 azoiojd oqau eu.esdeu ajqop aí ezojcud 'uoadsn lilu aznuj BLjiuM "ju8j0h 9aou jo jdad awepud /fyA9|.od oq ipoLjO juab|L| nouAOJ oqau 'n>)as|Od !S 9JBQ .siAniujoau yodsB as pn>|op oqau 'o|Äq
01>jBľ'si|19ASÄA9U JUJ pn>JOp 'uuju9luz9u JOZBU
fnAs laABd jo 'Jiad 01 af ye 'ouapzen cud jiB|d eipjAEJd 'AAOAoyj zau oia ipoy lu as as |Bij91Blu ÁAoisB|d 13 XuaAajq two 11 as bx\\i oqau sauq sauLjíisau 01 oqau 'oajqo as aiqoXy •>)iujoqpo liujon isnw ';so|eqpau o oqau jĚ^L 'jaujBz o Bupaías epz 'jinupouzoy Ijjyjř
Písmeno L / 69
NENECHTE SE ZMÁST
iahev/láhev: Slovo má dvě pravopisné varianty, mezi nimiž není žádný stylový rozdíl: džin v lahvi i džin v láhvi. Mimochodem, kdyby nešlo o džina ducha, ale o nápoj, mohlo by se vedle počeštěného džin psát i gin. Podle lahve/láhve je možné psát i lahvový/láhvový, ale jen lahvička. Lány: Lány, a to nejen ty, v nichž se nachází letní prezidentské sídlo, jsou mužského rodu neživotného a ve druhém pádě lze říct jeř do Lán i jet do Lánů. Přídavné jméno je lánský. íaser: U laseru podobně jako u designu k pravopisnému počeštění nedošlo, vyslovujeme tedy [lejzr] a [dyzajnj, ale v psané podobě dodržujeme pravopis původní.
Hžiny: Název trámce pro posouvání břemen nebo součásti nosné konstrukce je odvozen od slova líha (= trám pro dopravu břemen), proto se píše s měkkým /. S lyžemi nemají ližiny etymologicky nic společného.
lupénka: Prkno a pilka pro vyřezávání se nazývají lupenka (s krátkým e), kožní choroba se však píše s dlouhým é: lupénka.
Při orientaci v lese je dobré si pamatovat:
- mechy a lišejníky rostou na kmenech stromů ze severozápadní strany,
- pařezy stromů mají své letokruhy na severní straně hustší a na jihu řidší,
- mraveniště mívají strmější svah k severu a mírnější k jihu. Při orientaci v lese je dobré si pamatovat:
- Mechy a lišejníky rostou na kmenech stromů ze severozápadní strany.
- Pařezy stromů mají své letokruhy na severní straně hustší a na jihu řidší.
- Mraveniště mívají strmější svah k severu a mírnější k jihu.
Dlouhé položky výčtu, v jejichž vnitřním členění jsou čárky, se oddělují středníkem. Vyčet končí tečkou. Pokud se ve výčtech střídají položky nevětné a větné, při psaní velkých a malých písmen a interpunkce se opět postupuje jednotně.
Při orientaci v lese je dobré si pamatovat:
- výskyt mechů a lišejníků na kmenech, ba i kamenech ze severozápadní strany; -pařezy stromů mají své letokruhy na severní straně hustší a na jihu řidší;
- mraveniště mívají strmější svah k severu a mírnější k jihu.
Jsou-li jednotlivé body výčtu dostatečně graficky odlišeny, interpunkční znaménko (včetně tečky na konci) se na koncích řádků podle ČSN 01 6910 psát nemusí. Tečka se píše jen v případě, že výčet končí zkratkami, např. aj„ atd.
Přírodní pomůcky pro orientaci v lese:
- mechy a lišejníky
- letokruhy na pařezech
- mraveniště
Je-li výčet neúplný, píše se za ním interpunkční čárka a tři tečky. Přírodní pomůcky při určování světových stran v lese: mechy, letokruhy, ...
70 /   Písmeno L
O PŮVODU ČESKÝCH JMEN
Marie patří k nejrozšírenejšľm ženským jménům u nás. Jde o biblické jméno nejasného významu. Jeho základní hebrejská podoba zní Miryám, jméno Miriam s variantou Mirjam je v češtině rovněž užíváno. Jménu se často přisuzuje egyptský původ a význam .milovaná bohem', jindy se vykládá jako ,moře hořkosti'. Staročeská podoba Maří se vztahovala k biblické Marii Magdalské, Jako samostatná podoba jména Marie se vyčlenilo nepříliš rozšířené jméno Maruše.
Morava je jméno historické země, bývalého Markrabství moravského, ale také nejdelší moravské řeky. Nejprve patřilo toto jméno řece, později bylo přeneseno na zemi rozkládající se podél ní. Jméno vychází ze starobylého základu mar- ,voda, močál', který je přítomný např. i v latinském mare a jeho českém ekvivalentu moře. Druhá část ahwa měla podobný význam ,voda, řeka'. 1 tento základ je velmi starý, souvisí např. s latinským slovem aqua.
Čárky: vložené věty a vložené větné členy díl ííi
Vložíme-li do jedné věty, případně mezi dvě souřadně spojené věty, určitou informaci, která původní text jen doplňuje či upřesňuje, je třeba ji z obou stran oddělit čárkami. Může se jednat o vloženou vedlejší větu s přísudkem v určitém tvaru nebo pouze o volně vložený větný člen (slovo či slovní spojení, které netvoří samostatnou větu).
Časté jsou věty přívlastkové. Přívlastek rozvinutý do formy věty charakterizuje určitý výraz v původní větě: Smlouvy, které už jsou podepsané, předejte referentce. Do původní větné konstrukce Smlouvy předejte referentce vložíme přívlastek charakterizující dané smlouvy: které už jsou podepsané. Čárku před které asi nezapomene napsat nikdo, protože toto vztažné zájmeno signalizuje, že bude následovat vedlejší věta. Občas ale zapomínáme vloženou větu ještě uzavřít čárkou na konci, a oddělit ji tak od původní věty z obou stran. Přívlastkové věty mohou být uvozeny i jinými výrazy: Tvrzení, že obžalovaný se dopustil podvodu, nebylo prokázáno. Žádost, aby poplatky byly prominuty, jsme schválili. Vedlejší věty vložené nemusejí být jen přívlastkové, ale i jiného druhu, např. časové či místní: Minulé úterý, když jsem se vracela zpráce, jsem potkala Pavla. Dorazili tam, kam plánovali, až po setmění.
Pokud vložíme vedlejší větu do souvětí mezi dvě věty jiné, postupujeme stejně - oddělujeme ji čárkami z obou stran: Petr mě požádal, abych mu pomohl s učením, protože mám lepší známky než on. Ani v případě, že původní věty jsou spojené bez čárky pomocí výrazů jako a, i, ani, nebo, či, na ukončovací čárku zapomenout nesmíme (viz předchozí dva díly o čárkách): Firma uchazeči vysvětlila, jak si jeho práci představuje, a nabídla mu odpovídající finanční ohodnocení.
Nejen vložené věty, ale i některé větné členy oddělujeme z obou stran čárkami. Např. různé přístavkové konstrukce: Názvy učebních předmětů, např. český jazyk, matematika a chemie, sepíšou s malými počátečními písmeny. Božena Němcová, významná česká spisovatelka 19. století, napsala knihu Babička. Na schůzi vystoupil také Petr Vychodil, Ph.D., s prezentací nové obchodní strategie naší firmy (podrobnější výklad k psaní čárek u titulů viz stranu 38).
72 /   Písmeno M
Záludnosti
Zpřesňující informaci uvozenou výrazy případně/popřípadě, respektive, eventuálně lze řešit různě. Jednak ji můžeme oddělit z obou stran čárkami (pale se jedná o vložený větný člen), jednak můžeme psát čárku pouze před uvozovacím výrazem, nikoli na konci (pak se jedná o několikanásobný větný člen). Obě možnosti jsou přijatelné; Letošní dovolenou, respektive nepříjemné události spjaté s cestováními,) si už nechceme připomínat.
Informaci uvozenou předložkou včetně můžeme z obou stran oddělit čárkami, ale není to nutné. Záleží na tom, zda tuto informaci vnímáme jako závažnou (pak ji napíšeme bez čárek), nebo ne (oddělíme ji čárkami): Celková cenaQ včetně dopravy a DPH(,) by neměla přesáhnout 600 Kč.
Komu, kam a jak?
Jak psát správně poštovní adresy na obáíce a v textu
Poštovní adresa má obsahovat jednoznačné označení adresáta dopisu a údaje o místě dodání. Je-li na prvním řádku uvedena právnická osoba a na druhém jméno a příjmení pracovníka, za adresáta se považuje právnická osoba. Pokud je v poštovní adrese uvedeno nejdříve jméno a příjmení pracovníka a pak jméno právnické osoby, adresátem je daný pracovník. V takovém případě se (stejně jako v dopisech adresovaných fyzickým osobám) píše na prvním řádku Vážený pan I Vážená paní, na druhém řádku pak jméno a příjmení adresáta, popř. jeho hodnosti, tituly a funkce.
Místo dodání může být určeno také údajem „dodávací schrána" či „poštovní přihrádka" (P. O. BOX/ P. O. Box) a číslem. Název části obce se uvádí jen tehdy, není-li totožný s názvem obce. Pokud se název ulice ani název části obce neuvádějí, před číslem popisným se píše zkratka č. p. nebo čp. V dopisech adresovaných do České republiky obsahuje poslední řádek adresy PSČ a název adresní pošty. Slovo pošta ani zkratka p. se nepíše, název okresu se neuvádí. V dopisech do zahraničí se na posledním řádku adresy uvede země určení velkými písmeny abecedy.
Doplňte čárky: Tatínek, maminka, Terezka i Honzík zkrátka celá rodina se na Vánoce těší. Výklad jak se má kvadratická rovníce řešit byl srozumitelný. Na položenou otázku kdo se úkolu ujme jsme se odpovědi nedočkali. Ing. Petr Strouhal náš nový vedoucí se potýká s ekonomickými problémy. Všechna tato oddělení právní, personální i technické podléhají přísným předpisům. Pacient popřípadě jeho zákonný zástupce musí podepsat informovaný souhlas. Všechny údaje včetně telefonního čísla je třeba dodat co nejdříve.
■8Aup[au oo jepop eqej; af (')b|sio oiiiuuopia; auiaoA (')3fepn ául)09sa;sB|l)nos ÄueAouujojU! jesdspod jsnuu (')aodn}SBz Aiiuo^ez onaľapBdudod 'luaioBd •lunsidpajd uiXusud ifeu,3|pod '9>p!uupai i ju|euosJ9d 'lUAEJd 'juaisppo oiei BuqoasA víwaiqojd iluä>P!uuouo>|9 s eyjAiod as 'jonopsA Aaou sbu 'jei|noJis.aad "Suj -ije^oopau !P§Aodpo as auusf 'aiufn n|o>jn as op>| 'nezelo noyazoipd bm -Auiaijuunzais |Áq 'jisaj aoiUAOj e>(p!iBjpBA>) eui as \\e\ 'pe|>|AA 'jsa} 900uba bu as 'eujpoj eiao ev|}BJ>|z ifffek •>1!Zuoh ! 8VJZ9J91 'eHuiuiew '^auiiei ^Mr
Písmeno ?V!  / 73
NENECHTE SE ZMÁST
rnafajsyský: Chceme-li utvořit přídavné jméno od Malajsie, správná podoba je matajsijský. Naproti tomu malajský\e odvozeno od Malajska. manikúra: Manikúra se zapisuje s ú, podoba *manikůra je chybná. Můžeme však psát také manikýra. Stejná pravidla platí i pro pedikúru/ pedikýru.
mikrobi/mikroby: Slovo mikrob může být rodu mužského životného i neživotného. Proto ho lze skloňovat bez mikroba (živ.) i bez mikrobu (neživ.) a v 1. p. mn. č.je možné psaní mikrobiQako „páni") i mikroby (jako „hrady").
milion/miľión: Podle dodatku k platným Pravidlům českého pravopisu, vydaným v roce 1993, můžeme v zakončenítohoto slova psát jak krátké o: milion, tak dlouhé ó: milión. mistr Jan Husí Výrazmistrs malým m označuje historický akademický titul, jehož zkratku zapisujeme velkým písmenem, píšeme tedy mistr Jan Hus a M, Jan Hus. Pokud však máme na mysli vynikajícího umělce, je namístě psaní s velkým písmenem: Mistr Josef Suk. S velkým písmenem píšeme i zkratku: M. Josef Suk.
Pro psaní adres na obálkách i v dopisech platí, že všechny řádky začínají od levé svislice. Adresa je na obálkách umístěna vpravo, u okénkových obálek ji můžeme umístit i vlevo. Adresa se začíná psát s velkým počátečním písmenem. Na konci řádků se nepíšou žádná interpunkční znaménka, pokud řádek nekončí zkratkou obsahující tečku (např. Česká pojišťovna, a. s.). Píšou-li se na tentýž řádek dva údaje, je mezi nimi čárka (personální odd., p. Nová). PSČ se uvádí na stejný řádek jako název adresní pošty, nepředsazuje se, člení se na trojčíslí a dvojčíslí. Mezi PSČ a názvem adresní pošty nebo obce náleží dvě mezery.
Adresy se píšou stojatým, nezdobným písmem. Písmo nesmí být menší než 2,5 mm. Řádkuje se rovnoměrně. Žádné údaje se nepodtrhávají, neprostrkávají ani nepíšou kurzívou. Název organizace nebo jméno adresáta je dovoleno vyznačit tučně. Je-li adresa psána rukou, název adresní pošty nebo obce se píše verzálkami. Pokud je adresa součástí souvislého textu, jednotlivé adresní údaje se oddělují interpunkční čárkou, například Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Letenská 123/4,118 51 Praha 1; Jan Přibyslavský, Zdar ská 10, 592 31 Nové Město na Moravě.
74 /   Písmeno M
\Z     O PŮVODU ČESKÝCH JMEN
Natálie (s pravopisnou variantou Nataíie)\e ženské jméno latinského původu, které se vykládá jako ,rodnýden, narozeniny', přeneseně pak jako .narozená v den Kristova narození, dítě Vánoc', Obliba tohoto jména, které u nás donedávna nebylo příliš rozšířené, začala prudce vzrůstat začátkem tohoto tisíciletí. Zatímco jméno Natálie má u nás dnes již téměř 30 000 nositelek, varianta Natálie patří necelým 2 000 žen.
Nežárka je jihočeská řeka, která vzniká v Jindřichově Hradci soutokem Žirovnice a Kamenice a u Veselí nad Lužnicí ústí do řeky Lužnice. Toto pojmenování, které řeka nese patrně od přelomu 15. ä"16. století, patřilo nejprve jindřichohradeckému předměstí, pak bylo přeneseno i na zde vznikající řeku. Jméno tohoto předměstí znělo původně Na Žďárku, nářečně Najžárku, Šlo patrně o místo, kde byl „vyžďářen", vypálen les. Postupným vývojem pak vznikla dnešní podoba Nežárka.
Vytírané tvary podstatných jmen
Máme zvolit kus sýra, nebo kus sýru, v dopisu, nebo dopise, na površích, nebo povrchách, ve stanoviskách, nebo stanoviscích, hokejisté, nebo hokejisti7. Tyto otázky naznačují, že bude řeč o tvarech podstatných jmen.
Začněme 2. p. j. č. rodu m. neživ, vzoru „hrad" V současnosti má naprostá většina jmen koncovku -u. Koncovka -a se drží u několika výrazů starých: {do) lesa, dvora, tábora, večera, ledna, u některých jsou dublety: bochníku i bochníka, budíku i budíka, javoru i javora, včelínu i včelína, sýru i sýra.
V 6. p. j. č. se za základní považuje koncovka -u (na javoru, v bochníku). U nově přejímaných slov jednoznačně převažuje (na internetu, při baseballu). U slov starších lze vedle ní často zvolit i koncovku -e. S tou se setkáváme především tehdy, když vyjadřujeme místní určení: (byli jsme) na hradě, na internátě, ve dvoře, na fotbale, (uvedl) v dopise. Při vyjadřování předmětu je obvyklejší koncovka -u: (mluvili) o hradu, internátu, dopisu, ale např. u výrazu fotbal převládá koncovka -e. Někdy lze využít obou koncovek i k významovému rozlišení: pracoval na balkoně (- přesazoval na balkoně květiny) - pracoval na balkonu (= opravoval balkon).
V 6. p. mn. č. mají jména zakončená na -g, -h, -ch, -k koncovku -ích: dialozích, batozích, površích, jazycích. Totéž platí i o jménech životných stejně zakončených: archeolozích, pstruzích, živočiších, politicích a u jmen zakončených na -ga, -ha, -cha, -ka: kolezích, sluzích, patriarších, vozcích.
U jmen r. stř. zakončených na -go, -ho, -cho, -ko je naopak správná koncovka -ách, a to vždy: tangách, jhách, rouchách, tělískách. U jmen se zakončením -isko lze zvolit i tvary s koncovkou -ích: stanoviskách i stanoviscích. Ta je možná i u některých výrazů dalších: jablkách i jablcích, rizikách i rizicích.
