Analyticko-didaktické praktikum 5 Teorie Vyučování jako interaktivní vztah • Vyučování je činnost, která se uskutečňuje interakcí mezi učitelem a žákem. Jde o vztah subjektu vzdělávání a výchovy (učitele) a objektu vzdělávání a výchovy (žáka). • Dříve funkci učitele plnili rodiče, kteří svým dětem předávali vědomosti, dovednosti a návyky. Původní podoba vztahu učitele a žáka byla tedy vlastně vztahem rodičů a dětí. Výchova • „Trvalého vlivu na žáka můžete dosáhnout pouze účinným vzájemným ovlivňováním (interakcí). Je to plod úspěšného navázání a udržování vztahu“ (Raser, 2000, s. 15). Vztah je dán: 1. obecně sociálními rolemi a statusy z nich vyplývajícími 2. konkrétními zvláštnosti obou aktérů (tj. jejich pohlavím, věkem, osobnostními rysy, postoji, očekáváními, učitelovým pojetím žáka a žákovým pojetím učitele apod.), zvláštnostmi jejich vzájemného působení, zvláštnostmi vyučovacího předmětu a učiva, délkou a frekvencí vzájemných setkávání, možnostmi hlouběji se vzájemně poznat apod. Typy vztahů Můžeme rozlišit dvě základní složky - „funkční vztah“ a „osobní vztah“. 1) Funkční vztah - kázeň - vedení - budování psychiky dítěte - vzdělávání - pravidla - zařazování do společnosti Typy vztahů 2) Osobní vztah - péče - láska - úcta - žertování - popovídání - přátelství Typy vztahů Obě složky by měly být v rovnováze, ale vychovatelé se někdy zaměřují na funkční vztah a zapomínají na jeho osobní stránku. Myslí si, že si „nemohou dovolit přátelství a žertování“, protože by utrpěl funkční vztah (kázeň, pravidla). Kvalita vztahu významná při formování postoje žáka k učení. Záporný vztah k učiteli může vyústit v negativní vyladění žáka k učivu. Vztah učitel - žák Faktory: •postoj učitele k vlastní roli •jeho přizpůsobením učitelskému povolání •osobnostní vlastnosnosti •osobní situace •věk, pohlaví •rodiče žáka •dovednostmi učitele k harmonickému formování osobnosti žáka Vztah učitel - žák Ze začátku je u žáků nekritický postoj, s postupem věku přibývají kritické výhrady, vztah k učitelům se diferencuje, racionalizuje. Faktory: •žák nachází u učitele vlastnosti, které mu „vyhovují“ •sociální prostředí •veřejné mínění třídy apod. •dívky mají lepší vztah k učitelům a ke škole než chlapci. Vztah žák - učitel •osobnostní a pedagogické vlastnosti •povahu •společenské faktory •zevnějšek •porozumění pro žáky, ochotu poradit Dívky preferují: •didaktické vlastnosti vyučujících •schopnost komunikace •schopnost poznat a respektovat individualitu žáka… Chlapci preferují: Negativní vztah se vytváří rychle a snadno, kladný pomalu, déle. • Zvýšená psychická tenze u žáka se podílí na negativním vztahu ke škole. •Práce učitele je spojena s konflikty, frustracemi, stresem. Učitel je neustále sledován, hodnocen (např. žáky během vyučování), rodiči, ředitelem, dalšími učiteli…. •Konkrétní prostředí školy, učeben, vybavení pomůckami, estetika prostředí, management školy a učitelský sbor = to jsou další podpůrné faktory, které se podílejí na formování vztahu žáků k učiteli a ke škole vůbec. Náročnost budování vztahu •Zralá osobnost učitele – kladné působení na žáka •Nezralá osobnost – egocentrismus, agresivita, vztahovačnost, paranoia, nízká schopnost akceptace žáka, vysoká či nízká míra požadavků na žáky •Neurotický učitel představuje katastrofu pro vyučování a žáky. Typ učitele Problémy zdravotního, psychického i sociálního rázu: •Neurózy – úzkostná porucha, fobie, obsedantně-kompulzivní porucha (OCD) •Psychomotorická instabilita – nesoustředěnost, tělesná neobratnost… •Infantilismus – chování psychosociálně odpovídá nižšímu věku •Disociální vývoj – lhaní, kriminalita, agresivita, šikana, trápení zvířat •Poruchy osobnosti •Psychózy – méně časté v dětství •Poruchy intelektu •Sociální zanedbávání, týrání dítěte, zneužívání. Problémoví žáci HARMONICKY PLNĚ ROZVINUTÁ OSOBNOST Žádoucí výsledek výchovy Výukové metody dovednostně praktické: = výuka zaměřená na posílení praktických aktivit žáků. a) napodobování - proces přebírání určitých způsobů chování od jiných, zejména starších lidí, kteří mají autoritu. Projevuje se jako napodobování bezděčné, nebo záměrné, může být ovlivňováno racionálně nebo citovými vazbami, vzorem. b) experimentování – badatelský přístup k realitě, kterým se na základě určité, teoreticky zdůvodněné hypotézy záměrně mění nebo ovlivňují některé stránky sledované skutečnosti …. c) laborování – uplatňuje se zejména ve fyzice, v chemii a přírodovědných předmětech, které umožňují provádět jednoduché pokusy, při nichž žáci ověřují poučky nebo zdůvodňují svá pozorování. Probíhá ve skupinách žáků. d) modelové úlohy - hotové úlohy, se kterými je možné manipulovat a vytvářet si představy daného jevu či vztahů mezi objekty. e) produkční metody – zahrnují všechny ty postupy, úkony a operace, při nichž vzniká nějaký, smysly registrovatelný produkt, výkon, výtvor, výstup. Těmito metodami se nacvičují různé pohybové dovednosti, výkony jemné motoriky, psaní, rýsování, kreslení, hra na hudební nástroj … f) jiné (např. manipulování…) Výukové metody názorně demonstrační: = předvádění reálných předmětů a jevů, realistické zobrazování skutečných předmětů a jevů, jejich záměrně pozměněné zobrazování a postihování reality prostřednictvím schémat, grafů, znaků, symbolů, abstraktních modelů apod. a) pozorování - rozlišujeme přímé a nepřímé (film) b) předvádění – zprostředkovává žáku prostřednictvím smyslových receptorů vjemy a prožitky, které se stávají stavebním materiálem pro následné psychické úkony a procesy. c) instruktáž – výuková metoda, která zprostředkovává žákům vizuální, auditivní, audiovizuální, hmatové a podobné podněty k jejich praktické činnosti.