Záludnosti
Problematické jsou tvary 1. p. mn. č. jmen r. m. živ. Stanovit jednoduchá pravidla, kdy volit jednotlivé koncovky, bohužel nelze (viz např. vážení pánové, ale páni kluci; Češi, ale
76 /  Písmeno N
Norové). Všimněme si jen několika typů. U obyvatelských jmen zakončených na -an se za neutrálně spisovné považují tvary s koncovkou -é (Angličané, Belgičané), tvary Angličani, BelgiČani jsou hovorové. Pozor: hovorové tvary jsou též spisovné, jen by se měly užívat v méně oficiálních, zvláště mluvených projevech. Naopak u přejatých jmen se zakončením -man je koncovka -i náležitá: rekordmani, narkomani. Často se objevují tvary ""rekordmane, ^narkomane. Důvodem je patrně to, že někteří lidé považují koncovku -i za méně spisovnou, proto se lze setkat např. i s tvarem ^doktorande.
Dvojí koncovku mají i jména s příponou -ita, -ista: jezuité, hokejisté - jezuiti, hokejisti. Stejně jako u obyvatelských jmen s příponou -an jsou obě podoby spisovné, ta druhá je hodnocena jako hovorová.
Píšete dopis za organizaci?
Jak upravit úřední a obchodní dopis podle normy
Podmínkou dobře napsaného dopisuje nejen jeho obsahová a jazyková správnost a srozumitelnost, ale měly by v něm být také dodržovány zásady jednotného vizuálního stylu organizace, dále určité formální zásady pro grafickou úpravu textů, které stanovuje norma pro úpravu dokumentů ČSN 01 6910, a také různé související oborově specifické normy, předpisy nebo zvyklosti.
Poštovní adresa odesílatele, IČO, kontaktní údaje, údaje o zápisu subjektu v obchodním rejstříku apod. se zpravidla uvádějí v hlavičce dopisu nebo v patě stránky. Odvolací údaje lze uvádět ve sloupcové nebo v řádkové podobě.
V dopisech bez předtisku se datum a místo odeslání zarovnávají vlevo nebo vpravo; spisová značka a číslo jednací se píšou buď pod hlavičkou/záhlavím, nebo pod datem a místem odeslání. Pokud se uvádí místo odeslání, je v 1. pádě, čárka se mezi místem a datem odeslání nepíše, měsíc se v datu přednostně vyjadřuje číselně (Chotěboř 24. 2. 2015).
Heslovité vyjádření obsahu dopisu se vyznačí tučně (např. Oznámení, Žádost o..., Nabídka. ..)■ Slovo „věc" už se nepíše, za názvem dopisu se tečka nedělá. Dopis začínáme
Natáčení bude probíhat od čtvrtk__do pátk_
na zimním stadion____. Zkoušku z českého
jazyk__. všichni-maturant___nezvládli. Občan._
se rozhodli vyčistit koryto místního potok_____.
V našem časopis___uveřejňujeme příběhy
o zvířátcích/zvířátkách. V zimních střediscích/ střediskách se už lyžuje. Závodu se zúčastnili
Švéd_, Fin_, Španěl_, Rus_____a Belgičan.....
Na těchto površích/povrchách mívají naši tenist... úspěch.
ipadsn eisiuaj jseu jfeAtui ipisMod oiujpai bn ,iuearí?|3g/9ueo!3|8g b aAosny '9|9UBds 'aAouy 'aAopaAS !i!U}SBonz as npoABZ afnzÄi zn as qoBVjSjpajis/qopsipajis qojuwrz a 'ipeHiejjAZ o Auaqud aiuafnuíajaAn asjdosBo
/nSldOSBO LU9SBU a 'B^O^Od OIIJUJSIUJ OlA"JO>j
iilsjOAA ijpoirzoj 9S auBoqo '!lpe|Azau nuBJmeiu juqoisA B>|AzBroq9>|S90 z n>jsno>rz '9uo!pBí.s/nuoipB^s uujuwrz eu nvped op e>t^iAi3 po }eL|iqcud apnq juaoe}BN
Písmeno H  / 77
NENECHTE SE ZMÁST
na shledanou: Ač v praxi vídáme psaní dohromady, náležité je jen psaní zvlášť: na shledanou. nacionále: Slovo označující listinu s osobními údaji nebo osobní údaje samotné je nesklonné, středního rodu, pouze v sedmém pádě lze připojit -m. V množném čísle lze užít také podoby nacionália (stř. rod) nebo nacionálie (žen. rod): úplná nacionále mé matky, úplná nacionália mé matky, úplné nacionálie mé matky. rtarríjstě: Ve významu ,v pořádku' a při vyjádření příhodnosti píšeme dohromady: šetření vodou je namtstě-Je namístě zabývat se zákazem činnosti škodlivých hnutí. Ve významu určení místa je patřičné psaní zvlášť: na místě bývalé sokolovny roste nová stavba.
neckiáda: Měkké i je součástí zakončení -iáda užívaného ve slovech, jimiž byla neckiáda patrně inspirována: olympiáda, autogramiáda. Vzhledem k recesistické povaze slova neodmítáme ani podobu neckyáda.
Mečech: Přidává-li se záporová předpona ne-k vlastním jménům, přenáší se psaní velkého písmene na ni: Necech, Neangličan apod.
oslovením, a to v 5. pádě (i v případě, kdy jméno příjemce neznáme, např. Vážená paní, vážený pane; Vážení), za oslovení se vkládá mezera o výšce jednoho řádku.
Text se zarovnává vlevo nebo do bloku (se zarovnáním levého i pravého okraje), při zarovnání do bloku se doporučuje používat dělení slov. Odstavce se oddělují mezerami o výšce jednoho řádku nebo odstavcovými zarážkami, oba způsoby členění odstavců se však nemají používat současně.
Před závěrečný pozdrav se vkládá mezera o výšce jednoho řádku. Podpis (a s ním případně i razítko) se umísťuje vlevo, je-li datum vpravo, lze podpis umístit také vpravo. Pro vlastnoruční podpis se mezi pozdravem a vytištěným jménem vynechává počet řádků podle potřeby.
Upozornění na přílohy dopisu se uvádí pod posledním řádkem textu. Slovo Přílohy se od textu oddělí mezerou o výšce jednoho až tří řádků a vyznačí se tučně. Za nadpisem Přílohy se dvojtečka nepíše. Přílohy můžeme vyjmenovat na samostatných řádcích pod nadpisem Přílohy nebo uvést jejich počet (např. 3 přílohy) nebo je přímo vyjmenovat a psát tučně (např. Katalog, Ceník). Rozdělovník upravujeme podle stejných zásad jako upozornění na přílohy.
Má-li dopis více stran, na poslední stránce by měly být kromě pozdravu alespoň dva řádky textu posledního odstavce.
78 /   Písmeno N
O PŮVODU ČESKÝCH JMEN
Olga je ruské ženské jméno severského původu. Bližší severskému originálu je podoba Helga, která se u nás rovněž vyskytuje. Jméno Helga vzniklo v severogermánských jazycích jako přechýlená ženská podoba mužského jména Helge, které vychází ze staroseverského prídavného jména hei-tagrs významem .svatý', ale také ,zdravýr šťastný'. Zatímco jméno Olga je u nás velmi oblíbeno, jeho mužský protějšek Oleg patří spíše k méně obvyklým jménům,
Ostrava byla pojmenována podle své polohy nad řekou dnes zvanou Ostravice. Původní jméno dnešní Ostravice bylo totiž právě Ostrava. Tento název označoval ostře, rychle, bystře proudící řeku. Podobně vzniklo například jméno řeky Bystřice, mnohé paralely bychom našli i v jiných jazycích. Když bylo jméno řeky přeneseno na město založené v blízkosti jejího toku, v zájmu rozlišení se pro řeku vžilo zdrobnělé jméno Ostravice, které původně patřilo jen jejímu hornímu toku.
Rod přejatých podstatných jmen
Většina přejatých podstatných jmen označujících věci se v češtině skloňuje. Abychom jejich tvary vytvářeli náležitě, nejprve u nich musíme určit rod. Při jeho stanovení je vždy důležité zakončení přejatého výrazu ve vyslovované podobě. Výrazy, které jsou zakončeny na pravopisně tvrdé nebo obojetné písmeno, se většinou řadí ke jménům rodu mužského (např. blog, management, e-mail, workshop). Neplatí to o jménech latinského původu se zakončením na -um. Ta náleží k r. stř. a při jejich skloňování se koncové -um odsouvá. Pokud mu předchází souhláska, skloňují se podle vzoru „město": album - 2. p. alba, 3. p. albu..., podobně datum - data, datu, datem..., centrum - centra... Pokud předchází samohláska, v mn. č. mají tyto výrazy ve 2., 3., 6., 7. p. tvary podle vzoru „moře": lyceum - mn. č. lycea, lyceí, lyceím, lyceích, lycei.
Jména se zakončením na -a jsou rodu ženského. Výjimku tvoří výrazy zakončené na -ma, které jsou převážně r. stř. (např. téma, drama, dogma); při jejich skloňování se kmen rozšiřuje o ť. téma - tématu, drama - dramatu, dogma - dogmatu. Dvojí rod a také dvojí skloňování má např. panoráma - 2. p. panorámatu, panoramatu i panorámy.
Výrazy zakončené ve výslovnosti na [i] a [u] nebo na dlouhou samohlásku se řadí většinou k r. stř. a jsou nesklonné (alibi, derby, know-how [nouhau], angažmá, filé, ragú). Částečně to platí i o jménech se zakončením -e (penále, karate, parte), většina jich je však r. ž. (gáže, recese, edice). Někdy může rod ovlivnit významově blízký český výraz. Např. slova brandy, whisky se řadí k r. ž. podle českých výrazů pálenka, slivovice... Přiřazení k r. ž. u slova jury [žiri] ovlivnilo to, že v češtině znamená ,porota', u lobby zase význam ,nátlaková skupina'. U cunami (možno psát i tsunami) sice příručky uvádějí r. ž. i stř., ale v praxi převažuje r. ž., a to podle české vlny.
Záludnosti
Domácí nebo zcela zdomácnělá slova, která končí na pravopisně měkké písmeno, jsou buď r. m. (klič, obličej, koš, nůž), nebo r. ž. {řeč, závěj, myš, lež). U přejímaných slov je proto otázka, ke kterému z uvedených rodů je přiřadit. U většiny starších přejímek je rod
80 /   Písmeno O
už ustálený, např. hokej, finiš, bridž (r. m.) x tramvaj, retuš, masáž (r. ž.). U novějších se stává, že se zpočátku užívají v obou rodech a časem jeden z nich buď zcela zvítězí, nebo naprosto převáží. U slova displej, třebaže je podle příruček obourodé, v praxi jednoznačně převládá r. m., u výrazů buš, srnec či bonsaj pisatelé upřednostňují r. ž., u jména image sice též převládá r. ž., ale ne tak výrazně. Z nejnověji přejatých slov jmenujme segway ,dvoukolka. Toto slovo se u nás teprve zabydluje, v rodě kolísá a až budoucnost ukáže, zda zůstane obourodé, nebo některý z rodů ten druhý přemůže.
Píšete dopis na úřad nebo ůo firmy?
Jak upravit dopis občana organizaci podle normy
Doporučení pro grafickou úpravu textů a formální uspořádání obchodních a úředních dopisů nebo dopisů fyzických osob právnickým osobám jsou uvedena v ČSN 01 6910. Tato česká technická norma není obecně závazná, respektování jejích požadavků proto závisí na rozhodnutí organizace, pro niž autor text připravuje, nebo na rozhodnutí autora. Užití zvyklostí normy při úpravě písemností může přispět k snazšímu dorozumívání v obchodním a úředním styku.
Dopisy občanů organizacím jsou např. žádosti, objednávky, urgence, reklamace a stížnosti. Upravují se podobně jako úřední a obchodní dopisy. Dopis začíná vždy adresou odesílatele (včetně PSČ), lze připojit i telefonní číslo nebo e-mailovou adresu. Adresa odesílatele se píše od levého okraje. Pod adresou odesílatele se uvádí adresa příjemce. Místo a datum odeslání se umísťují vlevo nebo vpravo, v případě potřeby lze pod nimi uvést číslo jednací. Datum se doporučuje psát číselně-slovním zápisem, místo odeslání je v 1. pádě, čárka se mezi místem a datem odeslání nepíše (Vysoké Mýto 25. února 2015). Heslovité vyjádření obsahu dopisu (dříve tzv. věc) se zvýrazňuje tučně (např. Žádost o..., Stížnost na.. .)> za názvem dopisu se tečka nepíše. Dopis začínáme oslovením - bud jménem příjemce v 5. pádě, např. Vážený pane předsedo, Vážená paní inženýrko, Vážená pant Bílá, nebo neutrálním oslovením Vážení / Vážené paní, vážení pánové. Mezi odstavce
Herečka získala sympatie díky šarmu a chari-
sm__. Spolupráce mezi oběma gymnázi____trvá
již deset let. Nedávno vyšel výbor z autorových
esej_. V obou semífinál_vyhrály favoritky.
Nov.__ foyer nalezneme v severním křídle paláce. Každ_l apartmá má výhled na moře. Obyvatelé našeho města letos oslaví několik
významných jubile____. Téměř všechn_ tabu
padl .
■ejped nqe} BiiuoasA Jauiai ■jajiqní qo/iuujeuzÁA M!10H?U jabiso so}a| B}saiu oqaseu a|a}BAÁqo ajow eu pa|UÁA eiu eiuiJedE apzB» 'aosied a|piJ>| niiiuaAas a atuauzaieu jaAoj. 9aou//;aon 'Äwuoabi ä|ejl|áa aieu^iiuas noqo a "iíasa/nrasa ip/ÍAaio;ne z joq/ía |as&\ ouABpajvj iai jasap zjf bajj ľzeuiuÄg Biuaqo izaoi aoBjdnjods •m.eaisueuo b niwes A>ijp sjiBdujÄs b]b>jsiz evigajaH
Písmeno O / 81
NENECHTE SE ZMÁST
občanskoprávní: Píšeme dohromady jako jedno slovo, protože jde o výraz vzniklý z terminologického spojení občanské právo, např. občanskoprávní spor.
obec: Ve slově obec píšeme malé počáteční písmeno, a to i v případě, že jde o přenesené pojmenování obecního úřadu, např. rozhodnutí obce Podbořany.
off-ifne, on-ime: Lze psátsespojovníkem i dohromady, tedy on-line i online, off-line i offline. osfoský/oseiský: Přídavné jméno odvozené od norského města Os/oje osloský nebo oselský. Obě varianty jsou spisovné, ostřeíovač * odstřeiovač: Tato slova se významově liší. Ostřeíovač je od slovesa ostřelovat (,střílet na někoho/něco z dálky'), odstřelovač od odstřelovat, tedy nedokonavé varianty slovesa odstřelit (.zastřelit, odstranit někoho/něco střelbou').
vkládáme mezery o výšce jednoho řádku, celý text se zarovnává vlevo nebo do bloku (v takovém případě je doporučeno dělit slova). Na konci dopisu nesmí chybět vlastnoruční podpis, který lze umístit vlevo nebo vpravo. Pokud dopis obsahuje přílohy nebo dopis posíláme ještě někomu jinému na vědomí, použijeme nadpisy Přílohy nebo Rozdělov-ník, Na vědomí, Kopie (nadpisy píšeme tučně a bez dvojtečky na jejich konci). Přílohy lze pod nadpisem vyjmenovat na samostatných řádcích, pod nadpisem Rozdělovník se uvede výčet adresátů.
Dopisy stylizujeme slušně a zdvořile. Nezapomínejme na to, že dopisy, e-maily a jakékoli další texty jsou naší vizitkou a na jejich základě si o nás příjemce vytváří nějaký dojem. Je vhodné se vyhnout přehnaným emocím (jak negativním, tak podbízivým) a oželet „smaj-líky" (obzvlášť v e-mailové korespondenci). K vyjádření zdvořilosti patří i psaní velkého písmena u tvarů osobních a přivlastňovacích zájmen Vy (Vás, Vám...), Váš, ať už píšeme jednotlivci, několika osobám, nebo kolektivu.
82 /   Písmeno O
| O PŮVODU ČESKÝCH JMEN
Petr je mužské jméno řeckého původu. Vychází z řeckého podstatného jména pefros ,skála' a vykládá se jako .skálopevný'. Patří k nejoblíbe-nějším jménům u nás. Oblíbené je u nás zvláště od sedmdesátých let i ženské přechýlené jméno Petra. Méně častá je podoba Petruše, řídká je forma Petrana. Častější je jméno Petruška, které se však vyskytuje pouze ve starší generaci. Podle současných zákonů totiž nejde o základní oficiální podobu jména.
Praha je v historických pramenech poprvé zmiňována k roku 965. Již kronikář Kosmas uvádí známou pověst o tom, že Praha byla založena v místech, kde byl otesáván práh. Se slovem práh bylo jméno v pozdějších dobách spojováno velmi často, někdy bylo vysvětlováno podle „říčních prahů", domnělých příčných překážek ve Vltavě. Podle nejpravděpodobnějšího výkladu však jméno Praha souvisí se slovem pražit nebo prahnout a označovalo místo vypražené, vysušené od slunce.
Osobní jména česká i cizí se skloňují podle stejných vzorů jako jména obecná. Některá z nich však mají určitá tvarová specifika. Právě jim se budeme v tomto dílu věnovat.
Mužská jména
Při skloňování jmen zakončených na souhlásku se řídíme vzory „pán" a „muž". U jmen zakončených na -ek vypouštíme tzv. pohybné -e- (Hlaváček - 2. p. Hlaváčka). Výjimkou jsou jména, která by se bez -e- obtížně vyslovila: Vepřek - 2. p. Vepřka i Vepřeka. Jména zakončená na -er kolísají: Wolker - 2. p. Wolkera i Wolkra. U jmen zakončených na -ec můžeme při oslovení použít dva tvary: 5. p. Adamce i Adamci.
Jména zakončená na -a skloňujeme podle vzoru „předseda" ale po měkké souhlásce následuje -i: Hlavsa, Pavlica, Váňa, García [garsíja] - 2. p. Hlavsy, Pavlici, Váni, Garcíi.
Česká jména zakončená na -e a cizí zakončená na měkkou souhlásku + -e se skloňují podle vzoru „soudce", ostatní cizí jména zakončená na -e podle vzoru „pán". Je však možné je skloňovat i pomocí tzv. zájmenných koncovek: Purkyne, Rilke - 2. p. Purkyné i (řidčeji) Purkyněho, Rilka i Rilkeho. Jména na -é skloňujeme jen zájmenným způsobem: Linné -2. p. Linného. Jména zakončená na -o/ó, -u/ú skloňujeme podle vzoru „pán" (koncové -o, někdy i -u, se vypouští): Niro, Landou, Szabó, Nehrú - 2. p. Mra, Landaua, Szabóa, Nehrúa. Česká příjmení typu Kubů, Janků zůstávají nesklonná.
Česká příjmení ve formě tvrdého přídavného jména se skloňují podle vzoru „mladý": Černý - 2. p. Černého. Všechna ostatní jména s koncovkami -i/í/y se skloňují zájmenným způsobem, případně podle vzoru „jarní": Bondy, Verdi, Dolejší - 2. p. Bondyho, Verdího, Dolejšího.
Ženská jména
Ženská jména zakončená na -a patří ke vzoru „žena". I zde po měkké souhlásce následuje -v. Mia, Lubica, Nadá - 2. p. Mii, Lubici, Nadi. Jména s koncovkou -e mají tvary podle vzoru „růže": 1. i 2. p. Libuše, Marie.
84 /   Písmeno P
Jména končící ostatními samohláskami, případně souhláskou jsou nesklonná: Neli, Yoko, Maru, Carmen. Jen výjimečně se u jmen končících souhláskou objevují tvary podle vzoru „žena": Dagmar - 2. p. Dagmar i (řidčeji) Dagmary.
Záludnosti
Pokud se vyslovovaná a psaná podoba liší, přiřazujeme jméno ke vzoru podle zakončení ve výslovnosti. Ovlivňuje-li koncové -e výslovnost předchozích hlásek, obvykle se ponechává, pokud ne, vypouští se: Pierre [pjér], Jake fdžejk] - 2. p. Pierra, Jakea. Francouzská jména, ve kterých vyslovujeme samohlásku místo koncového souhláskového písmena, skloňujeme podle vzoru „pán" či „muž": Maigret [megre], Camus [kami] - 2. p. Maigreta, Camuse.
Pokud se měkká a tvrdá souhláska před koncovkou liší v písmu a ve výslovnosti, píšeme -/Ty ve 2. p. podle psané podoby: Concha [konča], Natasha [nataša], Roja [rochá] - 2. p. Conchy, Natashy, Roji. Sem spadají i jména zakončená na -c, -ca, -co, -cu, kde -c- čteme jako [k] a můžeme tak v nepřímých pádech i psát: Chirac [širák], Lorca [lorka], Eco [eko] -2. p. Chiraca i Chiraka, Lorcy i Lorky, Eca i Eka.
Jména původem slovanská ve tvaru přídavného jména skloňujeme jako přídavná jména: Brzezinski - 2. p. Brzezinského.
Tři mušketýry od {Alexandre Dumas) už jsem četla. Půjdeme na koncert Jarka (Nohaviea). Vytvořili představení podle románu (Federico García Lorca). V hlavní roli uvidíte Davida (Duchovny). Půjčili jsme si od (Danica) hry (OscarWilde). Řecké pašije Bohuslava (Martinů) jsou mistrovským dílem. Bez(Mike) tam nepůjdeme. Román (Mario Puzzo) se stal předlohou k filmům s (Madon Brando).
Jak má vypadat dopis šéfa?
jak upravit osobní dopisy vedoucích pracovníků podle normy
Obsah osobních dopisů vedoucích pracovníků je různorodý Mohou to být pracovní záležitosti, jako je doporučení, jmenování pracovníka do funkce, žádost o pracovní schůzku, o sponzorský příspěvek, ale i události společenského styku, např. pozvání, blahopřání, poděkování, omluva nebo projev soustrasti. Pro tento druh korespondence mají vedoucí pracovníci a reprezentativní představitelé různých institucí (ředitelé a předsedové organizací, primátoři a starostové měst, rektoři a děkani atd.) zvláštní dopisní papíry, na nichž je uvedeno jejich jméno a funkce již v hlavičce.
■luapuejg uuauopeiAi s ujnujjij. >j noijoipaid ibis as ezznd bijbiaj uewoy •atuapfndau uiej ea>uiAj zag -waijp uj/;>)SAat}S!Uj nosf nuiijeiAi eAe|snu.og afised o>ioay "BapnM ojboso ajm \o\usq po \s aiusl" !l!2Índ ■qu.auAouonQ epíAerj aijpiAn hoj juabiu. a ■á>(joi/áojo-| nojeg e^uapaj/eouapaj nuewoj
aipod ju9Aeispajd iiuoaiáa ■jOiAeijON evpef ijaouo>j eu aiuapfrid "euao wasf zn aseuina sjpuexaiv po ÁJÁia>jsnai uj.
Písmeno P  / 85
NENECHTE SE ZMÁST
pewr félictíer: Na novoroční přání běžně píšeme P. F 2015 (podoba může být \p.f„ PF). Zkratka skrývá francouzský výraz pourféliciter, vyslovovaný [purfelisite], s významem ,přání k novému roku; pro štěstí'.
práce: Slovo práce skloňujeme podle vzoru „růže", ve 3. p. mn. č. je tedy k pracím, v 6. p.
0 pracích (tvary *k pracem, *o pracech nejsou správné).
prosím: Zdvořilostní slůvko prosím se nemusí, ale může od okolního textu oddělovat čárkami. Lze psát: Potvrďte prosím svou účast i Potvrďte, prosím, svou účast.
protagonista: Spojení hlavní protagonista je tzv. pleonasmus čili významově nadbytečné hromadění synonym. Protagonista je představitel hlavní role, hlavní postava literárního díla nebo
1 vedoucí osobnost. Říkat hlavní protagonista je podobné jako mluvit o vnitřním interiéru nebo hemenexu se Šunkou.
protěžovat: Pokud někoho prosazujeme, chráníme, upřednostňujeme, pak ho neprotěžujeme, ale protežujeme. Slovo převzaté z francouzštiny (proféger) píšeme s -e-, má stejný latinský základ jako výraz protekce.
Pro úpravu osobních dopisů vedoucích pracovníků má ČSN 01 6910 částečně jiná doporučení než pro úpravu dopisů obchodních a úředních. Místo a datum odeslání lze psát vlevo nebo vpravo. V datu se měsíc nepíše číselně, ale slovem ve 2. pádě, místo odeslání je v 1. pádě, čárka se mezi místem a datem odeslání nepíše (např. České Budějovice 26. února 2015). V případě potřeby se pod datem uvede spisová značka odesílatele. Dopis začíná oslovením, umístěným od levého okraje. Nové odstavce začínají odstavcovou zarážkou nebo se použije mezera mezi odstavci. Je dovoleno používat mezeru i odstavcovou zarážku současně. V základním textu dopisu se obvykle používá mírně zvětšené řádkování.
Podpis je vždy vlastnoruční, umístí se buď vlevo, nebo vpravo. Pod podpisem se již jméno a funkce obvykle neuvádějí. Upozornění na přílohy se píše vlevo stejně jako v jiných typech dopisů. Jméno a pracoviště nebo adresa příjemce se uvádějí na konci dopisu, zpravidla v dolní třetině listu pod textem, u vícestránkových osobních dopisů na posledním listu vlevo dole. Údaje o adresátovi obsahují oslovení (např. Vážený pan) a zarovnávají se od levé svislice. Razítko na osobní dopis nepatří. Adresáta potěší, jestliže je dopis formulován skutečně „osobně", tedy bez prázdných frází, patosu a sentimentálních klišé. V případě doporučujících dopisů by měla být charakteristika doporučované osoby věcná a bez zbytečných superlativů.
Přestože obsah osobních dopisů vedoucích pracovníků bývá různorodý, tyto dopisy stále slouží pro komunikaci jménem organizace a nelze je zaměňovat ani s dopisy soukromými, ani s formálními obchodními a úředními dopisy (např. poptávkou, objednávkou, urgencí, reklamací). V dopisech do zahraničí se forma osobního dopisu zpravidla nepoužívá.
86 /   Písmeno P
" 4t\ 0 PŮVODU ČESKÝCH JMEN
Patrik je mužské jméno latinského původu. Vykládá se z latinského patricius ,patricijský, urozený, šlechtický'. Patrná je zde souvislost s latinským podstatným jménem pafer ,otec': urozený byl totiž ten, kdo „měl otce", tedy člověk s významnými předky. Dnes má u nás jméno Patrik téměř 29 000 nositelů. Více než 3 000 žen pak má jméno Patricie, které však bylo utvořeno přímo z latinské podoby Patricius. Naopak jméno Patrika, utvořené z podoby Patrik, je u nás ojedinělé.
Praděd je jméno nejvyšší hory Jeseníků. V minulosti měla hora různá německá jména. Koncem 15. století je poprvé doloženo pojmenování Alt-vater, které bychom mohli do češtiny doslovně přeložit jako ,starý otec', tedy,děď. Jméno odráží skutečnost, že jde o horu nejvyšší, tedy „nejvá-ženější", podobně jako byl v rodině nejváženější osobou děd. S českým překladem Praděd, který není příliš přesný, se poprvé setkáváme v polovině 19. století,
Skloňování zeměpisných jmen
Zeměpisná jména skloňujeme podle stejných vzorů jako jména obecná, ale v mužském rodě se až na výjimky omezují jen na vzory neživotné.
Mužský rod
Jména zakončená tvrdou nebo obojetnou souhláskou mohou kolísat ve 2. a 6. p. j. č. Ve 2. p. jde o kolísání mezi koncovkami -u (vzor „hrad") a -a (podvzor „les"). Převažuje sice koncovka -u (2. p. do Písku, Hamburku, Stockholmu, Mohanu), ale u některých jmen (spise domácích) se objevuje -a (2. p. do Zlína, Havířova, Londýna, Rýna). U některých jmen se dokonce užívají koncovky obě: 2. p. do Mělníku i Mělníka, Rakovníku i Rakovníka, Zbirohu i Zbirohu.
V 6. p. dochází u vzoru „hrad" ke kolísání mezi koncovkami -u a -e/ě. Koncovka -u je kromě vybraných domácích jmen typická pro názvy cizí a novější: 6. p. v Písku, Stockholmu, Hamburku, Váhu. Koncovka -e/ě se zachovává spíše u domácích a počeštěných starších názvů: 6. p. v Jičíně, Náchodě, Egyptě. I zde se objevuje u některých jmen kolísání: 6. p. v Zábřeze/Zábřehu, Nymburce/Nymburku.
Názvy, které jsou formálně přídavnými jmény, skloňujeme podle vzorů „mladý" a „jarní": Káraný, Rudničnyj, Vyšnij - 2. p. Káraného, Rudničného, Vyšního.
Ženský rod
Přestože většina jmen zakončených měkkou souhláskou je řazena k ženskému vzoru „píseň" u některých se v praxi objevuje i skloňování podle mužského vzoru. Spisovná je však pouze podoba ta Kroměříž, ta Třebíč, ta Olomouc, ta Florenc.
Domácí názvy zakončené na -ice jsou ženského rodu. Většina je pomnožná: 2. p. do Litoměřic, Budějovic, Strančic. Méně často jsou v j. č.: 1. i 2. p. Roudnice, Kopřivnice. Máme dokonce název, který může být užit v obou variantách: ta/ty Hostivice - 2. p. do Hostivice/ Hostivic. Další raritou je název Sušice. Obec tohoto jména je v Cechách (ta Sušice) i na Moravě (ty Sušice).
88 /   Písmeno P
Střední rod
Vedle jmen zakončených na -o (Borneo), -e (Dušanbe), -í(Ústí) a antických jmen zakončených na souhlásku (Antium - 2. p. do Antia) patří ke střednímu rodu i většina cizích názvů zakončených na dlouhou samohlásku (Waterloo [vatrló]), -i (Brindisi) či -u/ú (Honolulu, Kjúšú). Ty jsou nesklonné.
Záludnosti
Pokud se vyslovovaná a psaná podoba liší, přiřazujeme jméno k rodu a vzoru primárně podle zakončení ve výslovnosti: Greenwich [grinyč], Grenoble [grenobl], Calais [kale] -2. p. do Greenwiche, Grenoblů, Calais.
Pokud se měkká a tvrdá souhláska před koncovkou liší v písmu a ve výslovnosti, píšeme -i/y ve 2. p. podle psané podoby: Sevilla [sevilja], Loja [locha] - 2. p. Sevilly, Loji. Patří sem i názvy zakončené na -c, -ca, -co, -cu, kde -c- čteme jako [k] a můžeme ho ve všech pádech s výjimkou prvního i psát: Quebec [kebek], Maílorca [maljorka] - 2. p. Quebecu i Quebeku, Mallorcy i Mallorky.
U cizích názvů často musíme počítat s kolísáním rodu či skloňování: Tennessee (stř. r. podle zakončení i žen. r. jako „ta řeka", obojí nesklonné); Brisbane - 2. p. do Brisbane (stř. rod, nesklonné) i Brisbanu (muž. rod); Marseille - 2. p. do Marseille [marseje] (vzor „píseň") i [marsej] (nesklonné).
Firma uzavřela dohodu s Jižní (Korea). Jeli jsme na výlet z (Le Havre) přes (Nancy) do (Mnichov). V (Newcastle) se konal šampionát v golfu. Loni byl na dovolené v (Egypt) a letos se chystá do (Stockholm). Postavil si v (Hostivice) nový dům. Univerzita v (Cambridge) má skvělou pověst. Strávil dovolenou v (Quebec).
Dear Sir or madam...
Jak napsat dopis anglickým obchodním partnerům
Píšeme-li dopis anglickému obchodnímu partnerovi, je namístě projevit dostatečnou kompetenci v úpravě písemností v angličtině a upevnit tím dobré obchodní vztahy. Zaměříme se především na obchodní korespondenci ve Velké Británii.
V základním typu anglického obchodního dopisu bez předtištěné hlavičky je v pravém horním rohu umístěna adresa odesílatele. Je rovněž přípustné umístit ji do levého horního
•n>i9qynô/no9qan0 a nouaiOAOp ijabjis •;saApcl npiaA>|S eui igpuqweo a biizjsaiud ■Lunp /íaou qoiCHAnsoH/piAiisoH a js |iABisod •nu:oL)>)oo;s op b}sá"ijo as sojai e a;dÁ?3 a auaioAop eu |Äq tucq 'nj.103 a jeuoidiues as niiseoMaN A 'BAOipiuiAj op aoubn sajd njABH ai z \q\áa bu aoisf i\9f "ifajoM /noajo» juzjr s npoqop b|ajAezn ewjy
i
l
__i
Písmeno P  / 89
NENECHTE SE ZMÁST
párek: Párek je malý pár. Název uzeniny vznikl z jejího původního vzhledu - vždy šlo o dva spojené kousky. Protože se dnes vyrábí jinak, původní motivace pojmenování se vytrácí, Proto je jistější si při nákupu říct o konkrétní počet nožiček, permanentní: Psát *pernamentní, *perna-mentkaje podobné jako psát *cere/, *vertyba: je to sice značně rozšířené, ale dobře to není. Pomoci nám může zkrácenina permice. Napoví, že po r následuje m - správně tedy: permanentní, permanentka.
plytký: Plytké mohou být řeči, zábava a také dýchání nebo talíře. Plytký znamená ,povrchní, mělký, nehluboký, jalový, prázdný', popel: Slovo má tvary podle vzorů „hrad" i „stroj", v 7. p. mn. č. můžeme psát s popely i popeli, ve 2. p. j. č. má dokonce tři tvary: popela, popelu a zastaralý tvar popele.
pykat x pikat; Jestliže pykáme za svá provinění, pak ,neseme trest, trpíme'; častější je předponové odpykat (např. trest, tři roky vězení). Při pikánív dětské hře hlídáme určené místo neboli pikolu (stejným slovem se označuje i malá flétna), u níž můžeme zapikatschovaného kamaráda.
rohu, ale toto umístění je méně časté. Jednotlivé řádky adresy jsou zarovnány vlevo a nejsou zakončeny interpunkčními znaménky. V britské obchodní korespondenci je také časté to, že se jméno odesílatele v adrese neuvede, a stojí tedy pouze na samém konci dopisu.
Pod adresou odesílatele vynecháme řádek a uvedeme datum, které bude zarovnáno vlevo, společně s adresou. Měsíc se v datu vypisuje raději slovy, protože číselně zapsaná data mohou mít v anglicky mluvících zemích různé čtení. Není nutné uvádět v datu za číslicí označující den zakončení řadové číslovky -st, -th apod. Pod datem opět vynecháme řádek a uvedeme adresu příjemce, avšak zarovnáme ji k levému okraji stránky a to platí i pro všechny následující části dopisu.
Jméno nebo funkci příjemce uvedeme buď přímo v adrese, nebo na samostatném, tučně vytištěném řádku pod adresou příjemce v tzv. attention line: Vor the attention of... Vynecháme řádek a následuje oslovení, nejčastěji např. Dear Mr Hughes; Dear Sir; Dear Madam; Dear Sir or Madam; Dear Sir/Madam. Oslovení a vlastní text dopisu rovněž odděluje vynechaný řádek. Řádek se vynechává i mezi jednotlivými odstavci textu dopisu, počáteční řádky odstavců se neodsazují, nýbrž zarovnávají k levé svislici.
Zakončení dopisu záleží na tom, jaké oslovení bylo použito. Jestliže je dopis určen osobě, kterou neznáme jménem, a užili jsme obecná oslovení Dear Sir; Dear Madam; Dear Sir or Madam; Dear Sir/Madam, zakončujeme Yoursfaithfully. Pokud oslovení obsahovalo příjmení adresáta, v závěru uvedeme Yours sincerely. Když se s adresátem lépe známe, můžeme použít i méně formální Best wishes. Závěrečný pozdrav je možné, avšak nikoli nutné oddělit čárkou. Pod závěrečnou formulí vynecháme místo pro vlastnoruční podpis a připojíme ještě řádek s uvedením (iniciály) jména a příjmení pro případ, že by adresát nemohl přečíst náš rukopis. Vlastnoruční podpis se může skládat z (iniciály) křestního jména a příjmení nebo se uvede jen příjmení.
90 /  Písmeno P
O PŮVODU ČESKÝCH JMEN
Radek je základní oficiální podoba mužského jména. Dnes by nás již možná ani nenapadlo, že ještě v padesátých letech 20. století bylo hodnoceno jako domácká neoficiální podoba jmen jako Radoslav, Radomil, Radovan, případně také Ctirad. Jméno, které můžeme vykládat jako .radující se', se však již zcela osamostatnilo. Jeho obliba dosáhla vrcholu v sedmdesátých letech. Podobně je tomu i u ženského jména Radka, které vzniklo původně rovněž jako domácká podoba jmen Radoslava, Radmila apod.
Rokycany jsou v historických pramenech poprvé připomínány k roku 1110. Jméno je utvořeno od podstatného jména rokyta, které označovalo vrbu a ze současné češtiny se již téměř vytratilo. Rokycané byli obyvatelé místa s vrbovým porostem, jejich jméno pak bylo přeneseno na osadu, v níž žili, a získalo neživotné zakončení -any. Od slova rokyta byla utvořena i řada dalších zeměpisných jmen, např. Rokytná, Rokytnice nebo Rokytovec.
Hustší, nebo hustější? Víc, nebo více?
Přídavná jména a příslovce stupňujeme tehdy, jestliže někoho či něco s někým nebo něčím srovnáváme. Druhý stupeň (např. rychlejší; rychleji) vyjadřuje větší míru nějaké vlastnosti, třetí stupeň (nejrychlejší; nejrychleji) pak její největší míru. Stupňovat lze bez problémů většinu příd. jmen jakostních (např. starý - starší) a příslovce vyjadřující kvalitu nebo míru (např. krásně - krásněji). Pro příd. jména vztahová (např. dřevěný, školní) platí jistá omezení: Mnohá z nich sice také můžeme stupňovat, zpravidla však jen v jejich přeneseném významu, např. kovový stůl - kovovějŠí hlas. Některá příd. jména pak nestupňujeme vůbec, např. ta zakončená na -icíl-ící (kropicí, vzrušující) nebo příd. jména druhově přivlastňovací (psí, sloní).
Druhý stupeň příd. jmen se tvoří příponou -ejŠíl-ějŠí, -ší nebo koncovkou -í (např. rychlejší, jasnější, starší, lehčí), druhý stupeň příslovcí má příponu -ejil-ěji (rychleji, jasněji) nebo méně často -e (blíže). Třetí stupeň pak již od druhého stupně utvoříme snadno pomocí předpony nej-: nejrychlejší, nejrychleji.
Záludnosti
U příd. jmen může nastat problém s volbou přípony pro druhý stupeň. Vedle příd. jmen, která se stupňují jen pomocí přípony -ejšíl-ější (např. veselejší, příjemnější) nebo -ší (např. mladší, starší), mohou mít některá ve druhém stupni obě tyto přípony: hustší i hustější, Čistší i čistější, hrubší i hrubější, snazší i snadnější, zazší i zadnější aj.
Koncovkou -í tvoří druhý stupeň jen některá příd. jména na -ký; hláska k se před příponou mění v č, např. lehčí, měkčí, tenčí. Některá z nich tvoří druhý stupeň i pomocí -ejší: křehčí i křehčejší, mělčí i mělčejší, trpčí i trpčejší Vedle toho mnohá příd. jména na -ký tuto příponu ve druhém stupni odsouvají a stupňují pomocí -ší: hladší, kratší, krotší (i krotčejší), sladší aj.
Při stupňování dále dochází k odsouvání některých jiných přípon (hluboký - hlubší, snadný - snazší), k hláskovým změnám (drahý - dražší) a ke krácení samohlásek (řídký - řidší). Nepravidelně tvoří tvary druhého stupně přídavná jména malý - menší, vel-
92 /   Písmeno R
ký - větší, dobrý - lepší, zlý - horší (ve významu ,který úmyslně ubližuje, škodí' i zlejší), dlouhý - delší.
Z příslovcí stupňujeme nepravidelně: málo - méně, (hovorově) míň; mnoho/hodně -víc(e); dobře - lépe, (hovorově) lip; zle/špatně - hůř(e); brzy - dřív(e); dlouho/dlouze - déle. U jiných příslovcí se odsouvají zakončení (např. -ko, -ce), dochází k hláskovým změnám před příponou aj.: blízko/blízce - blíž(e); vysoko/vysoce - výš(e); nízko/nízce - níž(e); těžko/ těžce - tíž(e); snadno - snáz(e), snadněji; hluboko - hloub, hlouběji; široko/široce - šíř(e), siřeji; úzce - úže, úžeji.
Místo stupňování příd. jmen lze v některých případech použít opisná vyjádření s příslovcem víc/více, zvláště tam, kde stupňování není možné, např. více vzrušující. V současné době se často nevhodně kombinuje více i s druhým stupněm přídavného jména, např. *více dokonalejší, *vícepropracovanější. Těmto nadbytečným spojením se v kultivovaném projevu doporučujeme vyhnout.
Sehr geehrter Herr...
Jak napsat dopis německým obchodním partnerům nebo úřadům
Následující pravidla pro psaní dopisů v němčině vycházejí z německé normy pro úpravu písemností DIN 5008:2011-04 a částečně z rakouské normy ÓNORM A 1080:2007.
V dopise používáme jednoduché řádkování. Jméno a adresa odesílatele se uvádějí zpravidla v hlavičce dopisu. Pod hlavičkou vlevo následuje pole pro adresu příjemce. Jestliže je dopis určen konkrétní fyzické osobě či osobám, začíná adresa slovem Frau, Herm, Eheleute apod., za ním může následovat úřední titul nebo funkce (např. Frau Studienrätin, Herm Rechtsanwalt). Na druhý řádek napíšeme jméno a příjmení včetně akademických titulů. Na dalších řádcích se uvádějí: název firmy nebo instituce; ulice a č. p. nebo číslo poštovní přihrádky; PSČ (bez mezer mezi číslicemi) a název obce; země určení.
Pokud dopis obsahuje odvolací údaje, uvádějí se ve sloupcové podobě vpravo od adresy příjemce nebo v řádku pod touto adresou. Datum ve formě 2015-02-28 nebo 28. Február
Stypňyjte přídavná jména a příslovce: Dnešní porada měla (hladký) průběh než včerejší jednání. Pochutnával si na tom (nej + křehký) steaku. Poslední úkol byl ze všech (nej + snadný). Práva pacientů budou v novém zákoně vymezena (široko) než dnes. V létě je na silnicích (hustý) provoz než v zimě. Jan se potopil ze všech (nej + hluboko). Energie jsou čím dál (drahý). Liška volala na kůzlátka svým (nej + tenkým) hlasem.
■UI9Se|L| LUJ0U8JÍ9U UIÁAS b>1Je|zqm
eu B|e|OA B^sn 'jszejp |ep ujjo nosfaigjau^ ■]f9qno|L)Í9U/qnoiu.F9U uoasA az ndoiod as uer '9LU1Z a zau zoAOJd isľaisni|/isjsnL| ipiomns eu aí 9}9| a 'saup zau jfejjs/ajis/jjs euazauiAA §uo>iez waAOu A nopnq njuaioed babjcj 'iszBusfau /isfaupeusfau ipasA az |Áq |o>jn jupaisod 'nv)B9is ujjsíaoqaj>)íau/ujjoqaj>iíau uioi eu |s iBABUjn^ood "juBupgf isjaigoA zau qgqnjd jspB|L| b|9uj Epejod jusaurj
Písmeno R  / 93
NENECHTE SE ZMÁST
raný; Ve významu ,časný' píšeme raný s jedním n, např. raný novověk. Přídavné jméno ranný ,tý-kajícíse rány' se užívá nejčastěji ve spojeních jako šestiranný revolver.
rap(p}eř: V angličtině se rapující hudebník píše jedině se dvěma p, s jedním jeto úplně jiné slovo. V češtině záměna nehrozí, a tak se užívá i méně obvyklá podoba raper. Ze stejných důvodů .člověk píšící blog' může být v češtině blogger i bloger.
reíýz: V kořenech domácích slov nenajdeme kombinaci f+y/ý vůbec, u přejatých jen zřídka. Jedním z mála takových slov je původně francouzská refýž (refuge = úkryt, útočiště), tedy vyvýšený ostrůvek pro nástup do vozidel MHD. respektive: Někdy se objevují podoby *respek-tivě, a dokonce *respektivně - obě jsou ale chybné. Výrazje původně latinský a uvozuje zpřesnění, doplnění nebo opravu právě řečeného, něco jako české popřípadě, vlastně. rukojmí: Slovníky zachycují rukojmí ve středním rodě a rukojmího v rodě mužském životném, za chybu nepovažujeme ani v praxi běžnou rukojmí ženského rodu, jde-li o zadržovanou ženu.
2015 je buď součástí odvolacích údajů, nebo je umísťujeme samostatně jeden až tři řádky pod adresu příjemce a zarovnáváme k pravému okraji. Za odvolacími údaji nebo datem vynecháme dva řádky a od levé svislice napíšeme předmět dopisu, např. Hotelbuchung (můžeme jej vyznačit tučným písmem). Výraz Betreff (věc) před nadpisem neuvádíme.
Pod předmětem vynecháme dva řádky a následuje oslovení obsahující adresátovo příjmení (včetně akademického titulu) nebo jeho pracovní funkci, např. Sehr geehrter Herr Dr. Schmidt; Sehr geehrte Frau Bürgermeisterin. Pokud jméno adresáta neznáme, použijeme formu Sehr geehrte Damen und Herren. Za oslovení napíšeme čárku, první odstavec potom začíná malým písmenem. Odstavce (ani oslovení) neodsazujeme a necháváme mezi nimi vždy jeden volný řádek.
Za posledním odstavcem a volným řádkem následuje závěrečný pozdrav, např. Freundliche Grüße; Mit freundlichen Grüßen; Beste Grüße aj. Pokud je odesílatelem právnická osoba, o dva řádky níže uvedeme název firmy nebo úřadu. Vynecháme několik řádků pro podpis, popř. otisk razítka, a napíšeme jméno odesílatele, pod něž můžeme uvést jeho funkci. Seznam příloh s nadpisem Anlage(n) (v rakouské němčině Beilage(n)) umístíme buď vlevo na druhý řádek pod jméno odesílatele, nebo k pravému okraji vedle závěrečného pozdravu. Na stejné místo nebo na druhý řádek pod seznamem příloh uvedeme rozdě-lovník s nadpisem Verteiler. Oba nadpisy (Anlage(n) i Verteiler) můžeme vyznačit tučně.
94/   Písmeno R
O PŮVODU ČESKÝCH JIV!EN
Řehoř je mužské jméno řeckého původu. Původní řecká podoba Grégorios se vykládá jako ,bdělý, ostražitý'. Bližší řeckému originálu je např. slovenská podoba Gregor. Česká podoba odráží pravidelné hláskové změny, ke kterým při přejímání cizích výrazů docházelo. Do staré češtiny bylo jméno přejato jako Hřehof, protože g se pravidelně měnilo na h a /-před e nebo / dávalo ř. Počáteční H- bylo později vypuštěno. Jméno Ře-hořje u nás dnes poměrně vzácné, má jen necelé čtyři desítky nositelů.
Říp je zná m již z Kosmovy kroniky jako místo, kde stanul praotec Čech se svým lidem. Tento vrch je osamocený a v krajině velmi výrazný, proto odpradávna sloužil jako významný orientační bod. Není tedy divu, že jeho jméno je velmi starého, předslovanského původu. Vychází z germánského základu *rip s významem ,hora, vyvýšenina'. Pojmenování tedy odráží skutečnost, že šlo o horu v okolí jedinou, velmi významnou.
Zájmena jenž, jehož a týž/tentýž
Čtu dopis, který doručil poslíček, který přijel pozdě. Nevadí vám něco na formulaci této konstrukce? Pravděpodobně vás zarazila kumulace vztažného zájmena který - kvůli ní působí souvětí poněkud neobratně. Kdybychom chtěli rušivý efekt vyvolaný opakováním zájmena který odstranit, mohli bychom toto zájmeno nahradit v některé pozici výrazem se stejnou platností - správným tvarem zájmena jenž.
Jak ale správný tvar vypadá? Při jeho výběru si musíme uvědomit dvě zásadní věci. Zaprvé jakého rodu a Čísla je jméno (příp. jména) rozvíjené zájmenem. Podle toho volíme jedno ze čtyř paradigmat (jeden ze čtyř souborů tvarů) a v rámci něho dílčí paradigma jednotného či množného čísla. Rozeznáváme tato dílčí paradigmata: muž. rod živ. j. č. {jenž) a mn. č. (již), muž. rod neživ. j. č. (jenž) a mn. č. (jež), žen. rod j. č. a mn. č., stř. rod. j. č. a mn. č. (vše jež).
Druhá důležitá věc při skloňování zájmena jenž je to, v jakém pádě stojí ve vedlejší větě. To má vliv na výběr konkrétního pádového tvaru z dílčího paradigmatu. Kromě 1. p., jehož tvary jsme zmínili v závorkách výše, váháme hlavně u 4. p.; pro něj jsou tyto tvary: j. č. -jehož/jejž (muž. živ.), jejž (muž. neživ.), již (žen.), jež (stř.); mn. č. - pro všechny rody jež. Po předložkách se náslovné j- nahrazuje ň- (na nějž).
Vraťme se k našemu příkladovému souvětí: první zájmeno rozvíjí slovo dopis, vybíráme tedy z paradigmatu rodu muž. neživ, pro j. č., zájmeno je ve vedlejší větě ve 4. p. (koho/co doručil poslíček?), volíme proto podobu jejž; druhé zájmeno rozvíjí slovo poslíček a stojí v 1. p., užijeme proto tvaru jenž. Zájmena který a jenž v ideálním případě střídáme: čtu dopis, jejž doručil poslíček, který...; čtu dopis, který doručil poslíček, jenž přijel pozdě.
Záludnosti
Nejistí jsme si někdy i při skloňování vztažných přivlastňovacích zájmen jehož (j. č. stř., muž. živ. i neživ.), jejíž (). c. zen), jejichž (mn. č. pro všechny rody). Zde si stačí pamatovat, že výrazy jehož a jejichž jsou nesklonné a zájmeno jejíž skloňujeme jako přídavné jméno jarní.
Problémy dělá též skloňování identifikačního zájmena týž. V j. č.: 1. p. týž/tentýž (muž.), táž/tatáž (žen.), totéž (stř.); 2. p. téhož (muž,, stř.), téže (žen.); 3. p. témuž (muž., stř.), téže
96 /   Písmeno Ŕ
(žen.); 4. p. téhož (muž. živ.), týž/tentýž (muž. neživ.), touž/tutéž (žen.)> totéž (stř.); 6. p. témž{e) I tomtéž (muž., stř.), téže (žen.); 7. p. týmž/tímtéž (muž., stř.), touž/toutéž (žen.). Vmn. č.: 1. p. tíž/titíž (muž. živ.), tytéž (muž. neživ., žen.), táž/tatáž (stř.); 2. p. týchž (všechny rody); 3. p. týmž (všechny rody); 4. p. tytéž (muž., žen.), táž/tatáž (stř.); 6. p. týchž (všechny rody); 7. p. týmiž (všechny rody).
Zájmeno týž má v 7. p. mn. č. ve spojení se substantivy zakončenými v tomto pádě na -ma formu týmaž: týmaž nohama. Podobně se v těchto případech chová zájmeno jejíž: dívka, jejímaž očima byl okouzlen. Zájmeno jenž se v těchto spojeních podobným způsobem nepozměňuje: rukama, jimiž psal dopis.
Píšete poptávky?
Jak v poptávce projevit zájem o koupi zboží a služeb
Jednou z forem komunikace mezi podniky, organizacemi a firmami navzájem a mezi institucí a klientem jsou obchodní dopisy. Řetěz dopisů obvykle začíná poptávkou, po ní následují nabídka a objednávka. Pokud objednávka není dodavatelem řádně uspokojena, následuje urgence a reklamace ze strany odběratele. Pokud odběratel včas nezaplatí, následuje obvykle upomínka ze strany dodavatele.
Poptávka nebo také dotaz je obchodní dopis, kterým hledáme vhodného dodavatele nebo žádáme o poskytnutí informací. Prostřednictvím poptávky zjišťujeme, kdo vyrábí nebo prodává výrobky či služby, které potřebujeme, „poptáváme" je. Tipy na vhodné dodavatele můžeme získat od svých dalších obchodních partnerů, od známých, z různých inzerátů a katalogů nebo vyhledáváním nabídek na internetu. Poptávka je vždy nezávazná. Můžeme ji učinit i prostřednictvím inzerátu, telefonicky nebo při osobním jednání. Text poptávky může být formulován velmi obecně a stručně (např. žádost o zaslání katalogu, protože kritéria výběru si ještě chceme promyslet) nebo naopak velmi konkrétně s podrobným popisem výrobků či služeb, které poptáváme.
Doplňte správný tvař výrazu v závorkách: s očima, (jenž) mrkal; vzkaz mužům, (jenž) šii válčit; s (týž/tentýž) podmínkou; známá, (jenž) jsem potkal v metru; krém, bez (jenž) by byla ztracena; k příteli, (jenž) jsem roky neviděl; obchodnice, (jejíž) rukama prošlo mnoho zboží; v článku, (jenž) jsme korigovali; kluk, na (jenž) se dá spolehnout; s ženou, (jejíž) muže nesnáším; o (týž/tentýž) věcech; město, (jenž) bylo zničeno
ouaojuz o[Aq zaf 'ojsaiu íipoogA zipA} o íuijseusau aznuu zoujfeí 'nousz s :jnouu.8|ods ep as zfeu/zouau eu 'nn^ :!ieAO§uo>| aujsfzfef 'nnuei? a :izoqz oqouw o|soid euie^nj zewjíaí 'eCNupoipqo IigpjAeu yfycu oiasľ zíaľ/zoiiaľ 'i|8iud m :eu90BJiz e|Áq Áq zfeu/zouau zsq 'uu9j>| :n49ui a je^jod luasfziľ'eweuz Inovjuiiupod zainoi/zrioi s :i!0|BA ||S ziľ 'Lunznuu zb>jza í|e>|Jiu zjumf 'eimoo s
Písmeno R   / 97
NENECHTE SE ZMÁST
řadiči páka: V tomto případě je náležité užít účelové přídavné jméno řadicí, tvar řadící s významem děje se uplatní např. ve spojení učitel řadící žáky do dvojic.
řeckokatolický: Přídavné jméno řeckokatolický (podobně jako např. římskokatolický) se správně píše dohromady bez spojovníku, protože souvisí se spojeními jako řecký katolicismus nebo řecký katolík, nevzniklo tedy ze souřadných složek řecký + katolický.
ředitel: Podobně jako se ten, kdo něco sbírá, označuje za sběratele a zpívat slyšíme zpěváka, řídicí funkci zastává kvůli hláskovým změnám ve vývoji češtiny ředitel, nikoli *řiditel. ředkvička: Ačkoli se nejen v receptech občas setkáme i s jinými pravopisnými podobami, které jsou ovlivněny výslovností [řetkvička], případně i zjednodušeně [řekvička], správně píšeme pouze ředkvička. Výraz vzdáleně souvisíš latinským slovem rad/x = kořen.
řemdih: I když nás výslovnost může svádět k zápisu *řemdich, tato středověká zbraň se jmenuje řemdih, husité měli cepy a řemdihy a v 6. p. mn, č. mluvíme o řemdizích.
Pokud poptávku posíláme formou dopisu, na začátku je vhodné uvést, odkud jsme se o dodavateli dozvěděli, například V inzerátu zveřejněném v Lidových novinách 2. 3. 2015 jsme se dozvěděli, že nabízíte... Z internetových stránek Vaší společnosti jsme zjistili, že vyrábíte... Na základě našeho včerejšího telefonátu Vás žádáme o písemnou nabídku... Na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně jsme od Vás získali informace o...
Popíšeme, o co přesně máme zájem. Uvedeme vlastnosti a parametry zboží, specifikujeme svou představu o podmínkách dodání (cena, množství, jakost, provedení, záruční doba, dodací lhůta, servisní služby, platební podmínky atd.): Prosíme o uvedení termínu dodání, způsobu dopravy a podmínek platby... Zašlete nám prosím nabídkový list včetně cen s DPH... Sdělte nám prosím, zda nám můžete dát slevu při placení v hotovosti... Velmi uvítáme, pokud nám nabídku pošlete co nejdříve... V závěru uvedeme např. Těšíme se na Vaši nabídku a věříme, že naše spolupráce bude nadále pokračovat
Dodavatele můžeme požádat i o zaslání nabídky, katalogu či vzorků. Pokud je to vhodné, můžeme ho požádat také o tip na jiného dodavatele: Pokud byste nám nemohli požadované zboží v daném termínu dodat, rádi uvítáme doporučení na jiného vhodného dodavatele. Vybranému dodavateli pak zašleme svou objednávku.
98 /   Písmeno Ř
\j O PŮVODU ČESKÝCH JMEN
Stanislav je mužské jméno slovanského původu, doložené téměř ve všech slovanských jazycích. Vykládá se jako ,ustav, upevni slávu' nebo ,staň se slavným', případně též pískávající slávu pevností, vytrvalostí'. Jméno je u nás velmi časté, podobně jako jeho přechýlený ženský protějšek Stanislava. Ze jména Stanislav byla ve středověku utvořena podoba Stašek, která se osamostatnila. Dnes je však ve funkci jména užívána již jen zcela ojediněle, rozšířena je jako příjmení.
Slezsko je historická země, která dnes z větší části patří Polsku. Podobně jako Morava vychází i jméno Slezsko z názvu řeky. Jde o levý přítok Odry, polsky zvaný S/eza. Jméno Slezsko označovalo tedy zemi rozkládající se podél této řeky. Jméno řeky bylo pravděpodobně utvořeno od slovanského základu s významem ,vlhký, mokrý'. Podle jiného výkladu souvisí jméno Slezsko se jménem kmene Silingů, jehož původ je však nejasný.
Jak psát a skloňovat číslovky
Číslovky jsou slova číselného významu. Rozlišujeme číslovky určité, které lze většinou zaznamenat i číslicí (2 ,dvá, 2. ,druhý\ 2x ,dvakráť, dvojí, dvoje), a neurčité (několik, několikátý, několikrát, několikerý, několikero).
Číslovkami základními vyjadřujeme počet jevů: dva, třináct, sto, dvě stě, tisíc, milion, miliarda, několik, číslovkami řadovými pořadí: druhý, dvacátý první i jednadvacátý, stý padesátý i stopadesátý, několikátý, číslovkami násobnými násobek, tj. kolikrát se nějaká věc vyskytuje: dvojnásobný, pětinásobný i pateronásobný, desetkrát, mnohokrát, číslovkami druhovými počet druhů: dvojí, paterý, několikerý a číslovkami souborovými počty souborů, sad, balení atd.: dvoje, patero, několikero.
Ve skloňování základních číslovek dva, dvě, oba, obě se zachovaly tvary dvojného čísla (duálu): ve 2. a 6. p. jsou pro všechny rody spisovné tvary dvou, obou (nikoli *dvouch, *obouch), ve 3. a 7. p. dvěma, oběma (nikoli *dvoum, *oboum, *dvouma, *obouma ani * dvěmi, *oběmi).
Číslovky tři, čtyři se skloňují podle ženského vzoru „kost", každá s jednou odchylkou. U číslovky tři je to tvar 7. p.: třemi, u číslovky čtyři tvar 2. p.: čtyř. Tvary 2. p. třech a čtyřech jsou hovorové. Pokud za číslovkami tři, čtyři v 7. p. mn. č. následují výrazy oči, uši, nohy, ruce, zakončené na duálovou koncovku -ma, použijí se tvary třema, čtyřma: kotě s třema nohama, mezi čtyřma očima.
Číselné výrazy složené z desítek (od dvaceti) a jednotek mají dvojí podobu: dvacet pět, dvacátý pátý i pětadvacet, pětadvacátý. Při počtech a u vyšších číselných řádů se používá spíše podoba první, každou číslovku složeného číslovkového výrazu píšeme zvlášť: tisíc devět set dvacet pět, (jeden) tisíc osm set čtyřicet sedm atd.
Záludnosti
Pád číslovek jeden, dva, tři, čtyři je shodný s pádem jména počítaného předmětu: tři muži, třem mužům. Po číslovkách od pěti se v 1. a 4. p. shoda řídí podle číslovky a jméno je ve 2. p. mn. č.: pět mužů. Po složených číslovkách končících na jeden, dva, tři, čtyři jsou
100 /   Písmeno S
možné tvary: dvacet jeden žák i dvacet jedna žáků, dvacet dva/tri/Čtyři žáci i žáků. Tvar slovesa, které se k nim vztahuje, se řídí posledním členem složené číslovky [dvacet jeden žák byl..., dvacet čtyři žáci byli...) nebo může být (po počítaném předmětu ve 2. p.) ve středním rodě: dvacet jedna žáků bylo..., dvacet Čtyři žáků bylo... Tvary 2. p. jsou běžnější a přirozenější. Ve spojení s číslovkami sto, tisíc, milion, miliarda je tvar počítaného předmětu rovněž ve 2. p., nebo se může přizpůsobit pádu číslovky: před pěti sty let/lety, s třemi tisíci diváků/diváky.
Číslovka sto se skloňuje podle vzoru „město" ale ve spojení s počítaným předmětem někdy zůstává nesklonná, např. ke sto korunám, o sto korunách (vedle pravidelně skloňovaných tvarů ke stu korunám i ke stu korun, o stu korunách i o stu korun). Neskloňuje se také, je-li ve spojení s jinou číslovkou, která po ní následuje, např. po sto padesáti letech.
Ve spojení složených číslovek s počítaným předmětem skloňujeme buď všechny části číselného výrazu: před třemi sty šedesáti pěti (před třemi sty pětašedesáti) lety, nebo pouze část číslovkového výrazu (obvykle jen řád desítek a jednotek): před tři sta šedesáti pěti {před tři sta pětašedesáti) lety.
Napište čísla a značky slovy;
od 8 do 14 h, s 232 závodníky, 158. uživatel,
3* denně, 2 * 5 = 10, dívka s těma
2 nádhernýma očima a těmi 2 útlými pažemi,
jet na výlet se 100 €, výše penále je
2 745 353 Kč
Jak napsat nabídku vyžádanou a nevyžádanou
Nabídky lze dělit na vyžádané a nevyžádané. Vyžádaným nabídkám předchází poptávka, nevyžádané nabídky zasílají firmy nebo instituce širokému okruhu potenciálních klientů.
Vyžádaná nabídka se nejčastěji zasílá e-mailem. Na jejím začátku poděkujeme za zájem o naše výrobky či služby, například Děkujeme za Váš zájem..., Teší nás, že jste si vybrali produkty značky... Následuje přesná specifikace předmětu nabídky (vlastnosti zboží, rozsah nabízených služeb, cena, termín závaznosti nabídky apod.). Nabídka je již návrhem na uzavření smlouvy, proto musí být úplná a dostatečně podrobná, aby už odběratel nemusel žádat o doplnění dalších informací. Zvláště pokud píšeme novému klientovi, je vhodné uvést v nabídce i podrobnější informace: Balení a způsob dopravy rádi přizpůsobíme Va-
uo/tysgg unjo>i iBsspedeuj / ip/tysQo unjo>) ui lesaped /e^sag Áuruoy) u; lesaped eis \xi o\s\i }9d }90LlA}0 }9S LUP3S Auoi|iuj BApaf9|euad 9§Aa Mne wals as /Äjng ois es 19|Aa eu 19[ 'iwazed jwApn BUigAp \ixisi e bluioo ewAujeitpeu
BOI9AP biu9} s b>|ajp '}9S9p buaoj 9S \dá 1BJ>) BAp '9UU9P }bj>1!j; '|9}BAIZn AlUSO A}BS9pBdo:)s
/ laiBAjzn áluso ÁjBsapBd A;s 'A>|iupoabz
(n.90U}EEAp) eiU9Ap \130\H 9}s 9Ap s
/A>jiupoAez QiaouieBAp) eoi9Ap iieouj
á}s BOJ9AP s 'UipOLj fl.OBU.HO Op jLUSO po
Písmeno S  / 101
NENECHTE SE ZMÁST
speciální; Kodifikovaná podobaje pouze tato. Stejně píšeme i speciálně. stadium: Dosud kodifikovaný je pouze tento způsob psaní. Podle výslovnosti [stádyjum] se v praxi často vyskytuje i v psaných textech podoba s -á-. Tuto podobu je možné tolerovat, standard: Máme-li na mysli něco obvyklého, ustáleného, píšeme standard, stejně i standardní. V 1. p. sice vyslovujeme [standart], v dalších pádech je však již náležitá výslovnost s [d], např. [standardu]. Podoba standart je tvar 2, p. mn. č. od jména standarta ,vlajka', příd. jm. od něj odvozené je standartový.
status * statuí: Při skloňování slova status (,stav') připojujeme koncovky za celý výraz: statusu, statusem, statusy... Koncové -us se odsouvá pouze u spojení status quo ,dosavadní stav'; státu quo, státem quo. Od statusu je třeba odlišovat statut, 2. p. statutu, s významem .stanovy, pravidla, předpisy pro zřízeníajednání nějaké instituce', strávit; V minulosti se sice rozlišovalo strávit .trávením vstrebať a ztrávit,prožít čas, pobýt', ale od r. 1957 se v obou významech píše pouze strávit
šim požadavkům..., Zboží dodáme nejpozději do 10 dní od zaslání závazné objednávky...
V závěru lze použít formulace: Těšíme se na Vaši objednávku..., Prosíme o brzké zaslání závazné objednávky... Na poptávku odpovíme i v případě, že klientově poptávce nemůžeme vyhovět, např. Litujeme, že Vaší poptávce nemůžeme vyhovět z důvodu..., Výrobek, o který máte zájem, již nevyrábíme, můžeme Vám však nabídnout nový model...
Nevyžádaná nabídka se stylem blíží propagačním textům, může mít formu individuálního dopisu nebo inzerátu. Nabídka musí být vždy pečlivě promyšlena ve vztahu k zákazníkovi, aby ho předmět nabídky zaujal a podnítil ke koupi. Měla by obsahovat nejen věcný popis, ale i argumentaci, proč je předkládaná nabídka pro zákazníka výhodná. Na začátku nevyžádané nabídky obvykle vysvětlíme, proč se obracíme právě na něj: Těší nás naše dosavadní spolupráce a jako dlouholetému zákazníkovi Vám přednostně nabízíme..., Odpovídáme na Váš inzerát zveřejněný v Lidových novinách 3. 3. 2015... Krátce představíme naši firmu, obor její činnosti, popř. dosavadní úspěchy - nepřiměřená sebechvála ovšem není namístě. Text nabídky musí být přehledný a stručný, aby šetřil čas adresáta a neskončil hned v koši. Podrobné informace je proto vhodné uvádět v příloze, která může mít i podobu prospektu či katalogu: V příloze Vám zasíláme katalog na rok 2016...,
V příloze zasíláme seznam zboží, které by Vás mohlo zajímat Závěr obsahuje zdvořilostní formule: Věříme, že Vás naše nabídka zaujme..., V případě jakýchkoli dotazů prosím kontaktujte naše zákaznické centrum na bezplatné lince..., Těšíme se na Vaši objednávku... Samozřejmostí je psaní zájmen Vy, Vás, Váš s velkým počátečním písmenem.
102 /  Písmeno S
O PŮVODU ČESKÝCH JMEN
Siívieje ženské jméno latinského původu, které vychází z latinského podstatného jména silva ,les' a vykládá se jako ,žena z lesa', případně,lesní žín-ka'. Pravopisnou variantou jména je Sylvie, která je velmi rozšířená především ve Francii. Počeštěnou podobou je S/7va s variantou Sylva. Mužské protějšky Silván, Silvanus, Silvio nebo Silvius se u nás příliš nevžily.
Sedlec-Prčice je souměstí na jižním okraji středních Čech, které vzniklo v padesátých letech 20. století sloučením do té doby samostatných městeček Sedlec a Prčice. Jméno Prčice má podobu jednotného čísla, místní obyvatelé mluví vždy jedině o Prčici, nikoli o *Prčicích. Jméno bylo utvořeno od slova prk,kozlí nebo jelení pach v době říje'. Šlo patrně o posměšné jméno, které osadě dali zlomyslní sousedé. Jméno Sedlec vychází ze staročeského podstatného jména sedlce, které bylo zdrobnelinou slova sedlo ve významu ,osada, sídlo'.
Co se změnilo y slovesných tvarů?
Podstatné jméno může mít maximálně 14 tvarů, nepočítáme-li v to varianty (např. ve spisu - ve spise). Sloveso je na tom podstatně hůře, neboť zahrnuje desítky tvarů. Není proto divu, že někdy znejistíme, zda jsme zvolili tvary náležité. Projděme si některé z nich, a to zejména ty, u nichž došlo před více než 20 lety ke změně kodifikace.
Slovesa, která v minulosti měla infinitiv na -ci (péci, moci), mají už kodifikovaný i infinitiv na -ct (péct, moct). U většiny sloves vzoru „mazat" se dnes již výlučně užívají přítomné tvary s koncovkami -u, -ou: mažu, mažou, řežu, řežou. U slovesa psát jsou vedle píšu, píšou však stále živé tvary píši, píší, totéž platí pro některá předponová slovesa odvozená od výrazu kázat, a to zejména ve 3. os. mn. č.: dokáží, přikáží. U slovesa moci (moct) se za neutrální spisovné tvary považují mohu, mohou, tvary můžu, můžou jsou též spisovné, ale hovorové. Jako hovorové se hodnotí i tvary kupujú, organizujú, kupujou, organizujou; dále tvary nabydu, nabydeš..., přibyde, odbyde atd. Za zcela rovnocenné se pokládají tvary (oni) sázejí i sází, vyprávějí], vypráví, souvisejí i souvisí, musejí i musí, ale jen (oni) prosí, souhlasí, trpí, mlčí. Za spisovné se považují pouze podoby vědí, jedí. Slovesa se zakončením na -it (vzor „prosit") mají v rozkazovacím způsobu tvary s nezměkčenou souhláskou: popros, poprosme, poproste a také přihlas se, přihlaste se, vyraz, vyrazte atp.
Záludnosti
Zvratná slovesa (učit se, koupit si) mají v minulém čase v 2. os. j. č. tvary učil ses, koupil sis. V podmiňovacím způsobu jsou náležité tyto podoby: učil bych, učil bys, učil by, učili bychom, učili byste, učili by. U zvratných sloves jsou v 2. os. j. č. náležité podoby: učil by ses, koupil by sis. Stále více se šíří tvary *bysem, *byjsem, *byjsi, *bysme, *byj$me, *byjste, ale ty se ke spisovným neřadí.
Slovesa tisknout a minout pojí zakončení -nout, shodují se i v přítomných tvarech: tisk--ne, mi-ne. Rozdíly shledáváme v příčestí minulém: minul, ale tiskl. Pokud zakončení -nout (-ne) předchází samohláska, sloveso je jednoslabičné (hnout) nebo obsahuje slabikotvorné r (hrnout), má příčestí minulé tvar s -nu (vanul, hnul, hrnul). Jestliže před -nout (-ne) je
104 /   Písmeno S
souhláska, příčestí -nu- zpravidla nemá (uběhl, vyvázl, zanikl). Slovo „zpravidla" naznačuje, že existují slovesa, u kterých tvary s -nu- lze jako variantu užít. Patří k nim především ta slovesa, jež byla utvořena od citoslovcí: prásknout, bouchnout, cinknout apod. nebo slovesa expresivní: pláchnout, trumfnout (práskl i prásknul, bouchl i bouchnul, cinkl i cinknul, pláchl i pláchnul, trumfl i trumfnul). Ostatní tvary jsou bez -nu-, tedy práskla, prásklo, práskli, pláchla atd.
Pisete objednavs
Jak napsat objednávku, jak ji potvrdit nebo zrušit
Objednávka je odpovědí na nabídku. Svou objednávkou zákazník zadává prodávajícímu zakázku. Objednávka je závazná: funguje buď jako návrh kupní smlouvy (pokud je reakcí na inzertní nabídku), nebo jako uzavření kupní smlouvy (pokud je reakcí na závaznou nabídku). Klasická kupní smlouva vzniká tehdy, pokud obě smluvní strany stvrdí smlouvu svým podpisem.
Objednávka může mít formu formuláře nebo individuálně stylizovaného dopisu. Musí obsahovat datum, pořadové Číslo a vlastnoruční podpis, popř. otisk razítka. Objednávku obvykle začínáme formulací Na základě Vaší nabídky ze dne ... objednáváme... Děkujeme za Vaši nabídku a podle ní objednáváme... Následují údaje o objednaném zboží nebo službách a dohodnutých obchodních podmínkách (druh a množství, cena a platební podmínky, dodací lhůta, způsob a místo dodání zboží apod.): Vaši dodávku očekáváme nejpozději do konce tohoto týdne... Fakturu zaplatíme příkazem k úhradě ihned po obdržení zásilky. V závěru lze použít formulace: Těšíme se na Vaši zásilku... Očekáváme Vaši dodávku... Žádáme Vás o potvrzení objednávky obratem. Objednávku lze poslat i jako přílohu e-mailu.
Prodávající potvrdí přijetí objednávky krátkým průvodním dopisem nebo datovaným podpisem na kopii objednávky: tím se zavazuje k jejímu vyřízení. Potvrzení obvykle obsahuje poděkování za objednávku: Dekujeme za Vaši objednávku č. ...ze dne ...a potvrzujeme ji v plném rozsahu Vašich požadavků. Důležité údaje, jako jsou například dohodnuté
Studenti se rádi chlub_tím, co um    a vař_
nejrůznější kulinářské speciality. Lidé o tom
nev____, a nemohou/nemůžou se proto bránit.
Co by sis /jsi si dala ráda k obědu? Snad si
občané vydobudou práva, která ji m nálež___
Honzík se rozběh__k babičce, ale zakop____
a upad_. Omlouvám se, že vám skáč_do
řeči. Ztrátu karty okamžitě nahla_te. Byli
bychom / bysme / by jsme rádi, kdybyste / kdyby jste nás navštívili.
-ijjAjiSAeu seu 9}sAqÁp>| '!p&i uuoqoÁq !|a"g -ajsemeu aiiziuevjo A"ijb>| n;B4Z '!93í! op noB>)s uiba az 'as wt3Ano|iuo 'ipedn b |dq>)Bz 9|b 'aogiqeq >) iqaqzoj as >íjzuoh •jfazaiBu/izaieu onf Bjaw 'BAejd nopÁqopÁA /nopnqopÄA aueoqo \s peus inpaqo >| bpbj bjbp sis Áq oo 'ijUBjq oiojd as noznwau/noqoLuau b 'ipaAau wo} o opn vtyiepods a>]sjbu!|n>| jsfauznjfau uba b 'iwn /iíauun oo 'uiii jqnjuo tpBJ as auapnis
Písmeno S / 105
O PŮVODU ČESKÝCH JMEN
Tereza je ženské jméno řeckého původu, jeho původní význam je však nejasný. Jméno se spojuje s názvem ostrovů Thera v Egejském moři nebo Therasia nedaleko Sicílie. Mohlo tedy patřit ženě pocházející z některého z těchto ostrovů. Existují však i výklady z řeckých slov téresis ,ochrana, záštita' nebo theros Jeto, horko'. Podoba Tereza se u nás začala šířit až v sedmdesátých letech, do té doby se užívalo převážně jméno Terezie.
Týn patří mezi četně zastoupené základy našich místních jmen. Týnů a Týnců je u nás celá řada, na mapách bychom našli i Týniště nebo Týnča-ny. Staročeské podstatné jméno týn označovalo osadu ohrazenou dřevěnými kůly a plaňkami. Jde o slovo starobylého původu, které vychází z keltského dunum .hradiště'. Germánské slovo tun označovalo plot, ohradu nebo ohrazené sídlo. V němčině nám je dosud připomíná podstatné jméno Zaun ,ploť, v angličtině pak slovo town ,město'.
Koncovky přídavných Jmen
Ve spojení přídavného a podstatného jména stojí obvykle na prvním místě přídavné jméno: malovaný strop, malovaná kraslice, malované vajíčko. Obrácený slovosled se vyskytuje u termínů, především z oblasti přírodních věd: pes domácí, violka vonná, kyselina sírová, chlorid sodný. Opačný slovosled využívají autoři tehdy, pokud chtějí příd. jm. zdůraznit: Ukazuje se, že se hůře pronajímají byty velké. Ve všech případech se příd. jm. shoduje v rodě, čísle i pádě s řídícím podst. jm.: z malovaného stropu, k malovaným kraslicím, s malovanými vajíčky, o psu domácím, k violce vonné, s kyselinou sírovou, k chloridu sodnému, (pronajímání) bytů velkých.
Dalším příkladem obráceného slovosledu jsou expresivní spojení typu ty ženská bláznivá; ve spojení ty kluku hloupá je míra expresivity umocněna užitím příd. jm., které se v rodě s podst. jm. neshoduje.
Záludnosti
Příd. jména se nacházejí až za podst. jmény také tehdy, pokud jsou rozvita. Pisatelé mají často tendenci přizpůsobit tvar příd. jména tomu podst. jménu, které za ním následuje. Vezměme si spojení článek uveřejněný ve včerejších Lidových novinách. Patrně nikoho nenapadne u prvního příd. jm. zvolit jiný tvar než uveřejněný. Jiný tvar není možný proto, že podst. jm. článek je v 1. p. č. j. a jen toto jméno rozhoduje o podobě příd. jm.
Pokud budeme slovo článek skloňovat, bude se podle něho měnit i tvar výrazu uveřejněný: z článku uveřejněného ve včerejších Lidových novinách, k článku uveřejněnému ve včerejších Lidových novinách, v článku uveřejněném ve včerejších Lidových novinách, s článkem uveřejněným ve včerejších Lidových novinách.
Stejně je nutno postupovat i u příd. jm. se zakončením -cí (týkající se, zabývající se...), např. j. č.: rozhodnutí týkající se stavebního spoření, podle rozhodnutí týkajícího se stavebního spoření, k rozhodnutí týkajícímu se stavebního spoření, v rozhodnutí týkajícím se stavebního spoření, s rozhodnutím týkajícím se stavebního spoření; mn. č.: rozhodnutí týkající se stavebního spoření, podle rozhodnutí týkajících se stavebního spoření, k rozhodnutím
112 /   Písmeno I
týkajícím se stavebního spoření, v rozhodnutích týkajících se stavebního spoření, s rozhodnutími týkajícími se stavebního spoření.
Někdy se může stát, že věta je formulována tak, že příd. jméno lze vztáhnout ke dvěma podst. jménům. Např. ve spojení v třetím odstavci paragrafu 5 týkající- se vzájemného soužití... se může příd. jm. týkající se vztahovat jak k výrazu odstavci, pak bude mít podobu týkajícím se, tak k výrazu paragrafu a pak je třeba zvolit tvar týkajícího se. To, která koncovka je ta správná, by měl vědět autor.
Píšete reklamaci?
Jak napsat reklamaci a jak na ni odpovědět
Reklamaci neboli výtku zasílá zákazník, pokud dodavatel nedodá zboží či služby podle kupní smlouvy či potvrzené objednávky. Už při převzetí dodávky si jako kupující musíme ověřit, zda je zásilka v pořádku; zkontrolovat množství, hmotnost, druh, jakost, provedení, cenu atd. Pokud zjistíme vadu, sepíšeme zápis o vadách (případně vyplníme reklamační formulář poskytnutý dodavatelem) a pošleme reklamaci. Vždy je nutné vědět, komu reklamaci adresovat. Reklamace i odpovědi na ně se zasílají doporučene.
Reklamace má být věcná, bez emocí, zdvořilá a zároveň naléhavá. Vždy se odvoláváme na relevantní doklady (datum a číslo objednávky nebo kupní smlouvy, číslo dodacího listu atd.). Dnes jsme obdrželi Vaši zásilku zboží podle objednávky č. ... ze dne ... a zjistili jsme, že...
V reklamaci je třeba přesně popsat zjištěné nedostatky: Při přejímce zboží jsme zjistili, že zboží bylo nedostatečně zabaleno a vlhkem se poškodilo. Své tvrzení můžeme doložit důkazními prostředky: zápisem o vadách, reklamačním listem, vzorky vadného zboží, fotografiemi poškozené zásilky atd. Uvedeme svůj návrh řešení (výměnu, opravu, slevu, náhradu škody, odstoupení od smlouvy atd.) a termín nápravy: Zboží jsme ochotni si ponechat pouze v případě, že nám poskytnete výraznou slevu... Žádáme o výměnu celé zásilky.
Vseje zřejmé z příkladu znázorněn___na
obrázku. Doporučuje se, aby pořízené zvířátko
žilo v podmínkách jemu vyhovující__.
Po instruktivním úvodu, seznamujícL_„ s metodami analýzy, následují čtyři rozsáhlé statě. Firma je zapsána v obchodním rejstříku
veden_Městským soudem v Brně. Severní
křídlo sloužilo personálu starající...... se
o hospodářský chod zámku. Společnost má uzavřeny smlouvy pro případ nehody způsoben_živelní pohromou.
■noujojL|od iu|9ajz auaqosndz Apollu pedud ojd Mno|ws ÄuajABzn eui }souo9|Ods 'n^oiez poi)0 ÁHSJBpodsou, o ss niuiojfejeis nieuosjsd o||zno}s 0|pu>) JUJ9A9S "?ujg a oigpnos iuá>is}S9|aj utauep9A n>jjJ}SÍ9J uijupoLpqo a euesdez 9ľeuxiy ■gjeis 9|ueszoj |jä}d iľnpeiseu 'ÄzÁ|eue jiuepoigw s uipiľniueuz9s 'npOAn LujuAijyjnnsu! od •uojoi[hAou,Á"a nai9Í
ljob>)UJUjpod a OjjZ OflBJJAZ 9U9ZU0d
Äqg '9S gfnonjodoQ -n^zejqo eu
0L)9u9uj0zbuz npeMJJd Z SOlfeJZ 9f9SA
Písmeno I / 113
NENECHTE SE ZMÁST
tamější: Toto slovo píšeme s -mě-, protože nejde o 2. stupeň přídavného jména tamní, ale
0 1. stupeň přídavného jména utvořeného z příslovce tam. Tamní a tamější jsou tedy synonyma, tematický: Pozor na krácení samohlásky při tvoření přídavného jména. Píšeme téma, ale tematický [a tematika). Podobně také schéma -schematický.
terciární; Píšeme pouze s příponou -ární, analogicky k primární, sekundární atd. Podoba *ter-ciálníse sice občas objevuje, aleje chybná, trestněprávní: Píšeme dohromady jako jedno slovo, protože tento výraz vznikl z terminologického spojení přídavného a podstatného jména trestní právo. Tato složená přídavná jména píšeme dohromady bez spojovníku, např. trestněprávní odpovědnost.
tsurtamt/cureami: Toto podst. jméno je nesklonné a může být rodu středního nebo ženského. Můžeme použít mezinárodní přepis [tsunami)
1 přepis přímo z japonštiny, odkud slovo pochází (cunami).
V případě, že jde o první reklamaci, můžeme se odvolat na dosavadní úspěšnou spolupráci a vyjádřit politování. Při opakovaných nedostatcích je vhodné zvolit razantnější řešení: Pokud naše reklamace nebude obratem vyřízena, budeme nuceni zrušit všechny objednávky a najít si nového dodavatele... V případě, ze tato reklamace nebude vyřízena v zákonem stanovené lhůtě, budeme muset celou záležitost předat právnímu oddělení...
Prodávající reklamaci bud uzná, nebo nikoli. Jakožto prodávající se v případě oprávněné reklamace omluvíme, vysvětlíme důvod svého pochybení a navrhneme řešení: Omlouváme se, že jsme Vám při poslední dodávce způsobili nepříjemnosti... Zásilka nebyla bohužel zajištěna dostatečně, protože... Zboží Vám rádi vyměníme... Uděláme vše pro to, aby se tato situace již neopakovala. V případě neoprávněné reklamace je nutné uvést důvody, proč reklamaci nemůžeme přijmout: Chápeme Vaši nespokojenost, avšak... Potřebujete-li nutně náhradní dodávku, jsme ochotni Vám ji okamžitě dodat na základě nové objednávky. V závěru odpovědi na reklamaci ujistíme zákazníka, že máme i nadále zájem o další spoluprácí.
114 /   Písmeno T
I O PŮVODU ČESKÝCH JMEN
Uriula je ženské jméno latinského původu, které vychází z latinského podstatného jména ursa, tj. .medvědice'. Forma Uršula se pak vykládá jako ,malá medvědice'. Do staré češtiny bylo jméno Uršula převzato v podobě Voršila, ojediněle jsou však doloženy i podoby Vršila a Voršula. Jméno Uršuia je u nás dnes voleno jen zřídka, poněkud častější je ve starší generaci. Ještě mnohem vzácnější je však jméno Voršila.
Újezd patří k nejpočetnějším místním jménům u nás. Vychází ze slovesa ujezdit. Újezdem bylo míněno území, které bylo darováno novým osadníkům a jehož hranice byly vytyčeny „ujížděním", objížděním. Probíhalo to tak, že několik pánů určených vrchností objíždělo na koni určený prostor a vymezovalo přitom jeho hranice. Siovo újezd známe i ze současné češtiny, ale jeho význam je posunutý: ve vojenské terminologii označuje .samostatný správní obvod na území vojenských výcvikových prostorů'.
Odchylky od větné stavby
Skládání slov do vět má v češtině svá ustálená pravidla. A kde jsou pravidla, tam najdeme také odchylky, které je ve spisovném jazyce nutno hodnotit jako chyby. Představíme zde čtyři typy, v praxi však můžeme najít i různé variace a kombinace.
Anakolut je změna větného schématu v průběhu tvorby výpovědi. Skládáme-li větu dlouhou, komplikovanou, vložíme-li do ní vsuvku atd., může se stát, že ji dokončíme jinak, než jak začala. Taková chyba je typická pro nepřipravené projevy. Např. věta Kolegové, když prišli po večírku do práce, nechtělo se jim nic dělat je špatně utvořená, správně by měla znít Kolegové, když přišli po večírku do práce, neměli chuť nic dělat nebo Kolegům, když přišli po večírku do práce, se nechtělo nic dělat. Když zkombinujeme dvě odlišné vazby dohromady, věta nedrží pohromadě, rozpadá se.
Ani atrakce není příliš atraktivní způsob tvoření vět. Znamená nenáležité přizpůsobení tvaru jednoho slova slovu sousednímu, např. Delegátka zajistila ubytování skupině turistům. Slovo turisté ve větě závisí nikoliv přímo na slovese (zajistit co komu), nýbrž na skupině, která si žádá druhý pád. Správně má být tedy Delegátka zajistila ubytování skupině turistů.
V kontaminaci člověk intuitivně pozná nějaké nevhodné smíšení, znečištění. V jazyce je to zkřížení vazeb dvou slov, obvykle významově blízkých. Některé kontaminace vzniknou jen jako náhodné ojedinělosti, např. Sousedé pokračovali na výstavbě bazénu - povšimněme si, že pokračovat v něčem se zde smísilo pravděpodobně s pracovat na něčem. Jiná zkřížení jsou téměř chronická, jako třeba vazba předložky mimo - tradičně se pojí se čtvrtým pádem, takže by mělo být Mimo bazén už nic dostavovat nebudeme. Jenže když se do toho připlete podobná předložka kromě, snadno prosadí druhý pád, s nímž se pojí, a vznikne nesprávná konstrukce Mimo bazénu už nic dostavovat nebudeme.
Možná nejzáludnější nástrahou je zeugma, tedy zanedbání různých vazeb dvou (či více) větných členů. Vzniká v situaci, kdy k takovým členům připojíme jeden společný rozvíjející - ten pak samozřejmě jednomu z nich nemůže formálně odpovídat, přestože by mel. Nastupovat a vystupovat z tramvaje je mimo stanici zakázáno, jenže kam byste chtěli z tram-
116/   Písmeno U
vaje ještě nastupovat? Korektně by se muselo říci Nastupovat do tramvaje a vystupovat z ní je mimo stanici zakázáno. Jak vidíme, zeugma bývá často způsobeno snahou o úsporné vyjádření. Ta je sice chvályhodná, ale jen tam, kde neodporuje gramatickým pravidlům.
Některé konstrukce, ač zeugmatické, se však tolerují nebo přímo považují za neproblematické. Vezměme např. spojení Český jazyk a literatura - pokud nemáme na mysli veškeré (světové), nýbrž pouze české písemnictví, pak slovo český v mužském rodě neodpovídá literatuře v rodě ženském. Přesto se časté zkracování vžilo, dnes jde o silně tradiční a frekventované spojení, jako chybu bychom ho tedy nehodnotili. Přijatelné je i zeugma, které „není vidět": předložky v konstrukci před i po finále sice vyžadují jiné pády, u nesklonného jména to však stejně vyústí v tentýž tvar.
Píšete upomínku?
Jak napsat upomínku a jak na ni odpovědět
Upomínkou věřitel připomíná dlužníkovi, že uplynula lhůta splatnosti faktury. Upomínka je svým stylem a jazykovými prostředky podobná urgenci: urgence je pobídkou, aby obchodní partner dodal objednané zboží nebo služby, upomínku naopak posílá dodavatel zákazníkovi jako upozornění, že dodané zboží nebo poskytnuté služby nebyly zaplaceny. Upomínka se posílá doporučené, za první upomínku však lze považovat už e-mail připomínající úhradu faktury. Upomínat je možné třikrát. Všechny upomínky formulujeme zdvořile. Ve všech upomínkách uvádíme číslo faktury, datum jejího vystavení a splatnosti a fakturovanou částku.
První upomínku formulujeme velmi taktně, abychom působili velkoryse a neodradili obchodního partnera od dalších objednávek: Při kontrole jsme zjistili, že jste dosud nezaplatili naši fakturu č. ... Již před týdnem vypršela lhůta splatnosti naší faktury č. ... Můžeme vyjádřit i naději, že klient pouze opomenul nebo již mezitím zaplatil: Věříme, že jde pouze o nedopatření... Pokud jste již fakturu zaplatili, považujte prosím tuto upomínku za bezpředmětnou a přijměte naši omluvu.
Opravte: Všichni jsme, poté co jsme vyšli ven, bylo nám teplo. 0 soustavě zdejších horských údolích jsem již mnohé slyšel. Zástupci všech světadílů, seřazených na stadionu, přišli bojovat o vítězství. Tuto otázku budeme muset ještě dále jednat. Měl bys zvažovat o odchodu. Můžeme spoléhat a počítat s jeho pomocí? Petr má rád a pečuje o spoustu zvířat
■aínoad
ipif msnods o e ejBjjAZ pej eiu jjed - <j,iu s }B}jpod e ooiuod oqsfBu jBU,a|Ods saiszniAJ
- 'pOippO }BAOZBAZ SÁq |9jAJ / npOLjOpO o
iBAOzeAn sÄq |3|/\| - iBupaíaisp ajsaľiasnuj awapnq aozsp o\3\ o / "leupefojd a|ep aisaľ jasnuj aaiapnq n>)ze;o oim, - -jA}sza}iA o }BAO[oq lisijd 'nuojpeis eu mazejas 'njjpeiaAs uoasA pdnisez - j|asÄ|s aqouiu ziľiuasľjiopn ijoA>|sjol| qoisíapz aABj-snos o - '!I?JL|bz 'uaA i|§A"a auusfoo ajod 'as aaisf iulpisa / -0|da} oj/íq 'U3A i|saa aaisf oo a;od 'lubu tuasA
Písmeno 0  / 117
j      i O PŮVODU ČESKÝCH J M EM
Vladimír je slovanské mužské jméno, které se vykládá jako ,vládni míru'. Vzhledem k tomu, že slovo mír je ve slovanských jazycích doloženo i ve významu ,svěť, je možný i význam .vládní světu'. Jméno je u nás velmi rozšířené, jeho obliba dosáhla vrcholu v padesátých letech 20. století. Stejnou první část jako Vladimír má i jméno Vladivoj, které se vykládá jako .vládce vojska', a Vladislav .slavný vládou' (z něho vzniklo i dnes samostatné jméno Ladislav).
Vltava je naše nejdelšířeka, která byla odnepaměti velmi důležitá pro orientaci v krajině. Není proto divu, že její jméno je velmi staré. Jméno Vltava je patrně germánského původu. V jeho první části se skrývá markomanské přídavné jméno wilth ,divoký', které v současné němčině dostalo podobu wild. V druhé části je pak slovo ahwa nebo aha s významem ,voda', které je příbuzné s latinským slovem aqua. Vltava byla tedy .divoká, prudce tekoucí řeka'.
Předložky a {nejen) místní jména
Bydlíte na Moravě, v Čechách, nebo ve Slezsku? Nejde o místa sama, ale o předložky, s nimiž se pojí - proč se liší? Předložková spojení si v češtině občas konkurují.
U místních jmen se můžeme obvykle řídit určitými pravidly: předložka na se pojí s ostrovy, souostrovími či poloostrovy: letět na Mallorcu/Mallorku, na Madagaskar, na Kanárské ostrovy, na Arabský poloostrov, být na Rhodu/Rhodosu, na Srí/Srí Laňce, na Seychelách, na Pyrenejském poloostrově. Se státy a městy se pojí předložky v a do: jet do Estonska, do Peru, do Paříže, být v Ghaně, v Bangladéši, v Las Vegas. Pokud se stát rozkládá na ostrově či ostrovech, vžila se jedna z možností: jet na Island, být na Filipínách, ale jet do Grónska, být v Indonésii. Tradicí jsou pak dána spojení s předložkou na ve 4. i 6. p.: jer na Moravu, na Slovensko, na Ukrajinu, být na Moravě, na Slovensku, na Ukrajině. Vžité máme rozdíly i u spojení s pohořími: v Krkonoších, ale na Šumavě.
Předložkové vazby s názvy míst a různých městských částí se mohou měnit. Dříve se bydlelo v Břevnově, v Chodově, dnes je mnohem běžnější na Břevnově, na Chodove, jezdilo se k Andělu, dnes na Anděl. Kromě jisté výbojnosti předložky na je tento posun dán i změnou charakteru místa - ze samostatnějších měst či obcí se staly pražské čtvrti, neohraničená území či sídliště. Stále zůstává v Holešovicích, v Hrnčířích, v Modřanech, v Karlině. Zažitou výjimkou je varianta bydlet v Kladně i na Kladně a vlna Mělníku i vlna Mělníce, přičemž předložka v je zde chápána jako základní.
Užití správné předložky může činit problém i ve spojení s obecnými jmény. Chodíme do školy (= budovy), do školky, ale na školu {- instituci): na střední školu, na univerzitu. Instituce jsou zpravidla uvozovány předložkou na: na městském úřadě/úřadu, na policií či slangově na vládě. U dočasného obývání prostoru volíme obvykle rovněž na: bydlet na koleji, na priváte/privátu, ale v hotelu.
Předložka na a s ní někdy i 6. a 4. p. pronikají i do dalších místních spojení: mít na skladě (x ve skladu), na prodejně (x v prodejně), platit na kase (x u kasy), sedět na baru (x u baru), na hlavní budově (x v hlavní budově) - spojení s na jsou zde chápána jako stylově nižší. Rozdíl cítíme ve spojení: být na bazéně/bazénu = v areálu, být v bazéně!bazénu - ve vodě.
120 /   Písmeno V
Někde jsou možné varianty: sněží v horách i na horách, mít něco v seznamu i na seznamu, chodit na housle i do houslí (= do lekcí); někde je významový posun: bílá paní straší v hrade (= uvnitř budovy) i na hradě (- v areálu), chyba v počítači (= uvnitř systému), ale hrnek na počítači (- na bedně), výjimkou pale je hra/program na počítači.
V 7. p. proniká předložka s do spojení tradičně bezpředložkových (být si něčím jistý, nikoli s něčím). Variantní je např. šetřit něčím i šetřit s něčím, chlubit se něčím i chlubit se s něčím, vazby s předložkou jsou hovorové. Pozor také na rozdíl sebou (- kým, čím) a s sebou (= s kým, čím): zabývat se sebou, zmítat sebou x svačinu si vezměte s sebou.
Píšete plnou moc?
Kdo je zmocněnec a kdo zmocnitel
Plnou moc by měl umět napsat každý - netýká se totiž jen obchodní praxe, občas udělujeme plnou moc i v osobním životě.
Plnou moc uděluje fyzická nebo právnická osoba, která se dává zastupovat v určitém jednání, jehož se nemůže osobně zúčastnit. Ten, kdo dává plnou moc, je zmocnitel (zastoupený). Ten, komu je plná moc udělena, je zmocněnec (zástupce).
Plná moc je písemnost právního charakteru. Musí obsahovat datum vystavení (popř. datum, odkdy dokdy zmocnění platí), přesné identifikační údaje o zmocniteli a zmocněnci, popis jednání, na které se plná moc vztahuje (účel a rozsah zmocnění), vlastnoruční podpis zmocnitele a někdy i zmocněnce. Pokud je zmocnitelem nebo zmocněncem právnická osoba, uvede se jméno, právní forma podnikání, sídlo, IČO, statutární orgán.
Zmocnitel a zmocněnec mohou být fyzické osoby, např. dáme plnou moc rodinnému příslušníkovi, aby nás zastupoval při pozůstalostním řízení, nebo sousedovi, aby za nás hlasoval při schůzi bytového družstva: Já, níže podepsaná XY, zmocňuji Ing. XY, nar. bytem v aby mne zastupoval a mým jménem hlasoval při všech jednáních bytového družstva... Zmocněnec plnou moc přijímá. Často vyplňujeme již připravené formuláře plné moci (např. u notáře nebo na matrice). Někdy je nutné, aby byl podpis úředně ověřen.
Vyberte správnou nebo vhodnější varianty: Šatna je v přízemí. / Šatna je na přízemí. - Bydlíme ve Starém Městě v Praze. / Bydlíme na Starém Městě v Praze. - Jan chodí do konzervatoře. / Jan chodí na konzervatoř. -Bydlí v internátě. / Bydlí na internátě. - V sále operují. / Na sále operují. - Nehýbej sebou. / Nehýbej s sebou.
-noqss faqÁL|3n -irruado 9|es     •aiBUjaiui eu jipÁQ •jo^eAjazuovi
eu awiip/íg -loiazijd a af euies
Písmeno V / 121
NENECHTE SE ZMÁST
versus: Předložku s významem ,protľ lze zkrátit do podoby vs., případně v. (podoby bez tečky jsou chybné). Vyslovujeme sice z {[verzus]), správně ale píšeme s (versus).
viceprezident: První člen wce- pochází z latiny a znamená .místo-', správně se píše jedině s krátkým /', podobně např. vicemiss, vicemistr, vicepremiér.
výjimka: Psaní výjimka vlastně není až takovou výjimkou, Podobně se při odvozování dlouží předponové y a krátí kořenné í/ý např. u slov výhybka (vyhýbat), výšivka (vyšívat) nebo výčitka (vyčítat). vymýtit x vymítat: Vymýtit znamená .mýcením, tj. kácením, odstranit porosť (vymýtit les) nebo .odstranit vůbec' (vymýtit prostituci), vymítat je oproti tomu varianta slovesa vymetat a užívá se ve významu .vyhánět' (vymítat ďábla). vytipovat * vy ty povát: Vytipovat znamená .odhadem vybrat z více možností', ,doporučiť, .navrhnout'. Vytypovat by značilo .vybrat jako (vhodný) typ' - tento význam je však nejspíš umělý, vymyšlený na obhajobu chybného psaníy v prvním uvedeném významu. Zápisu vytypovat je tak lepší se vyvarovat.
V procesní plné moci zmocnitel potvrzuje, že zmocněnec (zpravidla advokát) je zmocněn za něj jednat u soudu: Já, níže podepsaný XY, jednatel společnosti ABC, s. r. o., zmocňuji pana JUDr. XY, aby zastupoval výše uvedenou firmu u Okresního soudu v ...ve věci žaloby o zaplacení dlužené částky... společností..., aby se zúčastnil všech jednání v této záležitosti, činil za firmu veškerá potřebná podání a prohlášení... (vlastnoruční podpis zmocnitele). Zmocnění přijímám... (vlastnoruční podpis zmocněnce).
Plná moc může být pro různé účely, např. podniková (zmocnění související s provozem podniku, firmy), obchodní (tj. prokura - podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku zmocňuje prokuristu k právním jednáním, k nimž dochází při provozu obchodní společnosti, popřípadě pobočky, a to i k těm, pro která se jinak vyžaduje zvláštní plná moc), generální (univerzální zmocnění ke všem právním jednáním), speciální (zmocnění k určitému právnímu jednání) nebo kolektivní (plná moc se uděluje více zmocněncům - není-li v plné moci určeno jinak, musí jednat všichni společně).
122 /   Písmeno V
O PŮVODU ČESKÝCH JMEN
Zdeněk je české mužské jméno, které bylo tradičně mylně považováno za českou obdobu latinského jména Sidonius, tj. .pocházející ze Sidonu'. Nijak s ním však nesouvisí, vzniklo totiž již ve staré češtině jako původně domácká podoba jména Zdeslav. První část tohoto složeného jména může vycházet buď z praslovanského *sde ,zde, tady', nebo ze slovesného základu dě-, přítomného ve slovesu dělat. Jméno Zdeslav tedy znamenalo ,zde slavný' nebo .vytvořil, udělal slávu*.
Zím je významné průmyslové město na východní Moravě. Poprvé je Zlín v historických pramenech připomínán k roku 1322. Jako většina místních jmen zakončených na -ín bylo i jméno Zlín utvořeno z osobního jména zakladatele nebo majitele osady, a to ze staročeského jména Zla, které lze vykládat jako ,zlý člověk'. Jméno Zlín označovalo Zlův (dvůr nebo majetek)'. V letech 1948-1990 neslo město dobově politicky motivovaný název Gottwaldov.
Přídavná Jména na -icí/-ící a ~ní/-ný
Přídavná jména žehlící - žehlící, balicí - balící, řídicí - řídící se formálně liší jen nepatrně, a to délkou samohlásky. Významově však zaměnitelná nejsou; volba náležitého i/í má větší význam, než se může zdát, protože slouží k rozlišení přídavných jmen účelových a dějových.
Dějová přídavná jména (zakončená na -íct) vyjadřují děj, činnost právě probíhající. Často jsou rozvitá a stojí za podstatným jménem: žena žehlící košili, Eva balící dárek pro Adama, přístroj měřící polétavý prach, vozy kropící rozpálené ulice.
Přídavná jména účelová (se zakončením -ici) vyjadřují, k čemu daná věc slouží, je určena. Žehlící prkno usnadňuje žehlení prádla, do balicího papíru můžeme cokoli zabalit, měřicí přístroj slouží k měření, kropicí vůz je určen ke kropení (ale v daném okamžiku kropit nemusí).
Při rozhodování nám někdy pomůže analogie s dvojicí vzdělávající - vzdělávací. Slovu vzdělávající (učitel vzdělávající žáky) odpovídá příd. jméno dějové: lektor školící zaměstnance podniku, odborná komise hodnotící uchazeče o zaměstnání. Užijeme-li výraz vzdělávací (vzdělávací středisko, vzdělávací komise), měli bychom zvolit příd. jméno účelové: nové školicí středisko, byla zvolena hodnotící komise.
Ve spojení s osobami užíváme jen podoby na -ící: řídící pracovník nebo učitel, velící důstojník, místodržící.
Ve spojení s abstraktními jmény (Činnost, funkce, systém, práce, proces) nebo s označením různých orgánů (komise, orgán, rada, středisko) není snadné určit, zda jde o vyjádření děje, či účelu. Protože jde obvykle o spojení s obecnou časovou platností, má v těchto případech přednost pojetí účelové: řídicí práce, řídicí orgán, ale ani pojetí dějové nelze zcela odmítnout.
Přídavná jména s příponami -ní a -ný jsou v češtině dosti hojná. U přejatých slov jednoznačně převažuje zakončení -ní (extrémní, mobilní, sankční, taxativní); jádro slov s příponou -nýje ve starší slovní zásobě (žitný, mléčný, něžný, věcný). S volbou náležité přípony nebývá problém, pozor dáváme na slova, v nichž í/ý slouží k rozlišení významů: srdeční
128 /   Písmeno Z
sval, selhání x srdečný pozdrav, smích; trestní právo x trestný čin; mravní zákon x mravný člověk; prodejní doba, automat x prodejný model, člověk; sluneční hodiny, svit, soustava x slunečný den, počasí, pláž.
Záludnosti
Velké problémy činí tři dvojice slov: živelní x živelný, škodní x škodný a zábavní x zábavný.
Pro vyjádření významu ,způsobený přírodními živly' slouží příd. jméno živelní (např. pohroma, katastrofa). Slovo živelný znamená ,prudký, nezkrotný, neovladatelný, nekoordinovaný'; živelný může být třeba člověk, odboj i radost.
Vztahové příd. jméno škodní se užívá jako odborný termín v pojišťovnictví; souvisí s podst. jménem Škoda, tj. ,hmotná a jiná ztráta, částečné zničení, poškození'. Škodníbývá událost, průběh, protokol, faktura, komise. Podoba škodný znamená ,škodlivý' (škodná zvěř), je zachována i v obratu být Škodný.
Má-li něco sloužit k zábavě, je to zábavní (pořad, park, podnik, pyrotechnika). Dobré je, když je takový pořad i zábavný, tzn. že divákům přináší pobavení, poskytuje zábavu. Zábavný bývá i člověk, historka, četba.
podepsat dlužn___úpis, navštivte náš
prodejn__stánek, adresn___sociáln___systém,
univerzáln__cist__cí prostředek, student
píš„_cí úkol myslí spíše na chlad___cí se víno,
spolehlivý vod__cí pes, obloukové svařování
tav. ..cí se elektrodou, doplň včas chlad____cí
kapalinu a zkontroluj hasicí přístroj, jednání škodn komise
Zveme ¥ás ... a jednejme!
Jak psát pozvánky a zápisy zjednání
Pozvánky píšeme jak v pracovním, tak ve společenském styku. Zveme hosty na přednášky, besedy, soutěže, veletrhy, vernisáže atd. Stále častěji se setkáváme i s pozvánkami propagačního charakteru. Pozvánka může sloužit zároveň jako vstupenka na předváděcí akci nebo jako slevový kupon.
Pozvánky na slavnostní akce se tisknou na kvalitním papíře a mnohdy vyžadují profesionální grafické zpracování. Zvláště u pozvánek na mimořádné události je vhodné věnovat úpravě i stylizaci textu náležitou péči. V případě menšího okruhu účastníků je namístě zvolit formu individuálního dopisu. Pokud na akci zveme významnou osobnost,
9SILU0>f ]UpO>jS
lueupsf'lbjjsiJd jojsei) ín|Oj;uoHZ e nui|ede>| lOjpeiuo sboa yidop 'nopoji>i9|s ss ioiab} iubaojbas 9AO>ino|qo 'sad fOjpoA ÁAjmaiods 'ouia ss pipemo eu asids jisÄw |o>in joisid }uapn;s
'M9p9J}S0jd ioijsjo iu|BZJ9AjUn 'LU91SÄS
jujepos AJS9jpe '>tauB}s jufepaid seu 9}AnsAeu 'sjdn juznip ;esdspod      i ■
Písmeno Z / 129
NENECHTE SE ZMÁST
za to x sato; Spojení předložky za a zájmena to lze psát jak dohromady, takzvlášť. Podoba zato je náležitá pouze tehdy, když má funkci spojky od-porovací: Pracoval pomalu, zato pečlivě. V ostatních případech se píšou oba výrazy odděleně: Hosté bojovali a dočkali se za to gólu. Soud měl za to, že žaloba je přípustná. zákon: Patří k těm jménům skloňujícím se podle vzoru „hrad", která si stále zachovávají v 2. p. j. č. původní koncovku, tj. -a {podlezákona). zářijový: Ve staré češtině mělo označení 9. měsíce podobu zářij, jež vznikla ze spojení za řujě (= za říje). Od staročeského zářij bylo příponou -ový utvořeno přídavné jméno. To je důvod, proč máme zářýbvý, a nikoli *zářiový. zespiatnit: Jde o výraz užívající se v administrativních textech. Protože má význam ,učinit splatným', píše se s předponou ze-, zrcadlo x zrcátko; Oba názvy byly odvozeny od praslovanského slovesa zrcati. První byl utvořen od kmene zrca příponou -dlo, druhý příponou -tko, při tom došlo k prodloužení kmenového -a-, podobně jako např. u párat-párátko.
volíme zvací dopis ve formě osobního dopisu vedoucího pracovníka a připojíme tištěnou pozvánku.
V pracovních pozvánkách musí být uvedeny všechny údaje potřebné pro adresáta, tj. kdo akci organizuje, jak se akce jmenuje, kdy se akce koná (datum a doba začátku), přesné označení místa konání, program jednání, popř. jména referujících a plánovaná doba trvání. Lze uvést i další údaje, jako např. dopravní spojení, způsob stravování a možnosti ubytování. Na běžné porady se zve obvykle s týdenním předstihem, na důležitější jednání a akce minimálně měsíc předem. Společně s pozvánkou lze poslat i písemné podklady, aby se účastníci mohli na jednání připravit.
V některých pozvánkách se uvádí výzva k potvrzení nebo odmítnutí účasti (někdy jen fr. zkratka RSVP = répondez sil vous plaít, tj. .odpovězte prosím). V odpovědi na pozvánku vždy poděkujeme, v případě neúčasti se omluvíme, uvedeme důvod své neúčasti, případně jméno osoby, která nás bude zastupovat.
Pokud má být vyhotoven zápis z jednání, měl by zachytit vše důležité, co v průběhu porady či schůze zaznělo. V zápisu jsou nutné tyto údaje: název akce a pořádající instituce, datum a místo konání, seznam přítomných, nepřítomných a omluvených (lze odkázat na prezenční listinu), jméno toho, kdo jednání zahájil a řídil, program a zpráva o průběhu jednání (zápis členíme podle bodů jednání), závěry jednání, datum pořízení zápisu, jméno zapisujícího a podpis vedoucího pracovníka, který zápis schválil (nebo pouze jeho jméno a zkratka v. r. = vlastní rukou). Zápis je třeba pořídit co nejrychleji a rozeslat účastníkům, popř. dalším osobám. Po zapracování následných připomínek se často zápis schvaluje na další schůzi. Zápisy se archivují.
130 /   Písmeno 2
1. Která věta je pravopisně chybná?
a) Pojďte si s námi dobít energii!
b) Nenechte se zviklat!
c) Nedělejte kolem toho caviky!
2. Která věta je pravopisně chybná?
a) Scvrknutím kůže vznikají vrásky.
b) Shlédnutí této výstavy vám mohu doporučit.
c) Sfouknutí všech svíček mu netrvalo ani tři vteřiny.
3. Která věta je pravopisné chybná?
a) Odjeli na výlet beze mě.
b) Mě to nemusíš vysvětlovat.
c) Mě se to vůbec netýká.
4. Která věta je pravopisně chybná?
a) Na svou promoci jsem pozvala i Honzovy rodiče.
b) Na koncertě se objevili Honzovy učitelé z gymnázia.
c) Na ples se chystají i obě Honzovy sestry.
5. Která věta je pravopisně chybná?
a) Jeho rodina má za to, že by se měl pokusit školu dokončit.
b) Bohužel se nelze spolehnout na to, že vlak přijede včas.
c) Čočka se solí až na závěr pro to, že v neslané vodě změkne rychleji.
6. Která z možností je správně?
a) Na spořícím účtu mám už 2 milióny Kč.
b) Na spořícím účtu mám už 2 miliony Kč.
c) Na spořícím účtu mám už 2 milióny kč.
7. Která z možnosti je pravopisně správná?
a) Rokytnice V Orlických Horách
b) Rokytnice v Orlických horách
c) Rokytnice v Orlických Horách
8. Která věta je pravopisné chybná?
a) Babička se jezdí rekreovat do Lázní Luhačovice kousek od Uherského Brodu.
b) Dnes už jsou Lázně Darkov součástí města Karviné.
c) Nedaleko Mariánských Lázní leží krásné Lázně Kynžvart.
9. Který z následujících tvarů je chybně utvořený?
a) Oslo - osloský
b) Riga - rigský
c) Vilnius - vilniuský
10. Která z možností je pravopisně chybná?
a) online
b) on line
c) on-line
1,1. Která z možností je pravopisně chybná?
a) trojklanný nerv
b) holenní kost
c) kolenní kloub
12. Který výraz není spisovným označením doktorky psychiatríe?
a) psychiatra
b) psychiatrická
c) psych iatryně
13. Která z možností je správně?
a) V zápase zvítězili třebíčští.
b) V zápase zvítězili Třebíčtí.
c) V zápase zvítězili Třebíčští.
14. Jaký je správný tvar 7. p. mn. č, slova kněz?
a) s knězi
b) s knězy
c) s kněžími
136 /  Velký závěrečný test
15. Která z možnosti je správně?
a) výlet do Jižní Korei
b) výlet do Jižní Koreji
c) výlet do Jižní Koreje
xo.
ra
možností je správně?
a) proslov francouzského prezidenta Frangoise Hollanda
b) proslov francouzského prezidenta Francoisa Hollande
c) proslov francouzského prezidenta Frangois Hollandea
17. Která z možností je správně?
a) Přineste mi zdravotní kartu pana Palackého, Pavlíci a Páže.
b) Přineste mi zdravotní kartu pana Palackého, Pavlicy a Páže.
c) Přineste mi zdravotní kartu pana Palackýho, Pavlicy a Pážete.
18. Která z možností je správně?
a) Donu Quijote de la Manchovi bylo bez Sancho Panzy smutno.
b) Donu Quijotovi de la Mancha bylo bez Sancho Panzy smutno.
c) Donu Quijotovi de la Mancha bylo bez Sancho Panzi smutno.
19. Která z možností je chybná?
a) Copak to nesete v těch batozích?
b) Trvá kontrolní komise na svých stanoviscích?
c) Odvedli ho z místa činu v želízcích?
20. Která z možností je správně?
a) sto eur
b) sto euro
c) sto Euro
21. Která z výpovědí někoho, kdo se v počítačích nevyzná, je zapsána správně?
a) Neumím si založit e-mailovou schránku, netuším, kolik megabytů paměti má můj flashdisk ani co všechno je součástí počítačového softwaru.
b) Neumím si založit emailovou schránku, netuším, kolik megabitů paměti má můj flashdisk ani co všechno je součástí počítačového software.
c) Neumím si založit e-mailovou schránku, netuším, kolik megabytů paměti má můj flashdisk ani co všechno je součástí počítačového softwareu.
22. V které větě je chybná interpunkce?
a) Vzhledem ke snížení rozpočtu, způsobenému dlouhodobou finanční krizí, je třeba zavést úsporná opatření.
b) V případě závažného porušení smluvních podmínek, je možno požádat o zrušení smlouvy v plném rozsahu.
c) Kromě ředitele podniku a jeho zástupce by se schůze, plánované na příští týden, měli zúčastnit i zástupci odborů.
23. V které větě je chybná Interpunkce?
a) Vyvěsila jsem ten inzerát, cos mi poslala na nástěnce ve škole a doufám, že se ti někdo ozve.
b) Zastavili dopravu, protože v kolejiští běhal zmatený pes, a obnovili ji až po dvou hodinách.
c) I přes všechny možné námitky jsme nakonec postup, který navrhoval, schválili.
24. V které větě je interpunkce nejméně vhodná?
a) Naše polední menu sestává vždy ze dvou vegetariánských a dvou veganských jídel, obměňovaných každý den.
b) Potom všechna jablka, předem pokrájená, rozprostřeme na těsto.
Velký závěrečný test / 137
c) Měli bychom se co nejdřív vyjádřit k jeho návrhu, týkajícímu se změny ve vybírání poplatků.
25. Která z možnosti je chybná?
a) K pivu byli podáváni hermelín i.
b) K pivu byli podáváni utopenci.
c) K pivu byli podáváni uzenáči.
26. Která z možností shody prísudku s podmětem je chybná?
a) Důvěryhodnost svědka zpochybnila žalující strana i státní zástupce.
b) Důvěryhodnost svědka zpochybnili žalující strana i státní zástupce.
c) Důvěryhodnost svědka zpochybnily žalující strana i státní zástupce.
27. Která z možností je správná?
a) Odbory, vedení společnosti i sám ředitel podepsali návrh nového pracovního řádu.
b) Odbory, vedení společnosti i sám ředitel podepsaly návrh nového pracovního řádu.
c) Správnejšou obě, a) i b).
28. Která z možnosti je správná?
a) Zebry honili pakoně.
b) Zebry honily pakoně.
c) Správné jsou obě, a) i b).
29. Kolik iet je člověku, který slaví abrahámoviny?
a) 33 let
b) 50 let
c) 100 let
30. Co znamená stát hapták?
a) stát v pozoru
b) stát v řadě, např. ve frontě
c) stát najedná noze
31. Od čeho je odvozeno zblo ve spojení „není na tom ani zbla pravdy"?
a) od blábolení
b) od stébla
c) od zemi báby (žemlovky)
32. Jak se správně vyslovuje výraz standardní?
a) [štandartní]
b) [standardní]
c) Správně je a) i b).
33. Která z těchto zkratek výrazu cirka (= zhruba, asi) není správná?
a) ca
b) cca
c) cka
34. Který zápis data a místa původu je náležitý v obchodní a úřední korespondenci?
a) Praha 13. březen 2015
b) Praha 13. března 2015
c) V Praze, dne 13. března 2015
35. Který ze zápisů finančních částek stávající norma pro úpravu písemností nedoporučuje?
a) 50 000 Kč
b) 50.000 Kč
c) 50 000,- Kč
36. Který zápis je správný?
a) Helenka má horečku 39 °C a kašle.
b) Narýsujte úhel 90 ° a spočítejte obsah čtverce.
c) To pivo má 15 ° a medovou barvu.
37. Který zápis je správný?
a) Alkohol nenaléváme osobám mladším 18 let.
b) Alkohol nenaléváme osobám mladším 18ti let.
c) Alkohol nenaléváme osobám mladším 18-ti let.
138 /  Velký závěrečný test
38. Který zápis je chybný?
a) V České republice je dlouhodobě asi 6% nezaměstnanost.
b) Pro stálé zákazníky nabízíme 10% slevu na celý nákup a dopravu zdarma.
c) K přijímacím zkouškám se ve srovnání s loňským rokem dostavilo jenom 80% zájemců.
39. Jak bychom měli oslovit pana Muka
s následujícími tituly: Mgr. Ing. Zdeněk Muk, PhD,?
a) Vážený pane magistře
b) Vážený pane inženýre
c) Vážený pane doktore
40. Které z následujících slov neoznačuje v žádném nářečí klíště?
a) brunčák
b) zažírá k
c) kleňhák
41. Komu nebo čemu se v nářečí střední Moravy říká pouk?
a) pukavci
b) polštáři
c) pavoukovi
42. Které z následujících slov neoznačuje v žádném nářečí brambory?
a) branibor
b) jabíouško
c) kobzol
43. Do čeho byste se nejspíš nezakousli s chutí?
a) do meďáka
b) do měchňáčku
c) do kadlátka
44. Komu nebo čemu se v nářečí středních Čech říká omrzíice?
a) sněhulákovi
b) náledí
c) sněžence
45. Co znamená v dětském rozpočitadle, že čert vyletěl z elektriky?
a) byl vyloučen z pekla
b) vypadl z tramvaje
c) rozsvítil vánoční stromek
46. Jaký význam má řecký základ, z něhož je odvozeno jméno Petr?
a) řeka
b) skála
c) strom
47. Které z těchto ženských rodných jmen se vykládá jako iena z lesa'?
a) Patricie
b) Sylvie
c) Šárka
48. Jak se vykládá význam ženského jména Uršula?
a) malá hrošice
b) malá vlčice
c) malá medvědice
49. Jak se vykládá význam názvu řeky Vltava?
a) tichá řeka
b) západní řeka
c) divoká řeka
50. Jaké varování je skryto v zeměpisném jménu Dalskabáty?
a) před loupežným přepadením
b) před chladem v horských oblastech
c) před překračováním hranic do tehdejšího Pruska
Ve I ký zá vě reč n ý test / 13 9
1S8} ÄuosjaABz Á>)|a/\ /oťT
Správné odpovědi; lc, 2b, 3b, 4b, 5c, 6a, 7b, 8a, 9b, 10b, 11a, 12a, 13c, 14c, 15c, 16a, 17a, 18b, 19c, 20a, 21a, 22b, 23a, 24c, 25a, 26c, 27a, 28c, 29b, 30a, 31b, 32b, 33c, 34b, 35c, 36a, 37a, 38c, 39c, 40a, 41c, 42a, 43a, 44b, 45b, 46b, 47b, 48c, 49c, 50a